Kniha Steve Jobs (Walter Isaacson)

Kniha Steve Jobs (Walter Isaacson)

Kniha Steve Jobs (Walter Isaacson) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Steve Jobs (Walter Isaacson)
  • Elérhető fájlok: Kniha Steve Jobs (Walter Isaacson).pdf, Kniha Steve Jobs (Walter Isaacson).epub, Kniha Steve Jobs (Walter Isaacson).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Steve Jobs

Anotace

Jobs doháněl lidi kolem sebe k zuřivosti a zoufalství. Ale jeho osobnost a výrobky se tak vhodně doplňovaly, stejně jako se o to snažil u hardwaru a softwaru Applu, jako by to byla součást jakéhosi integrovaného systému. Jeho příběh je proto jak poučný, tak varující, plný lekcí o novátorství, charakteru, vůdcovství a hodnotách.

">Kniha od Waltera Isaacsona, autora známých životopisů Benjamina Franklina a Alberta Einsteina, je exkluzivním životopisem Steva Jobse, zakladatele Applu, sepsaným s jeho pomocí a podporou.
Na podkladě více než čtyřiceti rozhovorů s Jobsem provedených v průběhu dvou let – a stejně tak interview s více než stovkou členů jeho rodiny, přátel.

Walter Isaacson

Knihy autora

Nová monografie největšího vědce za posledních sto let – Alberta Einsteina – se opírá o exkluzivní dokumenty a informace z rodinného archivu. Kniha.

312 Kč

Vynikající dílo, které poprvé zpracovává Einsteinův život v celé jeho šíři, neboť Hebrejská univerzita v Jeruzalémě podle poslední vůle Einsteinovy.

447 Kč

Autor životopisů legendárních mužů jako Steve Jobs, Benjamin Franklin a Albert Einstein oživuje v nové biografii postavu génia všech dob – Leonarda.

Steve Jobs

Kniha ( měkká vazba )

  • Skladem 2 ks
  • Doručení ZDARMA od 899 Kč, ve středu 19.2. u Vás doma (Typy doručení)
  • Osobní odběr zítra po 15:00 ZDARMA, ( Vyberte prodejnu )

357 Kč s DPH
Ušetříte 42 Kč Běžně 399 Kč

Based on more than forty interviews with Steve Jobs conducted over two years – as well as interviews with more than a hundred family members, friends, adversaries, competitors, and colleagues – this is the acclaimed, internationally bestselling biography of the ultimate icon of inventiveness. Walter Isaacson tells the story of the rollercoaster… Přejít na celý popis

Drobek má knížky pro všechny dětské zvídavé hlavičky. Právě teď je koupíte se 40% slevou Více informací

Based on more than forty interviews with Steve Jobs conducted over two years – as well as interviews with more than a hundred family members, friends, adversaries, competitors, and colleagues – this is the acclaimed, internationally bestselling biography of the ultimate icon of inventiveness. Walter Isaacson tells the story of the rollercoaster life and searingly intense personality of creative entrepreneur whose passion for perfection and ferocious drive revolutionized six industries: personal computers, animated movies,music, phones, tablet computing, and digital publishing. Although Jobs cooperated with this book, he asked for no control over what was written, nor even the right to read it before it was published. He put nothing off limits. He encouraged the people he knew to speak honestly. And Jobs speaks candidly, sometimes brutally so, about the people he worked with and competed against. His friends, foes, and colleagues provide an unvarnished view of the passions, perfectionism, obsessions, artistry, devilry, and compulsion for control that shaped his approach to business and the innovative products that resulted.

Bestseller v knihy Dobrovský

30039. v e-shopu | 16772. minulý týden

29. v Biography | 12. minulý týden

Hodnocení čtenářů

5.0 z 5 2 hodnocení čtenářů

2× 5 hvězdiček 0× 4 hvězdičky 0× 3 hvězdičky 0× 2 hvězdičky 0× 1 hvezdička

Přidejte své hodnocení knihy

5 z 5 hvězdiček Zuzana Holíková 22. května 2019

Viděla jsem film, kniha je vždy lepší – doporučuji

Pomohla vám tato recenze? Ano 0

Kniha, Little Brown, 9780349140438

5 z 5 hvězdiček Martin Paseka 16. února 2019

Úžasná kniha o úžasném vyzionáři! Téhle rychlé době opravdu Steve chybí. škoda ho.

Steve Jobs

Životopis Stevea Jobsa, jedinečný svojho druhu a jediný autorizovaný samotným Jobsom, zakladateľom a CEO fenomenálnej spoločnosti Apple.

Bežná cena Bežne 24,99 €

Na sklade, objednávajte však rýchlo

Odporúčané tituly a kolekcie

Viac o knihe

Dlho očakávaný životopis muža, ktorý jediný poznal skutočnú pravdu v pozadí „Apple kódu“, vyšiel aj na Slovensku!

Životopis Steva Jobsa, jedinečný svojho druhu a jediný autorizovaný samotným Jobsom, zakladateľom a CEO fenomenálnej spoločnosti Apple!

Skutočnú pravdu o ikone úspechu novodobej technologickej éry a jeho fenomenálnej spoločnosti Apple sa dozvedia čitatelia v slovenskom vydaní autobiografickej knihy STEVE JOBS, ktorú vydáva vydavateľstvo Eastone Books vo svojej edícii Business Class. Steve Jobs významne ovplyvnil vývoj osobných počítačov, kreslených filmov, telefónov, hudby, tabletov a digitálnej tlače.

Autorom unikátneho životopisu Stevea Jobsa je renomovaný novinár a publicista Walter Isaacson, bývalý predseda predstavenstva a CEO televíznej stanice CNN a niekdajší šéfredaktor časopisu Time Magazine.

Médiá sa neustále predbiehajú v tom, kto prvý prinesie „nové a zaručené“ informácie o tejto „technologickej popstar“ a jeho trendy určujúcej spoločnosti Apple. Steve Jobs je prezentovaný ako charizmatický vizionár, talentovaný podnikateľ a vynaliezavý inovátor s citom pre trhové trendy. Je oslavovaný a zatracovaný zároveň. Neustály informačný „boom“ okolo osoby Stevea Jobsa a spoločnosti Apple neraz sprevádzajú aj polopravdy, mýty a účelové dezinformácie. Jedno je však nesporné. Na hviezdnom úspechu v súčasnosti najhodnotnejšej IT firmy na svete sa najväčšou mierou podieľal práve Steve Jobs. On jediný poznal skutočnú pravdu v pozadí pomyselného „Apple kódu“.

Autor Walter Isaacson ponúka v knihe s prostým názvom STEVE JOBS výnimočný pohľad na Jobsov pracovný a súkromný život zároveň. Knižný portrét je výsledkom trojročnej práce založenej na exkluzívnych rozhovoroch a stretnutiach so samotným Jobsom, s členmi jeho rodiny, Jobsovými kolegami z Applu, ako aj s jeho konkurentmi.

Ak teda patríte k oddaným fanúšikom všetkého, čo má na sebe logo odhryznutého jabĺčka, ak premýšľate o vhodnom dare pre obchodných partnerov alebo pre niekoho blízkeho, kto je vyznávačom kultovej značky Apple alebo vás jednoducho len priťahujú príbehy úspešných biznismenov, ich vizionárske rozmýšľanie a nekonvenčné postoje, určite by ste si túto knižnú udalosť roka nemali nechať ujsť.

Prečítajte si článok o Steveovi Jobsovi a o jeho dlho očakávanom životopise na našom blogu!

Rozsah strán: 546 +16 strán obrazovej prílohy

Máte o knihe viac informácií ako je na tejto stránke alebo ste našli chybu? Budeme vám veľmi vďační, ak nám pomôžete s doplnením informácií na našich stránkach.

Čo si myslíme my

Kniha rozpráva príbeh o živote priekopníka v IT technológiách,
ktorý sa síce nikdy samotnému programovaniu moc nevenoval,
no vďaka jeho citu pre detail, nosu na správnych ľudí a odhodlaní,
ktoré iných privádzalo na pokraj šialenstva, dokázal vybudovať firmu ktorá sa stala monopolom. Kniha je veľmi pútavá nielen zaujímavosťami zo sveta IT ale celkovým dejom, ktorý je síce podľa skutočnej udalosti, no nemuseli by sa zaň hanbiť ani najlepší scenáristi. Knihu by som odporučil nie len fanúšikom Apple, ale aj ľuďom, ktorí chcú siahnuť po zaujímavej motivačnej literatúre. Dielo zachytáva život Steva, všetky prelomové okamihy z jeho života, no nevykresľuje ho idealisticky, ale aj s chybami, ktoré má každý z nás.

Recenzie

Rád čítam knihy

Jsem milovník knih a dobrých příběhů, více není nutné vědět.

Kdo byl vlastně Steve Jobs? Jak dosáhl svého úspěchu? A jak stvořil jednu z nejvlivnějších značek světa?

Na tyto a mnohé jiné otázky, které by ani čtenáře nenapadlo položit, odpovídá tato zajímavá kniha. Nejedná se o životopisný svazek jako mnohé jiné, ale o unikátní dílo složené z nepřeberného množství rozhovorů. Všechny byly uskutečněny s požehnáním Steva Jobse a Isaacson vyzpovídal i ty nejmenší postavičky v životě velikána, aby obraz jeho života byl ucelený a nevypadl ani jediný pixel.

Při čtení je snadné zapomenout, že se jedná o skutečný příběh žijících lidí a ne o akční román, přecházející až v psychologický thriller. Stvoření značky Apple, vznik a zkáza dalších podniků s ním spojených a realizace vizí Jobse i jeho věrných není jen suchým přehledem ekonomických faktů, autor do knihy přenesl emoce, strach i radost, zoufalství i opojení z náhlých úspěchů.

Prožít příběh Steva Jobse až do nevyhnutelného konce byl krásný zážitek, knihu doporučuji každému, rozhodně ne jenom PC nadšencům. Je psána jednoduše a poutavě, a své si v ní najde každý.

Já jsem si odnesla lítost nad smrtí velikána, který dal světu nejenom úžasné elektronické hračky, ale i své vize. Mrazivě pravdivé vize. Čítaj viac

O autorovi

Vydavateľstvo

Ako vzniklo vaše vydavateľstvo?

Bude to znieť otrepane, ale vždy sme milovali knihy. Jeden príklad za všetko – pri návrate z trojročného pobytu v Austrálii v roku 2001 sme so sebou na Slovensko prepravovali okolo 200 kníh (colníci nechceli veriť, že vo väčšine z 38 krabíc sú knihy). Keďže náš “background” tvorí grafický dizajn a reklama, v roku 2001 sme založili grafické štúdio a zároveň začali vydávať časopis. S časopisom to nevyšlo, ale v roku 2004 sa objavila príležitosť.

Pracovali sme na zákazke pre eventovú agentúru, ktorá organizovala návštevu bývalého CEO General Electric a jedného z najznámejších manažérov na svete – Jacka Welsha. Povedali sme si – čo keby sme pri tej príležitosti vydali knihu? A tak v októbri 2004 uzrela svetlo sveta naša prvá kniha Jack Welsh a jeho lexikón lídrov a vydavateľstvo Eastone Books bolo na svete.

Podľa čoho si vyberáte tituly, ktoré vydáte?

Keďže vydávame knihy z oblastí biznis, motivácia, osobný a duchovný rozvoj, alternatívna medicína a jazyková literatúra, vždy sa pri výbere pýtame, čo daná kniha prinesie čitateľovi. Bude z nej mať úžitok? Posunie ho niekam? Pomôže mu vyriešiť nejaký problém? To sú pre nás hlavné kritériá a v rámci nich sa snažíme vyberať to najlepšie, čo sa v daných oblastiach v zahraničí vydáva a je relevantné pre náš trh. Kedysi v začiatkoch sme raz vydali knihu čisto pre peniaze – mysleli sme: to bude určite trhák. Veľký omyl. Dodnes sa tej knihy nevieme zbaviť, ale aspoň nám pripomína to, čo tvrdia všetci úspešní ľudia a čo skvelo zhrnul výnimočný rakúsky psychológ Viktor Frankl vo svojej knihe Hľadanie zmyslu života: “Nezameriavajte sa na úspech. Čím viac sa naň zameriate, tým viac ho miniete, pretože úspech, podobne ako šťastie, nemôže byť cieľom – je nepriamym následkom toho, že sa venujeme niečomu väčšiemu, ako sme my sami.”

Na ktorú knihu ste najviac hrdí?

To je ako opýtať sa rodiča, ktoré dieťa má najradšej. Sme hrdí na všetky naše knihy. Výpravné detské interaktívne knihy, ako bola Egyptológia, Drakológia atď., ktoré sme vydávali pred pár rokmi, boli nesmierne náročné po grafickej stránke – museli sme si vyrábať vlastné fonty (typy písma), prispôsobovať lay-out textu veľmi obmedzenému priestoru medzi obrázkami, spĺňať náročné technické požiadavky zahraničných tlačiarní, ktoré tieto knihy vyrábali. Dovolím si tvrdiť, že by to zvládlo máloktoré vydavateľstvo. Biznis literatúra a biografie svetových podnikateľov sú zas náročné po prekladovej a redakčnej stránke – taká Snehová guľa (viac ako 1000-stranový životopis najúspešnejšieho svetového investora Warrena Buffetta) nám dala poriadne zabrať – klobúk dole pred našimi redaktorkami. Takže, sme hrdí na všetky minulé aj budúce knihy. Už teraz sa vytešujeme z kníh, ktoré plánujeme na druhý polrok aj začiatok budúceho roka – sú naozaj dobré. Nechajte sa prekvapiť.

Steve Jobs

2012

vázaná
1. vydání,
Dotisk 6.3.2020 Ihned

Anotace

Jobs doháněl lidi kolem sebe k zuřivosti a zoufalství. Ale jeho osobnost a výrobky se tak vhodně doplňovaly, stejně jako se o to snažil u hardwaru a softwaru Applu, jako by to byla součást jakéhosi integrovaného systému. Jeho příběh je proto jak poučný, tak varující, plný lekcí o novátorství, charakteru, vůdcovství a hodnotách.

">Kniha od Waltera Isaacsona, autora známých životopisů Benjamina Franklina a Alberta Einsteina, je exkluzivním životopisem Steva Jobse, zakladatele Applu, sepsaným s jeho pomocí a podporou.
Na podkladě více než čtyřiceti rozhovorů s Jobsem provedených v průběhu dvou let – a stejně tak interview s více než stovkou členů jeho rodiny, přátel.

Knihy Zdarma

Kniha STEVE JOBS od Waltera Isaacsona, autora známých životopisů Benjamina Franklina a Alberta Einsteina, je exkluzivním životopisem Steva Jobse, zakladatele Applu, sepsaným s jeho pomocí a podporou. Na podkladě více než čtyřiceti rozhovorů s Jobsem provedených v průběhu dvou let – a stejně tak interview s více než stovkou členů jeho rodiny, přátel, konkurentů, soupeřů i kolegů – pojednává tato kniha o životě plném vrcholů i propastí a o pronikavě intenzivní osobnosti tvořivého podnikatele, jehož vášeň pro dokonalost a železné odhodlání zcela převrátilo šest odvětví lidské činnosti: osobní počítače, kreslené filmy, hudbu, telefony, počítačové tablety a digitální tisk. V době, kdy se společnosti po celém světě snaží vybudovat ekonomiku digitálního věku, stojí Jobs v popředí jako nejvyšší ikona v oboru vynalézání nových věcí a představivosti uvedené do praxe. Věděl, že nejlepší způsob, jak vytvořit v 21. století nějaké hodnoty, je ve spojení kreativity a technologie, takže vybudoval firmu, kde jsou převratné nápady kombinovány s pozoruhodnými technickými počiny.

Ačkoli Jobs na této knize spolupracoval, nesnažil se o žádnou kontrolu toho, co už bylo napsáno, ani nechtěl mít právo přečíst si knihu předtím, než bude vydána. “Udělal jsem hodně věcí, na něž nejsem pyšný, jako když jsem dostal svou přítelkyni ve 23 letech do jiného stavu a jak jsem se s tím vypořádal,” přiznal se. “Ale nemám ve skříni žádné kostlivce, kteří by nesměli ven.”

Jobs mluvil otevřeně, občas dokonce krutě o lidech, s nimiž pracoval či proti nimž vystupoval. A podobně si i jeho přátelé, nepřátelé a kolegové vytvořili nepřikrášlený pohled na vášně, démony, perfekcionismus, touhy, dovednost, ďábelskost a posedlost pro vedení, které tvarovaly jeho přístup k podnikání i k novátorským výrobkům, jež byly toho všeho důsledkem.

Jobs doháněl lidi kolem sebe k zuřivosti a zoufalství. Ale jeho osobnost a výrobky se tak vhodně doplňovaly, stejně jako se o to snažil u hardwaru a softwaru Applu, jako by to byla součást jakéhosi integrovaného systému. Jeho příběh je proto jak poučný, tak varující, plný lekcí o novátorství, charakteru, vůdcovství a hodnotách.

E-kniha: Steve Jobs – Walter Isaacson

Elektronická kniha: Steve Jobs
Autor: Walter Isaacson


90%
2 hodnocení
0 recenzí
počet hodnocení
90 % celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: PRÁH
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 678
Rozměr: 22 cm
Úprava: 16 stran obrazové přílohy: portréty
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: z anglického originálu přeložily Dana Šimonová a Bronislava Bartoňová
Skupina třídění: Počítačová věda. Výpočetní technika. Informační technologie
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Práh, 2011
ISBN: 978-80-725-2352-8
Ukázka: » zobrazit ukázku

Na podkladě více než čtyřiceti rozhovorů s Jobsem provedených v průběhu dvou let – a stejně tak interview s více než stovkou členů jeho rodiny, přátel, konkurentů, soupeřů i kolegů – pojednává tato kniha o životě plném vrcholů i propastí a o pronikavě intenzivní osobnosti tvořivého podnikatele, jehož vášeň pro dokonalost a železné odhodlání zcela převrátilo šest odvětví lidské činnosti: osobní počítače, kreslené filmy, hudbu, telefony, počítačové tablety a digitální tisk. Životopis Steva Jobse, zakladatele Applu, sepsaným s jeho pomocí a podporou.

Jediný oficiální a dlouho očekávaný životopis vizionáře a jedné z nejvýraznějších osobností moderní doby.

Už v předobjednávkách byla kniha na Amazonu nejprodávanější knihou všech dob.

Na podkladě více než čtyřiceti rozhovorů se Stevem Jobsem provedených v průběhu dvou let, a na základě více než sta rozhovorů se členy jeho rodiny, s přáteli, konkurenty, soupeři i kolegy – pojednává tato kniha o životě plném vrcholů i propastí a o pronikavě intenzivní osobnosti tvořivého podnikatele, jehož vášeň pro dokonalost a železné odhodlání zcela převrátily šest odvětví lidské činnosti: osobní počítače, kreslené filmy, hudbu, telefony, počítačové tablety a digitální tisk.

Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Ekonomie, obchod, finance

Elektronické knihy > Osobnosti a fakta > Biografie

Osobnosti a fakta > Biografie, životopisy

Naučná literatura > Ekonomie, obchod, finance > Manažeři > Spojené státy americké

Naučná literatura > Ekonomie, obchod, finance > Podnikatelé > Spojené státy americké

Katalog předmětový > P > Počítačový průmysl > Spojené státy americké

Katalog předmětový > A > Apple Computer, Inc.

Katalog předmětový > J > Jobs, Steven, 1955-2011

Katalog vybraných autorů > I > Isaacson – Walter Isaacson

Katalog nakladatelství > P > Práh

Katalog předmětový > A > * 20.-21. století

Lidé, kteří jsou natolik šílení,

aby si mysleli, že mohou změnit svět,

to opravdu dokážou.

Copyright © Walter Isaacson, 2011

All rights reserved.

Translation © Dana Šimonová (kapitoly 1–25),

Bronislava Bartoňová (kapitoly 26–41)

Front cover: Photograph by Albert Watson

Back cover: Photography by Norman Seeff

k a p i t o l a p r v n í

Podivná dvojice – 41

Atari a Indie – 67

k a p i t o l a p á t á

k a p i t o l a s e d m á

Chrisann a Lisa – 117

k a p i t o l a o s m á

Xerox a Lisa – 125

k a p i t o l a d e v á t á

Akciový trh – 137

k a p i t o l a d e s á t á

Zrození MacIntoshe – 145

Oblast zkreslené reality – 155

Sestavení MacIntoshe – 175

Na scénu vstupuje Sculley – 191

Zahájení prodeje – 203

Gates a Jobs – 217

Správný chlapík – 311

kapitola dvacátá první

Příběh hraček – 347

kapitola dvacátá druhá

Druhý příchod – 359

kapitola dvacátá třetí

kapitola dvacátá čtvrtá

Myslete jinak – 399

kapitola dvacátá pátá

Tvůrčí principy – 413

kapitola dvacátá šestá

kapitola dvacátá sedmá

Výkonný ředitel – 433

kapitola dvacátá osmá

Apple store – 447

k apitol a dvacátá devátá

Digitální centrum – 459

iTunes Store – 479

kapitola třicátá první

Milovník hudby – 499

kapitola třicátá druhá

Přátelé Pixaru – 517

kapitola třicátá třetí

Macintoshe 21. století – 537

kapitola třicátá čtvrtá

První kolo – 547

kapitola třicátá pátá

kapitola třicátá šestá

Druhé kolo – 575

kapitola třicátá sedmá

kapitola třicátá osmá

kapitola třicátá devátá

V nekonečnu – 629

Třetí kolo – 643

kapitola čtyřicátá první

OSOBy ZMíNěNé V kNIZE

Al Alcorn, hlavní inženýr v Atari, který navrhl Pong a zaměstnal Jobse Bill Atkinson, jeden z prvních zaměstnanců Applu, který vyvinul grafiku

pro Macintosh Gil Amelio, v roce 1996 se stal výkonným ředitelem v Applu, koupil

NeXT a přivedl Jobse zpět Chrisann Brennanová, Jobsova přítelkyně na škole Homestead High,

matka jeho dcery Lisy Lisa Brennan-Jobsová, dcera Jobse a Chrisann Brennanové, narozená

v roce 1978, Jobs se k ní zpočátku nehlásil Nolan Bushnell, zakladatel Atari a pro Jobse vzor podnikatele Bill Campbell, šéf odbytu při prvním Jobsově působení v Applu a po jeho

návratu v roce 1997 člen správní rady a Jobsův důvěrník Edwin Catmull, spoluzakladatel Pixaru a později výkonný vedoucí u Disneyho Lee Clow, reklamní kouzelník, který stvořil pro Apple reklamu „1984“

a pracoval pro Jobse tři desítky let Debora „Debi“ Colemanová, energická manažerka původního týmu

Macu, která v Applu řídila výrobu Tim Cook, spolehlivý, klidný vedoucí pracovník, kterého Jobs přijal

v roce 1998 Eddy Cue, šéf internetových služeb v Applu, Jobsův zástupce při jednání

s jinými společnostmi Andrea „Andy“ Cunninghamová, publicistka ve firmě Regise McKenny,

která pro Jobse psala v raných letech Macintoshe Michael Eisner, výkonný ředitel u Disneyho, tvrdý vyjednavač,

který uzavřel smlouvu s Pixarem a potom se střetl s Jobsem Larry Ellison, výkonný ředitel firmy Oracle a Jobsův osobní přítel

Tony Fadell, mladý inženýr, který přišel do Applu v roce 2001

a vyvinul iPod Scott Forstall, šéf softwaru mobilních zařízení v Applu Robert Friedland, student vysoké školy Reed, majitel jablečné farmy

a vyznavač východní filozofie, který Jobse ovlivnil; nakonec řídil důlní

společnost Jean-Louis Gassée, manažer Applu ve Francii, který převzal divizi

Macintoshe, když byl Jobs v roce 1985 odstaven Bill Gates, další zázračné počítačové dítě, narozen v roce 1955 Andy hertzfeld, hravý, přátelský softwarový inženýr a Jobsův kamarád

v původním týmu Macu Joanna hoffmanová, členka původního týmu Macu, která stála Jobsovi po boku Elizabeth holmesová, přítelkyně Daniela Kottkeho v Reedu a účetní

Applu v jeho počátcích Rod holt, marxista a náruživý kuřák, přijatý Jobsem v roce 1976,

elektroinženýr v týmu Apple II kobun Chino, mistr soto zenu v Kalifornii, který se stal Jobsovým

duchovním učitelem Robert Iger, nahradil Eisnera jako výkonný ředitel u Disneyho v roce 2005 Jonathan „Jony“ Ive, šéf oddělení designu v Applu, který se stal se Jobsovým

partnerem a důvěrníkem Abdulfattah „John“ Jandali, vysokoškolský student ve Wisconsinu, syrského

původu, biologický otec Steva Jobse a Mony Simpsonové; později

pracoval jako manažer stravování v boomtownském kasinu poblíž

Rena Clara hagopian Jobsová, dcera arménských imigrantů, která si v roce

1946 vzala Paula Jobse; v roce 1955 spolu adoptovali Steva brzy

po jeho narození Erin Jobsová, klidná, vážná, prostřední dítě Steva Jobse a Laurene Powellové

Eve Jobsová, energická, jiskřivá, nejmladší dítě Steva Jobse a Laurene Powellové Patty Jobsová, adoptovaná Paulem a Clarou Jobsovými dva roky

po adopci Steva Paul Reinhold Jobs, ve Wisconsinu narozený námořník pobřežní služby,

který si spolu s manželkou Clarou adoptoval v roce 1955 Steva Reed Jobs, nejstarší dítě Steva Jobse a Laurene Powellové s otcovým

šarmem a matčinou srdečností Ron Johnson, zaměstnán v roce 2000 Jobsem, aby vytvořil síť

obchodů Applu Jeffrey katzenberg, vedoucí studia Walta Disneyho, který se pohádal

s Eisnerem a v roce 1994 rezignoval; stal se spoluzakladatelem studia

Dream Works SKG Daniel kottke, nejbližší Jobsův přítel během studia na vysoké škole Reed,

který s ním putoval do Indie; jeden z původních zaměstnanců Applu John Lasseter, spoluzakladatel a kreativní síla v Pixaru Dan’l Lewin, marketingový vedoucí v Applu a potom také v NeXTu u Jobse Mike Markkula, první velký investor a předseda Applu, pro Jobse

otcovský přítel Regis Mckenna, majitel PR agentury, mistr ve svém oboru,

který na počátku Jobsovi pomáhal a zůstal pro něj něčím jako guru Mike Murray, marketingový ředitel v původním týmu Macintoshe Paul Otellini, výkonný ředitel Intelu, který pomohl při výměně procesoru

v Macintoshi, ale nedostal zakázku pro iPhone Laurene Powellová, inteligentní a veselá absolventka Pennsylvánské

univerzity, poté nastoupila ke Goldmanu Sachsovi, nakonec se ocitla

na Stanfordu, Jobse si vzala v roce 1991 Arthur Rock, legendární technologický investor, člen správní rady

v původním Applu, pro Jobse otcovská postava Jonathan „Ruby“ Rubinstein, pracoval s Jobsem ve firmě NeXT,

v roce 1997 se stal hlavním inženýrem hardwaru v Applu Mike Scott, přivedl ho Markkula v roce 1977, aby se stal prezidentem

Applu a pokusil se krotit Jobse John Sculley, výkonný ředitel PepsiCo, kterého Jobs přetáhl v roce 1983,

aby se stal výkonným ředitelem Applu; v roce 1985 se s Jobsem utkal

a odstranil ho z vedení Applu Joanne Schieble Jandali Simpsonová, narozená ve Wisconsinu,

biologická matka Steva Jobse, kterého dala k adopci, a Mony

Simpsonové, kterou vychovala Mona Simpsonová, Jobsova biologická sestra; své příbuzenství objevili

v roce 1986 a stali se přáteli; napsala romány o životě své matky

( Všude, jen ne tady), Jobse a jeho dcery Lisy (Správný chlapík) a svého

otce Abdulfattaha Jandaliho (Ztracený otec) Alvy Ray Smith, spoluzakladatel Pixaru, který se střetl s Jobsem Burrell Smith, milý, chytrý programátor v původním týmu Macu,

u něhož byla v devadesátých letech diagnostikována schizofrenie Avadis „Avie“ Tevanian, pracoval s Jobsem a Rubinsteinem ve firmě

NeXT, v roce 1997 se stal softwarovým inženýrem v Applu James Vincent, hudbymilovný Brit, mladší partner – spolu s Leem

Clowem a Duncanem Milnerem – reklamní agentury pracující pro

Apple Ron Wayne, poznal se s Jobsem v Atari, nejdřív se stal partnerem Jobse

a Wozniaka v začínajícím Applu, ale nemoudře se rozhodl, že se své

pozice vzdá Stephen Wozniak, hvězdný elektronický génius v Homestead High;

Jobs přišel na to, jak vyrábět a prodávat jeho obdivuhodné základní desky

Jak vznikla tato kniha

Na začátku léta 2004 mi zatelefonoval Steve Jobs. Jeho přátelství

v průběhu let pokaždé zesílilo, když uváděl na trh nějaký nový pro

dukt a potřeboval se dostat na obálku časopisu Time nebo do televize

CNN, kde jsem pracoval. Ale jakmile už jsem tam nebyl zaměstnán,

moc často jsem o něm neslyšel. Dlouze jsme hovořili o Aspenském

institutu, kde jsem nedávno začal pracovat. Pozval jsem ho, aby nám

udělal přednášku na letním soustředění v Coloradu. Prohlásil, že rád

přijede, i když ne proto, aby tam vystoupil. Místo toho se chtěl se mnou

projít a popovídat si.

To mi připadalo trochu divné. Tehdy jsem ještě nevěděl, že dlouhé

procházky vnímá jako dobrou kulisu k vážnému rozhovoru. Ukázalo

se, že chce, abych napsal jeho životopis. Nedávno jsem vydal biografii

Benjamina Franklina a psal jsem další o Albertu Einsteinovi. hned mě

napadla napůl humorná úvaha, jestli se považuje za přirozeného pokra

čovatele těchto dvou velikánů. Byl jsem si jistý, že je teprve v polo

vině své pozoruhodné kariéry, kterou čekají ještě mnohé vrcholy i pády,

a proto jsem ho odmítl. Ještě ne, prohlásil jsem. Možná tak za deset

nebo dvacet let, až půjde na odpočinek.

Znal jsem ho od roku 1984, kdy přišel do budovy vydavatelství Time-Life na Manhattanu, aby poobědval s redaktory a vychválil svůj nový Macintosh. Už tehdy se choval nedůtklivě a slovně napadl jednoho redaktora týdeníku Time, že mu ublížil svým článkem, v němž toho o něm odhalil příliš mnoho. Ale když jsem s ním mluvil později, byl jsem zcela unesen – jako mnozí jiní přede mnou – energií, která z něj velice intenzivně vyzařovala. Zůstali jsme ve spojení, dokonce i když byl vyšachován z Applu. Jakmile měl něco nového k předvedení – počítač NeXT nebo film Pixaru – zavolal mi. Pozval mě do sushi restaurace v dolní části Manhattanu a vysvětlil mi, že právě uvádí na trh to nejlepší, co kdy vytvořil. Měl jsem ho rád.

když se znovu dostal na trůn v Applu, dali jsme ho na obálku časopisu Time. Brzy potom mi začal nabízet své nápady do série článků o nejvlivnějších lidech století. Jobs tehdy spustil kampaň „Myslete jinak“ s fotografiemi týchž lidí, o nichž jsme chtěli psát i my. Fascinovalo ho vyhodnocování jejich vlivu na historii lidstva.

Poté co jsem odmítl sepsat jeho životopis, jsem o něm slýchal jen čas od času. Jednou jsem mu poslal e-mail, abych se ho zeptal, jestli má pravdu moje dcera, že logo Applu bylo vytvořeno na počest Alana Turinga, britského průkopníka počítačové vědy, který za války odhalil německé šifrové kódy a nakonec spáchal sebevraždu tím, že si kousl do jablka napuštěného kyanidem. Odpověděl, že by si přál, aby na to tehdy pomyslel, ale že to tak nebylo. Začali jsme si psát o počátcích Applu a já jsem si uvědomil, že sbírám všechny detaily o tomto tématu čistě pro případ, že bych se nakonec k napsání jeho biografie opravdu rozhoupal. když vyšel Einsteinův životopis, přijel Jobs na křest této knihy do Palo Alto. Vzal si mě tam stranou, aby mi znovu přednesl svůj návrh, že i on by byl dobrým námětem pro knihu.

Jeho vytrvalost mě udivila. Bylo známé, že si hlídá svoje soukromí, a já jsem neměl důvod se domnívat, že by někdy četl některou mou knihu. Možná že někdy v budoucnu, odpověděl jsem jako obvykle. Ale v roce 2009 na mě manželka bez obalu vybafla: „Jestli chceš někdy napsat knihu o Stevovi, měl bys raději začít hned.“ Jobs si právě vzal druhou zdravotní dovolenou. když za mnou přišel s první žádostí o napsání životopisu, netušil jsem, že je nemocný. Žena odvětila, že to nevěděl téměř nikdo. Jobs mi zavolal těsně předtím, než šel na operaci zhoubného nádoru. Manželka mi pak vysvětlila, že to stále ještě drží v tajnosti.

Tehdy jsem se rozhodl, že tu knihu napíšu. Jobs mě překvapil, protože mi okamžitě oznámil, že nechce mít dokonce ani právo na předběžné čtení. „Je to tvoje kniha,“ prohlásil. „Nechci ji předem ani vidět.“ Ale v pozdním podzimu se mi zdálo, že má ohledně spolupráce nějaké postranní myšlenky. To jsem však nevěděl, že se u něj objevily další komplikace s rakovinou.

Potom mi znenadání zavolal na Silvestra 2009. Byl doma v Palo Alto pouze se svou sestrou, spisovatelkou Monou Simpsonovou. Manželka a tři děti si zajely nakrátko zalyžovat, ale on nebyl dost zdravý na to, aby mohl jet s nimi. Měl vzpomínkovou náladu, a tak si se mnou povídal víc než hodinu. Začal vyprávěním, jak chtěl sestrojit frekvenční měřič, když mu bylo dvanáct, a jak už si tehdy dokázal najít v telefonním seznamu Billa hewletta, zakladatele firmy hewlett-Packard, a zavolat mu, aby ho požádal o součástky. Pak prohlásil, že nejvíc nových věcí vymyslel za posledních dvanáct let po svém návratu do Applu. Ale důležitější pro něj bylo vybudovat to, co se povedlo hewlettovi. Ten se svým přítelem Davidem Packardem vytvořil tak inovativní firmu, že je oba přežila.

„Jako kluk jsem si o sobě vždycky myslel, že spíš tíhnu k humanitním předmětům, ale měl jsem taky rád elektroniku,“ připustil. „Potom jsem si přečetl, jak Edwin Land z Polaroidu oceňuje lidi, kteří stojí na průsečíku humanitních a přírodních věd, a rozhodl jsem se, že bych chtěl být právě takovým člověkem.“ Vypadalo to, jako by mi přednášel náměty pro svůj životopis (a aniž to tušil, právě toto téma pro mě bylo velice závažné). kreativita, která vzniká, když se v jediné silné osobnosti zkombinuje cit pro humanitní i přírodní vědy, byla právě to, co mě nejvíc zaujalo v životopisech Franklina i Einsteina, neboť si myslím, že to bude klíčem k vytvoření nové ekonomiky 21. století.

Zeptal jsem se Jobse, proč to mám být právě já, kdo má napsat jeho biografii. „Myslím, že umíte lidi dobře rozpovídat,“ odtušil. To byla nečekaná odpověď. Věděl jsem, že budu muset vyzpovídat spoustu lidí, které vyhodil z práce, využil, opustil nebo jinak naštval, a bál jsem se, že mu nebude příjemné se pak se mnou dál stýkat. A opravdu se poněkud stáhl do sebe, když se mu doneslo, které lidi jsem zpovídal. Ale po dvou měsících začal sám různé lidi povzbuzovat, aby si se mnou promluvili, i když to třeba byli jeho soupeři nebo ženy, s nimiž kdysi chodil. Ani se nesnažil vytýčit nějaké hranice, za něž bych se neměl dostat. „Udělal jsem hodně věcí, na něž nejsem pyšný, jako když jsem přivedl svou přítelkyni ve třiadvaceti letech do jiného stavu, ani jak jsem se s tím potom vypořádal,“ přiznal se. „Ale nemám ve skříni žádné kostlivce, kteří by nesměli ven.“

Nakonec jsem s ním udělal kolem čtyřiceti rozhovorů. Některé proběhly formálně v jeho obývacím pokoji v Palo Alto, jiné jsme uskutečnili za dlouhých procházek či projížděk nebo po telefonu. Během toho roku a půl byl postupně stále otevřenější a dostával se ke stále intimnějším věcem, ačkoli jsem časem zjistil, že jeho původní kolegové z Applu nazývali jeho chápání reality oblastí deformace. Někdy to bylo nevinné selhání paměti, jak se to stává nám všem, jindy si přestylizoval realitu jak pro mě, tak pro sebe. Abych jeho příběh vyslechl z různých úhlů pohledu a získal nad ním nadhled, vyzpovídal jsem víc než sto jeho přátel, příbuzných, konkurentů, soupeřů i kolegů.

Jeho manželka Laurene, která mu s tím projektem pomáhala, také nepřišla s žádnými zákazy či kontrolou ani nechtěla předem vidět to, co vydám. Vlastně mě ze všech sil povzbuzovala, abych psal pravdivě o jeho selháních stejně jako o jeho síle. Mohu o ní prohlásit, že je jedním z nejchytřejších lidí stojících pevně na zemi, jaké jsem kdy potkal. „Některé stránky jeho života i osobnosti jsou velice spletité, to je pravda,“ řekla mi hned na začátku. „Ale neměl byste je vylepšovat. On je v jádru dobrý a jeho životní příběh je velice pozoruhodný, takže bych byla ráda, aby bylo vše vypovězeno pravdivě.“

Nechám na čtenáři, aby posoudil, jestli jsem v této snaze uspěl. Určitě se v tom dramatu najdou herci, kteří si pamatují některé události odlišně nebo si pomyslí, že jsem se někdy také chytil do jeho zkreslené reality. Něco podobného se mi stalo, už když jsem psal knihu o henrym kissingerovi, která byla do jisté míry dobrou průpravou na tento projekt. Zjistil jsem, že Jobs v lidech vyvolává tak silné pozitivní či negativní emoce, že se při setkáních s nimi často objevoval problém rozporuplných interpretací určité události. Udělal jsem, co jsem mohl, abych udržel konfliktní informace v rovnováze a abych jasně ozřejmil zdroje, které jsem použil.

Tato kniha pojednává o životě plném vrcholů i pádů a o pronikavě intenzivní osobnosti tvořivého podnikatele, jehož vášeň pro dokonalost i jeho železné odhodlání způsobily revoluci v šesti oblastech lidské činnosti: v osobních počítačích, kresleném filmu, hudbě, telefonech, počítačových tabletech a v digitálním publikování. Mohli bychom možná dodat i sedmý: maloobchodní prodej, kde Jobs sice nezpůsobil revoluci, ale značně ho předělal. Vytvořil také způsob pro nové obchodování s pomocí digitálního obsahu založeného na různých aplikacích spíše než na webových stránkách. Během celé té doby nejen že vyráběl převratné nové produkty, ale napodruhé také vytvořil silnou firmu, tak prostoupenou jeho DNA, že je plná tvořivých designérů a nápaditých inženýrů, kteří ponesou jeho vize dál.

Doufám, že tato kniha je také o novátorství. V době, kdy Spojené státy hledají cesty, jak se udržet na vrcholu inovačních snah, a kdy se společnosti po celém světě snaží vybudovat kreativní ekonomiku digitálního věku, stojí Jobs v popředí jako nejvyšší ikona představivosti a vynalézání stále nových a dokonalejších věcí. Poznal, že nejlepší způsob, jak v 21. století stvořit trvalé hodnoty, je ve spojení kreativity a technologie, proto vybudoval firmu, kde se nové zdroje představivosti kombinují s pozoruhodnými technickými počiny. On i jeho kolegové z Applu byli schopni uvažovat jinak. Dodávali na trh nejen skromné novinky vytvořené v expertních skupinách, ale i celé nové přístroje a služby, o nichž ani spotřebitelé do té doby nevěděli, jak moc je potřebují.

Nebyl ideálním šéfem ani člověkem stvořeným pro napodobení. Sám byl hnán démony a lidi kolem sebe doháněl k zuřivosti a zoufalství. Ale jeho osobnost, vášně i výrobky se doplňovaly tak vhodně, jako je tomu i u hardwaru a softwaru Applu, které tvoří součást integrovaného systému. Jeho příběh je jak poučný, tak varující, plný lekcí o novátorství, vůdcovství a hodnotách.

Shakespearův Jindřich V., příběh o sveřepém a nezralém princi halovi, který se stal vášnivým i citlivým, otrlým i sentimentálním, inspirativním i chybujícím králem, začíná nabádáním: „Ach, múzo ohně, která může vystoupat až k nejjasnějšímu nebi objevů.“ Princ hal to měl jednoduché, musel se vyrovnat pouze s dědictvím po svém otci. Pro Steva Jobse začíná vzestup k nejjasnějšímu nebi objevů příběhem o dvou rodičovských párech a o tom, jak vyrůstal v údolí, kde právě zjistili, jak přeměnit křemík ve zlato. 18

Opuštěný a vybraný

když byl Paul Jobs po druhé světové válce demobilizován z pobřežní

stráže, uzavřel se svými kolegy sázku. Připluli právě do San Fran

ciska, kde byla jejich loď vyřazena z provozu, a Paul se vsadil, že si do

dvou týdnů najde manželku. Jobs byl urostlý tetovaný lodní mecha

nik a trochu se podobal Jamesi Deanovi. Clara hagopianová, veselá

dcera arménských imigrantů, však svolila ke schůzce s ním ne kvůli jeho

vzhledu, ale protože on a jeho přátelé měli na rozdíl od party, s níž si

chtěla původně vyrazit, k dispozici auto. O deset dní později, v březnu

1946, se Paul s Clarou zasnoubil, a vyhrál sázku. Bylo to šťastné man

želství, které trvalo až do doby, kdy je po čtyřiceti letech rozloučila smrt.

Paul Reinhold Jobs vyrůstal na mléčné farmě ve wisconsinském

Germantownu. Přestože jeho otec byl alkoholik a násilník, Paul byl pod

svým svalnatým zevnějškem jemný a klidný člověk. Utekl ze střední

školy, toulal se po středozápadě Spojených států a pracoval na různých

místech jako mechanik. V devatenácti letech nastoupil k pobřežní stráži,

kam ho vzali, ačkoli neuměl plavat. Dostal se na palubu americké lodě

Meigs a většinu války strávil tím, že vozil do Itálie vojáky pro generála Pattona. Za dobrou práci strojníka a topiče získal ocenění, ale protože se občas dostal do menších problémů, nebyl nikdy povýšen a zůstal prostým námořníkem.

Clara se narodila v New Jersey. Její rodiče tam přistáli po útěku z Arménie před Turky. Později se přestěhovali do Mission District v San Francisku, kde Clara vyrůstala jako dítě. V duši střežila tajemství, s nímž se málokomu svěřila: byla předtím už jednou vdaná, avšak její manžel padl ve válce. Na první schůzce s Paulem Jobsem byla připravená začít nový život.

Jako mnozí jiní lidé, kteří prožili válku, i ona během ní zažila dost nejistoty, takže když válka skončila, nepřála si nic jiného než se usadit, založit rodinu a vést klidný život. Novomanželé měli málo peněz, takže se přestěhovali do Wisconsinu a několik let žili na farmě u Paulových rodičů, poté pokračovali do Indiany, kde dostal Paul práci opraváře strojů u International harvester. Jeho vášní se stala stará auta. Přivydělával si tím, že je ve volném čase kupoval, opravoval a prodával dál. Nakonec z práce odešel a věnoval se naplno prodeji aut.

Clara však milovala San Francisco a v roce 1952 přesvědčila manžela, aby se tam vrátili. Našli si byt v Sunset District u Tichého oceánu jižně od parku Golden Gate a Paul získal práci u jedné finanční společnosti. Vyměňoval zámky aut, jejichž vlastníci neplatili splátky půjček. Také stále kupoval, opravoval a prodával starší auta, a tak si slušně vydělával na živobytí.

V jejich životě však něco chybělo. Chtěli děti, ale Clara prodělala mimoděložní těhotenství a potom už děti mít nemohla. Proto si v roce 1955, po devíti letech manželství, začali hledat dítě k adopci. Stejně jako Paul Jobs i Joanne Schiebleová pocházela z Wisconsinu, ze zemědělské rodiny s německými kořeny. Její otec Arthur Schieble se přistěhoval do okolí Green Bay, kde měli s manželkou farmu na chov norků.

Úspěšně si počínal i v dalších zaměstnáních, ať už šlo o prodej nemovitostí nebo o uměleckou fotografii. Byl velice přísný, zvlášť co se týkalo vztahů jeho dcery. Stavěl se tvrdě proti její první lásce – umělci, a navíc nekatolíkovi. Proto nebylo divu, když jí pohrozil, že ji úplně vydědí, když se jako studentka Wisconsinské univerzity zamilovala do muslimského asistenta Abdulfattaha „Johna“ Jandaliho pocházejícího ze Sýrie.

Jandali byl nejmladší z devíti dětí vážené syrské rodiny. Jeho otec vlastnil ropné rafinerie i rozsáhlé holdingové společnosti v Damašku a homsu a jednu dobu zcela kontroloval ceny pšenice v kraji. Stejně jako rodina Schiebleových i Jandaliovi kladli velký důraz na vzdělání. Po celé generace odjížděli členové rodiny za vzděláním do Istanbulu nebo na pařížskou Sorbonnu. Abdulfattaha Jandaliho poslala rodina do jezuitské koleje, přestože byl muslim. Získal titul bakaláře na Americké univerzitě v Bejrútu a poté odjel na magisterské studium na Wisconsinskou univerzitu. Později tam začal pracovat jako odborný asistent v oboru politických věd.

V létě 1954 odcestovala Joanne s Abdulfattahem do Sýrie. Dva měsíce strávili v homsu, kde se dívka u jeho rodiny učila vařit syrská jídla. když se vrátili do Wisconsinu, zjistila, že je těhotná. Oběma bylo třiadvacet let, ale rozhodli se, že se zatím nevezmou. Joannin otec v té době umíral a stále jí hrozil, že ji vydědí, pokud si Abdulfattaha vezme. V malé katolické komunitě nebylo snadné rozhodnout se pro potrat. A tak na počátku roku 1955 odcestovala Joanne do San Franciska a tam se svěřila do rukou laskavého doktora, který ubytovával neprovdané matky, odrodil jejich miminka a tiše je předal k adopci.

Joanne si vymínila jedinou podmínku: její dítě musí adoptovat vysokoškolsky vzdělaný manželský pár. Doktor domluvil adopci u jednoho právníka a jeho ženy. Ale když se chlapec 24. února 1955 narodil, vybraní manželé se rozhodli, že chtějí holčičku, a od adopce couvli. Tak se stalo, že se chlapeček nestal synem právníka, ale muže s nedokončeným středním vzděláním a s vášní pro mechaniku a ženy, jež byla „solí země“

a pracovala v knihkupectví. Paul a Clara pojmenovali své děťátko Steven Paul Jobs.

Stále tu však byl problém s Joanniným požadavkem, že noví rodiče jejího miminka mají mít vysokoškolské vzdělání. když se dozvěděla, že syn byl umístěn u lidí, kteří ani nedokončili střední školu, odmítla podepsat dokumenty k adopci. Odkládala to celé týdny, dokonce i poté, co už se miminko zabydlelo v Jobsově domácnosti. Nakonec Joanne podlehla a podepsala, ovšem s podmínkou, že noví rodiče slíbí – a oficiálně se zavážou – že pro syna zřídí spořicí účet, aby měl později peníze pro studium na vysoké škole.

Byl tu ještě jeden důvod, proč Joanne váhala s podepsáním adoptivních dokumentů. Její otec se nacházel na pokraji smrti a ona měla v plánu vzít si Jandaliho hned po jeho skonu. hýčkala si naději – později řekla své rodině, jak si v myšlenkách představovala –, že jakmile se vezmou, mohla by dostat své děťátko zpátky.

Nakonec to dopadlo tak, že Arthur Schieble zemřel v srpnu 1955, několik týdnů poté, co byla adopce právně stvrzena. Ještě v tom roce po Vánocích se Joanne a Abdulfattah Jandali vzali v katolickém kostele svatého Filipa apoštola v Green Bay. On v příštím roce dosáhl doktorského titulu v mezinárodní politice a poté měli další dítě – holčičku Monu. Joanne a Jandali se v roce 1962 rozvedli a Joanne se ponořila do snového a potulného života, který její dcera – z níž se stala známá spisovatelka Mona Simpsonová – popsala ve svém dojímavém románu Anywhere But Here ( Všude, jen ne tady). Protože však Stevova adopce byla nezrušitelná, trvalo víc než dvacet let, než se opět všichni našli. Steve Jobs věděl už od útlého věku, že je adoptovaný. „Mí rodiče o tom se mnou otevřeně mluvili,“ vzpomínal. Živě se mu vybavuje vzpomínka, jak v šesti nebo sedmi letech sedí na trávníku před domem a říká to holčičce, která bydlela naproti. „To znamená, že vlastní rodiče tě nechtěli?“ optalo se děvčátko. „Aaach! V hlavě mi zahřměl hrom,“ svěřil se Jobs.

„Vzpomínám si, jak jsem s pláčem běžel domů. A moji rodiče mě konejšili: ‚Ne, musíš to pochopit.‘ Vypadali velice vážně a hleděli mi do očí. ‚My jsme si tě zvlášť vybrali.‘ Oba rodiče mi to zopakovali. A kladli důraz na každé slovo.“

Opuštěný. Vybraný. Zvláštní. Tyto pojmy se staly součástí toho, čím Jobs je a jak na sebe pohlíží. Jeho nejbližší přátelé si myslí, že vědomí toho, že byl hned po narození opuštěn, v něm zanechalo určité jizvy. „Myslím, že jeho touha kompletně ovládat všechno, co dělá, tryská přímo z jeho osobnosti i z faktu, že byl hned po narození opuštěn,“ prohlásil jeho dlouholetý kolega Del yocam. „Chce řídit všechno ve svém okolí a v každém výrobku vidí jakousi rozšířenou část sebe sama.“ Greg Calhoun, který se sblížil se Stevem hned po vysoké škole, viděl další dopad tohoto faktu. „Steve mi hodně vykládal o tom, že ho po narození opustili rodiče, i o bolesti, kterou mu to způsobilo,“ vykládal. „Díky tomu se stal nezávislým. Následoval zvuk bubnu, který pocházel z jiného světa než z toho, do něhož se narodil.“

Je zajímavé, že ve stejném věku (23) jako jeho biologický otec zplodil Jobs vlastní dítě a opustil ho stejně, jako rodiče opustili jeho. (Nakonec však za ně přijal zodpovědnost.) Matka tohoto dítěte Chrisann Brennanová říká, že fakt, že byl Jobs jako miminko nabídnutý k adopci, v něm zanechal „plno rozbitého skla“, a že jí samotné to pomáhá při pochopení jeho chování. „Ten, který byl opuštěn, sám opustil své dítě.“ Andy hertzfeld na začátku osmdesátých let s Jobsem úzce spolupracoval v Applu a je jedním z mála lidí, kteří zůstali v přátelském vztahu jak s Brennanovou, tak s Jobsem. „Zásadní otázka týkající se Steva zní, proč není schopen se vždy kontrolovat a proč je občas instinktivně krutý k některým lidem a tolik jim ubližuje,“ říká. „Podle mě je to kvůli tomu, že byl po narození opuštěn. Skutečným problémem Stevova života je fakt, že byl po narození nabídnutý k adopci.“

Jobs to popírá. „Objevují se řeči, že jsem pracoval tak tvrdě, protože se mě rodiče po narození vzdali a já jsem chtěl být tak dobrý, aby si

přáli mít mě zpátky, i jiné podobné nesmysly, ale to je směšné,“ trvá na svém. „Vědomí, že jsem adoptovaný, ve mně mohlo vyvolat touhu po větší nezávislosti, ale já jsem si nikdy opuštěný nepřipadal. Vždycky jsem si však připadal zvláštní. Ten pocit ve mně vyvolali moji rodiče.“ Později se pokaždé naježil, když někdo nazval Paula a Claru Jobsovy jeho „adoptivními“ rodiči nebo dával jinak najevo, že to nejsou jeho praví rodiče. „Byli to stoprocentní rodiče,“ tvrdí. A když mluví o svých biologických rodičích, bere to naopak zkrátka: „Byli pro mě spermatickou a vaječnou bankou – to není drsné, je to prostě fakt, byli takovou bankou, ničím víc.“ Silicon Valley Dětství, které Paul a Clara Jobsovi připravili svému novému synovi, bylo v mnoha ohledech stereotypem konce padesátých let. když byly Stevovi dva roky, adoptovali si ještě holčičku Patty a o tři roky později se přestěhovali do rodinného domku na předměstí. Finanční společnost CIT, kde Paul pracoval, ho přesunula do pobočky v Palo Alto. Tam si nemohli dovolit bydlet, a proto se rodina usadila v levnějším městečku Mountain View ležícím od Palo Alto na jih.

Paul Jobs se pokusil předat synovi svou lásku k mechanice a autům. „Steve, tohle bude odteďka tvůj pracovní stůl,“ řekl mu a označil část svého pracovního stolu v jejich garáži. Jobs si pamatuje, jak na něj zapůsobilo otcovo nadšení pro řemeslo. „Myslel jsem, že táta má opravdu dobrý smysl pro design,“ poznamenal, „protože uměl sestrojit nebo vyrobit všechno, nač si vzpomněl. když jsme potřebovali skříň, udělal skříň. když stavěl plot kolem domu, dal mi kladivo, abych mohl pracovat spolu s ním.“

Po padesáti letech plot stále ještě stojí a ohraničuje postranní a zadní část zahrady domu v Mountain View. Jobs mi ho ukázal, pohladil dře

věné kůly a vzpomněl si přitom na lekci, která na něj hluboce zapůsobila. Tatínek mu řekl, že je důležité vypracovat pořádně i zadní a boční strany skříně, přestože na ně není vidět. „Rád dělal věci dokonale. Staral se i o ty části, jež nebyly na očích.“

Otec pokračoval s předěláváním a následným prodejem ojetých aut a vybavil garáž obrázky svých oblíbených vozů. Ukazoval svému synovi podrobnosti designu – linii, ventilaci, chromování, potah sedadel. každý den po příchodu z práce se převlékl do montérek a odešel do garáže. Steva bral často s sebou. „Představoval jsem si, že bych ho mohl naučit troše mechanické dovednosti, ale on si nechtěl mazat ruce,“ prohlásil později Paul. „Nikdy se příliš nezajímal o mechanické věci.“

hrabat se pod kapotou Jobse opravdu příliš nelákalo. „Nebavilo mě opravovat auta. Ale byl jsem nadšený, že jsem tam mohl být s otcem.“ Začínalo mu stále víc docházet, co znamená být adoptovaný, ale právě to ho k otci ještě víc přitahovalo. když mu bylo osm, Jobs jednoho dne objevil fotografii otce jako člena pobřežní stráže. „Byl ve strojovně, košili měl svlečenou a vypadal jako James Dean. Pro mě jako děcko to byl jeden z klíčových okamžiků. Ach, mí rodiče byli kdysi také velice mladí a opravdu hezcí.“

Díky autům pomohl otec Stevovi poprvé nahlédnout do elektroniky. „Neměl velké znalosti o elektronice, ale nacházel ji v mnoha automobilech i v jiných věcech, které opravoval. Ukázal mi první kroky v elektronice a mě to velice zaujalo.“ Ještě zajímavější byly cesty na vrakoviště pro náhradní díly. „Podnikali jsme je každý víkend. hledali jsme generátor, karburátor a všechny možné komponenty.“ Vzpomínal na to, jak viděl otce vyjednávat u přepážky. „Byl dobrý obchodník, protože věděl líp než chlapi u kasy, kolik by každý náhradní díl měl stát.“ Opravy aut pomáhaly rodičům plnit slib, který podepsali, když si ho adoptovali. „Otec z mého kolejního fondu zaplatil padesát dolarů za starý Ford Falcon nebo jiné rozbité auto, které už nejezdilo, několik týdnů na něm pracoval a prodal ho za dvě stě padesát dolarů, pokud nemluvíme o daních.“

Jobsův dům v Diablo 286, stejně jako všechny ostatní v okolí, byl postaven stavitelem Josephem Eichlerem, jehož společnost v letech 1950–1974 postavila víc než jedenáct tisíc domů v různých kalifornských okresech. Eichler se inspiroval vizí Franka Lloyda Wrighta o jednoduchých moderních domech pro obyčejné Američany a stavěl levné domky, které se vyznačovaly skleněnými stěnami od podlahy až ke stropu, otevřenými prostorami vystavenými slunci, viditelné konstrukci z klád a trámů, podlahami z betonových desek a spoustou posuvných skleněných dveří. „Eichler vytvořil velké dílo,“ řekl mi Jobs při jedné z našich procházek po sousedství. „Jeho domy byly elegantní, levné a útulné. Měly jednoduchý design a odpovídaly prostému vkusu lidí s nižšími příjmy. A měly úchvatně propracované detaily, jako například ústřední topení v podlaze. Položil jste na ni koberec a měl jste teplou podlahu, což bylo výtečné zvlášť pro děti.“

Jobs poznamenal, že obdiv k Eichlerovým domům byl základem vášně pro výrobu elegantně navržených produktů pro masový trh. „Miluju, když můžete vytvořit opravdu hezký design u něčeho, co dobře funguje a nestojí příliš mnoho peněz,“ pravil, když mi ukazoval ladnou eleganci Eichlerových domů. „To byla také původní vize Applu. Takový měl být první Macintosh. A totéž jsme udělali s iPodem.“

Naproti Jobsově rodině bydlel muž, který byl úspěšným agentem s nemovitostmi. „Nebyl příliš chytrý,“ vyprávěl Jobs, „ale zdálo se, že vydělává majlant. A tak si můj otec pomyslel: ‚To já dokážu taky.‘ Vzpomínám si, jak tvrdě na tom pracoval. Chodil do večerní školy, složil zkoušku, dostal licenci a dal se do podnikání s nemovitostmi. Pak to šlo od desíti k pěti.“ V důsledku toho měla rodina v době, kdy Steve chodil do základní školy, víc než rok velice napjatý rozpočet. Matka začala pracovat jako knihovnice pro Varian Associates, což byla firma vyrábějící vědecké přístroje, a kromě toho si vzali druhou půjčku. Jednou ve čtvrté třídě se ho učitel zeptal: „Čemu o vesmíru nerozumíš?“ a Jobs odpověděl: „Nerozumím tomu, proč můj otec je najednou tak na dně.“ Přesto byl velice hrdý na to,

že jeho otec nikdy nesklouzl do servilní podřízenosti nebo vychytralého jednání, díky němuž by se z něj stal dobrý obchodník. „Abys mohl prodat nějakou nemovitost, musíš lidem pochlebovat, a v tom otec nebyl dobrý, nebylo to v jeho přirozenosti. Obdivoval jsem ho za to.“ Nakonec se Paul Jobs vrátil znovu ke svým autům.

Jeho otec byl klidný a jemný. Tyto rysy syn později velice oceňoval, ale rozhodně se je nesnažil napodobit. Byl však také rázný.

„V sousedství bydlel inženýr, který pracoval ve Westinghouse. Byl

to prostý člověk, trochu beatník. Měl přítelkyni, která mě někdy

hlídala. Oba moji rodiče chodili do zaměstnání, takže já jsem po

škole zůstával několik hodin u nich. Soused se několikrát opil

a přítelkyni ztloukl. Jednou v noci přiběhla celá vyděšená a on

přišel opilý za ní, ale můj otec ho uzemnil – řekl mu, že ona je

teď u nás a on že za ní nesmí. A zabránil mu vstoupit. Rádi jsme

si představovali, že v padesátých letech bylo všechno idylické, ale

tenhle chlapík byl jedním z lidí, kteří si už tehdy zpackali život.“ Jejich předměstí se odlišovalo od tisícovek podobných s rodinnými domky a zahrádkami po celé Americe tím, že se tu dokonce i různé zkrachovalé existence snažily být inženýry. „když jsme se tam přestěhovali, na všech stranách se ještě rozprostíraly meruňkové a švestkové sady,“ vzpomíná Jobs. „Ale díky investicím do armády začínal průmyslový boom.“ Jobs tak nasákl historií údolí, že tu také zatoužil hrát svou vlastní roli. Edwin Land z Polaroidu mu později řekl o tom, jak ho Eisenhower požádal, aby sestrojil špionážní letecké kamery U-2, které by mohly zjistit, jak skutečná je hrozba od Sovětů. Filmy byly v kanystrech shazovány dolů a vracely se zpět do Amesova výzkumného střediska NASA v Sunnyvale – blízko místa, kde žil Jobs. „První počítačový terminál, který jsem viděl, stál v Amesově centru, kam mě vzal otec,“ vypráví Jobs. „hned jsem se do něj zamiloval.“

Během padesátých let se v blízkosti jejich bydliště objevili i další armádní dodavatelé. Blízko centra NASA byl v roce 1956 založen podnik na rakety Lockheed a vesmírný program, který vyráběl řiditelné podmořské balistické rakety. když se po čtyřech letech Jobsovi do této oblasti přestěhovali, pracovalo tu už dvacet tisíc lidí. O několik stovek metrů dál postavil Westinghouse továrny, kde se vyráběly trubky a elektrické transformátory pro raketové systémy. „Měli jsme armádní společnosti takřka na zahradě,“ povídal Jobs. „Všechna ta nejnovější technika byla hrozně tajná a my jsme vedli vzrušující život.“

Díky obrannému průmyslu tu vyrostla prosperující ekonomika založená na nových technologiích. Její kořeny sahaly až do roku 1938, kdy se Dave Packard a jeho novomanželka přestěhovali do domu v Palo Alto, který měl přístavek, kde se brzy usadil jeho přítel Bill hewlett. Dům měl garáž – později se stala v údolí legendární – v níž si hráli, dokud nevytvořili svůj první výrobek, audiooscilátor. V padesátých letech byl hewlett-Packard rychle rostoucí firmou vyrábějící technické přístroje.

Naštěstí se blízko domu našlo místo pro podnikatele, kteří přerostli své garáže. Děkan technické katedry Stanfordské univerzity Frederick Terman ve snaze pomoci přeměnit tuto oblast v kolébku technologické revoluce vytvořil na půdě univerzity sedmisetakrový průmyslový park, kde nabízel půdu soukromým společnostem, které by realizovaly a dostaly na trh nápady místních studentů. Prvním nájemcem se stala firma Varian Associates, kde pracovala Clara Jobsová. „Terman přišel s tím báječným nápadem, který víc než co jiného způsobil rozvoj elektrotechnického průmyslu,“ dodal Jobs. V době, kdy bylo Jobsovi deset, měla společnost hewlett-Packard devět tisíc zaměstnanců a byla solidní firmou, v níž chtěl pracovat každý inženýr hledající finanční stabilitu.

Nejdůležitější technologií, díky níž celý okres zažíval konjunkturu, byly samozřejmě polovodiče. Jedním z vynálezců tranzistorů v Bellových laboratořích v New Jersey byl i William Shockley. V roce 1956 se přestěhoval do Mountain View a začal vyrábět tranzistory s použitím

křemíku místo dražšího germania, které se tehdy k výrobě takových součástek normálně používalo. Avšak Shockley byl stále výstřednější a opustil svůj projekt křemíkových tranzistorů, který vedlo osm jeho inženýrů – hlavně Robert Noyce a Gordon Moore – a rozjel firmu Fairchildovy polovodiče. Tato společnost se rozrostla až na dvanáct tisíc zaměstnanců. V roce 1968 se rozdělila na několik samostatných jednotek poté, co Noyce prohrál bitvu o výkonného ředitele. Vzal s sebou Gordona Moorea a založil společnost, která se stala známou pod názvem Integrated Electronics Corporation, což se elegantně zkrátilo na Intel. Třetím v žebříčku posloupnosti byl Andrew Grove, který v osmdesátých letech rozšířil svou firmu tím, že se místo výroby paměťových čipů začal věnovat mikroprocesorům. Během několika let vzniklo v této oblasti víc než padesát továren vyrábějících polovodiče.

Exponenciální růst tohoto druhu průmyslu byl umožněn jevem, který objevil Moore. Ten v roce 1965 nakreslil graf integrovaných obvodů, založený na počtech tranzistorů, které se mohou umístit na čip, a ukázal, že se tento počet každé dva roky zdvojnásobí. Dalo se očekávat, že tato křivka bude i nadále růst. To se potvrdilo v roce 1971, kdy byl Intel schopný zapojit kompletní centrální procesní jednotku na jediný čip – Intel 4004 –, který nazvali „mikroprocesor“. Mooreův zákon obecně platí až dodnes a jeho spolehlivá projekce mezi zdokonalováním součástek a cenou dovolila dvěma generacím mladých podnikatelů včetně Steva Jobse a Billa Gatese vytvořit rozumné cenové odhady pro své stále se zdokonalující výrobky.

Výroba čipů dala regionu nové jméno, když Don hoefler, novinář obchodního týdeníku Electronic News, začal v lednu 1971 psát sérii článků s názvem Silicon Valley USA (Křemíkové údolí USA). Údolí Santa Clara, dlouhé čtyřicet mil a vedoucí ze San Franciska přes Palo Alto do San José, má jako svou páteř El Camino Real, královskou cestu, která kdysi spojovala jednadvacet kalifornských misijních kostelů a nyní je rušnou tepnou spojující firmy a podniky, v nichž je uložena třetina

investičního kapitálu v USA. „Jak jsem vyrůstal, historie tohoto místa mě inspirovala,“ vykládá Jobs. „Toužil jsem stát se jeho součástí.“

Jako většina dětí nasával do sebe vlivy okolní konjunktury. „Většina otců v sousedství pracovala na skutečně zajímavých věcech, jako na fotovoltaikách, bateriích a radarech,“ vzpomíná Jobs. „Vyrůstal jsem s posvátnou hrůzou z toho všeho a nepřestával jsem se na to lidí ptát.“ Nejdůležitější z těchto sousedů byl pro něj Larry Lang, který žil sedm domů od nich. „Byl to můj vzor, jak by měl vypadat inženýr od hewlett-Packard: nadšený radioamatér, zanícený elektronický fanda,“ popsal ho Jobs. „Nosil mi různé součástky na hraní.“ když jsme docházeli k Langovu starému domu, Jobs ukázal na příjezdovou cestu. „Vzal uhlíkový mikrofon, baterii a amplion, který umístil na příjezdové cestě. Nechal mě mluvit do mikrofonu a amplionem se to neslo ven.“ Otec Jobse poučil, že mikrofony vždycky potřebují elektronický zesilovač. „Běžel jsem domů a řekl otci, že neměl pravdu.“

„Ne, mikrofon potřebuje zesilovač,“ ujišťoval mě. A když Steve protestoval, otec mu řekl, že je šílený. „Bez zesilovače to nemůže fungovat. Je v tom nějaký trik.“

„Ale já jsem otci nepřestával odporovat. Říkal jsem mu, že to musí vidět, až se mnou nakonec opravdu odešel k sousedům a podíval se na to. A podivil se: ‚No, to mě podrž.‘“

Jobs si na to živě vzpomíná, protože tehdy si poprvé uvědomil, že jeho otec neví všechno. A poté se mu v hlavě začala rodit ještě úděsnější myšlenka: Byl chytřejší než jeho rodiče. Vždycky obdivoval otcovu dovednost a inteligenci. „Neměl žádné velké vzdělání, ale já jsem si vždycky myslel, že je zatraceně chytrý. Moc nečetl, ale dokázal toho hodně vyrobit. Z mechaniky znal téměř všechno, co jsem si dokázal představit.“ Ale případ s uhlíkovým mikrofonem nastartoval u Jobse drásavý proces uvědomování, že je ve skutečnosti bystřejší než jeho rodiče. „Byl to velký okamžik, který se mi vpálil do mozku. když jsem si uvědomil, že jsem chytřejší než rodiče, velice jsem se kvůli té myšlence styděl. Nikdy na tu

chvíli nezapomenu.“ Později řekl přátelům, že toto zjištění spolu s faktem, že je adoptovaný, v něm vyvolalo pocit, že je tak trochu mimo – stojící stranou a izolovaný – jak od rodiny, tak od ostatního světa.

Brzy poté si všiml další věci. Nejenže zjistil, že je chytřejší než jeho rodiče, ale zároveň si uvědomil, že oni to vědí. Paul a Clara Jobsovi byli milující rodiče, a proto byli ochotní zvyknout si na situaci, že mají syna, který je velice inteligentní – a zároveň velice svéhlavý. Byli ochotní zajít velice daleko, aby se mu přizpůsobili, a hýčkali ho, jako by byl něco zvláštního. I k tomuto poznání se Steve brzy sám dopracoval. „Oběma rodičům na mně záleželo. Cítili velkou zodpovědnost, jakmile si uvědomili, že jsem v něčem zvláštní. Našli způsob, jak neustále doplňovat mé vědomosti a dát mě do lepších škol. Byli ochotní uspokojovat mé potřeby.“

A tak Jobs vyrůstal nejen s pocitem, že byl kdysi opuštěn, ale také, že je určitým způsobem výjimečný. Právě to hrálo podle něj hlavní roli při formování jeho osobnosti. Škola Ještě předtím než začal chodit do základní školy, ho matka naučila číst. To mu však přineslo určité problémy. „V prvních letech školy jsem se dost nudil, a tak jsem dělal různé vylomeniny.“ Brzy také začalo být jasné, že Jobs není schopen jak kvůli vrozeným dispozicím, tak kvůli výchově přijímat něčí autoritu. „Setkal jsem se s autoritou jiného druhu než předtím a nelíbilo se mi to. Ale skoro mě dostali. Došlo až téměř k tomu, že ze mě vymáčkli veškerou zvědavost.“

Základní škola v Monta Lomě se skládala z několika nízkých budov postavených v padesátých letech a nacházela se čtyři bloky od jejich domu. Jobs si tam krátil nudu tím, že vymýšlel různé legrácky. „Měl jsem dobrého kamaráda Ricka Ferrentina a spolu jsme se dostávali do

všech možných problémů,“ vzpomíná si. „Například jsme vyrobili malé plakátky s výzvou ‚Přineste do školy svého zvířecího miláčka.‘ Bylo to šílené, psi všude po škole honili kočky, a učitelé z toho šíleli.“ Jindy přesvědčili děti, aby jim řekly kombinace jejich zámků na kola. „Potom jsme šli ven a vyměnili všechna ta čísla, takže nikdo nemohl odjet. Trvalo až dlouho do večera, než zase dali všechno do pořádku.“ Ve třetí třídě už začaly být jejich lumpárny nebezpečnější. „Jednou jsme umístili výbušninu pod židli naší učitelky Thurmanové. Měla z toho nervový šok.“

Není divu, že ještě než dokončil třetí třídu, několikrát ho poslali ze školy domů. Otec ho však v té době začal brát jako zvláštní bytost a dal učitelům jasně najevo, že od školy očekává totéž. „Podívejte se, to není jeho chyba,“ řekl Paul Jobs učitelům. „když ho neumíte zaujmout, je vina na vaší straně.“ Jobs si nepamatuje, že by ho rodiče za výtržnosti ve škole někdy potrestali. „Dědeček z otcovy strany byl alkoholik a řezal otce řemenem, ale já si nepamatuju, že bych dostal někdy nařezáno.“ A dodal, že oba rodiče věděli, že na vině byla škola, „protože se snažila, abych se učil nazpaměť různé hlouposti, místo aby mě něčím stimulovala“. Jobs už začínal projevovat onu podivnou směs citlivosti a necitlivosti, naježenosti a objektivnosti, která ho bude doprovázet po celý život.

když měl nastoupit do čtvrté třídy, došli ve škole k názoru, že bude nejlepší, když rozdělí Jobse a Ferrentina do různých tříd. Učitelkou ve studijní třídě byla kurážná Imogena hillová, známá pod přezdívkou Medvídek. A ta se Jobsovi stala podle jeho vlastních slov „jednou ze světic mého života“. Poté co ho dva týdny pozorovala, zjistila, že nejlepší způsob, jak ho zvládnout, bude ho uplácet. „Jednoho dne po škole mi dala učebnici s matematickými úlohami a řekla, že chce, abych si ji vzal domů a vypočítal to. A já jsem si pomyslel, jestli je normální. Ale potom vytáhla jedno z těch ohromných lízátek, které velikostí připomínalo zeměkouli. A řekla mi, že až s tím budu hotový a jestli většina bude dobře, dá mi tohle a ještě pět dolarů. Vrátil jsem jí vypočítané příklady

za dva dny.“ Po několika měsících už úplatky nepotřeboval. „Prostě jsem se chtěl učit a dělat jí radost.“

Reagovala na to tak, že mu dávala stavebnice pro kutily, v nichž se měla například obrousit čočka a udělat z nich fotoaparát. „Naučil jsem se toho od ní víc než od jakéhokoli jiného učitele, a kdyby nebylo jí, určitě bych se dostal do vězení.“ Znovu to v něm posílilo myšlenku, že je nějak zvláštní. „V mé třídě se takhle starala jen o mě. Něco ve mně viděla.“

Neviděla v něm však pouze tyto schopnosti. O mnoho let později ráda ukazovala obrázek z tehdejší havajské slavnosti. Jobs se tam ukázal bez požadované havajské košile, ale na obrázku je vpředu uprostřed a košili má na sobě. Byl schopný doslova vymluvit tu košili od jednoho ze spolužáků.

Na konci čtvrté třídy paní učitelka hillová Jobse řádně vyzkoušela. „Vyšlo mi, že je na úrovni druhého ročníku střední školy,“ vzpomíná. Teď už bylo jasné nejen jemu, ale také jeho učitelům, že jeho intelekt je mimořádný. Škola mu učinila pozoruhodný návrh, že by mohl přeskočit dva roky učiva a po skončení čtvrté třídy by mohl nastoupit rovnou do sedmičky. Byl to nejsnazší způsob, jak ho udržet stimulovaného a toužícího po vědění. Jeho rodiče se rozumně rozhodli, že ho nechají přeskočit pouze jednu třídu.

Ta změna byla děsivá. Jobs byl společensky nesmělý samotář, který se ocitl ve skupině s dětmi o rok staršími. A co bylo ještě horší, šestá třída se nacházela na jiné škole: byla to střední škola Crittenden Middle. Ležela sice jen osm ulic od základní školy v Monta Loma, ale v mnoha ohledech to byl zcela rozdílný svět, neboť se nacházela v prostředí plném etnických gangů. „Bitky tam byly na denním pořádku. Na záchodech kluci tyranizovali mladší žáky,“ napsal novinář Michael S. Malone ze Silicon Valley. „kluci nosili normálně do školy nože, aby předvedli, jací jsou chlapáci.“ V době, kdy tam přišel Jobs, byla skupina tamních studentů zavřena do vězení za únos. A dokázali také zdemolovat autobus sousední školy, poté co jejich tým vyhrál nad Crittendenem v zápasu.

Také Jobse často šikanovali, takže uprostřed sedmého ročníku předložil rodičům ultimátum. „Trval jsem na tom, že chci do jiné školy,“ vypráví Jobs. Finančně to byl tvrdý požadavek. Jeho rodiče už takhle vycházeli jen stěží. Ale v tomto případě bylo jasné, že se skloní před jeho vůlí. „když to nejdřív odmítali, prohlásil jsem, že prostě přestanu chodit do školy, pokud bych se měl vrátit do Crittendenu. Tak si zjistili, kde jsou nejlepší školy, dali dohromady každý pětník a za jednadvacet tisíc dolarů koupili dům v lepší čtvrti.“

Stěhovali se pouhé tři míle na jih, do bývalého meruňkového sadu v South Los Altos, kde v té době vyrůstaly předměstské rodinné domky. Jejich dům na Crist Drive číslo 2066 byl jednopatrový se třemi ložnicemi a velice důležitou přistavěnou garáží se stahovací roletou vedoucí na ulici. Tady si mohl Paul Jobs hrát s auty a jeho syn s elektronikou. Dalším důležitým plusem tohoto domku bylo, že hned za plotem se nacházel školní pozemek Cupertino-Sunnyvalské školy, jedné z nejbezpečnějších a nejlepších v celém údolí. „když jsem se tam přestěhoval, rohy ulic stále ještě tvořily sady,“ ukazoval Jobs, když jsme přicházeli k jeho starému domu. „Pán, který bydlel právě v tomhle domě, mě naučil, jak být dobrým zahradníkem a jak používat kompost. Všechno, co vypěstoval, bylo dokonalé. Nikdy v životě jsem nejedl lepší ovoce a zeleninu. Právě tehdy jsem začal oceňovat bio ovoce a zeleninu.“

Přestože jeho rodiče nikdy nebyli příliš zapálení věřící lidé, chtěli, aby získal náboženské vzdělání. V neděli ho obvykle brali k luteránům. To skončilo, když mu bylo třináct. Rodina odebírala časopis Life a v červenci 1968 byla na jeho obálce šokující fotografie hladovějících dětí v Biafře. Jobs to vzal do nedělní školy a zeptal se pastora: „když zvednu jeden prst, bude Bůh vědět, který hodlám zvednout, ještě než to udělám?“

Pastor odpověděl: „Ano, Bůh ví všechno.“

Vtom mu Jobs strčil před oči obálku časopisu Life a zeptal se: „A ví Bůh o tomhle a co se stane s těmito dětmi?“

„Steve, já vím, že to nechápeš, ale ano, Bůh to ví.“

Poté Jobs prohlásil, že nechce mít nic společného s chválením takového Boha, a nikdy už do kostela nepřišel. Celá léta však strávil studiem a snahou o praktikování zen buddhismu. když mluvil v pozdějších letech o svém duchovním cítění, řekl, že si myslí, že náboženství je nejlepší tehdy, když zdůrazňuje duchovní zkušenost, nikoli získané dogma. „Z křesťanství vyprchává šťáva, když příliš bazíruje na víře spíš než na tom, že člověk má žít jako Ježíš a vidět svět tak, jak ho viděl Ježíš,“ řekl mi. „Myslím, že různá náboženství jsou jen rozličnými dveřmi vedoucími do stejného domu. Někdy si myslím, že ten dům existuje, jindy to popírám. Je to velké tajemství.“

Jobsův otec tehdy pracoval blízko Santa Clary v Spectra-Physics – společnosti vyrábějící lasery pro elektroniku a lékařské přístroje. Jako mechanik vyráběl prototypy výrobků, které inženýři navrhovali. Jeho syn byl fascinován nutností jejich dokonalého provedení. „Lasery vyžadují dokonalé seřízení,“ vysvětluje Jobs. „Ty nejsložitější pro letecké či lékařské použití byly velice přesné. Inženýři řekli otci: ‚Potřebujeme to takhle a potřebujeme to z jednoho kusu kovu, aby koeficienty expanze byly tytéž,‘ a on musel vymyslet, jak to udělat.“ Většina součástí se musela dělat z různého odpadu, což znamenalo, že Paul Jobs si musel vyrobit také odpovídající nářadí a nástroje. Syn tím byl fascinován, ale do dílny, kde otec pracoval, zašel jen zřídka. „Byla by to legrace, kdyby mě naučil, jak používat brusku a pracovat na soustruhu. Ale já jsem tam bohužel nikdy nezašel, protože jsem se víc zajímal o elektroniku.“

Jednou v létě vzal Paul Jobs Steva do Wisconsinu na návštěvu rodné mléčné farmy. Zemědělský život Jobse nenadchl, ale jeden obrázek ho překvapil. Viděl, jak se narodilo telátko, a byl uchvácen tím, když se to malé zvířátko hned pokoušelo vstát a za chvíli začalo chodit. „Bylo to něco, co ho nikdo neučil, ale co mělo v sobě naprogramováno,“ vzpomínal. „U lidských miminek tomu tak není. Připadalo to pozoruhodné jen mně, nikomu jinému.“ Vyprávěl mi o tom v počítačových termínech.

„Jako by něco v mozku toho telete i v jeho těle bylo naprojektováno, aby to začalo okamžitě pracovat, místo aby se to muselo zvířátko teprve učit.“

V devátém ročníku přešel Jobs na vyšší střední školu homestead high, což byl dlouhý areál skládající

Leave a Reply