Kniha Šťastný princ a jiné pohádky (Oscar Wilde)

Kniha Šťastný princ a jiné pohádky (Oscar Wilde)

Kniha Šťastný princ a jiné pohádky (Oscar Wilde) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Šťastný princ a jiné pohádky (Oscar Wilde)
  • Elérhető fájlok: Kniha Šťastný princ a jiné pohádky (Oscar Wilde).pdf, Kniha Šťastný princ a jiné pohádky (Oscar Wilde).epub, Kniha Šťastný princ a jiné pohádky (Oscar Wilde).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Kniha Šťastný princ a jiné pohádky (Oscar Wilde)

Vysoko nad mмstem stбla na vysokйm sloupu socha Љќastnйho prince. Princ byl celэ pokryt tenkэmi lupнnky ryzнho zlata, oиi mмl ze dvou tшpytnэch safнrщ a na jilci jeho meиe plбl velikэ rudэ rubнn.

Sklнzel ovљem mnoho a mnoho obdivu. „Je krбsnэ jako vмtrnб korouhviиka," poznamenal jeden mмstskэ konљel, kterэ si pшбl zнskat povмst иlovмka se smyslem pro umмnн. „Jenћe nenн tak uћiteиnэ," dodal, neboќ se bбl, aby ho lidй nepoklбdali za nepraktickйho, a to on vмru nebyl.

„Proи jenom nedokбћeљ bэt jako Љќastnэ princ?" domlouvala stшнzlivм uvaћujнcн matka svйmu chlapeиkovi, kterэ plakal po modrйm z nebe. Љќastnйmu princi ani nenapadne, aby po nмиem plakal."

„To jsem rбd. ћe na svмtм je pшece jen nмkdo, kdo je docela љќastny," zamruиel pшi pohledu na tu nбdhernou sochu jakэsi zklamanэ иlovмk.

„Vypadб zrovinka jako andмl," prohlбsily dмti ze sirotиince, kdyћ ve svмtle nachovэch plбљtмnkбch a s иistм bнlэmi zбstмrkami vychбzely z katedrбly.

„Jak to vнte?" zeptal se uиitel poиtщ. „Vћdyќ jste ћбdnйho andмla nikdy nevidмly."

„Ale vidмly! Ve snu!" odpovмdмly dмti; a uиitel poиtщ se zakabonil a zatvбшil se velice pшнsnм, protoћe byl proti tomu. aby dмti snily.

Jednou v noci letмl pшes mмsto vlaљtovбиek. Jeho kamarбdi odcestovali uћ pшed љesti nedмlemi do Egypta, ale on se opozdil, protoћe byl zamilovбn do jednй pшekrбsnй rбkosovй tшtiny. Seznбmil se s nн иasnм zjara, kdyћ nad шekou pronбsledoval velikou ћlutou mщru. a ta tшtina ho svэm ъtlэm pasem tak upoutala, ћe se zastavil a oslovil ji.

„Mбm tм milovat?" zeptal se vlaљtovбиek, kterэ vћdycky љel rбd rovnou k vмci, a rбkosovб tшtina se mu hluboce uklonila. A tak ji tedy zaиal obletovat a dotэkal se kшнdly vody a vytvбшel na nн stшнbrnй kruhy. Takto se jн dvoшil, a to trvalo celй lйto.

„To je smмљnб znбmost," љtмbetaly ostatnн vlaљtovky, „vћdyќ ona je doиista bez penмz, a pшitom mб takovй spousty pшнbuzenstva." Ta шeka byla rбkosнm skuteиnм pшeplnмna. Potom, kdyћ pшiљel podzim, vљechny vlaљtovky odletмly.

Sotva byly pryи, vlaљtovбиkovi se zaиalo stэskat a jeho milovanб ho najednou nudila. „Nedб se s nн o niиem mluvit," prohlбsil, „a bojнm se, ћe je to koketa, poшбd pшece flirtuje s vмtrem." A vskutku, kdykoli vнtr zavanul, rбkosovб tшtina dмlala nesmнrnм ladnй poklonky. „Je domбckб, to pшipouљtнm," dodal, „ale jб rбd cestuji, a tak by mб ћena mмla mнt cestovбnн taky rбda."

„Odletнљ se mnou?" zeptal se jн nakonec, ale rбkosovб tшtina jen zavrtмla hlavou; pшнliљ byla pшipoutбna k domovu.

„Ty si se mnou poшбd jenom zahrбvбљ," kшikl na ni. „Letнm pryи, k pyramidбm. Sbohem," A odletмl.

Letмl celэ den a uћ za tmy dorazil k mмstu. „Kdepak asi pшenocuji?" шekl si. „Doufбm, ћe mi ve mмstм nмco pшichystali."

Pak uvidмl sochu na vysokйm sloupu.

„Tбmhle pшenocuji," zvolal. „To je pмknм poloћenй mнsto a bude tam dost иerstvйho vzduchu." A pшistбl pшнmo u nohou Љќastnйho prince.

„Mбm zlatou loћnici," шekl si tichounce, kdyћ se rozhlйdl kolem sebe, a chystal se ke spбnku. Ale zrovna kdyћ si schovбval hlavu pod kшнdlo, spadla na nмj velkб kapka vody. „To je divnй," pomyslel si. „Na nebi nenн ani jedinэ mrбиek, hvмzdy se tшpytн docela jasnм, a pшitom prљн. To severoevropskй podnebн je vбћnм hroznй. Rбkosovб tшtina mнvala dйљќ rбda, ale to jenom ze sobectvн."

Pak spadla dalљн kapka.

„K иemu je potom socha, kdyћ nechrбnн pшed deљtмm?" шekl si vlaљtovбиek. „Musнm se poohlйdnout po nмjakй pмknй stшнљce nad komнnem," A rozhodl se odletмt.

Ale neћ rozepjal kшнdla, spadla tшetн kapka, vlaљtovбиek pohlйdl vzhщru a uvidмl – ach, co jen to uvidмl?

Љќastnэ princ mмl oиi zalitй slzami a slzy mu stйkaly i po zlatэch lнcнch. A tvбш mмl v tom mмsниnнm svмtle tak krбsnou, ћe vlaљtovбиka zaplavil soucit.

„Kdo jsi?" zeptal se.

„Jsem Љќastnэ princ,"

„A proи tedy plбиeљ?" divil se vlaљtovбиek. „Vћdyќ jsi mм celйho zmбиel."

„Kdyћ jsem byl ћiv a mмl jsem lidskй srdce," odpovмdмla socha, „to jsem jeљtм nevмdмl, co to jsou slzy, protoћe jsem ћil v palбci Sans-Souci, kam nemб pшнstup zбrmutek. Ve dne jsem si hrбval se svэmi druhy v zahradм a veиer jsem zahajoval tance ve velkй dvoranм. Ta zahrada byla obehnбna vysokбnskou zdн, ale co je za nн, o to jsem se nikdy nestaral, kdyћ kolem mм bylo vљechno tak krбsnй. Moji dvoшanй mi шнkali Љќastnэ princ, a jsou-li radovбnky љtмstнm, pak jsem dozajista љќastnэ byl. Tak jsem ћil a tak jsem zemшel. A teп, co jsem mrtev, stojнm tady nahoшe, tak vysoko, ћe vidнm vљechnu hanebnost a vљechnu bнdu svйho mмsta, a aиkoli mбm srdce ulitй z olova, nemohu se ubrбnit plбиi."

„Ale! Tak on nenн samй zlato!" шekl si vlaљtovбиek jen tak pro sebe. Byl pшнliљ zdvoшilэ, aby osobnн narбћky pronбљel nahlas.

„Daleko odtud," pokraиovala socha hlubokэm melodickэm hlasem, „daleko odtud stojн v ъzkй uliиce nuznэ dщm. Jedno okno mб otevшenй a jб za nнm vidнm ћenu. kterб sedн u stolu. Mб hubenэ, ustaranэ obliиej a ruce drsnй, иervenй, celй pobodanй jehlou, protoћe je to љvadlena. Vyљнvб muиenky na atlasovй љaty, kterй si nejpщvabnмjљн krбlovnina dvornн dбma vezme na pшнљtн zбmeckэ ples. V koutм tй svмtnice leћн na posteli љvadlenin nemocnэ chlapeиek. Mб horeиku a chtмl by pomeranи. Ale matka mu nemщћe dбt nic jinйho neћ vodu z шeky, a tak chlapeиek plбиe. Vlaљtovko, vlaљtovko, vlaљtovбиku, dones ji, prosнm tм, rubнn z jilce mйho meиe. Jб mбm nohy pшipevnмnй tady k tomu podstavci a nemohu se pohnout,"

„Ale mм иekajн v Egyptм," шekl vlaљtovбиek. „Moji kamarбdi lйtajн zrovna nad Nilem, po proudu i proti proudu, a povнdajн si s velikэmi lotosovэmi kvмty. Za chvilku se uloћн ke spбnku v hrobce slavnйho krбle. I sбm krбl tam leћн, v malovanй rakvi. Je ovinut ћlutэm plбtnem a balzamovбn vonnэmi mastmi. Kolem krku mб nбhrdelnнk z bledм zelenэch nefritu a jeho ruce jsou jako uschlй listy,"

„Vlaљtovko, vlaљtovko, vlaљtovбиku," prosil princ, „zщstaт u mм jednu jedinou noc a buп mэm poslem. Ten chlapeиek mб takovou ћнzeт a jeho matce je tak smutno,"

„Jб nemбm kluky rбd," odpovмdмl vlaљtovбиek. „Kdyћ jsem letos v lйtм pobэval na шece, byli tam dva nezvedenн kluci, synkovй ze mlэna, a ti po mnм poшбd hбzeli kamenнm. Nikdy mм ovљem nezasбhli, na to my vlaљtovky lнtбme moc dobшe, a jб navнc pochбzнm z rodiny, kterб je hbitostн proslulб, ale i tak to byl projev neъcty,"

Ale Љќastnэ princ se tvбшil tak smutnм, ћe se ho vlaљtovбиkovi zћelelo. „Je tu sice hodnм chladno," шekl, „ale jednu noc s tebou zщstanu a budu tvэm poslem."

„Dмkuji ti, vlaљtovбиku," pravil princ.

I vyklovl vlaљtovбиek velikэ rubнn z princova meиe, drћel ho v zobбиku a vzlйtl nad stшechy mмsta.

Letмl kolem vмћe katedrбly, kde stбli andмlй, vytesanн z bнlйho mramoru. Letмl kolem palбce a slyљel, jak tam hrajн k tanci. Na balkуn vyљla krбsnб dнvka se svэm milencem. „Jak ъћasnй jsou ty hvмzdy!" шekl jн. „A jak ъћasnб je moc lбsky!"

„Doufбm, ћe mi ty љaty na stбtnн ples uљijн vиas," odpovмdмla dнvka. „Poruиila jsem si na nм vyљнt muиenky, ale љvadleny jsou hroznм lнnй."

Pak letмl vlaљtovбиek nad шekou a vidмl lucerny zavмљenй na stoћбrech lodн. Letмl nad ghettem a vidмl starй ћidy, jak spolu smlouvajн a na mмdмnэch vбћkбch vбћн mince. Koneиnм doletн k nuznйmu domu a nahlйdl dovnitш. Chlapec se na posteli zmнtal v horeиce a jeho matka usnula, tak uћ byla unavenб. Vlaљtovбиek vhupl do svмtnice a poloћil velikэ rubнn na stщl k ћeninм nбprstku. Pak krotce poletoval kolem postele a kшнdly ovнval chlapci иelo. „Uћ mi nenн tak horko," zaљeptal chlapec, „to mi jistм bude lнp." A ponoшil se do ъlevnй dшнmoty.

Vlaљtovбиek odletмl zpбtky k Љќastnйmu princi a povмdмl mu, co udмlal. „To je divnй," poznamenal, „ale teп je mi .docela teplo, i kdyћ je takovб zima."

„To je tнm, ћes vykonal dobrэ skutek," шekl princ. A vlaљtovбиek o tom zaиal pшemэљlet a hned usnul. Pшemэљlenн ho vћdycky uspбvalo.

Kdyћ se rozbшeskl den, slйtl k шece a vykoupal se. „Pozoruhodnэ ъkaz!" шekl profesor ornitologie, kterэ љel prбvм po mostм. „Vlaљtovka v zimм!" A napsal o tom do mнstnнch novin dlouhэ иlбnek. Kdekdo ho citoval, byla v nмm totiћ nбramnб spousta slov, kterэm nikdo nerozumмl.

„Dnes veиer poletнm do Egypta," шekl si vlaљtovбиek a z tй vyhlнdky mмl bбjeиnou nбladu. Navљtнvil vљechny pomnнky a dlouho sedмl na hrotu kostelnн zvonice. Kamkoli pшilйtl, vљude se slйtali vrabci a povнdali si: „To je nмjakэ vzneљenэ cizinec!", a tak se vlaљtovбиek vэbornм bavil.

Kdyћ vyљel mмsнc, zalйtl zpбtky k Љќastnйmu princi. „Mбm ti nмco obstarat v Egyptм?" zavolal. „Jsem zrovna na odletu."

„Vlaљtovko, vlaљtovko, vlaљtovбиku," pravil princ, „zщstaт u mм jeљtм jednu noc,"

„Mм uћ иekajн v Egyptм," odpovмdмl vlaљtovбиek. „Zнtra poletн moji kamarбdi k druhйmu vodopбdu. V sнtinбch se tam povaluje hroch a na ohromnйm ћulovйm trщnм tam sedн bщh Memnуn. Celй noci pozoruje hvмzdy, a kdyћ zazбшн jitшenka, vyrazн vћdycky jбsavэ vэkшik a pak zas umlkne. V poledne se k шece pшichбzejн napнt ћlutн lvi. Oиi majн jako zelenй beryly a jejich шev je hlasitмjљн neћ шev vodopбdu,"

„Vlaљtovko, vlaљtovko, vlaљtovбиku," pravil princ, „daleko odtud, na druhйm konci mмsta, vidнm v jednй podkrovnн komщrce mladйho muћe. Sklбnн se nad stolem plnэm papнrщ a v obyиejnй sklenici tam mб kytiиku zvadlэch fialek. Mб hnмdй zvlnмnй vlasy, rty rudй jako granбtovй jablko a oиi velikй, zasnмnй. Snaћн se dokonиit hru pro шeditele divadla, ale je mu pшнliљ zima, aby jeљtм dokбzal psбt. V krbu mu nehoшн oheт a je mu slabo z hladu."

„Tak jб jeљtм jednu noc poиkбm u tebe," шekl vlaљtovбиek, kterэ mмl opravdu dobrй srdce. „Mбm mu donйst dalљн rubнn?"

„Rubнn uћ bohuћel nemбm," шekl princ, „jenom oиi mi zщstaly. Jsou ze vzбcnэch safнrщ, pшivezenэch pшed tisнci lety z Indie. Vyklovni mi jedno a zanes je tomu mladнkovi. Prodб je klenotnнkovi, koupн si jнdlo a dшнvн a dopнљe svou hru,"

„Drahэ princi!" zdмsil se vlaљtovбиek. „To pшece udмlat nemohu!" A dal se do plбиe.

„Vlaљtovko, vlaљtovko, vlaљtovбиku," nalйhal princ, „udмlej, oи tм ћбdбm."

I vyklovl vlaљtovбиek princi jedno oko a odletмl k studentovм podkrovnн komщrce. Bylo dost snadnй se do nн dostat, protoћe ve stшeљe zela dнra. Tou vlaљtovбиek prolйtl a dostal se do svмtniиky. Mladнk mмl hlavu v dlanнch, a tak neslyљel љum ptaинch kшнdel, a kdyћ pak vzhlйdl, objevil, ћe na zvadlэch fialkбch leћн krбsny safнr.

„Zaинnajн mм uznбvat!" zvolal. „To je jistм od nмjakйho mйho velkйho obdivovatele. Teп tu svou hru mohu dopsat." A vypadal docela љќastnм.

Pшнљtнho dne slйtl vlaљtovбиek k pшнstavu. Posadil se na stoћбr ohromnй lodi a pozoroval nбmoшnнky, jak s pomocн lan vytahujн z podpalubн velkй bedny. „Hййj rup!" kшiиeli pokaћdй, kdyћ se bedna zvedala. „Jб letнm do Egypta!" volal na nм vlaљtovбиek, ale nikoho to nezajнmalo, a tak kdyћ vyљel mмsнc, letмl zpбtky k Љќastnйmu princi.

„Jdu ti dбt sbohem," zavolal.

„Vlaљtovko, vlaљtovko, vlaљtovбиku," prosil princ, „zщstaт u mм jeљtм jednu noc,"

„Uћ je zima," odpovмdмl vlaљtovбиek, „a co nevidмt tu bude mrazivэ snнh. V Egyptм zahшнvб slunce zelenй palmy a v bahnм tam leћн krokodэlovй a lнnм se koukajн kolem sebe. Moji kamarбdi si stavмjн hnнzda .v chrбmм baalbeckйm a pшitom se na nм dнvajн rщћovн a bнlн holoubci a vrkajн na sebe. Uћ tм musнm opustit, drahэ princi, ale nezapomenu na tebe a napшesrok na jaшe ti pшinesu dva krбsnй drahokamy a dбm ti je namнsto tмch, co seљ-jich vzdal. Ten rubнn bude rudмjљн neћ rudй rщћe a ten safнr bude modry jako љirй moшe."

„Dole na nбmмstн," шekl Љќastnэ princ, „stojн malб holиiиka a prodбvб sirky. Ale ty sirky upustila do љkarpy a nejsou uћ k niиemu. Otec jн nabije, kdyћ domщ nepшinese penнze, a tak ta holиiиka plбиe. Nemб botiиky ani punиoљky a na hlaviиce taky nemб nic. Vyklovni mi druhй oko a zanes jн je, aќ ji otec nezbije,"

„Jб u tebe jeљtм jednu noc zщstanu," prohlбsil vlaљtovбиek, „ale druhй oko ti vyklovnout nemohu. To bys byl potom doиista slepэ."

„Vlaљtovko, vlaљtovko, vlaљtovбиku," nalйhal princ, „udмlej, oи tм ћбdбm,"

I vyklovl vlaљtovбиek princi druhй oko a slйtl s nнm dolщ. Mihl se kolem holиiиky se sirkami a upustil jн drahokam do dlanм. „To je ale hezouиkй sklниko!" zvolala holиiиka a se smнchem bмћela domщ.

Vlaљtovбиek se vrбtil k princi. „Teп jsi slepэ," шekl, „a tak u tebe zщstanu navћdycky,"

„Ne, ne, vlaљtovбиku," pravil ubohэ princ, „musнљ pшece do Egypta."

„Zщstanu navћdycky u tebe," prohlбsil vlaљtovбиek a pшespal u princovэch nohou.

Celэ pшнљtн den sedмl pak princi na ramenou a vyprбvмl mu, co vљechno vidмl v cizнch zemнch. Vyprбvмl mu o иervenэch ibisech, kteшн stojн v dlouhэch шadбch na bшezнch Nilu a chytajн do zobбkщ zlatй rybky; o Sfinze, kterб je starб jako sбm svмt a ћije v pouљti a vљechno vн; o kupcнch, kteшн pomalu krбиejн vedle svэch velbloudщ a v rukou si nosн jantarovй rщћence; o krбli Mмsниnнch hor, kterэ je иernэ jako eben a koшн se velikбnskйmu kшiљќбlu; o obrovskйm zelenйm hadu, kterэ spн v korunм palmy a mб dvacet knмћн, aby ho krmili medovэmi kolбиi; a o trpaslнcнch, kteшн se na velikэch placatэch listech plavн po rozsбhlйm jezeшe a ustaviиnм vedou vбlku s motэly.

„Vlaљtovбиku mщj milэ," pravil princ, „vypravujeљ mi o podivuhodnэch vмcech, ale podivuhodnмjљн neћ vљechno ostatnн je utrpenн muћщ a ћen. Neexistuje mystйrie, kterб by byla tak obrovskб jako mizйrie. Vzlйtni nad moje mмsto, vlaљtovбиku, a pak mi vypravuj, cos vidмl tam."

I vzlйtl vlaљtovбиek nad to rozlehlй mмsto a vidмl, jak se bohбиi veselн ve svэch nбdhernэch domech, zatнmco u bran sedн ћebrбci. Zalйtl do temnэch prщchodщ a vidмl bнlй tvбшe hladovмjнcнch dмtн, jak otupмle vyhlнћejн do иernэch ulic. Pod obloukem jednoho mostu si leћeli v nбruин dva malн chlapci a snaћili se jeden druhйho zahшбt. „Mбme hrozny hlad!" шнkali. „Tady leћet nesmнte!" kшikl na nм strбћnнk a chlapci se bez cнle vydali do deљtм.

Pak se vlaљtovбиek vrбtil a vyprбvмl princi, co vidмl.

„Jsem pokryt ryzнm zlatem," шekl princ. „Musнљ je odloupat, lupнnek po lupнnku, a rozdat Tnэr» chudйm; ћivн si vћdycky myslн, ћe zlato jim mщћe dбt љtмstн,"

Lupнnek po lupнnku odlupoval vlaљtovбиek ryzн zlato, aћ byl Љќastny princ docela љedivэ a bez lesku. Lupнnek po lupнnku odnбљel vlaљtovбиek ryzн zlato chudбkщm a dмti rщћovмly ve tvбшнch a smбly se a hrбly si na ulicнch. „Uћ mбme chleba!" volaly.

Potom pшiљel snнh a za snмhem pшiљel mrбz. Ulice vypadaly, jako by byly vystavмny ze stшнbra, tak byly jasnй a tшpytily se; z domovnнch okapщ visely jako kшiљќбlovй dэky dlouhй rampouchy, kdekdo chodil v koћeљinбch a klouиci nosili tmavoиervenй иepice a klouzali se po ledм.

Chudбku vlaљtovбиkovi bylo инm dбl vнc zima, ale tolik si zamiloval prince, ћe ho nechtмl opustit. Zobal drobty pшed vchodem do pekaшstvн, kdyћ se pekaш nedнval, a aby se trochu zahшбl, poшбd mбval kшнdly.

Ale poslйze poznal, ћe umнrб. Mмl uћ jenom tolik sнly, aby jeљtм jednou vyletмl princi na rameno. „Sbohem, milэ princi," zaљeptal. „Smнm ti polнbit ruku?"

„To jsem rбd, ћe koneиnм letнљ do Egypta, vlaљtovбиku," pravil princ, „zщstal jsi tu aћ moc dlouho. Ale polнbit mм musнљ na rty, vћdyќ jб tм mбm rбd,"

„Jб neletнm do Egypta," шekl vlaљtovбиek, „letнm do domu smrti. Smrt je sestra spбnku, viп?"

A polнbil prince na rty a mrtev mu spadl k nohбm.

V tom okamћiku se uvnitш v soљe ozvalo zvlбљtnн zaprasknutн, jako kdyby tam nмco puklo. To se to olovмnй srdce rozlomilo na dva kusy. Byl ovљem straљnм krutэ mrбz.

Pшнљtнho dne иasnм zrбna krбиel dole po nбmмstн v doprovodu konљelщ purkmistr. Kdyћ љli kolem sloupu, zvedl purkmistr pohled k soљe. „Propбnakrбle! Ten Љќastnэ princ je ale oљumмlэ!" шekl.

„A jak oљumмly!" volali konљelй, kteшн s purkmistrem vћdycky souhlasili. A vylezli nahoru, aby se na prince podнvali zblнzka.

„Ten rubнn z meиe mu vypadl, oиi mб pryи a ani zlatэ uћ nenн," шekl purkmistr. „No vypadб bezmбla jako ћebrбk."

„Bezmбla jako ћebrбk," pшitakali konљelй.

„A tuhle u nohou mu dokonce leћн nмjakэ mrtvэ ptбk!" pokraиoval purkmistr. „Musнme vydat naшнzeni, ћe tady se ptбkщm umнrat nedovoluje," A mмstskэ pнsaш si ten podnмt ihned zapsal.

A tak sochu Љќastnйho prince strhli. „Jelikoћ uћ nenн krбsnэ, nenн uћ ani uћiteиnэ," prohlбsil profesor vэtvarnэch umмnн na univerzitм.

Potom sochu roztavili v peci a purkmistr svolal mмstskou radu, aby se rozhodlo, co s tнm kovem. „Musнme mнt samozшejmм jinou sochu," шekl, „a mмla by pшedstavovat mne!"

„Mne!" kшiиeli vљichni konљelй a zaиali se hбdat. Kdyћ jsem o nich slyљel naposled, poшбd jeљtм se hбdat nepшestali.

„To je divnй!" шekl dozorce dмlnнkщ ve slйvбrnм. „Tohle puklй olovмnй srdce ne a ne se v peci roztavit. To musнme vyhodit." A tak je vyhodili na smetiљtм, kde leћel i mrtvэ vlaљtovбиek.

„Pшines mi nejcennмjљн vмci z toho mмsta," pшikбzal Bщh jednomu svйmu andмlovi; a andмl mu pшinesl to olovмnй srdce a toho mrtvйho ptбиka.

„Sprбvnм jsi vybral," pravil Bщh. „Tento ptбиek bude vмиnм zpнvat v mй rajskй zahradм a Љќastnэ princ mм bude velebit v mйm zlatйm mмstм,"

© Literбrnн doupм
on-line knihovna, zdroj pro иtenбшskэ denнk, referбty, seminбrky z иeљtiny, pшнpravu na maturitu a povinnou иetbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukбzky, citбty, ћivotopisy, knihy pro Kindle

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Wilde Oscar (*16.10.1854 – †30.11.1900)

Šťastný princ a jiné pohádky

Vydalo nakladatelství Slovart v Praze roku 1997 (2. české vydání). Z anglického originálu The Happy Prince and Other Tales přeložil J.Z.Novák, předmluvu napsal Zdeněk Beran. Počet stran: 135. ISBN: 80-7209-049-6.

Šťastný princ
Šťastný princ je nádherná socha pokrytá plátky zlata. Místo očí má safíry a na jílci meče rubín. Jednoho dne se na prince posadila vlaštovka. Její přátelé už odletěli do teplých krajin a ona se chystala za nimi. Najednou ji začaly smáčet slzy prince, jenž za svého života nikdy nepoznal smutek a bídu. Vypráví vlaštovce o tom, že teprve teď vidí všechnu tu chudobu jeho města. Proto prosí vlaštovku, aby postupně roznesla jeho drahokamy a plátky zlata chudým lidem. Vlaštovka touží odletět za svými přáteli, ale vyhoví mu. A když pak roznese i princovy oči, čímž ho oslepí, rozhodne se, že s ním zůstane napořád. Brzy však přijde zima. Vlaštovka umrzne a princovi žalem pukne olověné srdce. Poté dají sochu strhnou a roztavit. Jen to olověné srdce se roztavit nepodaří. Proto ho spolu s mrtvolou ptáčete hodí na skládku.
Bůh pravil jednomu ze svých andělů, aby mu z města donesl dvě nejcennější věci. Anděl uposlechl a donesl olověné srdce a mrtvé ptáče.

Slavík a růže
Mladý student je zamilován do krásné dívky, jež ho odmítá, dokud jí nedonese rudou růži. Zoufalý student pláče v zahradě, protože rudé růže nikde nerostou. Jeho nářek uslyší slavík, který se mu rozhodne pomoci. Létá od jednoho růžového keře k druhému, avšak žádný se nepyšní rudými květy. Až třetí keř má rudé růže, mráz však zahubil všechna jeho poupata, tudíž letos žádné nepokvetou. Existuje jen jeden způsob, jak růži získat – slavík by musel zpívat za měsíčního světla přitisknut hrudí k trnu. Ten musí proniknout srdcem, aby krev obarvila růži. Slavík se rozhodne tato muka podstoupit. Zrodí se nádherná růže, slavíček však zaplatí životem.
Student druhého dne růži najde a hned utíká za svou milou. Ta však růží pohrdá kvůli klenotům od synovce nejvyššího komořího. Student se proto vrací k vědě a překrásná růže získaná s takovou obětí skončí v blátě.

Podivuhodná raketa
Pohádka pojednává o namyšlené "rachejtli" ohňostroje, která měla být vystřelena na počest královských novomanželů, avšak skončila v blátě. Odtud ji náhodou vytáhli dva chlapci. Ti ji odpálí tak velkolepě, že nikdo neviděl její efektní tanec po obloze.

Sobecký obr
Pohádka vypráví o obru, jenž měl vlastní zahradu, v níž si hrály děti. Když to obr zjistí, nechá zahradu obehnat zdí. Od té doby se zahrady zmocnila Zima. Jednoho dne do zahrady proklouzly děti a zahrada rozkvetla. Když děti spatřily obra, ihned se rozutekly. Až na malého chlapce, který obra přes slzy neviděl. Obr ho vysadil na strom – o to se malý chlapec neúspěšně snažil. Obr litoval své sobeckosti a nechal zeď zbořit. Od té doby si zde děti zase hrály. Jen ten malý chlapec nepřicházel. Obr se na něj vyptával dětí, ale nikdo ho neznal. Jednoho dne, když už byl obr starý, uzřel "svého" chlapce pod stromem. Radostně k němu přiběhl. Avšak když spatřil chlapcovy rány po hřebech na ručkách a nožkách, rozčílil se. Dítě se usmálo a vzalo obra do své zahrady – do Ráje. Další den našly děti obra mrtvého pod stromem rozkvetlým bílými květy.

Oddaný přítel
Pohádka vypráví o Honzovi, který dře pro svého "přítele" mlynáře. Ten ho pořád využívá a namlouvá mu různé nesmysly o přátelství. Za starý bezcenný trakař, který má Honza dostat, dělá tolik dobrých skutků, že za ně nakonec zaplatí životem.

Mladý král
Princ má být korunován na krále. Před korunovací se mu zdá sen o tom, co všechno museli protrpět lidé, kteří připravovali jeho roucho, korunu a žezlo na korunovaci. Proto se rozhodně, že si nic z toho neobleče a ustrojí se jako chudák, v ruce třímá hůl a na hlavě trnovou korunu. Tím pobouří hlavně šlechtu, která za ním vtrhne do kostela s úmyslem ho zabít. Když princ dokončí svou modlitbu a povstane, slunce na něm utkalo překrásné roucho, žezlo a korunu. Všichni mu vzdávali hold, ale nikdo se mu neodvážil pohlédnout do tváře, jelikož se nyní podobala andělu.

Dítě hvězdy
Chudý dřevorubec najde v lese dítě a ujme se ho. Vyroste z něj překrásný chlapec, který je však velmi pyšný. Myslí si, že je dítě hvězdy. A když mu jedna žebračka řekne, že je jeho matka, zapře ji. Žena odejde a on zoškliví. Teprve potom si uvědomí, jak moc matce ublížil a vydá se ji hledat. Po dlouhých útrapách ji nakonec najde, avšak není to žebračka, ale královna. Princ se stane králem, po třech letech však umírá.

Zdroj: Hana Cvrčková, 15.07.2011

Šťastný princ a jiné pohádky

kniha od: Oscar Wilde

Devět pohádkových příběhů, kde čtenář nenajdete černobílý svět dobra a zla. V příbězích se odráží Wildova posedlost krásou a touhou po světě, ve kterém se k sobě lidé chovají slušně a s respektem. Pohádky nemají vždy šťastný konec, ale ten někdy chybí i v příbězích našich životů

Pro děti a mládež, Pohádky
Vydáno 1959 , SNDK – Státní nakladatelství dětské knihy Orig. název

The Happy Prince and Other Stories , 1888

Komentáře (72)

Kniha Šťastný princ a jiné pohádky

Oscar Wilde píše pohádky poetickým jazykem pro poučení, spíše jako morální povídky, těm, kdo mají cit a svědomí, a které pomohou pochopení jejich smyslu. V pohádkách se setkáváme s krásou a básnickým vyjadřováním.

Jedny z nejkrásnějších a nejsmutnějších pohádek ale vlastně je to život. Tuto knihu jsem odkládala po příběhu jelikož mě to nutilo hledat souvislovisti. Je to opravdu výborně napsané jak barvitost řeči, tak krása vyjadřování připomíná to myšlenkově malého prince. Pokud tuto knihu nekdo mate v povinne četbě mohu jen doporučit

Příběhy, spíše než pohádky. Mají jakýsi mravní podtext a ponaučení. Textem jsem se ke konci už hodně prokousávala. Zvláště popisy všeho do detailu a ve velkém množství byly občas náročné. I na udržení koncentrace. Nepřijde mi to moc vhodné pro 10lete děti, jako povinná četba. Protože za mě, by knížka v první řadě měla bavit. Jinak si k tomu člověk, a dítě obzvlášť, vypěstuje akorát odpor. Navíc jsem kolikrát musela hodně přemýšlet, co tím autor chtěl vlastně říci.

Pohádky s morálním přesahem nutící k zamyšlení. Některé se mi líbily moc, některé méně, protože mi přišly dost rozvleklé a místy jsem se musela do četní nutit.

Slavíka a růži znám od svých pěti let, kdy jsem ji slyšela ve vyprávění Karla Högera, a už tehdy jsem si ji zamilovala. Ale teprve teď jsem se dostala k ostatním Wildeovým pohádkám, které mě všechny velice zaujaly, barvité popisy míst ve mně vyvolaly velmi příjemné pocity. Ale Slavík a růže asi navždy zůstane mým osobním favoritem.
Co se týče vhodnosti příběhů pro děti, jak zmiňuji v úvodu, mně se tento styl líbil už v útlém věku, ačkoli jsem tehdy třeba nerozuměla, co znamená "ještěřička, která byla tak trochu cynik". Ale nijak mi to neuškodilo. Možná jsou ty pohádky trochu náročné, možná jsou trochu filosofické, postavy mají daleko k černobílosti, ale proč bychom měli děti držet od skutečnosti, proč bychom v lidech neměli pěstovat smysl pro krásu a vést je k přemýšlení už od dětství?

Asi jsem od knihy čekala více. Určitě se jednalo o zajímavé příběhy. Které vyprávěly o kráse. Nejen o té fyzické. Které končily špatně. Většinou zlo dostalo ty dobré. Které nutily k zamyšlení. Nejvíce se mi líbil Šťastný princ a vytáčel mě Nejlepší přítel, i když jako příběh to bylo úžasné. Které obsahovaly motiv víry. Některé příběhy mi přišly příliš rozvleklé, takže mě čtení ne vždy bavilo. Určitě bych doporučila knihu spíše starším čtenářům, kteří budou číst mezi řádky. Příběhy nejsou pojaty černobíle, takže bych je nepředčítala dětem.

Dokonalá cesta do fantazie s láskou, porozuměním a poučením. Pohled na život, který může být pohádkou a přesto nemusí vždycky skončit dobře. Rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.

Krásné příběhy se smutným a poučným koncem. Čtivé a povídky nejsou dlouhé. Určitě ideální pro ty co tolik nečtou a potřebují vyplnit seznam maturitní četby.

Oscar Wilde – Šťastný princ 1/2

Popis:
Vypráví Karel Höger 1. část.

Leave a Reply