Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče (Alexandr Isajevič Solženicyn)

Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče (Alexandr Isajevič Solženicyn)

Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče (Alexandr Isajevič Solženicyn) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče (Alexandr Isajevič Solženicyn)
  • Elérhető fájlok: Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče (Alexandr Isajevič Solženicyn).pdf, Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče (Alexandr Isajevič Solženicyn).epub, Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče (Alexandr Isajevič Solženicyn).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Jeden den Ivana Děnisoviče

kniha od: Alexandr Isajevič Solženicyn

Už dlouho nemám přehled o seznamech povinné četby ve školách, ale doufám, že tohle dílo tam už 30 let patří.

„Určitě už bude dvanáct,“ prohlásil i Šuchov.
„Sluníčko už je na vršku.“
„Když je na vršku,“ ozval se kapitán, „tak to znamená, že není dvanáct, ale jedna.“
„Jakpak to,“ užasl Šuchov. „To přece věděli už naši předkové, že sluníčko stojí na vršíčku v poledne.“
„To platilo pro dědky!“ houkl kapitán, jako když sekerou utne. „Ale mezitím vyšlo nařízení, a podle toho nařízení stojí slunce nejvýš v jednu.“
„Kdopak to nařízení vydal?“
„Sovětská vláda!“

Mrazivá, temná Sibiř a uprostřed ničeho nápravný tábor. Tábor plný lidí. Někteří jsou zlomení, někteří jsou nezdolní, někteří jsou plní naděje, někteří jsou ztracení v zoufalství, možná naprostá většina je ztracena v zoufalství. Do toho tábora uprostřed tajgy je poslal tyranský sovětský režim. Krátká a velmi působivá novela popisuje jeden den v životě vězně trestaneckého tábora, denní režim, vztahy mezi vězni, chování dozorců, nesmyslné utrpení a úmyslné ponižování vězňů systémovými pravidly, nesmyslnou prací. Vrcholem zoufalství je jednoznačně ukrutná scéna v jídelně při večeři, vyjadřující ve své podstatě zřejmě základní zákon přežití. Přesto je text v jistém smyslu i o naději, naději v zoufalství, naději v bezútěšném vězení. Jakákoliv nadcházející tyranie může podobnou zrůdnost znovu oživit. Rozhodně doporučuji všem.

Skvělá povídka Alexandera Solženicyna popisují jeden “obyčejný” den v sovětském pracovním táboře, kde boj o jídlo, o trochu spánku a o další obyčejné věci je každodenní rutinou. Bohužel je tato povídka toliko věrným odrazem skutečnosti a jako taková podává hrůzný obraz toho, čeho byla sovětská moc schopná. Pro mě osobně je Jeden den Ivana Děnisoviče další z knih po jejímž přečtení u mě převládá vděk za to v jaké době a jaké zemi žiji a a vyvolává u mě uvědomění, jaký obrovský přínos má demokracie a svoboda.

Nič zvláštne, iba jeden obyčajný deň v živote trestanca v sovietskom pracovnom tábore a pritom je to príbeh snáď mrazivejší ako tuhá ruská zima. Ako málo človeku stačí ku šťastiu, aká je len cenná sloboda a aké sú relatívne každodenné “vymoženosti”, ktoré berieme ako samozrejmosť. Presne také pocity vo mne kniha po prečítaní zanechala.

Krásná kniha z ruské realistické literatury.

Velmi zajímavý příběh, který originálně vykresluje, jak Šuchov vidí mnohem odlehčeněji život než ostatní na tak příšerném místě, jako je gulag.

Jeden den Ivana Děnisoviče je specifický postavou Šuchova. Když se podívám na jakoukoli fotku 11 let zesnulého Solženicyna, vidím na něm stejný klid a pohodářství, které na mě čiší i z postavy Ivana Děnisoviče. I když byl odsouzený nespravedlivě je smířený se svým údělem a nezaobírá se zbytečnými myšlenkami “co by kdyby” nebo nenávistí vůči jeho soudcům a trýznitelům. Žije teď s přáním přežít a být člověk. Vzhledem k beznadějné situaci v jaké se nacházel (v táboře byli odsouzenci třeba na 20 let, a to se jim ještě často zvyšovalo) obdivuji jeho nasazení a silného ducha.

Neméně jsem byl zaujat fungováním ruských pracovních táborů. Překvapil mě především systém “part”, které jsou donucovacím prostředkem k maximální efektivitě. Každý člen je svým konáním zodpovědný za celou partu; pracuje-li hodně, dostane celá parta vyšší příděl. Na rozdíl od nacistických vyhlazovacích táborů, kde byl každý člověk jen číslo určené k likvidaci, vnímám gulag mnohem lidštější. Uvnitř part je společenství, přátelství a lidskost. To je možná pro sovětské dozorce nechtěný dopad tohoto systému. Samozřejmě netvrdím, že tam s nimi bylo zacházeno lidsky. Smrt byla na každém rohu v podobě mrazu, hladu, vyčerpání, kulky v hlavě nebo trestných opatření, tzv. korekcí. Ty znamenají pobyt v kamenném vězení na samotce v ̶z̶i̶m̶ě̶ sibiřském mrazu a s minimálním uspokojením základních lidských potřeb.

Každý jeden den znamenal vážné ohrožení fyzického i psychického zdraví a boj o vlastní lidskost. A “takových dní bylo v jeho trestu od zvonění do zvonění tři tisíce šest set třiapadesát. A že jsou přestupné roky — o tři dny víc…”

Příběh Ivana Děnisoviče jsem už kdysi četla jako součást nějakého souboru povídek a pamatovala jsem si z ní hlavně drsnou zimu a nástupy vězňů. Tentokrát mě zaujaly jiné pasáže. O životě tady a teď, o prožívání okamžiku a o jediné touze – přežít.
„V táborech si Šuchov kolikrát vzpomněl, jak se dřív na vsi jídávalo: plné pánve brambor, plné železňáky kaše a ještě předtím než přišly kolchozy, pořádné špalky masa. A mlíko se lokalo, div pupek neprask. A nebylo to dobře, v táborech to Šuchov pochopil. Jíst se má ta, aby člověk neměl myšlenečku jinde než u toho jídla, zrovna tak jako teď – ukusuješ ty maličké kousky, jazykem je hněteš, v ústech pocucáváš – a jak ti krásně voní ten černý, nedopečený chleba.“
„Šuchov ani ostatní zedníci už necítili mráz . Nohy jim nemrzly, to bylo nejdůležitější, a nic jiného, ani lehký větřík, který vytrvale pofukoval, nemohlo odpoutat jejich myšlenky od práce.“
„Šuchov usínal úplně spokojen. . Minul den, ničím nezkalený, skoro šťastný.“

Jeden den Ivana Děnisoviče a jiné prózy

kniha od: Alexandr Isajevič Solženicyn

Obsahuje 4 povídky:

Jeden den Ivana Děnisoviče,
Případ na stanici Krečetovka,
Matrjonina chalupa,
Ve vyšším zájmu.

Literatura světová, Povídky
Vydáno 1965 , Svět sovětů Orig. název

Odin den´ Ivana Denisoviča , 1962

Komentáře (25)

Kniha Jeden den Ivana Děnisoviče a jiné prózy

Solženicyn mě mile překvapil, příběh Ivana Děnišovice z Gulagu mě doslova pohltil. Druhý příběh z Kočetovky z prostředí železniční stanice ve mě zanechal dojem, že bych sám rád věděl, jak to bylo s tím \”špionem\”. 🙂 Příběh Matrjonina domu se mi líbil a vyvolal vě mě takový podivný pocit smutku nad osudem ubohé stařeny, zakímavě zachytil mezilidské vztahy v dědině. Pouze poslední příběh Ve vyšším zájmu mě vyloženě zklamal, čekal jsem lepší konec a vyvrcholení boje o studenty vystavenou školu. Tento mi přišel takový nedotažený. Celkově bych knihu určitě pochválil za příjemný a ničím nerušený výpravný styl autora. Minimálně první příběh bych určitě doporučil si přečíst, bylo to velmi zajímavé a příjemně podané.

Gulag.To slovo má pro mě zvláštní příchuť.
To drsné místo, kde v nelidských podmínkách přežívali či spíše umírali lidé, kteří se ničím neprovinili nebo naopak byli vinni vším.To podle toho, jak strana a lid rozhodli.
Autor popisuje, jak vypadá takový jeden den v Gulagu.Není nad osobní zkušenost.
Povinná četba pro všechny proruské voliče.

Ono to ještě nepatří do povinné četby?
Kniha se ke mně dostala ihned po vyjití jakožto k odběrateli knižnice Máj, aniž bych tehdy předem něco tušil, zapůsobila však silně a nezapomenutelně. Fakt je, že vzhledem k tehdejšímu novotnovskému opatrnému tání a mému mladému věku, kdy jsem vše viděl optimisticky a s vírou v budoucnost, nebyla ta rána osudová a v podstatě posloužila k přesvědčení, že “vše se vyvíjí správným směrem”, což podporuje pasivitu a onu víru v budoucnost. Podobně jako Londonovo Doznání o něco později. Tak na to pozor, současní mladí!

Ze všech povídek jezdí mráz po zádech. Měla by to být povinná četba pro naše politiky.

Před lety moje první setkání se Solženicynem, které mě hodně zasáhlo. Další následovalo Souostroví Gulag, které mě dostalo do kolen. Tyto knížky nesmí být zapomenuté.

Další povídky také skvělé, spisovatelův jazyk je krásně jednoduchý a přitom hlubší než filozofické pojednání.

Jeden den Ivana Děnišoviče

Manuál přežití. Od samého rána až do večera se dovídáme plno užitečných informací, které se můžou v budoucnu hodit. Dík volebnímu úspěchu SPD nikdy nevíme.
Je třeba vědět že po táboře nesmíte chodit sami, vždy v houfu. Čepice se sundává pět kroků před dozorcem, nasazuje dva za ním. Jak pronášet věci při filcování, jak se vyhnout korekci, ta totiž znamená nemoc, ze které už se nevyléčíte. Pokud jdete do korekce již nemocní. kabátek z prken. Jak dostat nášup šlichty, kde ukrýt chleba. Parťák se poslouchá na slovo. Na něm závisí váš život.

Výborná záležitost, kterou si můžete v těchto dnech pořádně užít, když si při čtení otevřete okno a nebudete půl dne jíst. Lepší než virtuální realita.

Je až příznačné, že v těchto tragických chvílích, na místě kde se naděje hledá těžko, je tolik prostoru k humoru.
“Ale plivat kosti rovnou na zem, to se jaksi pokládá za ne zrovna vybrané.”
“Nosit písek, na to člověk nepotřebuje rozum. Proto přiděluje Ťurin tuto práci někdejším vedoucím pracovníkům.”

Mé myšlenky se občas zatoulaly a neodvratně jsem přemítal o tom, jaké peklo dokážeme vytvořit. Christopher Marlowe to vyjádřil překrásně ve své hře Tragický příběh doktora Fausta:

„Kde je peklo?“, ptá se doktor Faustus. A Mefistoles mu odpoví: „V útrobách země, vody, ohně, vzduchu. / Peklo je tam, kde věčně trpíme. / Je bez hranic a není vázáno / na jedno místo. Je tam, kde jsme my. / A my jsme navěky tam, kde je peklo.“

Nevím, nejsem si jistý, jestli dokážeme stvořit nebe. Peklo dokážeme stvořit určitě.

První z povídek o Ivanu Děnisoviči byla úžasná, další byly slabší, ale podobně poutavé hřejivými lidskými příběhy v přetěžké době.

Jeden den Ivana Děnisoviče a Matrjonina chalupa jsou nezapomenutelné, fascinující povídky, zasluhující si 5 hvězdiček . Zbývající dvě jsou lehce zapomenutelné maximálně na 1 hvězdičku.

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Solženicyn Alexandr Isajevič (*11.12.1918 – †03.08.2008)

Jeden den Ivana Děnisoviče (rozbor)

Vydalo Nakladatelství politické literatury v Praze roku 1963. Počet stran: 88.

Solženicyn knihu napsal v roce 1959, původně pod názvem Šč-854 (Jeden den jednoho mukla). V Rusku byla poprvé vydána o tři roky později v upravené verzi, v přesném znění vyšla až roku 1973 ve Francii. Toto dílo bylo jedním z hlavních důvodů k udělení Nobelovy ceny.

Ačkoli se autor zaměřoval především na popis života vězňů, nevynechává ve svém líčení ani povinnosti dozorců, které nejsou v některých případech o moc příjemnější než Šuchovovy (celý den stojí v mrazu na věžích), a projevuje s nimi částečný soucit. Možná důležitější než vlastní popis chodu tábora je charakteristika jednotlivých postav, která ukazuje pestrou škálu lidských osobností a jejich reakci na místní krutý režim. Působivost díla spočívá velkou měrou ve způsobu, jakým hlavní protagonista sděluje své zážitky – ačkoli je z objektivního pohledu zcela neprávem utlačován a šikanován, nevyskytuje se v novele mnoho náznaků jakýchkoli stížností. Solženicyn tak ukazuje, jakým hrozným podmínkám může člověk přivyknout, když je mu znemožněn styk s normálním světem.

Ivan Děnisovič Šuchov – hlavní protagonista, který čtenáře provází táborovým životem; nemá žádné zvláštní postavení; v různých táborech strávil již bezmála deset let, ale i přesto si, na rozdíl od jiných vězňů, zachoval pracovitost a smysl pro čestnost
Andrej Prokofjevič Ťurin – vůdce Šuchovovy skupiny, tzv. parťák; podobně jako Šuchov strávil v táborech nucených prací již mnoho let, vyzná se dobře v místních poměrech; ze všech zmíněných postav si udržuje největší morální kredit – shání pro svou partu nejlepší práci a vybavení, je ochoten bránit každého jejího jednotlivého člena
Aljoša – jako baptista nemá velkou šanci se z tábora kdy dostat, ale víra mu poskytuje naději; v táborové ubytovně má ukrytou Bibli, ze které si denně čte
Feťukov – příklad člověka, kterého tábory připravili o veškerou budoucnost; žebrá, ostatní vězni ho nemají v oblibě; Šuchov mu předpověděl krátkou budoucnost

Jak již název napovídá, veškerý děj je zaměřen na jeden prostý den I. D. Šuchova v táboře nucených prací na Sibiři. Ivan se po probuzení necítí dobře a zvažuje, že se “hodí marod”, avšak nevolnost nakonec překonává a nastupuje do práce. Během toho seznamuje čtenáře s chodem tábora. Popisuje využívání vězňů dozorci, když je sám za pozdní vstávání donucen čistit podlahu v domě dozorců. Pokračuje líčením shonu na snídani, kde se všichni vězni úporně snaží získat každé sousto navíc, zatímco kuchaři a jejich pomocníci si zcela bez pocitu viny berou z jejich porcí. Nedílnou součástí táborového života jsou neustálé prohlídky, prováděné v třicetistupňovém mrazu. Nesnáze na stavbě pomáhá Šuchovovi překonat hlavně parťák Ťurin, jehož autorita pomůže zažehnat problémy s kradením materiálu. Na konci dne si Ivan navzdory vyčerpání na nic nestěžuje, je se svým snažením spokojen a očekává další den.

Jeden den Ivana Děnisoviče je novela s jedinou dějovou linií vyprávěnou chronologicky. Jedinou odbočkou je Šuchovovo přemítání o životě předtím, než byl zajat. Děj nijak výrazně negraduje, pouze ve smyslu postupujícího dne. Na dílo lze pohlížet jako na soubor jednotlivých zážitků, které jsou pouze chronologicky seřazeny – teoreticky by se mohly odehrát v kterýkoli jiný den.

Hlavním cílem díla je autentičnost – autor však přesto zvolil er-formu, neboť sám Gulag zažil. Vězeňský slang je použit i v pásmu řeči vypravěče (fešácká korekce; stěnicemi prolezlé dvojáky), promluvy postav jsou navíc psány nespisovným jazykem, nikoli však vulgárním. Často není zřejmé, zda se jedná o Šuchovův vnitřní monolog, nebo o autorův popis (první odstavec ukázky). Vyprávění je živé, autor rád používá přirovnání (takhle to není ani ryba ani rak; připlížil se jako kočka), avšak nikdy není příliš afektovaný, situaci spíše zlehčuje.

Pravomocná ruka strhla blůzu = synekdocha

Šuchov je potrestán za to, že zůstal ležet v posteli po budíčku:

Šuchov si zatím ležel dál na slehlých pilinách svého slamníčku. Kdyby se to už aspoň nějak vystříbřilo! Buď pořádná horkost, nebo ať to lámání přejde. Takhle to není ani ryba ani rak.
Zatímco si baptista šeptal modlitby, vrátil se Bujnovskij, který si odskočil na malou, a prohlásil jen tak do vzduchu, ale jaksi škodolibě: “Držte se, rudá flotilo! Třicet grádů, jen to hvízdne!” Nato se Šuchov rozhodl, že půjde na marodku.
A přesně v tu chvíli z něho něčí pravomocná ruka strhla blůzu a deku. Šuchov shodil z obličeje kabát a nadzvedl se. Pod ním stál hubený Tatar, hlava mu dosahovala právě k hořejší palandě.
To znamenalo, že má dnes službu mimo pořadí a že se připlížil jako kočka.
“Šč – osm set padesát čtyři!” přečetl Tatar z bílého proužku našitého na zádech černého kabátu. “Tři dny korekce s vyváděním!”
A sotva se ozval jeho zvláštně přiškrcený hlas, v tu ránu se to zahemžilo v polotmě baráku, kde svítilo jen pár žárovek a kde spalo na padesáti štěnicemi prolezlých dvojácích dvě stě lidí. Všichni, kdo ještě leželi, začali se honem oblékat.
“Za co, občane veliteli?” zeptal se Šuchov. Snažil se přitom dodat svému hlasu víc lítosti, než kolik jí pociťoval.
S vyváděním do práce, to je ještě fešácká korekce. Fasuje se teplé jídlo a není čas připouštět si myšlenky. Pravá korekce je bez vyvádění.

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Solženicyn Alexandr Isajevič (*11.12.1918 – †03.08.2008)

Jeden den Ivana Děnisoviče (2)

In Jeden den Ivana Děnisoviče a jiné povídky. Vydalo nakladatelství Academia v Praze roku 2002 (2. vydání). Z ruského originálu Odin deň Ivana Děnisoviča přeložili Sergej Machonin a Anna Nováková. Počet stran: 310. ISBN: 80-200-0999-X.

Dílo opravdu pojednává o jednom lednovém dni jistého Ivana Děnisoviče Šuchova. Je odsouzen za vlastizradu jako pracovník v táboře na 10 let.

Jeho dny začínají hodně brzy ráno a končí pozdě večer. Po celou dobu je v táboře neskutečná zima. Hned ráno se Šuchov vydává na marodku. Zde se hlásili nemocní už večer předem, aby ráno mohli nastoupit. Na marodce mohli pobývat pouze dva lidé. Šuchov si to ale rozmyslel a šel na snídani. Byl sám, bez party. Kdyby ho někdo uviděl samotného, šel by do korekce. Korekce je kamenitá místnost, kde byla zima pomalu větší než venku. Většina vězňů v korekci zemřela nebo těžce onemocněla. Do korekce mohl být vězeň odveden za jakékoli porušení předpisů.

Ke snídani, obědu i k večeři byl chléb s kaší. I do jídelny se chodívalo po partách. Vedoucímu party se říkalo parťák. Pro Šuchova a jeho partu to byl Ťurin. Bylo dovoleno i kouřit, ale málokdo měl co. Někteří vězni cigarety balili, ale ne zadarmo. A někteří vězni, kteří dostávali balíčky, dokonce ostatním nechávali nedopalky. Balíčky posílali příbuzní vězňů. Šuchov řekl své ženě, aby mu nic neposílala. Vždy čekal, jestli se někdo rozdělí. V balíčcích bývalo většinou jídlo.

Po snídani se šlo pracovat. Každá parta dělala na něčem jiném. Parta Ťurina dostala za úkol dodělat tepelnou elektrárnu.
Šuchov si vždy schovával svou zednickou lžíci, aby mu ji na další den někdo nesebral. Náčiní se muselo vracet.

Po signálu, který zazní během práce, se muselo na oběd. A po chlebu a kaši opět do práce. Šuchov dával na zeď maltu. Pak se šlo na večeři. Před každým jídlem se koná prohlídka. Vězni jsou vždy po pěticích a kárové je kontrolují.

Šuchov nikdy nic nepašoval, tak se nebál ani teď, ale pro jistotu se koukl do kapes – a v kapse na koleni našel malou čepel. Rozhodl se ji propašovat a povedlo se. Po večeři na pokojích ještě udělali dvakrát kontrolu a pak už konečně mohli jít vězni spát.

Jeden den Ivana Děnisoviče – rozbor díla (5)

Kniha: Jeden den Ivana Děnisoviče

Přidal(a): Helči

1. AUTOR

  • celým jménem Alexandr Isajevič Solženicyn
  • narodil se v Rostově na Donu
  • původně učitel fyziky
  • bojoval jako důstojník Rudé armády
  • v roce 1945 poslán na nucené práce do Gulagu
  • za Jeden den Ivana Děnisoviče dostal v roce 1970 Nobelovu cenu za literaturu
  • v důsledku stálého napadání režimu, byl v roce 1974 vyhoštěn do Švýcarska, pak odešel do USA
  • po návratu do Ruska (1994) zde psal různé eseje a přednášel
  • další dílo: Souostroví Gulag, Rakovina, V kruhu prvním, Rudé kolo, Matrjonina chalupa, Dvě stě let pospolu

2. INFORMACE O DÍLU

Jeden den Ivana Děnisoviče

  • původní název: „Šč – 854 (jeden den jednoho mukla)“
  • Solženicyn toto dílo začal promýšlet za 2. světové války, když sám byl ve zvláštním táboře
  • kdy a kde dílo vyšlo: 2. polovina 20. století (1959), Rusko
  • historický rámec:

Ve 2. světové válce se do popředí dostaly dvě velmoci – USA a SSSR.

Mnoho zemí bylo osvobozeno Rusy, kde byl šířen jejich režim. Ve snaze oslabit sovětský vliv nabídlo USA hospodářskou pomoc některým zemím Evropy. Tím se kontinent rozdělil na západ a východ (železná opona), což rozpoutalo studenou válku mezi těmito mocnostmi. V 2. pol. minulého století došlo k velkému rozvoji vědy, techniky atd. Mnoho spisovatelů reagovalo na válku – oslava hrdinství, vlastenectví, kamarádství, strach, sadismus. Sovětští spisovatelé nejprve psali umělecky a dokumentárně, snažili se zachytit hrdinství rudoarmějců, partyzánů. Později do popředí rus. literatury vystoupily společenské problémy lidí.

3. ZAŘAZENÍ DÍLA

a) Literární druh: epika

b) Literární žánr: novela

c) Umělecký směr: literatura 2. poloviny 20. století

d) Funkce literárního díla:

° Estetická: např. chování hlavní postavy (Šuchova) – dokázal být i v tak špatných podmínkách poctivý a pracovitý

° Informativní: např. jak to probíhalo v Gulazích a jaké vztahy tam byli mezi vězni a nadřízenými

° Formativní: např. můžeme si vážit toho, že žijeme v dnešní době, přesto že i dnešní doba není žádný med

4. LITERÁRNÍ ROZBOR DÍLA

a) PLÁN JAZYKOVÝ

° použitá slovní zásoba: spisovná – neutrální, nespisovná – obecná, slang

° umělecké prostředky: metafora, metonymie, personifikace

b) PLÁN TEMATICKÝ

° téma:
Cílem knihy je přiblížit lidem svět, který se odehrával za ploty, nebo zdmi pracovních táborů/gulagů v Rusku a to jednoho dne, který prožil náš trestanec Šuchov

° postavy:

Šuchov (Ivan Děnisovič): původně ruský rolník, ale byl označen za špiona a odsouzen na 10 let v pracovním táboře (jméno podle vojína Šuchova, který bojoval se Solženicynem ve 2. světové válce)
Ťurin: předák a živitel party, v níž byl Šuchov – určoval, kolik budou dostávat jídla a jakou práci budou vykonávat
Kilgas: Lotyš, který měl stále smysl pro humor a tím byl oblíbený

° vedlejší postavy: Gopčík, Seňka Klevšin, Bujnovskij, César Markovič, Feťukov

° prostředí: pracovní tábor v Rusku – Gulag, během ukrutné zimy na Sibiři

° děj:

Den káranců začíná budíčkem v 5 hodin ráno. Šuchov je obvykle na nohou mezi prvními, ale dnes se cítí rozlámaný a snad i nemocný, a tak zůstal na své palandě o trochu déle. Když dozorce našel Šuchova v posteli po budíčku, “napařil” mu 10 dní korekce – a z 10tidenní korekce si každý, kdo ji přežije, odnáší trvalé následky. Naštěstí pro Šuchova potřeboval dozorce někoho na umytí podlahy a korekce byla jen záminkou.

Po “rádoby snídani” odcházejí všichni káranci v 35° mrazu na pracovitě, musí se svléknout, aby dozorci zjistili, zda nevynáší z tábora zakázané předměty. Šuchovova parta má dnes za úkol zdít. Parťák Ťurin hned po příchodu na pracoviště rozdělí úkoly a všichni se pouští do práce, při níž se trochu zahřejí. V 1 hodinu zazní siréna a káranci jdou v zástupech do jídelny pro svůj ubohý oběd – šlichtu z horké vody a rybích kostřiček Po obědě se všichni znovu zaberou do práce. Poctivý Šuchov se snaží i ve zdejších podmínkách odvést slušnou zednickou práci. Dokonce i po odhoukání konce směny, kdy celá 104. parta odešla, je Šuchovovi líto zbytku malty a ještě chvilku pracuje.

U strážnice před odchodem do tábora následuje opět šacování a přepočítávání trestanců. Jeden vězeň chybí a počítá se znovu. Když se chybějící káranec objeví, všichni mu spílají a někteří přidají za půlhodinu stání na mraze i ránu. Potom se již všechny party hrnou do jídelny na večeři. Podmínky jsou kruté – platí zákon silnějšího a úplatkářství. Ivanu Děnisovičovi se podařilo získat Césarův večerní příděl za to, že mu vystál frontu na balíčky. Šuchov svůj vlastní balík nikdy nedostane – jeho rodina je i tak dost chudá. Před večerkou následují prohlídky pokojů a zabavování. Poté již může Šuchov s klidem zalézt na svou palandu. Před usnutím bilancuje – byl to dobrý den: nerozstonal se, nezavřeli ho do korekce, pronesl přes strážnici pilku, získal dvojitý příděl. Šuchov usínal úplně spokojen.

c) PLÁN KOMPOZIČNÍ

° vypravěč: er- forma

° kompozice: chronologická, občas vrácení do minulosti

° členění textu: text není rozdělen na žádné kapitoly, dá se říci, že jeden den je jedna kapitola

5. UKÁZKA Z KNIHY

…V tu chvíli si parťák hlasitě odkašlal, vstal a zavelel:

„Vztyk, vztyk, stočtvrtá ná-stup!”

Nato celá parta, ti co klimbali, i ti co byli vzhůru, naráz vstali a zívajíce vykročili ke dveřím. Ťurin sedí devatenáct let a nevyhnal by lidi o minutu dřív, než musí. Ale jak jednou řekne „nástup”, každý ví, že je nejvyšší čas….


Další podobné materiály na webu:

“>

Leave a Reply