Kniha Navzdory básník zpívá (Jarmila Loukotková)

Kniha Navzdory básník zpívá (Jarmila Loukotková)

Kniha Navzdory básník zpívá (Jarmila Loukotková) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Navzdory básník zpívá (Jarmila Loukotková)
  • Elérhető fájlok: Kniha Navzdory básník zpívá (Jarmila Loukotková).pdf, Kniha Navzdory básník zpívá (Jarmila Loukotková).epub, Kniha Navzdory básník zpívá (Jarmila Loukotková).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Navzdory básník zpívá

kniha od: Jarmila Loukotková

Úžasná kniha, která je již dlouhá léta v mých top nejoblíbenějších knihách.

Vynikající historický román – skvěle se čte .

Dodnes bezkonkurenčně nejlepší knížka, kterou v téhle zemi někdo napsal. A nakolik mohu soudit, jedna z nejlepších vůbec. 5/5

Na knihu od Jarmily Loukotkové jsem se chystala dlouho. Nakonec jsem si vybrala do Čtenářské výzvy „Navzdory básník zpívá“ a byla to skvělá volba. Příběh mě úžasným způsobem vtáhl do děje, četl se s takovou lehkostí, byl nejen poučný a zajímavý, ale i vtipný, jsem nadšená. Jako historický román se mi moc líbil a těším se na další z tvorby této výborné autorky. Některé knihy se mi líbily, ale za nějaký čas jsem marně vzpomínala, o čem vlastně byly. Tato kniha k nim rozhodně patřit nebude. Doporučuji.

Už delší dobu přemýšlím, co ke knize napsat. Napadlo mě jen to, že přesně takto má vypadat historický román. Pro mě je to od paní Loukotkové druhá kniha a už teď se těším, až mi do ruky přijde některá z dalších.

Zařazeno do čtenářské výzvy 2019 jako kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou.

V hodnocení tohoto románu půjdu téměř proti všem komentářům tady. Villona mám moc ráda, ale překlad jeho básní v podání Jarmily Loukotkové se ani zdaleka nemůže rovnat překladům Otokara Fischera. Překlady v tomto románu mi přišly příliš těžkopádné, poměrně dost odlišné od Fischerových, bez kouzla té bezprostřednosti, kterou dokázal O. Fischer vyvolat. Pro srovnání:

J. Loukotková:
Jsem Franta Francouz, toho čert si váží,
vždyť rodná Paříž se mě zbavit snaží.
Teď šíje, na níž oprátku mi háží,
řve z plna hrdel, kolik prdel váží.

O. Fischer:
Františku, už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší;
teď na krk oprátku ti věší;
ať pozná hlava, oč je zadek těžší.

V rámci výstavby románu první část týkající se zápletky kolem ďáblova kamene mi připadala zbytečně protahovaná v poměru k dalším dvěma částem (jen pro porovnání např. doba pobytu u vévody Orleánského zahrnuje časově stejný úsek, ale v knize zaujímá jen jednu krátkou kapitolu). Prostřední část je nejživější a nejpoutavěji ztvárněná.

Celkově mi autorčin styl nebyl sympatický, s románem jsem se hodně prala, ale nakonec jsem vyhrála, i když si nejsem úplně jistá, jestli bych se k této knize někdy chtěla vrátit.

Jsem ohromen a dojat.
I přesto že je to delší kniha, četla se hravě. Mnohdy je velmi vtipná, jindy poučná, nikdy však nenudí a zanechá hluboké, ne stopy, ale rýhy.
Oblíbit si lze téměř všechny postavy, je to román s velkým R, který vypráví nejen strhující velkolepý život velikého Člověka.

Četla jsem v rámci ČV, nechtěla jsem toto téma odbýt nějakým (bohužel mnohdy rádoby) bestsellerem. A jako tradičně po přečtení klasiky si říkám, že i když jsou tyto knihy leckdy náročnější na čtení, opravdu za to stojí. Básník a styl paní Loukotkové mě dostal-hutný, bohatý,tak plastický, že jsem měla pocit, že jdu Villonovi v patách. Příběh vás chytne a nepustí – četla jsem sice na etapy, ale příběh nepustila z hlavy. Místy obdivujete Villonovu úsečnost a ostrovtip, nato ho litujete, pak se mu divíte, jindy mu fandíte a nakonec jen čekáte, jak s ním osud naloží. Myslím, že tato kniha čtenáři dá a zaujme ho pokaždé něčím jiným, jistě také dle věku čtenáře – ty mladší osloví spíše buřičstvím a revoltou, ti zralejší půjdou více pod povrch – jako Villon už o životě ví přeci jen víc a bilancují. Protože neumím číst pomalu, nevychutnala jsem si náležitě celé její kouzlo – proto se jistě ke knížce někdy vrátím a budu jí věnovat soustředěnější pozornost, neboť si ji plně zaslouží.

Jarmila Loukotková

Knihy autora

Ústředním hrdinou románu je François Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých.

303 Kč

Město přepychu a světské slávy Kapua na konci prvního století před naším letopočtem je místem, kde začíná slavný román Jarmily Loukotkové Spartakus.

Navzdory bГЎsnГ­k zpГ­vГЎ

Autorka suverГ©nnД› a pЕ™esvД›dДЌivД› vymД›nila epochy a pЕ™ivГЎdГ­ nГЎs do stЕ™edovД›kГЅch chudinskГЅch ДЌtvrtГ­, univerzitnГ­ho prostЕ™edГ­ i ke krГЎlovskГ©mu dvoru plnГ©mu intrik, neЕ™estГ­ a poprav, ale i lГЎsky, soucitu a tragГ©diГ­. ГљstЕ™ednГ­m. VГ­ce

  • Skladem > 5 ks
  • Doprava ZDARMA nad 699 KДЌ.
  • OsobnГ­ odbД›r na prodejnГЎch.

Anotace

Autorka suverénně a přesvědčivě vyměnila epochy a přivádí nás do středověkých chudinských čtvrtí, univerzitního prostředí i ke královskému dvoru plnému intrik, neřestí a poprav, ale i lásky, soucitu a tragédií. Ústředním hrdinou románu Navzdory básník zpívá je François Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých básníků a jeho poezie, ač poplatná středověké, přináší už mnohé moderní prvky. Narodil se roku 1431 a zemřel někdy po roce 1463, neznámo s určitostí kde a kdy. Vyprávění Jarmily Loukotkové na nás dýchne atmosféru středověké Francie, především Paříže, ale hlavně nás nechává nahlédnout do srdce muže, jenž sice zemřel mladý, ale bohatý zkušenostmi a zážitky jako málokdo; muže, který prožil za pět let, co stovky lidí nepotká celý život. V jeho duši se mísí dobro se zlem, láska a nenávist, hledání Boha a zatracování, radost pozemského života s marností světa. Na své životní pouti poznává krásu i ošklivost, věznice i paláce, pařížské podsvětí i pařížskou smetánku, krčmy i nevěstince, ale také hlubokou vášnivou lásku ke Kateřině, která je nevědomou příčinou jeho věčného putování.

Autor – Loukotková – Jarmila Loukotková

JARMILA LOUKOTKOVÁ

Jarmila Loukotková byla česká prozaička a překladatelka (překládala mj. díla Francoise Villona).

Narodila se v Praze v rodině českého amerikanisty, etnografa a lingvisty Čestmíra Loukotky, a v Praze také vystudovala reálné gymnázium (maturovala roku 1942). Po maturitě krátce studovala na soukromé jazykové škole francouzštinu, ale už od roku 1943 pracovala jako úřednice na pražském magistrátu. Až po válce mohla zahájit studium estetiky a francouzštiny na Filosofické Fakultě Univerzity Karlovy, které dokončila v roce 1949.

Přispívala do periodik jako O knihách a autorech, Svoboda, Svobodné slovo, Květy a další. Pro Československý rozhlas napsala hru Fialinka (1948).

Ve svých románech se zabývá především historickými náměty z období antiky, nebrání se ale i námětům ze současnosti. Je též autorkou knih pro mládež.

Jarmila Loukotková – Navzdory básník zpívá

Často čteme něčí básně, ale nerozumíme jim do hloubky. A někdy zase pochopíme myšlenku, ale nevidíme, co je za ní. Právě proto by svět neměl být ochuzen o životopisy autorů, abychom pochopili, z čeho jejich tvorba vychází. A François Villon byl jedním z těch, kteří ve svých básních opravdu odráželi svůj vlastní životní příběh a věci, které viděli kolem sebe. Jeho život byl tak pestrý, že neměl potřebu si něco vymýšlet a tím motat čtenářům hlavu.

Dílo, které vytvořila Jarmila Loukotková, je ale mnohem víc než jen pouhý životopis. Je to opravdu poutavý příběh, který popisuje trápení i pomíjivé radosti života 15. století, způsob, jakým se lidé vyrovnávají se smrtí, s láskou a vlastním osudem.

Jarmila Loukotková (1923 – 2007) vystudovala na Univerzitě Karlově francouzštinu a estetiku. Své historické romány zasazuje nejčastěji do doby antického Říma nebo do středověké Francie. Další její známá díla jsou třeba Není římského lidu nebo Křik neviditelných pávů.

Kniha vypráví příběh o životě Františka Villona – francouzského básníka, který žil v 15. století ačasto bývá považován za prvního z prokletých básníků. Děj je rozdělený do tří částí, přičemž v té první poznáváme Villona jako pilného studenta pařížské univerzity, který se ovšem rád opíjí v pochybných putykách a provádí výtržnosti se svými přáteli. Jeho neštěstí započne, když do jeho života vstoupí Kateřina de Vauselles, která mu dává najevo, že se jí líbí. Proto roste nepřátelství mezi Františkem a knězem Filipen Charmoyem, který je do Kateřiny zamilovaný. Jednoho dne Villona dokonce napadne a ten ho v sebeobraně zabije. Musí proto uprchnout z Paříže.

Nějakou dobu žije jako psanec, přidá se k studentskému rebelskému spolku Ulita – ti ho sice chrání, ne ale zadarmo. Po pěti letech dostane milost a vrátí se zpět do Paříže. Tam se snaží žít spořádaným životem a dokonce se zasnoubí s Kateřinou. Na scéně se ale objevuje další žárlivec, který roznese, že to byl Villon, kdo zabil Filipa Charmoye. Než opustí Paříž, vykrade František ještě se svými přáteli filozofickou fakultu. Tak se stane kriminálníkem, kterému hrozí trest smrti, kdyby ho chytili.

Ocitá se tedy znovu na útěku. Nejprve se dostane ke dvoru knížete, kde žije nějakou dobu šťastně a v přepychu. Když však tento dvůr opustí, dostane se kvůli Ulitě do potíží a je odsouzen k smrti. Šťastnou náhodou je vysvobozen, hned ale znovu zajat a odsouzen za jiný zločin. I podruhé má štěstí a unikne oprátce. Vrátí se do Paříže, kde dostane milost. S novými přáteli se ale dostane do jakési rvačky, a protože už je zapsaný jako notorický kriminálník, chtějí ho odsoudit k smrti. Tomuto trestu nakonec unikne, musí ale odejít z Paříže. A tak se na poslední stránce vydává opět do neznáma.

František Villon – Už od malička chtěl být básníkem, psal o chudobě a utrpení, které viděl kolem sebe. Nepřetvařoval se ani v básních, ani v rozhovorech s lidmi, a tím si získal spoustu přátel i nepřátel. Měl silnou touhu žít plný život vycházející z jeho nemoci a viditelně se blížící smrti. Díky svým dobrodružstvím poznal krásu života a také tíživost smrti lépe než většina lidí jeho doby.

Jakkoli jeho nitro se utápělo v zoufalství, jeho jazyk si neodpustil lehkomyslný tón – a když do něho jednou zapadl, pocítil úlevu i ve své beznaději. (str. 274)

Kateřina de Vauselles – Do této ženy se František nakonec doopravdy a beznadějně zamiloval. Myslím, že byla snad ještě povrchnější než ostatní dívky, jen to dokázala lépe skrývat. Byla sobecká a láska pro ni nic neznamenala. Nechápu, že ji František neprohlédl, a jestli ano, pak nechápu, že ji i přesto miloval.

Jenom bych rád věděl, jak je možné, že pouhá jsoucnost jednoho člověka uvede v záhubu člověka druhého. (str. 273)

Vilém Villon – Kněz, který se Františka ujal, když jeho matka neměla dost peněz, aby ho uživila. Měl s Františkem moc hezký vztah. Podporoval ho v psaní, pomáhal mu v každé životní situaci. Nikdy v něj nepřestával věřit, nikdy se k němu neotočil zády, i když se ze studenta stal zločinec.

Kniha má podle mě trochu slabší příběh a popravdě mě moc nenadchnul ani hlavní hrdina. Přesto ve mně zanechala velmi silný dojem, její krása totiž spočívá v autorčině stylu. Na každé stránce se ukrývá nějaká myšlenka, která stojí za pozornost, na každém kroku nějaká věta, která čtenáře znejistí a donutí přemýšlet.

Obdivuji hlavně styl, s jakým autorka popisuje dramatické a pochmurné scény (tanec na hřbitově, Filipova smrt, čekání v cele smrti, poprava…), čtenáři z nich opravdu běhá mráz po zádech, jako by tam sám byl. Úplně na něj dopadá přítomnost smrti a beznaděje, kterou hlavní hrdina vidí všude kolem sebe, pomíjivost štěstí a nekonečnost trápení.

Autorka do knihy také vkládá myšlenky, které se do 15. století tak úplně nehodí, protože se jimi lidé tenkrát ještě nezabývali. I to je jakýmsi oživením. Přestože mě baví hledat existencialismus i tam, kde není, v této knize je naprosto patrný, a přestože tento styl přišel až o pár století později, výborně podtrhuje některé situace, kdy Villon bezpochyby naráží do metaforické zdi.

Do noci a do spánku ještě nekonečně daleko. Přijde žena a bude chtít lásku. Jak jí uniknout? Jak uniknout životu? Jak uniknout smrti? (str. 197)

V knize najdeme Villonovy básně, které Jarmila Loukotková sama přeložila. Zasazuje je do příběhu na místa, kdy vznikly, takže má čtenář možnost pochopit, co Villona vedlo k jejich napsání, z čeho vycházejí, co jimi chtěl vyjádřit a jak se asi cítil, když je psal. Poznat takhle důvěrně dílo nějakého spisovatele je často hodně složité a kniha Navzdory básník zpívá ukazuje svým čtenářům, že to stojí za to.

Radost, potěšení, útěcha… to je to šumění. Ale kde jsou ty bubny, to zvonění na poplach? Ale kde je ta jiskra, která zažehne požár? Aspoň tou jiskrou se stát. Tou první a třeba nesmělou. Umět zpívat – kořen. Co zpívat – zelený výhonek. Ale ještě ani to není celé. Vědět proti čemu zpívám, navzdory čemu zpívám? Ovšem. Tu již vyrážejí poupata. A vědět také pro koho zpívám. A tu omamně zavoní rozvitý květ. A já to vím, ach bože, já to vím! (str. 176)

LOUKOTKOVÁ, Jarmila. Navzdory básník zpívá. Vyd. 6. Praha: Československý spisovatel, 1988, 472 s. ISBN 22-019-88.

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Loukotková Jarmila (*14.04.1923 – †29.10.2007)

Navzdory básník zpívá (8)

Paříž a jiné části Francie, 15. století

Františkovi rodiče žili na venkově, ale poté, co vojsko zpustošilo jejich vesnici, se rozhodli, že odejdou do Paříže, kde by mohli najít snadnější způsob obživy. V městě však vypukl mor, kterému podlehl i Františkův otec. Vdova s malým synem nejdřív bydlela v opuštěném domě a pak se vydala hledat pomoc do kláštera. Pomocnou ruku jim podal páter Vilém Villon, který matku zaměstnal a k Františkovi se choval jako k vlastnímu synovi. Probudil v něm zájem o knihy, zejména o poezii, a později mu umožnil studovat na pařížské univerzitě. Chlapec od něho také převzal jméno Villon.
Autorka nás uvádí do děje v době, kdy František navštěvuje poslední ročníky univerzity a chce se stát mistrem svobodných umění. Mezi zvláštnosti jeho života patří to, že se pohyboval ve dvou zcela odlišných vrstvách společnosti a v obou byl oblíben pro svůj velký básnický talent, příjemný vzhled a vystupování. Se svými kamarády často navštěvoval hospody, ale stýkal se také s důstojnou a bohatou společností u pařížského místodržitele Roberta d’Estouteville, kde se zamiloval do Kateřiny de Vausseles. Náklonnost k ní choval i kněz Filip Charmoye, což se stalo příčinou jejich častých konfliktů. Při jednom z nich František kněze v sebeobraně smrtelně zraní, ale on si uvědomí mladíkovu nevinu a neudá ho. Po jeho smrti si František požádá o milost u krále a musí opustit Paříž. Zaplete se do zločinecké organizace Ulita. Díky jejím informátorům se dozví o udělení milosti a vrátí se zpět do Paříže ke Kateřině. Tu však miluje i Noel Joliz, který jí řekne pravdu o Františkovi a ona ho opustí.
František se ve zdánlivě bezvýchodné situaci vrací ke svým kamarádům, kteří již dlouho plánují vykradení theologické fakulty. Jejich čin je brzy odhalen a Villon musí opět opustit město. Získal místo dvorního básníka u vévody Karla Orleánského a zamiloval se tu do Leonory di Poliziano. Poté, co byl neprávem obviněn z její vraždy, se vrátil k Ulitě. Po krátkém pobytu ve vězení nějaký čas pobýval u vévody Bourbonského, avšak objevil se biskup Tybalt d’Aussigny, který věděl o jeho činech a další útěk byl na spadnutí. Dále byl křivě obviněn ze znásilnění a oběšení unikl díky projíždějícímu králi, který mu udělil milost. Zanedlouho se ho zmocnil již známý Tybalt d’Aussigny. František se nedokázal obhájit a ocitl se v podzemní kobce, kde byl vystaven týrání. Jeho štěstí se však ještě neunavilo a dalším zachráncem se stal nový francouzský král. Po této události se zdržoval na venkově, kde se věnoval básnické tvorbě. Po návratu do Paříže si našel nové kamarády, avšak ještě naposledy se střetnul se zákonem, když se společně s nimi připletl do rvačky. Již potřetí byl odsouzen k smrti, ale jeho trest byl díky šikovnému právníkovi zmírněn na deset let vyhnanství. František Villon naposledy opouští Paříž a ví, že tuberkulóza mu již nedovolí vrátit se domů.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍ POSTAVY:

František Villon – syn chudých rodičů, který byl pro své činy několikrát nucen opustit své milované město Paříž

"Kam vlastně patřím? Tam – nebo sem? Tleskali mi tam a tleskají mi zde. Vítali mě tam a od zítřka mě budou vítat i tady. Kam tedy náležím? K oněm či k těmto? Přece není možně, aby moje místo bylo na obou koncích dlouhého provazu, po kterém tancuje život. Musím si vybrat: tam nebo zde. A vlastně proč bych si měl vybírat? Proč bych se měl rozhodnout pro jedno, když mě zahrnují přízní v paláci i v brlohu?"

Zdroj: Aleinad, 22.09.2007

Kniha: Navzdory básník zpívá – Jarmila Loukotková

Kniha: Navzdory básník zpívá
Autor: Jarmila Loukotková

Předpokládaný termín doručení dle zvoleného dopravce:
GLS: 19.2.2020
Česká pošta: 19.2.2020

Osobní odběr
Předpokládané připravení zboží proběhne v odpoledních hodinách dle zvoleného místa v termínu:
Ostrava: 18.2.2020
Ostatní výdejny: 19.2.2020
Uloženka: 19.2.2020

Pozn.: doručení nebo připravení na výdejním místě závisí na nejpomalejším produktu ve Vaší objednávce.‘, -80, 15);" onmouseout="hide_help();">Kdy zboží dostanu


89%
12 hodnocení
0 recenzí
počet hodnocení
89 % celkové hodnocení
12 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: » JOTA
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011
Počet stran: 528
Rozměr: 206 x 141 x 43 mm
Vydání: Vyd. 10., V nakl. Jota 3.
Spolupracovali: verše F. Villona a Chretiéna De Troyes přeložila Jarmila Loukotková, středověkou studentskou poezii přeložil Rudolf Mertlík
Vazba: Vázaný
Datum vydání: 1. 11. 2011
Nakladatelské údaje: Brno, Jota, 2011
ISBN: 978-80-7462-003-4
EAN: 9788074620034
Ukázka: » zobrazit ukázku

Dějově bohatý román, v němž ožívá středověká Francie s ohromující nádherou šlechtických sídel, špínou chudinských uliček a s nevázaným uličnictvím studentů i vznešeností církevních hodnostářů. Do tohoto světa přivádí autorka básníka Villona, jehož plasticky ztvárnila jako podivuhodného člověka, darebáka s duší dítěte a věčného rebela, který si svůj proletářský původ nese v krvi přes všechny zásahy a snahy jeho ušlechtilého ochránce. Historický román s životopisnou tematikou o osudech středověkého francouzského básníka Françoise Villona.

Autorka suverénně a přesvědčivě vyměnila epochy a přivádí nás do středověkých chudinských čtvrtí, univerzitního prostředí i ke královskému dvoru plnému intrik, neřestí a poprav, ale i lásky, soucitu a tragédií.

Ústředním hrdinou románu Navzdory básník zpívá je François Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých básníků a jeho poezie, ač poplatná středověké, přináší už mnohé moderní prvky. Narodil se roku 1431 a zemřel někdy po roce 1463, neznámo s určitostí kde a kdy. Vyprávění Jarmily Loukotkové na nás dýchne atmosféru středověké Francie, především Paříže, ale hlavně nás nechává nahlédnout do srdce muže, jenž sice zemřel mladý, ale bohatý zkušenostmi a zážitky jako málokdo; muže, který prožil za pět let, co stovky lidí nepotká celý život. V jeho duši se mísí dobro se zlem, láska a nenávist, hledání Boha a zatracování, radost pozemského života s marností světa. Na své životní pouti poznává krásu i ošklivost, věznice i paláce, pařížské podsvětí i pařížskou smetánku, krčmy i nevěstince, ale také hlubokou vášnivou lásku ke Kateřině, která je nevědomou příčinou jeho věčného putování.

Román Navzdory básník zpívá je autorčiným nejúspěšnějším dílem. K vyprávění o Villonovi nerozlučně patří i jeho verše, které autorka sama skvěle přeložila. Již podesáté se čtenářům do rukou dostává tento strhující románový příběh.

Pavel Řepa vypráví o Františkovi Villonovi podle knihy Jarmily Loukotkové Navzdory básník zpívá

Popis:
Literární čtvrtek 10.listopadu 2016.

Leave a Reply