Kniha Petrolejové lampy (Jaroslav Havlíček)

Kniha Petrolejové lampy (Jaroslav Havlíček) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Petrolejové lampy (Jaroslav Havlíček)
  • Elérhető fájlok: Kniha Petrolejové lampy (Jaroslav Havlíček).pdf, Kniha Petrolejové lampy (Jaroslav Havlíček).epub, Kniha Petrolejové lampy (Jaroslav Havlíček).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Petrolejové lampy

kniha od: Jaroslav Havlíček

Mistrovské psychologické drama je realistickou studií maloměsta (rodné Jilemnice) na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Příběh energické a nepoddajné Štěpky se zapsal do povědomí především díky stejnojmenné filmové interpretaci režiséra Juraje Herze s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích.

Romány, Literatura česká
Vydáno 1957 , Československý spisovatel více informací.

Komentáře (131)

Kniha Petrolejové lampy

Velkolepé dílo z maloměsta, realismus až naturalismus, tíživé vědomí nevyhnutelného. Po krátké úvodní pasáži radostného života belle epoque tvrdé prozření v životní realitě. Má milá rozmilá neplakej, život už nebude jinakej. Zítra ach zítra kdopak ví, zítra si lehnem do rakví. Stejně vynikající je i film s Janžurovou v její životní roli a Čepkem, který se pro lajtnanta Malinu zrodil. Jak pyšně si vedla krásného cool lajtnanta po svatbě náměstím před závistivýma očima všech a jaké strašné ponížení prožila o málo let později na stejném místě před stejnou korzující maloměstskou smetánkou s troskou, která se z jejího muže stala. Havlíček je vpravdě světový spisovatel, kam se hrabou mnohá evropská či americká světová díla.

Jaroslav Havlíček je skutečně mistr, na něhož může být česká literatura hrdá.
(V současné době bohužel na téma manželství vychází hory knih od grafomanských autorek, které si odskočily od plotny s nápadem, že mezi pečením bábovky a kojením napíšou emotivní román o tom, jak to v životě chodí. Podle toho to také na současném literárním poli vypadá.):)
Jak to v životě doopravdy chodí, věděl například starý dobrý, naturalistický Havlíček, aniž by svým psaním musel urážet vkus a inteligenci čtenáře. Přitom je jeho styl srozumitelný, skutečné emoce mu neschází, dílo má spád a ještě se dobře čte.
Bohatá, neatraktivní Štěpka v románu sice za pět minut dvanáct konečně získá sedláckého manžela, dříve důstojníka, který jí ovšem zatajil, že má syfilis, umírá a potřebuje finanční zázemí a ošetřovatelku. Tím se rozjíždí nejdůležitější zápletka skvěle vygradovaného a strhujícího psychologického románu, jemuž žádné "bábovky" nesahají ani po kotníky.
Štěpka se stává z měšťanské slečinky praktickou selkou, která musí mnohé úsměšky přehlédnout, zapnout všechny síly a postarat se o nefunkční, novou rodinu.
Škoda, že Havlíček nestihl dokončit původní záměr, a to sice, že román bude první ze čtyř, a bude se nadále věnovat dalším osudům Štěpky a jejímu rodnému městu.
Děkuji skutečnému spisovateli za jeho dílo a mrzí mě, že zemřel tak brzo a nestihl toho napsat víc. Bohužel mu do života zasáhla první světová, studoval vysokou školu a pak zase měl náročné zaměstnání v bance. Svá propracovaná, psychologická díla psal po večerech, což je pro mě obdivuhodné až neuvěřitelné. Opravdu škoda, že od osudu nedostal na svojí tvorbu trochu víc času.

Výborné ztvárnění maloměsta se všemi jeho typickými obyvateli. I okrajové postavy mají hloubku a vývoj, u hlavních je pak psychologická drobnokresba místy dojímavá, místy až odpudivá, ale především zcela realistická. Tragédie se odehrává v prostředí, které všechno umenšuje, proměňuje v klep a posměšek, kde se místo soucitu projevuje pokrytecké pohoršení, kde přinejlepším na dramata není čas, protože je pořád co dělat i bez nich. V tom je velká výmluvnost a působivost románu. Jediné, co mi občas zaskřípalo, jsou na můj vkus trochu vykonstruovaná zastavení Štěpčiny křížové cesty od posměšků pro její nezávislost po rozpad rodiny a uměle budované paradoxy. Havlíček je pečlivý konstruktér, občas až moc, ale to je jen malá nedokonalost.

Bylo to skvělé, české klasiky jsem se bála, ale byla to chyba. Psychologie postav výtečně vylíčena a tak tísnivá atmosféra, která z knihy od začátku dýchala by mohla směle konkurovat kdejakému hororu. O to víc děsivá, když vyvěrala z doby a skutečných obyčejných lidí, kteří měli tehdejší dobou zničenou duši. byla skvělá.

Kniha i film, které mohu číst a vidět stále dokola. Vždy mě stejně dojímá Štěpčin životní příběh a tolik bych jí přála, aby k ní osud nebyl tak krutý. O to víc obdivuji její sílu, nezdolnost a odhodlání, se kterým vše nakonec zvládne. Miluju knihy Jaroslava Havlíčka, takže i zde mě vždy jeho úžasný spisovatelský styl dokonale vtáhne do děje příběhu a vůbec mi nevadí, že vím, jak vše dopadne.

Jedna z mála knih klasické české literatury, která ani časem nic neztratila na své aktuálnosti, popis charakterů postav je naprosto dokonalý.

Jaroslav Havlíček si nebere servítky a přesně vystihuje jak hlavní charaktery, tak nemilosrdnou maloměstskou společnost. Jaký jiný život mohla Štěpka mít, kdyby se nemusela přizpůsobovat očekávání ostatních.

Příběh o touze, bolesti a síle. Psychologie postav je popsána tak dokonale, až to probouzí opravdovou hrůzu. Tento rys společně s popisem životního stylu a názorů postav v knize vytvořil neopakovatelné psychologické drama, ze kterého běhá mráz po zádech právě proto, že je tak překvapivě reálný a blízký.

Kniha: Petrolejové lampy – Jaroslav Havlíček

Kniha: Petrolejové lampy
Autor: Jaroslav Havlíček

Předpokládaný termín doručení dle zvoleného dopravce:
GLS: 18.2.2020
Česká pošta: 18.2.2020

Osobní odběr
Předpokládané připravení zboží proběhne v odpoledních hodinách dle zvoleného místa v termínu:
Ostrava: 17.2.2020
Ostatní výdejny: 18.2.2020
Uloženka: 18.2.2020

Pozn.: doručení nebo připravení na výdejním místě závisí na nejpomalejším produktu ve Vaší objednávce.‘, -80, 15);" onmouseout="hide_help();">Kdy zboží dostanu


90%
3 hodnocení
0 recenzí
počet hodnocení
90 % celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: » LEDA
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 03.05.2013
Počet stran: 374
Rozměr: 21 cm
Vydání: V nakl. Leda vyd. 1., upr.
Jazyk: česky
Vazba: kniha, vázaná vazba
Novinka týdne: 2013-19
ISBN: 9788073353131
EAN: 9788073353131

Petrolejové lampy jsou psychologickým dramatem nepoddajné ženy zasazeným do kroniky lidských osudů v přelomové době, jejíž události daleko přesahují rozměry maloměsta, v němž se román odehrává. Příběhu vévodí mistrně vystižené, nejednoznačné, vnitřně rozporné, a proto opravdově živé postavy, jejichž charakter se vyhraňuje v krajních situacích, před nimiž není úniku. Hlavní hrdinka Štěpka, robustní amazonka obdařená dravou energií, si od dětství navykla na nepochopení, ale i obdiv. Bouří se proti nesmyslnosti osudu a její život trvale pohání napětí mezi vytouženým ideálem a reálnými okolnostmi. Běh událostí dokáže silnýma rukama ovládat, jenže ve věcech lásky to neplatí, a tak získává i ztrácí v podivném manželství, jež neodvratně míří k bizarnímu konci. Je Štěpčiným východiskem pouze ironie jako jediný čestný kompromis mezi hluboce raněnou duší a světem, s nímž se nelze smířit (Stendhal), anebo se naplní její vytrvalé přesvědčení, že "co není, může být"? Romantický realista Jaroslav Havlíček, vynikající pozorovatel a autor s mimořádně osobitým, neopakovatelným viděním světa, stvořil v tomto románu fascinující obraz všeobecné proměny z přelomu století, jež pokračuje až do našich dní.

Podle románu Petrolejové lampy natočil režisér Juraj Herz stejnojmenný film s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem v hlavních rolích.

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Havlíček Jaroslav (*03.02.1896 – †07.04.1943)

Petrolejové lampy (7)

Vydalo nakladatelství Academia v Praze roku 2008 (9. vydání, v Academii 1.). Počet stran: 279. ISBN: 978-80-200-1595-2.

Štěpánka Kiliánová (Štěpka) – původ z dobře finančně zajištěné městské rodiny; vymyká se společnosti – divadelní chování, výstřední, prořízlá pusa, neštítí se práce; nevzhledná, silná, tmavé vlasy; žena "od rány", vytrvalá, obětavá, starostlivá; romantická, citlivá; psychicky silný člověk
hejtman Pavel Malina – Štěpčin bratranec, později manžel; byl na vojně = špatné chování; lstivý, vychytralý, líný, libuje si v alkoholu, kartách, honitbě; na Štěpku je v době nemoci (syfilis) zlý, krutý a dělá jí naschvály
Anna Kiliánová – matka Štěpky; typická matka – věří dceři, nic jí nezakazuje
Antonín Kilián – otec Štěpky; povoláním stavitel = mnoho peněz pro rodinu; je striktně proti sňatku své dcery s hejtmanem Malinou, odrazuje ji, dokonce doufá v době nemoci Pavla, že on sám umře až po hejtmanovi, aby viděl Štěpku znovu šťastnou bez Pavlovy přítěže
Jan Malina – bratranec Štěpky, bratr Pavla Maliny, na konci nový nápadník Štěpky; nesnáší bratra za opuštění statku a jeho zadlužení, ve kterém musel žít spolu s otcem

  • psychologický román
  • původní název Vyprahlé touhy (1935), posmrtně vydáno s názvem Petrolejové lampy (1944)
  • epický román = má děj, příběh, určení, časové a příčinné souvislosti, větší rozsah, řada událostí soustředěných kolem společného jádra, mnoho postav i dějových linií
  • motto knihy: Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni.
  • věnování: Památce mého otce.
  • 3 části:Lampy svítí a prostírá se (33 kapitol); Sytý u stolu (22 kapitol); Lampy zhasínají (11 kapitol)
  • kniha měla být původně trilogií o Štěpce Kiliánové a městě Jilemnici (za života ale stihl pouze přepracovat Petrolejové lampy a napsat torzo románu Vlčí kůže)
  • hlavní téma: zachycení mezilidských vztahů v rodině v pozadí psychické choroby u jedné z hlavních postav (v tomto případě Pavla Maliny)

Lampy svítí a prostírá se

Kniha začíná vypravováním o dvou rodinách. Kiliánovi, kteří jsou majetní měšťané a Malinovi, kteří bydlí na statku na Vejrychovsku. Je přiblížena situace obou rodin.
Antonín Kalina si vzal Annu Malinovou (nyní Kiliánová), on sám je vážený stavitel ve městě. Má velmi dobrou pověst a svým povolání zajistil finančně svoji rodinu.
Na Vejrychovsku bydlí bratr Anny Kiliánové Jan Malina se dvěma syny – Pavlem a Janem. Pavel je starší o 5 let než Štěpka, Jan o 7 roků. Statek získal poté, co se původní majitel pomátl a svoje peníze rozházel po lese.

První část vypravuje o životě mladé Štěpky, která se velmi vymyká konzervativnímu života maloměsta. Na Vejrychovsku proto pobývala často, utíkala sem od města. Hrávala si s bratranci a ti ji učili různé neplechy. Stříleli do slunečnic, prali se. Protože byla Štěpka odmalička velká a statná, podařilo se jí jednou dokonce Pavla přeprat. Pak ale přišel věk, kdy měl Pavel odejít do školy. Tu ovšem nedokončí a chce jít do války. Jan se cítí ukřivděně, protože se musí starat o statek s otcem, kdežto Pavel si jde z domu a ještě za něj musí platit otec nemalé peníze.

Štěpka byla také po ukončení školní docházky poslána pryč z domu, aby se "otrkala". Rodiče ji poslali – namísto do kláštera – do Jičína k paní Zemanové. Poté objeví svůj divadelní talent. Začíná s úspěchem hrát divadlo. To je Štěpce už okolo 18 let.

Sytý u stolu

Štěpka má smůlu na chlapce, a to proto, že je tak výstřední. Po promenádách ve městě chodí výstředně oblečená, vždy má nějaký nevkusně barevný klobouk, ale matka Anna její styl nekritizuje. Ostatní dívky z Jilemnice už mají nápadníky, ale Štěpka stále nic. Proto ve svých 20 letech jde ke kartářce. Ta jí řekla, že jí peníze nepřinesou štěstí, že vidí sňatek, ale o dětech v kartách nic není.

Pak se začne stýkat s mladými lidmi od divadla. Je šťastná, že ji někdo obdivuje a potřebuje.

Později navazuje vztah s Antonínem Gromanem. Od něj dostane první polibek, ale vztah není ideální kvůli častým rozporům, proto se nakonec i rozešli. Štěpka ale chtěla dítě, proto začala, až "vlezle", hledat budoucího partnera. Anna Kiliánová onemocněla, měla bolesti v nohou.

Když bylo Štěpánce 29 let, projel Jilemnicí první vlak, což byla obrovská událost (svátek) pro maloměsto. Pavel Malina dojel zpět na statek, kde ovšem není vítaný, protože díky svému studiu statek velmi zadlužil. Peníze ale otci ani bratrovi nesplácí. Pavel se začne častěji setkávat se Štěpkou (pro Štěpku je to milostné vzplanutí, pro Pavla vypočítavost).

Pavlův bratr Jan si chce vzít děvečku ze statku a vyhodit z Vejrychovska Pavla, protože Vejrychovsko zadlužil už dost, ať se konečně postaví na své nohy. Toho ale napadne, jak dostat alespoň sebe z dluhů – vzít si sestřenici Štěpku.

Ke Štěpce se začne chovat jako nikdy předtím, přesvědčuje ji o výhodě jejich budoucího manželství. Ta ovšem neví, jestli to Pavel myslí opravdu upřímně. Pavel se nevzdává a požádá o její ruku rodiče. Otec byl striktně proti, věděl, o co mu jde, jenže matka Anna (v tu dobu již nemocná) byla jakoby nalomená. Možná chtěla vidět dceru konečně šťastnou. Štěpka si postaví hlavu, tak Kilián nakonec svatbu povolí.

Za její věno otec postaví na Vejrychovsku panský dům, odkoupí polovinu pozemků a tím polovičně oddluží statek, ale pod podmínkou, že všechno je jen a jen Štěpky, Pavlovi nic nepatří. Mladý pár se vzal, konala se velkolepá svatba s hostinou v novém domě. Svatební noc ale neproběhla podle Štěpčiných plánů, měla nějakou představu, kterou Pavel bohužel nesplnil – usnul. Navenek vypadali jako ideální novomanželský pár, uvnitř to ovšem skřípalo. Nechtěl se s ní milovat, tak se Štěpka domnívala, že má nějakou nemoc. Když se ho na to zeptala, tak se urazil. Štěpka se omluvila a odprosila, snažila se s ním mluvit o dětech, které si strašně přála. Pavel však děti nechtěl, svěřil se jí, že má nemoc (dovezl si ji z vojny), díky které děti mít nemůže, ale která se dá léčit. Proto začne Pavel jezdit do Jičína na léčení, Štěpka poprvé pochopí, že sňatek byl nejhorší čin jejího života. Manželé k sobě už nemají žádný vztah, ale navenek nedávají nic znát. Hlavně Štěpka nechce, aby se to dozvěděli rodiče – matku by to ranilo, otec by vyváděl.

Pavel se v domě o nic nestará, Štěpka se proto rozhodne být místo něj hospodářem. Vše vezme do svých rukou. Po dlouhém přemlouvání bratrance Jana Maliny, aby jí pomohl se statkem i přes svou nenávist k bratrovi, se dává práce. Celý rok hospodaří a daří se jí. Otec však není nadšený, protože takhle se nemá chovat dcera městského stavitele, ale ta mu to rozmluví. Pracuje celé dny, jen aby se nemusela vidět s chátrajícím a nevrlým Pavlem. Ten si jen užíval, chodil po lese s puškou a psem, pil litry alkoholu a jezdil kočárek kdovíkam. Jeho zdravotní stav se ale rapidně zhoršoval, nesloužily mu nohy. Vysloužil si tím od dětí přezdívku "skákavý hejtman".

Lampy zhasínají

Otec Štěpky, Antonín Kilián, nedokáže pořád Štěpce odpustit sňatek s Pavlem, kterého nesnáší. Dívá se na něj se zalíbením, jak schází. Nemůže už pomalu chodit, už nejezdí ani na vyjížďky, jen pije alkohol. Dokonce doufá, že Pavel umře ještě před ním a on uvidí Štěpku konečně šťastnou. To se mu ale bohužel nepovede. Umírá v hostinci svého přítele Gromana. Pak je popisován jeho pohřeb. Za rakví jde zdrcená Štěpka, "umírající" Pavel, jenž se o ni opírá, aby nespadl a zbytek městečka. Anna měla doporučeno od lékaře být doma, dívala se na všechno z okna. Pavel je na tom psychicky hodně špatně. V průběhu pohřbu si myslí, že mluví s nebožtíkem, bojí se dokonce ticha a smrti.

Štěpka se začne po otcově smrti starat o nemocnou matku – vaří jí, předčítá jí knihy, jenže vynaložená péče je až přehnaná. Zatímco se poctivě věnuje matce, tak zanedbává Pavla. Ten se jednoho dne sbalí a odjede pryč i s koňmi. Nikdo neví kam. Jakmile se to Štěpka doví, okamžitě se sbalí a jede s čeledínem Hansem manžela hledat. Dojedou k hostinci, kde se doví, že Pavel šel do hor – na vrchol Kokrháč. Štěpka tedy šla také. Absolvovala dlouhou cestu do kopce, ve vrcholcích byl už sníh. Našla zde prokřehlého, zničeného a nemohoucího Pavla. Vynaložila obrovskou sílu, aby ho snesla dolů (kvůli nemoci už pomalu nemohl chodit). V půli cesty ho položila do trávy, aby si i ona trochu odpočinula. Manžel však už trochu pookřál a začal na ni být velmi hrubý, dokonce se jí jakoby vysmíval. Zjistila, že přemýšlel o své smrti. Sebrala poslední zbytky sil, aby ho dostala až dolů do hospody a ke kočáru. Musela se velmi obětovat, protože hejtman Malina byl hodně těžký. Jakmile se jí to povedlo, odvezla ho domů.

Na Vejrychovsku se pak starala o nemocného hejtmana, ve městě o nemohoucí matku. Pavel jí dělal samé naschvály, rozbíjel vše, co mu přišlo pod ruku. I proto žádná služka na statku moc dlouho nevydržela. Pavel jim dával samé těžké úkoly, bály se jej, byl nepředvídatelný.

Pak umřela i Anna Kiliánová, Štěpka si začala uvědomovat, že je na světě úplně sama. Čím více hejtman chátral, tím větší nad ním měla Štěpka fyzickou převahu. Když jednoho dne urazil svým pošklebováním její zesnulou matku, tak ho uhodila. Začala ho odvykat jeho nepěkným zvykům.

Pavlův bratr Jan Štěpku stále nabádal k tomu, aby manžela dala do blázince, ta to však striktně odmítala. Jednoho dne ale Jan odvezl bratra do Prahy, i bez souhlasu Štěpky. S tím se nesmířila, tak jela za ním, jenže doktor jí její rozhodnutí, vzít si ho zpět, rozmluvil. Mohla ho ale stále navštěvovat. Jak byla sama na statku, tak se smířila s jeho smrtí. Jeden večer měla dokonce sen o své a Pavlově dokonalosti, tato iluze byla na konci ale vyvrácena. Ve snu uspořádala velkou hostinu, kde na něj čekala a on stále nepřicházel. Ráno poté přišel telegram – Pavel umřel.

Hned jela do pražského blázince. Cestou vlakem zpět vzpomínala na Pavla, na svůj život a na rodiče. Na to, jaký Pavel byl, vzpomíná v dobrém i ve zlém. Zdálo se jí, jako by k ní otec mluvil a říkal jí, ať si hlavně nic nevyčítá.

Štěpka se poté pečlivě stará o hrob zesnulého manžela. Na hřbitov s ní chodí i Jan a jeho otec, starý Malina. Po pár dnech začne Štěpka znovu žít, odloží smutek a je zase plná elánu. Plánují s Pavlem společnou práci na statku.

Kniha je zakončená tak, že naznačuje budoucnost. Janovi v hlavě probíhá myšlenka, že by si ji mohl vzít protentokrát on, aby spojili obě poloviny statku. Právě neukončený děj měl být přichystán pro další knížku (Vlčí kůže) z trilogie o Štěpce Kiliánové.

Kniha byla velmi dobře napsaná. V dobré orientaci pomohlo i rozdělení na 3 velké celky a 66 kapitol.

Havlíčkův styl byl velmi dobře srozumitelný a hlavně čtivý, což je podle mě nejdůležitější. Bylo zajímavé sledovat vývoj mladé nezkušené Štěpky v dospělou, psychicky vyspělou a vytrvalou ženu, která je odhodlá přeměnit se z městské dívky na tvrdě pracující selku na statku.

Zdroj: Kristýna P., 07.10.2011

Kniha: Petrolejové lampy – Jaroslav Havlíček

Kniha: Petrolejové lampy
Autor: Jaroslav Havlíček

Předpokládaný termín doručení dle zvoleného dopravce:
GLS: 19.2.2020
Česká pošta: 19.2.2020

Osobní odběr
Předpokládané připravení zboží proběhne v odpoledních hodinách dle zvoleného místa v termínu:
Ostrava: 18.2.2020
Ostatní výdejny: 19.2.2020
Uloženka: 19.2.2020

Pozn.: doručení nebo připravení na výdejním místě závisí na nejpomalejším produktu ve Vaší objednávce.‘, -80, 15);" onmouseout="hide_help();">Kdy zboží dostanu


87%
3 hodnocení
0 recenzí
počet hodnocení
87 % celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: » LEDA
Médium / forma: Tištěná kniha
Počet stran: 374
Rozměr: 201,0×134,0x31,0 mm
Vydání: V nakladatelství Leda vydání druhé, upravené
Skupina třídění: Česká próza
Hmotnost: 0,419kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-7335-423-7
EAN: 9788073354237

Kniha je mistrným pohledem do psychologie hrdinky, která se celým svým založením ostře odlišuje od maloměstského prostředí. Její životní příběh je historií touhy po štěstí a nepoddajné životní síly. Z dvojí roviny, společenské a individuální, odkrývá autor groteskní tragiku zápasu s nešťastným manželstvím a nepřátelským prostředím malého města. Realita vidění, jehož důslednost je jednou z příčin přesvědčivosti a autenticity příběhu, vylučuje smírný konec, je však souznačné s vírou ve vítězství člověka nad osudem. Nejznámější autorův román, umístěný do rodné Jilemnice, je realistickou studií maloměsta v poslední třetině minulého a na samém počátku dvacátého století.

Petrolejové lampy jsou psychologickým dramatem nepoddajné ženy zasazeným do kroniky lidských osudů v přelomové době, jejíž události daleko přesahují rozměry maloměsta, v němž se román odehrává. Příběhu vévodí mistrně vystižené, nejednoznačné, vnitřně rozporné, a proto opravdově živé postavy, jejichž charakter se vyhraňuje v krajních situacích, před nimiž není úniku. Hlavní hrdinka Štěpka, robustní amazonka obdařená dravou energií, si od dětství navykla na nepochopení, ale i obdiv. Bouří se proti nesmyslnosti osudu a její život trvale pohání napětí mezi vytouženým ideálem a reálnými okolnostmi. Běh událostí dokáže silnýma rukama ovládat, jenže ve věcech lásky to neplatí, a tak získává i ztrácí v podivném manželství, jež neodvratně míří k bizarnímu konci. Je Štěpčiným východiskem pouze ironie jako jediný čestný kompromis mezi hluboce raněnou duší a světem, s nímž se nelze smířit (Stendhal), anebo se naplní její vytrvalé přesvědčení, že "co není, může být"? Romantický realista Jaroslav Havlíček, vynikající pozorovatel a autor s mimořádně osobitým, neopakovatelným viděním světa, stvořil v tomto románu fascinující obraz všeobecné proměny z přelomu století, jež pokračuje až do našich dní.

Podle románu Petrolejové lampy natočil režisér Juraj Herz stejnojmenný film s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem v hlavních rolích.

Jaroslav Havlíček – Hodinky pana Balabána (Mluvené slovo CZ)

Popis:
Rozhlasové zpracování povídky eminentního českého spisovatele.

Leave a Reply