Kniha Erik (Terry Pratchett)

Kniha Erik (Terry Pratchett) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Erik (Terry Pratchett)
  • Elérhető fájlok: Kniha Erik (Terry Pratchett).pdf, Kniha Erik (Terry Pratchett).epub, Kniha Erik (Terry Pratchett).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Kniha Erik (Terry Pratchett)

Zcela novokoncepčně pojaté peklo. Astfgl je vizionář 😀

Neředěný Pratchett v nejlepší formě.
Pět hvězdiček dávám až při druhém čtení. Asi jsem musel dospět a nebo si přečíst pozdější jeho díla, abych si začal vážit nenatahovaného příběhu který si udržuje nějaké tempo a hlavně míří vpřed.

Příběh je vlastně kratičkou anekdotou o tom, co se stane, když se člověku splní tři přání tak, jak je vyslovil. Oproti jiným knihám pana Pratchetta je to sice poněkud slabší kousek, ale stejně občas skvěle zaperlí. (Např. byrokratické peklo bylo tak trefné, že už to snad ani nebylo vtipné.)

“Ankh-Morpork nikdy nedobyl žádný nepřítel. Abychom si rozumněli, technicky ano, a to často, a město přivítalo barbary rozhazující plnými hrstmi, ale ta divoká cháska pravidelně po několika dnech s úžasem zjistila, že jejich koně už jim nepatří, a během několika měsíců se z nich stala jen další menšinová národnostní skupina s vlastními graffiti a obchůdky specializovaných potravin.”

Tenké, rychle stravitelné. Do vlaku ideální a neurazí.

Příjemná jednohubka. Když je člověk namlsaný vrcholnými kusy jako Soudné sestry nebo Stráže! Stráže!, může být z Erika malinko zklamaný. Ale předpokládám, že i sám Pratchett tenhle příběh bral jako nádech před dalším arcidílem. Vlastně tomu nechybí nic než pár stránek navíc a tím pádem trochu košatější děj. Peklo založené na byrokratické akurátnosti bylo ovšem lahůdkové.

Poslouchal jsem jako audioknihu. Zatím asi nejslabší díl, ne příběhem, ale podáním. Dost často jsem se nudil a zjistil, že občas vůbec nevnímám. Příběh se mi líbil, Mrakoplaš se vykreslil jako normální chlap a bylo tu minimum odboček od hlavní linky. Ale to podání, nevím, Pratchett to umí mnohem líp. No aspoň na pár dní si dám od Zeměplochy oraz.

Tenhle román je tím nejkratším ze série Zeměplocha a odpovídá to i obsahu, kde nemusíte příliš přemýšlet nad dějem a jen se bavit. Vyšla u nás i ilustrovaná verze, která potěší každého, komu se líbí obálky Jacka Kirbyho.

Po delší přestávce, kdy se rozjely jednotlivé série o Smrťovi (Mort), Čarodějkách (Soudné sestry) a Hlídce (Stráže! Stráže!) se Pratchett opět krátce vrací ke svému prvnímu (anti)hrdinovi Mrakoplašovi. Toho jsme naposledy viděli v Magickém prazdroji, kde opět zachránil Zeměplochu, ale ocitnul se v Podzemních rozměrech plné příšer. Díky souhře náhod (díky, Dámo) se Mrakoplaš opět dostane na svět, jen jiným způsobem, než by si přál. Tahle kniha je o tom, co vše by se mohlo pokazit, kdybyste vyslovili tři přání bez, toho, aniž byste se nad nimi zamysleli. Ne nadarmo se říká, že nejhorší, co se vám může stát, je, že se vaše přání skutečně naplní.

Pokud máte rádi Mrakoplaše, tak si tenhle krátký příběh užijte, protože bude trvat hezkých pár dílů, než se k němu zase Pratchett vrátí.

E-kniha: Erik – Terry Pratchett

Elektronická kniha: Erik
Autor: Terry Pratchett


80% 2 hodnocení 0 recenzí počet hodnocení
80 % celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 1996
Počet stran: 184
Rozměr: 18 cm
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: z angličtiny přeložil Jan Kantůrek
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Talpress, 1996
ISBN: 978-80-719-7003-3
Ukázka: » zobrazit ukázku

Další díl humorného fantasy cyklu, tentokrát o démonologovi Erikovi Čtvrtečkovi, který touží po splnění tří přání. Erik chce vyvolat démona pro vyplnění svých tužeb (chce být vládcem světa, získat lásku nejkrásnější ženy světa a stát se nesmrtelným). Bohužel se mu podaří vyvolat Mrakoplaše, který je ovládán králem démonů, jenž se snaží oživit nedostatečnou fantazii démonů. A tak Mrakoplaš plní Erikova přání doslova a přitom mu nikdy nedá, co si přál.

Erik má koníčka – démonologii. Rád by vyvolal démona a přinutil ho, aby mu splnil tři přání: stát se vládcem světa, získat lásku nejkrásnější ženy Zeměplochy, být nesmrtelným – prostě takové ty obvyklé věci. Místo poslušného démona však vyvolá Mrakoplaše, jednoho z nejneschopnějších mágů Zeměplochy, který se kdysi ztratil v Podzemních rozměrech, a s ním Zavazadlo. Král démonů, novátor s moderním přístupem, aby oživil nedostatečnou fantazii démonů, začne prostřednictvím Mrakoplaše plnit Erikova přání. Avšak, jak říká pekelný král, vtip spočívá v tom, splnit každému jeho přání doslova a do písmene, a přitom mu nikdy nedat to, co si vlastně přál…

Copyright © 1990 by Terry Pratchett

Translation © 1996 Jan Kantůrek

Cover art copyright ©1990 by Josh Kirby

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není

dovoleno použít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat

a šířit bez souhlasu nakladatele.

SmrDovy včely jsou velké a černé, bzučí pochmurným basem a svůj med ukládají do pláství z vosku bílého jako oltářní svíce. Jejich med je temný jako noc, hustý jako hřích a sladký jako sirup.

Je dobře známo, že bílou barvu dostaneme smícháním osmi základních barev. Ale i černá barva vzniká z osmi barev, tentokrát temných, alespoň tak se to jeví všem, kdo je dokáží rozpoznat. SmrDovy úly tedy stály v černé trávě, v černé zahradě, pod černě kvetoucími prastarými stromy, na kterých nakonec dozrají jablka, která. řekněme si to takhle. pravděpodobně nebudou červená.

Tráva byla kraDoučká. Kosa, která to měla na svědomí, stála opřena o vrásčitý kmen nedalekého stromu. SmrD právě zkoumal své včely a velice opatrně kostnatými prsty pozvedal jednotlivé plástve.

Kolem kroužilo a bzučelo několik včel. Jako všichni včelaři i SmrD měl na hlavě kuklu. Ne že by na něm bylo do čeho bodnout, ale mohlo by se stát, že by mu včela vletěla do lebky a bzučela tam tak dlouho, až by ho rozbolela hlava.

A jak tak nakláněl plástev k šedému světlu svého malého světa umístěného mimo realitu, ucítil slaboučký otřes. V úlu zabzučelo několik včel a ze stromu upadl list. Zahradou proletěl slabý náznak chladného vánku, a to bylo naprosto nemožné, protože vzduch ve SmrDově zemi je vždycky vlahý a nehybný.

SmrD měl dojem, že odněkud z veliké dálky zaslechl něco jako zvuk pádících nohou a hlas, který říkal – ne – hlas, který si

myslel doprdeledoprdeledoprdele, já asi umřu,jáumřu,umřu!

SmrD je jedním z nejstarších tvorů ve vesmíru, se zvyky a způsobem myšlení, které obyčejný smrtelník vůbec nechápe, ale protože je současně dobrý včelař, než nějak zareagoval, opatrně vrátil plástev na její místo a zavřel úl.

Prošel černou zahradou k domu, sundal si kuklu, opatrně vysvobodil několik včel, které se zatoulaly do prázdné temnoty jeho lebeční klenby, a vrátil se do své pracovny. Právě když si sedal za stůl, ucítil další závan větru, který navíc tiše zazvonil vřadách přesýpacích hodin na policích a na okamžik zpomalil kyvadlo obrovských hodin, jež dole v hale dělily čas na menší, lépe stravitelné kousky.

SmrD si povzdechl a zaostřil pohled.

Neexistuje místo, kam by se SmrD nedostal, nezáleží na tom, jak je to místo daleko nebo nebezpečné. Pravdu řečeno, čím je to místo nebezpečnější, tím pravděpodobnější je, že už vás tam bude čekat.

TeM upřel pohled mlhami času a prostoru.

OH, řekl. TO JE ON?

V Ankh-Morporku, za normálních podmínek nejdivočejším, nejnebezpečnějším a nejpřeplněnějším městě Zeměplochy, vládlo žhnoucí odpoledne pozdního léta. Sluneční šípy dokázaly to, co se vhistorii nepodařilo nespočetným obléhatelům ani několika občanským válkám, natož sebepřísnějším zákonům. Způsobily, že se vcelém městě rozhostil mír.

Psi s vyplazenými jazyky leželi v rozpáleném stínu. Řeka Ankh, o které se ostatně nikdy nedalo říci, že by byla třpytná, se pomalu plazila svým korytem, jako by z ní vedro vysálo veškerý elán. Ulice byly prázdné a rozpálené jako cihlářská pec.

Ankh-Morpork nikdy nedobyl žádný nepřítel. Abychom si rozuměli, technicky ano, a to často, a město přivítalo barbary rozhazující plnými hrstmi, ale ta divoká cháska pravidelně po několika dnech s úžasem zjistila, že jejich koně už jim nepatří,

a během několika měsíců se z nich stala jen další menšinová národnostní skupina s vlastními graffiti a obchůdky specializovaných potravin.

Vedro však dobylo město a hradby je nezastavily. Leželo nad roztřesenými ulicemi jako neviditelný závoj. Pod rozpálenou sluneční letlampou byli vrazi příliš unavení, než aby zabíjeli. Ze zlodějů se stávali dočasní poctivci. V břečDanem pokryté pevnosti Neviditelné univerzity, první a jediné vysoké škole magie, polehávali její členové se špičatými klobouky staženými do čela. Dokonce i masařky byly natolik zlenivělé, že přestaly narážet do okenních skel. Město trávilo siestu a očekávalo západ slunce a s ním krátkou, sametově teplou noc.

Jediný knihovník si opravdu užíval chládek. Současně při tom visel a spokojeně se pohupoval.

Podařilo se mu to, protože si moudře zavěsil několik lan a kruhů v jednom z podzemních depozitů knihovny Neviditelné univerzity – v tom, kde se uchovávaly – hm, erotické* knihy. V nádržích plných drceného ledu. Knihovník zasněně visel ve studeném vzduchu nad nimi.

Všechny magické knihy žijí svým vlastním životem. Některé z těch opravdu silných prostě nestačí jen připoutat řetězem k regálu. Musíte je přitlouct hřebíky nebo vložit mezi kovové desky. Nebo, jako vpřípadě s vazků tantristického sexu, potopit do velmi studené vody, protože jinak by mohly vzplanout a sežehnout si své výjimečně nenápadité přebaly.

Knihovník se pohupoval sem a tam v chládku nad nádržemi a poklidně dřímal.

Pak se odnikud ozvaly kroky, přeběhly místnost se zvukem, který se zadíral až do duše, a zmizely za zdí. Provázel je vzdálený hlas, který jako by křičel óbožeóbožeóbože, už je to TADY, každou chvíli UMŘU. * Pozn. autora:Skutečněerotické,nikolijenlechtivé.Jerozdílvtom,

když někdo používá peříčko, nebo celé kuře.

Knihovník se s leknutím probudil, pustil se a dopadl do několika pídí vlažné vody, což bylo všechno, co stálo mezi Radostmi z tantristického sexu sprůvodnímiilustracemipro pokročilé studenty (napsala Dáma) a samovolným vznícením.

Kdyby byl knihovník člověk, špatně by to s ním dopadlo. Naštěstí byl knihovník orangutan. Byl by samozřejmě zázrak, kdyby se při tom nadměrném množství volné magie v knihovně nestala občas nějaká nehoda, a byla to právě jedna z těch nehod, která proměnila knihovníka v lidoopa. Lidí, kteří opustili lidskou rasu a zůstali přitom naživu, nebylo mnoho a knihovník tvrdošíjně vzdoroval všem pokusům vrátit ho do původní podoby. Protože však byl jediný knihovník ve vesmíru, který dokázal zvedat knihy nohama, univerzita mu nedělala žádné potíže.

To ovšem také znamenalo, že jeho představa vzrušující společnice opačného pohlaví teM vypadala tak trochu jako hrouda másla v plyšovém pytli, nahozená na spleD starých vodovodních trubek, a proto z celé nehody vyvázl s drobnými popáleninami, silnou bolestí hlavy a velmi nejistým pocitem vůči nakládaným okurkám, který se ovšem už v době odpolední svačiny ustálil.

Zatím nahoře v knihovně užasle vrzaly kožené hřbety a šustily pergamenové stránky knih, když neviditelný běžec proběhl přímo napříč regály a zmizel, přesněji řečeno zmizel ještě dokonaleji.

Ankh-Morpork se postupně probíral z klidu. Něco neviditelného, něco, co ječelo ze všech sil, probíhalo celým městem, každou uličkou a zákoutím a za sebou zanechávalo zkázu a zmar. V patách onoho zjevení docházelo k prapodivným změnám.

Věštkyně na ulici Mazaných řemeslníků slyšela kroky, které mířily napříč její ložnicí, a pak zjistila, že její křišDálová koule se změnila vmalou skleněnou kuličku, ve které byl domeček. Když se kuličkou zatřáslo, začalo uvnitř sněžit.

V tichém koutku hostince U zašitého bubnu, kde se sešly dobrodružky Herena – Hennovlasá Babina, Rudá Šáron a Dio

me – Čarodějka noci, na kus dívčích tlachů a partičku kanasty, se všechny nalité nápoje ve sklenicích změnily v malé žluté slony.

„To ti mágové na univerzitě,“ omlouval se barman, který spěšně vyměňoval sklenice. „To by se jim nemělo trpět.“

Z hodin se vysypala půlnoc.

Mágovská rada si protřela oči a její členové na sebe upřeli kalné zraky. Jeden každý cítil, že něco takového by se nemělo dovolovat, tím spíš, že tentokrát to nebyli oni, kdo to dovoloval.

Arcikancléř Břízolit Šprudlák nakonec potlačil zívnutí, narovnal se ve svém křesle a pokusil se na sebe vzít vzhled magické důstojnosti. Věděl o sobě, že není na místo arcikancléře ten pravý. Abychom řekli pravdu, ani o to místo zvlášD nestál. Bylo mu devadesát osm a tohoto požehnaného věku docílil především díky tomu, že v životě pro nikoho nepředstavoval překážku ani obtíž. Doufal, že podzim svého života stráví v klidu, prací na svém sedmidílném pojednání O některých méně známých aspektechKuskýchdeštnýchrituálů,což byl dokonalý předmět akademického studia už proto, že zmíněné rituály na přivolávání deště fungovaly jen na Ku a tento kontinent zmizel v hlubinách oceánu už před několika tisíciletími.*

Potíž byla v tom, že v posledních letech se délka života zvolených arcikancléřů výrazně zkrátila a přirozená touha většiny mágů po tomto postavení ustoupila zvláštní, ušlechtilé skromnosti, která je nutila zůstávat v pozadí. Jednoho dne prostě přišel do Velké síně a zjistil, že mu všichni s uctivým výrazem říkají „magnificence“. Trvalo mu několik dnů, než přišel na to, proč.

Bolela ho hlava. Cítil, že si měl jít lehnout přinejmenším už před týdnem. Bylo však jasné, že musí něco říci. * Pozn. autora: KontinentuKutrvalotřicetlet,nežzmizelvevlnách.

zmizení zapsalo jako nejtrapnější přírodní katastrofa.

„Omlouvám se. Tak tedy, gentlemani a op–“

„Chtěl jsem samozřejmě říci lidoopi –“

Arcikancléř chvilku otvíral a zavíral ústa jako ryba a pokoušel se uspořádat si znovu rozeběhlé myšlenky. Knihovník byl člen školské rady ex officio. Nikde se totiž nepodařilo najít jakýkoli vúdaj o tom, že orangutani jejími členy být nesmějí, i když podobný údaj hledalo mnoho lidí, a velmi pečlivě.

„Něco tady straší,“ začal nakonec přímo. „Pravděpodobně nějaký duch. Ale to by měla být záležitost pro zvonek, zaříkávací knihu a pár svíček.“

Kvestor univerzity si povzdechl. „To už jsme zkoušeli, pane arcikancléři.“

Arcikancléř se k němu naklonil.

„Povídám, že už jsme to zkoušeli, arcikancléři,“ řekl kvestor hlasitě a směřoval hlas do starcova ucha. „Hned po obědě, vzpomínáte? Použili jsme k tomu Hrbokaličovu knihu Jména mravenců a zvonili jsme na Starého Toma*.“

„To jsme udělali? Vážně? A zabralo to, co?“

„Nikdy předtím jsme přece s duchy žádné potíže neměli,“ řekl jeden z nejstarších přednášejících mágů. „Mágové prostě po smrti nestraší.“

Arcikancléř se snažil najít alespoň drobeček naděje. * Pozn. autora: StarýTombylpopraskanýbronzovýzvonveZvonič

věž umístěn, ale dodnes se z něj každou hodinu nese neobyčejné

„Možná že by se to dalo vysvětlit nějakým přirozeným způsobem,“ řekl. „Třeba je to bublání nějakého podzemního pramene. Pohyb zemské kůry. Nebo možná něco vpotrubí. To občas dokáže vydávat velmi zvláštní zvuky, to mi věřte, zvlášD když má vítr ten správný směr.“

Opřel se a po obličeji se mu rozhostil zářivý úsměv.

Zbytek rady si vyměnil pohledy.

„Potrubí nikdy nevydávají zvuk běžících nohou, arcikancléři,“ odpověděl kvestor unaveně.

„Pokud někdo nenechá kapat kohoutek,“ prohlásil nejstarší přednášející.

Kvestor na něj vrhl nevrlý pohled. Když ta neviditelná sténající věc proběhla jeho bytem, byl právě ve vaně. Nebyl to zážitek, který by toužil prožít podruhé.

Arcikancléř na něj spokojeně kývl. „Takže tím je to vyřízeno,“ řekl a usnul.

Kvestor ho chvilku zadumaně pozoroval. Pak starému mágovi stáhl klobouk a opatrně mu ho podložil pod hlavu.

„Takže?“ zeptal se unaveným hlasem. „Má někdo nějaký návrh?“

Knihovník pozvedl ruku.

„Ano, to je skvělé, starý brachu,“ přikývl kvestor mírně přezíravě. „Ještě někdo?“

Orangutan ho upřeně pozoroval, zatímco všichni ostatní přítomní vrtěli hlavami.

„Jsou to otřesy vsamotné podstatě reality,“ prohlásil nejstarší přednášející. „To vám říkám já.“

„A co bychom s tím mohli dělat?“

„Zeptejte se mě znovu, třeba mě napodruhé něco napadne. Pokud bychom ovšem nechtěli zkusit starý –“

„Oh, ne,“ otřásl se kvestor. „To vůbec nevyslovuj. Moc tě prosím. Je to příliš nebezpečné –“

Jeho slova byla uData strašlivým jekem, který začal na vzdá

leném konci místnosti a s postupně se měnící intenzitou, která by udělala čest každé vzorové ukázce Dopplerova jevu, a za doprovodu mnoha pádících nohou proletěl podél stolu. Mágové uskakovali za třeskotu židlí padajících na všechny strany.

Plameny svíček se protáhly do dlouhých tenkých jazýčků oktarínového světla, které nakonec zhasly docela.

V místnosti se rozhostilo ticho toho zvláštního druhu, jaké můžete slyšet téměř po každém velmi nepříjemném zvuku.

Kvestor řekl: „Tak dobrá. Vzdávám se. Provedeme obřad AškEnte.“

Je to nejpochmurnější rituál, jaký jen může osm mágů provést. Jeho výsledkem je přivolání Smrtě, který přirozeně zná všechno a ví, co se všude děje.

Samozřejmě o jeho provedení se velmi přemýšlí a dochází k němu velmi váhavě, protože služebně nejvýše postavení mágové bývají současně i nejstarší a raději by na sebe zbytečně SmrDovu pozornost nepřivolávali.

Obřad začal o půlnoci ve Velké síni univerzity za doprovodu vůně kadidla, lesku stříbrných svícnů, runových nápisů a magických kruhů, z čehož ani jedno nebylo nezbytné, ale mágové se tak cítili lépe. Magie proudila, zaklínadla byla zaklínána a samotné přivolání bylo provedeno.

Mágové upírali oči do magického osmiúhelníku, který zůstával prázdný. Po nějaké době se postavy v temných róbách, tvořící víceméně pravidelný kruh, začaly šeptem dohadovat.

„Něco jsme museli udělat špatně.“

„Možná že On je někde mimo dosah.“

„Nebo má příliš mnoho práce.“

„Co kdybychom toho nechali a šli si zase lehnout?“

MOHL BYCH VĚDĚT, NA KOHO JEŠTĚ ČEKÁME?

Kvestor se pomalu otočil po hlasu k postavě, která stála přímo vedle něj. Oděv mágů jste poznali snadno – jejich róby byly

Kniha Erik (Terry Pratchett)

Terry Pratchett (celým jménem Terence David John Pratchett) (* 28. duben 1948) je anglický autor fantasy literatury. Pratchett se narodil v Beaconsfield v anglickém hrabství Bucks Davidovi a Eileen Pratchettovcům. Své vzdělání připisuje High Wycombe Technical High School a Beaconsfieldské.

Erik má koníčka – démonologii. Rád by vyvolal démona a přinutil ho, aby mu splnil tři přání: stát se vládcem světa, získat lásku nejkrásnější ženy Zeměplochy, být nesmrtelným – prostě takové ty obvyklé věci. Místo poslušného démona však vyvolá.

Běžná cena Běžně 211 Kč

Vyprodané , je dostupné jiné vydání.

Zadejte e-mail a my vám dáme vědět, jakmile bude kniha dostupná.

  • poštovné zdarma k objednávkám od 999 Kč
  • více než 2500 výdejních míst
  • záložky ke každému nákupu

Doporučené tituly a kolekce

Více o knize

Série Úžasná Zeměplocha

  • 1.Barva kouzel (1983)
  • 2.Lehké fantastično (1986)
  • 3.Čaroprávnost (1987)
  • 4.Mort (1987)
  • 5.Magický prazdroj (1988)
  • 6.Soudné sestry (1988)
  • 7.Pyramidy (1989)
  • 8.Stráže! Stráže! (1989)
  • 9.Erik (1990)
  • 10.Pohyblivé obrázky (1990)
  • 11.Sekáč (1991)
  • 12.Čarodějky na cestách (1991)
  • 13.Malí bohové (1992)
  • 14.Dámy a pánové (1992)
  • 15.Muži ve zbrani (1993)
  • 16.Těžké melodično (1994)
  • 17.Zajímavé časy (1994)
  • 18.Maškaráda (1995)
  • 19.Nohy z jílu (1996)
  • 20.Otec prasátek (1996)
  • 21.Hrrr na ně! (1997)
  • 22.Poslední kontinent (1998)
  • 23.Carpe Jugulum (1998)
  • 24.Pátý elefant (1999)
  • 25.Pravda (2000)
  • 26.Zloděj času (2001)
  • 27.Poslední hrdina (2001)
  • 28.Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci (2001)
  • 29.Noční hlídka (2002)
  • 30.Svobodnej národ (2003)
  • 31.Podivný regiment (2003)
  • 32.Klobouk s oblohou (2004)
  • 33.Zaslaná pošta (2004)
  • 34.Buch! (2005)
  • 35.Zimoděj (2006)
  • 36.Nadělat prachy (2007)
  • 37.Nevídaní akademikové (2009)
  • 38.Obléknu si půlnoc (2010)
  • 39.Šňupec (2011)
  • 40.Pod parou (2013)
  • 41.Pastýřská koruna (2015)

Máte o knize více informací než je na této stránce nebo jste našli chybu? Budeme vám velmi vděční, když nám pomůžete s doplněním informací na našich stránkách.

Recenze

Rada čítam Urbany Fantasy , o drakoch , dlakoch . Nepohrdnem ale ani dobrou detektívkou ,betseler s príbehom, kde sú aj postavy výrazné tiež prečítam. Čítam ale aj vedecko populárne publikácie o zakázanej histórii, či o paraarcheologii, hermetike. Vlastne ak ma kniha osloví, tak nepozerám na žáner 🙂

XuLL53xMqFnbf

Popis:
Terry Pratchett

“>

Leave a Reply