Kniha Evžen Oněgin (Alexandr Sergejevič Puškin)

Kniha Evžen Oněgin (Alexandr Sergejevič Puškin)

Kniha Evžen Oněgin (Alexandr Sergejevič Puškin) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Evžen Oněgin (Alexandr Sergejevič Puškin)
  • Elérhető fájlok: Kniha Evžen Oněgin (Alexandr Sergejevič Puškin).pdf, Kniha Evžen Oněgin (Alexandr Sergejevič Puškin).epub, Kniha Evžen Oněgin (Alexandr Sergejevič Puškin).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Evžen Oněgin

kniha od: Alexandr Sergejevič Puškin

Tak krásně se to čte,
žel k mé smůle,
ač se velmi snaže,
poezie není pro mně.
Je jako skleněné korálky,
navlékané na nitku,
co nějaký fajzl bez morálky,
dole mi rozstřihl. (tohle už fakt nedám, značka hledám rým).
dole mi rozstřihl bez vytáčky! YES

Jednoznačně srdcovka! Nejedná se sice o nijak lehkou četbu, vzhledem k častým lyrickým popisům Evženových pocitů a nudného života, ale i tyto pasáže stály za to. Často bylo složité se vyznat v tom, o kom vypravěč zrovna píše, zda o Oněginovi, či Lenském, avšak verše mají své kouzlo i po takové době. Od A.S.Puškina jsem četla již Pikovou dámu a ani tentokrát nezklamal. Verše byly poskládány logicky, na čemž se ukazují dlouhá léta práce. Všude přítomný popis ruské společnosti byl též velmi zajímavý a hezký. Kromě všeobecně známého Taťjanina dopisu se mi líbil konečný monolog Taťjany k Evženovi. Přišel mi možná i hezčí než samotný, tak moc opěvovaný, dopis. Po stránce jazykové velmi obdivuji překladatele, že se mu podařilo tak umně přeložit básně z ruštiny. Vydání od Levných knih mne zaujalo a velmi dobře se mi četlo. Knize dávám nejvyšší hodnocení a velmi doporučuji. Evžen Oněgin mě opět navnadil na další knihy ruské literatury.
“. viděl jste v lásce, v její touze, jen bláhovost mých dívčích let. “

“Už je tu Evžen, sotva postřeh
vrátného v zlatě, v šarlatu,
vzal mramorové schody po třech,
odfoukl smítko ze šatů,
vchází. " (s. 24)

Postava Evžena Oněgina má zničující sílu a vede do záhuby nejen své okolí, ale i sám sebe.
Alexandr Sergejevič Puškin (i překladatelka Olga Mašková) propracovanou formou mistrně charakterizoval(-i) ruskou společnost.

"Chorobou, na niž jednou zhynem,
nezjistí-li se příčina,
po našem CHANDROU, jinak
SPLÍNEM,
nakazil se můj hrdina
pomalu sice, ale jistě.
ne že by si snad božekriste
chtěl vehnat kulku do čela,
chuť žít však ztratil docela.
Childe-haroldovsky chmurný, bledý,
jak přízrak, když se objeví,
whist, klípky, něžné úsměvy
či vyzývavé nápovědi,
nic nechce znát, nic nevnímá
nepřítomnýma očima." (s. 29)

Líbí se mi, jak autor zapracoval do příběhu vlastní subjekt:
"Hloubal jsem dlouze nad koncepcí
a pohroužil se do plánů,
poéma mezitím je vepsí,
mám prví hlavu románu.
Pročetl jsem to předůkladně
přesto mě ani nenapadne
opravit spoustu sporných míst,
cenzura vezme si svůj list
a kritika už beztak neví,
co rozcupovat do dřeně.
Jdi, moje novorozeně,
ke břehům milované Něvy,
vysluž mi se slávou i rub:
křik, žvásty, sliny křivých hub!" (s. 38)

Ach ta krása Ruska

Asi jsem se do Oněgina naivně zamilovala, tak jako se zamilovala Taťána. dílo, které mě naprosto dostalo do kolen! Nezbývá nic, než smeknout klobouk hodně hluboko před Puškinovým umem!

Eugen Oněgin je rozhodně impozantní dílo plné dynamického prostředí Evženova života, jeho mladických peripetií a zejména jeho myšlenek a citů, které prožíval. Přestože se jedná o poesii, také děj je velmi jasný a zajímavý. Představuje problémy, se kterými se běžně v mládí setkáváme. Romantická zápletka mě, kupodivu, zaujala a překvapivě jsem se výjimečně dobře vcítil do hrdiny v jeho krizi osobnosti.
Potěšilo mě rozuzlení knihy, tj. Tatiánu ani nenapadne, že by se měla kvůli Oněginovi rozvést, protože pro ni manželská věrnost představuje (dle jejího chování) důležitou životní hodnotu, což se v (nejen literárním) umění často nevyskytuje.
Zpracování v poesii je úžasné. O to více člověk uvažuje, jak dílo musí znít v původním ruském jazyce.

Zcela popravdě jsem si ze začátku nebyl jist, zda budu schopen tuto knihu přečíst. O to překvapenější jsem ve výsledku byl, když jsem se do knihy postupně začetl. Evžen Oněgin je skutečně zajímavou postavou a je čistě na čtenáři, zda postavu zcela odsoudí, či se v některých jeho myšlenkách, názorech nebo vlastnostech sám najde. Jsem toho názoru, že každý z nás si alespoň někdy položil otázku, zda nás náš každodenní život a aktivity vůbec baví, zda naše bytí má nějaký hlubší důvod apod. Tato kniha pro mě byla velkým zamyšlením nad životem a ne – nepřeháním. Autor popisuje v průběhu děje i stáří jako takové, které na člověka neodvratitelně dolehne. Popisuje ho jako něco, co okrádá člověka o krásy, které zažívá ve svém mládí. Porovnává ho se střídáním ročních období, myšleno počátek na jaře a naprosté uvadnutí v zimě.
Bude to znít „černě“, ale pobavilo mě, jak si autor skoro až předurčil svůj osud v postavě Lenského. Největším rozdílem tak bylo to, že Puškin manželství (sice nešťastného) alespoň dosáhl, ale Lenský zemřel ještě před ním.
Nečekal jsem to, ale děj byl poutavý a odbočování od děje nijak nerušilo – naopak spíše doplňovalo a dokreslovalo samotnou atmosféru prostředí knihy. Autor mnohokrát snažil apelovat i na čtenáře (např. zmínka o stáří), které tedy alespoň na mě doopravdy zapůsobilo. Knihu proto musím zcela doporučit, avšak pro někoho, kdo není schopný komfortně číst verše, tak se do děje jistě nevžije.

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Puškin Alexandr Sergejevič (*06.06.1799 – †10.02.1837)

Evžen Oněgin (rozbor)

  • první třetina 19. století
  • reakce na rozpor mezi realitou a humanistickými ideály, které proklamovala Velká francouzská revoluce
  • podmaněné národy bojují o svobodu, požadavek na volnost občana
  • vlastenectví, přiblížení k lidové slovesnosti
  • návrat k přírodě a historii
  • individualismus, člověk versus společnost
  • vnímání jednotlivce, citovost
  • nešťastná láska
  • titanismus
  • typické žánry: balada, pohádka, román, poéma
  • ruský romantismus: 19. století je zlatý věk ruské literatury

STRUČNĚ O AUTOROVI:

  • z francouzsky mluvící šlechtické rodiny
  • nejoceňovanější jako básník – krásy přírody
  • sympatizoval s děkabristy – vůdci povstání, chtěli sesadit cara a zavést konstituci – téma svobody člověka a pohrdání tyranií
  • 10 let ve vyhnanství na Krymu a Kavkazu
  • zemřel v souboji

Žánr

Kompozice

  • 8 hlav, každá uvedena citací známých myslitelů
  • takzvaná oněginská strofa: 14 8-9slabičných veršů, pravidelný rým
  • autor často vstupuje do děje a jako pozorovatel promlouvá ke čtenáři
  • postavy se vyvíjí a jsou voleny tak, že vytváří kontrasty
  • dlouhé popisy krajiny i dialogy

Čas a místo

Počátek 19. století na ruském venkově

Děj

Evžen Oněgin (26) je šlechtic, má majetek i vzdělání, ale ničemu se nevěnuje, je nazván zbytečným člověkem. Dříve byl lvem salónů, ale to se mu omrzelo. Teď nepracuje, je líný, chce se věnovat literární tvorbě, ale nemá dostatek vůle, tak jen leží, tlí, pohrdá lidmi a je pesimistický. Finanční nedostatek po smrti otce řeší smrt strýčka a dědictví domu na venkově. Tam přijíždí, jenže brzy jej začne nudit i příroda.

Seznámí se s idealistickým snílkem, básníkem Vladimírem Lenským (18), který jej uvede do domu vdovy Larinové a seznámí jej se sestrami Olgou (Vladimírova nastávající, je povrchní a dle Evžena Oněgina "prázdná") a Taťánou (stydlivá, romantická, plná citu, ráda čte).
Taťána se do Evžena zamiluje a píše mu dopis o svých citech – ten je považován za jeden z nejromantičtějších v dějinách literatury.
Evžen Oněgin ji odmítá, varuje ji před sebou, že je nestálý a vůbec se nechce ženit.

Taťáně se zdál sen o tom, že Evžen Oněgin zabil Lenského. Všichni se scházejí na oslavě jejího svátku. Hosté pokládají Evžena Oněgina za Taťánina ctitele, on, aby dokázal opak (a také se nudí), tančí celý večer s Olgou.
Žárlivý Lenský vyzve Evžena na souboj (po vzoru romantických hrdinů), který se má konat druhého dne ráno, a je zabit. Evžen Oněgin poté odjíždí do Moskvy, smrt Vladimíra mu připadá zbytečná.

Olga se rychle vdá a odstěhuje se. Taťána teskní, poté ale z Oněginových poznámek zjistí, jaký doopravdy byl a na přání matky odjíždí do Moskvy a bere si staršího knížete.

Po letech se Evžen Oněgin a Taťána setkávají v Moskvě, on se do ní zamiluje, vyzná se jí v dopise, ona neodpovídá, ale jeho dopis ji rozbrečel. Přizná se, že jej stále miluje, ale chce být za každou cenu věrná svému muži. Evžen Oněgin odchází. Příběh končí příchodem manžela. Oněgin ztrácí poslední naději na smysl života.

Témata

Znechucení zbytečností, problémy lásky, pohrdání společností, které je důsledkem Oněginovy ztracenosti, jeho vysoká očekávání.

Evžen Oněgin – rozbor díla k maturitě (3)

Kniha: Evžen Oněgin

Přidal(a): Petulka

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837)

Ruský básník, prozaik, dramatik, kritik, publicista A. S. Puškin, pocházel ze starého šlechtického rodu. Puškin vystudoval přední carské lyceum, kde se si jeho kantoři všimli, že má velké básnické nadání. Už v patnácti letech napsal známou báseň – Můj portrét. Po napsání satirických veršů o caru Alexandrovi I. , mu hrozilo vyhnanství na Sibiř. Byl proto nucen odcestovat na jih a v roce 1824 se musel vrátit na příkaz cara do rodné obce.
Nakonec mu car Mikuláš dovolil žít v Moskvě a poté i v Petrohradu. Puškin byl šťasten, že se muže vrátit do centra dění, ale brzy byl znechucen z cenzury. Aby se odreagoval, začal cestovat a brzy na to se oženil. Básník měl stále problémy s cenzurou a tajnou policií. Úspěchu jeho krásné ženy zneužívali i jeho přátelé. Jeden z nich se do ní naoko zamiloval, aby donutil Puškina vyzvat ho k souboji. Při něm byl Puškám zraněn a brzy poté zemřel. A. S. Puškin byl pro ruskou literaturu velmi prospěšným spisovatelem. Díky němu tolik nezaostávala za západní Evropou. Byl osobností s mimořádným intelektem. Veřejnost ho srovnávala s takovými velikány, jako byl např. Dante, nebo Goethe.

Další díla: Evžen Oněgin – veršovaný romantický román.

Kavkazský jezdec – lyrickoepická skladba
Bachčisarajská fontána – lyrickoepická skladba
Cikáni -lyrickoepická skladba .
Piková dáma – novela s fantazijním námětem
Kapitánská dcera – historická próza
Boris Godunov – historické drama.

Poltava – historické drama
Měděný jezdec /1833/ – historické drama

Romantismus

Společensko-historické pozadí – následek dvou revolucí (1789 ve Francii a 1848 v Evropě) je nespokojenost a buřičství. Na síle nabývají myšlenky nacionalismu a liberalismu.

Romantismus – vznikl v Anglii na počátku 19. stol., je myšlenkové hnutí a jeden z hlavních uměleckých poměrů 19. století, rozrušoval hodnoty, které přineslo osvícenství a klasicismu18. st. Vše u preromantismu platí i v romantismu – směr: subjektivní, individualistický, prosazuje tvůrčí svobodu a nezávislost, inspiračním zdrojem je gotika

Stavitelství -vytváří se komponované romantické zahrady s romantickou architekturou (umělé zříceniny, poustevny, altány, vyhlídkové věže, např.: Hluboká nad Vltavou nebo Lednice na Moravě), inspirace v gotických stavbách, zejména ve středověkých rytířských hradech a tvrzích

Malířství -náměty ze středových dějin, dramatické soudobé události, napětí na obrazech , osvobozenecké války ( E. Delacroix F. Goya, bratři Mánesové, J. Navrátil)

Architektura – Novosměry – především Novogotika např. zámek Hluboká, Chrám sv. Ludmily (Nám. Míru), zámek Lednice, zahrady Westmin. paláce v Londýně, budovy parlam. (Londýn, Budapešť)

Hudba- uvolnění klasické formy, bylo obohacena rytmika, harmonie a instrumentace. Nejdříve bylo hojně uplatňovány prvky lidové hudby a později vznikaly mohutné symfonie F. Schubert, R. Schumann, F. Chopen, R. Wagner, Čapkovský, Smetana, Dvořák

Základní životní pouť romantiků – pramenil z rozporu mezi sny, ideály a skutečností – vnitřní rozervanost

Literatura – romantismus – cit, svoboda, bizarnost = jiné, gotika, jedinec, nespoutanost , zásadně odmítala klasické estetické normy, kladla důraz na původnost, tvůrčí svobodu umělce, jeho emocionalitu a spontánnost, typickým žánrem je lyrická balada, básnická povídka = poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a povídka; poezie bylo méně – lyrika – intimní a reflexivní

Romantický hrdina – často totožný s autorem – autobiografičnost,

– touží po lásce ale když miluje tak nešťastně

– hrdina končí svůj život tragicky

– tzv. kuklení – původ romantického hrdiny opředen záhadou

Romantické prostředí: viz preromantismus: tajuplná + zádumčivá místa např. hřbitovy, lesy, trosky hradů, jezera, mlha)

V romantismu se budovaly tzv. anglické parky (měly připomínat volnou přírodu)

V klasicismu se budovaly tzv. francouzské parky (geometrické tvary – Versailles)

Evžen Oněgin

Evžen Oněgin, kterého znechucují neustálé plesy a společenské události, odjíždí na venkov. Poznává Vladimíra Lenského a jeho milou Olgu. Jdou spolu navštívit Olgu a její rodinu. Olžina sestra Taťána se do Evžena zamiluje a vyznává mu svoji lásku v dopise. Evžen je potěšen, že ho Taťána miluje, ale vysvětlí jí, že nehledá lásku, že je jako don Juan, nepotřebuje manželství, nechce se vázat a odmítá ji, trochu ji přitom kárá a radí jí, ať se příště raději ovládne, až se zamiluje. Ve srovnání s tím, jak se chová k jiným ženám, je k ní docela milý. Lenskij přesvědčí Evžena, ať s ním jde na návštěvu k Lenským, protože má Taťána jmeniny. Nesnáší společnost a její projevy a zlobí se na Lenského, že ho donutil jít s ním. Na plese se dvoří Olze, neboť se chce pomstít Vladimírovi.
Taťána je nešťastná, Lenskij je nešťastný a vyzve Evžena na souboj. Při souboji Evžen zabíjí Vladimíra. Má výčitky svědomí, a proto odjíždí. Žije dlouho v ústraní. Taťána je čím dál smutnější, odmítá všechny nápadníky, a proto se musí vypravit s matkou do Moskvy a najít si manžela. V Moskvě se musí provdat za generála. Na jednom plese se Evžen baví s generálem, se svým starým známým, a generál ho seznamuje s manželkou – Taťánou. Evžen se do ní zamiluje a vyznává se jí v dopise. Taťána pláče, řekne mu, že ho pořád miluje, ale zůstane věrná manželovi. Odmítá ho.

Rozbor:

Hlavní téma: Obraz lidské společnosti na počátku 19. století. Jaký život lidé v té době vedli.
Vedlejší téma: Osud mladého šlechtice, který je ovlivněn láskou a lehkovážností. Znechucenost

a zbytečnost Oněginova života

Prostředí: 19. století, ruská vesnice, Moskva, Petrohrad, Oděsa

Dějové zvraty: – Evžen odmítá Taťánu

– souboj, kde Evžen zabijí Lenského

– setkání Evžena a Taťány, kde ho Taťána odmítá

Charakteristika postav:

Evžen Oněgin – během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodiči, stal se z něj „lev salónů“, chodil z jedné společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, lesk plesů ve městě ho později naplnil nudou a splínem; po zločinu, který spáchá, je nešťastný

Taťána Larinová – uzavřená, venkovská, hloubavá, samotářská, skromná, nepřístupná řečem, bledá, hubená, nedůvěřivá, hluboká, zamiluje se na celý život.

Olga – Taťjánina sestra, milá, krásná, společenská, energická, veselá
Vladimír Lenskij – přítel Oněgina, zamilovaný, romantický, básník, vášnivý

Literární druh: epika

– epika: charakteristický dějovostí, příběhovostí, motiy jsou řazeny lineárně

Literární žánr: román ve verších

– román ve verších: je literární dílo vystavěné jako román, psané však básnickým jazykem a ve verších. Účinek a bohatost děje je kombinován s vytříbeným básnickým jazykem.

Kompozice: chronologická

Skladba (syntax): kniha je rozdělena do 8 hlav, autor je vypravěč (velmi subjektivní), každá sloka má 14 veršů, schéma rýmu: a b a b c c d d e f f e g g

Poetismy: luna

– poetismy: básnické výrazy

Aposiopeze Nu a ….. – Já tuhle chtěl bych, kdyby . . .

Anafora: tak dbalé na věrnost i čest,

tak přesné v řeči očí, gest, tak postoupené vznešeností,

tak prosté sebemenších vin…

Řečnická otázka: A co třpyt krásy od toalet? Co schůzky v zákulisí? Balet? Co vzkazy pro primadonu?
Personifikace: a z nich zima zas vykouzlila sníh
Familiaria – miláčku, ňáňo

– familiaria – slova důvěrná

Výstavba díla – zrcadlová kompozice (Oněgin – Lenskij, Olga – Taťána, město – vesnice)


Další podobné materiály na webu:

Evžen Oněgin – rozbor díla k maturitě

Kniha: Evžen Oněgin

Přidal(a): Mystic.Kirsten

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

  • Ruský básník, prozaik a dramatik Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799. Měl šlechtický původ a studoval lyceum pro šlechtice. Po škole se začal politicky angažovat, byl na straně děkabristů, a začal být také literárně činný. Stal se členem literárních spolků Zelená lampa a Arzanas.
  • V roce 1820 napsal satirické verše proti caru Alexandrovi I. a hrozilo mu vyhoštění na Sibiř. Musel proto odejít na jih Ruska. V roce 1824 se vrátil do rodné obce a brzy mu car Mikuláš opět dovolil volný pohyb. Puškin žil v Moskvě, kde založil časopis Moskovskij Věstnik, a později i v Petrohradu, ale znechutila jej cenzura. Proto se raději oženil a hodně cestoval, stal se úředníkem ministerstva zahraničí.
  • Zemřel v roce 1837 na následky pistolního souboje na život a smrt s milencem své manželky.
  • Byl jedním z nejvýraznějších představitelů ruského revolučního romantismu.

Další díla autora:

  • poemy – Ruslan a Ludmila, Bachčisarajská fontána, Poltava, Měděný jezdec
  • novely – Piková dáma, Kapitánská dcerka
  • drama – Boris Godunov, Malé tragédie (soubor čtyř jednoaktovek)
  • pohádky – Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi, Pohádka o zlatém kohoutkovi
  • lyrické básně – Mnich, Volnost, Rusalka, Zimní večer, Slavík a růže, Z písní západních Slovanů

Související spisovatelé:

  • Rusko: Lermontov – Démon, Hrdina naší doby
  • Anglie: Walter Scott – Ivanhoe; BYRON – Childe Haroldova pouť
  • Francie:Victor Hugo – Bídníci
  • Česko: František Čelakovský – Ohlas písní českých; Karel Hynek MÁCHA – Máj; Karel Jaromír Erben – Kytice; Josef Kajetán TYL – Fidlovačka

Rozbor díla: Alexandr Sergejevič Puškin

  • Literární druh – lyricko-epické dílo, spíše epika
  • Literární žánr – veršovaný román
  • Román Evžen Oněgin vznikal mezi léty 1823-1830 a čtenáři se s ním nejdříve seznamovali po částech na pokračování
  • Jedná se o jeho vrcholné dílo, které napsal ve vyhnanství na jihu Ruska
  • Prvoplánově to měla být jen poema, avšak Puškin nakonec do románu vložil daleko více a ukazuje v něm pestrou škálu motivů a témat
  • Navzdory začátečnímu pobouření si nakonec román našel cestu a byl velmi dobře přijat v ruské společnosti a pak i mezinárodně
  • Bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury
  • Puškin se také pokládá za představitele romantismu
  • Citové vypětí a konflikty, romantické ideály
  • Klade důraz na city a zobrazuje výjimečného hrdinu ve výjimečné situaci
  • Hlavní hrdina je unikátní, nechce nebo se nemůže přizpůsobit společnosti (např. mrzák, žije v bídě, podivín, prostitutka), hledá únik ze společnosti a autor s ním splývá.
  • Touží po lásce, ale nenachází či jí dokonce odmítá

Téma

  • Nadčasové téma nenaplněné lásky Evžena a Taťány, odehrávající se na pozadí rozporuplného prostředí ruské společenské smetánky 19. století. Znechucení zbytečností, problémy lásky, pohrdání společností, které je důsledkem Oněginovy ztracenosti, jeho vysoká očekávání. Téma lidské osamělosti. Příběh člověka, jenž je obětí sebe sama.

Motivy

  • Motiv poutníka, neopětovaná láska a zrazené přátelství, touha po skutečném životě na venkově, touha po klidu

Konflikt

  • Jedinečnost X uniformita, ideály X rezignace, konflikt se světem, bouří se proti společnosti, láska X samota

Prostředí

  • Počátek 19. století na ruském venkově

Hlavní postavy

  • Evžen Oněgin – znuděný mladý šlechtic, lehkovážný, připadá si zbytečný, společenský, vzdělaný, během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodič, chodil z jedné společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, lesk plesů ve městě ho později naplnil nudou a splínem, po zločinu, který spáchá je nešťastný
  • Taťána – romantická citlivá dívka, upřímná, důvěřivá, uzavřená, hloubavá, samotářská, skromná, nepřístupná řečem, zamiluje se na celý život
  • Lenskij – mladý básník, snílek, žárlivec, vášnivý a romantický
  • Olga – mladší sestra Taťány, společenská, koketa, veselá, energická

Vypravěč

  • Autor je subjektivním vypravěčem
  • Er forma i ich forma, přímá řeč

Řeč

  • Román je psán v er-formě, vypravěč se výrazně zapojuje do děje, přímá řeč je používána v dialozích postav.

Děj

Hlavní hrdina Evžen Oněgin, petrohradský rodák, mladý svůdce a „lev salónů“, se v prostředí smetánky, velkolepých plesů a večírků pohybuje již od mládí. Postupně jej však tento život omrzí a uvítá zprávu o chorobě svého strýce, žijícího na venkově, za kterým se také brzy vypraví. Strýc umírá a Eugen se ujímá zděděné usedlosti. Za čas se do vsi přistěhuje Vladimír Lenskij, básník ještě mladší než Oněgin. Oba se seznámí a tráví spolu mnoho času v literárních a filozofických debatách. Později oba zavítají do domu Lariných, kde se setkávají se dvěma mladými sestrami, Olgou a Taťánou. Starší z nich, mladá a nezkušená Taťána, se bezhlavě zamiluje do Oněgina a rozhodne se mu napsat dopis, v němž vyjeví svoje city. Eugen však nesdílí Taťáninu lásku a odmítá ji. Po jistém čase znuděného života přichází Oněginovi pozvání na Taťániny jmeniny. Na oslavě se Oněgin snad jen ze zlostné závisti snaží přebrat Lenskému jeho milovanou Olgu a daří se mu. Ctižádostivý Lenskij však nemůže vystát takovou potupu a vyzývá Oněgina na souboj. Příštího dne je Vladimíř Lenskij v souboji zastřelen a Eugen, nešťastný ze smrti svého přítele, odjíždí do světa. Následuje jeho dlouhá cesta po Rusi – zhlédne Novgorod, Povolží, Kavkaz, Oděsu. Taťána mezitím odjíždí do Moskvy, aby se zde později bohatě provdala. Po letech se náhodou setkává s Oněginem, který je Taťánou okouzlen. Odhodlá se k činu – napíše Taťáně dopis, nedostane se mu však odpovědi. Až jednou zavítá do Taťánina domu a zde se vše rozřeší: Taťána jej rovněž odmítá a celý román končí nedopovězen.

Jazykové prostředky

  • Jazyk je spisovný se spoustou vložených francouzských slov a řadou básnických prostředků. Autor hodně pracuje s kontrasty: město x vesnice, Taťána x Olga, Taťána x Oněgin. Vypravěčem je autor a román je velmi subjektivní. Autor často vstupuje do děje a jako pozorovatel promlouvá ke čtenáři. Dlouhé popisy krajiny i dialogy.
  • Anafora: …tak dbalé na věrnost i čest, tak přesné v řeči očí, gest, tak postoupené vznešeností, tak prosté sebemenších vin…
  • Řečnická otázka: A co třpyt krásy od toalet? Co schůzky v zákulisí? Balet? Co vzkazy pro primadonu?
  • Personifikace: …a z nich zima zas vykouzlila sníh
  • Často je využíváno zvukomalebnosti a přirovnání, text obsahuje i řadu cizích slov a výrazů (spleen = splín, belle Nina, Bordeauxské atd.)
  • Metafora: “…kdybych jen stín naděje měla”
  • Inverze: V světě ráda nikoho nemohu mít já.”
  • Apoziopeze: “Psaníčko již jest napsáno…”

Forma

  • 8 hlav, každá uvedena citací známých myslitelů, je psán tzv. „oněginskou strofou“: 14 osmislabičných nebo devítislabičných, pravidelně se opakujících veršů, pravidelný rým

Kompoziční postupy

  • Chronologická, zrcadlová kompozice = Dílo nese nejen prvky romantismu, tzv. zrcadlová kompozice, obsahující velké množství kontrastů, ale i prvky realismu např. kritizování ruské společnosti, popisování města a vesnice.

Vztah dějových linií – řetězová linie, návaznost událostí

Význam díla

  • Oněgin je zde ukázkou zbytečného člověka, cynika s pokřiveným pohledem na svět, od kterého je odtržen. Jeho protikladem je citově založená a naivní Taťána (dokud se v Moskvě sama nestane chladnou, jakým se stal Oněgin v Petrohradě).

Zasazení výňatku

  • Uvedu zde svoji nejoblíbenější část a to dopis Taťány
  • A.S. Puškin, Evžen Oněgin, str.:79, nakladatel: J. Otto v Praze
  • Taťána na konci třetího zpěvu píše v prvních třech strofách dopis, v němž vyznává lásku jejich návštěvníkovy Oněginovi

Inspirace dílem:

Dopis Taťány:

“Já píši vám – co mohu více?

Co ještě mohu dodati?

Teď vím, že máte právo sice

mne pohrdáním trestati,

leč ještě věřím, nešťastnice,

že mne váš milosrdný soud

nemůže přece zavrhnout.

Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;

a věřte: nebyl byste znal

nikdy můj ostýchavý žal,

kdybych jen stín naděje měla,

že třeba jednou za týden

vás u nás na vsi uzřím jen,

abych vám slůvko mohla říci

a v duchu vaši tvář a hlas,

než znovu navštívíte nás,

dnem nocí abych mohla stříci…

Však řekli, že jste samotář.

Že na vsi nudíte se, víme.

A my… z nás věru nejde zář,

třebaže ze srdce vás ctíme.


Další podobné materiály na webu:

MATURITA FORMALITA – Rozbor díla: Alexandr Sergejevič Puškin – Evžen Oněgin

Popis:
http://www.gymhorice.cz/

Leave a Reply