Kniha Slavík a růže (Oscar Wilde)

Kniha Slavík a růže (Oscar Wilde)

Kniha Slavík a růže (Oscar Wilde) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Slavík a růže (Oscar Wilde)
  • Elérhető fájlok: Kniha Slavík a růže (Oscar Wilde).pdf, Kniha Slavík a růže (Oscar Wilde).epub, Kniha Slavík a růže (Oscar Wilde).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Oscar Wilde

irská, 1854 – 1900 statistiky

Populární knihy

Komentáře (25)

Oscar Wilde je mistrem impresionisticky laděných popisů a přirovnání, těm, které na mě udělaly největší dojem, je věnován tento komentář:

Ateliér byl plný syté vůně růží, a když se mezi stromy v zahradě pohnul lehounký letní vánek, zavanul otevřenými dveřmi těžký pach šeříku nebo jemnější parfém růžově kvetoucího hlohu.

Měsíc visel nízko na nebi jako žlutá lebka. Chvílemi po něm vztáhl paži obrovský nestvůrný mrak a zakryl jej. Plynových luceren ubývalo a ulice byly čím dál užší a chmurnější. Jednou ztratil kočí cestu a musil se půl míle vracet. Z koně se kouřilo, jak rozstřikoval kaluže. Na postranní okénka kočáru se lepil šedivý flanel mlhy.

Na trávě, podobna soli, ležela křehká jinovatka. Obloha byla jako obrácený šálek z modrého kovu. Hladinu rákosím zarostlého jezírka lemoval tenounký ledový povlak.

Záhony tulipínů za cestou zářily jako plápolající ohnivé prstence. V rozčeřeném vzduchu se jako chvějící oblak pudru vznášel bílý prach. Slunečníky jasných barev tančily a snášely se k zemi jako obrovití motýli.

Vítr odvál mlhu a nebe bylo jako obrovský paví ocas, posázený myriádami zlatých ok. Pohlédl dolů a spatřil strážníka na obchůzce, šlehajícího dlouhým paprskem lucerny po dveřích tichých domů. Na nároží zazářilo karmínové světýlko drožky slídící po pasažérech a zase zaniklo. Nějaká žena s poletující šálou se pomalu a potácivě ploužila podél plotu. Co chvíli se zastavila a pokukovala za sebe. Tu začala ochraptělým hlasem zpívat. Strážník namířil k ní a cosi jí řekl. Se smíchem odklopýtala. Přes náměstí se přehnal drsný závan větru. Plynové ampy zamrkaly a zmodraly a bezlistné stromy zakývaly sem a tam železně černými větvemi.

Skrze záclony se ponenáhlu sunou bílé prsty a záclony se zjevně chvějí. Němé stíny černých fantastických podob se plazí do koutů pokoje a krčí se v nich. Zvenku je slyšet ptáky, harašící v listí, nebo lidi, jdoucí za prací, nebo vzdechy a vzlykot větru, který slétá s kopců a toulá se kolem tichého domu, jako by se bál probudit spáče, a přece nezbytně vylákává spánek z jeho purpurové sluje. Rouška za rouškou se zvedá z lehkého fléru šera a předmětům se postupně vracejí jejich tvary a barvy a my přiblížíme, jak úsvit znovu vytváří svět podle starodávné šablony. Sinalá zrcadla začínají opět žít svým napodobivým životem. (…) Zdá se nám, že se nic nezměnilo. Z neskutečných stínů noci znovu vystupuje skutečný život, jak jsme jej znali. Musíme v něm pokračovat tam, kde jsme přestali, a vkrádá se do nás strašný pocit nutnosti vynakládat dál a nepřetržitě energii na stále stejný, únavný koloběh neměnných zvyků nebo možná i na bezuzdná toužení, abychom jednou ráno otevřeli víčka do světa, který se v temnotě nově přetvořil nám pro rozkoš, do světa, v němž by všechno mělo nové podoby a barvy, v němž by všechno bylo jiné či mělo jiná tajemství, do světa, v němž by minulost měla jen nepatrné nebo vůbec žádné místo, nebo by aspoň jistě nežila dál v nějakém vědomí závazku či lítosti, vždyť památky, i ty na radost, mají svou hořkost a připomínky rozkoše svou bolest.

Oscar Wilde je opravdu spisovatel s velkým S. Jediná jeho smůla byla v tom, že se narodil ve špatné době. Jeho díla nesednou každému, ale mě si podmanil dokonale. Jeho styl, slovní hříčky, popisy, myšlenky, hluboké úvahy, stylistika. Při čtení jeho děl můžete snít s otevřenýma očima, filozofovat nad hrnkem kávy, nebo trnout nad surovostí popisů a ničím nezjemňovanou realitou.

Nikdy, teda v nijakej dobe, nie je jednoduché líšiť sa a nazývať vždy, za každých okolností, veci pravými menami. A ešte keď je na to človek hrdý (pretože poznanie ho na to oprávňuje). to už je pre druhých často silná káva. Wilde to bezpochyby poznal na vlastnej koži až pridobre. Z jeho textov priam srší inakosť. Inakosť oproti väčšinovému spôsobu myslenia, rozhodovania sa a žitia. Aj preto má jeho tvorba dodnes takú veľkú silu. Silu zaujať, spustiť dumky o vlastnom živote a silu zasiahnuť aj emócie v hrudi.

Oskar Wilde se toho nebál, uvažujeme-li o době, ve které psal a sakra mu to šlo. Oskar byl zřejmě trošku pisálek floutek, určitou drzost lze vidět i z jeho pohledu na dobových fotografíích. Jeho knížky jsou tolik nadčasové, že mají co říct i dnešním čtenářům. Jako vrchol jeho tvorby vidím určitě Obraz Doriana Graye, Jak je důležité míti Filipa a nesmím zapomenout ani na krásnou smutnou báseň Slavík a růže. A ano, četla jsem i jemu připisovanou Lady Fuckingham. 🙂

Wilde musel být ohromný společník. Alespoň jednou bych s ním ráda strávila večer příjemným hovorem, posloucháním jeho zábavných historek a úvah o umění. Jeho osobnost mě fascinuje, moc bych si přála ho znát.

Oscara Wilda čítam od detstva, samozrejme som začala jeho poviedkami, ktoré – myslím si po rokoch – vôbec nie sú rozprávky vhodné pre deti, pretože sú plné smútku a utrpenia. Už ako decko ma však v jeho nádherných príbehoch plných mystiky očarili pestrofarebné opisy tajomných diaľav a všakovakých zvláštnych postáv a charakterov. Neskôr som si prečítala jeho hry i Doriana, a moja náklonnosť k nemu iba vzrástla, jeho diela patria k tým, na ktoré sa nezabúda, a ktoré si z času na čas stále rada prečítam. Oscar oplýval vzácnym darom slova, briskným humorom i krásnym jazykom, pichľavou iróniou i obrovskou detskou fantáziou. Jeho diela sú plné nielen pekných myšlienok, sú plné krutých právd, zabalených do vtipu a irónie. Každopádne mal Oscar – nech už pôsobil na ľudí akokoľvek, mnoho z jeho postojov bolo iba pózou – charakter, o čom svedčí i jeho postoj v prípade jeho súdneho sporu. Bolo mi cťou zapáliť sviečku na jeho hrobe.

Oscar Wilde patří mezi mé nejoblíbenější autory. Moc pěkně se čte a všechna jeho díla mají své kouzlo.. Jeho Strašidlo Cantervillské prostě nemá chybu. -)

Jeho Strašidlo Cantervillské je prostě nedostižné. Moc krásné.

Slavík a růže

kniha od: Oscar Wilde

Tuto pohádku jsem přečetla jedním dechem a velmi mě zaujala. Chování slavíka bylo opravdu obdivuhodné a konec díla mě hodně překvapil, přestože jsem to, v případě Oscara Wildea, rozhodně mohla čekat.

Často se k této knížce vracím. Když už si myslím, že nemám žádné slzy a nemohu ze sebe smutek nijak dostat. Tenhle příběh je jako katarze bolesti.

Krásný, smutný a pravdivý příběh, který je víc než nadčasový. Hodně pravdy v málo slovech.

Opravdu krásný a smutný příběh. Všem doporučuji přečíst.

Nádhera, dojemný a pravdivý příběh.

Úplně mi to otevřelo oči. Je to dojemné a tragické dílo. Prostě dokonalost.

Krásné, smutné, dojemné. natolik, že po dočtení jsem pár minut jen zírala na stěnu se slzami v očích.

Tenhle příběh nikdy nezestárne. Doporučuji i jeho audioverzi v podání Karla Högera.

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Wilde Oscar (*16.10.1854 – †30.11.1900)

Slavík a růže (Pohádky) (3)

  • pohádka z roku 1888
  • součást knihy Šťastný princ a jiné pohádky, z anglického původního vydání A House of Pomegranates and The Happy Prince and other Tales by Oscar Wilde přeložil Arnošt Vaněček, ilustroval Josef Liesler, vydalo Státní nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1959.

Student naříká, že v jeho zahradě není ani jedna červená růže, kterou by mohl dát dívce svého srdce. Slíbila mu, že si s ním zatančí na zítřejším plese, pokud jí přinese tuto květinu. Projevy jeho zoufalství vyslechne Slavík, který si pomyslí, že konečně spatřil pravého milence, o kterém každou noc zpívá. Studentův cit ho dojme a rozumí mu, pokusí se proto mladíkovi pomoci. Vydá se k Růžovým keřům a prosí je o červenou růži. Na oplátku nabízí, že jim zazpívá svou nejsladší píseň. První Keř však vlastní pouze bílé květy a další žluté. Až třetí Keř mu sdělí, že je obvykle pokryt červenými květinami, ale tento rok mu plány zmařila zima.
Tato zpráva Slavíka rozesmutní, ale poté se dozví, že přesto existuje způsob jak červenou růži získat. Musí Keři zpívat celou noc s trnem v srdci. Tak se stane Slavíkova krev krví Keře. Slavík si nejprve pomyslí, že Smrt je příliš vysoká cena za květinu, protože každému je příjemné sedět v lese, pozorovat Slunce, Měsíc, hvězdy a cítit omamné vůně přírody. Nakonec ale dojde k závěru, že Láska je více než Život a lidské srdce je důležitější než srdce ptáka. Letí za Studentem a sdělí mu, že dostane svou červenou růži. Žádá od něho pouze to, aby byl věrným milencem, a vypráví o Lásce, která je moudřejší než Filosofie. Student ho příliš nechápe, ale dub mu porozumí, protože si Slavíka velmi oblíbil. Prosí ho, aby mu naposledy zazpíval, a pták mu vyhoví. Student si pomyslí, že se jedná o sobecké Umění bez pravé upřímnosti. Uloží se ke spánku a myslí na svoji Lásku.
Slavík zpívá celou noc s hrudí opřenou o trn, nejprve o zrození Lásky v srdci chlapce a dívky. Keř na něj zavolá, aby se k trnu více přitiskl, jinak přijde Den a růže nebude hotova. Teď se ozývá píseň o zrození vášně v srdci muže a dívky. Keř opakuje svoji žádost a trn nyní pronikne srdcem. Slavíkem otřásá hořká bolest a zpívá o lásce, která nezemře ani v hrobě. Nádherná nachová růže je stvořena, ale Slavík si ji již neprohlédne, protože padne mrtvý k zemi s trnem v srdci.
Druhého dne otevře Student okno a zaraduje se z krásné červené růže. Utrhne ji a vydá se k domu, kde bydlí dívka jeho snů. Když jí však nabízí květ stvořený z Lásky, namítne, že se jí nehodí k šatům. Synovec komořího jí navíc poslal pravé klenoty a každý přece ví, že klenoty jsou cennější než květiny. Student je velmi rozčarován dívčinou lhostejností a nevděčností. Začne se domnívat, že je Láska neskutečná hloupost. Rozhodne se, že se vrátí ke svým knihám a bude studovat Filosofii a Metafysiku.

A když Měsíc zazářil na nebi, letěl Slavík k Růžovému keři a nastavil hruď trnu. Celou noc zpíval s hrudí opřenou o trn a studený křišťál Měsíce se naklonil a poslouchal. Celou noc Slavík zpíval a trn mu hlouběji a hlouběji vnikal do hrudi a krev života mu unikala. Zpíval nejprve o zrození Lásky v srdci chlapce a dívky. Tu na nejvyšší větévce Růžového keře se rozvila zázračná růže, lupen za lupenem, jak píseň šla za písní. Zprvu byla bledá jako mlha nad řekou – bledá jako nohy jitra, stříbrná jako křídla úsvitu. Jak stín růže v stříbrném zrcadle, jak stín růže v jezírku, taková byla růže, jež rozkvétala na nejvyšší větévce Keře.
Tu keř volal na Slavíka, aby se ještě více přitiskl k trnu. “Těsněji se přitiskni, Slavíčku,” zvolal Keř, “nebo Den přijde dříve, než bude růže hotova!” I přitiskl se Slavík těsněji na trn a hlasitěji a hlasitěji zněla jeho píseň, neboť zpíval o zrození vášně v srdci muže a dívky. A jemný růžový stín vstoupil do lístků růže jako ruměnec do tváře ženichovy, když líbá nevěstu na rty. Leč trn dosud nepronikl až do srdce, a tak i srdce růže zůstávalo bílé, neboť jen krev prýštící ze srdce Slavíkova může zbarvit srdce v růži do nachova.
Keř volal na Slavíka, aby se ještě silněji přitiskl k trnu. “Těsněji se, Slavíčku, přitiskni!” volal Keř. “Nebo Den přijde dřív, než bude růže hotova.” I přitiskl se Slavík těsněji k trnu a trn se dotkl jeho srdce a ostrá bolest jím mučivě pronikla. Hořká, hořká byla ta bolest a divočeji a divočeji zaznívala slavičí píseň, neboť zpíval o Lásce, kterou zdokonaluje Smrt, o Lásce, která nezhyne v hrobě. A nádherná růže znachověla jako růže východní oblohy. Nachový byl věnec lupení, nachové jako rubín bylo srdce.

Krása. Jednoduchým způsobem řečeno vše.

Zdroj: Aleinad, 08.05.2008

Kniha Slavík a růže (Oscar Wilde)

“Шнkala, ћe by si se mnou zatanиila, kdybych jн pшinesl иervenй rщћe,” naшнkal mladэ student, “jenћe jб nemбm ani jedinou иervenou rщћi v celй svй zahradм.”

V hnнzdм na cesmнnovйm dubu ho slyљel slavнk, vzlйtl skrze listн a zvмdavм иekal, co bude dбl.

“V celй zahradм nemбm ani jedinou иervenou rщћi!” naшнkal student a krбsnй oиi se mu zalily slzami. “Ach, na jakэch to maliиkostech zбvisн љtмstн! Pшeиetl jsem vљechno, co napsali moudшн lidй, pronikl jsem do vљech zбhad filosofie, a pшece jsem v ћivotм ztroskotal, protoћe nemбm иervenou rщћi.”

“Koneиnм opravdovэ milenec!” шekl si slavнk. “Noc co noc o nмm zpнvбm, aиkoli jsem ho zatнm nepoznal, noc co noc o nмm vyprбvнm hvмzdбm – a teprve teп ho vidнm. Vlasy mб tmavй jako kvмty hyacintu a rty rudй jak ta rщћe, po kterй touћн; ale vбљnн mu pobledla tvбш, ћe je jako ze slonoviny, a na иelo mu vtiskl peиeќ ћal.”

“Zнtra veиer poшбdб princ ples,” љeptal mladэ student, “a pшijede tam i moje milovanб. Kdyћ jн pшinesu иervenou rщћi, bude se mnou tanиit aћ do svнtбnн. Kdyћ jн pшinesu иervenou rщћi, budu ji drћet v nбruин a ona mi sklonн hlavu na rameno a jejн ruka se schoulн do mй. Ale jб nemбm v zahradм jedinou иervenou rщћi, a tak budu sedмt sбm a sбm a ona se u mnм ani nezastavн. Vщbec si mne nevљimne a mnм z toho pukne srdce.”

“Vskutku opravdovэ milenec!” шekl si slavнk. “O иem jб zpнvбm, tнm on trpн; co mм pщsobн radost, jemu pщsobн bolest. Ba. lбska je nмco ъћasnйho! Je vzбcnмjљн neћ smaragdy a drahocennмjљн neћ skvostnй opбly. Ani za perly a za granбtovб jablka ji nekoupнљ a nevystavuje se na trћiљtнch. Nedostaneљ ji u kramбшщ a nedб se vyvбћit zlatem.”

“Na kruchtм se usadн muzikanti,” pravil mladэ student, “a budou hrбt na strunnй nбstroje a mб milovanб bude tanиit za zvukщ harfy a houslн. Tak lehce bude tanиit, ћe se bude nohama sotva dotэkat podlahy, a dvoшanй v pestrэch ъborech se k nн jen pohrnou. Se mnou vљak tanиit nebude, protoћe nemбm pro ni иervenou rщћi.” A vrhl se do trбvy, zaboшil tvбш do dlanн a plakal.

“Proи plбиe?” ptala se zelenб jeљtмшiиka, kterб kolem nмho bмћela se zdviћenэm ocбskem.

“No vбћnм, proи plбиe?” divil se motэl, poletujнcн za sluneиnнm paprskem.

“No vбћnм, proи?” zaљeptala nмћnэm ztlumenэm hlбskem svй sousedce sedmikrбska.

“Plбиe po иervenй rщћi,” шekl slavнk.

“Po иervenй rщћi?” volali vљichni. “To je k smнchu!” A jeљtмшiиka, kterб byla tak trochu cynik, se rovnou rozchechtala.

Ale slavнk rozumмl tajemstvн studentova ћalu, sedмl na dubu mlиky a pшemэљlel o tajemnйm kouzlu lбsky.

A nбhle rozepjal kшнdla a vznesl se do vzduchu. Jako stнn prolйtl houљtinou a jako stнn plul nad zahradou.

Uprostшed trбvnнku stбl krбsnэ rщћovэ keш a slavнk, kdyћ ho uvidмl, doletмl k nмmu a usedl mu na vмtйvku.

“Dej mi иervenu rщћi,” prosil, “a jб ti zazpнvбm svou nejlнbeznмjљн pнseт.”

Ale keш zavrtмl hlavou.

“Jб mбm rщћe bнlй.” odpovмdмl, “bнle jako moшskб pмna, bмlejљн neћ snнh na horбch. Ale zaleќ si k mйmu bratrovi, co obrщstб ty starй sluneиnн hodiny, ten ti moћnб dб to, co potшebujeљ.”

I letмl slavнk k rщћovйmu keшi, kterэ obrщstal starй sluneиnн hodiny.

“Dej mi иervenu rщћi,” prosil, “a jб ti zazpнvбm svou nejlнbeznмjљн pнseт.”

Ale keш zavrtмl hlavou.

“Jб mбm rщћe ћlutй.” odpovмdмl, “ћlutй jako vlasy moшskй panny, co sedн na jantarovйm trщnм, ћlutмjљн neћ narcis, co kvete na louce, neћ pшijde sekби s kosou. Ale zaleќ si k mйmu bratrovi, co roste pod studentovэm oknem, ten ti moћnб dб, co potшebujeљ.

I letмl slavнk k rщћovйmu keшi, kterэ rostl pod studentovэm oknem.

"Dej mi иervenu rщћi," prosil, "a jб ti zazpнvбm svou nejlнbeznмjљн pнseт."

Ale keш zavrtмl hlavou.

"Jб mбm иervenй rщћe," odpovмdмl, "иervenй jako holubн noћky, иervenмjљн neћ ohromnй vмjншe korбlщ, co se vlnн a vlnн v podmoшskэch jeskynнch. Ale zima mi zmrazila cйvy, mrбz mi spбlil poupata a bouшe mi polбmala vмtve, takћe letos ћбdnй rщћe mнt nebudu."

"Jб potшebuji jen jednu иervenou rщћi," pravil slavнk. "Jednu jedinou иervenou rщћi! Copak nenн vщbec ћбdnб moћnost, jak ji zнskat?"

"Jedna moћnost je," odpovмdмl keш, "ale je tak hrщznб, ћe nemбm odvahu ti ji prozradit."

"Jen mi ji prozraп," шekl slavнk, "jб se nebojнm."

"Potшebujeљ-li иervenou rщћi," pravil keш, "musнљ ji za mмsниnнho svмtla vytvoшit z hudby a zbarvit ji krvн z vlastnнho srdce. Musнљ mi zpнvat s hrudн nabodnutou na trn. Celou noc mi musнљ zpнvat a trn ti musн proniknout do srdce a tvб ћivб krev musн proudit do mэch cйv a stбt se krvн mou."

"Smrt je vysokб cena za jednu иervenou rщћi," zabмdoval slavнk. Je tak pшнjemnй sedмt v zelenйm hбji a pozorovat slunce v jeho koибru ze zlata a lunu v jejнm koибru z perel. Tak lнbeznб je vщnм hlohu, tak lнbeznй jsou zvonky schovбvajнcн se v ъdolнch a vшes kvetoucн na kopcнch. Jenћe lбska je vнc neћ ћivot, a co je srdce ptaин ve srovnбnн se srdcem иlovмka?"

I rozepjal slavнk hnмdб kшнdla a vznesl se do vzduchu. Jako stнn prolйtl nad zahradou a jako stнn proplul houљtinou.

Mladэ student dosud leћel v trбvм, kde ho slavнk opustil, a slzy v jeho krбsnэch oинch dosud neoschly.

"Raduj se," volal slavнk, "raduj se, budeљ mнt tu svou иervenou rщћi! Jб ji za mмsниnнho svмtla vytvoшнm z hudby a zbarvнm krvн vlastnнho srdce. A od tebe ћбdбm jen jedno: abys vћdycky zщstal opravdovэm milencem, neboќ lбska je moudшejљн neћ filosofie, a ta je velmi moudrб, a vlivnмjљн neћ moc, a ta je velmi vlivnб. Plamennм zbarvena jsou jejн kшнdla a jako plamen je zbarveno i jejн tмlo. Rty mб sladkй jako med a dech jн vonн po kadidle."

Student vzhlйdl z trбvy a naslouchal, ale nemohl rozumмt tomu, co mu slavнk шнkб, neboќ znal jenom to, co je psбno v knihбch.

Ale rozumмl tomu dub a zesmutnмl, protoћe toho slavниka, co si vystavмl hnнzdo v jeho vмtvнch, mмl rбd.

"Zazpнvej jeљtм jednou, naposled," zaљeptal. "Bude mi po tobм teskno, aћ tu nebudeљ."

I zazpнval slavнk dubu a jeho hlas znмl jako zurиenн vody, tekoucн ze stшнbrnйho dћbбnku.

Kdyћ slavнk svou pнseт dozpнval, zvedl se student a vytбhl z kapsy zбpisnнk a olщvko.

"Formu mб," шнkal si, prochбzeje houљtinou, "to se mu upшнt nedб. Ale mб nмjakэ cit? Bohuћel asi ne. Inu jako vмtљina umмlcщ; vљechno jen styl a upшнmnost ћбdnб. Pro nikoho by se neobмtoval. Myslн jen a jen na hudbu; a umмnн, to vн kdekdo, je sobeckй. Nicmйnм nutno pшiznat, ћe mu v hlбsku znн pбr krбsnэch tуnщ. Љkoda, ћe nic neznamenajн a nejsou k praktickйmu uћitku." A љel do svй jizby, lehl si na pryиnu a zaиal myslet na svou milovanou; a po chvнli usnul.

A kdyћ v nebesнch zazбшila luna, slavнk pшiletмl k rщћovйmu keшi a nabodl se hrudн na trn. Celou noc zpнval s trnem v rudi a chladnб kшiљќбlovб luna se sklonila nнћ a naslouchala. Celou noc zpнval a trn mu vnikal do hrudi hloubмji a hloubмji a z tмla mu odtйkala ћivotadбrnб krev.

Nejprve zpнval o zrozenн lбsky v srdci jinocha a dнvky. A na nejvyљљн vмtйvce rщћovйho keшe vykvйtala divukrбsnб rщћe, plбtek po plбtku, jak љla pнseт po pнsni. Bledб byla zpoибtku, jako opar vznбљejнcн se nad шekou, bledб jako noћky jitra, stшнbrnб jako perutм ъsvitu. Jen jako odraz rщћe v zrcadle ze stшнbra, jako odraz rщћe ve vodnн kaluћi, takovб byla rщћe vykvйtajнcн na nejvyљљн vмtйvce keшe.

Ale keш zavolal na slavнka, aby se na trn pшitiskl jeљtм vнc. "Pшitiskni se jeљtм vнc, slavниku," volal keш, "nebo pшijde den a rщћe nebude dotvoшena."

I pшitiskl se slavнk na trn jeљtм vнc a jeho pнseт znмla hlasitмji a hlasitмji, neboќ zpнval o zrozenн vбљnм v srdci muћe a panny.

A do plбtkщ rщћe se rozlil nмћnм rщћovэ rumмnec, podobnэ rumмnci v tvбшi ћenicha, kterэ lнbб rty nevмstiny. Avљak trn jeљtм nepronikl aћ k srdci slavнkovu, a tak i srdce rщћe zщstбvalo bнlй, neboќ jenom krvн srdce slavнkova mщћe zkarmнnovмt srdce rщћe.

A keш zavolal na slavнka, aby se na trn pшitiskl jeљtм vнc. "Pшitiskni se jeљtм vнc, slavниku," volal keш, "nebo pшijde den a rщћe nebude dotvoшena."

I pшitiskl se slavнk na trn jeљtм vнc a trn se dotkl jeho srdce a tмlem mu projel divэ zбchvмv bolesti. Krutб, krutб to byla bolest a bouшlivмji a bouшlivмji znмla pнseт, neboќ slavнk zpнval o lбsce zocelenй smrtн, o lбsce, kterб neumнrб ani v hrobм.

A divukrбsnб rщћe zkarmнnovмla jako rщћe vэchodnн oblohy. Karmнnovэ byl prstenec jejнch plбtkщ, karmнnovй jako rubнn bylo i jejн srdce.

Slavнk vљak zpнval hlasem stбle zemdlelejљнm, zaиal tlouci kшidйlky a oиi se mu pokryly blankou. Pнseт slбbla a slбbla a cosi svнralo slavнkovo hrdlo.

Pak nбhle propukl v poslednн melodii. Slyљela ji bнlб luna a zapomnмla na ъsvit a omeљkala se na obloze. Slyљela ji иervenб rщћe a zachvмla se v extбzi a rozevшela plбtky do studenйho jitшnнho vzduchu. Ozvмna si ty tуny zanesla do svй purpurovй jeskynм v horбch a probudila ze snщ spнcн pastэшe. Tуny proletмly dбle rбkosнm na шece a rбkosн doneslo jejich poselstvн moшi.

"Podнvej se, podнvej se!" zvolal keш. "Teп uћ je rщћe dotvoшena!" Ale na to uћ slavнk neodpovмdмl. Leћel mrtev ve vysokй trбvм, v srdci trn.

V poledne otevшel student okno a vyhlйdl ven.

"No ne!" vykшikl. "Takovй zбzraиnй љtмstн! Иervenб rщћe! A podobnou rщћi jsem jakћiv nevidмl. Ta je krбsnб, ћe mб urиitм dlouhatбnskй latinskй jmйno." A vyklonil se a rщћi utrhl.

Pak si nasadil klobouk a s rщћi v ruce utнkal k profesorovu domu. Profesorova dcera sedмla pшede dveшmi, navнjela klubko modrйho hedvбbн a u nohou jн leћel jejн pejsek.

"Шнkala jste, ћe byste si se mnou zatanиila, kdybych vбm pшinesl иervenou rщћi," zvolal student. "Tady mбte tu nejиervenмjљн rщћi na svмtм. Pшipnмte si ji veиer tмsnм k srdci, a ona vбm povн, aћ spolu budeme tanиit, jak vбs miluji."

Ale dнvka se zamraиila.

"Nehodн se mi bohuћel k љatщm," odpovмdмla. "Ostatnм synovec komoшнho mi poslal pбr pravэch љperkщ, a љperky, jak je kdekomu znбmo, majн mnohem vмtљн cenu neћ kytky."

"Vy jste ale nevdмиnб, namouduљi!" шekl rozzlobenм student a odhodil rщћi na ulici. Spadla do kaluћe a pшejela ji jakбsi kбra.

"Nevdмиnб!" odsekla dнvka. "Vy jste pмknэ nezdvoшбk, abyste vмdмl. A kdo vщbec jste? Obyиejnэ student! A jб si myslнm, ћe nemбte ani takovй stшнbrnй pшezky na stшevнce jako synovec komoшнho."

A zvedla se ze ћidle a odeљla do domu.

"To je ale pitomost, ta lбska!" шнkal si student, kdyћ љel odtamtud. "Nenн ani zpolovice tak uћiteиnб jako logika, protoћe nic nedokazuje a poшбd nбm slibuje nмco, co se neuskuteиnн, a nutн nбs vмшit tomu, co nenн pravda. Je prostм doиista nepraktickб, a protoћe bэt praktickэ znamenб v tйhle dobм vљechno, oddбm se zase filosofii a zaиnu studovat metafyziku."

A vrбtil se do svй jizby, vytбhl velikбnskou zaprбљenu knihu a pustil se do иtenн.

© Literбrnн doupм
on-line knihovna, zdroj pro иtenбшskэ denнk, referбty, seminбrky z иeљtiny, pшнpravu na maturitu a povinnou иetbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukбzky, citбty, ћivotopisy, knihy pro Kindle

Oscar Wilde: Slavík a růže (Karel Höger)

Popis:

Leave a Reply