Kniha Stínem políbená (Richelle Mead)

Kniha Stínem políbená (Richelle Mead)

Kniha Stínem políbená (Richelle Mead) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Stínem políbená (Richelle Mead)
  • Elérhető fájlok: Kniha Stínem políbená (Richelle Mead).pdf, Kniha Stínem políbená (Richelle Mead).epub, Kniha Stínem políbená (Richelle Mead).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Richelle Mead

americká, 1976 statistiky · web

Nová kniha

Tamsin Wrightová je nezastaviteľná. Za každú cenu sa musí stať dievčaťom s najlepšími výsledkami, najohromujúcejším šatníkom a najlepšími vyhliadkami na získanie prominen. detail knihy

Populární knihy

Komentáře (56)

Richelle Mead je skvělá spisovatelka. Četla jsem skoro všechny její knihy. 1. sérii Vampýrské akademie jsem četla všechny, bohužel měla jsem je jen zapůjčené a nemám je doma, ale byli hrozně skvělé. Doma mám jejich pokračování 2.série Pokrevních pout a musím říct, že jsem se od knížek neuměla vůbec odtrhnout. Přečetla jsem její nové knihy Třpytný dvůr a Půlnoční klenot, které na sebe navazují a to znamená, že vyjde za chvíli poslední díl z této řady na který se už moc těším.

Od této autorky jsem četl jen 2 knihy ( Šachovnice bohů a Nesmrtelná koruna, obě ze série Age X ). Čekám na poslední díl trilogie, upírské knihy vážně číst neplánuju, nemám je zrovna v lásce.

Přesto ale přidána do oblíbených, už jen za ten masterpiece v podobě Age X 😉

Právě jsem dočetla Neslyšno jedním dechem. Nikdy v životě mě žádná kniha takhle nezaujala. Její styl psaní je neuvěřitelný, moc se mi to líbí. Hlavní postavy Fej a Li Wey jsou úžasné a zamilovala jsem si je. Určitě doporučuji přečíst, nezklame vás. Mrzí mě, že nedostanu pokračování, ale co se dá dělat. Určitě si od této autorky přečtu více knih ❤

Má oblíbená autorka a její nej série VA. =) Nevíte někdo, zda u nás vyjde její vydání bonusových povídek k VA a jejímu 10. výročí?? Bylo by to super.

Výborná spisovatelka. Zatím jsem četla Sukubu (jedna z mých úplně nejoblíbenějších knižních řad) a Vampýrskou akademii, dva díly VěkuX a novelku Neslyšno – všechno se mi líbilo. Mám doma i několik dílů Pokrevních pout a Třpytný dvůr, tak se moc těším, až se začtu. Nepochybuju, že budou stejně skvělé jako celá Richellina tvorba. :3

Knihy od této autorky jsem začala číst na doporučení kamarádky, která si nenechala ujít ani jeden díl z jejích sérií.
Musím uznat, že knihy mají spád, jsou vtipné a ve správných chvílích i romantické 🙂 moc, moc její knihy doporučuju, nebudete se nudit, rozhodně ne 😀 :).

Richelle se věnuje žánru young adult a fantasy. Vystudovala umění a komparativní religionistiku a kromě psaní, kterému se věnuje na plný úvazek, ji baví cestování, příprava koktejlů, pití kávy a nakupování. Její knižní série Vampýrská akademie, Pokrevní pouta i Sukuba se staly velmi oblíbenými a záhy se zařadily seznam bestsellerů The New York Times a USA Today. Knihy této autorky si velice rychle našly své čtenáře i u nás.

Nečetl jsem od této autorky ještě nic, nicméně všichni pouze chválí a byť přebaly knih naznačují nějakou růžovou knihovničku, tak na to asi hodím vočíčko a něco zřejmě počtu 🙂

Kniha Stínem políbená (Richelle Mead)

Na Heurece využíváme personalizaci a cílenou reklamu. Na základě vašeho chování na Heurece personalizujeme její obsah. Kliknutím na „Rozumím“ nebo jinam souhlasíte také s využíváním cookies a předáním údajů o chování na webu pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Personalizaci a cílenou reklamu si můžete vypnout v nastavení prohlížeče. Rozumím

Zde se nacházíte: Heureka.cz » Vyhledávání Vampýrská akademie – Richelle Mead

V katalogu nemáme podrobnější informace o Vampýrská akademie – Richelle Mead. Níže naleznete zboží v internetových obchodech, které odpovídá vašemu dotazu. Tlačítkem "Do obchodu" navštívíte přímo internetový obchod.

Zobrazuji 1 – 2 ze 2 produktů

Ve škole jim pijou krev – Vampýrská akademie, filmové vydání – Mead Richelle (Vampire Academy)

Rose Hathaway je dampír. Dampír je napůl člověk / upír. Jsou to strážci Morojů, klidných a smrtelných upírů, žijících diskrétně v našem světě. Jejich posláním je chránit Moroje od nesmrtelných krvežíz.

Vampýrská akademie 3 Stínem políbená

Kniha ( měkká vazba )

Vlády se ujímá jaro a Rose Hathawayová by se měla připravovat na maturitní zkoušku. Jenže od nedávného smrtícího souboje se Strigoji se necítí zrovna nejlépe. Trpí nočními můrami, duši jí zaplavuje temný smutek a předznamenává cosi zlověstného. Rose dobře ví, že jí není dovoleno milovat jiného strážce. Že musí především chránit Lissu, poslední… Přejít na celý popis

Drobek má knížky pro všechny dětské zvídavé hlavičky. Právě teď je koupíte se 40% slevou Více informací

Vlády se ujímá jaro a Rose Hathawayová by se měla připravovat na maturitní zkoušku. Jenže od nedávného smrtícího souboje se Strigoji se necítí zrovna nejlépe. Trpí nočními můrami, duši jí zaplavuje temný smutek a předznamenává cosi zlověstného. Rose dobře ví, že jí není dovoleno milovat jiného strážce. Že musí především chránit Lissu, poslední princeznu z rodu Dragomirů. Jenže když přijde na krásného Dimitrije Belikova, některá pravidla se prostě musí porušit! Rose své nejlepší kamarádce Lisse lže o svém vztahu k Dimitrijovi, ale jejich přátelství se nyní ocitá v ještě větším ohrožení než kdy předtím. Nesmrtelní vampýři se chtějí pomstít za to, co jim Rose nedávno provedla. Ve strašlivé bitvě, která předčí i nejhorší noční můru, se Rose bude muset rozhodnout mezi dvěma lidmi, na nichž jí záleží nejvíc. Bude ale její volba znamenat, že přežije jen jeden z nich? A pokud ano, bude to Lissa, nebo milovaný Dimitrij?

Bestseller v knihy Dobrovský

71241. v e-shopu | 58999. minulý týden

1375. v Fantasy | 1135. minulý týden

Hodnocení čtenářů

4.7 z 5 26 hodnocení čtenářů

24× 5 hvězdiček 4× 4 hvězdičky 1× 3 hvězdičky 0× 2 hvězdičky 0× 1 hvezdička

Přidejte své hodnocení knihy

Hodnocení našich knihkupců: 4.6 z 5

5 z 5 hvězdiček Wajny 10. září 2017

Nejlepší díl – kniha mě ihned vtáhla do děje, celou dobu se něco dělo a ten konec. ach.

Pomohla vám tato recenze? Ano 18

Kniha, Domino, 2010, 9788073035235

5 z 5 hvězdiček Sali 21. září 2017

Vždy když jsem dočetla díl jsem se strašně těšila, až si budu moct přečíst další. A nejdelší čekání bylo na poslední díl, na který jsem musela čekat až na vánoce.

Pomohla vám tato recenze? Ano 14

Kniha, Domino, 2010, 9788073035235

4 z 5 hvězdiček Monika 7. září 2017

Dějově asi nejslabší díl, přesto opět skvělá kniha mých teenagerských let.

Pomohla vám tato recenze? Ano 14

Kniha, Domino, 2010, 9788073035235

4 z 5 hvězdiček Alice 6. září 2017

Děj není tolik napínavý, až na konci je to vážně hodně napínavé. Ale v tomhle díle se čtenář dozví některé věci, které chtěl znát už na začátku celé serie.

Pomohla vám tato recenze? Ano 14

Kniha, Domino, 2010, 9788073035235

5 z 5 hvězdiček Archers 31. srpna 2017

Páni! Tak tohle jen potvrzuje mou teorii, že třetí díly jsou ty nejlepší. Naprosto fenomenální, p otom pomalejším rozjezdu jsem to nečekala. Jenže pak v těch jeskyních na konci. ah bože, byla jsem z té knihy tak mimo, že když jsem o ní cestou ze školy uvažovala, vrazila jsem do sloupu.

Pomohla vám tato recenze? Ano 14

Kniha, Domino, 2010, 9788073035235

5 z 5 hvězdiček adask2000 10. září 2017

Opravdu jediné, co mohu knihám vytknout jsou obálky. Opravdu mě mrzí, že tak skvělé knihy mají tak nevábné obálky a já třeba mnohdy, hlavně když nakupuji knihy přes internet, koukám na to, jakou má kniha obálku a když mě nezaujme, pak ani nerozklikávám více informací. Obálka je to první, co čtenáře praští do nosu a v tomhle případě velmi tvrdě. Mrzí mě to, ale nic s tím nenadělám. Další díl, opět se skvěle četl, tentokrát byl zvrat ještě víc ve stylu "Cože? Opravdu se to stalo? To nee, tohle autorka nemohla udělat". Pecka

Pomohla vám tato recenze? Ano 13

Kniha, Domino, 2010, 9788073035235

5 z 5 hvězdiček Anonym 27. září 2017

Úplná pecka. Kniha plná akcí, zamilovanosti atd. Je opravdu obdivuhodné s jakým nápadem spisovatelka přišla. Určitě stojí za přečtení

Pomohla vám tato recenze? Ano 12

Kniha, Domino, 2010, 9788073035235

5 z 5 hvězdiček MichalaT. 3. září 2017

Uf tak tohle bylo drsný, útok strigolů na akademii byl zlý, škoda jak dopadl Dimitrij.

Pomohla vám tato recenze? Ano 11

Kniha, Domino, 2010, 9788073035235

5 z 5 hvězdiček Aríka 3. září 2017

Vampýrská akademie patří mezi jednu z mých neoblíbenějších upířích sérií vůbec. Kniha je opět krásně čtivě a potavě napsaná a člověk se u ní nenudí. Styl psaní je celá Richelle Mead. Příběh má promyšlený do nejjemnějších detailů, což je opravdu velkým plusem. Kniha se čte sama. Přečetla jsem ji opravdu rychle (asi za jeden den, a to jsem chodila do školy). Knihu stoprocentně doporučuji. nebudete se u ní nudit a Rose s Dimitrim si zamilujete.

Pomohla vám tato recenze? Ano 11

Kniha, Domino, 2010, 9788073035235

5 z 5 hvězdiček Anonym 28. února 2019

Opět skvělé pokračování. Autorka odvedla opravdu dobrou práci. Přečteno během chvíle. Všem doporučuji!

Vampýrská akademie 3 Stínem políbená

Kniha ( měkká vazba )

Vlády se ujímá jaro a Rose Hathawayová by se měla připravovat na maturitní zkoušku. Jenže od nedávného smrtícího souboje se Strigoji se necítí zrovna nejlépe. Trpí nočními můrami, duši jí zaplavuje temný smutek a předznamenává cosi zlověstného. Rose dobře ví, že jí není dovoleno milovat jiného strážce. Že musí především chránit Lissu, poslední… Přejít na celý popis

Drobek má knížky pro všechny dětské zvídavé hlavičky. Právě teď je koupíte se 40% slevou Více informací

Vlády se ujímá jaro a Rose Hathawayová by se měla připravovat na maturitní zkoušku. Jenže od nedávného smrtícího souboje se Strigoji se necítí zrovna nejlépe. Trpí nočními můrami, duši jí zaplavuje temný smutek a předznamenává cosi zlověstného. Rose dobře ví, že jí není dovoleno milovat jiného strážce. Že musí především chránit Lissu, poslední princeznu z rodu Dragomirů. Jenže když přijde na krásného Dimitrije Belikova, některá pravidla se prostě musí porušit! Rose své nejlepší kamarádce Lisse lže o svém vztahu k Dimitrijovi, ale jejich přátelství se nyní ocitá v ještě větším ohrožení než kdy předtím. Nesmrtelní vampýři se chtějí pomstít za to, co jim Rose nedávno provedla. Ve strašlivé bitvě, která předčí i nejhorší noční můru, se Rose bude muset rozhodnout mezi dvěma lidmi, na nichž jí záleží nejvíc. Bude ale její volba znamenat, že přežije jen jeden z nich? A pokud ano, bude to Lissa, nebo milovaný Dimitrij?

Bestseller v knihy Dobrovský

132156. v e-shopu | 161141. minulý týden

Hodnocení čtenářů

4.6 z 5 6 hodnocení čtenářů

5× 5 hvězdiček 2× 4 hvězdičky 0× 3 hvězdičky 0× 2 hvězdičky 0× 1 hvezdička

Přidejte své hodnocení knihy

Hodnocení našich knihkupců: 4.6 z 5

5 z 5 hvězdiček 6. září 2017

Akademii jsem přímo hltala, zbožňuju Dimitrije a Rose a napětí mezi nimi, že vydrželi i nejhorší věci, které se jim stali a jejich oddanost pro svou roli. Přečtu ještě určitě několikrát.

Pomohla vám tato recenze? Ano 8

Kniha, Domino, 2014, 9788074980084

5 z 5 hvězdiček wnikisek 21. září 2017

Úžasná série. Milovníkům upírských příběhů doporučuji.

Pomohla vám tato recenze? Ano 7

Kniha, Domino, 2014, 9788074980084

5 z 5 hvězdiček Charliev 22. září 2017

Kompletní sérii mám doma a těším se až se na ni vrhnu znova. Můj asi nejoblíbenější díl 🙂

Pomohla vám tato recenze? Ano 6

Kniha, Domino, 2014, 9788074980084

5 z 5 hvězdiček Kristýna Černocká 15. září 2017

Miluji tuhle sérii, všem Doporučuji!

Pomohla vám tato recenze? Ano 6

Kniha, Domino, 2014, 9788074980084

4 z 5 hvězdiček Eliška Kocourková 28. února 2019

Série si udržuje svoji zajímavost. Svět je opravdu detailně propracovaný, s vlastními morálními zásadami, předsudky apod., to musím ocenit. Postavy jsou fajn, nejsou to úplné stereotypy, mají osobnost. Příběh, ač trochu předvídatelný, je stále čtivý. Pro milovníky nadpřirozených romancí perfektní.

LEGIE – databáze knih Fantasy a Sci-Fi

239. nejlépe
hodnocené
knihy
místo

Richelle Mead

Stínem políbená

Kniha vyšla i pod názvem:
Tieňom pobozkaná
(viz informace u vydání – záložka ‘další informace’)

originální název: Shadow Kiss
originál vyšel: 2008

Neřazené díly série

Vlády se ujímá jaro a Rose Hathawayová by se měla připravovat na maturitní zkoušku. Jenže od nedávného smrtícího souboje se Strigoji se necítí zrovna nejlépe. Trpí nočními můrami, duši jí zaplavuje temný smutek a předznamenává cosi zlověstného.
Rose dobře ví, že jí není dovoleno milovat jiného strážce. Že musí především chránit Lissu, poslední princeznu z rodu Dragomirů. Jenže když přijde na krásného Dimitrije Belikova, některá pravidla se prostě musí porušit!
Rose své nejlepší kamarádce Lisse lže o svém vztahu k Dimitrijovi, ale jejich přátelství se nyní ocitá v ještě větším ohrožení než kdy předtím. Nesmrtelní vampýři se chtějí pomstít za to, co jim Rose nedávno provedla. Ve strašlivé bitvě, která předčí i nejhorší noční můru, se Rose bude muset rozhodnout mezi dvěma lidmi, na nichž jí záleží nejvíc. Bude ale její volba znamenat, že přežije jen jeden z nich? A pokud ano, bude to Lissa, nebo milovaný Dimitrij?

E-kniha: Vampýrská akademie 3: Stínem políbená – Richelle Mead

Elektronická kniha: Vampýrská akademie 3: Stínem políbená
Autor: Richelle Mead


90%
2 hodnocení
0 recenzí
počet hodnocení
90 % celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: Domino
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 322
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Shadow kiss
Spolupracovali: z anglického originálu . přeložila Katrin Chýlová
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Ostrava, Domino, 2010 [soubor distribuován 2011]
ISBN: 978-80-730-3523-5
Ukázka: » zobrazit ukázku

Vlády se ujímá jaro a Rose Hathawayová by se měla připravovat na maturitní zkoušku. Jenže od nedávného smrtícího souboje se Strigoji se necítí zrovna nejlépe. Trpí nočními můrami, duši jí zaplavuje temný smutek a předznamenává cosi zlověstného.
Rose dobře ví, že jí není dovoleno milovat jiného strážce. Že musí především chránit Lissu, poslední princeznu z rodu Dragomirů. Jenže když přijde na krásného Dimitrije Belikova, některá pravidla se prostě musí porušit!
Rose své nejlepší kamarádce Lisse lže o svém vztahu k Dimitrijovi, ale jejich přátelství se nyní ocitá v ještě větším ohrožení než kdy předtím. Nesmrtelní vampýři se chtějí pomstít za to, co jim Rose nedávno provedla. Ve strašlivé bitvě, která předčí i nejhorší noční můru, se Rose bude muset rozhodnout mezi dvěma lidmi, na nichž jí záleží nejvíc. Bude ale její volba znamenat, že přežije jen jeden z nich? A pokud ano, bude to Lissa, nebo milovaný Dimitrij?

Vampýrská akademie 3

Copyright © 2008 by Richelle Mead

Translation © 2010 by Katrin Chýlová

Cover design © 2010 by DOMINO

Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována

ani elektronicky přenášena bez předchozího písemného souhlasu

majitele autorských práv.

Z anglického originálu SHADOW KISS,

vydaného nakladatelstvím Razorbill, New York 2008,

přeložila Katrin Chýlová

Odpovědná redaktorka: Karin Lednická

Jazyková redakce: Hana Pernicová

Korektura: Lea Petrovská

Technický redaktor: Martin Pěch

Sazba: Dušan Žárský

Obálka: Marek Šebesta

Vydání druhé, v elektronické podobě první

Vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3, Ostrava 1,

Pro Kat Richardsonovou, která je velmi moudrá.

Jako vždy nemůžu dostatečně vyjádřit svou vděčnost přátelům

a rodině, kteří se mnou absolvovali všechny ty vzlety a propady, jež

provázejí psaní knihy – obzvlášť tak silné, jako je tahle. Mnoho díků

patří Davidovi a Christině za jejich rychlé čtení a připomínky; I. A.

Gordonovi a Sherry Kirkové za pomoc s ruštinou; Synde Kormanové

za pomoc s rumunštinou; mému agentovi Jimu McCarthymu, který

je moudrý a dělá pro mě spoustu obtížných věcí; redaktorům Jessice

Rothenbergové a Benu Schrankovi za jejich rady; autorům z Team

Seattle za rozptýlení a povzbuzení a Jayovi za nekonečnou trpěli­

vost. a dokonce i za to, že občas vymyslel dobrý vtip.

přejížděl mi prsty po zádech, a ačkoli při tom neVyVíjel žádný tlak, celým tělem mi probíhaly záchvěvy. Pomalu klouzal dla­ němi až k mému břichu a nakonec mi položil ruce na boky. Cítila jsem, jak se mi rty tiskne ke krku, těsně pod uchem. Políbil mě na to místo a pak znovu a znovu.

Odtrhl rty od mého hrdla, políbil mě na tvář a pak konečně našel moje rty. Líbali jsme se a tiskli se k sobě co nejblíž. Krev mi vřela v žilách. V tu chvíli jsem si připadala živá jako nikdy dřív. Miluju ho, miluju Christiana tak moc, že –

Částí své mysli jsem si uvědomovala, co se děje – a bylo to k naštvání. Jenže druhou částí mysli jsem si to stále užívala a vy­ chutnávala si to hlazení a líbání. Nedokázala jsem se od toho od­ trhnout. Splynula jsem s Lissou natolik, že tohle se teď skutečně dělo mně.

Ne, řekla jsem si skálopevně. Tohle není skutečné – ne pro tebe. Vypadni odtud.

Ale jak bych mohla poslouchat hlas logiky, když jsem měla celé tělo v jednom ohni?

Ty nejsi ona. Tohle není tvoje hlava. Vypadni.

Jeho rty. Na světě teď neexistovalo nic jiného než jeho rty.

To není on. Zmiz!

Ty polibky byly přesně stejné, jak jsem si je pamatovala, když jsem byla s ním.

Ne, tohle není Dimitrij. Vypadni!

Dimitrijovo jméno na mě zapůsobilo, jako by mi někdo chrstl do obličeje ledovou vodu. Vypadla jsem.

V posteli jsem se posadila a najednou jsem si připadala klid­ ná. Pokusila jsem se skopnout ze sebe deku, ale namísto toho se mi do ní jen ještě víc zamotaly nohy. Srdce mi v hrudi divoce bušilo a já se snažila zhluboka dýchat, abych se uklidnila a vrá­ tila se do vlastní reality.

Časy se jistě změnily. Kdysi mě ze spánku budily Lissiny noč­ ní můry. Teď její sexuální život. Říct, že mezi těmi dvěma druhy snů je jen malý rozdíl, by nebylo moc výstižné. Naučila jsem se odstínit její milostný život – alespoň když jsem byla vzhů­ ru. Tentokrát mě ale Lissa s Christianem (nevědomky) převezli. Ve spánku moje psychická obrana moc nefungovala, takže jsem poutem cítila silné emoce své nejlepší kamarádky. To by samo­ zřejmě nebyl problém, kdyby ti dva byli v posteli jako normální lidi – a když říkám „být v posteli“, míním tím „spát“.

„Bože,“ zabrblala jsem a spustila nohy z postele. Přemohlo mě zívnutí. Copak Lissa s Christianem neudrží ruce od sebe aspoň do nějaké přijatelné denní doby?

Ještě horší než tohle probuzení ale byly moje pocity. Nic z toho se samozřejmě nestalo mně. Mě nikdo nehladil ani ne­ líbal. Jenže moje tělo to postrádalo. Už je to tak dávno, co jsem se naposledy ocitla v podobné situaci. Byla jsem vzrušená a roz­ pálená. Bylo to stupidní, ale náhle jsem zoufale zatoužila, aby se mě někdo dotýkal – nebo mě aspoň objal. Rozhodně ale ne Christian. Vybavila jsem si jeho rty při tom polibku. V rozespa­ losti jsem myslela, že mě líbá Dimitrij.

Vstala jsem a nohy se mi třásly. Byla jsem nervózní a. smut­ ná. Smutná a prázdná. Potřebovala jsem se projít, abych se zba­ vila té divné nálady, a tak jsem si oblékla župan, obula si pan­ tofle a vydala se chodbou do koupelny. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a zadívala se do zrcadla. Můj odraz měl rozcu­ chané vlasy a krví podlité oči. Vypadala jsem hrozně nevyspale, ale zpátky do postele už se mi nechtělo. Zatím jsem nechtěla ris­ kovat, že bych zase usnula. Potřebovala jsem se naopak probrat a vyhnat si z hlavy, co jsem viděla.

Z koupelny jsem se vydala po schodech dolů a připadalo mi, že mám strašně lehké nohy. První patro mojí koleje bylo tiché. Bylo skoro poledne – pro vampýry půlnoc, jelikož ti žijí v noci. Vykoukla jsem zpoza dveří a přejela pohledem halu. Byla prázdná, až na ospale vypadajícího Moroje, který seděl vpředu ve vrátnici. Nepřítomně listoval časopisem a jen tak tak se držel v bdělém stavu. Prolistoval časopis až ke konci a znovu zívl. Otočil se na pojízdné židli, hodil časopis na stůl za sebou a začal se poohlížet po dalším čtení.

Když byl ke mně otočen zády, proběhla jsem kolem něj k dvojitým dveřím vedoucím ven. Modlila jsem se, aby dveře nezaskřípaly. Opatrně jsem je otevřela jen na škvírku, abych mohla proklouznout. Jakmile jsem se ocitla venku, co nejšetrněji jsem za sebou zase zavřela. Žádný zvuk. Ten chlápek mohl po­ střehnout tak maximálně průvan. Když jsem vyšla do jasného dne, připadala jsem si jako ninja.

Do obličeje se mi okamžitě zakousl ledový vichr, ale to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Ve větru se kymácely holé větve stromů a drápaly kamennou zeď koleje jako pařáty. Zpoza olo­ věných šedých mraků vykouklo slunce, které mi připomnělo, že bych měla dávno být v posteli. V tom světle jsem mžourala. Přitáhla jsem si župan těsněji k tělu a vykročila podél budovy za roh. Mířila jsem k místu mezi kolejí a tělocvičnou, kde jsem předpokládala, že nebude tolik foukat. Bláto na chodníku se mi vsakovalo do hadrových pantoflí, ale nevěnovala jsem tomu po­ zornost.

Jo, tohle je typický hnusný zimní den v Montaně, ale o to prá­ vě jde. Mrazivý vzduch mě probral a zaplašil zbytky vzpomí­ nek na tu virtuální milostnou scénu. Navíc mě taky pevně držel v mé vlastní hlavě. Myslet na to, že je mi zima, bylo rozhodně lepší než vzpomínat, jak mě Christian hladil. Chvíli jsem tam postávala a tupě zírala na křoví. Vzápětí mě ale překvapil můj vlastní vztek, který jsem pociťovala vůči Lisse a Christianovi. Musí to být tak hezké, když si můžete dělat, co chcete, pomys­ lela jsem si trpce. Lissa mi často říkala, jak by si přála, aby moh­ la vnímat mou mysl a prožívat mě tak jako já ji. Pravdou ale bylo, že jí vůbec nedocházelo, jaké má štěstí. Neměla ponětí, jaké to je, když se vám do mysli vkrádají myšlenky někoho jiného, když prožíváte to, co on. Nevěděla, jaké to je, prožívat dokonalý milostný život někoho jiného, když sami žádný milostný život nemáte. Nechápala, jaké to je, cítit lásku tak silnou, až vás z toho bolí hrudník – lásku, kterou můžete jen prožívat, ale ne vyjádřit. Došlo mi, že dusit v sobě lásku je totéž jako dusit v sobě vztek. Užírá vás to zevnitř, až byste z toho nejradši křičeli nebo do něčeho kopli.

Ne, Lissa nic z toho nechápe. Ani nemusí. Může si klidně dál pokračovat v randění, aniž by se ohlížela na to, co to dělá se mnou.

Zaznamenala jsem, že už zase těžce oddechuju, ale tentokrát proto, že jsem zuřila. Ten ohavný pocit z toho, že jsem se zúčast­ nila nočního dostaveníčka Lissy a Christiana, byl pryč. Namísto toho jsem už cítila jen vztek a žárlivost. Ty pocity se zrodily z vě­ domí, že já nemůžu mít to, co ona považuje za naprostou samo­ zřejmost. Ze všech sil jsem se snažila tyhle svoje pocity potlačit; tohle jsem vůči své nejlepší kamarádce cítit nechtěla.

„Jsi náměsíčná?“ ozval se někdo za mnou.

Překvapeně jsem se otočila. Dimitrij mě pozoroval pobaveně a zároveň zvědavě. Zatímco jsem zuřila nad nespravedlivými problémy svého milostného života, zdroj těchto problémů si mě našel sám. Vůbec jsem ho neslyšela přicházet. To jsem teda ninja. A na rovinu – zabilo by mě, kdybych vzala do ruky hřeben, než jsem vyrazila ven? Rychle jsem si prohrábla svoje dlouhé vlasy, i když jsem si dobře uvědomovala, že na to už je pozdě. Nejspíš jsem vypadala, jako by mi na hlavě chcíplo nějaké zvíře.

„Testovala jsem ochranku na koleji,“ odvětila jsem. „Stojí za houby.“

Na rtech mu hrál nepatrný úsměv. Teď už se do mě opravdu pustila zima. Nemohla jsem si pomoct a toužebně jsem hleděla na Dimitrijův dlouhý kožený kabát, který vypadal velice teple. Ani by mi nevadilo, kdyby mě do něj zabalil.

Jako by mi četl myšlenky, prohlásil: „Musí ti být zima. Nechceš můj kabát?“

Zavrtěla jsem hlavou a rozhodla se nešířit o tom, že už ani necítím nohy. „Jsem v pohodě. A co ty tady děláš? Taky testuješ ochranku?“

„Já jsem ochranka. Hlídkuju.“ Když všichni spali, strážci se střídali v hlídání areálu školy. Strigojové, nemrtví vampýři, kteří napadají živé morojské vampýry, jako je Lissa, za denního světla nevycházejí, ale neposlušní studenti – řekněme třeba takoví, co se nenápadně vyplíží ze své koleje –, to byl jak denní, tak noční problém.

„Dobrá práce,“ houkla jsem. „Ráda jsem ti pomohla otesto­ vat tvoje úchvatné dovednosti. Už bych měla jít.“

„Rose. “ Dimitrij mě chytil za předloktí a přes veškerou zimu a vítr mi tělem projel žár. Okamžitě mě pustil, jako by si spálil ruku. „Co tady děláš doopravdy?“

Mluvil tónem, jako bych se mu snažila něco nabulíkovat, a tak jsem odpověděla natolik po pravdě, jak jsem jen mohla. „Měla jsem ošklivej sen. Potřebovala jsem na vzduch.“

„Tak jsi prostě vyběhla ven. Ani ti nepřišlo na mysl, že je to zakázané, a stejně tak tě ani nenapadlo vzít si kabát.“

„Jo,“ přitakala jsem. „Tak nějak.“

„Rose, Rose.“ Tentokrát promluvil zoufalým hlasem. „Ty se nikdy nezměníš. Vždycky se do všeho vrháš bez přemýšlení a po hlavě.“

„To není pravda,“ protestovala jsem. „Hodně jsem se změ­ nila.“

Najednou už se netvářil pobaveně, ale spíš ustaraně. Chvíli si mě prohlížel. Občas mi připadalo, že mi vidí až do duše. „Máš pravdu, změnila ses.“

Nicméně se nad tím prohlášením netvářil příliš nadšeně. Nejspíš uvažoval o tom, co se stalo skoro před třemi týdny, kdy mě a pár kamarádů věznili Strigojové. Bylo neskutečné štěstí, že se nám povedlo uniknout – jenže se to nepodařilo všem. Můj dobrý kamarád a ctitel Mason přišel o život. V hloubi duše si to nikdy nepřestanu vyčítat, ačkoli jsem jeho vrahy zabila.

Dodalo mi to temnější pohled na život. Vlastně to dodalo temnější pohled všem v Akademii svatého Vladimíra, ale mně nejvíc. Ostatní si taky začínali všímat, že jsem jiná. Nelíbilo se mi, že si se mnou Dimitrij dělá starosti, a tak jsem to obrátila v legraci.

„No, nedělej si starosti. Moje narozky už se blíží. A jakmile mi bude osmnáct, budu dospělá, ne? To ráno se určitě probudím dospělá a moudrá a tak.“

Jak jsem doufala, jeho zamračený výraz se změnil v úsměv. „Ano, to určitě. Ty narozeniny máš asi tak za měsíc?“

„Za třicet jedna dní,“ odpověděla jsem hrdě.

„Je vidět, že to nepočítáš.“

Pokrčila jsem rameny a on se rozesmál.

„Předpokládám, že už máš i seznam darů, co bys ráda dosta­ la. Tak na deset stran? Seřazeno podle důležitosti?“ Nepřestával se usmívat. Byl to jeden z jeho méně častých úsměvů, takový uvolněný a přirozený.

Už jsem se nadechovala k dalšímu vtípku, když vtom mi myslí zase probleskl obraz Lissy a Christiana. Ten smutný a prázdný pocit se mi znova vrátil. Všechno, co jsem si jen moh­ la přát – nové oblečení, iPod, cokoli – mi najednou připadalo tak triviální. Co znamenají materiální věci ve srovnání s tím, na čem mi záleží nejvíc? Bože, opravdu jsem se změnila.

„Ne,“ odpověděla jsem tiše. „Žádný seznam.“

Naklonil hlavu na stranu, při čemž mu do obličeje spadly vlasy, které měl až po ramena. Měl je hnědé jako já, ale zdaleka ne tolik tmavé. Moje vlasy někdy vypadaly skoro jako černé. Odhrnul si neposlušné prameny stranou, ale docílil jen toho, že mu do obličeje spadly další. „Nemůžu uvěřit, že nic nechceš. To budou pěkně nudné narozeniny.“

Svobodu, pomyslela jsem si. To byl jediný dar, po němž jsem toužila. Svobodu, abych se mohla sama rozhodovat. Svobodu milovat, koho chci.

„To je fuk,“ řekla jsem namísto toho.

„Co. “ Zarazil se. Pochopil. Vždycky mě chápal. Bylo to sou­ částí našeho vztahu, přestože mezi námi bylo sedm let věkového rozdílu. Zamilovali jsme se do sebe na podzim, kdy se Dimitrij stal mým instruktorem boje. Jak se náš vztah vyvíjel, uvědomili jsme si, že si musíme lámat hlavu ještě s něčím jiným než jen s věkovým rozdílem. Až Lissa odmaturuje, oba se staneme jejími strážci, tudíž se nemůžeme nechat rozptylovat vzájemnými city. Naší prioritou bude ona.

To se samozřejmě snáz řekne, než udělá. Nemyslím si totiž, že naše city s Dimitrijem jen tak opadnou. Oba jsme prožili chvíle slabosti, chvíle, které skončily líbáním nebo říkáním věcí, které jsme raději říkat neměli. Poté, co jsem utekla od Strigojů, Dimitrij mi přiznal, že mě miluje a že kvůli tomu nemůže být s nikým jiným. Zároveň ale bylo jasné, že nemůžeme být ani spolu, a tak jsme se oba uchýlili ke svým starým rolím – drželi jsme se od sebe dál a předstírali, že náš vztah je striktně profesionální.

Nenápadně se pokusil změnit téma. „Klidně to můžeš za­ pírat, jestli chceš, ale já vidím, že mrzneš. Pojďme dovnitř. Protáhnu tě zadem.“

To mě trochu překvapilo. Dimitrij nebyl ten typ, co se vyhýbá nepříjemným tématům. Vlastně mě často dotlačil k rozhovoru o záležitostech, o nichž jsem se rozhodně bavit nechtěla. Ale rozebírat náš nefungující vztah? Do toho se mu dneska zjevně nechtělo. Jo. Věci se určitě změnily.

„Myslela jsem, že zima je tobě,“ utahovala jsem si z něj, když jsme obcházeli kolej k místům, kde bydleli strážci noviců. „Neměl bys být trochu odolnější, když pocházíš ze Sibiře?“

„Sibiř asi není taková, jakou si ji představuješ.“

„Představuju si ji jako polární pustinu,“ pověděla jsem mu po pravdě.

„Tak to je rozhodně jiná, než si představuješ.“

„Stýská se ti?“ zeptala jsem se a ohlédla se po něm. Tohle mi nikdy dřív nepřišlo na mysl. Měla jsem za to, že každý chce žít ve Státech. Nebo aspoň, že nikdo nechce žít na Sibiři.

„Pořád,“ odvětil zadumaně. „Někdy si přeju. “

Ten hlas se nesl po větru, odkudsi zpoza nás. Dimitrij cosi zamumlal a strčil mě za roh budovy, kterou jsme obcházeli. „Schovej se.“

Zaplula jsem za trs cesmín, které dům lemovaly. Neměly žádné plody, zato ale ostré špičaté listy, které mě škrábaly na holé kůži. Vzhledem k tomu, že mrzne a navíc hrozí, že někdo přijde na to, že jsem v noci utekla ven, pár škrábanců bylo tím nejmenším, s čím jsem si teď lámala hlavu.

„Nemáš hlídku,“ zaslechla jsem Dimitrije o chvilku později.

„Ne, ale musím s tebou mluvit.“ Poznala jsem ten hlas. Byla to Alberta, kapitánka školních strážců. „Jen na minutku. Budeme muset nějak přehodit směny, až budeš u soudu.“

„To je mi jasné,“ prohlásil. Z jeho hlasu zaznívalo něco zvlášt­ ního, skoro až nepříjemného. „Bude to pro všechny dost náročné – zkrátka špatné načasování.“

„To ano, nicméně královna se řídí vlastním rozvrhem.“ Alberta zněla rozladěně. Snažila jsem se zjistit, o čem se to vlast­ ně ti dva baví. „Celesta za tebe vezme hlídky a ona a Emil si mezi sebou rozdělí tvoje tréninky.“

Tréninky? Dimitrij nepovede příští týden tréninky, protože. Aha. To bude nejspíš ono. Terénní praxe. Zítra začne šestitýden­ ní cvičení noviců. Nebudeme mít vyučování a ve dne v noci bu­ deme chránit Moroje, zatímco dospělí nás budou zkoušet. Těmi tréninky Alberta určitě mínila dobu, kdy na nás měl Dimitrij dohlížet. Ale o jakém soudu to mluvila?

„Povídali, že jim práce navíc nevadí,“ pokračovala Alberta. „Ale napadlo mě, jestli bys za ně nemohl vzít pár směn, než odjedeš.“

„Určitě,“ odpověděl stručně a strnule.

„Díky, dost to pomůže.“ Povzdechla. „Kéž bych věděla, jak dlouho bude ten soud trvat. Nechci být pryč dlouho. Člověk by předpokládal, že s Daškovem to půjde raz dva, jenže jsem se doslechla, že královně se moc nechce uvěznit tak významného královského.“

Strnula jsem. Mrazení, které jsem teď pociťovala, nemělo nic společného s chladným zimním dnem. Daškov?

„Jsem si jistý, že udělají, co je správné,“ prohlásil Dimitrij. V tu chvíli mi došlo, proč se o tom nerozpovídal víc. Nechtěl, abych to slyšela.

„To taky doufám. Snad to potrvá jen pár dní, jak prohlašova­ li. Hele, tady je strašná zima. Nevadilo by ti zajít na chvilku do kanceláře a mrknout se na ten rozpis?“

„Přijdu,“ odvětil. „Nejdřív ale musím ještě něco zkontrolo­ vat.“

„Dobře. Tak zatím.“

Zavládlo ticho, takže jsem předpokládala, že se Alberta vy­ dala pryč. Dimitrij se vynořil zpoza rohu a stoupl si před cesmí­ ny. Vyskočila jsem ze svého úkrytu. Stačil mi jediný pohled na něj a hned mi bylo jasné, že ví, co bude následovat.

„Daškov?“ vyjekla jsem co nejtišeji, aby mě Alberta přece jen nezaslechla. „To jako Viktor Daškov?“

Nenamáhal se se zapíráním. „Ano. Viktor Daškov.“

„A bavili jste se o. Myslíš tím. “ Byla jsem tak vykolejená a ohromená, že jsem sotva dokázala zformulovat svoje myšlen­ ky. Tohle bylo neuvěřitelné. „Myslela jsem, že sedí! Tvrdíš, že s ním ještě neproběhl soud?“

Ano, to bylo rozhodně neuvěřitelné. Viktor Daškov. Chlap, který šel po Lisse a mučil ji fyzicky i psychicky, aby ovládl její schopnosti. Každý Moroj umí používat magii jednoho ze čtyř živlů: země, vzduchu, vody nebo ohně. Lissa ale pracovala s té­ měř neznámým pátým elementem, jemuž se říká éter. Dokázala uzdravit kohokoli, dokonce i mrtvého. Z toho důvodu jsem s ní teď byla duševně propojená. Někdo to nazývá, že jsem „stínem políbená“. Po autonehodě, při níž zahynuli její rodiče a bratr, mě přivedla zpátky k životu a to nás k sobě připoutalo takovým způsobem, že dokážu vnímat její myšlenky a prožitky.

Viktor přišel na to, že Lissa dokáže uzdravovat, mnohem dřív než my. Chtěl ji držet pod zámkem a využívat ji jako svůj osobní pramen mládí. Neváhal zabít kohokoli, kdo mu přišel do cesty. V mém a Dimitrijově případě použil kreativnější způsob, jak nás vyřadit. Za sedmnáct let jsem si nadělala spoustu nepřá­ tel, ale jsem si jistá, že neexistuje nikdo, koho bych nenáviděla tolik jako jeho – alespoň mezi živými.

Dimitrij měl ve tváři výraz, který jsem dobře znala. Tenhle výraz nasazoval, když si myslel, že bych mohla někoho udeřit. „Seděl, ale soud zatím neproběhl. Právní procedury občas trvají dlouho.“

„Teď ale bude soud? A ty tam jdeš?“ procedila jsem skrz zuby a snažila se zachovat klid. Stejně jsem ale předpokládala, že se pořád tvářím, jako bych nešla pro ránu daleko.

„Příští týden. Chtějí, abych spolu s dalšími strážci vypovídal o tom, co se tu noc stalo tobě a Lisse.“ Jeho výraz se změnil, když si vybavil, co se událo před čtyřmi měsíci. I tenhle jeho výraz jsem znala. Byl odhodlaný a ochranitelský. Takhle se tvářil vždycky, když se někdo, na kom mu záleží, ocitl v nebezpečí.

„Klidně si mysli, že jsem blázen, když se tě zeptám, ale po­ jedeme já a Lissa s tebou?“ Odpověď jsem vytušila už předem a vůbec se mi nelíbila.

Dala jsem si ruce v bok. „Podívej, nezdá se ti rozumný, že když budeš mluvit o tom, co se nám stalo, měly bychom být u toho?“

Dimitrij se už zase tvářil striktně profesionálně. Zavrtěl hla­ vou. „Královna a někteří další strážci se domnívají, že pro vás bude nejlepší, když se toho nezúčastníte. I tak máme dostatek důkazů, a navíc, ať už je Daškov zločinec nebo ne, patří – nebo spíš patřil – k nejmocnějším královským na světě. Ti, kteří vědí o jeho soudním procesu, chtějí, aby se to udrželo v tichosti.“

„Takže předpokládáš, že kdybys nás tam vzal, všude to roz­ kecáme?“ vykřikla jsem. „Ale no tak, soudruhu. Vážně si myslíš, že bychom to udělaly? Jediné, co chceme, je, aby Viktora zavře­ li. Na doživotí. Možná i dýl. A pokud existuje možnost, že by z toho mohl vyváznout, musíš nás vzít s sebou.“

Poté, co Viktora dopadli, uvěznili ho a já myslela, že tím to hasne. Předpokládala jsem, že bude ve vězení, dokud tam ne­ shnije. Nikdy mě nenapadlo – ačkoli mě to napadnout mělo –, že je nutné, aby ho nejprve odsoudili. Tenkrát byly jeho zločiny zcela zjevné. Přestože morojská vláda je tajná a nemá nic společ­ ného s lidskou vládou, operuje v podstatě stejným způsobem. Všechno jí dlouho trvá.

„To rozhodnutí není na mně,“ oznámil mi Dimitrij.

„Ale máš vliv. Mohl bys za nás ztratit slovo, zvlášť když. “ Můj vztek malinko polevil a nahradil jej překvapivý strach. Další slova jsem ze sebe téměř nedokázala vypravit. „Zvlášť když je reálná šance, že se z toho vykroutí. Je to tak? Fakt ho může krá­ lovna nechat jít?“

„To nevím. Někdy se dá těžko odhadnout, co královna nebo jiný vysoce postavený královský zrovna udělá.“ Najednou pů­ sobil unaveně. Sáhl si do kapsy a vytáhl svazek klíčů. „Hele, vím, že jsi naštvaná, ale teď to nemůžeme rozebírat. Já musím jít za Albertou a ty dovnitř. Ten hranatý klíč je od postranních dveří. Ty znáš.“

Byla jsem rozmrzelá, což se mi vůbec nelíbilo, obzvlášť, když mě uchránil od průšvihu. Stejně jsem tomu ale nedokázala za­ bránit. Viktor Daškov je zločinec a padouch. Toužil po moci a nenasytně se po ní sápal a bylo mu jedno, kdo mu vstoupí do cesty. Pokud ho osvobodí, nikdo nemůže odhadnout, co by mohl udělat Lisse nebo nějakému jinému Morojovi. Jen mě to utvrzovalo v přesvědčení, že bych měla udělat něco, co by ho poslalo do kriminálu, ale tak, aby o tom nikdo nevěděl.

Udělala jsem pár kroků, když se za mnou ozval Di mitrij. „Rose?“ Ohlédla jsem se. „Promiň,“ řekl. Odmlčel se a jeho lítos­ tivý výraz se rázem změnil v ostražitý. „Zítra mi vrať ty klíče.“

Otočila jsem se a beze slova vykročila dál. Nejspíš to bylo nespravedlivé, ale jakousi dětinskou částí své mysli jsem byla přesvědčená, že Dimitrij dokáže cokoli. Kdyby opravdu chtěl, abychom se s Lissou zúčastnily toho procesu, jistě by toho do­ cílil.

Když jsem byla skoro u postranního vchodu, koutkem oka jsem postřehla nějaký pohyb. Nálada mi poklesla ještě víc. Výborně. Dimitrij mi dal klíče, abych se nenápadně proplížila zpátky, a teď mě načapá někdo další. Takové štěstí mám pořád. Napůl jsem očekávala, že to bude nějaký profesor, kterého bude náramně zajímat, co touhle dobou pohledávám venku. Otočila jsem se a v duchu už si vymýšlela výmluvy.

Ale nebyl to profesor.

„Ne,“ vypravila jsem ze sebe přiškrceně. Tohle musí být ně­ jaký trik. „Ne.“

Na okamžik mě napadlo, jestli se mi to celé nakonec nezdá. Možná, že pořád ležím v posteli a sním.

Protože tohle bylo jediné vysvětlení pro to, co jsem viděla na trávníku. Tam ve stínu pod starým sukovitým dubem někdo stál.

Leave a Reply