Kniha Pan Theodor Mundstock (Ladislav Fuks)

Kniha Pan Theodor Mundstock (Ladislav Fuks)

Kniha Pan Theodor Mundstock (Ladislav Fuks) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Pan Theodor Mundstock (Ladislav Fuks)
  • Elérhető fájlok: Kniha Pan Theodor Mundstock (Ladislav Fuks).pdf, Kniha Pan Theodor Mundstock (Ladislav Fuks).epub, Kniha Pan Theodor Mundstock (Ladislav Fuks).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Pan Theodor Mundstock

kniha od: Ladislav Fuks

Autorův románový debut (1963) byl už ve své době oceňován jako mimořádný literární čin. Co hlavně upoutalo pozornost, byla originalita Fuksova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího postup, jak se ubránit a uniknout před blížícími se hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a dílo se tak obracelo k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka. 3. vydání. . celý text

Romány, Literatura česká
Vydáno 1985 , Československý spisovatel více informací.

Komentáře (68)

Kniha Pan Theodor Mundstock

Tato kniha není o koncentrákách nebo ghetech. Ale o holokaustu je. Je totíž o strachu z koncentráku. O naději a snech: Já snad ne. Je i o vítězství nad tímto strachem. U některých knih jsem zvědavý na konec, jak to dopadne. Tato je jedna z těchto mála knížek. Takovýto konec jsem nečekal, ale při zpětném pohledu mi příjde přímo příznačný.

Je hrozné, co s člověkem udělá strach. A tohle je rozhodně nejsugestivnější kniha o strachu, kterou jsem kdy četla. Popravdě nevím, jestli jsem vůbec kdy při čtení nějaké knihy pocítila tak intenzivní úzkost, smutek a bezmoc. Strach a úzkost jsou tedy hlavními aktéry téhle knihy. Nikoliv předobrý Pan Theodor Mundstock, ale strach, který nejprve ovládl jeho myšlení a poté i jeho činy. Ubohý pan Theo. Jak hrozně mi ho bylo líto. A s ním všech, kteří prožili život, nebo jeho část, v hrůze. PS: nechápu, že mi tohle mohl dát Zdeněk číst před spaním. Měla jsem při čtení momenty, kdy jsem cítila takovou tíseň, takový smutek, že se to nedá vypovědět slovy. A proto dávám pět hvězd panu Spisovateli, který ta slova našel a jdu číst Malého prince v komiksovém vydání. O přátelství, lásce a naději

Skvělá kniha, které není co vytknout. Toto je obraz složité lidské duše, střetnutí zlé reality a lidské bezbrannosti v době fašismu, postihuje intenzitu a hloubku myšlení obyčejného Žida, který se až groteskně připravuje na pobyt v koncentračním táboře. Dílem prostupují znaky symbolismu ( časté motivy plachetnice, prachu, ulice a dlažby). Groteskno zde jde ruku v ruce s tragičnem, což umocňuje intenzivní prožitek čtenáře. Jde o jedinečný počin, jelikož se nezaměřuje na popis utrpení židů v koncentračním táboře jako ostatní knihy, ale zaznamenává pocity hlavního hrdiny ještě před tím, než k transportu dojde. Nelze nedat plný počet a i ten je málo.

Ještě z gymplu jsem si pamatovala, jak tahle kniha skončí. To mě ale neodradilo a pustila jsem se do ní. Místy je jazyk náročnější, než běžná literatura, to ale dává románu přednost. Skvěle vykreslená příprava a myšlenky hlavního hrdiny. Postavil se svému osudu čelem, ale taky až trošku bláznovsky. Oceňuji, že osud Židů v tomto případě není vykreslen jako utrpení, které zažívali v koncentračních táborech, jako je tomu podle mě u většiny knih, které se jich týkají, ale jako utrpení a hlavně ponížení, které zažívali před tím, než byli do těchto táborů posláni – tisknutí si tašek na prsa, aby skryli hvězdu, strach z toho, že nevědí, co je v daných táborech čeká, atp.
Knihu oceňuji 5 hvězdičkami, zaslouží si to.

Náročné a rozhodně silně působivé čtivo. Zajímavé prohazování přítomného a minulého času a mnohdy značný labyrint myšlenek, který ale vždy vede nějakou cestou ven – ať už ve formě symbolů nebo uvědomění, že myšlenky člověka pod neskutečným stresem a strachem prostě jednoduché být nemůžou. A závěr pak naprosto infarktoidní – představoval jsem si asi čtyři různé konce, ale takovéhle zakončení jsem opravdu nečekal. . "Mone, Mone. "

Náročnější než Spalovač. Fuks zde používá archaičtější výrazivo a trochu těžší sloh, ne tak čtenářsky přívětivý. Přesto jde o obdivuhodnou knihu, která skvěle vystihuje onen strach, který asi musel mít každý, komu za Hitlerovi války hrozil koncentrák. Atmosféra je přímo hmatatelná a je nepříjemné se v ní brodit. Zejména začátek knihy je esence zoufalství a marného boje s nelidskostí.

V životě lidském existují různá utrpení. Mám za to, že v době, v níž právě žijeme, se tu máme skutečně dobře.

Trochu náročnější četba o obyčejném Židovi.

Kniha: Pan Theodor Mundstock – Ladislav Fuks

Kniha: Pan Theodor Mundstock
Autor: Ladislav Fuks

Předpokládaný termín doručení dle zvoleného dopravce:
GLS: 20.2.2020
Česká pošta: 20.2.2020

Osobní odběr
Předpokládané připravení zboží proběhne v odpoledních hodinách dle zvoleného místa v termínu:
Ostrava: 19.2.2020
Ostatní výdejny: 20.2.2020
Uloženka: 20.2.2020

Pozn.: doručení nebo připravení na výdejním místě závisí na nejpomalejším produktu ve Vaší objednávce.‘, -80, 15);" onmouseout="hide_help();">Kdy zboží dostanu


90%
3 hodnocení
0 recenzí
počet hodnocení
90 % celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: » ODEON
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 208
Rozměr: 207 x 132 x 18 mm
Vydání: Vydání páté, v EMG druhé
Skupina třídění: Česká próza
Vazba: Vázaný
Datum vydání: 1. 8. 2015
ISBN: 978-80-207-1644-6
EAN: 9788020716446

Protektorátní skutečnosti odráží autor sugestivně v blouznivé duši malého, bezvýznamného a zcela bezbranného úředníka, který se ve své samotě ani nesnaží uniknout hrůzám koncentračního tábora, ale naopak se předem snaží najít způsob, jak přežít. Čeká na transport a metodicky, den po dni, se připravuje na krutost, hlad a bití. Toto otřesné podobenství o člověku zahnaném až na hranici lidské existence je emocionálně působivým protestem proti vraždící a odlidštěné společnosti. Románová prvotina Ladislava Fukse čerpá námět z doby okupace a pronásledování Židů na území Československa.

Fuksův románový debut (1963) upoutal originalitou autorova životního názoru a způsobem vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího způsob, jak uniknout před blížícími se hrozbami. Vypravěčova osobitá perspektiva vyvolává u čtenáře nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, zda je příběh groteskní, či smutný. Dílo se i v překladech do mnoha jazyků obracelo k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou.

Kniha Pan Theodor Mundstock (Ladislav Fuks)

Knihu Pan Theodor Mundstock zařadíme do sekce psychologických románů. Pojednává o osudu pražského Žida, který se trápí skutečností, že bude transportován do koncentračního tábora. Tato kniha Ladislava Fukse byla vydána roku 1963 a můžeme jí řadit do první etapy jeho tvorby, jelikož je to jeho první vydaná kniha.

O autorovi

Ladislav Fuks se narodil 24. září 1923 v Praze. Jeho otec, policejní úředník, byl chladný a dominantní člověk, jeho matka pečovala jen o správnou společenskou výchovu. Jako homosexuál to neměl jednoduché, jeho díla mají v sobě různé maskování, jinotaje a také náznaky, k čemuž ho donutila tehdejší doba. Píše především psychologickou prózu, kde se téměř vždy vyskytuje nějaká úzkost člověka, kterému je odpírána svoboda a je na něm pácháno násilí. Díla zasazuje především do druhé světové války a do holocaustu. Vystudoval filosofickou fakultu univerzity Karlovy a řadu let působil jako úředník. Roku 1964 se překvapivě žení s bohatou Italkou, krátce po svatbě však od ženy utíká do Prahy, kde byl hospitalizován na psychiatrii. Ladislav Fuks umírá 19. srpna 1994 v Praze, ve svém dejvickém bytě. Jeho tělo bylo nalezeno až dva dny po jeho úmrtí.

Charakteristika díla

Psychologický román se odehrává na konci roku 1941 v pražských ulicích, v čase heydrichiády.

Hlavním tématem jsou zde osudy Židů za války, příprava na transport do koncentračního tábora a úzkosti člověka, kterému upírají svobodu a páchají na něm násilí.

V díle se objevují jinotaje a náznaky, střídá se skutečnost s fantaziemi psychicky narušených postav.

Ústřední postavy knihy

Theodor Mundstock – bývalý židovský úředník, který byl z pozice sesazen na metaře. Čeká na to, až bude transportován do koncentračního tábora, což v něm vyvolává úzkost. Svěřuje se s obavami svému stínu Monovi. Postupně Theodor Mundstock zjišťuje, že je schopný se na vše připravit.

Mon – fiktivní postava, která se objevuje jen v hlavě Theodora Mundstocka. Je to Mundstockovo druhé já, jeho racionální já, které je korektorem jeho paniky z odsunu do koncentračního tábora. Theodor Mundstock se Monovi zpovídá ze svých obav, prožitků, představ. Mizí ve chvíli, kdy se Theodor Mundstock začíná připravovat na transport do koncentračního tábora.

Šternovi – rodina, kterou Theodor Mundstock navštěvuje v době války. Rodina u něj hledá oporu, útěchu a podporu, vše zvládají hůř, než Theodor Mundstock.

Jazykové prostředky a stylistika

Kniha je psána v er-formě. V knize se objevují filozofické a imaginární prvky, objevuje se symbolika. Jazyk knihy je spisovná čeština, objevují se zde také německé výrazy a nadávky, které používají němečtí hlídači a estábáci.

Dějová linie

Děj se točí především kolem Theodora Mundstocka a soustřeďuje se na jeho pocity a na jeho psychiku, která je hodně ovlivněná právě probíhající válkou a hrozbou přesunu do koncentračního tábora.

Theodor Mundstock je Žid, který žije v Praze, v garsonce a to dosti osamělým způsobem. Rodiče již nežijí, zemřeli, když mu bylo 13 let. Vztah s Ruth Krausovou mu nevyšel, skoro vůbec jej k sobě nepustila. Jedinou společností je mu malá slepička. Pracoval jako úředník u pana Samuela Vorjahrena, kde pracoval velmi dlouho, třicet let. Jednoho dne přichází do práce, ovšem vše je rozházeno a rozbito. Stojí zde německý voják, který mu dosti nevybíravým způsobem oznamuje, že je propuštěn.

Theodor Mundrock je z toho samozřejmě v šoku, dlouho trvá, než se z toho vůbec vzpamatuje, z úředníka je degradován na místo zametače ulic. Při pohledu na poštovní schránku se třese strachem, jelikož se bojí, psaní, ve kterém bude stát, že odjíždí do koncentračního tábora. Nestýkal se ani s přáteli, jen s rodinou Šternovou, ke kterým před válkou docházel pravidelně na sváteční obědy. I k nim však chodí jen občas, má z návštěv u nich hrůzu, protože se bojí, že se ho budou ptát na to, jak je to s přepravou do koncentračních táborů.

Nechtěl jim říkat, jak se věci mají, chtěl je ušetřit paniky a strachu. Proto si vymýšlel, například tvrdil, že válka skončí na jaře, vykládal jim karty, ovšem výklad uzpůsoboval tomu, aby nebyli vyděšení. Malý Šimon mu věřil nejvíce, jelikož v něm viděl velký vzor. Theodor Mundstock s ním chodil do ZOO, nosil mu známky, přál mu pomoc ve studiích, malý Šimon však nemohl chodit do školy, protože je Žid. Rodina však podvědomě tušila, že to není tak, jak jim pan Mundrock vypráví.

Začátkem okupace se u něj objevuje Mon. Theodor Mundstock začíná hubnout a psychicky je na tom velmi špatně, nechodí téměř vůbec ven, často vede dlouhé rozhovory právě s Monem. Přichází zvrat, ve chvíli kdy pracuje, zametá ulice, přichází do Mečířské ulice, která je plná nepořádku. Theodorovi Mundstockovi se udělá až špatně, má pocit, jakoby se proti němu všichni lidé, kteří v této ulici žijí, spikli a zrovna v ten den uklízeli. Už přemýšlí nad tím, jak to vzdá, jak ho odsoudí ke smrti, protože nesplnil příkaz, který mu byl dán. Poté si vzpomene na svého bývalého zaměstnavatele, pana Vojahrena, který o něm vždy říkal, že je to praktický člověk a něco se v něm zlomí.

Kyblíky, ve kterých byly odpadky, nevysypával, začínal je věšet na svůj vozík, cihly do svého vozíku skládal tak, aby ušetřil místo. Najednou si uvědomil, proč by se měl bát transportu do koncentračního tábora, když je tak praktický člověk. Jednoduše se na to dostatečně připraví a určitě to přežije. Jen je potřeba, aby pořád myslel tak, jako myslel při úklidu v Mečířské ulici. O tuto zkušenost se chce podělit s Monem, ale ten je najednou pryč. Theodor Mundstock začíná s přísnou přípravou.

Nápady na přípravu se mu jen hrnuly. Věděl například, že váha kufru může mít pouze 50 kilogramů, proto si sbalil jen ty lehčí věci i tak to bylo hodně. Stanovil si, že musí kufr přesouvat z jedné ruky do druhé po každých deset krocích. Čtyřicet kroků před cílem se kroky sníží na pět. Druhou ruku je dobré protřepávat – více se prokrví a nebude to pak bolet. Držadlo bude držet celou rukou a obalí jej flanelovou látkou. Levou ruku začal posilovat, protože jí měl slabší.

Při výstupu z vlaku musí být uprostřed řady, ti po stranách dostávají od vojáků nejvíce ran, když náhodou ránu schytá, vyplivne pár umělých zubů, aby byl voják spokojený. Začal spát na žehlicím prkně a vstává v pět ráno. Naposledy navštívil Šternovi, poté jen přišel dopis, že odjíždějí do Terezína. Malý Šimon jel v dalším transportu, proto jej prosili, aby se o něj postaral. Mundstock se tedy snaží připravit i malého Šimona, nemá ovšem dost času, za pár dní přichází psaní i jemu.

Mundstock spěchá s kufrem na nádraží, počítá kroky a nad vším přemýšlí. Malý Šimon na něj před nádražím čeká. Neustále přemýšlí, zda na nic nezapomněl. Zjistí, že se blíží k nádraží a tak musí změnit přehazování kufru po pěti krocích. Zastaví se, ovšem nevšimne si toho, že stojí uprostřed rušné silnice, naráží do něj vojenské auto a Theodork Mundstock umírá, nad ním se sklání malý Šimon.

Pan Theodor Mundstock – rozbor díla k maturitě

Kniha: Pan Theodor Mundstock

Přidal(a): Saitlová

Ladislav Fuks

*24. září 1923 Praha – 19. srpna 1994 tamtéž; byl český prozaik, autor především psychologické prózy s tématem úzkosti člověka ohrožovaného nesvobodou a násilím.

Studoval filosofii, psychologii, dějiny umění a pedagogiku. Jeho první román vyšel v 60. letech (Pan Theodor Mundstock). Poté vyšla jeho povídková kniha Mí černovlasí bratři, román Variace pro temnou strunu a Spalovač mrtvol. Mezi další díla patří Myši Natálie Mooshbarové,Oslovení z tmy. V jeho dílech je klíčový strach, úzkost, vědomí blížícího se nebezpečí. Hlavními hrdiny jeho děl jsou lidé psychicky deformovaní – studoval psychologii – postavy dobře vyrýsoval (pan K. – vrah, pan TM-schizofrenik).Spojuje tragédii s groteskou.
Fuks byl extravagantní člověk, okna měl přilepená tapetami, ze stropu viseli kostry a přespával v rakvi. Byl homosexuál a uvědomil si to právě v době, kdy se jinak orientovaní lidé posílali do plynu. Koncem šedesátých let ale podlehl Ladislav Fuks politickému tlaku a stále zřetelněji se stavěl na stranu vládnoucího komunistického režimu.

Další díla: Spalovač mrtvol, Mí černovlasí bratři

Pan Theodor Mundstock (1963)

Čas a místo děje:

– román se odehrává v době konce jednačtyřicátého roku v tíživém čase heydrichiády, pražské ulice (zasazeno do reálného času i místa)

– osudy Židů za války, strach z koncentračního tábora; víra v obrat k lepšímu; strach, úzkost; vztahy mezi lidmi; příprava na koncentrační tábor

– střídání skutečnosti s fantazií psychicky narušených postav, například pan Mundstock mluví se svým druhým já, stínem Monem, či prožívá rozhovory s jinými lidmi jako je Rabí, podobného rázu jsou i jeho představy o transportu, které vypadají, jako by se opravdu děly; pan Mundstock zde “hovoří” s panem Vohrjahrenem, “pozoruje ho” a poučuje se z jeho nedostatků, jako je těžký kufr bez omotaného držadla, upozorňování na sebe, nebezpečná pozice na kraji zástupu, kde jej můžou dozorci napadat apod.; pan Theodor Mundstock si komunikačně docela vystačí sám – komunikuje jen se Šternovými a zkouší si na ostatních lidech své taktiky (řezník)

– er-forma, vnitřní monology (úvahy, Mon)

– filozofické a imaginativní prvky

– psaný spisovnou češtinou – objevují se německé výrazy a nadávky (z úst něm. hlídačů)

– 2 linie:tragická, melancholická – do 10. kapitoly, rozštěpené druhé já – stín Montragikomická, akční – od 10. kapitoly – příprava Mundstocka na koncentrák, bez Mona, končí baladicky

– složitá metaforičnost a symbolika, která se v díle několikrát navrací a opakuje:motiv Kolumbovy plachetnice na otáčivém stínidle lampy, motiv prachu, dlažby, smetí ulice, motiv hvězdy, osudu, smrti, motiv stínu, tmy, šera mlhy

Theodor Mundstock– bývalý židovský úředník, který byl, podobně jako deseti tisíce jiných českých Židů, degradován na metaře a čeká na transport do koncentračního tábora. Se starostmi s svěřuje svému stínu Monovi, který ale zmízí ve chvíli, kdy TM zjistí, že vše má svůj postup a že je schopný se na vše připravit.

Šternovi – rodina, kterou navštěvuje během války a která u něj hledá útěchu a oporu. Situaci zvládá daleko hůře, propadá beznaději. Různé názory členů rodiny , vztahy, láska za války – dceru Šternů Frýdu opustil árijec kvůli jejímu původu. Šimon – nejmladší z rodiny, který TM miluje.

Mon –fiktivní postava – existuje jen v Mundstockově mysli, Mundstockovo druhé já, představuje racionální složku, je korektorem paniky; jemu se Mundstock zpovídá ze svých myšlenek, prožitků, obav i představ; objevuje se u něj po vyhození ze zaměstnání státního bezvýznamného úředníčka a když mu drzý esesák, co ho vyhazoval, vynadal do svobodné židovské svině a mizí, když nachází trochu vnitřního klidu a naději; tento zlom přichází v 10. kapitole, od které se začíná systematicky připravovat na transport a pobyt v koncentračním táboře
– radí, napovídá (porovnání se Spal. m.)

slepice – přítel, chová se jako pes; ve skutečnosti připomíná holuba

další: Ruth Krausová (láska TM), Čížkovi (sousedi), pan Haus …

Děj není vůbec komplikovaný z hlediska postav. Celé je to zaměřeno na pana Mundstocka a jeho pocity, psychické rozpoložení během války.

Pan Theodor Mundstock je osamělý pražský Žid. Oba rodiče zemřeli, když mu bylo 13 let. V mládí měl sice vztah s Ruth Krausovou. Ona však byla velmi zvláštní a mladého pana Mundstocka si k sobě skoro vůbec nepustila. Ve své garsonce bydlí pouze se svým domácím mazlíčkem, malou slepičkou. Pracuje třicet let ve firmě pana Samuela Vorjahrena – Menache Löwy, konopí, provazy a nitě. Jednou však šel do práce a tam našel všechno rozházené a rozbité. Nad tím vším stál německý voják, který mu velmi hrubě oznámil, že je propuštěn.

Trvalo velmi dlouho, než se pan Mundstock z toho všeho vzpamatoval. Nyní pracoval pouze jako pouliční zametač. Několikrát týdně musel uklidit ulice, které mu přidělili. Každý den se třásl strachem při pohledu na schránku. Jen aby se v ní neobjevilo to bílé psaní, které by mu oznámilo odjezd do koncentračního tábora. Se svými přáteli už se také skoro nestýkal, jedinou výjimkou byl rodina Šternova, ale i ty navštívil jen několikrát. Ještě před válkou k nim chodil každý týden na sváteční oběd. Nyní měl z návštěv u nich hrůzu, protože se bál, že se budou ptát jak je to s transporty. Nechtěl jim říkat pravdu, aby nebyli zbytečně vyděšení a tak si raději vymýšlel, že válka určitě na jaře skončí. Také jim vykládal karty, ale i ty přizpůsoboval tomu, co chtěli slyšet. Nejvíce mu věřil malý Šimon, pro kterého byl pan Mundstock velký vzor. Vždy mu nosil známky, chodil s ním do ZOO a přál malému chlapci co nejvíce pomoci například na studiích, jenže nyní Šimon nemohl kvůli tomu, že je Žid, chodit do školy. V podvědomí ale asi všichni tušili, že se pan Mundstock snaží pouze ulehčit situaci, která byla pro něho samotného velmi obtížná. Od začátku okupace, kdy s ním začal chodit Mon, začal totiž velmi hubnout a být na tom psychicky velmi špatně. Ven chodil jen minimálně a neustále vedl dlouhé rozhovory s Monem. To vše se změnilo až jednoho dne, kdy opět zametal ulice. Když přijel se svým vozíkem do Mečířské ulice, udělalo se mu až špatně. Jako by se proti němu všichni lidé z této ulice domluvili a zrovna v ten den uklízeli. Před každým domem bylo neskutečné množství nepořádku, který měl pan Mundstock uklidit do svého vozíku. Už přemýšlel, jak ho odsoudí k smrti, protože nesplnil příkaz. V tom si však vzpomněl na pana Vorjahrena, jak ho vždy chválil, že je praktický člověk. Najednou se v něm něco zlomilo. Kbelíky, ve kterých byl nepořádek nevysypával, ale věšel po stranách vozíku a cihly do vozíku skládal, aby ušetřil místo. Uvědomil si, proč by se měl koncentračního tábora bát, když je tak praktický člověk. Vždyť se na něj může dostatečně připravit a určitě potom přežije. Jen musí pořád myslet jako v Mečířské ulici. Chtěl si o tom promluvit s Monem, ale ten zmizel. Tak tedy začal s přísně metodickou přípravou.

Stál v pokoji a vše si představoval a nápady se jen hrnuly. Věděl, že váha kufru smí být pouze 50kg a to je příliš. On si ho sbalil lehčí, ale i to bylo pro něj hodně. Proto si musí kufr předávat do druhé ruky každých 10 krocích a asi 40 kroků před cílem se interval sníží na 5 kroků. Druhou ruku si musí protřepávat, protože se tak rychleji prokrví a nebude ho bolet. Držadlo kufru má držet pořádně celou rukou a má být obaleno kouskem nenápadného flanelu. Také zjistil, že má levou ruku slabší, tak se rozhodl že ji bude 1 hodinu denně posilovat. Ve vlaku bude určitě málo místa, a tak aby se mohl najít, dá si do kapsy chleba a bude ho po kouskách ulamovat. Při vystupování z vlaku se musí držet uprostřed zástupu, protože ti krajní dostávají od vojáků nejvíce ran. Kdyby ho přece jen nějaký praštil, musí mít v puse několik umělých zubů, které vyplivne a voják mu dá pokoj. Také se rozhodl zvykat si spát na tvrdém, a tak od toho večera začal spát na žehlícím prkně a vstávat v 5h. Metodické přípravy dokončil a byl připraven. Ještě jednou zašel navštívit Šternovi a to bylo také naposledy co je viděl. Pak mu už jen od nich přišel dopis, že odjíždějí do Terezína. Prosili ho v něm, aby se postaral o Šimona, který jediný pojede až v příštím transportu. Pan Mundstock se tedy snažil připravit Šimona stejně, jako to dělal u sebe, ale měl na to málo času. Za pár dní přišlo psaní i jemu, takže měli odjet společně se Šimonem. Pan Mundstock už spěchal s kufrem k nádraží, počítal si kroky a neustále nad vším musel přemýšlet. Už si všimnul Šimona, který na něj před nádražím čekal. Neustále přemýšlel a málem by zapomněl, že už je velmi blízko nádraží a že musí změnit interval a přehazovat už po pěti krocích. Zastavil se tedy, jenže si neuvědomil, že je uprostřed rušné silnice. Vzápětí však do něj narazilo velké vojenské auto a pan Mundstock po chvíli umírá. Sklání se nad ním stín malého Šimona.

– Nikdy není možné se na vše 100% připravit a může nás zaskočit jen maličkost, kvůli které je vše pryč (absurdní vyvrcholení)

– Celá tato kniha pojednává o osudech Židů za druhé světové války. Je v ní popsáno, jak bylo zacházeno s Židy – člověk, který měl dobrou práci, musel najednou pracovat třeba jako metař a lidé na něj pohlíželi z patra.

Spalovač mrtvol, Modlitba pro KH – období druhé světové války, podobná témata.

Snaží se zachytit hrůzu doby, nelidské chování k Židům a absurdnost situace, ve které je člověk bezmocný a propadá depresím, když si uvědomí, že ho čeká smrt. Důsledky děje se snaží zmírnit tím, že na vše existuje postup a člověk se tedy na koncentrační tábor může připravit. Kniha ale přesto končí tragicky.

Kniha v sobě skrývá velké kouzlo. Začátek byl pro mě celkem nezáživný, protože mi chvilku trvalo se dostat pod kůži ději. Prožívala jsem s TM jeho osud – výborný popis a vcítění se autora až moc realisticky do celého příběhu.


Další podobné materiály na webu:

Literární klobouky: Pan Theodor Mundstock (Ladislav Fuks)

Popis:
Dnes to byla opravdová fuška, už kvůli intimnímu poselství

Leave a Reply