Kniha Blues pro bláznivou holku (Václav Hrabě)

Kniha Blues pro bláznivou holku (Václav Hrabě)

Kniha Blues pro bláznivou holku (Václav Hrabě) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Blues pro bláznivou holku (Václav Hrabě)
  • Elérhető fájlok: Kniha Blues pro bláznivou holku (Václav Hrabě).pdf, Kniha Blues pro bláznivou holku (Václav Hrabě).epub, Kniha Blues pro bláznivou holku (Václav Hrabě).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Hrabě Václav (*13.06.1940 – †05.03.1965)

Blues pro bláznivou holku

Básničky psal na psacím stroji a rozšiřoval je mezi přátele. Za jeho života nebyla vydána knižně žádná sbírka. Některé básničky mají několik verzí a lze těžko stoprocentně zjistit jejich autenticitu. Básně jsou bez názvu, teprve tím, že kolovaly z ruky do ruky, dostaly jméno, např. Infekce, Jam session, Podzimní, atd. Psal bez interpunkce, jeho styl je naprosto originální, básně se staly libretem pro řadu písní Vladimíra Mišíka, Jana Buriana, Karla Kryla a další písničkáře.
Soubor se skládá z části nazvané Blues pro bláznivou holku (básně Prolog, Podzim, Variace na renesanční téma, Ospalé něžnosti, Krátká báseň o Praze, Romance, Infekce, Blues na památku Vladimíra Majakovského, Ty, Ukolébavka, Zavři oči, Báseň skoro na rozloučenou). Tento soubor autor připravil k publikaci ještě za svého života, ale vydán byl až po jeho smrti.
Další část je nazvaná . a jiné básně (např. A kdybych už měl umřít, A na místě oltáře bude telefon, Anenská pouť, Až bude svítat, Báseň skoro jako vánoční pohlednice, Blues o kartách a vitriolu, Blues o malování, Blues o malovaných dětech které prodali do zámoří, Blues o smutku zhasínajícího teplometu, Bourrée (sol-minore), Stoptime, Vojenská nemocnice, Vojenská suita, Výcvikový prostor Září-dopoledne, První vycházka, Romance, Madrigal, Květen a mnoho dalších).
Poezie je jako stvořená pro zhudebnění, má všechny znaky směru beatnické generace, je o lásce, zradě, poznávání života, o mládí. Do této poetiky jsou začleněny básně, které se trochu vymykají směru – jsou z období vojenské služby. Básník jednak tvoří o tom, co prožívá – nástup na vojnu, rozchod s dívkou, čekání na "opušťák", vycházky nebo pobyt v nemocnici, jednak tyto básně mohl publikovat ve vojenských časopisem, jako např. Obrana lidu, Právo lidu, apod.

Osobně se mi nejvíc líbí první část souboru a sice Blues pro bláznivou holku a nejvíc Infekce.

Zdroj: Petra Mishka, 30.04.2005

Blues: Blues pro bláznivou holku

kniha od: Václav Hrabě

Vydání, které respektuje definitivní podobu textů V. Hraběte, jak byla připravena pro první úplné vydání v Československém spisovateli (1990).

Literatura česká, Poezie
Vydáno 1995 , Labyrint více informací.

Komentáře (94)

Kniha Blues: Blues pro bláznivou holku

Variance na renesanční téma je jasná. Našla se i spousta dalších. Básně jsou srozumitelné, leckdy ani básně nepřipomínají a jsou spíše krátkým příběhem.

Verše nepotřebují komentář. Úžasné.

V každé básnické sbírce se vždy najde jedna, která člověka okamžitě okouzlí a to i přesto, že se mu jich může líbit (a líbí) více. V případě Blues je to pro mne báseň Ospalé něžnosti (ačkoli vzápětí bych mohl jmenovat na dvě desítky dalších).

Neony
zvoní klekání
v tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem
mezi stíny
na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin

A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky

Kdo by nemiloval Hraběte! Krásně básně včetně Variace na renesanční téma.

Básník si dokáže neuvěřitelně pohrát se slovy a vytvořit tak dokonale nedokonalou kombinaci slov, které na nás okamžitě působí těmi nejsilnějšími emocemi.

„a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu smutku“

Jeho básně jsou mistrovská díla, provádí úžasná kouzla se slovy a skrytými symboly.

Blues o malování

„Jako by na dně města
na banjo někdo potichu hrál
madrigal k usínání
madony
v černém svetru A lucerny
se podobají kopretinám
z prvních lásek Nad manéží televizních snů
balancuje šašek na visuté hrazdě
dubnového deště a chystá se skočit

A barvy schnou rychle jako slzy když vlak už odjel
A štětec se chvěje jak trubka křižovaná
potrhlým smutkem blues
Teď v tuto chvíli když letí vzduchem (Ten blázen!
Ten šašek!)

nikdo ještě nemůže s jistotou říci
zda je to skok
nebo pád

Ale barvy už ztuhly Trubka dokřičela
Poslední cigareta
skomírá jako ráno
po milování

Jakoby docela na dně města
Na banjo někdo potichu hrál
prší
na lucerny podobné kopretinám A nebe
ještě po chvíli potom voní
černým tabákem

Není to tak dlouho, co jsem se setkala s tvorbou Václava Hraběte. Bude to asi rok a půl, ale okamžitě si mě podmanil, jeho styl psaní mě uchvátil. Je to skvělá četba pro pohlazení mysli ve volných chvilkách. Občas si jeho sbírku beru s sebou na cestu metrem a jen tak si v ni listuji a čtu jeho básně na přeskáčku, jak se mi zrovna otočí stránky.

„Prší Teplý déšť klopýtá po dlažbě
jako má láska po tvém odmítání“
(Podzimní)

Jsou to krásné romantické, melancholické básně s trochou bolesti a nádechu Prahy, které nám ukazují jak realitu, tak se s námi pouštějí do vln snění a vzpomínek.

S Hrabětovou poezií jsem se setkala někdy v osmdesátých letech a samozřejmě jsem si zamilovala Variaci na renesanční téma. O pár let později jsem si koupila knížku a gramofonovou desku. Občas jsem se zaposlouchala do sugestivního Kovaříkova přednesu, občas jsem zalistovala knížkou. Obvykle nečtu sbírky najednou od A do Z. Teď jsem se rozhodla od A do Z postupovat kvůli čtenářské výzvě, i když mi to po chvilkách trvala řadu měsíců. Asi už jsem jiná, něco mne oslovilo, něco bylo moc. Moc jaké? Syrové? Neučesané? Rebelantské? Prostě moc.

Bylo pofesťákové ráno, když jsem v suché trávě ležela vedle kluka, jež se mi připletl do života den před tím. Poesii četl i psal (a ony věci dělá dodnes), tak mi podstrčil pod sklopné oči onu sbírku. Nejoblíbenější, všude tahaná, knížka. Kulišácky nalistoval stánku 18-19 (ten kdo četl ví, že se zde nachází Infekce-zmíněná nefernefer ). A ať jsem si to přála nebo ne, už jen z toho důvodu to celé dostalo úplně jiné grády.
Zakoupila jsem si i já do své knihovny tuto krásku a láskyplně přečetla. Takže mohu říci: nikdy bych jí dobrovolně nevystěhovala. Miluju tu surovost, hořkosladkou Prahu, ale hlavně. hlavně Infekci.
Jednoduše se jedná o dílo, ke kterému je úplná škoda se, alespoň sem tam, nevrátit.

Václav Hrabě. Blues pro bláznivou holku

0 Položka Položky

Upozornění: poslední skladem!

Tweet Sdílet Google+ Pinterest

  • Odstranit tento produkt z oblíbených.
  • Přidat tento produkt k oblíbeným.
  • Tisk

Datový seznam

Rok vydání 1990
Počet stran 264
Vydání 1. vydání
Vydavatel ČESKOSLOVENSKÝ SPISOVATEL / KLUB PŘÁTEL POEZIE/VÝBĚROVÁ ŘADA
Vazba Vázaná
Stav Zachovalá

Více informací

Václav Hrabě (1940 – 1965). Blues pro bláznivou holku. Z autorovy rukopisné pozůstalosti a dalších pramenů k vydání připravili a uspořádali Miroslav Kovářík, Jan Miškovský a Jaromír Pelc.

Blues pro bláznivou holku

kniha od: Václav Hrabě

Variance na renesanční téma je jasná. Našla se i spousta dalších. Básně jsou srozumitelné, leckdy ani básně nepřipomínají a jsou spíše krátkým příběhem.

Verše nepotřebují komentář. Úžasné.

V každé básnické sbírce se vždy najde jedna, která člověka okamžitě okouzlí a to i přesto, že se mu jich může líbit (a líbí) více. V případě Blues je to pro mne báseň Ospalé něžnosti (ačkoli vzápětí bych mohl jmenovat na dvě desítky dalších).

Neony
zvoní klekání
v tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem
mezi stíny
na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin

A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky

Kdo by nemiloval Hraběte! Krásně básně včetně Variace na renesanční téma.

Básník si dokáže neuvěřitelně pohrát se slovy a vytvořit tak dokonale nedokonalou kombinaci slov, které na nás okamžitě působí těmi nejsilnějšími emocemi.

„a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu smutku“

Jeho básně jsou mistrovská díla, provádí úžasná kouzla se slovy a skrytými symboly.

Blues o malování

„Jako by na dně města
na banjo někdo potichu hrál
madrigal k usínání
madony
v černém svetru A lucerny
se podobají kopretinám
z prvních lásek Nad manéží televizních snů
balancuje šašek na visuté hrazdě
dubnového deště a chystá se skočit

A barvy schnou rychle jako slzy když vlak už odjel
A štětec se chvěje jak trubka křižovaná
potrhlým smutkem blues
Teď v tuto chvíli když letí vzduchem (Ten blázen!
Ten šašek!)

nikdo ještě nemůže s jistotou říci
zda je to skok
nebo pád

Ale barvy už ztuhly Trubka dokřičela
Poslední cigareta
skomírá jako ráno
po milování

Jakoby docela na dně města
Na banjo někdo potichu hrál
prší
na lucerny podobné kopretinám A nebe
ještě po chvíli potom voní
černým tabákem

Není to tak dlouho, co jsem se setkala s tvorbou Václava Hraběte. Bude to asi rok a půl, ale okamžitě si mě podmanil, jeho styl psaní mě uchvátil. Je to skvělá četba pro pohlazení mysli ve volných chvilkách. Občas si jeho sbírku beru s sebou na cestu metrem a jen tak si v ni listuji a čtu jeho básně na přeskáčku, jak se mi zrovna otočí stránky.

„Prší Teplý déšť klopýtá po dlažbě
jako má láska po tvém odmítání“
(Podzimní)

Jsou to krásné romantické, melancholické básně s trochou bolesti a nádechu Prahy, které nám ukazují jak realitu, tak se s námi pouštějí do vln snění a vzpomínek.

S Hrabětovou poezií jsem se setkala někdy v osmdesátých letech a samozřejmě jsem si zamilovala Variaci na renesanční téma. O pár let později jsem si koupila knížku a gramofonovou desku. Občas jsem se zaposlouchala do sugestivního Kovaříkova přednesu, občas jsem zalistovala knížkou. Obvykle nečtu sbírky najednou od A do Z. Teď jsem se rozhodla od A do Z postupovat kvůli čtenářské výzvě, i když mi to po chvilkách trvala řadu měsíců. Asi už jsem jiná, něco mne oslovilo, něco bylo moc. Moc jaké? Syrové? Neučesané? Rebelantské? Prostě moc.

Bylo pofesťákové ráno, když jsem v suché trávě ležela vedle kluka, jež se mi připletl do života den před tím. Poesii četl i psal (a ony věci dělá dodnes), tak mi podstrčil pod sklopné oči onu sbírku. Nejoblíbenější, všude tahaná, knížka. Kulišácky nalistoval stánku 18-19 (ten kdo četl ví, že se zde nachází Infekce-zmíněná nefernefer ). A ať jsem si to přála nebo ne, už jen z toho důvodu to celé dostalo úplně jiné grády.
Zakoupila jsem si i já do své knihovny tuto krásku a láskyplně přečetla. Takže mohu říci: nikdy bych jí dobrovolně nevystěhovala. Miluju tu surovost, hořkosladkou Prahu, ale hlavně. hlavně Infekci.
Jednoduše se jedná o dílo, ke kterému je úplná škoda se, alespoň sem tam, nevrátit.

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Hrabě Václav (*13.06.1940 – †05.03.1965)

Blues pro bláznivou holku (rozbor)

  • Forma: lyrika
  • Druh: poezie
  • Žánr: milostná nebo přírodní lyrika

Výchozím materiálem pro toto dosud nejúplnější vydání tohoto básnického díla byl soubor Hrabětových rukopisů, navrácených roku 1987 jeho synovi Janu Miškovskému. Do té doby byl rukopisný materiál považován za ztracený. Vydavatelé tedy museli vycházet jen ze strojopisů básní, pořízených po Hrabětově smrti jeho přáteli a spolupracovníky.
Básnická sbírka Blues pro bláznivou holku se pokouší vystihnout pocity mladého člověka, zklamaného soudobou společností i klimatem. Verše jsou prosyceny atmosférou noční Prahy 60. let minulého století, postupně se plnící vznikajícími divadelními, hudebními a uměleckými kluby. Na pozadí obrazu nočního města hodnotí kriticky lyrický subjekt společenské klima a poetizuje nejprostší věci a jevy života. Stává se návštěvníkem zakouřených hospod, varieté i temných pražských zákoutí.

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1990 (1. vydání). Z autorovy pozůstalosti a dalších pramenů k vydání připravili a uspořádali Miroslav Kovářík, Jan Miškovský a Jaromír Pelc. Ediční poznámku obstarali Jaromír Pelc a Jan Miškovský. Počet stran: 257. ISBN: 80-202-0201-3.

Téma: objevují se básně o válce, lásce, životě, blues, hudbě, neštěstí atd.
Motivy: láska; Václav Hrabě si všímá jejích nejrůznějších podob – krásná, bolestná, nepředvídatelná; tajemné noci i krásy Prahy

20. století, básně se odehrávají v prostředí Prahy

  • básně napsány volným veršem – neřídí se rytmem, mají různou délku a rým je nepravidelný
  • některé verše jsou melodické až zpěvné
  • popisy básníkových citů jsou jemné a něžné
  • používá neotřelá přirovnání, je plný nápadů – obrovská fantazie

Seznam hlavních básní:

  1. Prolog
  2. Podzim
  3. Variace na renesanční téma
  4. Ospalé něžnosti
  5. Krátká báseň o Praze
  6. Romance
  7. Infekce
  8. Blues na památku Vladimíra Majakovského
  9. Ty
  10. Ukolébavka
  11. Zavři oči
  12. Báseň skoro na rozloučenou

Sbírku Václava Hraběte Blues pro bláznivou holku tvoří dvanáct lyrických básní. Jeho tvorba je silně inspirovaná a ovlivněná hudbou, a to především beat generation. Hrabě ve svých básních využívá naprosto minimálně interpunkci, pouze občas pro zdůraznění používá vykřičníky nebo přímé řeči. V mnoha jeho básních se objevuje téma blues a vůbec hudby.

Tematický záběr je relativně široký – objevují se básně o lásce, něžnostech, stesku, válce, vojně, životě, ale i takové, ve kterých Hrabě odsuzuje soudobou morálku, brojí proti zabíjení lidí a příliš malé dávce lidskosti a porozumění ve světě.

Sbírka Blues pro bláznivou holku začíná prologem, ve kterém Václav Hrabě hovoří k těm, pro něž je určena: ke skutečným lidem, jež poznal. Podzim je zjevným důkazem toho, že tematické spektrum autora je širší, než by se mohlo zdát z doposud vydaných sbírek. Jednotlivé přírodní motivy, tvořící výslednou krajinomalbu, v nás umocňují pocit sklíčenosti.

Variace na renesanční téma se stala nejznámějším textem Václava Hraběte. O její popularizaci se zasloužil Vladimír Mišík. Zmiňovanou variací je moderní obdoba milostných písní o ranním loučení milenců. Hlavním motivem je láska a její proměny.

V Ospalých něžnostech zakoušíme odlišná zákoutí fantastických světů. Ocitáme se na pomezí mezi snem a realitou. Nalezením snové exotické krajiny plné něhy, kde se v pohádkách spí stovky let, kde se spí ve stínu dívčích vlasů. Krajinou, do níž se utíká z města plného světel. Zvuk přicházejícího dne, zvuk kostelních zvonů, nás odvádí na stinný břeh jezera.

Krátká báseň o Praze – smutné vzpomínky na Prahu. Báseň je tvořena mnoha různorodými motivy. Atmosféra se prolíná s obrazy úniku do exotického světa. Kromě snové atmosféry se objevuje i reálný strach ze ztráty iluzí.

Infekce – ukázka beznadějné lásky k jedné dívce. Promítá se mu před očima život, který souvisí s jeho láskou. Bez jeho dívky nemá smysl žít.

Blues na památku Vladimíra Majakovského – obsáhlá báseň s hudebními motivy. Při pohledu na noční Prahu se opět propadáme do jiného světa.

Milostné básně Ty, Zavři oči nebo Ukolébavka líčí protikladné pocity, jež přináší láska. Na jednu stranu dojem nevýslovného štěstí, uvědomování si krásy, na stranu druhou neustále přítomný strach z náhlé změny. Básník nezřídka používá nejrůznější přirovnání. V Ukolébavce se milenec obrací na svoji spící dívku. Přemítá o svém dosavadním životě – o úspěších, příbuzných a není schopen usnout. Na konci chce, aby ona aspoň mohla v klidu spát.

Báseň skoro na rozloučenou, která sbírku uzavírá, líčí podvečer v Praze. Stejně jako láska a zamilovanost, utrpení a bolest i další pocity doprovázející člověka na jeho životní pouti.

Ve druhé části sbírky s názvem . a jiné básně se nacházejí básně známé z předchozích vydání. Byly dosud nepublikované. Nejvíce mě zaujaly tyto básničky:

  • Až bude svítat – tato báseň nese motiv lásky k ženě, svobodě a životu; básník vyjadřuje své pocity velmi zvláštním způsobem
  • Blues o malování – pocity malíře při tvorbě obrazu
  • Citová výchova – Václav Hrabě zde odsuzuje materiální svět dospělých, kde už není místo pro sny a iluze; promluvy zamilovaného se střídají s pokyny rozumného
  • Podzimní – jedna z mála básní, kde Hrabě užívá interpunkce; motiv jednoho podzimu, lásky a touhy po přítomnosti druhé, blízké osoby
  • Květen – popis jarní přírody a zachycení dne jedné dívky
  • Noční obraz – pocity dívky při loučení s chlapcem
  • . děvka verónská – vzpomínka na drsnou dívku
  • Déšť – promluva dívky jdoucí deštěm

Nejsou hlavní – většinou chlapec a dívka

  • bez interpunkce
  • většina básní neměla názvy
  • psané volným veršem
  • obecná čeština, vulgarismy, nevšední slovní spojení

Tyto básničky mě zcela zaujaly – jak už svým obsahem, tak i tím, jakým způsobem byly napsané. Miluji autorův styl psaní. Básně jsou plné úžasných metafor. Z určitých básniček vystupuje kritika na okolí a dobu. Nejvíce mě očarovala báseň Infekce. Pro mě jednoznačně nejlepší sbírka básní. Básně opravdu skvěle vystihují situace v životech mladých l >

Čtenářský deník – V. Hrabě: Blues pro bláznivou holku a jiné básně

Několik slov o autorovi

Václav Hrabě, představitel beatnické poezie, se narodil 13. 6. 1940 v Příbrami. Studoval češtinu a dějepis na vysoké škole v Praze, studia však řádně neukončil. Prošel vojenskou službou a krátkým manželstvím, které po dvou letech trvání skončilo. Ve 24 letech zemřel Václav Hrabě na otravu oxidem uhelnatým.
Dílo: Blues pro bláznivou holku, výbory Blues v modré a bílé a Stop-time.

Vydání

Československý spisovatel v Praze roku 1990.

Z autorovy rukopisné pozůstalosti a dalších pramenů k vydání připravili a uspořádali Miroslav Kovářík, Jan Miškovský a Jaromír Pelc. Kniha obsahuje i životopisná data, fotografie básníka a pár slov o osudech jeho díla po smrti.

O díle

Kniha obsahuje 86 básní, které jsou řazeny v abecedním pořádku. Začíná prologem, v němž autor hovoří k těm, pro něž je určena: tedy ke skutečným lidem, které poznal. (na konci Prologu (básně) ale toto pole rozšiřuje.

Tematický záběr je relativně široký, objevují se básně o válce (až překvapivě často), vojně, lásce, něžnostech, stesku, životě, básně, v nichž Hrabě odsuzuje soudobou morálku, nastiňuje mezigenerační problémy (např. Citová výchova nebo Rozumní lidé s velkým eR), brojí proti zabíjení lidí a příliš malé dávce lidskosti a porozumění ve světě (např. Dragonáda). V mnoha jeho básních se objevuje téma blues a vůbec hudby.

Poznámka 1:
Autor vůbec nepoužívá interpunkci.

Poznámka 2:
Ve sbírce Blues pro bláznivou holku najdeme i báseň Variace na renesanční téma, kterou později zhudebnil a nazpíval Vladimír Mišík.

Poznámka 3:
Co mě zaujalo je, že autor básně občas píše z pohledu ženské osoby.

Charakteristika autorova stylu

Básník je novátorský, používá neotřelá přirovnání, je plný nápadů. Projevuje se jeho obrovská fantazie, hraje si s asociacemi, které čtenáři mohou občas připadat skoro jako nesmysly. („teď pauza než začne basa; jen malá chvíle tak akorát; na jeden tulipán; naklánějící se ke mně; je slyšet nadechnutí trumpetisty a swingující rytmus otáčející se země). Často využívá epiteta, kontrasty. Některé verše jsou melodické až zpěvné (nejvíce Déšť). Ve svých básních dochází autor k nečekaným závěrům, rozvíjí je do netušených poloh, jeho popisy a vyjádření všedních věcí jsou originální. K tématu naznačenému v nadpisu básně se mnohdy vrací na jejím konci, čímž z částí celku někdy vypadajících jako by k sobě ani nepatřily, udělá celek uspořádaný, který má „hlavu a patu“. Některá jeho sdělení mi ale i tak připadala nepochopitelná, až příliš schovaná v metaforách. Jindy básník zase vaše představy vede jako na šňůrce a potom, co je v posledním řádku opustí, vy sami si vlastními asociacemi a představami dotvoříte konec básně. Snad u všech básní je mistrně vystižena atmosféra a popisy básníkových citů jsou jemné a něžné, dalo by se až říci náznakové. Jeho poezie vám občas připadá hravá a skoro naivní ale vzápětí zas máte pocit, že nese hluboké myšlenky. Některé verše jsou hluboce jímavé, snad žádné nejsou veselé či pro zasmání (leda zčásti Jam session) ; maximálně jsou roztomile něžné.

Citáty z Blues pro bláznivou holku a jiné básně

Báseň skoro na rozloučenou

„…Můžu tě ztratit
a zase budou rána
plná cigaret
a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu smutku
Můžu tě ztratit
a zase budou noci
měsíc vlající na obloze bude podobný stínu
tvých rozpuštěných vlasů
Nebudu moct spát a budu nenávidět
klasiky…“

Déšť

„…Na horkých střechách zasyčel déšť
Jako když hoří suchá tráva
Promoklá tramvaj odbíjí šest
Na město tiše poprchává

Jdu sama v dešti Za řekou hřmí
Ne nevadí mi zmoklá hlava
Jen se mi zdají bláznivé sny
Že prší na město voňavá tráva

Potichu si zpívám
Do rytmu deště
Náhodná slova
O zmoklém městě
Jdu Vůbec nevím kam
A s každou kapkou
zas znova začínám

Pod polštář dám si až půjdu spát
Blues o dešti v němž voní tráva
Snad se mi bude celou noc zdát
Že venku tiše poprchává…“

Infekce

„…Nejtěžší případ tetanu v dějinách lékařství
všechny kapacity světa nade mnou
pokývaly hlavami a odešly
vrchní sestra přináší do pokoje cigarety pomeranč a třináct
reprodukcí Botticelliho
posilněte se
večer vás budou operovat
vezmou vám srdce
máte příliš velké srdce na to
abyste s ním mohl žít…“

Ospalé něžnosti

„…Neony zvoní klekání
V tvých očích vycházejí
Hvězdy a květiny
Padají na zem
Mezi stíny
Na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
Kde dřevaři po skončení práce pijí
Kořalku z jeřabin

A mně se chce tak spát
Spát
Ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
Při zvuku tvého hlasu se probouzet
Jak kuchař
V pohádkách kde spí se stovky let

A znovu usínat
S hrstí tvých vlasů na čele
A trochu žárlit
Na slunce
Které ti po těle kreslí
Malé nepochopitelné obrázky…“

Václav Hrabě: Blues pro bláznivou holku, recitál Honzy Hájka a Josefa Münzbergera

Popis:
záznam recitálu Honzy Hájka a Josefa Münzbergera

“>

Leave a Reply