Kniha Malý Mikuláš (René Goscinny)

Kniha Malý Mikuláš (René Goscinny)

Kniha Malý Mikuláš (René Goscinny) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Malý Mikuláš (René Goscinny)
  • Elérhető fájlok: Kniha Malý Mikuláš (René Goscinny).pdf, Kniha Malý Mikuláš (René Goscinny).epub, Kniha Malý Mikuláš (René Goscinny).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

E-kniha: Malý Mikuláš – René Goscinny

Elektronická kniha: Malý Mikuláš
Autor: René Goscinny


95%
2 hodnocení
0 recenzí
počet hodnocení
95 % celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 117
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 3., upr. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Petit Nicolas
Spolupracovali: ilustrace Sempé
přeložila Tamara Sýkorová-Řezáčová
Skupina třídění: Francouzská próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, BB/art, 2011
ISBN: 978-80-746-1017-2
Ukázka: » zobrazit ukázku

Další z řady populárních francouzských knížek o patáliích kluka Mikuláše a jeho přátel a rodiny.

Mikuláš je malý nezbedný klučík s partou kamarádů, kupou bláznivých nápadů a s úžasným dětským pohledem na svět. Už v 60. letech se stal ve Francii jedním ze symbolů dětské literatury a od té doby bavil čtenáře po celém světě. Jeho příběhy dostanou každého, svým promyšleným a nevinným humorem, lehkostí stylu, a výjimečným literárním talentem autora – Réné Goscinyho. Příhody Mikuláše a jeho legračních kamarádů tlustého Vendelína, vychloubavého Augustína, silného Albína, šprta Celestýna, Kryšpína,Viktorína či Fridolína jsou vlastně celkem obyčejné postřehy všedních dnů. Vynikající pointy dodávají někdy úsměvně filozofický podtón a skutečně nemusíte být dětmi, byste se zasmáli inteligentnímu a nadčasovému vtipu, který, mnohem víc než v ději, spočívá v jazyce a slovních hříčkách.

Elektronické knihy > Próza – beletrie > Další formy prózy > Příběhy

Próza – beletrie > Další formy prózy > Příběhy > Příběhy dle národů > Francouzské příběhy

Katalog vybraných autorů > G > Goscinny – René Goscinny

Katalog nakladatelství > B > BB art

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2011.

Bořivojova 75, Praha 3

Le petit Nicolas

By Goscinny / Sempé

Copyright © 1960, by Éditions Denoël

New edition © 2002

All rights reserved.

Z francouzského originálu Le petit Nicolas přeložila © 1997,

2011 Tamara Sýkorová-Řezáčová Sazba: Proxima, s.r.o.

Elektronické formáty Dagmar Wankowska, LiamART

Třetí upravené vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-928-2 (pdf)

přeložila Tamara Sýkorová-Řezáčová

Upomínka na celý život

neska jsme se do školy už těšili, jelikož se naše třída má fotit, abychom měli

upomínku na celý život, jak nám řekla paní učitelka. A taky nám řekla, že má

me přijít do školy čistí a učesaní.

Šel jsem tedy do školy s vlasy naplácanými brilantinou, a když jsem vkročil do dvora, byli tam už všichni kluci a paní učitelka právě nadávala Augustýnovi, že přišel převlečený za Marťana. Augustýn má totiž děsně bohatého tatínka a ten mu koupí, nač si Augustýn vzpomene, třeba všecky hračky světa. Augustýn řekl paní učitelce, že chce na té fotografii vypadat jako Marťan, a když mu to nedovolí, že půjde pryč.

Fotograf tam už byl taky se svým aparátem a paní učitelka mu řekla, že si má pospíšit, abychom nepromarnili celou hodinu matematiky. Celestýn, který je nejlepší žák ze třídy a mazánek paní učitelky, prohlásil, že by to byla škoda, jelikož má mate

matiku rád a má správně vypočítané všecky příklady, co jsme

měli za domácí úkol. Albín, to je jeden strašně silný kluk, měl

chuť dát mu do mouly, ale Celestýn nosí brýle, a tak ho ne

můžeme fackovat, kdy nás napadne. Paní učitelka se rozkřik

la, že jsme nesnesitelní, a jestli hned nepřestaneme, nebude

se fotografovat a vrátíme se do třídy.

Vmísil se do toho fotograf a uklidňoval nás: ,,No tak, no tak, mírněte se, ticho, prosím! Umím s dětmi zacházet, vím, jak na ně, všechno proběhne hladce, uvidíte!“

Fotograf nám nařídil, že se máme rozdělit do tří řad. První bude sedět na zemi, druhá bude stát kolem paní učitelky, která bude sedět na židli, a třetí řada bude stát za druhou na bednách. Měl to fakt dobře promyšlené, to se musí uznat.

Pro bedny jsme šli do sklepa. Užili jsme si při tom dost legrace, jelikož ve sklepě není moc světla a Viktorín si dal na hlavu pytel a houkal: ,,Hú, hú, já jsem duch!“ Pak přišla paní učitelka. Tvářila se nespokojeně, a tak jsme urychleně vynesli ty bedny na dvůr. Jenom Viktorín tam zůstal. S pytlem na hlavě neviděl, co se děje, a tak pořád vykřikoval: ,,Hú, hú, já jsem duch!“ Paní učitelka mu pytel z hlavy sundala. Ten se divil!

Když se vrátili spolu na dvůr, paní učitelka pustila Viktorínovo ucho a přejela si rukou po čele.

,,Ale vždyť vy jste celí černí!“ zvolala.

Je fakt, že jak jsme dělali ve sklepě špumprnákle, trochu jsme se umazali. Paní učitelka byla naštvaná, ale fotograf řekl, že to nic, že se stihneme umýt, než on rozestaví bedny a židli pro fotografii. Čistý obličej měl kromě Celestýna jenom Augustýn, který měl na hlavě marťanskou helmu, podobnou obrovskému obrácenému poháru.

,,Vidíte,“ řekl Augustýn paní učitelce, ,,kdyby všichni přišli dneska oblečení jako já, bylo by to teď bez problému.“

Viděl jsem na paní učitelce, že má chuť vytahat Augustýna za uši, ale na helmě neměla zač chytit. To marťanské oblečení je fakt hrozně výhodné! 6

Vrátili jsme se umytí a učesaní. Byli jsme sice krapánek promočení, ale fotograf řekl, že to nevadí, na fotografii že to stejně nebude vidět.

,,Tak to bychom měli,“ řekl fotograf. ,,Chcete udělat své paní učitelce radost?“

Odpověděli jsme, že chceme, jelikož máme paní učitelku rádi, ona je vážně bezvadná, zvlášť když ji nezlobíme.

,,Tak tedy hezky v klidu, beze zmatku, zaujměte místa na fotografování. Největší se postaví na bedny, prostřední zůstanou stát a nejmenší se posadí na zem do první řady.“

,,Velký jsem tu jenom já,“ vytahoval se Albín a odstrkával všechny ostatní kluky, co se chtěli postavit na bedny. Augustýn se tam cpal pořád dál, a tak ho Albín bouchl pěstí do helmy a pořádně si namlátil. Několik nás potom muselo sundávat Augustýnovi helmu z hlavy, jelikož se uzávěr zablokoval.

Paní učitelka nás upozornila, že nás naposledy napomíná, a stane-li se ještě něco, budeme mít okamžitě hodinu matematiky. Tak jsme si řekli, že musíme být hodní, a šli jsme na místa, jenom Augustýn šel za fotografem a zeptal se ho:

,,Co to máte za přístroj?“

Fotograf se usmál a odpověděl: ,,To je taková bedýnka, z které vyletí ptáček, chlapečku.“

,,Ta vaše bedna je pěkně zastaralá,“ ušklíbl se Augustýn, ,,to můj tatínek mi dal fotoaparát a ten má clonu proti slunci, objektiv s krátkým ohniskem, teleobjektiv a pochopitelně taky filtry a odrazné desky. “

Fotograf vypadal překvapeně. Přestal se usmívat a vyzval Augustýna, aby šel na své místo.

,,Máte aspoň fotoelektrickou buňku?“ zeptal se ještě Augustýn.

,,Naposledy ti říkám, vrať se na místo!“ zařval fotograf a začal se najednou tvářit nějak nervózně.

Konečně jsme byli na místech. Já jsem seděl na zemi vedle Vendelína. Vendelín je můj kamarád a je hrozně tlustý, jelikož od rána do večera pořád jenom jí. Právě po

řádal chleba namazaný marmeládou a fotograf mu řekl, aby přestal jíst, ale Vendelín mu odpověděl, že se přece musí udržovat při životě.

,,Okamžitě nech toho jídla!“ vykřikla paní učitelka, která seděla zrovna za Vendelínem. Vendelín se tak lekl, že upustil namazaný chleba na košili.

,,Tak to by bylo,“ poznamenal Vendelín a snažil se setřít marmeládu z košile zbytkem chleba.

Paní učitelka řekla, že se nedá dělat nic jiného než strčit Vendelína do poslední řady, aby nebylo tu skvrnu vidět. ,,Albíne, pusťte kamaráda na své místo,“ řekla.

,,To není můj kamarád,“ řekl Albín. ,,A na své místo ho nepustím. Stačí, když se otočí k fotografovi zády, pak nebude vidět ani ta skvrna, ani jeho tlustý ciferník.“

Paní učitelka se rozzlobila a dala Albínovi za trest padesátkrát opsat větu: ,,Ne- mám odmítat postoupit svoje místo kamarádovi, kterému upadl na košili chléb s marmeládou.“

Albín už byl zticha, slezl z bedny a šel do první řady, a Vendelín šel dozadu. Neobešlo se to bez zmatků, jelikož když Albín míjel Vendelína, praštil ho do nosu. Vendelín ho chtěl kopnout, ale Albín uhnul – on je hrozně mrštný – a kopanec slízl Celestýn, naštěstí na místě, kde nemá brýle. To mu samozřejmě nebránilo, aby začal brečet a naříkat, že nevidí, že ho nikdo nemá rád a že chce umřít. Paní učitelka ho utěšila, umyla, znovu učesala a Vendelínovi napařila trest. Musí stokrát napsat: ,,Nemám tlouci kamaráda, který mi nijak neubližuje a který nosí brýle.“

,,To ti patří!“ řekl Celestýn. Ale paní učitelka mu dala taky za trest něco opisovat. Celestýna to tak překvapilo, že zapomněl i na brek. Paní učitelka rozdávala tresty jako divá, takže jsme dostali skoro všichni něco opisovat nebo skloňovat. Potom paní učitelka řekla: ,,Tak doufám, že se teď konečně uklidníte. Jestli budete opravdu hodní, zruším všecky tresty. Tak se narovnejte, pěkně se usmívejte a pan fotograf nám udělá krásnou fotografii.“

Nechtěli jsme paní učitelku rozčilovat, a tak jsme ji poslechli. Zaujali jsme pózu a usmívali jsme se. 8

Ale krásnou upomínku na celý život přece jenom nemáme, jelikož když jsme zaujali

pózy, všimli jsme si, že tam fotograf už není. Prostě odešel, ani nikomu nic neřekl.

Poslední řada (zleva doprava): Martin (právě se pohnul), Drobek, Pupík,

Duchoň, Viktorín, Adalbert, Albín, Kozák, Fazule, Svátek, Kadlík, Vačnatec.

Prostřední řada: Pavel Božožof, Jakub Božožof, Razič, Lupen, Hnědák, Dyba,

Horák, Tryska, Buchar, Augustýn, Kuře, Pitvora, Votýpka.

Sedící: Rigol, Vítek, Hanibal, Škraloup, Honák, paní učitelka, Celestýn, Mikuláš,

Kec, Grosini, Gonzales, Šňupec, Vendelín a Muchař (právě ho vyhodili).

ozval jsem na dneska odpoledne kluky k nám, že si budeme hrát na kovboje.

Každý z nich se na to vybavil, jak mohl. Viktorín přišel s kompletní policajtskou výzbrojí, kterou mu dal jeho tatínek – s helmou, s pouty, revolverem, s bílým pendrekem a píšťalkou. Albín měl na sobě starý skautský klobouk po bratrovi a pás se spoustou dřevěných nábojnic a s dvěma pouzdry, ve kterých měl senzační revolvery s pažbami vykládanými slonovinou jako ta pudřenka, co dal tatínek mamince po té hádce kvůli připálené pečeni, jak maminka říkala, že za to stejně může on, protože přišel pozdě domů. Vendelín byl oblečený jako Indián, měl dřevěnou sekyrku a na hlavě péra, a vypadal jako tlusté kuře. Augustýn, který strašně rád chodí v převlečení a má děsně bohatého tatínka, který mu koupí všechno, nač si vzpomene, přišel od hlavy až k patě jako kovboj – měl kalhoty z jehnětiny, koženou vestu, kost

kovanou košili, široký kovbojský klobouk, revolvery se zásobníky a fantastické ostruhy. Já jsem měl černou masku, kterou jsem dostal na dětský karneval, svou starou špuntovku a okolo krku červený šátek, což byla vlastně maminčina odložená šála. Vypadali jsme opravdu senzačně.

Byli jsme na zahradě a maminka řekla, že nás zavolá, až bude svačina.

,,Tak víte co, pánové?“ řekl jsem. ,,Já jsem mladý muž, který jede na Západ, a mám bílého koně, a vy jste banditi a přepadnete mě, ale já nad vámi nakonec zvítězím.“

Ostatní s tím nesouhlasili. To je na tom to nejhorší – když si člověk hraje sám, je to nuda, a když není sám, musí se s ostatními pořád jen hádat.

,,Proč bych neměl být tím mladým mužem já,“ řekl Albín, ,,a proč bych taky neměl mít bílého koně?“

,,S takovou makovicí, jako máš ty, nemůžeš dělat mladého muže,“ řekl mu Vendelín.

,,Ty, Indiáne, koukej držet zobák, nebo tě nakopnu do biskupa!“ řekl Albín, který má hroznou sílu a rád rozdává rány pěstí na všecky strany, hlavně do nosu kamarádům, ale s tím biskupem mě překvapil, to je fakt, i když je pravda, že Vendelín vážně vypadá jako tlusté kuře.

,,Mně je to fuk,“ prohlásil Viktorín, ,,já budu šerif.“

,,Ty, a šerif?“ řekl Augustýn. ,,Už jsi někdy viděl šerifa

s policajtskou helmou? Dovol, abych se zasmál!“

To se Viktorínovi nelíbilo, jelikož jeho tatínek je policej

,,Můj tatínek taky nosí helmu,“ řekl,

,,a nikdo se mu nesměje.“

,,Kdyby se s takovouhle výstrojí objevil

v Texasu, smáli by se mu všichni, až by se

za břicho popadali,“ řekl Augustýn a Vik

torín mu dal facku. Augustýn vytáhl

z pouzdra revolver a zvolal:

,,Toho budeš litovat, Joe!“

Viktorín mu dal další pohlavek a Augustýn si kecl na zem a začal dělat z revolveru paf! paf! paf!

Viktorín se chytil za břicho, všelijak kroutil obličej, pak padl k zemi a zašeptal: ,,Dostals mě, kojote, ale budu pomstěn!“

Já jsem cválal po zahradě a plácal jsem se zezadu do kalhot, abych popohnal koně, ale Albín mě dohonil.

,,Slez z toho koně!“ řekl mi. ,,Bílý kůň patří mně!“

,,A to zase ne,“ řekl jsem mu, ,,já jsem tu doma a bílého koně mám já!“

A tak mi Albín dal jednu do nosu.

Viktorín silně zapískal na píšťalku.

,,Jsi zloděj koní,“ řekl Albínovi, ,,a u nás v Kansas City zloděje koní věšíme!“

Přiběhl Vendelín a křičel: ,,Počkat! Ty ho nemůžeš pověsit, šerif jsem já!“

,,Odkdy, ty špinavý kojote?“ zeptal se Viktorín.

Vendelín popadl svou dřevěnou sekyrku a bims!, praštil násadou Viktorína do hlavy. Viktorín to nečekal, jelikož Vendelín se obyčejně nerad pere. Ještě že měl na hlavě helmu!

,,Moje helma! Rozbil jsi mi helmu!“ ječel Viktorín a rozběhl se za Vendelínem, zatímco já jsem zase začal cválat po zahradě.

,,Hej, kluci, přestaňte! Slyšíte? Mám nápad,“ řekl Albín. ,,My budeme ušlechtilí běloši a Vendelín bude náčelník zlých Indiánů a pokusí se nás skalpovat a vezme jednoho z nás do zajetí, ale nám se podaří uniknout a osvobodit zajatce a Vendelína porazíme!“

My jsme byli všichni pro, jelikož to byl bezva nápad, jenom Vendelín byl proti.

,,Proč bych zrovna já měl být Indián?“ bránil se.

,,Protože máš na hlavě peří, nádivo!“ řekl mu Augustýn. ,,A vůbec, jestli se ti to nelíbí, tak si s námi nemusíš hrát, beztak pořád jenom otravuješ, fakt!“

,,Když jste takoví, tak já teda nehraju,“ řekl Vendelín a šel do kouta trucovat a sníst čokoládový chlebíček, který měl v kapse.

,,Proč by nehrál, musí hrát!“ zvolal Albín. ,,Vždyť je to jediný Indián, kterého tu máme, a jestli nebude hrát, oškubu ho!“

Vendelín tedy svolil, ale jenom pod tou podmínkou, že nebude zlý, nýbrž hodný Indián.

,,No tak jo, koneckonců můžeš být třeba vzbouřenec,“ kývl Augustýn.

,,A kdo bude dělat zajatce?“ zeptal jsem se.

,,Třeba Augustýn,“ navrhl Albín, ,,přivážeme ho ke stromu šňůrou na prádlo.“

,,No dovol, to nejde,“ rozčilil se Augustýn. ,,Proč já? Nemůžu přece dělat zajatce, když mám nejlepší oblečení ze všech!“

,,No a co má bejt?“ zasmál se Albín. ,,Odmítám si snad já s vámi hrát jen proto, že mám bílého koně?“

,,Bílého koně mám já,“ opravil jsem ho.

Albín se naštval, řekl, že bílý kůň je jeho, a jestli se mi to nelíbí, že mi dá do nosu.

,,Jen si to zkus!“ řekl jsem a on to zkusil a povedlo se mu to.

,,Ani hnout, Oklahoma Kide!“ křičel Augustýn a střílel na všecky strany z revolveru.

Viktorín pískal na píšťalku jako pominutý a vykřikoval: ,,Héj, já jsem šerif a všecky vás zatýkám!“

Vendelín ho praštil do helmy svou sekyrkou a řekl mu, že ho bere do zajetí, a Viktorín se rozzuřil, protože mu píšťalka spadla do trávy, a já jsem brečel a řekl jsem 14

Albínovi, že jsem tu doma a že už ho nechci ani vidět. Všichni křičeli, bylo to pri

ma, bavili jsme se opravdu bezva.

Vtom vyšel z domu tatínek a nevypadal moc spokojeně.

,,Co je to za rámus, děti, neumíte se bavit slušně?“

,,Za všecko může, prosím, Augustýn, nechce dělat zajatce!“ řekl Albín.

,,Chceš dostat po kebuli?“ zeptal se Augustýn a znovu se začali prát, ale tatínek je

,,Víte co, děti,“ řekl tatínek, ,,já vám ukážu, jak se to hraje. Zajatcem

Měli jsme děsnou radost. Můj tatínek je opravdu senzační. Přivá

zali jsme ho šňůrou na prádlo ke stromu, a sotva jsme s tím byli ho

tovi, vidíme pana Durdu, jak skáče přes plot k nám do zahrady.

Pan Durda je náš soused, který si z tatínka rád dělá legraci.

,,Já si s vámi taky chci zahrát, budu rudoch! Splašený býk!“

,,Vypadni odsud, Durdo, nikdo tě nevolal!“

Pan Durda je formát – postavil se před tatínka se zkříženýma ru

kama a řekl: ,,Nechť bledá tvář schová jazyk za zuby!“

Tatínek se zuřivě snažil dostat z pout a pan Durda tančil s indi

ánským pokřikem okolo stromu.

Byli bychom strašně rádi zůstali na zahradě a dívali se, jak si tatínek

s panem Durdou hrají a dělají opičky, ale nemohli jsme, jelikož nás mamin

ka zavolala na svačinu a pak jsme šli do mého pokoje pouštět elektrický vlá

ček. Fakt jsem neměl ani tušení, že si tatínek tak rád hra

je na kovboje. Když jsme večer přišli na zahradu, byl pan

Durda už dávno pryč, ale tatínek byl pořád ještě připou

taný ke stromu, křičel a dělal příšerné obličeje.

To je senzace, když si někdo dokáže takhle hrát sám,

a ještě se přitom baví!

RENÉ GOSCINNY

René Goscinny byl francouzský spisovatel a scenárista kreslených seriálů s postavou Asterixe.

MalГЅ MikulГЎЕЎ

MikulГЎЕЎ je malГЅ nezbednГЅ kluДЌГ­k s partou kamarГЎdЕЇ, kupou blГЎznivГЅch nГЎpadЕЇ a ГєЕѕasnГЅm dД›tskГЅm pohledem na svД›t. UЕѕ v 60. letech se stal ve Francii jednГ­m ze symbolЕЇ dД›tskГ© literatury a od tГ© doby bavil ДЌtenГЎЕ™e po celГ©m svД›tД›. VГ­ce

  • NenГ­ skladem
  • Doprava ZDARMA nad 699 KДЌ.
  • OsobnГ­ odbД›r na prodejnГЎch.

Anotace

Mikuláš je malý nezbedný klučík s partou kamarádů, kupou bláznivých nápadů a úžasným dětským pohledem na svět. Už v 60. letech se stal ve Francii jedním ze symbolů dětské literatury a od té doby bavil čtenáře po celém světě. Jeho příběhy dostanou každého svým promyšleným a nevinným humorem, lehkostí stylu, a výjimečným literárním talentem autora – Réné Goscinnyho. Příhody Mikuláše a jeho legračních kamarádů tlustého Vendelína, vychloubavého Augustína, silného Albína, šprta Celestýna, Kryšpína,Viktorína či Fridolína jsou vlastně celkem obyčejné postřehy všedních dnů, nebýt Goscinyho geniálního stylu, talentu zachytit dětský způsob uvažování a dodat příběhům výborné a nečekané pointy či legrační kontrasty. Vynikající pointy dodávají někdy úsměvně filozofický podtón a skutečně nemusíte být dětmi, byste se zasmáli inteligentnímu a nadčasovému vtipu, který, mnohem víc než v ději, spočívá v jazyce a slovních hříčkách.

Knihy pre deti: Malý Mikuláš (René Goscinny, Jean-Jacques Sempé)

Túto knihu napísal francúzsky spisovateľ René Goscinny a ilustroval ju Jean-Jacques Sempé . Patrí medzi svetové bestsellery. Po prvý krát vyšla už v roku 1959. Napriek tomu je aj dnes stále veľmi aktuálna a plná humoru, na ktorom sa zabavia aj dnešné deti. Jej ilustrácie sú naozaj krásne a vynikajúco dokresľujú dej šibalských príbehov malých chlapcov. Je to prvá kniha zo série dobrodružných príbehov malého nezbedného školáka Mikuláša, ktorý samotné príbehy i rozpráva. Ideálna je pre chlapcov na prvom stupni základnej školy.

Mikuláš je vtipný chlapec a jeho život je plný zábavných historiek zo školy i mimo nej. Pôsobí totiž ako magnet na problémy. Napriek tomu treba povedať, že je citlivý a oddaný ozajstným hodnotám ako je priateľstvo, láska k rodičom a zmysel pre spravodlivosť. Hoci sa stane vo všetkých sériách súčasťou rôznych lotrovín, vo väčšine príbehov priznáva, že nekonal on či jeho kamaráti správne alebo že si trest zaslúžili.

V úvode knihy Mikuláš zoznámi deti so všetkými svojimi kamarátmi a spolužiakmi, v ktorých humorne spoznajú deti určite aj množstvo svojich vlastných spolužiakov. V prvom príbehu o tom, ako vznikala vzácna triedna fotografia na celý život, spoznáte:

Kazimíra, ktorý má večne nejaký problém, lebo jeho otec je priveľmi bohatý a môže si dovoliť čokoľvek;

Alojza, ktorý je najlepším žiakom v triede, učiteľkiným obľúbencom a ktorý nikdy nezabudne dať učiteľke za pravdu ;

Huga, ktorý je z celej triedy najsilnejší a rád vráža komukoľvek do nosa. Najradšej asi Alojzovi, ale keďže nosí okuliare, sú s tým stále opletačky.

Spoznáte aj Aurela, Šampusa, Sliepku, Pankráca, Serváca, Lotara, Šalamúna a mnohých ďalších.

No a samozrejme Mikulášovu pani učiteľku, ktorá to teda nemá vôbec s touto chlapčenskou triedou ľahké. Kde-tu ktosi niekoho kopne, šťuchne, niekomu tečie z nosa krv alebo ktosi zahreší. Táto učiteľka oddaná svojmu povolaniu stojí uprostred detí ako hromozvod a všetky tieto záležitosti trpezlivo rieši. Aj jej trpezlivosť má však občas limity, a tak sa samozrejme stane, že musí prikročiť aj k vážnejšiemu trestu – vyťahá niekoho zaucho alebo ho nechá po škole sto krát správne napísať: „Nesmiem byť kamaráta, ktorý nevyhľadáva šarvátky a nosí okuliare.“ Deti ju majú rady a sľúbili by jej aj modré z neba, ak by bolo treba, no bohužiaľ je to väčšinou nad ich schopnosti svoje sľuby plniť.

Všetkými príbehmi sa nesie príchuť prirodzenej chlapčenskej nezbednosti a ich vtipných neustálych drobných konfliktov.

Zasmejete sa na príhode, ako vyzerá parádny deň, keď ráno riaditeľ oznámi: „Vaša učiteľka je dnes chorá.“ Ako príde do školy vážený inšpektor a vystresovaná učiteľka v obave, ako to celé dopadne, rozdáva príkazy a zákazy hlava nehlava a najhoršiemu žiakovi Lotarovi v triede poradí „Aby sa hlavne tváril nenápadne.“ Viac už nikomu nebolo treba. Bolo jasné, že toto nemôže dopadnúť dobre. Nakoniec, samozrejme, všetci skončia po škole.

Ďalším krásnym príbehom je, ako riaditeľ rozdal celej triede žiacke knižky s poznámkami a museli ich dať podpísať rodičom. Vo väčšine z nich stálo: „Žiak je nepozorný, bije sa, vyrušuje, . Mohol by mať lepšie výsledky.“ Jedine v Alojzovej žiackej stálo, že je taký dobrý, že už lepším byť nemôže. V ten deň sa zo školy veru nikto neponáhľal. Niekto odchádzal s plačom, iný len s veľkým strachom.

V jeden deň deti vezme Mikuláš s Aurelom poza školu. Najprv si hovoria, aká to bude skvelá zábava, no po čase sa trápne pristihnú pri tom, ako im škola chýba a ako sa bez nej veľmi nudia. V tomto príbehu ich bude dokonca prenasledovať vlastné svedomie.

Asi najvtipnejší príbeh je o tom, ako sa 18 chlapcov dostaví na neďaleký pozemok zahrať si futbal. Ukáže sa však, že to vôbec nie je také jednoduché. Rozhodnúť o pravidlách, kto bude rozhodcom, kapitánom, ako postaviť mužstvá, . to si občas vyžaduje viac času a energie ako samotná hra. Príbeh je o tom, ako sa nakoniec aj takáto dobre mienená udalosť môže skončiť fiaskom a poriadnou bitkou.

Podľa môjho 9-ročného syna je to jedna z top kníh, ktoré dnes v kníhkupectve pre malých chlapcov nájdete. Ak chcete vášho malého šibala poriadne rozosmiať a udržať ho pri čítaní, tak túto voľbu iste neoľutujete.

René Goscinny, Jean-Jacques Sempé: Malý Mikuláš – původní komiks

Popis:
Věděli jste, že příběhy

Leave a Reply