Kniha Obsluhoval jsem anglického krále (Bohumil Hrabal)

Kniha Obsluhoval jsem anglického krále (Bohumil Hrabal)

Kniha Obsluhoval jsem anglického krále (Bohumil Hrabal) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Obsluhoval jsem anglického krále (Bohumil Hrabal)
  • Elérhető fájlok: Kniha Obsluhoval jsem anglického krále (Bohumil Hrabal).pdf, Kniha Obsluhoval jsem anglického krále (Bohumil Hrabal).epub, Kniha Obsluhoval jsem anglického krále (Bohumil Hrabal).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Obsluhoval jsem anglického krále

kniha od: Bohumil Hrabal

Kniha se prve zdá téměř nečitelná. Zorientovat se v těch dlouhých souvětích, rozpoznat, co jsou myšlenky, co děj, co řeč, bylo na prvních pár stránkách opravdu obtížné. Poté se ale prokoušete počátečním shlukem slov a zvyknete si.

Knížka určitě nenadchne každého, jelikož děj není zrovna svižný. Jan Dítě vypráví svůj příběh v různých smyčkách a zápletkách, ale nakonec vždy vynese na venek tu krásnou či smutnou pravdu, kterou vidí svýma očima. Občas se mi tajil dech nad tím, jak se nechal zesměšňovat Němci, jindy mi ho bylo líto, když zjistil, že vlastně už nepatří nikam. Ani mezi boháče, ani chudinu. Ani mezi Čechy, ani Němce.

Kniha popisuje značnou proměnu člověka, názorů, hodnot. A to nejen v hlavní postavě, ale i z hlediska historického změny českého národa.

Nelekněte se prvních stran a dejte tomu šanci.

Hodnocení: 9/10
Poslední 2 věty: Stačí vám to? Tím ale opravdu končím.

Určitě bych knihu zařadil mezi ty nejlepší od pana Hrabala. Vypráví v ní o vzestupu a pádu hlavního hrdiny, který začal jako číšník, ale jeho snem bylo se stát hoteliérem a milionářem.

Prcek Jan Dítě vypráví příběh svého života o kariéře číšníka, kterého ambice, osud a historie vede skrze velmi zajímavé zastávky. Spisovatel nám klasicky maluje pochmurný neradostný svět a smutné konání lidí, ve kterém hlavní postava vnímá svůj život poeticky a opojně navzdory okolnostem, které často vnímá po svém, zatímco čtenáře mrazí (vyjímečně silné v rámci románu je období s Lízou). Hrabal tu opět mistrně maluje obrazy chrlením svých naléhavých nekonečných souvětí a jak je to u jeho děl psaných během zákazu činnosti do šuplíku typické, necenzuruje se, podává svědectví o povaze českého člověka a historii Československa. Je to krásně smutná kniha, jedna z nejlepších děl Hrabala a vyplatilo se k ní po letech vrátit. Mrzí mě, že režisér Menzel pojal nepovedenou filmovou adaptaci jako pitomou obveselovací grotesku a úplně zmařil pro lidi neznalé předlohy odkaz románu.

za mne skvele ctive cteni, dostala jsem se ke knizce az ted, po dlouhem odkladani a slupla ji velice rychle pri me ceste z asie. neuveritelne rychle pribeh ubihal a vtahl do deje

Hrabal je Hrabal. Hlavní postava je nesnesitelná, povrchní a vypočítavá, ale taková má být. Občas fajn motivy, ale příběh jako takový mě nevzal.

Hrabal jako autor mě nikdy moc nelákal a bude mě nelákat dál.

Kniha je v několika komentářích označována za humornou, ale já ji tak nevnímala. To, co dokážu identifikovat jako potenciálně humorné scény, ve mně vzbuzuje zčásti posmutnělé svírání srdce, zbytek je pro mě jakousi analogií hluku. A já nemám ráda hluk. (V této souvislosti jsem zvlášť vděčná, že neznám filmové zpracování.) Několikrát jsem si připomněla Havlíčkova Neviditelného, s podobně ponurými pocity v mysli, a osud hrdinova synka to jen zpečetil.

Moc mi na knize vadilo – vlastně bych asi neměla říkat na knize, obvyklejší bývá porucha na přijímači než na vysílači :o) -, že se mi nepodařilo pochopit, jak se z člověka s tak jasnou představou “co s lidma hejbá a v co lidé věří” stane horský mudrc. Uvědomuju si motivy, které k tomu přispěly nebo v nichž se ten proces odkrývá, ale proč a jak se to děje, to jsem nepobrala. Nějak mi těch sebe-konfrontací přišlo málo. Jako by chtěl autor říct, že se podobáme špinavému potoku, který se pročistí sám sebou, tím, že se špína časem usadí. Mně se zdá, že tohle ke skutečnému cíli nevede.

Pokud jde o dlouhé věty – myslím, že je to vyprávěno přesně tak, jak je potřeba, aby to bylo vyprávěno. Včetně té překotnosti a v první části převažujícího selektivního vidění světa v duchu zásady “nízkému vše nízké”.

Wow. Četbu téhle knihy jsem dlouho odkládala, slyšela jsem na ni jen negativní kritiku. A taky mi trvalo asi tři čtvrtě knížky, než jsem se do ní začetla (i když to nebylo dlouhým souvětími, jak jsem původně čekala). Ale poslední stránky mě přesvědčily, že to celé stalo za to. Jsem ráda, že jsem to s Dítětem nevzdala, celý jeho příběh je skvělý.

Do knihy jsem se nemohla začít (obvykle s tím nemám problém), ale jako audio v podání Ladislava Mrkvičky je nádherná.

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Hrabal Bohumil (*28.03.1914 – †03.02.1997)

Obsluhoval jsem anglického krále

Hlavním hrdinou je bezvýznamný pikolík nevelkého vzrůstu Jan Dítě, který začíná jako prodavač párků na nádraží. Kvůli své výšce a společenské nedůležitosti trpí komplexem méněcennosti, a tak inspirován jedním obchodním cestujícím, který často nocuje v hotelu, kde Dítě pracuje, se rozhodne stát se bohatým a úspěšným. Na doporučení onoho cestujícího se zanedlouho poté ocitne v hotelu Tichota, luxusním podniku, kam si bohatí chodí vyrážet z kopýtka. Pracuje zde pod dohledem vrchního Zdeňka, jenž ve svém volném čase rád hýří vydělanými penězi jako hosté jejich hotelu. Odsud je ale po incidentu s Pražským Jezulátkem vyhozen a znovu se na doporučení dostane do pražského hotelu Paříž, kde se v něm jakožto ve velmi nadaném číšníkovi vzhlédne vrchní Skřivánek, který ho učí správně rozumět číšnickému řemeslu. Do restaurace přijíždí dokonce habešský císař, protože pouze hotel Paříž má dostatek zlatých příborů, a Dítě je vyznamenán řádem habešského císaře za vzornou obsluhu jeho blahorodí. Slavnostní večer ale skončí pro Dítěte tragédií, protože je obviněn krádeží zlaté lžičky, která, jak se nakonec ukáže, uvízla v odpadu u dřezu, kvůli čemuž se chce jít dokonce oběsit. Nakonec vše dobře dopadne, ale Dítě nevydrží v hotelu dlouho.
Němci tou dobou nebyli v Praze vůbec oblíbeni, ale Dítě se přesto začal učit němčinu a navštěvovat německé biografy. Na jednom filmu se potom seznámil s Lízou, německou učitelkou tělocviku, za což ho nakonec v hotelu zostudili (všechen personál ho poplival) a Dítě odsud odešel. Poté, co německá vojska obsadila Prahu, se mu začalo znovu dařit. Opět se setkal s Lízou, která pracovala jako velitelka vojenských sester, a nedlouho po tomto setkání s ní strávil jejich první společnou noc. Následně mu bylo přiděleno místo kdesi nad Děčínskem v horách, kde se nacházela celá vesnička zasvěcená “vypěstování” dokonalého německého člověka. Dítě se nechal podle svého příbuzného přejmenovat na Ditie a sloužil v této vesničce těhotným Němkám. Zanedlouho se oženil s Lízou a měl s ní syna Siegfrieda, který byl ale mentálně zaostalý.
Líza vozila z válečných tažení manželovi známky, které nakradla po domech likvidovaných Židů a které jim po válce měly zajistit slušné živobytí. Na Dítěteho však doléhá pocit viny a zrady, a tak když je omylem místo Zdeňka odvlečen do vězení, má z toho radost, protože cítí, že je to jeho šance, jak se opět vrátit do Prahy. Po skončení války, v níž mu zahynula žena, si koupí starý lom a vystaví zde nejluxusnější hotel celé republiky. Přesto se však nikdy nestane plnohodnotným členem společenské smetánky. Nakonec přijde vládní převrat, Dítětovi je hotel zabaven a on prochází kolotočem věznic a povolání, aby nakonec dobrovolně skončil jako cestář na zapadlé horské samotě, kde spokojeně žije se svými zvířátky a rozjímá nad věčným tématem život a smrt.

. a vrchní dal znamení a dal nalívat sklenky bílého moselského vína, a nastala moje chvíle, protože jak jsem viděl, zapomenuli nalít vína samotnému císaři, vzal jsem láhev do ubrousku a ani jsem nevěděl, co mě to napadlo, když jsem přistoupil k císaři, přiklekl jsem na jedno koleno jako ministrant, uklonil jsem se, ale když jsem vstal, tak se všichni na mě dívali a císař mi na čelo, vlastně do čela vtiskl kříž, tak mi požehnal, a já jsem mu nalíval.

Vypravěč a hlavní hrdina příběhu se jmenuje Jan Dítě. Už jeho pouhé jméno v nás evokuje jakýsi pocit naivnosti a metaforicky předznamenává, že celý příběh je vyprávěn z velmi bezprostředního a nekomplikovaného pohledu dítěte. Dítě je nejen díky své výšce téměř celoživotně pronásledován pocitem méněcennosti a snaží se za každou cenu dosáhnout kvalit těch nejlepších z nejlepších. Jeho šťastná hvězda, která ho provází životem, mu postupně nabízí vše, po čem prahne – slávu, bohatství, věhlas jeho podniku, lásku krásné ženy – ale vždy ve špatnou chvíli. Dítě se nikdy necítí delší dobu šťastný, neustále po něčem touží a usiluje o to, ale jakmile toho dosáhne, zjišťuje, že předmět jeho touhy už pro něj není žádoucí, protože nepřináší trvalé uspokojení. Společnost navíc tímto hrdinou opovrhuje, protože jej vidí jako bezpáteřního člověka, který pouze využívá situace a staví se na stranu silnějšího. Důležitý je moment, kdy Dítě začíná sympatizovat s nenáviděnou německou menšinou, protože si naivně myslí, že zde může začít znovu a vydobýt si ono vytoužené společenské postavení. Zneuznán a opovrhován se na závěr své životní pouti octne na pomyslném okraji společnosti, izolován od světa, který dříve tak zbožňoval, a jedinými přáteli mu jsou jeho zvířátka (tohle se ve své idyličnosti blíží až kýčovitosti). Zde se již nesnaží vyrovnat nikomu, jen sobě samému.
Čtenář musí zpočátku mít proti přespříliš snaživému a hrabivému hlavnímu hrdinovi jisté výhrady. Dítě může u někoho svou posedlostí být důležitým vzbuzovat i odpor. Jak se ale v příběhu dostáváme dál, zjišťujeme, že Dítě pouze vedl nevydařený život, kdy se paradoxně snažil potlačovat vlastní přirozenost, což vedlo ke katastrofickému vyznění všech jeho snah. Ironií osudu se mu nakonec vydaří vše, po čem kdy toužil, záhy se ale tyto výdobytky znovu rozplynou. K závěru knihy už necítíme nic jiného než lítost – soucítíme s člověkem, který nikdy nebyl schopen být šťastný a částečně chápeme i všechny jeho prohřešky.
Dítě není hlavním hrdinou s pevně danými povahovými rysy, je to spíše postava, která představuje směsici životních postojů a především pocitů.

. a já jsem byl klidný a tichý, ležel jsem zplihlý, a viděl jsem, jak rychlými prsty trhá zbytky těch smrkových větviček, těch zálomků jako dělají myslivci, když zastřelí zvěř, a viděl jsem, jak mi pokrývá moje břicho, zplihlé pohlaví, celý klín jsem měl plný větviček, a pak si mne ona nadzvedla a rukama mne hladila a líbala ve slabinách a zvolna jsem dostával erekci, a najednou se zdvihly ty větvičky, a z nich se prodral můj pyj a zvolna rostl a shazoval ty větvičky, ale Líza ty větvičky jazykem rovnala kolem dokola, aby pak zdvihla hlavu a zarazila si moje přirození celé do úst, až někam do krku, chtěl jsem ji odehnat, ale ona mne povalila, moje ruce odstrčila.

Příběh je rozdělen do pěti kapitol a každá z nich byla původně zamýšlena jako samostatná povídka, ačkoliv na sebe příběhově navazovaly. Každá kapitola začíná stejnou větou (“Dávejte pozor, co vám teďka řeknu”) a shodnou větou, popřípadě její obměnou v závěrečné kapitole také končí (“Stačí vám to? Tím dneska končím.”). Toto vytváří příběhový rámec, který drží všechny odbočky i hlavní dějovou linii pohromadě.
Uvádí se, že celý text byl psán během velmi horkého letního měsíce, a to na jeden zátah a automatickou metodou, která je tak příznačná pro surrealismus. Důsledkem jsou proto dlouhá souvětí, tak typická pro Hrabalovu pozdější tvorbu. I když by se na první pohled mohlo zdát, že Hrabalův styl psaní je pouhé sypání vět na papír, příběh perfektně drží pohromadě nejen díky rámci začátků a konců jednotlivých kapitol.
Po dokončení nechal autor tuto prózu nějakou dobu odpočívat, aby tak nezadusil autentičnost dojmu okamžiku.

Ačkoliv se nejedná o žádný literární experiment a příběh je reálný, významnou roli zde hrají taky neskutečné a fantastické prvky – habešskému císaři je připravena hostina, pro niž kuchaři připraví krajovou specialitu – ryby zašité do krocanů, krocany zašité do antilop a to vše nacpané do velblouda – Siegfried už jako kojenec a batole vbíjí kladivem hřebíky do podlah atd.

Velmi důležitým zdrojem inspirace při psaní této knihy byly autorovy vlastní zkušenosti z prostředí noblesních hotelů a restaurací. Mnoho událostí, ale i postav má svoji předlohu ve skutečných lidech, které Hrabal znal a kteří byli ochotní mu vyprávět (např. pikolík prodávající na nádraží párky, paní Eliška pracující jako provozní v hotelu Paříž, vrchní z hotelu Palace atd.).
V doslovu sám autor uvádí, že kniha byla psána pod dojmem “umělé vzpomínky” od Salvadora Dalího a Freudova “uskřinutého afektu, který nachází průchod v řeči”, z čehož je jasně patrný vliv surrealismu a Freudovy teorie beroucí v úvahu lidské pudy.

Vrchní Skřivánek z hotelu Paříž byl pro Dítěte velikým vzorem. Vždy dopředu věděl, jaké je host národnosti a co si objedná, díky čemuž ho Dítě nesmírně obdivoval. Pokaždé, když se zeptal, jak tohle všechno vrchní ví, ten jen pokrčil rameny a řekl s úsměvem: “Obsluhoval jsem anglického krále.” Podobnou “průpovídku”, pouze s malou změnou (Obsluhoval jsem habešského císaře) používá později i Dítě sám. Tato symbolická věta má vyjadřovat jakousi speciální dovednost a životní moudrost, která pomáhá nahlížet do nitra ostatních lidí a lépe rozumět jejich chování, pocitům a pohnutkám.

Obsluhoval jsem anglického krále je velmi zajímavá kniha psaná osobitým Hrabalovým stylem, která se zabývá ambicemi, potřebami a nenadálými zvraty v l >

Zdroj: Zuzana Mráziková, 01.02.2007

Obsluhoval jsem anglického krále – rozbor díla (5)

Kniha: Obsluhoval jsem anglického krále

Přidal(a): elda99

Žánr: román, vymyšlené vyprávění, kniha zachycuje život a kariéru českého číšníka, vývojový román

Zařazení díla: 2.pol.20.století, vývojový román (autor zachycuje politický vývoj na našem území před 2.sv.válkou, během války a komunistický převrat). Román, kvůli svému politickému obsahu, byl vydán až po roce 1989.

Místo a čas děje: různé hotely v Čechách, 20.-50. Léta 20.století

Charakteristika postav:

Jan Dítě: malý, modrooký a světlovlasý číšník, který je velmi důvěřivý a má komplexy ze své výšky, jeho největší sen je mít vlastní hotel, je to vypravěč knihy

Líza: Němka, která velmi snaživě propaguje nacistickou stranu. Jan se do ní zamiluje, díky ní si změní jméno na německé jméno a je proti Čechům. Vezme si ji za ženu, odjedou spolu do Lebensraumu, kde spolu počnou dítě. Jejich syn je lehce retardní. Líza při náletech na konci války umírá.

DĚJ:

Vypravěčem je Jan Dítě, který má komplexy ze své výšky, ale snaží se za každou cenu stát úspěšným. Začíná pracovat na dráze jako prodavač párku, později se stane pikolíkem v hotelu Zlatá Praha. Pak se dostane do hotelu Paříž, kde obdivuje svého nadřízeného vrchního Skřivánka. Sázejí se spolu, jaký host si dá, jaké jídlo. Skřivánek vždy vyhraje. Dítě se mi ho zeptá, jak to všechno ví a Skřivánek mu odpoví: „ Obsluhoval jsem anglického krále.“ Janovi se poštěstí, že obsluhuje habešského císaře a dostane za to řád habešského císaře. Dostane ho však náhodou, protože císař je malý a dosáhne jen na Dítě. Jan je z hotelu propuštěn, protože se zamiluje do Němky Lízy. Během války jsou s Lízou velkými příznivci nacistické strany. Vezmou se a mají spolu syna, který je lehce postižený. Jediné, co ho baví je mlácení kladivem. Líza má sbírku známek, které jsou velmi cenné. Líza umírá během náletů na konci války. Jan si bere její známky, prodává je a kupuje si za ně hotel. Jeho hotel je nejlepší hotel v Čechách a také nejvíce zajímavý. Janovi je ale zabaven a on je poslán do vězení pro milionáře. On se tam ale chtěl dostat, přímo po tom toužil, konečně byl mezi milionáři. Po propuštění z vězení je zaměstnán na Šumavě jako opravář cest, on zde však konečně nachází svůj klid a dožívá zde.

Rozbor

5 Kapitol, každá začíná: Dávejte, co vám teď povím a končí: Stačí vám to?

Jazyk:

Souvětí, které někdy přesáhnou až 20 řádků, autor se tím snaží, co nejvíce přiblížit přímé řeči.

Profesní mluva, germanismy, vulgarismy, prvky obecné češtiny

Hlavní myšlenka:

Dílo bylo zakázáno údajně kvůli svým otevřeným erotickým scénám, ale bylo to hlavně kvůli otevřené kritice všech totalitních režimů a popsání kolaborace Čechů. Hrabal zesměšňuje totalitní režimy a odmítá černobílé vidění 2.světové války.

Také zde popisuje vývoj zakomplexovaného člověka, který se vždy snaží úspěchem vyrovnat svůj nedostatek a je ochoten proto obětovat téměř vše. Paradox je, že až když je sám na Šumavě a nemá se s kým srovnávat, tak je sám se sebou srovnaný.

Vlastní názor:

Líbí se mi, jak pan Hrabal nabídl úplně nový pohled na českou společnost během 2.světové války, bylo zajímavé to číst také jednou z „druhé“ strany. Vidět jak snadné bylo kolaborovat a nechat ve štychu svůj lid. Dále se mi líbila idea, že Jan Dítě se stále snažil něčím vyrovnat svůj komplex z výšky, stále se snažil být lepší a bohatší než ostatní.

Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal se narodil v roce 1914 v Brně-Židenicích, ale místem jeho dětských let byl Nymburk, kde byl jeho otec správcem pivovaru.

Členem rodiny se stal i strýc Pepin, který prý jednou přijel na 14 dní na návštěvu – a bylo z toho skoro 40 let. Tento neúmorný vypravěč a výtržník byl první a největší Hrabalovou múzou (byl i modelem pro vypravěče v “Tanečních hodinách pro starší a pokročilé”).

Hrabal studoval v Praze práva a také se rozhlížel po pražském kulturním životě. Přitahoval ho zvláště surrealismus a filozofie Ladislava Klímy. Uzavření vysokých škol přerušilo jeho studia a léta okupace byla pro něho školou praktického života. Pracoval v nymburském pivovaře, byl skladníkem v konzumním družstvu a neplaceným úředníkem notářství. A pak přišla železniční služba; pracoval jako dělník na trati, jako návěštník, absolvoval kurz pro telegrafisty a nakonec byl výpravčím v Kostomlatech (nemusel tedy pro své Ostře sledované vlaky konat pracné studium prostředí).

Po válce dokončil práva a pracoval jako obchodní agent a pojišťovák. Prý si ta povolání schválně vybral, aby překonal svou nesmělost a plachost. Potom pracoval v kladenských hutích u martinských pecí. Dobrá chlapská parta na závodě i v ubytovně v Dubí mu dělala moc dobře. V té době už psal povídky bez naděje na publikování. Na Kladně pracoval až do vážného úrazu v r. 1954.

Po uzdravení byl baličem papíru ve Sběrných surovinách a tam poznal ohromného vypravěče pana Pritla, svou druhou múzu.

V té době vydal svou skutečnou knižní prvotinu “Hovory lidí” s ilustracemi Kamila Lhotáka. Jeho posledním pracovištěm bylo Divadlo S. K. Neumanna, kde při práci kulisáka a občasném statování měl poměrně dosti času na psaní. Soubor povídek “Skřivánci na niti” byl již připraven k vydání, ale tisk byl v poslední chvíli zakázán.

A tak literární veřejnost vzala Hrabala na vědomí, až když mu v r. 1963 vyšla “Perlička na dně”. Od té doby se Hrabal věnoval pouze literární tvorbě.

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA, NÁZORŮ A POSTAV:

Hrabal si do svých děl vybírá postavy obyčejné, nemocné, smolaře, ztroskotance => na první pohled velice nezajímavé lidi, kteří v životě nic nezažili, ale o životě velmi rádi mluví. Jejich řeči se stávají náhražkou skutečného života. Hrabal má pro tyto lidé svůj vlastní název – Pábitelé. Pábitelé jsou posedlí životem, dělají všechno špatně.

Jeho příběhy nemají souvislý děj, všechny složky vyprávění jsou v jedné rovině => věnuje všem stejnou pozornost – METODA KOLÁŽE.

Hrabal psal své texty na stroji, které, když dopsal, rozstříhal a pak je zase slepil = tak potom vypadalo jeho konečné dílo. Hrabal chápal život jako velké dobrodružství plné neočekávaných náhod a setkání.

FILOZOFIE “PERLIČKY NA DNĚ”
– v každém člověku je něco krásného (i v tom největším grázlovi). Je velmi důležité tu perličku najít.

povídky “Ostře sledované vlaky; Taneční hodiny pro starší a pokročilé; Pábitelé; Morytáty a legendy; Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet; Skřivánci na niti; Perlička na dně; Fádní odpoledne; Toto město je ve společné péči obyvatel”
vzpomínkové prózy “Městečko, kde se zastavil čas; Postřižiny; Krasosmutnění; Slavnosti sněženek”
romány “Obsluhoval jsem anglického krále; Něžný barbar”
vrcholné dílo “Příliš hlučná samota”
autobiografická trilogie “Svatby v domě; Vita nuova; Proluky”
filozofické úvahy “Dopisy Dubence (čtyři svazky)”
díla 80. let “Harlequinovy miliony; Kluby poezie; Uragán nad Prahou”


Další podobné materiály na webu:

Obsluhoval jsem anglického krále – rozbor díla (2)

Kniha: Obsluhoval jsem anglického krále

Přidal(a): Jimhen

• jedná se o epický prozaický text

Román je prozaický epický žánr, smyšlené vyprávění. Vývoj románu je dlouhý, což se výrazně projevuje na proměnlivosti jeho struktury.Na rozdíl od povídky nebo novely je román co do rozsahu delší(40 000 slov, ale nejedná se o závazné pravidlo) a komplikovanější– často rozvíjí příběh několika směry, zachycuje více hlavních postav a mnoho postav vedlejších.

• kniha zachycuje životní dráhu a osobnostní dozrávání číšníka a hoteliéra v okolnostech politických zvratů v průběhu 20. – 50. let 20. století –vývojový román

• psáno ich-formou – autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou

• místo děje: různá místa v Čechách – různé hotely, kde hlavní hrdina pracoval

• kniha je dělena na 5 kapitol – původně to měly být samostatné povídky, ačkoliv na sebe dějově navazovaly (každá kapitola začíná stejnou větou:„Dávejte pozor, co vám teďka řeknu“a končí: „Stačí vám to? Tak tím dneska končím.“ Tím Hrabal vytváří rámec, který drží knihu pohromadě.)

• Vypravěč a hlavní hrdina příběhu se jmenuje Jan Dítě.Je celoživotně pronásledován pocitem méněcennosti nejen díky své výšce, snaží se být nejlepší z nejlepších. Dítě nikdy není delší dobu šťasten. Vždy když naplní své přání, přijde na to, že mu to nepřináší trvalé uspokojení, a je to tedy k ničemu. Společnost navíc tímto hrdinou opovrhuje, protože ho vidí jako člověka, který se staví vždy na stranu silnějšího.(sympatie k Němcům za války)

Touží po bohatství a uznání ve své profesi, touží po milující ženě- ale dostává se mu jich jen krátce. Není uznán ani jako árijec, ani jako milionář.

• v knize můžeme vidět dlouhá souvětí, což je typický Hrabalův znak. Používá zde metodu koláže, když píše jednotlivé příběhy, které spolu zdánlivě nesouvisí.

Můžeme zde vidět mnoho kontrastů, například ošklivost a krása, krutost a něha a podobně. Hrabal se v díle nevyhýbá se erotice, černému humoru ani groteskním scénám. Používá hovorový, trefný a někdy dokonce až drsný jazyk.

Velkou inspirací při psaní knihy byly autorovi vlastní zážitky, a také postavy mají předlohu ve skutečných lidech, kteří Hrabalovi příběhy vyprávěli.

Děj:

Hlavní hrdina již ve 14ti letech pracuje v hotelu Praha, pak přestoupí do hotelu Tichota a nakonec pracuje v hotelu Paříž pod hlavním vrchním Skřivánkem, který obsluhoval anglického krále.

Přijde válka a on, zamilován do Němky odjíždí z Čech. S Němkou má syna. Během války přijde o syna i ženu, ale přijde k majetku. Vybuduje si vlastní hotel a konečně se mu splní sen, stane se milionářem, ale v hloubi srdce není šťasten, protože o to nejcennější přišel. Během znárodňování ztrácí svůj hotel V Lomu a dostane se do vězení mezi milionáře, ke je jim možná lépe než doma. Po této zkušenosti odjíždí dělat práci dřevorubce. Nakonec dělá cestáře v zapadlé vísce a je konečně šťastný.

Autor:

Bohumil Hrabal byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším autorem 20. století. Za své dílo byl několikrát oceněn nejen v České republice, ale i v jiných zemích. V jeho dílech je velice zřejmá autobiografičnost, protože hojně čerpal z životních zkušeností.

•Dílo Obsluhoval jsem anglického krále je obecně považováno za vrchol Hrabalovi tvorby a obdržel za něj Národní cenu české republiky. Hrabal knihu dokončil už v roce 1971, ale oficiálně byla v Česku vydána až roku 1989. Za hlavní důvod zákazu byly uváděny příliš otevřené erotické scény, ale Hrabal ve knize zesměšňuje všechny totalitní režimy a striktně odmítá černobílé vidění 2. světové války a jejich následků, což bylo pro dřívější vydání knihy nepřípustné.

– nebyl členem komunistické strany, v 70. a 80. letechměl problémy, kdy nemohly být vydány všechny knihy, které napsal, a proto některé vyšly až v exilu

– v roce 2006 byl natočen,režisérem Jiřím Menzelem, stejnojmennýfilm. Film získal ocenění Český lev jako nejlepší film roku 2006.

Dílo:

Perlička na dně – sbírka povídek (v každém člověku je něco krásného (i v tom největším grázlovi). Je velmi důležité tu perličku najít.

Ostře sledované vlaky – novela s tématem okupace

Taneční hodiny pro starší a pokročilé – novela skládající se z jedné nekonečné věty, literární experiment

Postřižiny , Slavnosti sněženek , Příliš hlučná samota

současníci B. Hrabala:

Próza 70. a 80. let

oficiální: Vladimír Páral ( Milenci a vrazi , Soukromá vichřice , Playgirls I., II .)

Ota Pavel ( Jak jsem potkal ryby , Smrt krásných srnců , Pohádka o Raškovi )

sci-fi – Josef Nesvadba, Ludvík Souček

samizdatová a exilová: Milan Kundera ( Směšné lásky , Nesnesitelná lehkost bytí ,

Jakub a jeho pán )

Josef Škvorecký ( Prima sezóna , Zbabělci , Tankový prapor , Mirákl )

Ludvík Vaculík ( Rušný dům , Morčata , Český snář )

Ivan Klíma ( Má veselá játra , Láska a smetí )

Eva Kantůrková ( Přítelkyně z domu smutku , Smuteční slavnost )


Další podobné materiály na webu:

❖ OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE | Bohumil Hrabal | Rozbor knihy | LUKAS IV. HOUSE

Popis:
SOCIÁLNÍ SÍTĚ ❖ Facebook: https://www.facebook.com/YT.lukas.IV.house Instagram: https://www.instagram.com/lukas.iv.cosplay/ …

“>

Leave a Reply