Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Jaroslav Hašek)

Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Jaroslav Hašek)

Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Jaroslav Hašek) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Jaroslav Hašek)
  • Elérhető fájlok: Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Jaroslav Hašek).pdf, Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Jaroslav Hašek).epub, Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Jaroslav Hašek).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV

kniha od: Jaroslav Hašek

Přečtené první dva díly. První super (defacto totožný s filmovým zpracováním s úžasným Rudolfem Hrušínským), druhý díl už jaksi ztrácí dech kvůli rozvláčným historkám všemožných Haškovských postaviček. Tudíž se raději do dalších dvou dílů nepouštím a dávám čtyři hvězdy.

Švejk. Co ke knize dodat. Všichni znají, většina četla. První polovina best of, druhá za mě těžce dře prdelí o zem.. Jinak mě film oslovil více.

Můj dědeček tuhle knihu četl mnohokrát. tak jsem se k ní také odhodlala a musím říct; že je zajímavá. chvílemi neskutečně vtipná, chvílemi se poměrně táhne a místy stává nepřehlednou, až zmatenou. přesto musím říct, že jsem jí oslovena a rozhodně obohacena 🙂 začátek je zcela geniální, později to trochu ztrácí šmrnc, ale i tak moc dobrá kniha.

Nikdy jsem to nedokázala dočíst do nějaké fáze, ve které by mě to chytlo. Vždycky mi to přišlo jako kniha pro chlapy, aby se mohli utvrdit v tom, že válka je vůl a důstojníci pitomí, což si ženy číst nepotřebují, protože jim to přijde samosebou. I v případě filmu jsem viděla pouze první díl. Vždycky mi lezla na nervy ta Švejkova pitomost, to jeho řetězové tlachání a vršení nesmyslů a ze všeho nejvíc to, když někdo tvrdí, že „my Češi jsme všichni Švejci“, jakože na všechno vyzrajeme. No nevím. Jakmile jsem objevila, že text je vydaný jako audiokniha, kterou čte Jan Werich, napadlo mě dát tomu šanci a zkusit v tom objevit něco, co některé muže přiměje k tomu, aby to četli opakovaně a citovali z toho dlouhé pasáže. Právě díky tomu, že to četl někdo mně, navíc někdo, kdo číst umí, se mi podařilo překonat ten notoricky známý začátek a dorazit se Švejkem konečně do Budějovic, přičemž samotná cesta vlakem, než z něj konečně vypadl a šel pěšky, mi silně připomínala cestu týmž dopravním prostředkem a víceméně týmž směrem, kterou jsem absolvovala s klienty psychiatrické léčebny, kteří celou cestu vymýšleli jednu hovadinu za druhou a unavili by i vola. Jakmile jsem se s v knize dostala do pro mě neznámých vod, přestalo to být tak třeskutě vtipné a konečně jsem pochopila, proč je to tak překládaný text, jak mimořádná výpověď z Velké války to je a jak mistrně dokáže Hašek zprostředkovat konec mocnářství, každodenní nesmyslné harcování se válkou, přibližování fronty a zachytit tím nejen ducha doby, ale vyseknout některé charaktery tak, že už kolem sebe vidím ty nedožery Balouny, agilní hňupy Duby nebo horlivé blby Švejky a říkám si, kdo z nich všech jsem vlastně já?

Jednou si tu knihu určitě přečtu osobně, ale musím říct, že v podání pana Wericha (a částečně Vlasty Buriana) je přímo neuvěřitelně autentická, protože interpretovat všechny ty německé nadávky s patřičným důrazem je mistrovství málo vídané a předčí dokonce i filmovou předlohu s R. Hrušínským v hl. roli (a to je co říct).
Co se týče obsahu knihy, ještě dnes se mi otvírá kudla v kapse a rosí záda odporem, když si vzpomenu, jak se naše češtinářka na střední urputně snažila vtlouci nám do hlavy definici “selský rozum” pro chování Josefa Švejka. Tak tohle teda fakt ne!! Na postavě Švejka snoubil mistr absurdního humoru Jaroslav Hašek veškerou zvrácenost války a armády tím, že ho nechává všemu tomu hloupému patetismu, nadměrnému vojenskému drilu a předstíranému vlastenectví souhlasně přikyvovat. Jeho v románě tolikrát proklamovaná “blbost” totiž není ničím jiným, než právě tím souhlasným postojem, který Švejk neustále a s líbezně nevinnou tváří zachovává. Jeho heslem v podstatě jest: “Co císař a jeho armáda činí, dobře učiní. A ještě houšť a větší kapky.”

Kultovní záležitost, ale nejen to: fenomenální satira. Švejk a Hlava XXII, nejlepší zbraně proti válečné zblbělosti.

Poslušně hlásím, že jsem dočetl Švejka. Měl jsem ke knize vzhledem k četným shlédnutím legendárních filmů s R. Hrušínským velká očekávání. První díl jsem si naplno užil a koukal, co všechno je ve filmu věrně ztvárněno a co se do něj nevešlo. Horší už to bylo u dílů dalších, druhý díl byl ze začátku opět dobrý, nesmyslné zacházení se Švejkem v Putimi, zavírání a následné propouštění je vykresleno dobře, stejně tak příhody v Királyhidě. Ve třetím díle to pro mě už trochu pokulhávalo, nekonečné cestování vlakem často bez jídla mělo pointu (pokud mělo poukázat na “organizaci” armády), ale táhlo se pak už dlouho a v nesčetných konverzacích a výpravách jsem se začal ztrácet. Skvěle ale byly vykresleny vztahy mezi postavami (Švejk – Dub, Švejk – Lukáš, Dub – Lukáš atd.). Čtvrtý díl jsem si ale opět užil a opravdu by mě zajímalo, co s příběhem J. Hašek zamýšlel. Po přečtení posledních třech dílů jsem také ocenil filmové ztvárnění Poslušně hlásím, jelikož muselo být těžké vybrat právě takové útržky příběhů, jaké se ve filmu objevily. Jsem zvědav na pokračování K. Vaňka.

Jedna z mála knih, kterou můžu číst pořád a pořád dokola, protože mě baví. Nejraději mám první díl, ty ostatní jsou už slabší (z mého pohledu), což je umocněno i znalostí filmového zpracování s excelentním výkonem pana Hrušínského. Klobouk dolů před Haškovou prací, jeho satyrickým humorem atd.

Osudy dobrého vojáka Švejka 1. díl

kniha od: Jaroslav Hašek

Šťavnatá protirakouská satira a pěkné popsání některých postav (feldkurát Katz, plukovník Kraus) je to dobré, co jsem si z prvního dílu rozsáhlého románu odnesl. Jinak mne bohužel dobrý voják Švejk poněkud minul a necítím tak potřebu pokračovat ve čtení dalších dílů. S jednou z nejvýznamnějších českých literárních postav jsem se však setkal rád, i když mne příliš neoslovila.

Klasika českého humoru. Knížku jsem četl už kdysi v mládí a nepamatuji se, jak moc mne tenkrát bavila. Samozřejmě jsem mnohokrát viděl i výbornou filmovou verzi. Nyní po letech jsem si knihu opravdu vychutnal. Sám jsem byl na vojně taky něco mezi Švejkem a Kefalínem a byl to prostě způsob, jak všechno přestát. Teď si jdu půjčit další díl a pak určitě nějakou jinou knížku od pana Haška. Humoru není nikdy dost.
Nanejvýš uspokojivé.

Moc hezká kniha. četla jsem všechny 3 knihy. určitě si ji přečtu znovu. Mám ráda klasiky.

Jsem moc ráda, že jsme společně s přítelem přečetli první díl této české klasiky. Sama bych se k její četbě nejspíš nedostala, proto jsem vděčná, že jsem si díky němu rozšířila obzory. Četba mě bavila a mnohokrát jsem se u ní zasmála.

Přečetla jsem pouze první díl a úúúplně mi to stačilo. Tato česká klasika mě nezaujala jak v knižní, tak ani filmové podobě. Zajímavé pro mě snad bylo jen to, jak Švejk působí na ostatní jako velký hlupák a přitom moc dobře věděl co po válce chce. dnes by se to snad dalo nazvat až manipulací 🙂 Je to extrémně popisná kniha, kde je vyobrazen osobitý humor autora, víc jsem si z této knížky bohužel neodnesla.

Knihu jsem si poslechla v podání vynikajícího pana Wericha a musím říct, že jsem se skoro neustále smála. Perfektně nemluveno,a švejka mám ráda. Za mě doporučuji.

Základní tvorba Jaroslava Haška, klasika, která nás "proslavila" po celém světě.

Už při první čtení před patnácti lety mě Švejk dvakrát nezaujal. A teď druhé čtení mě v tom jen utvrdilo. Není v něm nic, co by v povídkách Haškovi nešlo lépe. Hašek byl prostě lepší povídkář, kde uměl vtip krásně vypointovat. Tak nějak chápu Švejkovu oblibu ale nemůžu se zbavit pocitu přecenění.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (7)

Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Přidal(a): Kyslik007, DavidPech

Jaroslav Hašek (autor)

  • český spisovatel, publicista a novinář
  • 30. duben 1893 (Praha) – 3. leden 1923 (Lipnice nad Sázavou)
  • hodně cestoval ( Slovensko, Uhry, Halič, Rusko)
  • žil bohémským životem
  • v roce 1907 byl vězněn za anarchistickou činnos
  • v roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona
  • redaktor: Svět zvířat; Humoristické listy; České slovo
  • v roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích (bojoval na haličské frontě)
  • téhož roku se nechal zajmout a přidal se do československých legií
  • v roce 1918 jel do Moskvy; vstoupil do Rudé armády a stal se ředitelem armádní tiskárny
  • v roce 1920 se vrátil do Prahy

Historicko-společenský kontext

  • Hašek patřil k autorům české meziválečné literatury
  • na rozdíl od ostatních autorů své doby neukazoval hrůzy války, ale její absurditu, kterou znázorňoval pomocí satiry

Rozbor díla: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

  • Rok vydání: 1921-1923; původně román na pokračování
  • Bibliografické údaje: Vydáno v roce 1998 nakladatelstvím Baronet. 37. vydání. Ilustroval Karel Klos. Kniha má 638 stran,
  • Výrazová forma: Próza
  • Literární druh: Epika
  • Literární žánr: Satirický humoristický román (v románu se vyskytují i prvky grotesky a frašky)

Místo a doba:

  • Začátek 1. světové války, děj se odehrává v Praze (Švejk se nikdy nedostává na bojiště)

Kompozice díla:

  • Dílo se skládá ze čtyř dílů, z nichž čtvrtý je nedokončený. V knize se prolínají Švejkovy rozhovory a vyprávění. Děj se postupně nevázaně rozvíjí.

Jazyk

  • Postavy mluví obecnou češtinou, autorská řeč je spisovná
  • Hra se slovy.
  • Humor je hrubý, tragický až absurdní komika ironie, parodie, nadsázka.
  • Vulgarismy (“Švejku, ježíšmarjá,himlhergot, já vás zastřelím, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden.”)
  • Zkomolené německé výrazy – germanismy (“Also meine Herren”, …) a slang (maršbatalión, frpflégung, …)
  • Přechodníky, archaismy, parodie výkladového stylu, citace písní apod.

Hlavní myšlenka díla:

  • Nesmyslnost rakouského militarismu a prohnilost Rakouského mocnářství. Zobrazení války a života kolem ní. Vyzdvihuje zdravý rozum člověka v protikladu s nesmyslností války a ponižování člověka. Hašek zesměšňuje autority (důstojníky, policisty, církev, lékaře…)

Obsah díla:

1.díl

  • Děj knihy začíná začátkem první světové války. Švejk, úředně uznávaný blb, se to dozví. A když řekne na atentát v Sarajevu svůj názor, je zatčen tajným policistou pro velezrádné řeči. Je proti němu zahájeno vyšetřování, následně je vyšetřován soudními lékaři, je-li duševně zdráv. Lékaři ho prohlásí za notorického blba a idiota. Následně je převezen do blázince, kde se mu velice líbí. Z blázince ho zanedlouho vyhodí. Cestou je opět zatčen a vyšetřován. Nakonec se šťastně dostane domů. Když válka propukne, Švejk se rozhodne, že půjde na vojnu. Protože trpí revmatismem a zrovna nemůže chodit, veze ho k odvodu jeho hospodyně na vozíku. Cestou Švejk vykřikuje, že jde bojovat za císaře pána a podobné řeči. Když Švejk předstoupí před lékařskou kontrolu, je Švejk označen za simulanta a dostane se do vojenské nemocnice. V nemocnici léčení spočívá v dietě, podávání aspirinu a chininu, vyplachování žaludku a klystýru. Když je Švejk vyléčen, je poslán na garnizónu, kde vězňové musí chodit na kázání. Při jedné mši si ho všimne polní kurátor a vezme si ho za sluhu. Polní kurátor je velký pijan a je věčně bez peněz. Jednou dokonce prohraje v kartách i Švejka. A tak dostane Švejk nového pána a stane se vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše

2.díl

  • Švejk putuje na frontu. Cestou způsobí svému pánovi mnoho nepříjemností, ale vždy s dobrým úmyslem. Jednou, když zrovna byli v Maďarsku, nesl jedné paničce milostný dopis od svého pána. Cestou potkal svého kamaráda z Prahy a šli spolu ke dvoru. Na místě se trochu nepohodli s manželem oné paničky a způsobili velkou rvačku. Byli zatčeni, ale nakonec se oba dostali šťastně ven a Švejk byl ještě povýšen.

3.díl

  • Švejk prožívá různé trampoty, když putují přes Uhry. Dostane se do zajetí jako ruský zajatec. Stalo se to tak, že Švejk našel u rybníka pohozenou uniformu ruského vojáka, chtěl si ji zkusit, a v tom ho zatkli. Česky tam nikdo neuměl, a tak nemohl nikomu vysvětlit, že je to omyl.

4.díl

  • Švejk putuje s transportem ruských zajatců, nakonec se ale vše šťastně vysvětlí a Švejk se dostane zpátky ke svojí marškumpánii.

Charakteristika hlavních postav:

  • Josef Švejk (hlavní postava)
  • Leč postižen silných revmatismem, narukuje na vojnu (již zde je absurdita vojenské mašinerie → i přes revmatismus a fakt, že je Švejk “úředně potvrzený blb”, je do armády přijat)
  • Těžko se určuje, jestli je Švejk prosťáček nebo vychytralý šibal – občas se projevuje jako dobrosrdečný, ale naivní člověk → někdy se však chová velmi zlomyslně a vychytrale
  • Neujde mu ani jedna šance k zesměšnění orgánů a nadřízených – v porovnání se Švejkem však působí jako blbci jeho nadřízení
  • Hájí své právo na život, ale zároveň je to prostomyslný dobrák a moudrý blázen; všechny, hlavně své nadřízené, dohání k zuřivosti; vždy jedná v klidu a horlivě plní všechny rozkazy
  • nadporučík Lukáš – ze Švejka šílí; známý mnoha milostnými aférami; na Švejka je vysazený čím dál tím víc
  • feldkurát Katz – sluha boží, ale v boha nevěří; věčně namol; Švejk je jeho poskok, nakonec ho prohraje v kartách
  • Bretschneider – tajný policejní udavač, který dostane Švejka a Palivce do problémů
  • Paní Müllerová– starší paní, Švejkova hospodyně
  • Další postavy: Dr. Grünstein, hostinský Palivec se ženou, mnoho vojenských i policejních důstojníků, vojíni, další sluhové
  • Kontext v rámci autorova díla

    • původně povídky, které vycházely po částech jako sešity (1921-1923)
    • postava Švejka se objevovala již dříve (v různých povídkách zasazených ještě do období před 1. světovou válkou)
    • jako ucelený román vznikly Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války až ke konci Haškova života (čtvrtý díl byl dopsán až po Haškově smrti Karlem Vaňkem)

    Význam a inspirace dílem

    • Na Haškovo spojení humoru s vojenským prostředím navázali Josef Škvorecký (Tankový prapor) a Miloslav Švandrlík (Černí baroni)
    • Kniha byla inspirací pro mnoho filmových adaptací (nejznámější z roku 1957; K. Steklý)

    Vlastní hodnocení:

    • Tato kniha se mi velice dobře četla, především proto, jak Hašek dokáže zesměšňovat zřízence Rakouska. Líbí se mi jazyk, kterým je dílo napsáno. Je krásné číst, když Švejk začne žvanit jeho nesmysly, které vytáčí jeho nadřízené. Jen mi asi zůstane záhadou, zda je Švejk opravdu takový pitomec nebo se jím jen dělá. Chování Švejka je dost podivné, někdy až nelogické, ale to je asi to, co dělá to dílo výjimečným. Je to asi moje nejoblíbenější kniha, už jen proto, že je dokonalým obrazem nás Čechů.

    Ukázka:

    “Tak nám zabili Ferdinanda,” řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.

    Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.

    “Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?” otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, “já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda.”

    “Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho:”

    “Ježíšmarjá,” vykřikl Švejk, “to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?”

    “Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu:”


    Další podobné materiály na webu:

    Osudy dobrého vojáka Švejka – rozbor díla

    Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

    Přidal(a): Petra

    O AUTOROVI:

    Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze, gymnázium nedokončil, vystudoval Československou obchodní akademii, se drogistou, ale věnoval se psaní a publicistice. Příležitostně byl redaktoremČESKÉ SLOVO, SVĚT ZVÍŘAT, ale neklid ho vyháněl z domova. Prošel různými zaměstnáními – např. pracoval jako prodavač zvířat nebo zaměstnanec v útulku. Procestoval – většinou pěšky – celou rakouskouherskou monarchii i část Německa a své zkušenosti a dojmy uplatňoval ve svých povídkách. Nejlépe se mu dařily humoresky a satiry. V nich zesměšňoval české i cizí maloměšťáctví, českou politiku. Satirou bojoval proti klerikalismu i rakušáctví a “dělal si srandu” z rakouského militarismu. Předmětem jeho satiry byly tedy všechny instituce a zřízení společnosti, kterou provokoval i svým neuspořádaným životem. Vedl bohémský život, chodíval po hospodách, kabaretech a s tím přišly problémy s alkoholem.

    Seznámil se s Jarmilou Mayerovou, kterou si později vzal. Nebyl však rodinný typ a začal od ní utíkat. Po narození syna od ní odešel. Později se v Rusku oženil se Šurou (i když nebyl rozveden) a přivezl si ji do Čech. To mu bylo velice zazlíváno a tak roku 1920 odešel do Lipnice a začal psát Švejka.

    Za 1. světové války upadl do ruského zajetí, vstoupil do legií, ale pak se s jejich vedením rozešel a vstoupil do Rudé armády. Pracoval v ní obětavě na několika odpovědných místech (jako novinář, politický komisař apod.). Byl tak jedním z těch českých zajatců v Rusku, kteří správně pochopili význam a smysl Velké říjnové revoluce. Po válce se vrátil domů a pokračoval ve své činnosti; psal opět humoristické a satirické povídky, ve kterých potíral a zesměšňoval českou buržoazii. Svůj velký román o Švejkovi však už nedokončil, protože zemřel předčasně roku 1923 v Lipnici.

    Další díla: Historie vola (dílo se ztratilo), povídky, satirické fejetony, humoresky, kabaretní hry

    Perličky: Hašek s kumpány z hospody tvořil i kabaret. Vymysleli i drama – a když už tak trilogii (Pevnost, Pružnost Tažnost) a navíc dvojjazyčně.

    Vytvořil STRANU MÍRNÉHO POKROKU V MEZÍCH ZÁKONA. Vznikla proto, že hostinský Zvěřina, kam Hašek s kumpány rád docházel, se odmítl namontovat do jakékoli volební politické kampaně a pak jen závistivě hleděl, jak příznivci té či oné strany běží ke konkurenci na schůzi.

    Hašek jednou v převleku za ženu přivedl do lokálu opravdového nápadníka.

    Přestože byl bezvěrec, dovolil ho farář pohřbít mezi sebevrahy u hřbitovní zdi na Lipnickém hřbitově. Když se pár lidí konečně složilo na jeho náhrobní kámen, ten při umisťování na hrob praskl a rozpadl se.

    Na gymnáziu byl třídním učitelem Alois Jirásek.

    ŽÁNR

    humoristický protiválečný román

    BLIŽŠÍ ZAŘAZENÍ

    Česká literatura 1. poloviny 20. století – světová válka

    Další autoři: Hemingway (Stařec a moře), Dyk (Krysař), Čapek (Bílá nemoc, Krakatit

    KRÁTKÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA

    V úvodu knihy se dozvídáme, že právě začíná první světová válka, což zjístí i Švejk. Doslechne se o tom v hostinci, a jakmile projeví svůj názor na atentát v Sarajevu, dozví se, že si povídal celou dobu s tajným policistou. Ten ho zatkne pro velezrádné řeči. Když se dostaví na policii, pošlou ho kvůli jeho hloupým zpovědím do blázince. V blázinci se Švejkovi líbí, protože se o něj pěkně starají a může si dělat, co chce. Brzy ho však vyhodí. Cestou z ústavu ho znovu chytí a vyšetřují, ale nakonec se dostane domů. Když válka vypukne, vyráží Švejk na vojnu. Ale v té době má silné revma a nemůže chodit, tak ho jeho hospodyně odveze na vozíku. Jen co se dostane před lékařskou kontrolu, prohlásí o něm, že je simulant a pošlou ho do vojenské nemocnice. Tam je to pro mnohé hotové peklo. Léčba spočívá v dietě, polykání aspirinu a chininu, vyplachování žaludku,… Švejk to všechno statečně zvládá, pošlou ho na garnizóny, kde vězni chodí do kostela na kázání. Při mši si ho vyhlédne polní kurát a učiní ho svým sluhou. Polní kurát se ale často opíjí a hraje karty. Tudíž je věčně bez peněz. Když je jednoho dne opět švorc, a tím pádem nemůže hrát karty, vsadí místo peněz Švejka. A prohraje! Rozloučí se a Švejk se stane sluhou nadporučíka Lukáše, který si ho časem oblíbí, ale zároveň se bojí, co zase provede.

    · Humor, ironie, sarkasmus, kritika

    ·“Ráno vás odvezou k trestnímu soudu,” dostal za odpověď.

    “V kolik hodin, vašnosti? Abych snad, prokristapána, nezaspal.”

    “Ven!” zařvalo to podruhé dnes na Švejka z druhé strany stolu, před kterým stál.

    ·“Tady bude po válce moc dobrá ouroda,” řekl po chvilce Švejk. “Nebudou si muset kupovat kostní moučku, je to moc výhodný pro rolníky, když jim na poli zpráchniví celej regiment; je to zkrátka vobživa.”

    Realismus:

    -z latinského realis= věcný, skutečný

    -dialekty, hovorový jazyk

    -autor není přítomen v díle, ale vyjadřuje tak svůj názor

    -zobrazuje obyčejného člověka

    -skutečná místa, život -> autobiografie

    -kritika války, církve, armády

    Hlavní postavy :

    Josef Švejk: „geniální blb“ – někdy se chová jako blb, přitom je chytrý, lékařskou komisí prohlášen za notorického blba; prostomyslný dobrák, mluvka, loajální – až k absurdnosti provádí všechny rozkazy a své nadřízené tak přivádí k šílenství; vždy spokojený, usměvavý výraz, vždy nad věcí

    Polní kurát Katz: kněz, ale v Boha nevěří, věčně namol, hraje karty (i Švejka prohraje v kartách)

    ·“Poslušné hlásím,” odpověděl Švejk, přidržuje polního kuráta opět ke stěně, “že jsem váš pucflek, pane feldkurát”

    “Já žádného pucfleka nemám,” řekl namáhavé polní kurát, dělaje nový pokus skácet se na Švejka, “já nejsem žádný feldkurát. – Já jsem prase,” dodal s upřímností pijáka, “poste mne, pane, já vás neznám.”

    Hašek zachycoval lidské typy a jejich prostřednictvím se vysmíval válce -> postavy znesvěcují armádu, panovnický rod i církev

    Doba děje : 1. světová válka

    Místo děje: České Budějovice, Praha

    TÉMATICKÝ PLÁN

    Autorské pojetí postav a dějů: ironie, sarkasmus, humor, absurdita

    autobiografie – oba obchodovali se psy, milovali pivo, ruské zajetí

    Celkové téma: předkládá obraz surovosti a nesmyslnosti války, vysmívá se jí a protestuje -> rozdíl proti jiným protiválečným spisovatelům = nedává návod jak se válce vyhnout, ale je nad věcí

    Hlavní téma: život Švejka během války a jeho absurdní příhody, lidská hloupost

    Vedlejší téma: tzv. „hospodské historky“ = Švejk znal ke všemu nějakou historku

    KOMPOZIČNÍ PLÁN

    Počet částí: románová tetralogie (4) – poslední je ale nedokončený, dopsal Karel Vaněk

    – 1) V zázemí, 2) Na frontě, 3) Slavný výprask, 4) Pokračování slavného výprasku

    Postup: chronologický s retrospektivními historkami = HOSPODSKÉ HISTORKY – Švejk ke všemu znal nějakou historku

    1) zachycuje běh událostí, dobová fakta – citace, ironie, parodie reprezentováno vypravěčem

    2) pásmo postav – obyčejní lidé, nejsou rozděleny na kladné a záporné

    3) Švejkovy dialogy a monology autobiografické prvky

    Švejk není popsán podrobně

    JAZYKOVÝ PLÁN

    Spisovnost: pražský dialekt, hovorový jazyk, germanismy, vojenský slang, knižní jazyk

    Tropy: metafora, přirovnání, přísloví, fráze (zesměšňuje je) -> „Člověk míní, hospoda mění.“; ironie, sarkasmus, oxymóron

    Syntaktická stránka – větné typy: tázací, zvolací věty, dialogy, přímá řeč, jazykové hříčky

    ·“Proč jsi nešel šráť s ostatními menži?”
    “Poslušně hlásím, pane generálmajor, na manévrech u Písku říkal nám pan plukovník Wachtl, když mužstvo v době rastu se rozlézalo po žitech, že voják nesmí pořád myslet jen na šajseraj, voják že má myslet na bojování. Ostatně, poslušně hlásím, co bychom tam na tý latríně dělali? Není z čeho tlačit. Podle maršrúty měli jsme už dostat na několika stanicích večeři, a nedostali jsme nic. S prázdným žaludkem na latrínu nelez!”


    Další podobné materiály na webu:

    ❖ OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA | Jaroslav Hašek | Rozbor knihy | LUKAS IV. HOUSE

    Popis:
    SOCIÁLNÍ SÍTĚ ❖ Facebook: https://www.facebook.com/YT.lukas.IV.house Instagram: https://www.instagram.com/lukas.iv.cosplay/ …

    Leave a Reply