Kniha Chrám Matky Boží v Paříži (Victor Hugo)

Kniha Chrám Matky Boží v Paříži (Victor Hugo)

Kniha Chrám Matky Boží v Paříži (Victor Hugo) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Chrám Matky Boží v Paříži (Victor Hugo)
  • Elérhető fájlok: Kniha Chrám Matky Boží v Paříži (Victor Hugo).pdf, Kniha Chrám Matky Boží v Paříži (Victor Hugo).epub, Kniha Chrám Matky Boží v Paříži (Victor Hugo).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Chrám Matky Boží v Paříži

kniha od: Victor Hugo

Má srdeční záležitost. Tuhle knihu jsem objevila v patnácti a na dlouho poznamenala mé vnímání světa, lásky, utrpení, bolesti a čisté krásy.

Jak já je milovala, jak jsem je nenáviděla. Jak jsem to nechápala. A jak moc jsem si přála, aby to dopadlo jinak.

Ale kdyby ano, nejspíš by to ve mě nezanechalo nic z toho, co za sebou od té doby vláčím a na tuhle knihu už bych si teď asi ani nevzpomněla. Takhle se mi všichni vpálili do kůže i do vzpomínek nesmazatelně a navždy.

Ano, bylo to zdlouhavé a děsivé. Bylo to kruté, bolestné a drsné. Bylo to živočišné, syrové a přesto dech beroucí. Byla to tak hluboce odhalená lidská podstata, až to bolelo.

Tenhle příběh mluví za všechny jiné, o kterých nikdo nikdy nenapsal. O kterých se nemluví. Ale které se staly. Stejně bolestné, stejně srdcervoucí.

Nikdy nezapomenu na kajícnici v myší díře.

Samotný příběh Esmeraldy a Quasimoda se mi líbil, ale to okolo – promiňte ale ne. Tolik zbytečného a zdlouhavého popisování Paříže a krajiny není nic pro mě. Není to nejlepší povinná četba, ale zase ne ani nejhorší.

Jedná z nejlepších knih co jsem četla.

V době své školní docházky jsem tuhle knihu řadil k té lepší části povinné četby. Po 35 letech se tomu sám divím. Dočtete na stránku 200 a dozvíte se jenom to, že v románu se bude pravděpodobně vyskytovat pět hlavních postav (s kozou 6). Jinak nic. Tedy pokud nepočítám rozsáhlý popis toho, jak si Hugo představoval středověkou Paříž na základě jakéhosi spisku. A pak taky spousta blouznění o architektuře. Věřím, že soudruhům se to líbí. Je to takové angažované. Ale jinak dost na hlavu. Třeba myšlenka o tom, jak za nádherné katedrály nemáme vděčit církvi, ale géniu nevzdělaného lidu. Ona vůbec Hugovi církev asi dost ležela v žaludku, ty milióny mrtvých za revolučního teroru a poté za bonapartistického exportu revoluce do zbytku Evropy jenom potvrzují a oslavují velikost francouzského národa a lidu. Ale to jen tak na okraj.
Druhá polovina je čtivější, jenže v mém věku už na tenhle typ romantismu nějak nejsem naladěn, takže i ty 3* jsou trochu upachtěné.

Pamatuji si, jak jsem knihu četla na střední škole. Tenkrát mě uchvátila. Jedinečná atmosféra historické Paříže. Jako výlet do minulosti. Díky podrobným popisům prostě jste tam. Poutavý příběh. Není překvapením, že se jedná o tak slavné dílo. Když jsem Paříž osobně navštívila a měla možnost dívat se zblízka na katedrálu Notre-Dame, tato kniha je to, co mi vyvstalo na mysli. Nezapomenutelná.

Existenci této knihy jsem sice vždycky bral na vědomí, ale zároveň jsem nepovažoval za nutné ji číst, především pro tolikrát slyšené nářky na zdlouhavost, příliš podrobné popisy a z toho vyplývající nezáživnost. Co mě přimělo k tomu, že jsem se teď (přes všechny tyhle domnělé nedostatky) pustil do jejího čtení, byla hlavně snaha o motivaci syna, který ji má v doporučené (povinné) četbě. K tomu bych chtěl poznamenat jednak to, že jsem moc rád, že jsem se ke knize nakonec dostal (a možná je dobře, že až teď) a taky, že smekám před všemi, kteří ji v středoškolském věku (ať již z donucení, nebo dobrovolně) přečetli a ještě z ní byli nadšeni.
Kniha je to bezesporu skvostná a rozhodně je dobré nejen brát její existenci na vědomí, ale také si ji přečíst. Mám sice určité obavy, že v sedmnácti bych z ní tolik unesený nebyl, ale proto také nelituji, že jsem s jejím čtením tolik otálel. Každopádně se mi opět potvrdilo, že pokud člověk touží po velkém čtenářském zážitku, tak neudělá chyby, když sáhne po nějaké „klasice“ prověřené věkem.
Tento román určitě není jen o Quasimodovi, Esmeraldě a Frollovi jak se mnozí domnívají, ale je v první řadě o Chrámu Matky Boží v Paříži. Je to vyprávění o katedrále, na jehož pozadí (nebo v popředí, jak kdo chce) se odehrává romantický příběh tragické lásky. Kniha je oslavou tohoto architektonického skvostu a architektury celkově a taky přehlídkou všemožných lidských charakterů, jejich citů, slabostí, jejich bolestí, radostí i jejich vášní.
Victor Hugo psal znamenitě. Jeho popisy jednotlivých staveb, jeho úvahy o účelu a poslání architektury jsou velkolepé, jeho podrobné popisy vnitřního rozpoložení i vnějších rysů jednotlivých postav jakbysmet.
Pokud jste viděli filmovou adaptaci s G. Lollobrigidou a A. Quinnem o které se všeobecně soudí, že je vcelku (nebo velmi) zdařilá (a já proti tomu neprotestuji), tak po přečtení knihy možná nabudete dojmu, že oproti předloze je to jen velmi slabý odvar, kterému k dokonalosti dost chybí. Pokud však tento film (nebo kterákoliv jiná adaptace) přiměje někoho k přečtení knihy, nezbývá než děkovat Bohu (nebo tvůrcům) za něj.

Zajímavá kniha na můj vkus trochu moc popsané zbytečně části. Jinak moc hezká

Chrám Matky boží v Paříži – rozbor díla (4)

Kniha: Chrám Matky boží v Paříži

Přidal(a): mh02

Victor Hugo

Victor Hugo byl francouzský dramatik, básník, prozaik a esejista a také se věnoval politice. Patří k vrcholným představitelům romantismu. Narodil se 26. února 1802 v Besançonu v době, kdy byl ve Francii na vrcholu Napoleon. Celý Hugův život se ale často v zemi střídaly vlády. Díky otci, který byl důstojníkem v Napoleonově armádě, se rodina často stěhovala, dokud matce, která byla royalistkou, nedošla trpělivost. Matčiny názory podporující krále a katolická výchova ovlivnily smýšlení i ranou tvorbu Victora Huga. Až po revoluci v roce 1848 začal Hugo podporovat republikány. Do politiky vstoupil v roce 1845, když stál na straně krále Ludvíka Bonaparta, v revolučním roce byl zvolen do parlamentu. Brzy se stal odpůrcem Napoleona III., syna Ludvíka Bonaparta. Po jeho úspěšném převratu, byl Hugo nucen v roce 1851 odejít do exilu. Přes Brusel a Jersey se dostal až na ostrov Guernsey. Do Paříže se vrátil až v roce 1870, když byl Napoleon III. poražen Prusy. Hugo se přidal na stranu Komuny. Od poloviny 70. let působil jako senátor.

Hugo se v roce 1822 oženil s Adéle Foucher a měli společně pět dětí. Zemřel 22. května 1885 jako uznávaný a oblíbený básník. Pohřben je v pařížském Panthéonu.

Další autorova díla:

  • drama – Cromwell, Král se baví, Marie Tudorovna
  • poezie – Ódy, Východní zpěvy, Legenda věků
  • romány – Bídníci, Muž, který se směje, Devadesát tři

Doba vzniku díla (okolnosti vzniku díla):

  • Hugo začal knihu psát roku 1829. Dohoda s jeho vydavatelem Gosselinem ho zavazovala k tomu, aby ji dokončil ještě tentýž rok. Hugo však musel splnit i jiné závazky a proto nestíhal. Vydavatel mu tedy na jaře roku 1830 dal ultimátum – únor 1831. V září 1830 si tedy Victor Hugo koupil novou láhev inkoustu, vlněný kabát a „uvěznil“ se ve svém pokoji. Začal psát a psát a nikdo ho nesměl celých 6 měsíců vyrušovat. Svůj dům neopouštěl – s vyjímkou nočních návštěv katedrály. Proto byl včas (avšak s dvouletým zpožděním) román dokončen.

Rozbor díla: Chrám Matky boží v Paříži

Bibliografické údaje:

  • Nakladatelství Sfinga: Ostrava, 1994. 490 s.

Zařazení autora do literárně-historického kontextu:

  • Jeden z předních představitelů romantismů ve francouzské literatuře.
  • V jeho dílech však můžeme pozorovat jak romantické, tak realistické prvky.

Prvky romantismu:

  • děj probíhá v minulosti (středověk byl pro romantiky velice přitažlivý svou temnosti)
  • příběh vystavěny na kontrastech (např. ošklivý Quasimodo x krásná Esmeralda; překrásná duše x ošklivý vzhled Quasimoda, prostředí zlodějů a prostitutek, ve kterém vyrůstala Esmeralda x její mravní čistota)
  • hlavním hrdinou je vyvrženec společnosti, osamělý se záhadnou minulostí
  • tajemná místa (prostředí katedrály, temné a romantické ulice Paříže)
  • téma nenaplněné lásky (mezi Esmeraldou a Phoebem; mezi Esmeraldou a knězem Frollem; mezi Esmeraldou a Quasimodem)
  • exotická cikánka
  • tragický konec

Prvky realismu:

  • skutečné historické pozadí
  • snaha vylíčit skutečný obraz tehdejší společnosti

Výrazová forma – literární druh – žánr díla:

Místo a doba děje:

  • Děj se odehrává ve středověké Paříži (15. stol., za vlády Ludvíka XI). Hlavní části se odehrávají v chrámu Notre Damme v Paříži a na náměstí před katedrálou.

Námět díla, dějová osnova či obsah díla (souvislý děj):

a) Námět: život zobrazen v různých prostředcích: šlechta, církev, měšťanstvo, král, prostí lidé, studenti, žebráci, cikáni

b) Obsah (souvislý děj):

Celý příběh začíná v roce 1482 v Paříži. Na náměstí Gréve se tísnila spousta lidí, jak by taky ne, když byl svátek všech bláznů. Na náměstí předvádí skupina herců novou hru od dramatika Petra Gringoira. Ale lid mu nevěnuje pozornost, mnohem více je zaujme mladičká cikánská tanečnice, která se, jak se později dovídáme, jmenuje Esmeralda. A také je zajímá volba krále bláznů. Tím se nedobrovolně stává Quasimodo, jednooký a hrbatý zvoník od Matky boží. Lid ho přestrojí za krále a na ramenou ho nosí po náměstí. V tom ale přijede arcijáhen Klaudius Frollo, z Quasimoda strhá posměšné odznaky královské moci a nařídí mu, ať se vrátí do chrámu. Quasimodo ho poslechne. Dozvídáme se, že to Klaudius Frollo se ujal Quasimoda, když byl jako nemluvě odložený v chrámu a nikdo ho nechtěl. Proto také Quasimodo Frolla bezmezně miluje a udělal by pro něj vše, co by si Klaudius přál. Frollo na náměstí spatřil Esmeraldu a na první pohled se do ní zamiloval. I když on byl už v pokročilém věku a Esmeralda dívka sotva sedmnáctiletá. Nařídí tedy Quasimodovi, aby ji v noci unesl. Ten se o to pokusí, ale jeho snaha je zmařena. Petr Gringoire se ji snaží osvobodit, ale Quasimodo ho přemůže, za to Phoebus, velitel královských lučištníků je úspěšnější. Esmeraldu osvobodí a Quasimoda zajme. Esmeralda se do něj zamiluje. Quasimodo je veřejně zbičován a posléze na dvě hodiny vystaven na pranýři. Lidé po něm hází rajčata a vše možné a jediná Esmeralda se smiluje a dá mu napít.

Phoebus má sice snoubenku, ale to mu nebrání sjednat si dostaveníčko s Esmeraldou. Jsou ale sledováni žárlivým Klaudiem Frollem, který v nestřeženém okamžiku vyskočí z úkrytu, Phoeba probodne a ihned zmizí. Z vraždy je obviněna Esmeralda, která po úporném mučení svou vinu přiznává. Když je vezena na popraviště, uvidí Phoeba s jeho snoubenkou, jak popravě přihlíží. Phoebuse totiž šarlatáni zachránili, ale ten nehnul ani prstem, aby Esmeraldu zachránil. Když už má Esmeralda oprátku na krku a zbývají jí poslední okamžiky života, zachrání jí Quasimodo, který nezapomněl na její velkorysé gesto tenkrát na pranýři. V chrámu má každý zločinec azyl a tak tam Esmeraldu ukryje.

Petr Gringoire byl jednou večer přepaden zloději, kteří ho dovedli ke svému králi.
Buď mohl zemřít, anebo kdyby ho nějaká žena chtěla za muže, tak se mohl stát zlodějem. V poslední chvíli ho zachrání Esmeralda a podle zlodějských zákonů se stává na dva roky jeho ženou. Ale to se stalo dlouho před Esmeraldinou „popravou“. To on zorganizuje útok na chrám, aby zachránili Esmeraldu. To ale Quasimodo neví a jejich útok odrazí. Esmeralda je ale léčkou vylákána z chrámu ven Klaudiem Frollem. Buď si ho má vzít, nebo zemře. Esmeralda volí smrt. Než dojde pro popravčího dá Esmeraldu hlídat jedné kajícnici, která cikány nesnáší, neboť jí ukradli před mnoha lety její dcerušku. Ano, to Esmeralda je její dcera. Kajícnice ji ukryje ve své kobce, ale když přijede stráž a Esmeralda uslyší Phoebův hlas, vykoukne a její osud je zpečetěn. Esmeraldu i s matkou vytáhnou z kobky ven. Matka svou dceru brání, ale jeden voják ji prudce odstrčí, ona padne hlavou na kámen a zemře. Esmeraldu bez okolků pověsí hned na prvním domě. Její smrtelný zápas sleduje Klaudius i Quasimodo z ochozů Chrámu Matky Boží. Když bylo vidět, že Esmeralda svůj boj prohrála, propukl Klaudius v ďábelský smích. Quasimodo k němu zezadu přikročil a svrhl ho dolů. Zabil svou druhou nejdražší bytost.

Po její smrti Quasimodo beze stopy mizí, po letech je jeho tělo nalezeno v hrobce v objetí mrtvé Esmeraldy.

Charakteristika hlavních (i vedlejších) postav:

  • Quasimodo – zvoník z chrámu Matky boží, vnější ošklivý, příklad nestvůrnosti (jednooký, hrbatý, kulhavý), proto budí strach i posměch, je vyděděnec společnosti, avšak je schopen hlubokých a ušlechtilých lidských citů.
  • Esmeralda – naivní mladá cikánská tanečnice, věčně doprovázená věrnou kozičkou Džali. Důvěřivá, soucitná, mravně čistá, schopná vášnivě milovat.
  • Kněz Klaudius Frollo – učenec, ale pokrytec, zlý, hrubý, schopen vášně i nenávisti
  • Důstojník Phoeb – královský lučištník, pohledný mladý muž, do kterého je zamilována Esmeralda. Přestože má snoubenku, dohazuje schůzku s tanečnicí; později spolu se svou snoubenkou klidně sleduje popravu Esmeraldy. Na jeho příkladě autor ukazuje kontrast překrásného zevnějšku a odporného, sobeckého vnitřku.
  • Petr Gringoire – chudý básník a filozof, snaží se pomoci Esmeraldě (tím pádem poděkovat jí, že mu jednou zachránila život), avšak ve chvíli nebezpečí myslí jen na sebe, zbabělec v jádru.

Hlavní myšlenka díla – autorův záměr:

Autor podává celkový obraz Paříže za vlády Ludvíka XI, v románu jsou představeny všechny společenské vrstvy (od žebráků, loupežníků, cikánů až po samotného panovníka a jeho dvůr; velkou část knihy vyplňuje popis samotné Paříže), poukazuje na sociální rozvrstvení společnosti, na neomezenou moc církve a na tehdejší poměry, kdy bylo právo na straně bohatých. Kromě toho na příkladě Quasimoda ukazuje, že i vyděděnec společnosti, kterého všichni nesnáší, umí opravdu milovat a za svou lásku i obětovat život. Na druhé straně je kněz, pomocník Boží, od kterého by to nikdo nečekal, že dovede být pokrytecký, otřesný a zlý.

Forma a kompozice díla:

  • Román se skládá ze 2 dílů: 1. díl – 6 knih, 28 kapitol; 2. díl – 5 knih, 33 kapitol
  • Samotný dej se prolíná s výkladovými pasážemi (popis chrámu, Dvora divů, Paříže, aj.)
  • Dílo je psáno er-formou; autor mluví o hrdinech ve třetí osobě a zároveň oslovuje čtenáře („..a teď, když nám čtenář dovolí, se přesuneme z náměstí Gréve zpět do Dvora divů.“)
  • Kompozice románu je postaven na protikladech: Quasimodo – směšný, ošklivý X ušlechtilý, citlivý, Esmeralda – mládí, krása, mravní čistota X prostředí bídy a morálního úpadku; Frollo – vášnivá povaha X asketismus kněze, nádhera chrámu X veřejné prostranství, středověká ulice, jarmark

Forma a jazykové prostředky:

  • autorská řeč – spisovný jazyk, řeč postav – podle jejich společenského postavení, prvky hovorové řeči
  • věty jednoduché i souvětí; spíše složitá souvětí a těžká myšlenková vazba; spousta filozofie i děje

Inspirace dílem

Mnohokrát zfilmován pod názvem Chrám matky boží v Paříži nebo Zvoník od Matky boží:

  • The Hunchback of Notre Dame (Zvoník u Matky Boží), USA, 1923, režie Wallace Worsley, Lon Chaney jako Quasimodo a Patsy-Ruth Miller jako Esmeralda
  • The Hunchback of Notre Dame (Zvoník u Matky Boží), USA, 1939, režie William Dieterle, Charles Laughton jako Quasimodo a Maureen O’Hara jako Esmeralda
  • Notre Dame de Paris (Chrám Matky Boží v Paříži), Francie, 1956, režie Jean Delannoy, Anthony Quinn jako Quasimodo a Gina Lollobrigida jako Esmeralda – nejúspěšnější
  • The Hunchback of Notre Dame (Zvoník u Matky Boží), Spojené království, 1982, režie Michael Tuchner, televizní film, Anthony Hopkins jako Quasimodo a Lesley-Anne Down jako Esmeralda
  • The Hunchback of Notre Dame (Zvoník od Matky Boží), USA, 1996, kreslený film ze světoznámého studia Walta Disneye
  • The Hunchback (Zvoník od Matky Boží), USA,1997, televizní film, režie: Peter Medak, Mandy Patinkin jako Quasimodo a Salma Hayek jako Esmeralda

Ukázka:

Dnes je tomu tři sta čtyřicet osm let, šest měsíců a devatenáct dní, co se Pařížané probudili za hlaholu všech zvonů, vyzvánějících naplno v okruhu trojitých hradeb Starého města, univerzitní čtvrti a Nového města. A přece onen 6. leden 1482 není nijak historicky památný. Nebylo nic výjimečného na události, jež tak rozhýbala od samého rána pařížské zvony i měšťany.

Hodnocení díla – vlastní názor:

Román se mi celkem líbil. Trochu mi ale vadila nepravděpodobnost některých detailů, třeba naprosto hrůzostrašný vzhled Quasimoda, který je zřejmě pouhým výmyslem autora. Ale to jen ještě jednou dokazuje, že se nejedná o román realistický, ale romantický.

Ústřední postavou knihy je bezpochyby Quasimodo, kterého mi bylo velice líto. Kontrast ošklivého zevnějšku a překrásné duše můžeme potkat i v našem životě.


Další podobné materiály na webu:

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Hugo Victor (*26.02.1802 – †22.05.1885)

Chrám Matky Boží v Paříži (rozbor)

Znetvořený, ale šlechetný zvoník Quasimodo pomáhá krásné cikánce Esmeraldě, do níž se osudově zamiloval zločinný páter Frollo. Nesmrtelný příběh o síle lidskosti, skrývající se tam, kde by ji nikdo nečekal.

Vydalo nakladatelství Sfinga v Ostravě roku 1994 (16. vydání). Z francouzského originálu Notre-Dame de Paris přeložila Milena Tomášková. Počet stran: 490. ISBN: 80-85491-76-1.

CHARAKTERISTIKA LITERÁRNÍHO KONTEXTU:

Dílo bylo napsáno v roce 1831 v Paříži za vlády krále Ludvíka XVI. Jde o období romantismu.

Základní znaky romantismu

  • konflikt mezi snem (ideálem) a skutečností, mezi svobodou a nesvobodou
  • individualita
  • citovost
  • revolta proti společnosti
  • svoboda; nespoutanost; nezávislost, a to i tvůrčí

Další autoři a díla romantismu

Stendhal – Červený a černý

George Gordon Byron – Childe-Haroldova pouť
Walter Scott – Ivanhoe

CHARAKTERISTIKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

Lyrickoepický historický román psaný prostou řečí

TEMATICKÁ SLOŽKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

Námět

Záměr autora

Poukázat na život ve středověké Francii, na neomezenou moc církve a taky že je právo na straně bohatých

Motivy

Tragická láska, napínavost, oddanost, tragická smrt

Téma

Láska ošklivého a společností zavrhovaného Quasimoda ke krásné cikánské tanečnici Esmeraldě

Hlavní postavy

Quasimodo – ošklivý hluchý sirotek; opovrhovaný společností; byl zvoníkem v Chrámu Matky Boží, kde byl také vychováván knězem Frollem; chytrý, citlivý, schopný milovat; ale taky byl svým způsobem i vrah, protože nakonec shodil svého vychovatele z věže
Esmeralda – překrásná cikánská tanečnice, nevinná, vydělávala si tančením před lidmi; nešťastně se zamiluje do kapitána lukostřelců, který ji chce jen pro pobavení; schopná vášnivé lásky, důvěřivá
Klaudius Frollo – kněz v chrámu Matky Boží; učenec, bídák, pohledný, ale zlý, hrubý; je schopný milovat a zároveň i nenávidět; vychovával Quasimoda
Petr Gringoire – básník a filozof, chudý; před šibenicí ho zachránila Esmeralda, které se snažil poskytnout pomoc; bez peněz a domova, dobrodruh
Phoebus – královský lučištník, jediný muž, kterého Esmeralda opravdu milovala; jeho láska k ní však nebyla pravá

Další postavy

Jan Frollo ze Mlýna, Lilei z Gondelaurieru (snoubenka Phoeba), Gudula, cikáni, zloději, tuláci, kněží

Děj

Ošklivý Quasimodo, který je vychováván knězem Frollem v Chrámu Matky Boží, se pokusí právě kvůli Frollovi unést krásnou cikánskou tanečnici Esmeraldu, již kněz miluje. Esmeralda však miluje Phoeba, královského lučištníka, jehož Froll zabije a vina padne na Esmeraldu. Froll nabízí Esmeraldě záchranu pod podmínkou mileneckého vztahu, ona však odmítá. Před upálením ji zachrání Quasimodo a ukryje ji v chrámu. Nakonec je ale Esmeralda pověšena, Quasimodo pak obviní Frolla a svrhne ho ze střechy. Sám nakonec ulehne k mrtvé Esmeraldě a zemře.

Děj se odehrává ve středověku v centru staré Paříže a tam nejčastěji v Chrámu Matky Boží.

KOMPOZIČNÍ SLOŽKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

  • dílo je psáno chronologicky
  • er-forma
  • kontrasty: mravně čistý Quasimodo X podlý a falešný Frollo; špinavé a pochmurné uličky Paříže X Chrám Matky Boží
  • je zde zachována jednotná dějová linie

JAZYKOVÁ SLOŽKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

  • převážně spisovný jazyk
  • řeč postav – podle jejich společenského postavení, prvky hovorové řeči
  • lexikální prostředky:
  • běžné (král k Tristanovi: “Pospěšte si, kmotře. “)
  • hovorové (Quasimodo viděl, jak se tuláci při pádu břevna rozptýlili, jako když dítě foukne do popelu.)
  • knižní (“Milosti,” odpověděl Vilém Rym. )
  • archaismy (A pak, což to byla maličkost, býti svrchovaným pánem)
  • historismy (Ale když je člověk jen královským prokurátorem církevního soudu s třiceti tourskými tolary ročního platu)
  • syntaktické prostředky:
    • neukončená výpověď (kde vystupovaly tři krásné dívky, které představovaly. )
    • zvláštnosti, opakování (“A z pultů písařů!” dodal sousední student. “A z holí pedelů!” “A z plivátek děkanů!” “A z chlebových truhel voličů!” “A z rektorovy podnožky!”)
    • slohový postup vyprávěcí a popisný
    • jednoznačně zde převládají dialogy (např. Phobeus s Esmeraldou: “Jste vy ale dítě! A což, dívenko, viděla jste mě již v parádní uniformě?” “Bohužel ne.” Phoebus si zase přisedl k ní, ale mnohem blíže než předtím. “Poslyšte, drahoušku. Milujete mě? Chci, abyste mi řekl, zdali mě milujete!” “Zda tě miluji?”)
    • gramatické zvláštnosti – několikrát se pod sebou opakují přímé řeči; někdy i jedné a té samé osoby (“Děláte pěknou vlečku rektorovi!” “Člověk by řekl, že dóže benátský jde slavit zásnuby s mořem!” “Podívej se, Jene! Kanovníci od svaté Jenovefy!” “Ať jdou k čertu všichni kanovníci!” “Hej, opate Klaudie Choarte! Doktore Choarte! Nehledáte náhodou Marii Giffardovou?” “Je v ulici Glatigny!” “Připravuje lože králi smilníků!”)
    • metafora (Quasimodo viděl, jak se tuláci při pádu břevna rozptýlili, jako když dítě foukne do popelu.)
    • anafora (“Pojďte dál, pojďte dál, maličká.”)
    • apostrofa (Král se jakoby modlí k Matce Boží: “Ach Matko Boží Pařížská, má milostivá patronko, odpusť mi! Víckrát to neudělám.)
    • řečnická otázka (Položil si tuto nezodpověditelnou otázku: "Jestliže existuji, existuje tohle všecko? Jestliže to vše existuje, existuji já?")
    • zvolání, výkřik (V tom okamžiku zazněl v hlučícím davu těsně vedle něho zřetelný výkřik: "Zaveďme ho ke králi! Zaveďme ho ke králi!")
    • Kniha se četla velmi dobře. Bylo to dost napínavé a nečekané.

      Dílo poukazuje na to, že láska se nedá získat násilím a i škaredý, všemi nenáviděný Quasimodo je schopen milovat tak, že za lásku je schopen umřít.

      Během chvíle se vžijeme do děje, jako bychom se octli ve středověké Paříži. Dílo bylo i zfilmováno, a to je na tom to nejlepší. Díky filmu jsem mnohé věci lépe pochopil. Když jsem spojil přečtenou knihu se zhlédnutým filmem, tak se mi vytvořil dobrý obraz toho, jak by to doopravdy vypadalo.

      Musím říct, že jsem si Victora Huga dost oblíbil, i když jsem četl od něho jenom jedno dílo. Super autor se skvělými nápady na příběh.

      Zdroj: Lukáš S., 28.11.2013

      Maturitní četba (rozbor) | Chrám Matky Boží v Paříží (Victor Hugo) | JaMa recenze

      Popis:
      Vítejte u dalšího videa! Dnes vychází první video z maturitní četby. Jako první knížku jsem si vybral

      Leave a Reply