Kniha Sběratel (John Fowles)

Kniha Sběratel (John Fowles)

Kniha Sběratel (John Fowles) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Sběratel (John Fowles)
  • Elérhető fájlok: Kniha Sběratel (John Fowles).pdf, Kniha Sběratel (John Fowles).epub, Kniha Sběratel (John Fowles).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Fowles, John
Sběratel

John Fowles: Sběratel. Přel. Eliška Hornátová, Kniha Zlín, Zlín, 2014, 304 s.

Poslední dobou se stalo skoro pravidlem, že přední česká nakladatelství přicházejí s novými překlady již dříve vydaných děl významných autorů. Podobný osud „postihl“ i větší část tvorby předního autora soudobého britského románu Johna Fowlese. V tomto případě se jedná konkrétně o jeho literární prvotinu, Sběratele.

Jak ve své studii „Fowlesova studie kalibanství“ píše profesor Martin Hilský, Fowles patří po zásluze mezi nejvydávanější britské autory. Je totiž jedním z mála spisovatelů, kterým se podařilo jak oslovit širší čtenářskou obec, tak vysloužit si ocenění ze strany literární kritiky. Důvodů pro tuto ne úplně obvyklou konstelaci může být několik. Fowles vždy dokázal mísit vysoké s nízkým, na zdánlivá klišé a kritikou znevažované žánry uměl naroubovat nejmodernější literární postupy a i na první pohled čistě historickými romány se vyjadřoval ke zcela aktuálním tématům. Oslovoval tak milovníky tradiční literatury i nejmladší generace odkojené modernistickou, či dokonce postmoderní literaturou.

Román Sběratel vydal John Fowles v roce 1963. Do té doby působil jako učitel, například i ve Francii a Řecku. Díky velkému úspěchu tohoto literárního debutu se však mohl posléze věnovat psaní profesionálně. Inspirací mu byl novinový výstřižek o mladíkovi, který unesl v Londýně dívku a věznil ji v protileteckém krytu. Na základě této banální, lehce skandální zprávy rozehrál Fowles psychologickou hru, doslova souboj dvou osobností, v němž se karty zdají být již od počátku jasně rozdány, ale posléze se ukáže, že nic není tak černobílé, jak se může zdát.

Pokud by Fowles vyprávěl příběh úředníčka Fredericka Clegga a jeho oběti Mirandy Greyové tradičním způsobem, bylo by již od počátku evidentní, kdo je padouch a kdo bezbranná oběť. První část románu je výpověď právě únosce Fredericka, který líčí, jak Mirandu unesl, popisuje jednotlivé dny jejího uvěznění i jemně nastiňuje události, které jejímu únosu předcházely. Frederick totiž vyhrál v loterii, a tak si mohl dovolit koupit si dům na samotě a zosnovat plán únosu. Jeho výpověď je mechanická, konvenční, v podstatě je to záznam událostí. Jeho verze příběhu je posléze přerušena a autor dává slovo oběti, Mirandě. Její část přirozeně líčí již jednou převyprávěné události jinak, ostatně jak říká známé přísloví, když dva dělají totéž, není to totéž. Kromě vlastní verze událostí totiž přináší Mirandina část i něco navíc. Je to spíš její osobní zpověď, jakýsi autoportrét mladé, vzdělané, levicově zaměřené intelektuálky, která se kromě osoby únosce vyjadřuje i ke společnosti. Díky Mirandinu deníkovému záznamu nám postupně dochází, že to není Frederick, kdo ve sklepě vládne. To Miranda má navrch. Frederickem pohrdá, ale nikoliv kvůli tomu, že ji unesl, nýbrž proto, jaký je, jakého je původu, pro jeho nedostatečný rozhled a vzdělání, typicky maloměšťáckou omezenost.

Frederick je totiž ztělesněním všeho, čemu se mladí intelektuálové v 60. letech posmívali. Je to ovšem v podstatě hodný a neškodný človíček, který v „nové době“ po skončení druhé světové války oficiálně může cokoliv – třeba snít o lepší budoucnosti a postavení. Jenže k tomu je potřeba mít buď dobré vzdělání, nebo pocházet z dobré rodiny. Ani jedno se Cleggovi nepoštěstilo. Právě proto se uchyluje k tak hrůznému činu. S vědomím, že jeho jedinou šancí je „dobře“ se oženit, ale že mu v tomto ohledu nebude nikdy přáno, se rozhodne si vhodnou ženu unést. Jeho motivace není čistě kriminální, nechce ani Mirandě ublížit, ani ji přímo sexuálně zneužít. Není toho ostatně ani schopen. On ji chce vlastnit, stejně jako vlastní sbírku motýlů. Chce ji mít vystavenou za sklem, aby tím potvrdil svůj sociální status.

Za zdánlivě jednoduchým až bulvárním příběhem únosce a oběti se tak skrývá přímý útok na anglickou poválečnou společnost. Fowles není tak nekompromisní, jako byli například jeho předchůdci z řad tzv. Rozhněvaných mladých mužů. Osbornův Jimmy Porter ve hře Ohlédni se v hněvu zuřivě útočil na manželku Alici, dceru koloniálního důstojníka, Joe Lampton v Brainově románu Místo nahoře se zase zcela nepokrytě pokoušel vyšplhat po společenském žebříčku pomocí sňatku s dceruškou z dobré rodiny, byť vším, co souviselo s ní i její rodinou, pohrdal. Miranda není v žádném případě tak radikální jako její mužští literární předchůdci. Je spíše pozorovatelkou a glosátorkou, která si uvědomuje, jaký dopad měla radikální společenská proměna po válce na nižší střední třídu, zde reprezentovanou jedním poněkud deviantním úředníčkem.

Zajímavá je také Fowlesova práce s literárními vzory. Sám mluví o přímé inspiraci Bartókovou operou Modrovousův hrad. Druhý hlavní inspirační zdroj je nasnadě, mj. i proto, že Miranda sama nazývá svého věznitelem Kalibanem. Fowles si lehce pohrál s motivy ze Shakespearovy Bouře, byť použil pouze dvě z postav. Chybí nám zde samozřejmě druhá polovina mileneckého páru a postava kouzelníka Prospera. Tu si však autor schoval až do svého dalšího románu, Mág. Podobně jako Shakespearův Kaliban je Frederick-Kaliban sice monstrum, kterého je třeba se bát, ale také hluboce nešťastné stvoření, které je kvůli lidské malosti navždy poznamenáno, a to fyzicky i duševně.

Sběratel je mnohem tradičnější román než Fowlesova pozdější díla. Pokud čtenář, který dosud neměl tu čest se s touto knihou setkat, bude očekávat podobnou mnohovrstevnatost, jakou se vyznačuje například již zmiňovaný Mág, nebo postmoderní hříčku se čtenářem jako v proslulé Francouzově milence (jíž na popularitě přidal i nadmíru povedený filmový přepis s Meryl Streep v hlavní roli), bude možná trochu zklamán. To však nic nemění na tom, že je Sběratel po zásluze považován za jeden z nejlepších románů poválečné britské prózy a že je dobře, že se novým vydáním tento román a tento autor české čtenářské obci zase připomněli.

Nelze se však na samý závěr nepozastavit nad motivací nakladatelství Kniha Zlín k reedici Fowlesových textů. Pokud si uděláme podrobnou rešerši dosud vydaných Fowlesových knih, dospějeme k následujícímu zjištění:

Ve většině případů jde o několikátou reedici jednotlivých textů. První vycházely v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let, a to v různých nakladatelstvích. Posléze se rozhodlo vydat většinu Fowlesových prací nakladatelství Volvox Globator. Tak od konce 90. let vyšly například romány Sběratel, Mág, Francouzova milenka, Daniel Martin, Larva, Strom. Nad tím, že v současnosti dochází k novým, modernějším vydáním děl moderní britské nebo americké prózy, když ty původní pocházejí z doby před rokem 1989, se asi nikdo nepozastaví. Některá z nich mohou být zastaralá či v něčem nepřesná. V tomto případě jsou však nová vydání Fowlese trochu překvapivá. Jedním z logických důvodů, proč k nim došlo, může být to, že jde bez výjimky o práce české anglistické překladatelské špičky (Petr Fantys, Hana Žantovská, Josef Línek, Jiří Hanuš a další) a dalším skutečnost, že je náklad nakladatelství Volvox Globator samozřejmě dávno rozebrán a že v mezidobí dorostla další generace čtenářů zajímajících se o Fowlesovo dílo. Každopádně se nová vydání Fowlesových prací objevují v době, kdy se díla nejuznávanějších autorů angloamerické provenience stěží prodají, navzdory už tak nízkým nákladům, nebo k jejich českým vydáním z důvodů malé komerční atraktivity ani nedojde. Ne že by si Fowles takovou vydavatelskou pozornost nezasloužil, ale možná by se našli i jiní autoři, kteří se zatím modernějších překladů nedočkali, případně se nedočkali českých překladů některých svých děl vůbec.

Sběratel

kniha od: John Fowles

. SPOILER .
DĚJ: Nepříliš vnímavý, osamocený, společensky neobratný Ferdinand, kterému schází sociální dovednosti, úředník a ve volném čase sběratel motýlů, vyhraje v loterii velkou částku peněz. Finance mu sice umožní dát výpověď v neoblíbeném zaměstnání a mít více volného času, ovšem správného přístupu k životu není schopný ani díky novým možnostem, které se mu otevřou. Pořídí si vilu na odlehlém místě. Unese umělecky založenou dívku Mirandu, pocházející z vyšší společenské vrstvy a tuto studentku malířství pak drží ve sklepení, v němž své platonické lásce předem zařídil obývací místnost. Mirandu obdivoval už dlouho, špehoval jí, vymýšlel plán, jak jí získat a věří, že ačkoli jí bude držet v zajetí, mohl by časem vzbudit její zájem a mohli by se pak spolu “mít hezky.” Domnívá se, že časem si její lásku získá, jen až ho dívka lépe pozná. Přitom to však svým závadným, psychopatickým jednáním sám znemožňuje. Sám je svým způsobem vězněm, vězněm vlastní povahy a omezených schopností.
Citlivá Miranda má zcela jiné vzdělání, vnímání světa a oproti poněkud zakřiknutému podivínskému vězniteli je i značně sebevědomá, vědomá si své atraktivity, lepší morálky a nejenom intelektuální převahy. Snaží se uniknout za každou cenu, nejdříve s ním zkouší vyjednávat, aby jí pustil na svobodu, pokouší se ho ovládat, dát mu náhled na své chování a snaží se ho přesvědčit nejdříve otevřeně, pak prostřednictvím lstí a manipulací, aby se dostala ze zajetí. Není jen pasivním, bezbranným vězněm. I když má bohatý vnitřní život, je nyní v obdobné situaci jako věznitel. Izolovaná od okolí, vydaná osudu na pospas. Kniha nám dává nahlédnout do uvažování dvou zcela odlišných lidí, rozdílných světů a věrohodně popisuje dva různé pohledy na život. Kontrast obou postav a bezvadně popsaná psychologie hrdinů dělá z knihy unikátní dílo.
Sběratel je beletrií, psychothrillerem, trochu detektivkou až hororem, má v sobě prvky gotického příběhu i jistou, byť neobvyklou romantickou linku. Tím dokáže oslovit širokou čtenářskou obec. Zároveň je mnohovrstevnatému dílu přisuzován filozofický i sociologický přesah, takže je určený i pro intelektuálně náročnější čtenáře, pro které jsou v románu ukryté další vrstvy, jako je například alegorická výpověď o hodnotách společnosti. Takto mluví M. Hilský v doslovu knihy o prolínání vysoké a pokleslé literatury.
Závisí tedy na každém, co v příběhu objeví a co všechno si z něho vybere.
Je dobře, že vznikají díla, která nejsou jen komerční, zábavnou kratochvílí bez prostoru k zamyšlení. Ať už bude čtenářem kdokoliv, pro každého bude v tomto literárním světě místo, J.Fowles myslel na všechny tipy čtenářů.
(Knihu jsem četla už před deseti až patnácti lety, zapomenout na to nejpodstatnější z ní nelze).

Co je to svoboda? Něco nehmotného, něco, co neumíme ani dost dobře popsat. Každý si pod tímto pojmem patrně představujeme trochu něco jiného. Tak nějak podvědomě cítíme, že je svoboda pro nás důležitá. Možná je pro nás tou nejdůležitější hodnotou v životě, málokdo si to však dokážeme plně uvědomit, dokud ji máme. Považujeme ji za samozřejmost. Teprve až je nám odejmuta, uvědomíme si, co vše se za významem tohoto slova skrývá.

„Z venku si nikdo neumí představit, co to je sedět ve vězení. Třeba si řeknete, no, tam by byla spousta času na čtení a na přemýšlení, nemusí to být tak strašné. Ale je to strašné. Čas se tak vleče. Odpřisáhnu, že od té doby, co jsem tady, zpomalily všechny hodiny světa svůj chod o celá staletí.
Neměla bych si přitom stěžovat. Tohle je přepychové vězení.
A ta jeho přímo ďábelská mazanost, pokud jde o noviny, rádio a tak dále. Nikdy jsem noviny moc nečetla, ani neposlouchala zprávy. Ale být takhle odříznutá od světa! Je to tak divné. Připadá mi, jako bych úplně ztratila orientaci.
Celé hodiny ležím na posteli a přemýšlím, jak odtud utéct.
Celou věčnost.”

Oceňuji vhled do myšlení dvacetileté dívky ocitnuvší se v mezní situaci. Přestože nejsem ani žena, ani mi není dvacet, tudíž to nemohu dost dobře posoudit, přesto na mě Mirandino jednání a její myšlenkové pochody působili velmi uvěřitelně.
Vztah vězně a věznitele i jednotlivé situace jsou zde vykresleny tak výstižně a živě, že jsem při čtení pociťoval silnou fyzickou nepohodu.
Abych aspoň trochu tu nevolnost ze sebe setřásl, začal jsem v tom příběhu hledat nějakou alegorii. Jsme vězni systému, společenských konvencí, svých druhých já. Nedokážeme se vymanit z područí tlaku okolností. Ač se snažíme sebevíc, uhájit svobodu nedovedeme. Tak alespoň využíváme materiálních možnosti, které nám toto „dobrovolné“ vězení skýtá.

Fascinující kniha!
Spolu s McEwanovým Nevinným, Faberovým Pod kůží a Vonnegutovým Jatka č.5 je Sběratel knihou, která mnou otřásla. Donutila mě znovu přemýšlet: Co je vlastně člověk zač?

Dle recenzí jsem se na knihu těšila, ale bohužel přišlo zklamání. Zhruba do půlky mě to bavilo, pak jsem se musela nutit do čtení a ke konci už jsem knihu nemohla odložit.

Tahle kniha mě doslova nadchla. Náhodou jsem slyšel ukázku audioknihy a pak jsem si půjčil knihu. První část je vyprávěná zdánlivě obyčejným úředníčkem, který vyhrál ve sportce. Je to skvěle napsané a nemohl jsem se od toho odtrhnout. Hlavní hrdina popisuje svůj život a nápad na únos holky, do které je zamilovaný. Vše popisuje stručně a věcně. Druhá část je tvořená deníkovými zápisy unesené dívky. Trochu to ztrácí tempo. Dívka je studentkou umění a hodně přemýšlí o světě, má spoustu emocí a vzpomíná na svůj život na svobodě. Taky samozřejmě popisuje své věznění. Vynikne rozdíl v charakteru a intelektu obou postav. Pak následuje třetí a čtvrtá část, které obsahují rozuzlení příběhu. Myslím, že kromě psychodrama to je i společenský román o šedesátých letech v Anglie.

Kniha oslní zejména zásluhou rozdvojení vypravěčů a vyděsí překvapivým závěrem. Postarší filmové zpracování je podstatně slabší.

Tak z tohohle příběhu mi opravdu naskakovala husí kůže!

Zase jeden vyšinutý magor, neoblíbená hlavní postava, kterou nedokážu vystát. to znamená, že je to dobře napsaný.

Bomba. 😀 John zvládl napsat hezkou malou knížku postavenou na psychologii dvou postav. Obě se skvěle doplňují, a i když je děj lehce předvídatelný – podobných filmů a knih jsou doslova desítky, ne-li stovky – stálo to za to. Opravdu mě bavilo sledovat myšlenkové pochody sběratele a bylo to celé moc hezké. 🙂 A ano vím, je to knížka o nehezkých věcech, ale když ty jsou napsané tak uvěřitelně, že to bylo super. 🙂

Kniha: Sběratel – John Fowles

Kniha: Sběratel
Autor: John Fowles


85% 2 hodnocení 0 recenzí počet hodnocení
85 % celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: KNIHA ZLÍN
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 301
Rozměr: 130 x 200 mm
Vydání: Vyd. 3.
Spolupracovali: z anglického originálu . přeložila Eliška Hornátová
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Novinka týdne: 2014-40
Datum vydání: 1. 10. 2018
Nakladatelské údaje: Zlín, Kniha Zlin, 2014
ISBN: 9788074731723
EAN: 9788074731723
Ukázka: » zobrazit ukázku

Autorovu románovou prvotinu inspirovala novinová zpráva o únosu dívky a jejím věznění v londýnském protileteckém krytu. Věznitel Frederick Clegg je psychopatický sexuální deviant, který si díky výhře v loterii může dovolit přestat pracovat a „starat se“ jen o svou zajatkyni. Takto realizuje svou touhu po vztahu s krásnou ženou a po manželství, které by mu otevřelo dveře do bohatšího a kultivovanějšího světa. Clegg je v podstatě mírný, nenásilný člověk, který ale nechápe, že plnohodnotný lidský vztah může vzniknout a rozvíjet se jen ze svobodného rozhodnutí. Miranda, studentka výtvarných umění a nadaná kreslířka, Clegga intelektuálně i osobnostně výrazně převyšuje. Je si toho vědoma a dokáže jím obratně manipulovat. Tragické vyústění své situace však odvrátit nedokáže.

Copyright © J. R. Fowles Ltd, 1963

Translation © Eliška Hornátová, 1988, 2014

Když byla doma z internátní školy, vídal jsem ji skoro

každý den, protože bydleli přímo proti zadnímu trak

tu radnice. Mockrát jsem ji vídal přicházet i odcházet,

i její mladší sestru, často s mládenci, což mě samozřej

mě netěšilo. Když se mi povedlo odtrhnout se na chví

li od pořadačů a účetních knih, postával jsem u okna

a nad matovým sklem jsem koukal na protější stranu

ulice a občas jsem ji zahlédl. Večer jsem si to poznačil

do diáře se záznamy o svých pozorováních, nejdřív pís

menem X a potom, když už jsem věděl, jak se jmenuje,

písmenem M. Několikrát jsem ji potkal i venku. Jed

nou jsem stál hned za ní ve frontě v městské knihovně

na Crossfield Street. Ani o mě očima nezavadila, ale já

jsem se zezadu díval na její hlavu a na vlasy spletené

do dlouhého copu. Byly hodně světlé, hedvábné, jako

je na podzim chmýří na totenu. Cop jí sahal až skoro

do pasu, někdy vpředu, někdy vzadu. Někdy ho nosila

stočený. Jen jedinkrát před tím, než se tu stala mým

hostem, se mi poštěstilo vidět ji s vlasy rozpuštěnými,

a to jsem koukal jako u vytržení, jaká je to krása – byla

jak mořská panna.

Jindy, když jsem byl o volné sobotě v Přírodověd

ném muzeu, vracel jsem se s ní stejným vlakem. Seděla

bokem ke mně tři místa přede mnou a četla knihu, tak

že jsem se na ni mohl dívat třicet pět minut. Vždycky,

když jsem ji viděl, jsem měl pocit, jako by to byl nějaký

vzácný exemplář, co se k němu člověk blíží náramně

opatrně, tak říkajíc se zatajeným dechem. Například

světle žíhaný perleťovec. Vždycky jsem na ni takhle

myslel, čímž mám na mysli slova jako takřka nepolapitelný, sporadický a velmi ušlechtilý – ne jako ty ostatní, i když pěkné kousky. Něco spíš pro opravdového znalce.

Ten rok, co ještě chodila do školy, jsem vlastně ani nevěděl, kdo to je, jenom to, že její otec je doktor Grey. A na jedné schůzi naší sekce sběratelů jsem náhodou zaslechl něco o tom, že její matka pije. Jednou jsem tu paní slyšel v nějakém obchodě, mluvila hrozně afektovaně, už od pohledu ten typ člověka, co by mohl pít, celá našminkovaná a tak.

A pak se objevila v místních novinách zprávička o tom stipendiu, co získala, a jak je nadaná, a také její jméno, stejně krásné jako ona – Miranda. Tak jsem se dozvěděl, že studuje v Londýně výtvarné umění. Co vyšla ta zpráva v novinách, jako by se něco opravdu změnilo. Zdálo se mi, že jsme si teď bližší, i když samozřejmě jsme se pořád ještě normálně neznali.

Nevím, v čem to bylo, ale hned, jak jsem ji uviděl poprvé, jsem věděl, že je to ta pravá. Ovšemže, nejsem pošetilý, věděl jsem, že je to jen krásná vidina, a bylo by to tak zůstalo, nebýt těch peněz. Snil jsem o ní, vymýšlel jsem si příběhy, jak jsem se s ní seznámil, dělal věci, kterým se obdivovala, oženil se s ní a tak. Ale nic neslušného, to nikdy – až pak, jak k tomu dojdu později.

Ona kreslila a já jsem se staral o svou sbírku (ve svých snech). Měla mě ráda, i mou sbírku, a vždycky přitom kreslila a pak ty obrázky vybarvovala, a tak jsme spolu pracovali v krásném moderním domě v ohromném pokoji s takovým tím velikánským oknem. Pořádali jsme tam schůzky sběratelské sekce a já jsem už přitom nebyl skoro pořád zticha, abych neřekl něco špatně, ale tvořil jsem s ní pár oblíbených hostitelů. Ona půvabná s těmi svými plavými vlasy a šedýma očima, a samozřejmě ostatní muži celí zelení závistí.

Mé krásné sny o ní mi kazily jen chvíle, kdy jsem ji

zahlédl s jistým mladíkem, takovým študovaným frajír

kem, který měl sportovní vůz. Jednou jsem vedle něho

čekal v Barclayově bance, abych něco uložil, a slyšel

jsem ho říkat, chtěl bych to v pětilibrovkách. Vtip byl

v tom, že měl šek jenom na deset liber. To jsou přesně

oni, jeden jako druhý! A někdy jsem ji viděl, jak nasedá

do jeho vozu, nebo jsem je v něm viděl oba ve městě

a to jsem se pak v kanceláři na každého utrhoval a do

svého zápisníku o entomologických pozorováních jsem

si neudělal X (to bylo všechno předtím, než odjela do

Londýna, pak ho nechala). V takových dnech jsem se

oddával ošklivému snění. Plakala nebo obyčejně kleče

la. Jednou jsem si dokonce představoval, že jsem ji uho

dil do obličeje, jak jsem to kdysi viděl u jednoho chlápka

v nějaké televizní hře. Tenkrát to možná všechno začalo.

Sběratel

Kniha ( pevná vazba )

  • Audiokniha ( CD ) 268 Kč s DPH Skladem

Mrkněte se, na jaké knížky vám knihkupci zařídili slevu 30 %! Jejich výběr obsahuje samá slavná jména Více informací

Autorovu románovou prvotinu inspirovala novinová zpráva o únosu dívky a jejím věznění v londýnském protileteckém krytu. Věznitel Frederick Clegg je psychopatický sexuální deviant, který si díky výhře v loterii může dovolit přestat pracovat a „starat se“ jen o svou zajatkyni. Takto realizuje svou touhu po vztahu s krásnou ženou a po manželství, které by mu otevřelo dveře do bohatšího a kultivovanějšího světa.

Bestseller v knihy Dobrovský

57174. v e-shopu | 65704. minulý týden | 3169. nejlepší dosažené 02.08.2018

1894. v Světová beletrie | 1834. nejlepší dosažené 15.02.2020

Hodnocení čtenářů

4.6 z 5 4 hodnocení čtenářů

4× 5 hvězdiček 0× 4 hvězdičky 1× 3 hvězdičky 0× 2 hvězdičky 0× 1 hvezdička

Přidejte své hodnocení knihy

Hodnocení našich knihkupců: 4.5 z 5

5 z 5 hvězdiček Iva PS 30. srpna 2017

Toho dílo není pro slabé povahy.. ano, toto upozornění by rozhodně mělo být na přebalu. Svírá se vám srdce, cítíte bezmoc a začněte věřit ve šťastné konce.. otázkou však zůstává.. jestli věřit stačí.

Pomohla vám tato recenze? Ano 33

Kniha, Kniha Zlín, 2018, 9788074731723

5 z 5 hvězdiček Oldřiška Schüllerová 5. září 2017

Perfektní thriller z pohledu záporáka. Kniha je opravdu skvělá, více mě bavila část vyprávěná z pohledu Fredericka ale i ta druhá část byla skvělá. Rozhodně se ke knize někdy vrátím.

KNIHÁNKOVSKÉ POVÍDÁNÍ 12 ♥ 2019 (přečteno+novinky:))

Popis:
Ahojky! 🙂 Vítám Vás u nového videa 🙂 PŘEČTENO: Smrtka – Neal Shusterman Nimbus – Neal Shusterman Jediný muž – Andrew …

Leave a Reply