Kniha Miláček (Guy de Maupassant)

Kniha Miláček (Guy de Maupassant)

Kniha Miláček (Guy de Maupassant) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Miláček (Guy de Maupassant)
  • Elérhető fájlok: Kniha Miláček (Guy de Maupassant).pdf, Kniha Miláček (Guy de Maupassant).epub, Kniha Miláček (Guy de Maupassant).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Kniha Miláček (Guy de Maupassant)

kompletnн kniha (e-book)

Pokladnн mu vrбtila drobnй na pмtifrank a Georges Duroy vychбzel z hostince.

Mмl pмknou chщzi, byl to vrozenэ dar jeљtм umocnмnэ poddщstojnickou minulostн, a tak vypjal prsa, nakroutil si navyklэm vojбckэm zpщsobem knнr a letmo pшelйtl opozdilce, kteшн tu pojнdali svoji veиeшi, byl to pohled hezkйho chlapнka, pohled rozprostнrajнcн se jako rybбшskб sнќ.

Ћeny zvedly hlavy a pohlйdly na nмj. Sedмly tu tшi dмlnice, jedna љpatnм uиesanб, nedbale upravenб uиitelka hudby stшednнho vмku se zaprбљenэm kloboukem na hlavм a s љaty nakшivo a dvм usedlй mмљќky, kterй v tйhle putyce s jednotnэmi cenami pravidelnм veиeшнvaly se svэmi manћely.

Jakmile se ocitl na chodnнku, nerozhodnм se zastavil a chvilku uvaћoval, co podnikne. Bylo 28. иervna, v kapse mмl pшesnм tшi franky иtyшicet centimщ a musel s nimi vyjнt do konce mмsнce. To znamenalo buп dvм veиeшe bez obмdщ, nebo dva obмdy bez veиeшн, mohl si vybrat. Po krбtkй rozvaze dospмl k zбvмru, ћe polednн jнdlo poшнdн za jeden frank dvacet, zatнmco veиeшe by ho pшiљla na frank padesбt. Takћe kdyby se spokojil jen s obмdem, zbyl by mu jeљtм frank a dvacet centimщ, coћ obnбљelo dvм svaиiny sklбdajнcн se z chleba a pбrku a navнc by si mohl vypнt na bulvбru jeљtм dvм tшetinky piva. To byl jeho hlavnн vэdaj a nejvмtљн potмљenн pшi veиernн prochбzce. Dal se tedy dolщ ulicн Notre-Dame-de-Lorette.

Vykraиoval si jako v dobбch, kdy jeљtм nosil husarskou uniformu. Vypнnal prsa, nohy kladl trochu od sebe, jako by prбvм sesedl z konм. Dral se bezohlednм kupшedu ulicн plnou lidн, vrбћel rameny do ostatnнch, strkal do vљech a nikomu neuhnul z cesty. Svщj dost omљelэ cylindr si frajersky posunul k uchu a podpatky sekal do dlбћdмnн. Vypadal, jako by stбle nмkoho vyzэval na souboj, chodce, domy, celй mмsto, zkrбtka krбsnэ vojбk, kterэ se najednou ocitl v civilu.

I kdyћ jeho oblek nestбl vнc neћ љedesбt frankщ, nechybмla mu jistб kшiklavб, sice trochu vulgбrnн, ale pшesto skuteиnб elegance. Mмl pмknou, vysokou postavu, kaљtanovм svмtlй vlasy s иervenavэmi odlesky, knнrek, kterэ si kroutil nahoru, vytvбшel nad jeho hornнm rtem polљtбшek mмkkэ jako pмna, svмtlemodrй oиi mмl propнchnutй jen maliиkou panenkou, vlasy se mu pшirozenм vlnily a nosil je s pмљinkou uprostшed. Dokonale se podobal sympatickйmu darebovi z lacinэch romбnщ.

Byl jeden z tмch letnнch veиerщ, kdy se v Paшнћi nedб dэchat. Mмsto bylo horkй jako pec, jako by se v tйhle dusnй noci samo potilo. Stoky vydechovaly svэmi ћulovэmi ъsty pбchnoucн vэpary a podzemnн kuchynм vypouљtмly z nнzkэch oken do ulice odpornэ morovэ puch pomyjн a zatuchlэch omбиek.

Domovnнci sedмli pшede dveшmi svэch domщ obkroиmo na vyplйtanэch ћidlнch opмradlem dopшedu a pokuшovali dэmku a lidй zmoћenн vedrem se plouћili s nepokrytou hlavou a kloboukem v ruce kolem nich.

Kdyћ doљel Georges Duroy na bulvбr, znovu se nerozhodnм zastavil a pшemнtal, co dбl. Mмl chuќ dojнt aћ na Champs-Elysйes a na tшнdu vedoucн k Bouloтskйmu lesнku, aby se tam pod stromy trochu nadэchal иerstvйho vzduchu. Zбroveт ho ale spalovala jinб touha, touha po milostnйm dobrodruћstvн.

Jakй jen bude, aћ koneиnм pшijde? Jeљtм nevмdмl, ale иekal na nмj uћ tшi mмsнce kaћdэ den a kaћdou noc. Nмkolikrбt se mu sice dнky hezkйmu vzhledu a galantnнmu chovбnн sem tam poљtмstilo ukrбst trochu lбsky, ale poшбd doufal v nмco lepљнho.

S prбzdnou kapsou a palиivou touhou v ћilбch se jeљtм vнce rozpaloval pшi setkбnн s dмvkami postбvajнcнmi na rohu ulice, kterй mumlaly: "Chceљ jнt ke mnм, krasavиe?" Ale neodvaћoval se pшijmout jejich vэzvu, protoћe jim nemмl инm zaplatit. Takй oиekбval nмco jinйho, lбkaly ho trochu mйnм dostupnй polibky.

Ale pшesto mмl rбd mнsta, kde se to hemћilo nevмstkami, miloval jejich tanинrny, kavбrny, jejich ulice. Rбd se o nм otнral, mluvil s nimi, tykal jim, иichal jejich ostrй parfйmy, prostм cнtil se s nimi dobшe. Byly to pшece jen ћeny, ћeny, kterй ћily lбskou. Nepohrdal jimi onнm vrozenэm pohrdбnнm muћщ zaklбdajнcнch si na rodinnйm ћivotм.

Zamншil k chrбmu Madeleine a љel stejnэm smмrem, jakэm plynul dav lidн unavenэ dusnэm vzduchem. Velkй kavбrny byly zaplnмnй lidmi, pшetйkaly aћ na chodnнky a vystavovaly popнjejнcн zбkaznнky pod zбшivэm a syrovэm svмtlem svэch ozбшenэch prщиelн. Pшed pijбky stбly na malэch obdйlnнkovэch nebo kulatэch stolcнch sklenice s иervenou, ћlutou, zelenou nebo hnмdou tekutinou vљech odstнnщ. A uvnitш karaf zбшily prщhlednй vбlce ledu ochlazujнcн prщzraиnou vodu.

Duroy zpomalil krok, chtмlo se mu pнt a ta chuќ mu spalovala hrdlo.

Mмl straљnou ћнzeт, ћнzeт, jakб nбs popadб za letnнho veиera, pшedstavoval si ten nбdhernэ pocit, kdyћ chladnэ nбpoj vtйkб do ъst. Ale kdyby dnes veиer vypil jen dvм tшetinky piva, buп sbohem hubenб veиeшe nazнtшн! Znal aћ pшнliљ dobшe hladovй hodiny na konci mмsнce.

Шнkal si: Musнm vydrћet aspoт do deseti hodin a pak si dбm jedno pivo v Americkй kavбrnм. Herљoft, to mбm ale ћнzeт! Dнval se na vљechny ty muћe sedнcн a popнjejнcн u stolщ, na muћe, kteшн se mohli napбjet podle svй libosti. Mнjel plnй kavбrny s furiantskэm a drzэm vэrazem a oиima odhadoval podle tvбшн a odмvu, kolik mб asi kaћdэ host u sebe penмz. Zaplavovala ho zlost na ty klidnй sedнcн muћe. Kdyby jim prohledal kapsy, naљel by tam zlato, stшнbro i mмпбky. Urиitм mмl kaћdэ u sebe prщmмrnм alespoт dva zlatй dvacetifranky.

Miláček

kniha od: Guy de Maupassant

Nechal by se sám Maupassant též svést od Miláčka, potažmo Duroye, potažmo Du Roye?
Těžko hledat odpověď, nicméně láskyplných popisů zakrouceného kníru v knize najdeme habaděj.
Poslední dobou jsem četl spoustu postmoderních, experimentálnějších knih a byť na ně nedám dopustit, není nad vyváženost. Tedy tento běžný repertoár proložím občas nějakou klasikou a z tohoto důvodu se mi v knihovně zjevil Miláček.
Nebudu chodit kolem horké kaše, pochutnal jsem si. Vyloženě jsem si liboval v té klasické formě vyprávění, kdy děj stojí na prvním místě a jeho kompozice je v mistrných rukou vtahující. Je znát, že se Maupassant kamarádil se Zolou a jemu podobnými.
Jazyk je tu vcelku květnatý, podle popisu Paříže ze začátku knihy muselo jít tehdá o pěknou stoku, o čemž mě již dříve informoval zmiňovaný Zola.
Když už jsem knihu začal podezřívat z určité plochosti, přílišné přímočarosti, dostane se mi krásné, několikastránkové, nihilistické úvahy nad smrtí.

“K čemu se máme přimknout? Ke komu vysílat své zoufalé výkřiky? V co máme věřit?
Všechna náboženství jsou hloupá se svou dětinskou morálkou a sobeckými sliby, jsou až obludně pitomá. Jedině smrt je jistá."

Jedno velké mínus. Kniha má celkem jednoduchou zápletku. Demonstrovat bezbřehou lidskou vychcanost na příběhu chudého chlapíka, jemuž náhoda naskytne příležitost dostat se společensky výš a vzhledem k tomu, že oplývá krásou stejně jako onou vychcaností, jde mu to moc dobře.
Konkrétně pomocí svého péra si otevírá spoustu dveří. A to je právě ono. Na Maupassantovi je znát, že by rád popustil stavidla, leč společenské konvence tehdejší mu to nedovolují. Tak se vyžívá v popisu otírání se stehny pod stolem, prsa popisuje Xkrát, ovšem jen v souvislosti se zrychleným dechem a sex je odbytý pouhým "pomilovali se". Ne že bych nutně potřeboval explicitní mrdání v každé knize, ovšem v Miláčkovi je to hlavní prostředek pro sunutí děje a byť hlavní pointa je někde jinde, cítil jsem se ochuzen.
Jako taková kompenzace mě potěšila silná hrdinka, jediný opravdový talent, bez níž by byli Duroy i její nebožtík manžel pouhými rádoby pisálky.
Madeleine si šla za svým a v rámci tehdejších prapodivných norem, kdy žena byla v podstatě mužův majetek, dokázala ze svého postavení vymačkat maximum a mám pocit, že ona jediná skončila opravdu spokojena, takovým tím hřejivým vnitřním pocitem.

PS: Nevím, co to o mě vypovídá, ale postava Duroye mi seděla mnohem víc než nějaká za každou cenu čestná bábovka. Podobně jsem to cítil u Welshova Sviňáka, což by vlastně mohl být název i této knihy.

Uděluji 8 nakroucených knírů z 10.

"Pod důstojným zevnějškem je člověk v podstatě jednou provždy mrzkým tvorem."

Kniha, která člověka ničím příliš nepřekvapí. Hlavní hrdina je vykreslený jako kariérista, který pro svůj posun využívá vysoce postavené ženy. Celou knížku mi vrtalo hlavou, jestli je vlastně George Duroy/du Roy kladná nebo záporná postava, nejzajímavější jsou v ní úvahy o životě a zejména smrti.

Moje první kniha od Maupassanta a bohužel asi i poslední. Nějak jsem se nemohla začíst.

Když to tak vezmu, ukazuje Maupassant v knize úplně skvěle, jak je tzv. demokracie skvěle uzpůsobená pro kariéristy a bezskrupulózní osobnosti.

Rozhodně se jedná o zajímavou knihu. Autor velmi jasně a realisticky vykreslí "Miláčka" a přitom na něj nevynucuje žádný názor.
A právě názor na hlavní hrdinu jsem si vytvořila velice brzy a pak už jsem jen z komentáře: "To je ale hajzlík" vyslovovaného během knihy často, odebrala koncovku.
"Miláček" je kniha o velmi ambiciózním muži bez jakékoli morálky, o jeho kariéře a jeho (mírně řečeno) zajímavém vztahu k ženám.
Na knize je také zajímavý konec: je trochu otevřený, ale tím způsobem, že přesně víte, jak bude pokračovat – vždyť vám to autor celou dobu ukazoval.
Lidé jako je George Duroy (ať si třeba říká du Roy, my víme pravdu) tu budou vždy a tak pro vám mám na závěr radu (zvlášť pokud jste žena): Jestli někdy potkáte nějakého "Miláčka", radši ruce pryč a utíkat.

Přečteno kdysi dávno k maturitě na základě naprosto náhodného výběru – ležela doma v knihovně, tak si říkám zkusím to, kdyžtak ji tam zase vrátím že jo.
A ono ne, kniha je vtipná a má co nabídnout i dnešní generaci, byť jsme v naprosto jiném století a společnosti.
Miláčka si každý zamiluje, i přesto, že to byl pěkný hajzl.
A to, že kniha zaujme a baví 18leté děcko, no právem se o ní ve škole učíme, což se o jiných knihách ze stejné doby říct už nedá.

Knihu mi donesl do práce kamarád,který ji našel na půdě.Se všemi povídkami a dalším čtením měla téměř 700 stran a pár dní mi zpříjemňovala nejen pracovní přestávky.70%.

Naprostá pecka. Po asi 15 letech jsem se ke knize vrátil a zase mě nezklamala – zejména druhá část knihy, po sňatku s Madeleine, je prvotřídní.

Miláček – rozbor díla k maturitě

Kniha: Miláček

Přidal(a): Brendy

Autor: Guy de Maupassant (1850 – 1893)

  • francouzský spisovatel, prozaik a dramatik
  • narodil se v rodině venkovské šlechty
  • studoval práva, ale byl povolán do prusko-francouzské války
  • velký přítel Flauberta, který mu pomáhal na cestě životem
  • seznámil se se Zolou a Turgeněvem → nachází inspiraci v jejich dílech
  • byl zažalován za „nemravné“ verše
  • později se věnoval pouze literatuře
  • velice zbohatl, cestoval, žil v nejluxusnějších hotelech
  • koncem 80. let se u něj projevila duševní choroba, neúspěšně se pokusil o sebevraždu, byl zavřen do ústavu pro duševně choré, kde i zemřel
  • sám sledoval postup svého onemocnění, popsal své vlastní příznaky v několika povídkách

Další významná díla:

  • Kulička (vstupuje tímto dílem do literatury), Petr a Jan, Příběh jednoho života, Naše srdce, Neděle pařížského měšťáka (vydáno posmrtně)

Zařazení autora, znaky období

  • 19. století: realismus a naturalismus
  • naturalismus (krajní směr realismu)
  • z lat. naturális = přírodní, v úsilí o maximální objektivnost zachyceny ošklivé, odpudivé jevy, aplikace teorie dědičnosti a determinace prostředím, román je výkladem života, postavy psychicky nevyrovnané, zvrácené
  • teoretik naturalismu: Hippolyte Taine

Autoři, kteří tvořili ve stejné době

  • Gustave Flaubert, Émile Zola, N. V. Gogol, Charles Dickens, L. N. Tolstoj, F. M. Dostojevskij, A. P. Čechov: Višňový sad, Mark Twain: Dobrodružství Toma Sawyera

Vlivy na tvorbu

  • hlavní postava má řadu autobiografických rysů (Maupassant se často v žertu podepisoval jako „Miláček“)
  • využil svých zkušeností z vlastní kariéry, sám dobře znal život úspěšného člověka hýčkaného v nejlepších salónech Paříže
  • pracoval jako zpravodaj v Severní Africe (znal situaci, o které psal – Maroko)

Společensko-historické pozadí

  • 19. století – rozmach a dokončování průmyslové revoluce, hospodářský vzestup, aplikace poznatků v praxi
  • vliv filozofie pozitivismu: Auguste Comte – tvrdí, že skutečné je pouze to, co můžeme dokázat, poznat rozumem a smysly
  • Evropa postupně ztrácí dominantní postavení ve prospěch USA

Miláček – rozbor knihy

Obecná charakteristika

  • druh: epika
  • žánr: román – společensko-kritický

Tematická výstavba

  • námět: kritika vysoké pařížské společnosti, zejména politických a novinářských kruhů
  • místo děje: Francie (Paříž)
  • doba děje: 1877 – 1880

Postavy:

  • Georges Duroy
  • přezdívaný miláček, jeho fyzický vzhled představuje >Madeleine Forestierová – krátkodobá Duroyova manželka, chytrá, vyrovnaná žena
  • Paní de Marelle – dlouholetá Duroyova milenka, kterou několikrát opustil, ale opět se k ní vrací, podle svých citů
  • Paní Walterová – nezlomná postarší žena, Miláčkova milenka, neodbytná svou vášnivou láskou, která se pro Duroye stane nechtěným závažím
  • Suzanne Walterová – mladičká, půvabná dcera paní Walterové, důvěřivá hračka v rukou vypočítavého a “neodolatelného” miláčka

Myšlenky

  • kritický odraz spojitosti finančního kapitálu s dobovými politickými intrikami a tiskem (kariérismus, prodejnost)
  • nadčasový a výstižný popis lidské bezcharakternosti a podlosti
  • popis biologické stránky člověka, význam sexuality, posedlost smrtí

Jazyková výstavba

  • er-forma
  • popisy, detailní charakteristika postav i prostředí (vlastní zkušenost – pracoval jako novinář)
  • jazyk: spisovný i hovorový, vyskytují se vulgarismy, francouzské výrazy

Kompoziční výstavba

  • rozdělena na dvě části: v první části retardace děje (vloženy úvahy postav), druhá část je chronologicky
  • děj: rychlý zhuštěný, málo odboček, jednoduchá větná skladba
  • snažil se vzhled postav srovnat s jejich chováním

Kritika a vliv díla

  • ihned po svém vydání tento román způsobil skandál, zanedlouho poté se však stal jedním z nejpopulárnějších děl
  • toto dílo ovlivnilo celou řadu dalších autorů
  • román byl několikrát zfilmován (2012 – Miláček: R. Pattinson)
  • Mladoboleslavské divadlo tento román zpracovalo do divadelní podoby

Srovnání

  • hlavní hrdina (muž) se díky ženám dostane do vyšší společnosti:Stendhal: Červený a černý
  • kritika vyšší společnosti (lidé, kteří se nechají obalamutit): N. V. Gogol: Revizor

Můj názor

Kniha se mi líbila, velice dobře se četla, ihned mě zaujala, je zajímavá, hlavně tím, jak Maupassant vystihl vyšší společnost, velmi mi tak přiblížil i poměry 2. poloviny 19. století ve Francii. Podle mého názoru Maupassant vytvořil z Miláčka literární typ, typ člověka, který nikdy nemá dost a i přestože zradil několik lidí, pořád v tom pokračuje a náramně si to užívá. České představení jsem viděla dvakrát a velice se mi líbilo, i přestože museli román přepracovat do divadelního zpracování, nenašla jsem mezi knihou a tímto představením mnoho rozdílů. Nedávno byl natočen film na motivy této knihy, ale toto zpracování bylo nezdařilé, hlavně kvůli herci, který hrál hlavní postavu – v knize jsem si Duroye představila naprosto jinak.


Další podobné materiály na webu:

Kniha: Miláček – Guy Maupassant de

Kniha: Miláček
Autor: Guy Maupassant de

0 hodnocení 0 recenzí počet hodnocení
celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011
Počet stran: 448
Rozměr: 140 x 180 mm
Spolupracovali: přeložil Jiří Žák
Vazba: vázaná s papírovým potahem s laminovaným přebalem
Datum vydání: 30. 11. 2011
Nakladatelské údaje: V Praze, XYZ, 2011
ISBN: 9788073885267
EAN: 9788073885267
Ukázka: » zobrazit ukázku

Hrdinou slavného francouzského románu je cynický ctižádostivý člověk, který v honbě za kariérou nestydatě zneužívá důvěry svých přátel a bohatých milenek. Kniha je zalidněna postavami politiků, finančníků, umělců a novinářů tak, jak je sám autor poznal po úspěchu svého prvního románu. Hrdinou knihy je cynický a ctižádostivý člověk, který v honbě za kariérou nestydatě zneužívá důvěry svých přátel a příznivců, a také svých milostných úspěchů u žen ze společnosti. Díky intrikám a bezcharakternosti se brzy stává šéfredaktorem jednoho z největších pařížských listů, přestože pro to nemá předpoklady.

Román Miláček nás přenáší do Paříže na konci 19. století, kde se ctižádostivý sukničkář George Duroy nachází ve velmi špatné finanční situaci a hledá práci. Neváhá přitom využít své přitažlivosti pro něžné pohlaví, nevadí mu prožívat několik paralelních vztahů zároveň a neštítí se udělat cokoliv, co ho přiblíží jeho snu mít moc a peníze.

Když mu pokladní vrátila drobné na sto sous, Georges Duroy vyšel z restaurace.

Protože měl rád hezké vystupování, sám od sebe i jako bývalý poddůstojník, vypjal prsa, důvěrně známým vojenským gestem si nakroutil knír a rychle se rozhlédl kolem po lidech, kteří se zdrželi u večeře. Byl to pohled jednoho z těch hezkých chlapců, jenž připomíná rybářskou síť vrženou do vody.

Ženy k němu zvedly hlavy; tři mladé dělnice, rozcuchaná učitelka hudby středního věku, s nedbale posazeným a věčně zaprášeným kloboučkem na hlavě a v neupravených šatech, a dvě paničky, které tu byly v doprovodu manželů, stálých hostů této laciné putyky.

Jakmile se ocitl na chodníku, zůstal na chvilku stát a v duchu přemýšlel, co bude dělat. Bylo 28. června a do konce měsíce mu

GUY DE MAUPASSANT

v kapse zbývaly přesně tři franky čtyřicet. To představovalo buď dvě večeře bez oběda, nebo dva obědy bez večeře, mohl si vybrat. Přemýšlel, že oběd stojí dvaadvacet sous místo třiceti, které by vydal za večeři, takže pokud se spokojí s obědy, zůstane mu frank a dvacet centimů. Za to by si mohl koupit na bulváru dvakrát párek s houskou a k tomu si dopřát dvě piva. To bývala večer jeho hlavní útrata a největší potěšení. Vydal se dolů po rue Notre-Dame-de-Lorette.

Kráčel vzpřímeně jako v dobách, kdy ještě nosíval husarskou uniformu, vypínal prsa a nohy držel od sebe, jako kdyby právě sesedl z koně. Razil si bezohledně cestu mezi chodci, vrážel do nich rameny a odstrkoval je z cesty. Už dost ošoupaný cylindr si posadil na hlavu na stranu a dupal po dláždění. Neustále se tvářil, jako by někoho vyzýval k souboji, chodce, domy a celé město. Pořád ještě v něm přežíval dokonalý voják, který se najednou ocitl v civilu.

Ačkoliv měl na sobě oblek jen za šedesát franků, uchoval si v něm jistou eleganci, sice trochu přehnanou a nenápaditou, ale přesto eleganci. Byl vysoký, dobře stavěný, měl světlé kaštanové, trochu nazrzlé vlasy a ježatý knír, dokonale načechraný na horním rtu. Oči měl světle modré s maličkou panenkou a vlasy přirozeně zvlněné, rozdělené uprostřed pěšinkou. Podobal se hrdinům laciných románů.

Chystal se jeden z těch letních večerů, kdy v Paříži chybí vzduch. Město bylo rozpálené jako pec a působilo dojmem, že se v dusné noci potí. Kanály vydechovaly svými žulovými ústy zamo

řený vzduch a ze suterénních kuchyní stoupaly okny u chodníku odporné výpary mastné vody z umytého nádobí a zkyslých omáček.

Domovníci seděli ve vratech obkročmo na proutěných židlích jen v košilích a kouřili dýmky, zatímco chodci procházeli kolem unaveným krokem, s odkrytými hlavami a klobouky v ruce.

Když Georges Duroy došel na bulvár, opět se zastavil a přemýšlel, co udělá. Měl chuť pustit se po Champs-Elysées a dojít až na avenue du Bois de Boulogne, aby se pod stromy nadýchal trochu čerstvého vzduchu. Zároveň však toužil po nějakém milostném dobrodružství.

Jak ho dosáhnout? To nevěděl, ale čekal na něj každý den, každý večer, už celé tři měsíce. Občas si sice díky svému pěknému vzhledu a elegantnímu chování nějakou krátkou známost pořídil, ale stále doufal, že přijde nějaká větší a lepší láska.

Měl prázdnou kapsu, ale krev mu vřela a rozpaloval se tím, že se cestou otíral o nevěstky stojící na nárožích a šeptající: „Půjdeš s námi, krasavče?“ Neodvažoval se to však udělat, protože jim neměl čím zaplatit. Čekal na něco jiného, na jiné polibky, ne tak přisprostlé.

Nicméně miloval místa, kde se scházely pouliční holky, měl rád jejich tančírny, jejich kavárny a jejich ulice. Rád se s nimi potkával, mluvil s nimi, tykal jim, čichal jejich ostré voňavky, zkrátka rád se s nimi stýkal. Byly to ostatně ženy, ženy lásky. Necítil k nim opovržení mužů dávajících přednost rodinnému životu.

GUY DE MAUPASSANT

Zabočil k chrámu Madeleine a kráčel spolu s davem zmoženým horkem. Velké kavárny byly plné lidí, přetékaly na chodník a vystavovaly pijáky prudkému a krutému světlu, jež padalo ven z jejich osvětlených průčelí. Před nimi stály na kulatých nebo čtverhranných stolcích skleničky plné červených, žlutých, zelených a hnědých nápojů všemožných druhů. V karafách zářily průhledné kostky ledu, ochlazující krásnou čistou vodu.

Duroy zpomalil. Zatoužil si svlažit vyschlé hrdlo.

Zmocnila se ho horká žízeň letního večera. Představoval si, jak mu do úst proudí studený nápoj. Jenomže kdyby si dal za celý večer pouhá dvě piva navíc, mohl by se rozloučit se zítřejší skromnou večeří a on si příliš dobře vzpomínal na hladové večery na konci měsíce.

Řekl si: Musím vydržet do deseti a pak si dám v Americké kavárně pivo. Panebože, to je ale žízeň! Hleděl na lidi usazené u stolků a popíjející podle libosti. Míjel vyzývavým a smělým krokem kavárny a podle vystupování a obleku se snažil odhadnout, kolik má u sebe každý z těch pijáků peněz. Zaplavil ho hněv vůči těm klidně posedávajícím lidem. Kdyby jim prošacoval kapsy, našel by zlato, stříbro a peníze v hotovosti. Každý u sebe bude mít v průměru nejméně dva zlaté louisdory. V kavárně muselo takových lidí sedět kolem stovky. Stokrát dva louisdory, to dělá čtyři tisíce franků! Zamumlal „Prasata!“, ale přitom si pořád pyšně vykračoval. Kdyby mohl někoho z nich nachytat v nějakém temném zákoutí, na mou duši, že by mu bez váhání zakroutil kr

kem, jako to dělával s drůbeží venkovanů při velkých vojenských manévrech.

Vzpomněl si na dva roky strávené v Africe, na způsob, jak drancoval u Arabů v malých posádkách na jihu. Při vzpomínce na dobrodružství, jež stálo život tři domorodce z kmene OuledAlane a které jemu a jeho přátelům vyneslo dvacet slepic, dva berany a zábavu na dalšího půl roku, mu po rtech přeletěl krutý a zároveň veselý úsměv.

Viníky nikdy nenašli, protože je ostatně ani nehledali, neboť Arabové byli považováni za přirozenou kořist vojáků.

V Paříži to bylo něco jiného. Člověk tu nemohl svobodně a daleko od civilizace loupit se šavlí u boku a s pistolí v ruce. Ještě teď však v sobě cítil pud poddůstojníka v dobyté zemi. Po těch dvou letech strávených v poušti se mu opravdu stýskalo. Škoda, že tam nezůstal! Ale doufal, že až se vrátí, bude se mu dařit líp. A teď. Ano, teď je to hnus!

Pohnul jazykem v ústech a trochu jím mlaskl, jako by se chtěl ujistit, jak suché má patro.

Kolem se pomalu vlekl unavený dav a Duroy si stále v duchu říkal: Hovada! Všichni ti pitomci mají u sebe prachy! Strkal do lidí a pohvizdoval si veselé písničky. Odstrčení pánové se pohoršeně otáčeli, ženy šeptaly: „To je ale zvíře!“

Minul divadlo Vaudeville a zastavil se naproti Americké kavárně. Přemýšlel, jestli si má dát konečně pivo, tolik ho trápila žízeň. Než se rozhodl, pohlédl na svítící hodiny na ulici. Bylo čtvrt

Audiokniha – Guy de Maupassant – Kulička

Popis:
Kniha

Leave a Reply