Kniha Paní Dallowayová (Virginia Woolf)

Kniha Paní Dallowayová (Virginia Woolf)

Kniha Paní Dallowayová (Virginia Woolf) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Paní Dallowayová (Virginia Woolf)
  • Elérhető fájlok: Kniha Paní Dallowayová (Virginia Woolf).pdf, Kniha Paní Dallowayová (Virginia Woolf).epub, Kniha Paní Dallowayová (Virginia Woolf).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Paní Dallowayová

kniha od: Virginia Woolf

Očekávala jsem, že tato kniha bude náročná, ale popravdě má očekávání převýšila. Paní Dallowayová není rozhodně kniha pro každého. Námět a zpracování knihy je velmi dobré. Celkově jednotlivé květnaté souvětí autorky jsou pastvou pro oči, ale číst si tuto novelku, která vypráví o jednom dni, více množství postav a jejich hlubokých myšlenek, to bylo náročné. Do knihy se mi nepodařilo proniknout a začíst se, bohužel. Věřím, že pro jiné to může být velmi podařená četba, pro mě to byl příliš tvrdý oříšek, který zkusím rozseknout jinou její knihou 🙂

Tak tato kniha mne opravdu hodně potrápila. A nebýt Čtenářské výzvy, tak ji nedám vůbec. Pro mě byla náročná, strašně těžko se četla, postavy mi nebyly nijak zvlášť sympatické, celé se to vleklo a rozhodně jsem neměla pocit, že se jedná o jeden jediný den ze života paní Dallowayové. Kromě toho mi vyprávění připadalo roztříštěné, nepřehledné a často jsem se na něj nedokázala ani soustředit. Proto moje shrnutí: určitě nejsem správná cílová skupina, takže z laskavosti dávám dvě hvězdičky a ke knize se nikdy víc nevrátím ;-).

Nádherná novela.Lidský život zachycený s úžasnou literární virtuozitou a noblesou.

Virginiino vidění světa a výrazové prostředky mi hodně připomněly Sylvii Plath.
Rozhodně ovládá brilantně své řemeslo, jazyk a výrazové prostředky.
Gejzír slov, pocitů, nálad, dokonalých popisů a přesto vše prostupující prázdnota a přetvářka?
Zároveň fascinující poetika, jakoby nevyčerpatelná fantazie a slovní zásoba. Z ničeho vytvoří pocit vzácného diamantu. Dá se vnímat jako oslava života, ale i její protiklady. Ale nikde neprosakovala temná mračna depresí, spíš pokus o nadhled.
Občas smutně prosvítá karikatura křesťanství, nejvíc v postavě slečny Kelmanové, která je vykreslena bravurně, stejně jako další pózy a přetvářky zůčastněných.

Celek mi přišel vířivý a neuchopitelný natolik, že jsem stále odbíhala ke smysluplnějším textům. Pochybuji, že opakované či soustředěnější čtení by přineslo větší porozumění. Byť doslov ukazuje, že literární odborník se v textu orientuje :o)
“SLOVO ŠÍLENSTVÍ NEPOUŽÍVÁ, ŘÍKÁ TOMU ZTRÁTA SCHOPNOSTI ZŮSTAT NAD VĚCÍ.”
Trochu ztráta času :o(

Po poslechu skvělých Deníků Woolfové jsem si dal za úkol od ní něco přečíst a vybral jsem si paní Dallowayovou. Byl jsem překvapen náročností čtení a a jak podle někde níže uvedeného komentáře smrští pocitů, existencionalismu, imprese zážitků, barev a květin. Jak cituje uživatel Anett 123:
Je to analýza příčetnosti, šílenství a sebevraždy. Svět viděný současně očima duševně zdravých a šílených.”
Nemůžu než souhlasit.
V té knize jako by prosakovala temná mračna depresí, naznačená v Denících a vedoucí k tomu nešťastnému ukončení autorčina života.
Čtení těžké, ale odměnou je literární zážitek.

Zvláštní nádherná kniha.S paní Dallowayovou prožijete jeden den, jeden večírek, ale poznáme ji i jako mladou dívku z myšlenek a vzpomínek, které se jí ten den honí hlavou. Nic není, jak bývalo, možná je to trochu smutné zjištění, ale život jde dál. Jsme pořád trochu stejní a zároveň i úplně jiní. Ovšem styl, kterým je kniha napsaná jsem milovala a nenáviděla zároveň. Chvíli nádherné, chvíli nudné a složité, že jsem musela číst znovu. Mě to ale chytlo a nepustilo.

Trochu horší než K majáku, ale scéna večírku jako mikrokosmu Clarissina života je neuvěřitelnou katarzí.

Čte se těžce, ale za vykreslení pocitů dne a londýnských postav to stojí.

Paní Dallowayová – rozbor díla k maturitě

Kniha: Paní Dallowayová

Autor: Virginia Woolfová

Přidal(a): NanaHakova

OKOLNOSTI VYDÁNÍ LITERÁRNÍHO DÍLA

Kniha Paní Dallowayová vychází v období meziválečném, konkrétně v roce 1925. Tato kniha, ale i jiná její díla, jsou silně ovlivněna intelektuálním prostředím, ve kterém žila. Vyrůstala v době panování královny Viktorie a byla vychovávána přísným až puritánským otcem. Toto všechno jsou důležité aspekty odrážející se na její nespokojenosti s postavením ženy ve společnosti, které je velmi znát napříč celým jejím dílem.

Další záležitost, která velmi ovlivnila její tvorbu a neměla by být opomíjena je její špatná psychika, poznamenaná údajným znásilňováním jejími bratry a poté smrtí matky v roce 1895, smrtí otce v roce 1904 a bratra dva roky poté. Sama se kolem roku 1906 poprvé pokouší o sebevraždu.

Velkou podporou v její literární činnosti je pro ní poté její manžel, s nímž se seznámila ve skupině intelektuálů a umělců Bloomsbury, kteří stáli v opozici proti tradičním hodnotám a typickým rysům a názorům z Viktoriánské éry, na témata jako je náboženství, sex či feminismus a vybočovali ze zaběhlého konceptu realismu.

ŽÁNR A FORMA LITERÁRNÍHO DÍLA

Paní Dallowayová je impresionistický a psychologický román, v němž Virginia Woolfová uplatňuje tzv.proud vědomí neboli volné asociace, který je však proložen chronologickými událostmi dějícími se v reálném světě. Děj zde ustupuje do pozadí před pocity a nestálými impresionistickými náladami a myšlenkami. Její próza se neodvíjí lineárně, ale vyzařuje ze středu a sdružuje se kolem centrálního motivu. Virginia Woolfová zde také nevstupuje do děje, celá kniha je psána v er-formě a autorka zde volně přechází z myšlenek jedné postavy ke druhé.

TÉMA A POSTAVY LITERÁRNÍHO DÍLA

Celkové téma je průběh jednoho červnového dne v Londýně, zakončený večírkem, který pořádá hlavní postava Clarissa Dallowayová.

Clarissa Dallowayová je padesátiletá dáma z anglické vyšší střední vrstvy, do značné míry omezená na jistý druh myšlení, jenže je daný především jejím životním stylem. Přestože se může zdát, že má všechno nač si vzpomene, řeší dilema, zda si vybrala správnou životní cestu a zda je způsob jejího žití správný. Miluje život, přítomnost, dokáže se radovat z maličkostí a ráda dělá lidem radost. Je velmi nerozhodná a také citlivá.

Další postavou, jejíž příběh se paralelně odvíjí s tím Clarrisiným, je Septimus Warren Smith, bývalý voják z 1.sv.v. , kterou je hluboce poznamenaná především kvůli tomu, že zde ztratil nejlepšího přítele. Pohybuje se na hranici šílenství. Nenávidí konvenčnost a způsob jakým lidé nahlížejí na život. Má pocit, že jen právě on pochopil správně svět a čas a při svých záchvatech se snaží své názory vysvětlit (hlavně své manželce Lukrecii a doktorům). Vždy však dojde jen ke střetu bláznivé mysli a té zdánlivě normální, která ho zkrátka nedokáže pochopit.

Peter Walsh je další s hlavních postav. Je to muž pocházející z prostředí vyšší střední anglické vrstvy, ale na rozdíl od Clarissy se s povrchním a pokryteckým způsobem života anglické smetánky nedokáže ztotožnit. Neusadil se tak jako ona a cestoval. Tím se však odcizil téměř všem známým v Anglii a je pro ně tak trochu podivínem. Je to inteligentní, ale také velmi přecitlivělý muž a dalo by se říct, e je to jedna z mála postav, která neprošla jistým životním posunem, či přerodem. Duševně nezestárl, je pořád stejný jako ve vzpomínkách Clarissy na dobu, když se jí dvořil. Nepodlehl konvenci.

Richard Dalloway je manžel Clarissy, rozumný a solidní gentleman zastávající celkem významný post. Miluje svou manželku a pečlivě se o ní stará. Je to velmi vážená osoba, přesto ale velmi všední.

Elisabeth Dallowayová je dcera Richarda a Clarissy. Je velmi nábožensky založená (hlavně kvůli své soukromé učitelce) Řekla bych, že je velmi podobná Clarisse a stojí na podobném rozcestí jako ona před lety. Má možnost studovat, může být čímkoliv chce, ale může se stát, stejně jako její matka, ženou zaměřenou velmi úzce, žijící jen pro běžné a všední věci týkající se života v anglické smetánce.

Sally Setonová je bývalá přítelkyně Clarissy. Bývala velmi spontánní, otevřená, živá a bezprostřední. Vysmívala se seriózní strojenosti a pro Clarissu byla do jisté doby symbolem svobodné mysli a volnosti a toho, že je možné žít a být sama sebou. I u ní však, jak se dozvídáme na večírku, zvítězil rozum před srdcem a i ona se stejně jako Clarissa provdá za jistého seriózního lorda a žije velmi podobný nudný a všední život.

Lucrezia Smith je manželka Septima Smithe, mladá krásná Italka, která se do Septima zamilovala a odstěhovala se s ním z její rodné země do VB. Její mladá a naivní duše v soužití se šíleným Septimem trpí, ale přesto ho stále miluje. Respektive stále miluje jeho staré já, které se čas od času mezi jeho záchvaty vynoří na povrch.

Atmosféru knihy dokresluje ještě pár vedlejších postav jako např. lady Brutonová, Hugh Whitebread či slečna Kilmanová.

KLÍČOVÉ MOTIVY A JEJICH SMYSL

Řekla bych, že hlavním motivem knihy jsou především květiny, které vnášejí do knihy jistou poetickou stránku a dokreslují její atmosféru.

Za další motiv považuji čas, který pomocí symbolů (např.Big Ben) vrací události do reálna a dává knize strukturu a řád.

Neopomenutelnými motivy je neustálé polemizování nad životem a smrtí, které je patrné téměř v každém myšlenkovém monologu postav.

INTERPRETACE LITERÁRNÍHO DÍLA

Dle mého názoru má kniha hlubší záměr než jen kritiku společnosti a života anglické smetánky, i když podotýkám, že je to jistě jeden z mnoha způsobů interpretace. Já však knihu vnímám jako pohled na různé způsoby vnímání života. Neukazuje nám jak je život dobrý, či špatný, ale spíše to jak je zajímavý, spletitý a na to, že v tom tkví jeho krása. Tuto knihu považuji jako pohled až do úplného nitra lidské duše.

FILMOVÉ ZPRACOVÁNÍ

Tento film byl natočený roku 2002 režisérem Stephanem Daldrym, dle stejnojmenné knihy spisovatele Mechela Cunninghama.

Celý film pojednává o příběhu tří žen, které v různé době a každá žije do jisté míry odlišným způsobem. Spojujujícím prvkem mezi těmito ženami je Paní Dallowayová.

Základní děj se odehrává roku 1923 a týká se Virginie Woolfové, anglické spisovatelky, pro ní v nejkomplikovanější době, a to v době, kdy píše svůj román Paní Dallowayová.

Druhý příběh probíhá o 28 let později, kdy si právě četbou knihy léčí své těžké psychické deprese těhotná žena v domácnosti Laura Brownová.

Třetí příběh probíhá v roce 2001, kde můžeme vidět newyorskou nakladatelku Clarissu Vaughnovou, která právě chystá oslavu pro milovaného muže a básníka Richarda, jenž ale umírá na AIDS.

Všechny tři příběhy končí tragicky. Virginia Woolfová nakonec spáchá sebevraždu – utopí se. Laura Brownová po porodu dítěte nakonec opustí navždy svého muže i své děti a nemocný básník Richard vyskočí těsně před oslavou z okna vysoko nad zemí a spáchá sebevraždu. Druhý a třetí příběh se před koncem filmu vzájemně propojí a ukáže se, že nemocný básník Richard byl vlastně syn Laury Brownové, kterého opustila.

PARALELY KNIHA A FILM

Film Hodiny je natočen podle stejnojmenné knihy, která byla podle románu paní Dallowayová napsána a proto jsou si hlavní témata a motivy podobné.

Film má především velmi blízko ke stylu psaní Virginie Woolfové – principu toku vědomí. Hlavní postavy filmu jsou každá z části podobná hlavní hrdince knihy, ale také samotné autorce a jejich příběhy jsou do jisté míry podobné.

Hlavní paralelou je celkové téma, a to večírek, který se odehrává během jednoho dne. Poté motiv květin, který se objevuje u obou děl. Společné jsou pak také hlavní motivy jako je feminismus a homosexualita, která je v knize spíše skrytá (vztah Clarissy a Sally)

SYMBOLY

Napříč knihou jsem vybrala čtyři symboly, jež mi utkvěly v mysli.

Prvním symbolem jsou květiny, já si konkrétně vybrala puget červených a bílých růží, věnovaný Richardem Dallowayem Clarisse . Vykládám si je jako důkaz jeho upřímné lásky pana Dallowaye ke Clarisse. Tyto květiny jsou jasnou známko toho, jaký k ní chová vřelý cit, ačkoliv jí to nebyl schopen říci.

Druhým symbolem je náhrdelník, jež chtěl pan Dalloway koupit své ženě jako důkaz lásky. Je to symbol bohatství, komfortu a a pohodlí, které je schopné jí nabídnout.

Třetím symbolem je okno, ze kterého Septimus skočí. Okno vnímám jako únik z konvenčního prostředí (tj.domu).

Poslední symbol z knihy, kterž jsem vybrala je kapesní nůž Petera Walshe. Všimla jsem si, že se objevuje především v situacích, když je nervózní a neví, co si má počít. Většinou si s ním hraje a řekla bych, že je to jeho způsob obrany. Nůž znázorňuje jakýsi vyhraněný názor, jenž má Peter například k anglické smetánce a jejímu chování.

CHARAKTERISTIKA ZVOLENÉ POVAHY

Pro charakteristiku postavy jsem si vybrala postavu slečny Kilmanové, protože ačkoliv se jí v knize příliš nevěnují (snad jen na začátku), považuji ji za jednu z velmi důležitých. V jejím myšlení a chování se totiž odráží velmi kritický pohled na soudobou anglickou společnost. Především na vyšší střední vrstvu. Je z ní cítit skoro hmatatelný pocit závisti, zloby a zášti, kterou k životu paní Dallowayové a jiných chová. Ona sama své negativní smýšlení vůči těmto lidem argumentuje vírou v Boha, ale ze všech těch falešných slov o Bohu a o tom, že prožít život takovým nedbalým způsobem, je téměř hřích, je znát hlavní důvod toho všeho, a tím je závist. Na jednu stranu je pro ní Bůh útěcha, na stranu druhou si myslím, že je z jejího názoru cítit, jak je její víra falešná a přesto všechno, co hlásá je sžírána právě onou již zmiňovanou závistí. Tato postava mě zaujala snad ze všech nejvíce, byla pro mě dokonalým popisem, který se mi téměř zjevil před očima. I když mi její postava nebyla sympatická, zaujal mě její osud a to, jak se s ním vyrovnává.

VLASTNÍ NÁHLED

Musím říct, že film a kniha se podle mého názoru nedají moc srovnávat. Každé z děl přináší úplně jiný umělecký prožitek. Mohu ale s jistotou říct, že se mi mnohem více líbila kniha. Styl psaní Virginie Woolfové je mi velmi blízký, hlavně kvůli tomu, že se mi v hlavě honí myšlenky velmi podobně, zmateně a nesrozumitelně. Líbí se mi způsob, jakým se vyjadřuje a jak dokáže vykreslit jednotlivé postavy. Kniha ve mně zanechala hluboký dojem.


Další podobné materiály na webu:

Paní Dallowayová

Běžná cena: 269 Kč Sleva: 20%

“>

Dostupnost: Nedostupné Když teď objednám,
kdy zboží obdržím?

Hlídat dostupnost a cenu »

Kód: D0193075
EAN: 9788020715593
ISBN: 978-80-207-1559-3
Nakladatel: Odeon
Vazba: Pevná s přebalem matná
Počet stran: 160
Rok vydání: 2014
Rozměry: 135,0×208,0x13,0mm
Váha: 255g
Jazyk: Česky
Kategorie: Světová próza

„Jedná se o můj několikátý nákup. Zatím bylo vše ok, i při platbě předem nebo na fakturu.“

Londýnské jitro, červen 1923. Paní Clarissa Dallowayová jde do květinářství pro výzdobu na svůj dnešní večírek. Než však tahle událost pro lidi z lepších kruhů nastane, strávíme v její společnosti obyčejný den, který nás nenechá na pochybách, že pod slupkou stárnoucí, průměrné středostavovské paničky bije srdce se stejně vroucí pravidelností, s jakou se na Toweru každou čtvrthodinu hlásí Big Ben. Woolfová však nejenže rozbíjí klišé o jedné snobské madam. Technikou proudu vědomí a s přispěním vedlejších postav tohoto okouzlujícího letního capriccia před námi postupně odhalí skutečné nitro paní Dallowayové, které působí věrněji než sebetrefnější realistický popis, a také její obrovskou žízeň po životě. Próza inspirovala světoznámý román M. Cunninghama Hodiny a stejnojmenný oscarový film.

MOJE KNIHOVNY

Kliknutím na tlačítko zařadíte knihu do seznamu k pozdějšímu nákupu.

Přejete si dostat určitou knihu? Přidejte ji do seznamu přání a zašlete jej svým známým.

Máte již přečtenou danou knihu? Zařaďte si jí do knihovny a najděte podobné.

Woolf, Virginia
Paní Dallowayová

Květiny pro paní Dallowayovou (Doslov k novému vydání Paní Dallowayové, Odeon 2004)
Virginia Woolfová: Paní Dallowayová. Přeložila Kateřina Hilská (v tomto překladu 1. vydání). Doslov Martin Hilský. Euromedia-Odeon, Praha 2004

Hodiny (The Hours) a Paní Dallowayová (Mrs Dalloway) byly dva pracovní názvy poměrně krátké prózy, na níž Virginia Woolfová usilovně pracovala od 16. srpna 1922 do 17. října 1924. První z nich symbolicky vystihoval tu "neodvolatelnost" úderů zvonu, ono palčivé vědomí uplývajícího času, které prostupuje celým dílem Virginie Woolfové. Druhý a definitivní název je konvenčnější a daleko méně symbolický, obyčejné vlastní jméno, které připomíná prostou, ale významnou skutečnost: Woolfová se v tomto díle pokouší vytvořit plnohodnotnou, živou postavu.

Kdo je paní Dallowayová? Co vlastně prožije v průběhu jednoho červnového dne, který zdánlivě tvoří jediný časový rozměr knížky? Kdo je tato nepříliš hezká, nepříliš chytrá, nepříliš vzdělaná žena, která na sebe soustřeďuje naši pozornost od první věty knížky až do samého závěru? "Ne že by byla nějak nápadně krásná; vůbec nebyla krásná; nebylo na ní nic malebného; nikdy neřekla nic obzvlášť chytrého; avšak byla tam, byla tam," říká o ní Peter Walsh, když si ji vybaví v kroužku přátel a známých. Její přítomnost v románu je stejně intenzivní. Ať už je Clarissa Dallowayová jakákoli, stojí před námi živá a nepostižitelná, se všemi svými nedostatky, s celým svým půvabem.

V eseji Pan Bennett a paní Brownová (Mr. Bennet and Mrs. Brown) vypráví Virginia Woolfová jednu docela obyčejnou příhodu, která se jí stala ve vlaku po cestě z Richmondu na nádraží Waterloo. Vstoupila do kupé a přerušila hovor dvou starších lidí, které předtím nikdy neviděla. Muž vystoupil a v kupé zůstala s Virginií Woolfovou malá, drobná, podivná starší paní. Její obličej vyjadřoval velké utrpení. Virginia Woolfová si tu neznámou ženu pokřtila na paní Brownovou. Z tónu řeči, z výrazu očí, z pohybu ruky a z oblečení paní Brownové si Virginia Woolfová vyčetla nejen psychické drama, které před chvílí proběhlo v kupé, ale celý životní příběh paní Brownové. Z jednoho prchavého okamžiku učinila čas celého života, z několika přesně odpozorovaných vnějších detailů sestrojila složitý vnitřní svět paní Brownové.

Každý román začíná postavou a každá postava začíná náhodným setkáním s paní Brownovou, každý spisovatel potká jednou paní, která řekne: "Jsem paní Brownová, chyť si mě, můžeš-li," říká obrazně Virginia Woolfová. Vůbec ji nezajímá, zda otec paní Brownové měl obchod v Harrowgate, jakou platil činži, nezjišťuje platy obchodních příručích kolem roku 1878, nezajímá ji, kdy a na co zemřela paní Brownová. Zajímá ji paní Brownová, jak teď před ní sedí, snaží se zachytit a ztvárnit dojem, kterým na ni paní Brownová zapůsobila. Pokouší se o nemožné: zachovat sílu a svěžest prvního dojmu, zafixovat prchavou zkušenost. "Stojíme rozechvěle na prahu velkého věku anglické literatury," píše Woolfová zaníceně v závěru svého eseje, "ale můžeme do něho vstoupit jen tehdy, když si umíníme, že nikdy, nikdy neopustíme paní Brownovou."

Nezamýšleným paradoxem však je, že naproti Virginii Woolfové sedí ve vlakovém oddělení Virginia Woolfová. Ať již se imaginární paní Brownová převtělí do kterékoli postavy, paní Dallowayovou nevyjímaje, vždycky představuje aspoň jednu stránku rozporuplné osobnosti Virginie Woolfové. Stejně jako paní Dallowayová i Virginia Woolfová chodila okouzleně po Londýně, byla stejně intuitivní, stejně citlivá a vnímavá, dokonce i fyzicky se paní Dallowayová podobá své autorce. Je stejně živá, má tytéž ptačí pohyby. Trpí jako ona depresemi a stísněností, také miluje krásu a květiny. Stejně jako paní Dallowayová i Virginia Woolfová byla oblíbenou hostitelkou, také ona pocházela z vyšší střední třídy. Pronikavý intelekt Virginie Woolfové paní Dallowayová nemá, ale touto vlastností je obdařen Peter Walsh. A Septimus Smith, který je v knize druhým já Clarissy Dallowayové, je zároveň druhým já Virginie Woolfové. Jeho těžká duševní porucha a tragický konec jako by předznamenávaly tragédii Virginie Woolfové, jako by literární postava s pochmurnou romantickou ironií předpovídala osud svému autorovi. Přesto Paní Dallowayová není autobiografickým románem v běžném slova smyslu. Woolfová píše subjektivní prózu a její postavy jsou mimoděk součástí jejího vědomí.

Próza Virginie Woolfové skutečně připomíná plátna malířů, kteří pracují v plenéru a jejichž obrazy voní sluncem, vodou a vzduchem. První stránky Paní Dallowayové vznikly z pozorování, které Woolfová prováděla na svých častých procházkách Londýnem. Pohyb jednotlivých postav v knize lze snadno vystopovat na mapě Londýna. Stejně jako obrazy impresionistů zvěčňuje Woolfová pomíjivý okamžik, podává ten nejdetailnější záznam nejjemnějších záchvěvů světla a barev červnového rána. Rozkládá jeden okamžik na množství zážitků a vjemů, aby ve zcela všední skutečnosti objevila neobyčejnou krásu. Její síla spočívá v tom, jak intenzívně se dovede dívat kolem sebe, jak ostře umí vnímat ono "zde" a "nyní".

Stejně jako impresionisté se musela vyrovnat s problémem, jak vtisknout řád a tvar prchavým, útržkovitým zážitkům, aniž jim vezme jejich svěžest, aniž zničí dojem pomíjivosti. S klasickou přísností vtiskává svým prózám jednotu času. Ve všech jejích knihách jsou ukryté hodiny, buď ty skutečné s ručičkami, nebo jejich náhražky. Ubíhající čas může stejně dobře měřit hlemýžď lezoucí v trávě nebo slunce na obloze. Protože proud myšlenek a vjemů není logický, ruší Woolfová tradiční inventář románu, především příběh a zápletku, a nahrazuje je vracejícími se obrazy a motivy. Francouzský malíř Jacques Raverat jí v dopise psal, že její próza se neodvíjí lineárně, že spíš vyzařuje z nějakého středu, že se sdružuje kolem centrálního motivu jako kola na vodě, když do ní vhodíme kámen.

Je svěží červnové ráno roku 1923. Paní Dallowayová vychází ze svého westminsterského domova, aby si koupila květiny na večírek, a stává se sama částí tohoto krásného, svítivě zamženého rána. Sama je zpočátku pouhou barevnou skvrnou, lehkou impresí, má v sobě cosi ptačího, cosi sojčího, cosi modrozeleného, svítivého, živého, ačkoli už jí minula padesátka a po nemoci je hodně pobledlá. Senzualisticky vychutnává vlnění trávy, chvějivý třpyt listoví, mihotání stínu ve ztišeném parku i opojný ruch ulice. Ve chvíli, kdy se ozve rána z výfuku šedivého auta, ohlašující příjezd imperiálního majestátu, kdy celá ulice ztichne, a dokonce i láhve sodovky se staví do pozoru, aby vzdaly hold neznámé veličině, zkrátka ve chvíli, kdy na Bond Street probíhá velkolepá fraška na počest britské říše, zastihujeme paní Dallowayovou v Mulberryho květinářství, uprostřed kosatců, šeříků, hrachorů a růží. Clarissa Dallowayová má ráda život, přítomný okamžik, červen, Londýn, a snad nejvíc ze všeho miluje růže.

Motiv květin je vedle úderů Big Benu, kapesního nože Petera Walshe, klobouků Rezie Smithové, ministerského předsedy, snubních prstýnků a Buckinghamského paláce jedním z hlasů onoho koncertu, kterým je Paní Dallowayová. Postupuje skutečně celou knihou, jako by si Clarissa neodnesla kytici hrachorů, ale hned celé Mulberryho květinářství a roztrousila je po Londýně. Květiny jsou jedním z mnoha vnějších detailů, kterými Woolfová dokresluje povahové rysy postav, společensky je zařazuje, hodnotí je. Používá jich jako lyrického motivu i jako sociálního komentáře. Každá postava Paní Dallowayové drží v ruce kytku. Společenské postavení i výstřednost Sally Setonové, k níž má Clarissa velice silný citový vztah, naznačuje Woolfová motivem květin. Sally odstřihuje květinám stonky a nechává květy plout v míse s vodou, pěstuje modré hortenzie a má doma celé záhony vzácných ibiškových lilií. Slečna Kilmanová, kterou Clarissa nenávidí pro její fanatické pobožnůstkářství a z toho vyplývající bezcitnost k lidem, zmáčkne květiny dohromady. Patolízalský Hugh Whitbread, který se domohl úřadu u dvora a jeho postavení je tak významné, že čistí králi boty, přichází na oběd u lady Burtonové nevkusně s kyticí karafiátů, jak se sluší na měšťáka, jenž se přiženil do aristokratické rodiny.

I květiny pro paní Dallowayovou mají spoustu významových odstínů. Pan Dalloway kupuje své ženě kytici řezaných rudých a bílých růží v hedvábném papíře a chce jí říci, jak ji miluje. Nakonec jenom Clarisse připomene hodinu nerušeného klidu po obědě. Růže v jejím pokoji mají cenu zlatých šperků, které mohla dostat stejně snadno, a vyjadřují, co Clarissa získala svým sňatkem – přepych, pohodlí, společenské postavení, jistotu i starostlivou pozornost pana Dallowaye. A přece v té chvíli přímo hmatatelně pociťuje svou osamělost.

Peter Walsh sám mnoho smyslu pro krásu květin nemá, a jestliže na růžích od pana Dallowaye utkvívá matný odlesk zlata, Peter Walsh ty krásné, aristokratické květiny pro paní Dallowayovou degraduje na docela obyčejnou zeleninu. Květák a zelí jsou směšnohrdinskou obdobou drahých květin, které si paní Dallowayová kupuje v nejluxusnějších obchodech stejně jako své rukavice, klobouky, střevíce. "Já mám radši lidi než květák," říká tento socialista v jistém smyslu.

Konečně i tělem šíleného Septima prorůstají červené květiny. I tyto nejsmutnější květy knihy, květy tmy a květy zla, patří tak trochu paní Dallowayové. Septima sice vůbec nezná, je s ním však spjata ještě těsněji než s Richardem Dallowayem nebo Peterem Walshem. Clarissina úzkost, samota a strach ze smrti nacházejí paralelu v Septimově šílenství. Septimus vidí hrůzu života, Clarissa jeho radost, vzájemně se doplňují, jsou dvěma aspekty jedné osobnosti. Se zprávou o Septimově sebevraždě přišla na Clarissin večírek smrt.

A přece s odstupem času zbude z knížky Virginie Woolfové pocit radosti ze života, nejhlouběji se vryje do paměti atmosféra toho nádherného červnového rána, kterým prochází drobná, prošedivělá žena s kyticí hrachorů v ruce. "Jsem paní Dallowayová, " jako by říkala, "chyť si mě, můžeš-li."

Leave a Reply