Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (Robert Fulghum)

Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (Robert Fulghum)

Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (Robert Fulghum) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (Robert Fulghum)
  • Elérhető fájlok: Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (Robert Fulghum).pdf, Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (Robert Fulghum).epub, Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (Robert Fulghum).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Fulghum Robert (*04.06.1937)

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (6)

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2003 (6. vydání). Z anglického originálu All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten přeložili Lenka Fárová a Jiří Hrubý. Počet stran: 231. ISBN: 80-7203-538-X.

Robert Fulghum – stařík, bývalý kněz; ve své knize popisuje zážitky ze života

V knize autor vypráví krátké příběhy o obyčejných lidech nebo věcech každodenního života. Nad všemi příběhy a úvahami se zamýšlí a pokaždé najde jednoduché vysvětlení, jež se naučil v mateřské školce. Pozastavuje se nad obyčejnými věcmi, které nám přijdou naprosto samozřejmé, jako jsou smetí, pampelišky, mývalové nebo dárky od svých dětí. Kniha je velmi rozmanitá, plná filozofických myšlenek a námětů, jak být lepším člověkem.

"Z důvodů známých jen Bohu a mývalím hormonům si lásku odbývali zrovna pod mým domkem. Každé jaro. A z důvodů známých jen Bohu a mývalím hormonům to dělali pod mým domkem zrovna ve tři ráno."
(str. 49)

"Odstraňujeme špínu z našich rukou, prádla, těla potravy a obydlí. Jan kdyby vědci dokázali přijít s něčím, co by ji odstranilo z našeho myšlení."
(str. 63)

"Věřím v okamžiky, kdy jsme na prahu smrti? Ano. Život právě takovým okamžikem je. Hlavní příčinou smrti je život. Existuje život po smrti? K smrti rád bych se to dozvěděl."
(str. 163)

"Třeba se vám o tom nikdy nedostane důkazu, ale jste důležitější, než si myslíte. Vždycky je někdo, kdo bez vás nemůže existovat. Háček je v tom, že nevíte, kdo to je."
(str. 226)

Tato kniha mě naprosto uchvátila! Je v ní nepřeberné množství myšlenek, nad nimiž by se mělo hodně l >

Zdroj: Káťa Kučerová, 30.03.2014

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Fulghum Robert (*04.06.1937)

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (3)

Prvotina Roberta Fulghuma Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce byla vydána před patnácti lety. Jelikož je to sbírka povídek, autorových myšlenek nebo jeho domněnek, není nic divného na tom, že se ji rozhodl po čase přepracovat. A to také v roce 2003 udělal, kdy vychází její nové a rozšířené vydání.
Několik příběhů bylo vypuštěno, protože nejsou aktuální nebo proto, že autor změnil názor, případně je nahradily jiné, které lépe přibližují to, co měl Fulghum na srdci. Naopak bylo přidáno 25 nových textů. Většina původního materiálu byla v zájmu větší jasnosti pozměněna. Bylo změněno také pořadí, což vede k lepšímu plynutí. V této podobě se zdá kniha autorovi dokončena, avšak nevylučuje, že ji nepřepracuje znovu za dalších 15 let. Co nehodlá nikdy měnit, to je jeho vypravěčské krédo:

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

Nová Školka začíná autorovým zamyšlením, jestli se opravdu všechno, co potřebuje znát, naučil v mateřské školce? Ano. Moudrost ho nečekala na vrcholu zvaném postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle se tam naučil: O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci tam, kde si je našel. Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš, řekni mu promiň. Před jídlem si umyj ruce. Splachuj. Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. Každý den odpoledne si zdřímni. Vše, co člověk potřebuje znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život. Všechny ostatní důležité znalosti staví na těchto základních.
A poté už nás čekají jen vtipně a trefně napsané povídky. Mně se například velmi líbila ta, co se jmenuje Smetí. V ní se Fulghum zamýšlí nad tím, kde se neustále bere ta špína, která se hromadí na špatně dostupných místech, třeba za skříní nebo pod stolem. Konstatuje, opírajíc se o vědecká prohlášení, že ty ošklivé, šedivé chuchvalce pocházejí ze dvou zdrojů: od lidí – poztrácené vlasy a kousky kůže – a z meteoritů, rozložených po nárazu na zemskou atmosféru. Jednoduše řečeno to smetí je vlastně on a hvězdný prach. Tímto zjištěním je nadšen. Následně je v této kapitole napsán návod na pár zajímavých pokusů s tímto odpadem. Buď se musí dát hrst smetí do sklenice, zalít vodou, dát na slunce, přidat semínko a to nám vyklíčí neuvěřitelnou rychlostí, anebo to samé dát do vlhkého, tmavého prostoru, čímž lze docílit vypěstování hub. Po jejich konzumaci uvidíte všude kolem sebe hvězdy. Závěrem autor dodává, že tedy smetí vlastně vůbec není špatná věc a od té doby mu nevadí, když ho nalezne třeba za skříní nebo pod stolem.
Kniha je ukončena moudry, která autor objevil až po absolvování školky. Mezi ně například patří: "Všechno vypadá líp z dálky. Zvyknout se dá na všechno. Někdy je to opravdu tak hrozné, jak to vypadá. Neuškodí, když vždycky máte někoho, komu můžete dát pusu na dobrou noc." Takže i když se kniha jmenuje Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, autor přiznává, že i dále během života se člověk učí důležitým a potřebným věcem.

Zdroj: madame Boháčová, 26.01.2007

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

Kniha: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

Přidal(a): JanHorvath

Dílo: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

Rok vzniku: 1988

Tématický nástin: Sbírka povídek každodenních úvah a zamyšlení o lidském životě.

Hlavní hrdinové: Robert Fulghum (sám autor) a jeho okolí

Charakteristika uměleckého textu:

– sbírka drobných příběhů (povídek)

Stylistika : Kniha je rozdělena do mnoha (několika desítek) drobných příběhů. Slovní zásoba v ničem nijak zvláště nevyniká, což je určitě pro dnešního čtenáře dobře. Vyskytují se tam slova stylově zabarvená i nezabarvená (podle kontextu), alegorie, řečnické otázky či slova hovorová. Celkově je kniha pro čtenáře velice čtivá.

Hlavní myšlenkou díla je jednoznačně zamyslet se nad soudobými problémy lidské společnosti. Kniha nepředává žádné závažné a důležité poselství, ale donutila mnoho lidí brát jejich život z té lepší stránky a v určitém ohledu jim možná vnukla nový názor na svět. Autorova prvotina je složena z drobných úvah o malých, ale důležitých okamžicích jeho života.
Třeba jen půlstránkovými postřehy z každodenního žití chce autor poukázat na to, že život se dá brát s humorem a užívat si plně každý den, i když není zrovna nejrůžovější. Dnešní lidstvo, vychovávané pohromami, válkami, lidským zlem a nevědomostí jen stěží někdy věří tomu, že na světě ještě existuje pár lidí, kteří to s námi myslí dobře. Těchto lidí není určitě moc, ale Fulghum nás chce ve své knize s milými vtipnými příběhy přesvědčit, že těchto lidí zas tak málo není. Všechny jeho knihy se snaží oslovit ve čtenáři to lepší a učí si všímat zanedbatelných maličkostí. Vypráví o svých mnohých životních zážitcích a zkušenostech a sbírá postřehy i od ostatních lidí, které kdy potkal – sousedů, dětí, manželky, spolupracovníků atd.
Autor seznamuje čtenáře s humornými, ale i vážnými situacemi v jeho životě, popisuje své osobité řešení obvyklých problémů přibývajícího věku, s ním spojeného sentimentu a občasných nepříznivých nálad, ale i zážitky z mladších let. Celkově se kniha podobá průřezu jeho životem, ze kterého v optimistickém duchu až na výjimky vyzdvihuje ty světlejší a humornější chvilky.

Vypravěč – autorský (knihu vypráví ze svého pohledu sám autor)

Děj- Nejdůležitější slovo knihy – „ dívej se “: když člověk nebude věci přehlížet, vše se dozví

Důležitost nadpisu– základní věci se člověk naučí ve školce, ostatní jsou jen rozvinutím

Těchto základních poznatků o lidském životě.

Klíčové jsou v knize také základní ponaučení pro život, kterým se autor (jak sám tvrdí) naučil již v mateřské školce:

O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

Pro Fulghuma je také typické, že jasně nevytyčí začátek a konec svého díla, „jeho oblíbený konec knihy je žádný konec“. Kniha tak konči touto větou: „Příště vám budu povídat o Armádě spásy, muži, který tehdy věděl, co ví teď, o nejmenším cirkuse na světě, pravdě o středních školách, a o chvíli, kdy postel hořela, když jsem si do ní lehal, a“

Postavy- Robert Fulghum a jeho okolí

Čas- minulý život autora (není přesně určeno)

Prostor- není přesně určen, autorovo okolí (na území USA)

1) Společensko-historické pozadí

Politika a soudobá společnost:

– po 2. sv. v. – velmoci USA a SSSR

– studená válka mezi Východem a Západem

– rozvoj vědy, techniky, kosmonautiky, jaderné fyziky

Robert Fulghum

americká, 1937 statistiky · web

Nová kniha

Opravář osudů George Novak žije šťastným životem – má svou přítelkyni Luci Milenu i kamarády v hostinci U Devíti draků a jedné ovce, takže si na nudu rozhodně nemůže stěž. detail knihy

Populární knihy

Komentáře (27)

Jemný laskavý humor a pozitivní náhled na svět – to je Robert Fulghum :

Hole a kameny nám mohou zlámat kosti, ale slova nám zlomí srdce .

Robert Fulghum ovládá hru na netradiční hudební nástroj zvaný mandocello. Hrál na něj v rock and rollové skupině Rock Bottom Remainders složené ze spisovatelů a novinářů, jako jsou Stephen King, Dave Barry či Amy Tan. Mandocello je osmistrunný nástroj podobající se mandolíně. Fulghum o něm prohlásil: „Hraju na to, protože nikdo neví, jak má znít. A lidé pak říkají: To je nejlepší mandocello, jaké jsem kdy slyšel.“

Miluješ mě teď, ale co když se změním?
Budeš mě milovat i pak?
Miluješ mě teď, ale co když se změním?
Budeš mě milovat pořád dál?

Miluj můj klid, miluj můj neklid.
Miluj mě dál, vždyť změna je křehká.
Miluj můj klid, miluj můj neklid.
Drž mě pevně, miluj mě zlehka.

– Příběhy z tančírny Century –

Knížky Roberta Fulghuma mám ráda dlouho. Mám ráda jeho laskavý humor. Jeho knížky nečtu většinou na jeden zátah, ale pomalu a užívám si je. Užívám si to jeho přemýšlení a radost z obyčejných věcí. Snahu prožít vše naplno a porozumět.

tuším že to bylo v pořadu Na plovárně kdy M.Ebenovi tvrdil že Jára Cimrman měl nějaký románek s jeho babičkou . D

vůbec mne neoslovuje, bohužel

Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít příležitost vidět pana Fulghuma osobně. a stalo se. Je stejně úžasný, milý a vtipný jako jeho knihy. Beseda s nim – to bylo pohlazení na duši a ja mám zážitek na celý život.

Dnes jsem pana Fulghuma viděla na živo a hned putoval do mých oblíbených autorů. To je prostě Člověk. Příjemný, zábavný a bystrý, jeho humor je pohlazením po duši. Hodina strávená na besedě s ním byla bezesporu jedna z nejpříjemněji strávených hodin mého života. Pokud budete mít možnost ho potkat, neváhejte ani chviličku, nebudete litovat. A do té doby alespoň čtěte jeho knihy. Jsou skvělé jako autor sám.

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Fulghum Robert (*04.06.1937)

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (6)

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2003 (6. vydání). Z anglického originálu All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten přeložili Lenka Fárová a Jiří Hrubý. Počet stran: 231. ISBN: 80-7203-538-X.

Robert Fulghum – stařík, bývalý kněz; ve své knize popisuje zážitky ze života

V knize autor vypráví krátké příběhy o obyčejných lidech nebo věcech každodenního života. Nad všemi příběhy a úvahami se zamýšlí a pokaždé najde jednoduché vysvětlení, jež se naučil v mateřské školce. Pozastavuje se nad obyčejnými věcmi, které nám přijdou naprosto samozřejmé, jako jsou smetí, pampelišky, mývalové nebo dárky od svých dětí. Kniha je velmi rozmanitá, plná filozofických myšlenek a námětů, jak být lepším člověkem.

"Z důvodů známých jen Bohu a mývalím hormonům si lásku odbývali zrovna pod mým domkem. Každé jaro. A z důvodů známých jen Bohu a mývalím hormonům to dělali pod mým domkem zrovna ve tři ráno."
(str. 49)

"Odstraňujeme špínu z našich rukou, prádla, těla potravy a obydlí. Jan kdyby vědci dokázali přijít s něčím, co by ji odstranilo z našeho myšlení."
(str. 63)

"Věřím v okamžiky, kdy jsme na prahu smrti? Ano. Život právě takovým okamžikem je. Hlavní příčinou smrti je život. Existuje život po smrti? K smrti rád bych se to dozvěděl."
(str. 163)

"Třeba se vám o tom nikdy nedostane důkazu, ale jste důležitější, než si myslíte. Vždycky je někdo, kdo bez vás nemůže existovat. Háček je v tom, že nevíte, kdo to je."
(str. 226)

Tato kniha mě naprosto uchvátila! Je v ní nepřeberné množství myšlenek, nad nimiž by se mělo hodně l >

Zdroj: Káťa Kučerová, 30.03.2014

V№echno, co opravdu potшebuju znбt, jsem se nauиil v mateшskй №kolce

" O v№echno se rozdмl.

Hraj fйr.
Nikoho nebij.
Vracej vмci tam, kde si je na№el.
Uklнzej po sobм.
Neber si nic, co ti nepatшн.
Kdyѕ nмkomu ublнѕн№, шekni promiт.
Pшed jнdlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplй kolбиky a studenй mlйko ti udмlajн dobшe.
®ij vyrovnanм – trochu se uи a trochu pшemэ№lej a kaѕdэ den trochu maluj a kresli a zpнvej a tancuj a hraj si a pracuj.
Kaѕdэ den odpoledne si zdшнmni.
Kdyѕ vyrazн№ do svмta, dбvej pozor na auta, chytni nмkoho za ruku a drѕ se s ostatnнmi pohromadм."

Kniha je vlastnм soupis rщznэch povнdek, ъvah a autorovэch domnмnek. Autorova prvnн kniha vщbec, zaинnб citacн zmнnмnou vэ№e a prбvм ta mluvн za v№e. Za v№echno, co v knize najdete. Mnoho kritikщ se nedokбѕe dohodnout na tom, co dмlб z knihy klenot, kterэ by mмl stбt na pшednнch pшниkбch znбmэch knih. Tak v prvй шadм to je asi ona moudrost, kterб se v knize odrбѕн. Je v nн nespoиet udбlostн, kterэmi prochбzнme kaѕdэ den, dennodennм se setkбvбme se zvlб№tnнmi lidmi a zaѕнvбme neobyиejnй vмci, i kdyѕ nбm to mnohdy tak nepшipadб. ®ehlenн, pranн, иi vysбvбnн, u nмhoѕ si jб docela dobшe odpoиinu, to jsou vмci, kterй nбm pшipadajн naprosto obyиejnй a fбdnн, ale podнvejme se na nм z jinйho pohledu a uvidнme, ѕe se za nimi skrэvб nмco vнc. Pereme, aby ten, na kom nбm zбleѕн, mмl nмco иistйho na sebe, vaшнme, abychom se s lбskou dobшe najedli. Knihu provбzн lбska. A» uѕ lбska k ѕivotu, sobм samйmu nebo okamѕiku – je to lбska. A jako takovб mб nesmнrnou sнlu.

Mohlo by se zdбt, ѕe jazyk je aѕ hovorovэ, ale on je vlastnм spisovnэ. Autor ho pн№e sбm za sebe. Pшedklбdб nбm rщznй otбzky a ъvahy, jimiѕ se sбm nмkolik let zabэval, a kterй ho zajнmaly.

Vмt№inou strбnkovб zamy№lenн v sobм tak nesou nмco mnohem vнc. Jakйsi zobrazenн skuteиnosti, kterб nenн tak docela obyиejnб a zajistй si zaslouѕн na№i kaѕdodennн ъиast.

Poslednн vмta: „Kdyѕ vyrazн№ do svмta, dбvej pozor na auta, chytni nмkoho za ruku a drѕ se s ostatnнmi pohromadм.“ Ta nenн pouze citбtem pro №kolky. Nenн pouhэm moudrem, jakй rodiиe a vychovatelky иasto kladou svэm dмtem na srdce. Pшeиtмte si ho je№tм jednou jako dospмlэ иlovмk. Co vidнte nynн? Nenн to nбhodou tak trochu moudro do ѕivota? Vѕdy» pro nбs je neskuteиnм dщleѕitй mнt nмkoho vedle sebe. Nмkoho drѕet za ruku, dбvat pozor na okolnosti, a hlavnм jн s ostatnнmi. S rodinou, milбиkem, dмtmi. Mнt se rбdi a ѕivota si uѕнvat jak jen to je jde.

VЉECHNO, CO OPRAVDU POTШEBUJU ZNБT, JSEM SE NAUИIL V MATEШSKЙ ЉKOLCE

NEOBYИEJNЙ PШEMЭЉLENН O OBYИEJNЭCH VМCECH

Z anglickэch originбlщ
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten
(Villard Books, New York 1988),
Foreword a Afterword
(Ballantine Books, New York 1993)
pшeloћil Jiшн Hrubэ.

Odpovмdnб redaktorka Eva Slбmovб.

Technickэ redaktor Milan Dorazil.

Vydalo nakladatelstvн Argo roku 1996,
jako svoji 131. publikaci.

Vydбnн pбtй, v Argu prvnн.

Copyright © Robert L. Fulghum, 1986, 1988

Foreword, Afterword © Robert L. Fulghum, 1990, 1993

Translation © Jiшн Hrubэ, 1993

Copyright © Argo, 1996

PШEDMLUVA

Skoro vљichni jsme spoleиnнky ve vlivnйm nakladatelstvн. Nakladatelstvн trochu undergroundovйm, jeћ publikuje reprodukce kreslenэch vtipщ, rщznб vэstiћnб rиenн, bбsniиky, krбtkб prohlбљenн a obrбzky, kterй vydajн za tisнc slov.

Jestliћe takovй materiбly vyhledбvбte a pak si je v prбci sjedete na kopнrce a pшidмlбvбte si je v kancelбшi na nбstмnku a doma na ledniиku, pak patшнte k Lidovйmu nakladatelstvн.

Nikdo vбm za to neplatн.

Dмlбte to jednoduљe proto, ћe vбs nбmмt nмjak zaujal – pшimмl vбs k zamyљlenн, plбиi иi k smнchu, a tak jste dostali chuќ to pшedat dбl.

Pak se ta vмc objevн na ledniиce, protoћe se na ni chcete mrknout jeљtм jednou, chcete ji mнt na oинch. Je totiћ moc dщleћitб.

Kaћdэ spisovatel, kterйho nominujн na Cenu ledniиky, by si toho mмl povaћovat. Ani Nobelova cena nikomu nezaruин, ћe se jeho slova dostanou na ledniиku v kuchyni kaћdodennнho ћitн.

Nмkdy v roce 1985 vyhrбl Mezinбrodnн cenu ledniиky krбtkэ esej, jemuћ lidй vмtљinou шнkajн „To o tй љkolce“. Taky to dostalo cenu v Soutмћi kancelбшskэch nбstмnek, v jinй nazvanй „Poљli mбmм kopii“ a dalљн, kterб se jmenovala Stшнbrnэ pohбr mнstnнch zpravodajщ a bulletinщ. A dokonce i cenu „Nбљ rabнn to иetl pшi kбzбnн“.

Tak jako Jack z tй pohбdky o fazoli, se i „Љkolka“ vydala do svмta a proћila pбr neuvмшitelnэch dobrodruћstvн. Teп je jaro roku 1993 a „To o tй љkolce“ uћ procestovalo svмt-je to pшeloћenй nejmйnм do иtyшiadvaceti jazykщ (do vљech svмtovэch, jak by se dalo иekat, ale takй do korejљtiny, finљtiny, tureиtiny, slovinљtiny, maпarљtiny a taky hebrejљtiny).

A stal se z toho titulnн esej knнћky Vљechno, co opravdu potшebuju znбt, jsem se nauиil v mateшskй љkolce, jнћ se v nejmйnм devadesбti tшech zemнch prodalo nмkolik milionщ vэtiskщ.

Ten esej visн na chodbбch Kongresu Spojenэch stбtщ, na stмnбch ve љkolбch i ve vмzeтskэch celбch. Najdete ho v nejmodernмjљнch vмdeckэch laboratoшнch, v иekбrnм u doktora a v tovбrnнch zбvodkбch. Jednou se objevil na telefonnнch ъиtech љesti milionщ zбkaznнkщ spoleиnosti Southwestern Bell. Turistй mi hlбsн, ћe ho vidмli v Инnм, Rusku a Jiћnн Africe. A jako by to jeљtм nestaиilo, jedna stшedoљkolaиka „To o tй љkolce“ pojala jako vэљivku, pшihlбsila ji do soutмћe љikovnэch rukou a jejн prбce vyhrбla prvnн cenu na Veletrhu stбtu Iowa.

Ten esej o љkolce obrбtil ћivot svйho autora vzhщru nohama.

Teп nedбvno jsem se v rбmci pшнprav na tuhle pшedmluvu chtмl na celэ ten humbuk podнvat s nadhledem, a tak jsem si jeden vэtisk „Љkolky“ pшipevnil na dveшe svй vlastnн ledniиky (ћбdnэmi titмrnostmi, to pro mм nenн, ale poшбdnэmi magnety, jakй pouћнvajн technici – kdyћ jб nмco na ledniиku pшidмlбm, tak to tam drћн). No prostм. jednou jsem veиer sedмl v kuchyni, dнval se na slova, kterб zmмnila mщj ћivot, a шнkal si: Proи?

Proи zrovna tahle slova? Proи jб?

A vщbec nejvнc mi vrtalo hlavou: Je tomu OPRAVDU tak, ћe vљechno, co opravdu potшebuju znбt, jsem se nauиil v mateшskй љkolce?

Kdyћ to rychle pшeиtete kritickэm okem, je zшejmй, ћe se to tak jeљtм nejlнp hodн na novoroиenky. Trochu prostoduchй, naivnн, roztomilй a myљlenkovм povrchnн.

Ten esej jde proti zбsadм, ћe zбvaћnй vмci majн bэt tмћko srozumitelnй.

Na druhou stranu odpovнdб na otбzky, jakй si dшнve иi pozdмji poloћн kaћdэ љkolбk, kdyћ takhle jednou z lavice zнrб oknem ven a pшemнtб: „Proи tu jsem? Proи musнm chodit do љkoly?“

Do љkoly nбs posнlajн, abychom se tam zcivilizovali.

Aby nбs tam zasvмtili do tмch nejvмtљнch spoleиenskэch zбhad.

Z domova nбs vyљlou, abychom se seznбmili s pravdou o svмtм.

Skoro vћdycky se ukбћe, ћe ten „svмt“ je vlastnм љkola. A nezбleћн na tom, jak se instituce, v nнћ si se svмtem zaиneme, jmenuje – jesle, mateшskб љkolka nebo tшeba prvnн tшнda -, zkuљenost je to vћdycky stejnб.

Od prvnнho dne nбm tam srozumitelnэm jazykem шнkajн, иeho si je tшeba cenit jako podstaty spoleиnosti a kultury. Uиitelka tмm prvnнm hodinбm шнkб „zбkladnн pravidla“, ale ve skuteиnosti to je tresќ tvrdм vybojovanэch a v terйnu otestovanэch zбkladщ samotnй civilizace.

Nejenћe nбm o tom vyprбvмjн, ale my sami zбhy pшijdeme na to, ћe jsme se ocitli na kursu probнhajнcнm v laboratoшi – budou po nбs chtнt, abychom podle tмch pravidel kaћdэ den ћili.

A ukбћe se, ћe ta pravidla vlastnм vщbec nejsou jednoduchб. Ani nбhodou. Hodн se na nм slovo elementбrnн.

Uhlнk mб znaиku C a pшes atomovй инslo љest je zбkladem ћivota. Uhlнk je prvek elementбrnн. Ale ne jednoduchэ – jeho odraz i nбsledky ve svмtм jsou nesmнrnм sloћitй.

Takћe jeљtм jednou: do љkoly nбs posнlajн, abychom se zcivilizovali.

A zбkladnн civilizaиnн hodnotou je to, ћe vмdмnн je lepљн neћ neznalost. Nepшiљli jsme na to snadno. Pokud mб velkэ pochod lidstva pokraиovat, musнme se o vyvzdorovanй zkuљenosti a moudrost podмlit a pшedбvat je dбl.

Poznatky ze љkolky na nбs budou vyskakovat bez ustбnн aћ do smrti. A nepochybnм ve sloћitмjљн podobм za pouћitн cizнch slov – narazнme na nм v pшednбљkбch, encyklopediнch, biblнch, firemnнch шбdech, u soudщ, v kбzбnнch a rщznэch pшнruиkбch. Ћivot nбs poшбd bude zkouљet, aby bylo jasnй, jestli tomu, co jsme se nauиili, takй rozumнme.

Po celэ ћivot se budeme potэkat s otбzkou, co je sprбvnй a co љpatnй, co dobrй a zlй, co je pravda a co leћ. Znovu a znovu se budeme vracet tam, kudy jsme vstoupili do mнstnosti, kde nбm, malinkэm, s velkou pйин pшedali elementбrnн poznatky o lidskйm usilovбnн. Budeme se vracet do љkolky.

ИTENБШЩM OD AUTORA

Jeљtм neћ se dбte do иtenн, dovolte, abych шekl pбr vмcн. Dal vбm takovou mapku – pro pшнpad, ћe byste se ztratili.

To, co se chystбte инst, bylo napsбno v prщbмhu mnoha let, kousek po kousku, a bylo to urиeno pшбtelщm, иlenщm rodiny, nбboћenskй obci a mnм samйmu. Vщbec jsem nepomyslel, ћe bych to vydal jako knihu. Nevнm, jak bych to mмl nazvat. V duchu tomu шнkбm „moje vмci“ – je to pнsemnб zprбva o tom, co se odehrбvб v mй hlavм a v mйm ћivotм.

Ибst tйto knihy – ta o tom, co jsem se nauиil v mateшskй љkolce – obнhala po celй zemi a zaиala si ћнt svэm ћivotem. Jednou to ze љkoly domщ v braљnм pшineslo dнtм, jehoћ matka je literбrnн agentkou, a od tй mi pшiљel dopis: Nenapsal jsem jeљtм nмco jinйho? No, vlastnм ano. A pak uћ jedno vedlo k druhйmu, ъplnм jako v pohбdce.

Tak tady v knнћce jsou dalљн „vмci“, hodnм podobnй tomu, jak jsem je napsal dшнv. Zmмnil jsem nмkterб jmйna a skuteиnosti, abych se nedotkl tмch, kteшн jsou buп nevinnн, nebo nedщtklivн nebo obojн.

A jeљtм nмco: najdete tu nesrovnalosti. Moћnб budete инst a шeknete si: „Netvrdil nбhodou pшed pбr strбnkami pravэ opak?“ Ano. Je to tнm, ћe mбm zшejmм v hlavм nбzory, kterй se vzбjemnм vyluиujн.

Tak napшнklad – je pravda, ћe ћivot v neznalosti nemб cenu, a taky ћe nevмdomost je poћehnбnн a tak dбl. Jeљtм nemбm ъplnм ve vљem jasno.

Tak co vбm jeљtм шнct?

Иtмte to po malэch kouskбch – nenн ћбdnэ spмch a na konci vбs neиekб rozuzlenн zбpletky.

A nakonec bych vбm mмl sdмlit, ћe vlastnнm ъшednн vypravмиskй oprбvnмnн. Vymyslel si ho jeden znбmэ a pшilepil mi to na stмnu nad psacнm stolem. Oprбvnмnн mi povoluje uћнvat vlastnн pшedstavivost pшi pшepracovбnн svэch zбћitkщ za ъиelem vylepљenн pшнbмhщ – pokud tнm lйpe poslouћнm Pravdм. Oprбvnмnн taky obsahuje vypravмиovo vyznбnн vнry.

Vмшнm, ћe fantazie je silnмjљн neћ vмdмnн.

Ћe mэty majн vмtљн moc neћ historie.

Ћe sny jsou mocnмjљн neћ skuteиnost.

Ћe nadмje vћdy zvнtмzн nad zkuљenostн.

Ћe smнch je jedinэm lйkem na zбrmutek.

A vмшнm, ћe lбska je silnмjљн neћ smrt.

Moc jsem se snaћil, abych nenapsal nмco, co by zpщsobilo, ћe by mi oprбvnмnн odebrali.

PO MNOHO LET

jsem se vћdycky na jaшe rozhodl, ћe sepнљu svб osobnн pшesvмdиenн – takovй krйdo. Kdyћ jsem byl mladљн, zabнral mщj seznam nмkolik strбnek; snaћil jsem se nic nevynechat, zabrousil jsem do vљeho. Pшipomнnalo to soudnн spis, jako kdyby slova mohla vyшeљit vљechny rozpory smyslu bytн.

V poslednнch letech je krйdo stбle kratљн – nмkdy je cynickй, nмkdy komickй, jindy laskavй, ale poшбd na nмm pracuju. Nedбvno jsem si pшedsevzal, ћe krйdo zjednoduљнm, aby se mi veљlo na jednu strбnku. Plnм si uvмdomuju, jak je tohle pшedsevzetн naivnм idealistickй.

Ze bych mмl bэt struиnмjљн, mм napadlo u benzнnovй pumpy. Naplnil jsem nбdrћ svйho starouљka superskvмlou vysokooktanovou љќбvou. Moje rachotina si s tнm nevмdмla rady a bмћel jн z toho mrбz po zбdech – na kaћdй kшiћovatce prskala a pшi jнzdм z kopce se ozэvalo шнhбnн. Chбpal jsem to. Mйmu mozku a mojн duљi se obиas stane nмco podobnйho. Pшesycenн informacemi a po zбdech mi pak bмhб existenciбlnн mrбz – prskбm na kaћdй kшiћovatce ћivota, kde se musнm nмjak rozhodnout, a buп toho vнm pшнliљ, nebo naopak mбlo. Zmapovanэ ћivot nenн ћбdnб legrace.

Tehdy jsem pochopil, ћe uћ znбm vмtљinu z toho, co je ke smysluplnйmu ћivotu zapotшebн – a ћe to nenн aћ tak obtнћnй. Vљechno to znбm. A znбm to uћ velice dlouho. Ћнt podle toho – to uћ je nмco jinйho, ћe? Tohle je tedy moje krйdo:

VЉECHNO, CO OPRAVDU POTШEBUJU ZNБT o tom, jak ћнt, co dмlat a jak vщbec bэt, jsem se nauиil v mateшskй љkolce. Moudrost mм neиekala na vrcholu hory zvanй postgraduбl, ale na pнskoviљti v nedмlnн љkole. Tohle jsem se tam nauиil:

O vљechno se rozdмl.

Vracej vмci tam, kde jsi je naљel.

Uklнzej po sobм.

Neber si nic, co ti nepatшн.

Kdyћ nмkomu ublнћнљ, шekni promiт.

Pшed jнdlem si umyj ruce.

Teplй kolбиky a studenй mlйko ti udмlajн dobшe.

Ћij vyrovnanм – trochu se uи a trochu pшemэљlej a kaћdэ den trochu maluj a kresli a zpнvej a tancuj a hraj si a pracuj.

Kaћdэ den odpoledne si zdшнmni.

Kdyћ vyrazнљ do svмta, dбvej pozor na auta, chytni nмkoho za ruku a drћ se s ostatnнmi pohromadм.

Nepшestбvej ћasnout. Vzpomeт si na semнnko v plastikovйm kelнmku – koшнnky mншн dolщ a rostlinka stoupб vzhщru a nikdo vlastnм nevн jak a proи, ale my vљichni jsme takovн.

Zlatй rybiиky, kшeиci a bнlй myљky a dokonce i to semнnko v kelнmku – vљichni umшou. My takй.

A nikdy nezapomeт na dмtskй obrбzkovй knнћky a prvnн slovo, kterй ses nauиil – nejvмtљн slovo ze vљech – DНVEJ SE.

Vљechno, co potшebujete znбt, tam nмkde je. Sluљnost, lбska a zбklady hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumnэ ћivot.

Vyberte si kterйkoliv z tмch pravidel a шeknмte to sloћitэmi dospмlэmi vэrazy a vztбhnмte si na to svщj ћivot v rodinм nebo prбci, na svou vlбdu nebo svщj svмt a uvidнte, ћe to platн, je to jasnй a sedн to. A pшedstavte si, oи lepљн by byl svмt, kdybychom si vљichni – na celйm svмtм – kaћdэ den ve tшi odpoledne dali kolбиek a mlйko a pak si lehli a zdшнmli si s polљtбшkem pod hlavou. Nebo kdyby zбkladnн politikou vљech vlбd bylo vћdycky vracet vмci nazpбtek a uklнzet po sobм.

A stбle jeљtм platн – bez ohledu na to, kolik vбm je let -, ћe kdyћ vyrazнte do svмta, nejlepљн je chytit nмkoho za ruku a drћet se pohromadм.

U NБS DOMA

mбm prбdlo na starosti jб. Mбm svou prбci rбd. Mбm pшi nн pocit dokonиenйho dнla a tak trochu taky pocit sounбleћitosti s ostatnнmi иleny rodiny. A navнc mщћu bэt sбm v prбdelnм, bez ostatnнch иlenщ rodiny, a to je nмkdy takй pмknй.

Rбd prбdlo rozdмluju – svмtlй, tmavй a nмco mezi. Rбd nastavuju stupnici – horkб, studenб, mбchбnн, иas, suљenн. Takovэm pokynщm rozumнm a rozhoduju se zdatnм. Jeљtм jsem nepochopil novй stereo, ale s praиkou a suљiиkou to umнm. Ozve se signбl – vytбhnete teplй, naиechranй prбdlo, odnesete ho do jнdelny na stщl a tam vљechno rozdмlнte a posklбdбte do ъhlednэch hromбdek. Nejvнc se mi lнbн, kdyћ je prбdlo nabitй statickou elektшinou a mщћete si po celйm tмle rozvмsit ponoћky a ony nespadnou! (Jednou mм pшi tom nachytala manћelka a divnм se na mм podнvala. To vнte, nemщћete vћdycky kaћdйmu vysvмtlit vљechno, co dмlбte.)

Kdyћ to mбm vљechno hotovo, ovlбdne mм pocit zavrљenйho dнla. Pocit zpщsobilosti. Jsem odbornнk na pranн prбdla. Aspoт na tohle. A je to i nбboћenskб zkuљenost. Voda, zemм, oheт – protipуly jako mokrэ a suchэ, horkэ a studenэ, љpinavэ a иistэ. Vмиnй cykly – poшбd dokola – poибtek a konec – alfa a omega, amen. Dotэkбm se NМИEHO NESMНRNЙHO. Aspoт na okamћik je ћivot иisќounkэ a mб smysl. Ale pak zase.

Minulэ tэden se praиka porouchala. Nejspнљ jsem do nн nacpal moc ruиnнkщ. Celб vбrka se pшi odstшeпovбnн seћmolila na jednй stranм. Praиka se naklonila, zaиala neuvмшitelnэm zpщsobem љkubavм tancovat po podlaze a nakonec explodovala. Bбl jsem se, ћe jde po mnм. Jednu chvнli to byla ћivб bytost svнjejнcн se v kшeинch a za chvнli uћ jen studenб bнlб љkatule plnб neъplnм strбvenэch ruиnнkщ s pмnou u pusy, protoћe mбm dojem, ћe jsem tam musel dбt taky moc prбљku. Za pмt minut dodэchala i suљiиka. Jako staшн manћelй v domovм dщchodcщ, kteшн zemшou krбtce po sobм – tak jsou vzбjemnм srostlн.

Byla sobota odpoledne a vљechny ruиnнky v domм byly mokrй a vљechny moje љortky a ponoћky byly mokrй, a co teп? Uvмdomil jsem si moc dobшe, ћe kdyћ chcete opravбшe, musнte bэt doma nepшetrћitм љestatшicet hodin a vedle vбs musн stбt ъшednнk z vaљн banky s ovмшenэm љekem, jinak k vбm opravбш ani nevkroин, a na to jб nemбm иas. Takћe zbэvб pracн automat v nбkupnнm stшedisku.

Od vysokoљkolskэch let jsem tam nestrбvil jedinэ sobotnн veиer. Kdyћ tam pшestanete prбt, tak o dost pшichбzнte – napшнklad nevidнte prбdlo cizнch lidн a nevyslechnete rozhovory, kterй se nedajн slyљet nikde jinde. Jednou jsem sledoval starљн panн, jak sklбdб hromadu иernйho sexy prбdйlka, a pшemэљlel, jestli je to jejн nebo ne. A slyљel jsem jednoho vysokoљkolбka vysvмtlovat kamarбdovi, jak vyиistit pozvracenй semiљovй sako.

Sedмl jsem tam a pшi иekбnн jsem pшemэљlel nad krabicн prбљku na pranн. Pouћнvбm znaиku, kterou nazvali „Radost“. Lнbн se mi pшedstava љќastnйho pranн. Sedмl jsem tam pozdм veиer, opнral jsem se o suљiиku, abych se zahшбl, jedl jsem sэr a krekry a z termosky upнjel bнlй vнno (pшiљel jsem vybavenэ); zaиal jsem dumat o smyslu ћivota a zaиetl jsem se do povнdбnн na krabici od prбљku. Zvlбљtnн vмc. Prбљek obsahuje lбtky, kterй z prбdla odstranн љpнnu (aniontovй detergenty) a zmмkин vodu (komplexnн fosforeиnany sodnй). A dбle иinidla chrбnнcн souибstky praиky (kшemiиitan sodnэ) a zlepљujнcн celэ proces (sнran sodnэ), malб mnoћstvн lбtek proti maиkбnн a ћloutnutн, plus bмlнcн prostшedky, barviva a parfйmovacн lбtky. Je to tam, nic jsem si nevymyslel. To vљechno v cenм pмtnнk za tшi deka. Prбљek je rozloћitelnэ, zvlбљtм ve studenй vodм – je to ekologickэ vэrobek. Zбzrak v krabici.

Dнval jsem se, jak se prбdlo pшi suљenн otбин, a myslel jsem na kulatэ svмt a hygienu. Udмlali jsme ohromnэ pokrok. Dшнve jsme si mysleli, ћe nemoc je Boћн trest. Pak jsme pшiљli na to, ћe je to vэsledek lidskй nevмdomosti. A tak od tй doby svй skutky proиiљќujeme – a to doslova. Odstraтujeme љpнnu z naљich rukou, prбdla, tмla, potravy a obydlн.

Jen kdyby vмdci mohli pшijнt s nминm, co by ji odstranilo z naљeho myљlenн. Kalнљek zбzraиnй љumмnky, kterб odstranн љpнnu z naљich ћivotщ, obmмkин nбs, ochrбnн, co je uvnitш nбs, zlepљн proces naљeho ћitн, zamezн ћloutnutн a krabacenн, vyjasnн pшirozenй barvy, zkrбtka ze kterй kaћdэ vyjde voтavэ a hebkэ.

Mimochodem – prбљek „Radost“ nezkouљejte. Jб ho ochutnal. Je to pшнљernй. (Ale jazyk mбm teп иistэ.)

TO JE MOJE SOUSEDKA.

Milб panн. Jde do prбce, vychбzн z domu a je dobшe naladмna. Teп zamykб dveшe a sbнrб svб kaћdodennн zavazadla: kabelku, krabici s obмdem, taљku s vмcmi na aerobik a kbelнk se smetнm na vynesenн. Otбин se, zahlйdne mм a posнlб mi zбшivм usmмvavй AHOJ. Udмlб tшi kroky po verandм a najednou: „JJJJJJJJJEEEEEEEEEЙЙЙЙEЙЙЙЙ. “ (Cituju doslova.) Asi tak nahlas, jako kdyћ hasiиskй auto spustн naplno. Pavuиina! Plnou rychlostн narazila do pavuиiny. Nalйhavб otбzka pochopitelnм znн: Kde je ten pavouk prбvм teп?

Jejн vмci letн na vљechny strany. A zбroveт vykopбvб nohy do vэљky a pшedvбdн nмco jako jitterbug – asi jako nadrћenэ ибp pшi svatebnнm tanci. Sahб si po vlasech a obliиeji a pokraиuje: „JJJJJJJJEEEEEEEEEEЙЙЙЙЙЙ-ЙЙЙЙЙ. “ jeљtм silnмji. Pokouљн se dostat domщ zamиenэmi dveшmi. Zkouљн to znovu. Zlomн klни v zбmku. Obнhб dщm zezadu a mншн k zadnнmu vchodu. Dopplerщv jev, ozэvб se tlumenй „JJJJJJEEEEEЙEЙЙE eeeй. “

Teп stejnб situace z jinйho pohledu. Nastupuje pavouk. Celkem bмћnб, љedб pavouиice stшednнho vмku. Byla vzhщru uћ pшed rozbшeskem a od tй doby pracuje na svй pavuиinм, vљechno je v pohodм. Je krбsnэ den, vнtr nefoukб, rosnэ bod tak akorбt, ћe je vљechno pмknм pшilnavй. Kontroluje uchycenн sнtм a pшemэљlн o muљkбch, kterй by si dala k snнdani. Je jн pшнjemnм. Pшipravena k akci. Zniиehonic nastane hotovй peklo – zemмtшesenн, tornбdo, sopka. Pavuиina je pшervanб a omotanб kolem freneticky se pohybujнcн stodoly a nмjakэ ohromnэ kus zmalovanйho masa vydбvб zvuky, jakй pavouиice jeљtм nikdy neslyљela: „JJJJJJJJJJJJEEEEEEEEEEEEEEЙЙЙЙЙЙЙЙЙ. “ Je to moc velkй, aby se to dalo zabalit a snнst pozdмji, a moc se to cukб, aby se to dalo zvlбdnout. Skoиit po tom? Иekat a doufat? Nebo se do toho hned pustit?

Иlovмk. Chytila иlovмka. A nejdщleћitмjљн otбzkou teп samozшejmм je: Kam to teп pщjde, a aћ se to tam dostane, co to udмlб?

Sousedka se domnнvб, ћe pavouk je asi tak velkэ jako humr a mб ohromnй gumovй pysky a jedovatй tesбky. Sousedka se teп zшejmм vysvleиe do naha a poшбdnм se vysprchuje a vyљampуnuje, jen aby mмla jistotu, ћe uћ je to pryи – a pak si obleиe ъplnм jinй vмci, aby nбhodou nemмla podnбjemnнka.

A pavouиice? Jestli ta to pшeћije, tak bude mнt o иem vyprбvмt – jak jн uteklo nмco TAKHLE VELKЙHO. „A mмli jste vidмt, jakou to mмlo TLAMU!“

Pavouci. Podivuhodnб stvoшenн. Jsou tady asi tak 350 miliуnщ let, takћe se vyrovnajн skoro se vљнm. Taky jejich spousta – na pшedmмstнch tak љedesбt, sedmdesбt tisнc na akr. Zбvidнm jim hlavnм ty pavuиiny. Pшedstavte si, jakй by to bylo, kdyby lidй byli vybaveni jako pavouci. Kdybychom mмli u konce pбteшe takovй zaшнzenн se љesti otvщrky a s tнm bychom dokбzali vytvoшit metry takovйho jako sklenмnйho vlбkna. Nмco zabalit by byla hraиka! Horolezectvн by uћ nikdy nebylo jako dшнv. A pшedstavte si tшeba olympijskй hry. Manћelskэ ћivot a vэchova dмtн by zнskaly novэ rozmмr. Jen o tom pшemэљlejte. Je to zбvratnб pшedstava. Na druhou stranu by bylo straљnй pavuиiny lidskэch rozmмrщ likvidovat.

Vљechno mi to pшipomнnб pнsniиku, kterou znбm. Vy ji znбte taky. Znajн ji vaљi rodiиe a vaљe dмti. Tu o pavouиkovi. Vylezl pavouиek na slunниko, dйљќ ho zahnal zakratiиko. Slunko vљak za chvнli zasvнtilo a dйљќ rychle osuљilo. Vylezl pavouиek zas z dнrky ven a uvidмl krбsnэ slunnэ den. Nejspнљ si vzpomнnбte i na melodii.

Инm to je? Jaktoћe tu pнsniиku vљichni znбme? Proи ji uинme svй dмti? Zvlбљќ kdyћ stavн pavouky do pшнznivйho svмtla? Nikdo nejeин: „JJJJJJJJJJJEEEEEEEEEЙЙЙЙЙЙЙ. “, kdyћ tahle pнsniиka zaznн. Snad proto, ћe popisuje ћivotnн dobrodruћstvн tak srozumitelnм a prostм. Ten malэ tvoreиek je naћivu a hledб nмjakй dobrodruћstvн. A tady je kanбlek – dlouhэ tunel, kterэ smмшuje vzhщru k nмjakйmu svмtlu. Pavouk o tom ani nepшemэљlн, prostм tam zamншн. Najednou katastrofa – dйљќ, potopa, ћivly. A pavouka to smete a zanese jeљtм dбl, neћ odkud vyrazil. Шekne si pavouk: „Jб se na to vykaљlu?“ Kdepak. Zase se objevн slunce, kterй vљechno projasnн a osuљн naљeho pavouka. Ten zase pшijde k tunelu, podнvб se nahoru a шekne si, ћe ho opravdu straљnм zajнmб, co to tam nahoшe je. Je uћ teп o nмco chytшejљн- nejdшнv se podнvб na oblohu, obhlйdne, kam bude љlapat, po pavoukovsku se pomodlн a vyrazн tajemnэm prostorem vzhщru ke svмtlu a bщhvнkam dбl.

Ћivoиichovй uћ to takhle dмlajн dlouho, velice dlouho. Prochбzejн vљemi pohromami, pшekбћkami a katastrofami. My jsme ti, kdo pшeћнvajн. A vyklбdбme o tom svэm dмtem. Moћnб o tom dмtem vyklбdajн svэm pavouинm zpщsobem i pavouci.

Taky sousedka dneљnн pшнhodu pшeћije a uћ bude pшi vychбzenн z domu cestou do prбce trochu moudшejљн. A pavouиice, jestli jeљtм ћije, taky. A jestli ne – je pшece jeљtм moc dalљнch pavoukщ a ono se to rozkшikne. Zvlбљќ kdyћ se kшiин „JJJJJJJJJJEEEEEEEEЙЙЙЙЙЙЙ. “

NA ЉALOMOUNOVЭCH OSTROVECH

v jiћnнm Pacifiku nмkteшн domorodci praktikujн zvlбљtnн zpщsob kбcenн stromщ. Kdyћ je strom moc velkэ, aby se dal porazit sekerou, mнstnн obyvatelй ho pokбcejн kшikem. (Nemбm ten иlбnek teп tady u sebe, ale pшнsahбm, ћe jsem to иetl.) Za ъsvitu vylezou zvlбљtnм nadanн dшevorubci na strom a zaиnou na nмj jeиet, jak nejvнc jim to jde. Takhle to dмlajн tшicet dnн. Strom odumшe a skбcн se. Kшik prэ zabije ducha toho stromu. Podle vesniиanщ je to stoprocentnм ъspмљnй.

Jsou to chudбci, naivnн prosќбиkovй. Tyhlety roztomilй bizardnн zvyky z pralesa. Kшiиet na stromy, pмknм dмkuju. Nмco tak primitivnнho. Chudбci nemajн nic z vэhod modernнch technologiн a vмdeckйho pokroku.

A jб? Jб kшiинm na svou ћenu. Kшiинm na telefon a sekaиku na trбvu. Kшiинm na televizi, noviny a svoje dмti. Dokonce se o mnм vн, ћe nмkdy hrozнm pмstн a kшiинm na oblohu.

Soused иasto kшiин na svoje auto. A v lйtм jsem ho skoro celй odpoledne slyљel kшiиet na љtafle. My modernн, vzdмlanн obyvatelй mмst kшiинme na auta, rozhodин, ъиty, banky a stroje – na stroje nejvнc. Hlavnм se kшiин na stroje a na pшнbuznй.

Nevнm, k иemu to je dobrй. Stroje a vмci se ani nehnou. Ani kopбnн nмkdy nepomщћe. Kdyby љlo o lidi, tak to by mohli mнt obyvatelй Љalomounovэch ostrovщ pravdu. Kdyћ se kшiин na nмco ћivйho, obvykle to ducha uvnitш zabije. Hole a kameny nбm mohou zlбmat kosti, ale slova nбm zlomн srdce.

VIDМLI JSTE NМKDY POИITADLO?

Vнte, takovou tu vмc s шadami dшevмnэch korбlkщ, co vypadб jako stonoћka. Vмtљinou se prodбvajн v obchodech s dovezenэmi suvenэry a vмљн se na zeп. Jenћe poиitadlo je vlastnм na sинtбnн, je to takovб kalkulaиka a computer. Kdyћ se nad tнm ale zamyslнte vнc, tak to vlastnм nenн pravda. Poиitadlo je jenom vizuбlnн pomщcka pro vэpoиty, kterй probнhajн v hlavм jeho uћivatele.

V Asii poиitadlo dodnes pouћнvajн miliуny lidн. Znajн je tam uћ nejmйnм nмkolik tisнc let. Nejenћe je to ъиinnй a praktickй zaшнzenн, ale hezky se na nм taky dнvб. Je pшнjemnй podrћet si poиitadlo v ruce a dotэkat se ho. Dшevo, mosaz, slonovina. A инm jsou starљн a инm dйle je nмkdo pouћнvб, tнm jsou hezин – pod dotyky se ohladн, ztmavnou a vyleљtн. Vydrћн celou vмиnost; nikdy nebudou potшebovat modernizaci; jedinэ software, kterэ je uvбdн do chodu, mбte mezi uљima; a kdyћ se vбm rozbije, spravн je osmiletй dнtм s obyиejnэm domбcнm nбшadнm.

Dнky poиitadlu se mщћeme na jistэ typ pokroku dнvat z nadhledu. Vzpomнnбm si, jak jedna japonsko-americkб computerovб firma s halasem vstupovala na инnskэ trh. Uspoшбdali soutмћ, aby demonstrovali vэhody malэch kapesnнch kalkulaиek. Velkэ souboj poиitadla s pнsниkem. Chlбpek, kterэ to vyhrбl – pochopitelnм mмl poиitadlo – se jmenoval Иan Kaj Kit. Byl z Hongkongu a pracoval jako vyљљн ъшednнk u jednй lodnн spoleиnosti. Je pravda, ћe pracovnнk s kalkulaиkou zvlбdl hromadu faktur o иtyшicet иtyшi vteшin rychleji neћ Иan Kaj Kit a jeho poиitadlo. Jenћe kalkulaиka dospмla k chybnйmu vэsledku. Operбtor zшejmм pшнliљ pospнchal, aby dokбzal, jakou mб chytrou maљinku, a nakrmil ji nesprбvnэmi ъdaji. Firma ztratila hodnм ze svй povмsti.

Nechci, abyste mi љpatnм rozumмli. Kalkulaиky uћ s nбmi zщstanou, majн tu svй mнsto. Nejsem ћбdnэ luddita – stroje nejsou љpatnй samy o sobм. A peиlivэ a pшemэљlivэ иlovмk jako Иan Kaj Kit by s kapesnн kalkulaиkou podal moћnб jeљtм lepљн vэkon neћ s poиitadlem – kdo vн? To jenom jб jsem sentimentбlnн, kdyћ jde o divy, kterй dokбћн lidskй ruce a rozum. A narazнm-li na dщkaz, ћe obstojн i pшed иarodмjnictvнm elektronickэch obvodщ z malэch иipщ, udмlб mi to radost. Je pшнjemnй vмdмt, ћe nмkterй velmi starй a velmi jednoduchй zpщsoby, jak se dostat dбl, jsou jeљtм i dnes ъиinnй.

Pшemэљlнm o tom, ћe starodбvnй a odшenй poиitadlo se ocitб na stмnбch dvacбtйho stoletн jako pozoruhodnэ umмleckэ pшedmмt, kterэ je krбsnэ svou uћiteиnostн a uћiteиnэ svou krбsou. Mбm starou dшevмnou misku a letitэ nщћ na krбjenн, kterй bych nedal za ћбdnэ kuchyтskэ robot. To je nмco podobnйho.

KONCEM DUBNA ROKU 1757

vyrazilo ze San Antonia pмt knмћн a vojбci plukovnнka Diega Ortize de Parilla a vydali se k mнstu na шece San Saba do kopcovitй oblasti centrбlnнho Tejasu (to je Texas, gringovй). Pшichбzeli љншit љpanмlskэ vliv a pшinбљeli kшesќanstvн vљem pohanщm, na kterй narazili. Takй pшichбzeli likvidovat Apaиe (pochopitelnм aћ po jejich obrбcenн na vнru). A pшedevљнm pшichбzeli hledat poklad, kterэ mмl bэt ukrytэ v kopcнch Balcones Escarpment.

Postavili pevnost a takй misijnн kostelнk. A иekali, aћ si k nim Indiбni s pokladem pшijdou pro duchovnн ъtмchu. Zatнmco vyиkбvali, psali denнky, kterй jsou dodnes uloћenй v knihovnм v Austinu. „Tento kraj se dotэkб mйho srdce svou prostou krбsou,“ pнљe Otec Molina, „ale kde jsou Indiбni?“ Diego Ortiz de Parilla si zapsal: „Kraj je zde krбsnэ, ale kde jsou Indiбni a kde je poklad?“

Odpovмп na nмkterй otбzky pшiљla pшнљtн rok v bшeznu. Tehdy se objevilo dva tisнce Komanищ (pozvanэch Apaиi) v rudэch a иernэch vбleиnэch barvбch a se zlэmi ъmysly v srdci.

Od tй doby bylo San Saba nмjakou dobu dost tichй mнsto. Pevnost, misie a vмtљina dobrodruћnэch hidalgщ zmizely z povrchu zemм. Zbэvajнcн se bez pokladu stбhli zpбtky do San Antonia, aby se uћ nikdy nevrбtili.

Letos na jaшe jsem si o tom pшeиetl na nбmмstн v mмsteиku San Saba – bylo to vyrytй do starйho sloupu. Celou scйnu doplтovali dva starљн pбnovй, kteшн sedмli a plivali na laviиce pшed starou soudnн budovou. Vysvмtlili mi, ћe Texasanй vyprбskali Mexiиany a Indiбny a vzali si, co jim po prбvu patшilo. A San Saba ve stбtм Texas je dnes sprбvnм pokojnй mнsto. „Hlavnн mмsto svмta vљech oшeљбkщ a koz.“ To tvrdн noviny The San Saba News & Star, kterй vychбzejн uћ 111 let.

Jб jsem to byl v San Sabм jen tak po delљн dobм zkontrolovat. Jezdнval jsem tam z Waca na vнkendy dvoшit se kamarбdce Louise. A jeљtм dlouho po tom, kdy Louise udмlala tu chybu, ћe zaиala chodit s nмkэm jinэm, jsem do San Saby na vнkend jezdil. Kdyћ nic jinйho, tak jsem tam dostal pivo. Mщj okres byl vyprahlэ, jak jen mщћe bэt vyprahlэ okres, kde je hodnм baptistщ. A pak – mмli tam menљн rodeo, kde jednou z atrakcн byla soutмћ v chytбnн a svazovбnн koz, a to je nмjakб podнvanб. Kozy nevyrazн brankou a neutнkajн pшнmo k ohradм na druhй stranм. Chovajн se jako splaљenй. Takovб koza se vyhrne chodbiиkou, vyrazн nalevo, prudce se zastavн a utнkб zpбtky k chlapнkovi, kterэ se ji snaћн chytit. A kdyћ se ji pokouљнte svбzat, jeљtм vбs chce potrkat. S kozama иlovмk nikdy nevн. Za kozнm rodeem se vyplatн jet hodnм daleko. A kdyћ tam navнc majн pivo a je vбm osmnбct. A Louise by si to jeљtм mohla rozmyslet.

Takй se po skonиenн rodea tancovalo pod љirэm nebem na betonovйm parketu u шeky San Saba. A tam jste mohli v klidu sedмt, dнvat se na taneиnнky a na шeku a dбvat si sendviи z bнlйho chleba s nминm uvnitш a plnэ pytlнk smaћenэch kouskщ masa a zeleniny v tмstниku a z dalљнho pytlнku иokolбdovй suљenky a vљechno to zapнjet texaskэm pivem Lone Star z plechovek. Pak jste si љli zatancovat a modlili se, abyste nezvraceli.

San Saba v Texasu. Kousek domova. Moc se to tam nezmмnilo, coћ je dщvod, proи jsem se tam vypravil letos na jaшe. Љpanмlй a Indiбni uћ jsou na cestм иasem hodnм daleko. A dбlnice a nбkupnн stшediska novйho Texasu jsou daleko zase jinэm smмrem. Zщstal tu jen Texas, jak asi vypadal kolem roku 1945. Mмsteиko ћije postupem stшedoљkolskйho basketbalovйho druћstva San Saba Armadillos do celostбtnнho finбle. A novб modlitebna Svмdkщ Jehovovэch vyhoшela. Шнkб se, ћe to byli metodistй, ale mnм se to nezdб.

Tu poslednн informaci jsem zaslechl u pultнku s nбpoji v dragstуru Boba Everetta na nбmмstн. Mмl jsem colu se zmrzlinou za pмtatшicet centщ a zajнdal jsem to jablkovэm kolбиem, kterэ pekla panн Everettovб, a navrch jeљtм kafe smrќбka – to vљechno za devмtaosmdesбt centщ. Pak jsem se pшemнstil do Harryho obchodu, abych se nazul do zbrusu novэch vysokэch bot z teletiny s podpatky tak akorбt na kozн rodeo. Napsal jsem jim љek – kterэ nebyl z banky v San Sabм – a oni ani nechtмli vidмt prщkaz totoћnosti. Шekli si, ћe asi boty potшebuju. Panн povнdala, ћe si sem nechodн kupovat boty moc lidн aћ ze Seattlu, a myslela si, ћe jsem buп poctivэ nebo hloupэ, a vsadila na poctivost.

A pak jeљtм do obchodu s krmivy na nбmмstн pro opravdovй rukavice z jelenice, kterй se pouћнvajн pшi svazovбnн. To jsou nejlepљн pracovnн rukavice na svмtм. Takovй novй rukavice vonн jako nic jinйho, a kdyћ sprбvnм padnou, tak vбm je musн sundat doktor. A pak do obchodnн spoleиnosti podнvat se na draћbu ovcн a koz, kterб se konб vћdycky v pбtek odpoledne. Mбlem jsem tam koupil kozu. V San Sabм jsou kozy neskuteиnм lacinй – za dvacet dolarщ malou dostanete. Mбm kozy rбd.

V San Sabм v Texasu je v noci nбdhernэ klid. Nejdшнv si snнte obalovanэ stejk s domбcн љќбvou a porcн kukuшice a fazolн a bramborovou kaљi, pak si mezi zuby vrazнte vмtviиku libavky mнsto pбrбtka a vyjdete z restaurace Alamo. Projdete kolem prostranstvн pшed soudem na bшeh шeky, kde nenн slyљet nic neћ cvrиky a ћбby. A to samй platн na vљechna mмsteиka roztrouљenб po stшednнm Texasu – jako Cranfils Gap, China Springs, Valley Mills. Ticho. Nesmнrnй ticho – po zбpadu slunce. Vљe je tichй, starobylй, prostй, obyиejnй a velmi pшirozenй. Kousek domova.

Jб vнm. Vy si шнkбte, ћe si to vљechno vymэљlнm. Ale nevymэљlнm. Je to pravda. Vмtљinou. Kdepak, nenн to ћбdnэ rбj na zemi. Svэm zpщsobem je tam pшнљernб nuda a nechtмl bych tam ћнt ani tэden. Tak proи vбm to vlastnм vyklбdбm? Jde jen o tohle: ћe jsou mнsta, ze kterэch vљichni pochбzнme – obyиejnб mнsta, kde jsme hluboce zakoшenмni a dнky nimћ jsme to, co jsme. A my je pшehlнћнme nebo se na nм k vlastnн љkodм dнvбme skrz prsty. Obracнme se k nim zбdy a riskujeme, ћe budeme opovrhovat sami sebou. V urиitйm smyslu se potшebujeme vracet domщ -a mщћeme se vracet domщ. Ne si domov jenom pшivolбvat, ale posvмtit svй vzpomнnky.

V jednom mмli Љpanмlй pravdu. Myslнm, co se tэиe San Saby. I kdyћ se to tмћko vysvмtluje, ta starб legenda nelhala. Je tam ukrytэ poklad.

RUSOVЙ JSOU PARCHANTI

, nemorбlnн, agresivnн, necitelnн, nekultivovanн a vщbec zlн. Jsou zodpovмdnн za vмtљinu potнћн tohoto svмta. Jsou jinн neћ my.

To je asi tak souhrn z kaћdodennнch zprбv o Rusech. Ale obиas sнtem pшedsudkщ nмco proklouzne, takovй malinkй znamenн, kterй je tak иistй, pravdivй a skuteиnй, ћe na chvнli protrhne rezavмjнcн ћeleznou oponu a my spatшнme nikoliv nepшбtele, ale souputnнky, kteшн patшн k naљemu spoleиenstvн radosti a bolesti.

Vezmмte si tшeba Nikolaje Pestrecova. Moc toho o nмm nevнm; nevнm, kde teп je, ale шeknu vбm, co vнm.

Byl to љestatшicetiletэ poruинk ruskй armбdy slouћнcн v Angole, daleko od domova. Jeho ћena ho pшijela navљtнvit.

Dvacбtйho иtvrtйho srpna do Angoly vstoupily jihoafrickй jednotky a zahбjily ofenzнvu proti иernoљskэm nacionalistickэm partyzбnщm, kteшн se tam uchэlili. Ve vesnici Ngiva jihoafriиtн vojбci narazili na skupinu ruskэch vojбkщ. Иtyшi Rusovй byli zabiti a ostatnн uprchlн – aћ na poruинka Pestrecova. Ten byl zajat, coћ vнme dнky komunikй jihoafrickй armбdy:

„Poruинk Nikolaj Pestrecov odmнtl opustit tмlo svй mrtvй ћeny, kterб zahynula pшi ъtoku na vesnici.“ Ъplnм jako by tomu Jihoafriиanй nechtмli vмшit, protoћe v komunikй se to sdмlenн opakovalo. „Љel k tмlu svй ћeny a zщstal u nмj, pшestoћe ta ћena byla mrtvб.“ Zvlбљtnн. Proи neutekl a nezachrбnil si vlastnн kщћi? Co ho pшimмlo, aby se vrбtil? Je moћnй, ћe by ji mмl rбd? Je moћnй, ћe ji chtмl naposledy stisknout v nбruин? Je moћnй, ћe potшeboval truchlit a vyplakat se? Je moћnй, ћe si uvмdomil nesmyslnost vбlky? Je moћnй, ћe pocнtil nespravedlnost osudu? Je moћnй, ћe myslel na dмti, narozenй i nenarozenй? Je moћnй, ћe mu vщbec nezбleћelo na tom, co se s nнm stane? Je to moћnй. Nevнme. Nebo to aspoт nevнme jistм. Ale mщћeme to odhadnout. Odpovмdн je jeho jednбnн.

A tak teп sedн sбm v jihoafrickйm vмzenн. Ne jako „Rus“, „komunista“, „vojбk“, „nepшнtel“ nebo nмco takovйho. Jenom jako иlovмk, kterйmu v jistйm okamћiku jenom zбleћelo na ћenм vнc, neћ na иemkoliv jinйm.

Tohle je urиeno vбm, Nikolaji Pestrecove, aќ se ocitnete kdekoliv, za to, ћe jste vtiskl hlubokэ smysl slibщm, kterй jsou stejnй na celйm svмtм; ћe jste nбdhernм posvмtil zбvazek, kterэ je stejnэ ve vљech шeиech – „v dobrйm i zlйm, v radosti i nepohodм, v nemoci i zdravн, v lбsce a ъctм aћ do smrti, k tomu mi pomбhej Bщh“. Pozvedl jste tu vнru a dodal jн lesku. Bщh vбm ћehnej!

(Ale ti Rusovй jsou parchanti, nemorбlnн, agresivnн, necitelnн, nekultivovanн a vщbec zlн. Jsou zaodpovмdnн za vмtљinu potнћн tohoto svмta. Jsou jinн neћ my.)

TOHLE JE PONМKUD OSOBNН.

Moћnб to bude trochu sentimentбlnн, varuju vбs. Zaиalo to jako vzkaz mojн ћenм. A pak mм napadlo, ћe nмkteшн z vбs tшeba majн manћelku nebo manћela a cнtн tшeba stejnм, a tak vбm to mщћu pшedat. Mnм tenhle pшнbмh stejnм vlastnм nepatшн. Patшн Charlesi Boyerovi.

Vzpomнnбte si na Charlese Boyera? Vћdy pшнjemnэ, elegantnн, krбsnэ, љarmantnн. Milenec nejznбmмjљнch a nejkrбsnмjљнch ћen stшнbrnйho plбtna. Tak to vypadalo ve filmech a fanouљkovskэch иasopisech. Ve skuteиnйm ћivotм to bylo jinak.

Existovala jenom jedinб ћena. Po иtyшiadvacet let. Jeho manћelka Patricia. Pшбtelй шнkali, ћe to je milostnэ pomмr na celэ ћivot. Po иtyшiadvaceti letech nebyli o nic mйnм milenci, pшбteli a druhy neћ po roce prvnнm.

Potom Patricii naљli rakovinu jater. A i kdyћ to lйkaшi Charlesovi шekli, on nemмl sнlu to шнct jн. A tak sedбval u jejнho lщћka a dodбval nadмji a dobrou nбladu. Љest mмsнcщ ve dne v noci. Nemohl zvrбtit osud. Nikdo nemohl. A Patricia mu zemшela v nбruин. Za dva dny zemшel i Charles Boyer. Spбchal sebevraћdu. Vzkбzal, ћe bez nн nechce ћнt. Doslova: „Jejн lбska pro mм byla vнc neћ ћivot.“

To nebyl ћбdnэ film. Jak jsem шekl, to je skuteиnэ pшнbмh – pшнbмh Charlese Boyera.

Nepшнsluљн mi, abych posuzoval, jak se se svэm zбrmutkem vyrovnal. Ale mohu шнci, ћe mм to zvlбљtnнm zpщsobem dojнmб a uklidтuje. Dojнmб mм hloubka citu, kterэ se skrэvб pod pozlбtkem hollywoodskэch milostnэch afйr. Ъtмchou mi je vмdomн, ћe muћ a ћena se tak dlouho a tak moc mohou milovat.

Nevнm, jak bych se za podobnэch okolnostн se svэm zбrmutkem vyrovnal jб. Modlнm se, abych se nikdy neocitl v jeho situaci. (Tady je ta osobnн zбleћitost – uћ jsem se omlouval.) Ale jsou okamћiky, kdy se podнvбm pшes pokoj – uprostшed vљednн kaћdodennosti – a spatшнm osobu, kterй шнkбm moje ћena, pшнtelkynм a druћka. A chбpu, proи Charles Boyer udмlal to, co udмlal. Opravdu je moћnй tak moc nмkoho milovat. Vнm to. Jsem si tнm jistэ.

SLEDOVAL JSEM MUЋE,

kterэ aranћoval vэlohu na svбtek Valentэna. Je polovina ledna, ale obchodnнci zшejmм musejн mнt pшed lбskou nбskok. Nerad bych, abyste mм љpatnм pochopili – jsou to fajn lidi. Dбvajн nбm vybrat a udrћujн nбs v obraze, jakй dщleћitй svбtky se blнћн. Jak byste dopшedu vмdмli, ћe bude Vљech svatэch, svбtek Valentэna nebo Den matek, a mohli se pшipravit, kdyby se tomu v obchodech nevмnovali?

Dalљн, na koho spolйhбm, jsou uиitelky ve љkolkбch. Ty majн o svбtcнch pшehled, a co se tэиe pшбnниek k Valentэnu a jinэch dщkazщ lбsky, ћбdnэ obchodnнk na nм nemб. To, co uvбdмjн do pohybu uиitelky v mateшskэch љkolkбch, by se nikde neprodalo – je to mimo jakoukoli cenu – a v obchodм to nedostanete.

Hovoшнm o vмcech, kterэm шнkбm roztomilй blbщstky. Kdysi to byla vyzdobenб krabice od bot, kterou mi dalo nejstarљн dнtм. Z tй se pak stala schrбnka na jinй dмtskй poklady, kterй mi daly mladљн dмti. Postupem иasu se z krabice od bot stala moje pokladnice. Jejн obsah se nemмnн: barevnй papнry na lepenн – rщћovэ, иervenэ a bнlэ -, dnes uћ vybledlй, alobal, oranћovэ hedvбbnэ papнr, nмkolik papнrovэch ubrouskщ, tшi rщznй druhy makarуnщ, ћuћu, ћelй bonbуny, bнlб srdниka (takovб ta, co chutnajн jako ћivoиiљnй uhlн), na kterэch je nмco napsбno; a celб krabice drћн pohromadм jen dнky spoustм bнlйho knihovnickйho lepidla, kterй taky chutnб jako ћivoиiљnй uhlн.

No prostм dnes ta krabice od bot kdovнjak nevypadб. Je trochu pomaиkanб a uљmudlanб – tam, kde se ћuћu a ћelй do sebe roztekly. Na nмkterэch mнstech je jeљtм poшбd ulepenб a povrch je vмtљinou spнљ bezovэ neћ иervenэ a bнlэ. Ale kdyћ nadzvihnete vнko, pochopнte, proи si ji schovбvбm. Na sloћenэch, vybledlэch a rozpadбvajнcнch se listech љkolnнho papнru se љirokэmi linkami je napsбno: „Nasdar tati“ a „Vљechno nejlepин k valentнnu“ a „Pusinku tбtovy“. „Pusinku tбtovy“ je tam jeљtм mnohokrбt. Na dnм krabice je pшilepeno tшiadvacet makarуnovэch srdниek a koleиek. Mockrбt jsem je poинtal. Na rщznэch mнstech jsou takй naиmбranб jmйna mэch tшн dмtн.

Vedle toho jsou Tutanchamonovy poklady ъplnй nic.

Mбte doma taky nмjakou takovou krabici? Doklady lбsky v tй nejmйnм komplikovanй a nejvмrohodnмjљн podobм? Иlovмk se mщћe doћнt hodnм vysokйho vмku. Mщћe dostat nбdhernй a drahocennй dary. Mщћe zaћнt hodnм lбsky. Ale nikdy v ni tak ъplnм neuvмшн, jako uvмшн tмmto drobnostem. Ty pro vбs otбиejн svмtem a vљechno pak stojн za nбmahu.

Moje tшi dмti jsou dnes dospмlй. Poшбd mм majн rбdy, i kdyћ nмkdy je tмћљн dostat o tom pшнmэ dщkaz. A je to lбska, kterou komplikuje vмk, poznбnн a zmatenн hodnot. Lбska to je urиitм. Ale nenн jednoduchб. Nic, co byste si mohli dбt do krabice od bot.

Ta moje ulepenб modla trщnн na vrchnнm regбle mojн skшнnм. Nikdo jinэ o nн nevн. Jenom jб. Je to talisman, takovб podpмrka pamмti, na kterou myslнm kaћdй rбno pшi oblйkбnн. Jednou za иas krabici sundбm a otevшu ji. Mщћu se tмch vмcн dotknout a vzнt je do ruky a vмшit jim, zvlбљќ kdyћ je to s lбskou tмћkй a kolem krku uћ nemбm malinkй ruиky.

Samozшejmм, ћe tohle je to nejhorљн tбtovskй tlachбnн, pшihlouplй a srdcervoucн, jakй si je moћnй pшedstavit. Vyklopil jsem vбm to tady a zшejmм jsme teп – vy i jб – z toho trochu rozpaиitн. Ale kdyћ potшebujete povzbudit, takovй vмci pomбhajн zahnat sklниenost a љpatnou nбladu.

Nic mм neomlouvб. Moje ulepenб krabice pro mм znamenб lбsku. Zakopejte ji se mnou do zemм. Chci si ji vzнt s sebou, jak nejdбl to pщjde.

TOHLE BUDE O DOMKU,

kde jsem kdysi bydlel. O starй chatм u jezera, kterou koncem devatenбctйho stoletн postavili na konci cesty. Byl to letnн byt pro rodinu, kterб sem ze Seattlu musela hlubokэmi lesy a pшes strmй kopce po cestбch z klбd cestovat na konнch a v koибшe. Byla to tam tehdy divoиina a je tam divoиina jeљtм i dnes.

Domek byl posazenэ kousek nad zemн na cihlovэch sloupcнch. Kolem bylo houљtн ostruћinнkщ a ъponky svlaиcщ bojovaly o ћivot. A i kdyћ dnes je to z centra jenom pбr minut, vlastnickй nбroky si na to odedбvna иinн veverky, krбlнci, divokй koиky a „vмci“, kterй jsem nikdy nevidмl, jenom slyљel.

A mэvalovй. Mмli jsme tam mэvaly. Velkй. Nмkolik.

Z dщvodщ znбmэch jen Bohu a mэvalнm hormonщm si lбsku odbэvali zrovna pod mэm domkem. Kaћdй jaro. A z dщvodщ znбmэch jen Bohu a mэvalнm hormonщm to dмlali pod mэm domkem zrovna ve tшi rбno.

Dokud jste nezaћili mэvali lбsku pod svou loћnicн ve tшi rбno, pшiљli jste o jednu ze zajнmavмjљнch ћivotnнch situacн. Pшinejmenљнm to nenн bмћnб udбlost. Jestli jste nмkdy v noci slyљeli, jak se rvou koиky, tak uћ asi tuљнte. Zvyљte hlasitost a intenzitu desetkrбt. Rozhodnм byste neшekli, ћe jsou to zvuky smyslnй a erotickй. Spнљ nмco jako tшi houkaиky pшi poћбrnнm poplachu najednou.

Vzpomнnбm si, jak se to stalo poprvй. Podmнnky nebyly spбnku pшнliљ naklonмnй, a tak jsem vyskoиil z postele. Kdyћ шнkбm vyskoиil, myslнm tнm VYSKOИIL. Asi metr do vэљky. Pшнmo vzhщru. Deka letмla se mnou.

Kdyћ jsem se vzpamatoval a pшizpщsobil se novй hladinм adrenalinu, vzal jsem si baterku, vyљel ven a podнval se do prostoru pod chatou. Panн mэvalova a jejн nбpadnнk proti sobм stбli v jednom koutм s vycenмnэmi zuby, zacбkanн blбtem a krvн a moc sexy zrovna nevypadali.

Ani moje pшнtomnost, ani kuћel svмtla nepшevбћily nad tнm, co je hnalo k sobм. Vбљnivй setkбnн dбl probнhalo se stejnou zuшivostн a doprovбzelo je vrиenн, љtмkot a vшeљtмnн. Nakonec se pшed mэma oиima vљechno zavrљilo a vyшeљilo. Vщbec se nestydмli. Co se stбt muselo, stalo se. A mэvalovй, celн omбmenн, se s mбtoћnэm vэrazem v oинch strnule vytratili, aby se dali do poшбdku na cokoliv dalљнho, co se mohlo v jejich mэvalнm ћivotм pшihodit.

Jб tam sedмl v deљti a dбl jsem si svнtil do komщrky jejich setkбnн. A pшemэљlel jsem. Инm to je, ћe lбsku a ћivot иasto doprovбzн tolik bolesti, nбmahy a љpнny? Ptбm se vбs – инm to je?

Myslel jsem na svou vlastnн milou ћenu, kterб spala pшнmo nade mnou, a na zvuky hбdek promнsenэch s lбskou, kterй vydбvбme my. Шнkal jsem si, co si asi mэvalovй myslн o zvucнch, kterй v noci vydбvajн manћelй, zvucнch jako „Kdybys mм mмl fakticky rбd, tak bys nedмlal v koupelnм poшбd takovej svinинk“, a hned nato „JO? VНЉ CO, JБ TI TEDA NМCO POVНM. “

Proи nenн lбska snadnб?

Jб nevнm. A mэvalovй nбm to neшeknou.

CASSIDA rubignosa

je latinskй jmйno brouka, kterэ v larvбlnнm stadiu nosн na zбdech vбиek s trusem. Na konci zadeиku trин larvм malб љpiиatб vidlice. Kdyћ se larva zbavuje starй kщћe, tato se zachytн o vidlici a vytvoшн se takovэ vak na trus. Anбlnн otvor je pшesnм v tom mнstм a ve vaku se stшбdajн vэkaly. Zoologovй si dlouho lбmali hlavu nad ъиelem takovйho zaшнzenн.

Pak si vљimli mravence. Dravйho mravence, kterэ si rбd pochutnбvб na larvбch. Mravence, kterэ je zбroveт od pшнrody ъzkostlivм иistotnэ a иasto se omэvб. (Chбpete, co pшijde teп?)

A tak kdyћ mravenec pшicupitб a larva vycнtн, ћe by si ji chtмl dбt k veиeшi, praљtн do nмj svэm vakem. Mravenec couvne, aby se oиistil od tй nechutnosti, a larva uteиe. Zoologovй tomuto zaшнzenн шнkajн „fekбlnн љtнt“.

A pшestoћe jsem takovй setkбnн nikdy nevidмl (jenom jsem o tom иetl v knнћce, tak to musн bэt pravda. ), je mi to povмdomй.

Nedбvno jsem byl na veинrku a vidмl jsem tam muћe a ћenu, jak provбdмjн to samй, jako larva a mravenec.

Pшнroda to tak vymyslela, ћe kaћdэ nakonec nмjak dostane, co si zaslouћн. A zatнmco tмm mнrnэm se mщћe, ale nemusн dostat poћehnбnн, nмkteшн z nich jsou dobшe pшipraveni.

MINULЭ TЭDEN

mщj kamarбd prбvnнk pшijel z Kalifornie na kaћdoroиnн letnн nбvљtмvu. Pшijel s dvмma osmnбctiletэmi dнvkami a malэm hroznэљem krбlovskэm v anemickйm mikrobusu volkswagenu, kterэ mмl na boku nбpis MНR, LБSKA, SVМTLO. Vnitшek mikrobusu vypadal jak vэjev z Alenky v шнљi divщ. Je mu sedmaиtyшicet. Mб ћenu, иtyшi dмti, dщm v kopcнch Berkeley, mнsto u velkй firmy ve mмstм. prostм prщљvih.

Udrћuju s nнm kontakt, protoћe on mб vћdycky trochu nбskok pшed dobou. Vrhal se do vљeho – a tнm chci шнct do VЉEHO. Je to chodнcн sociologickэ experiment americkй kultury љedesбtэch a sedmdesбtэch let. Obиanskб prбva, Vietnam, hippies, skupinovй psychoterapie, transcendentбlnн meditace, vegetariбnstvн, zen, masбћe, LSD, chiromantie, deset smмrщ jуgy, drhбnн, psychoanalэza, toulбnн s batohem, koupele, nudismus, krystaly, vнc nбboћenskэch hnutн, neћ kolik dokбћete vyjmenovat, a vitamнny. Taky je vlastnнkem veљkerйho vybavenн – mб mixйry, dэmky, mlэnky, bicykly, obleиenн na jogging, oleje, masti, horskй slunce – prostм veљkerй pomщcky.

Letos hodil vљechno za hlavu.“Jsou to vљecko blbosti,“ шнkб. „Vљude samб leћ. Tvoje smysly ti lћou, prezident ti lћe, инm vнc hledбљ, tнm mнт toho najdeљ, инm vнc se snaћнљ, tнm je to horљн. Nejlepљн je nic nevмdмt. Chce to jenom tak BЭT. Nemyslet a nic nedмlat – jenom tak BЭT. Blнћн se KONEC SVМTA!“

Den pшed odjezdem skoиil v љatech z pшнstaviљtм do jezera, protoћe se mu zdбlo, ћe se na hloubce topн nмjakй dнtм. A pшiznal se mi, ћe je ve mмstм na konferenci Nбrodnнho sdruћenн prбvnнkщ, protoћe je иlenem vэboru sociбlnн spravedlnosti tйto organizace.

„Ale kdyћ to jsou jen samэ lћi a blbosti a nevмdomost je nejvyљљнm cнlem, tak jaktoћe. “ ptбm se ho.

„No, co kdych se tшeba pletl,“ on na to.

Dnes mщћeme na vљech moћnэch plбћнch najнt vyplavenй kousky zdravйho rozumu. A skepse a realismus nenн to samй jako cynismus a pesimismus. Шнkбm to proto, ћe se mi pro osmdesбtб lйta tohle zdб bэt vhodnэ nбpis na nбlepku na auto: „ Tшeba se pletu.

DOBШН PШБTELЙ

nakonec dбvajн svй majetky dohromady a poшizujн si dнtм. Jб jsem v tomhle pшнbмhu kmotr. A beru to smrtelnм vбћnм.

Zatнm jsem kluka seznбmil s pшнjemnэmi vмcmi ћivota – иokolбdou, pivem, doutnнky, Beethovenem a sprostэmi vtipy. Myslнm, ћe Beethoven mu nic neшнkб. Ale zatнm je mu teprve rok a pщl a иasem bude mнt plnй zuby иokolбdy, piva, doutnнkщ a sprostэch vtipщ. Jeљtм jsem mu nevyklбdal o sexu, ale on uћ nмjakй pшedstavy mб. Nebudu teп zachбzet do detailщ, ale jestli jste nмkdy mмli malйho kluka nebo jste malэm klukem nмkdy byli, tak vнte, o иem mluvнm.

Taky jsem ho seznбmil s pastelkami. Koupil jsem voskovky Crayola pro zaибteиnнky – takovй ty krбtkй a tlustй, co malujн skoro samy. Иas od иasu jsem mu jednu strиil do ruky a ukazoval mu, jak udмlat ибru. Vмtљinou ji jenom drћel a koukal na mм. V druhй ruce mмl doutnнk a nevidмl mezi nнm a pastelkou ћбdnэ rozdнl. Pak jsme si proљli obdobнm, kdy se vљechno strkб do otvorщ. Dбval si pastelku do pusy, uљн a nosu. A koneиnм minulэ tэden jsem ho vzal za ruku a udмlali jsme pastelkou na novinбch tlustou иervenou ибru. A najednou BUM HO! Pochopil to. V nмjakй novй komщrce v jeho hlavм explodovala ћбrovka. A udмlal to znovu sбm. Teп – jak mi napщl radostnм a napщl zoufalб hlбsн jeho matka – ho nic nemщћe zastavit.

Pastelky a obrazotvornost (schopnost vytvбшet obrazy) – kdyћ jste dнtм, staин vбm to ke љtмstн. Zvlбљtnн vмc, tyhle voskovky. Nмco vosku z ropy, nмco barviva, troљku pojiva – nic na tom nenн. Dokud nepшidбte obrazotvornost. Firma Binney v Pensylvбnii kaћdэm rokem vyrobн asi dvм miliardy tмch olejovitэch tyиinek radosti a vyvбћн je do vљech zemн Spojenэch nбrodщ. Voskovky Crayola jsou jednou z mбla vмcн, kterй mб lidstvo spoleиnй. Zelenoћlutб krabiиka se od roku 1937 nezmмnila. Jedinou zmмnou vlastnм je, ћe pшejmenovali barvu „tмlovou“ na „broskvovou“. Znamenн pokroku.

O tй „tмlovй“ a „broskvovй“ vнm tak, ћe kdyћ jsem kmotшenci kupoval pastelky pro zaибteиnнky, dopшбl jsem i sobм. Koupil jsem pro sebe soupravu se иtyшiaљedesбti. Ve velkй krabici se иtyшmi oddнly a zabudovanэm oшezбvбtkem. Nikdy jsem svoje vlastnн pastelky nemмl. Mбm dojem, ћe jsem na to byl vћdycky moc malэ, nebo uћ moc velkэ. Kdyћ uћ jsem se do toho dal, koupil jsem pastelky nмkolikerэ. Koupil jsem pastelky pro mбmu a tбtu toho kluka a vysvмtlil jim, ћe jsou jejich a ne jeho.

Vљiml jsem si, ћe kaћdэ dospмlэ nebo dнtм, kterйmu novй voskovky dбm, je najednou trochu divnэ. Dмti se usmмjou, v oинch se jim objevн zasnмnэ vэraz, vysypou pastelky z krabice a chvнli na nм jenom tak koukajн. Pak jdou pracovat na nejbliћљн rovnou plochu a namalujн vбm cokoliv -jen si шeknмte. Dospмlн se vћdycky krбsnм stydlivм usmмjou – a v tom ъsmмvu je nмco mezi radostн, nostalgiн a slabomyslnostн. A hned vбm zaиnou vyklбdat, co vљechno s voskovkami zaћili. Jak mмli prvnн krabiиku, zkusili vљechny barvy, polбmali je, zase je zkusili do krabiиky sprбvnм posklбdat, zkouљeli malovat se vљemi najednou, jak je dali na nмco horkйho a dнvali se, jak se tavн, nastrouhali je na voskovanэ papнr a naћehlili je na okno a dмlali z normбlnнho skla barevnй, snмdli je a tak dбl a tak dбl. Kdybyste nмkdy mмli chuќ na zajнmavэ veинrek, naservнrujte kaћdйmu koktejl a novou krabiиku pastelek.

Kdyћ se nad tнm zamyslнte, иistм z kvantitativnнho hlediska vznikб pastelkami vнc umмnн neћ инmkoliv jinэm. V kaћdй zemi na svмtм musejн bэt miliardy papнrщ v miliardбch krabic, skшнnн, podkrovн a kredencн, s miliardami obrбzkщ vyvedenэch pastelkami. Obrazotvornost lidstva se valн jako шeka. Vsadнm se, ћe Ronald Reagan a Michail Gorbaиov pouћнvali pastelky. Stejnм jako Fidel, japonskэ cнsaш, Rбdћнv Gбndhн, panн Thatcherovб a pan Mubarak, moћnб dokonce i ajatollбh. A kaћdэ dalљн, na koho si vzpomenete.

Moћnб bychom mмli vyvinout pastelkovou bombu jako naљi pшнљtн tajnou zbraт. Zbraт љtмstн. Bombu krбsy. A vћdycky, kdyћ by doљlo ke krizi, bychom jednu vystшelili. Vybuchla by vysoko ve vzduchu – vybuchla by potichu – a vyletмly by z nн tisнce, miliуny malinkэch padбиkщ. K zemi by se snбљely krabice pastelek. A rozhodnм bychom na tom neљetшili, ћбdnй krabiиky po osmi. Pмknм krabice po иtyшiaљedesбti se zabudovanэm oшezбvбtkem. Se stшнbrnou, zlatou, mмdмnй иervenou, fialovou, broskvovou, bнlou, jantarovм ћlutou, umbrovм hnмdou a vљemi ostatnнmi. A lidi by se usmнvali a tvбшili by se trochu zvlбљtnм a pokryli by svмt svou obrazotvornostн.

Asi to znн absurdnм, co? Trochu slabomyslnм. Blбznivм, hloupм a podivnм. Ale jб dnes иetl v novinбch, kolik penмz Rusovй a nбљ Kongres prбvм dali stranou na zbranм. A myslнm na to, co ty zbranм budou dмlat. A mбm ъplnм jasno v tom, co je podivnй, hloupй, blбznivй a absurdnн. A taky je mi jasnй, ћe na mнstech nнzkэch i vysokэch se nedostбvб – a je jн potшeba – obrazotvornosti. Rozdбvejte, prosнm vбs, pastelky.

KDYЋ SE LЙTO

chэlн ke konci, jdou na mм tмћkй filozofickй nбlady. Myslнm na hlubokй a velmi soukromй lidskй potшeby. Potшeby, kterй, kdyћ jsou uspokojenй, nбm dбvajн bбjeиnэ pocit pohody. Neradi o nich hovoшнme ze strachu, ћe to lidй nepochopн. Ale abychom si byli trochu blнћ, шeknu vбm o jednй svojн potшebм – a tou je obalovanэ stejk.

Jestli mбte pшedstavu, co je dobrй, tak uћ vнte, ћe se vezme kus vlбknitйho hovмzнho, poшбdnм se do nмj buљн paliиkou, obalн se v mouce a vajниku, pak to hodнte na pбnviиku na tuk ze љpeku a opeиete. Potom to vyndбte, hodнte tam trochu mouky, pшidбte mlйko, sщl a pepш a mбte poшбdnou љќбvu. Na talнш si ke stejku dбte hrбљek a bramborovou kaљi a polejete to љќбvou. A bokem jeљtм kukuшiиnэ chleba, mбslo a hrnec studenйho mlйka. Pak do rukou uchopнte nщћ a vidliиku, dшepnete si ke korэtku, obrбtнte oиi k nebi a pochvбlнte zбzraky, kterй vбm Pбn pшichystal, a neustanete, dokud poslednнm kouskem kukuшiиnйho chleba nevytшete poslednн stopu po љќбvм.

Nechutnй, шнkбte si. Jistм, ale i vy zшejmм mбte nмjakй jнdlo, kterй vбm symbolizuje domov a љtмstн a ke kterйmu jб bych se pшiblнћil jedinм s dozimetrem a s pyrotechnikem po boku. To je v poшбdku. Jezte si svoje a jб si budu taky jнst svoje. Mohlo by to bэt horљн.

Domnнvбm se, ћe kaћdэ mб v ћivotм nмjakй tajnй cнle. Jб tak trochu vyhlнћнm nepшekonatelnэ stejkovэ zбћitek. To musнte pбtrat v motorestech pro шidiиe kamiуnщ a ve venkovskэch mмsteиkбch mimo dбlnice. Tam v houљtinбch jsou ty svatynм posvбtnйho pokrmu.

Pokud vбs to zajнmб, tak letos v lйtм pбtrбnн pшineslo tyto vэsledky:

  • Jednu hvмzdiиku dбvбm Torresovu baru a grilu ve Weiseru ve stбtм Idaho – pбrбtka byla v cenм.
  • Dvм hvмzdiиky Farewell Bend Cafй ve Farewell Bend ve stбtм Oregon – zvlбљќ vysoko hodnotнm vedlejљн chod „Hшbitovnнho gulбљe“, coћ je topinka v mlйce, ale to sem teп nepatшн.
  • Dvм hvмzdiиky „Modrйmu vмdru“ v Umatille v Oregonu – po jнdle peprmintovй bonbуny zdarma.
  • Tшi hvмzdiиky motorestu Roostertail na Љestй jiћnн avenue v Seattlu – tamnн servнrka jezdнvala s kamiуnem v Alabamм a vн o stejku vљechno.
  • PМT HVМZDIИEK a kytici restauraci Maud Owensovй v Payette ve stбte Idaho, kde stejk visн pшes kraj talншe a je k nмmu petrћelka, pikantnн broskev, dvм okurky s koprem a volskй oko. A v cenм pбrбtka A (!) peprmintovй bonbуny. A pod talншkem mapka Payette.

Kdyћ jsem z restaurace odchбzel, vedoucн mi podal ruku. Servнrka mi dala pusu na tvбш. Dal jsem jн dva dolary od cesty. Pochybuju, ћe by to nмkdo z mэch pшedchщdcщ snмdl vљechno. Cнtil jsem to jeљtм za tшi dny.

Teп si zшejmм шнkбte, proи vбm to proboha vљechno povнdбm. Jб uћ mбm totiћ aћ po krk takovэch tмch шeин, ћe svмt je mizernэ a lidi nestojн za nic. Co to je za шeиi? Jб znбm jeden podnik v Payette v Idahu, kde kuchaш, servнrka a vedoucн vynaklбdajн veљkerэ svщj um, aby vбm mohli pшedloћit stejk.

Rolling Stones majн znбmou pнsniиku o tom, jak nemщћete vћdycky dostat, co chcete, ale nмkdy dostanete, co potшebujete. No a jб vбm шнkбm, ћe nмkdy dostanete, co chcete a zбroveт co potшebujete, k tomu zadarmo pбrбtka a peprmintovй bonbуny a navrch jeљtм pusu!

NEPRЉН,

je sobotnн шнjnovэ veиer, kdy tma pшichбzн brzy, a dмti z okolн si hrajн na schovбvanou. Jak uћ je to dlouho, kdy jsem naposledy hrбl na schovбvanou? Tшicet let, moћnб vнc. Vzpomнnбm si, jak se to hraje. V mћiku bych se mohl do hry zapojit – kdyby mм nмkdo pozval. Dospмlн si na schovбvanou nehrajн. Rozhodnм aspoт ne pro zбbavu. Љkoda.

Mмli jste ve svйm okolн nмjakйho kluka, kterэ se vћdycky tak bбjeиnм schoval, ћe ho nikdo nemohl najнt? My ano. Po nмjakй dobм jsme ho nechali bэt a љli jsme si po svэch, aќ si tam, kde je, tшeba shnije. Dшнv nebo pozdмji se vynoшil a hroznм se vztekal, ћe jsme ho pшestali hledat. A my se zase vztekali, protoћe on tu hru nehrбl tak, jak mмl. Jde o to se schovat a taky jde o to nechat se najнt, шнkali jsme mu. A on tvrdil, ћe pшi schovбvanй se musн hledat, a ne se na to vykaљlat, a tak jsme vљichni jeиeli, kdo ћe vymyslel pravidla a komu ћe na nмm vlastnм zбleћн, a ћe uћ si s nнm hrбt nebudeme, kdyћ nehraje poшбdnм, a kdo ho tu vlastnм potшebuje, a tak vщbec. Na ujeиenou schovбvanou. Ale vљechno jedno, pшнљtм se zase schoval tak dobшe, ћe nebyl k nalezenн. Pokud vнm, tak je nejspнљ poшбd jeљtм nмkde schovanэ.

Zatнmco tohleto pнљu, venku hra pokraиuje a na zahradм pшнmo pod mэm oknem je pod hromadou listн schovanэ kluk. Uћ je tam dlouho a vљechny ostatnн se podaшilo najнt a u pikoly uћ ho brzy nechajн plavat. Uvaћoval jsem o tom, ћe zajdu k pikole a шeknu jim, kde se schovбvб. Taky mм napadlo, ћe to listн zapбlнm a vykouшнm ho ven. Nakonec jsem jenom zakшiиel z okna: „NECH SE NAJНT!“ A tak jsem ho vylekal, ћe se nejspнљ poиural do kalhot; dal se do breku a utнkal to шнct domщ mamince. Nмkdy je opravdu moc tмћkй bэt nбpomocnэ.

Jeden znбmэ vloni zjistil, ћe mб rakovinu v nevylйиitelnйm stadiu. Byl to doktor a vмdмl, co obnбљн umнrбnн, a nechtмl, aby si to иlenovй jeho rodiny a pшбtelй protrpмli s nнm. A tak si to nechal pro sebe. A umшel. Vљichni шнkali, jak byl stateиnэ, ћe svй utrpenн beze slova snбљel a nikomu nic neшekl, a tak dбl a tak poшбd dokola. Jenћe v soukromн иlenovй jeho rodiny a pшбtelй tvrdili, jak se jich velice dotklo, ћe je nepotшeboval, ћe nevмшil jejich schopnosti unйst pravdu. A bolelo je, ћe se nerozlouиil.

Schoval se pшнliљ dobшe. Kdyby se nechal najнt, zщstal by ve hшe. Na schovбvanou po dospмlбcku. Touha skrэt se. Potшeba bэt hledбn. Zklamбnн, kdyћ je иlovмk objeven. „Nechci, aby to nмkdo vмdмl.“ „Co si budou lidi myslet?“ „Nechci nikoho otravovat.“

Vнc neћ na schovбvanou se mi lнbн hra sardinky. Pшi sardinkбch se jeden иlovмk jde schovat a ostatnн ho hledajн. Kdo ho najde, vleze si k nмmu, a dбl se schovбvajн spolu. Za chvнli se vљichni schovбvajн namaиkanн na jednom malinkйm mнstм jako љtмтata. A za chvнli se nмkdo zaиne hihтat a nмkdo jinэ chechtat a vљichni se najdou.

Stшedovмcн teologovй popisovali Boha vэrazem, kterэ by se hodil ke hшe na schovбvanou, nazэvali ho Deus Absconditus. Ale jб bych шekl, ћe Bщh spнљ hraje sardinky. A nechб se najнt tak, jako nakonec najdou kaћdйho pшi sardinkбch – podle smнchu tмch, kteшн se na konci hry na sebe maиkajн.

„Pшed pikolou za pikolou,“ kшiин dмti na ulici a mб to znamenat: „Pojпte vљichni ven. Teп bude novб hra.“ Jб шнkбm to samй. Vљem, kteшн se schovali pшнliљ dobшe. Nechte se najнt! „Pojпte vљichni ven!“

CO TAKHLE PRO ZMМNU

nмco optimistickйho? Nмco, o иem se dб pшemэљlet, kdyћ mбte takovou tu nбladu, ћe „lidi nestojej za nic“.

Takovouhle vмtu slэchбme dnes a dennм: „V dneљnн dobм uћ se nedб nikomu vмшit.“ Doktorщm, politikщm, obchodnнkщm a prodavaищm. Vљem jde jen o to, jak vбs natбhnout.

Nemusн to tak bэt vћdycky.

Nмjakэ Sleven Brill tuhle teorii vyzkouљel. Na newyorskэch taxнkбшнch. Brill dмlal, ћe je zбmoћnэ cizinec, kterэ umн љpatnм anglicky. Nastoupil v New Yorku do nмkolika desнtek taxнkщ, aby zjistil, kolik taxнkбшщ ho oљidн. Jeho pшбtelй uћ dopшedu poинtali, ћe vмtљina z nich ho nмjakэm zpщsobem zneuћije.

Oљidil ho jeden ze sedmatшiceti. Ostatnнho dovezli pшнmo na udanou adresu a ъиtovali mu sprбvnou ибstku. Nмkolik шidiищ ho odmнtlo vzнt, kdyћ chtмl jet jenom o ulici nebo dvм dбl, a dokonce vystoupili z auta a ukazovali mu, jak uћ to mб blнzko. Nejlegraиnмjљн je, ћe nмkolik taxнkбшщ ho varovalo, ћe New York je plnэ podvonнkщ a aby si dal pozor.

I nadбle budete инst o nepoctivosti a korupci – o policistech, kteшн lћou a kradou, o doktorech, kteшн vysбvajн pacienty, o zkorumpovanэch politicнch s napшaћenou dlanн. Nenechte se mэlit. Takovй vмci se do zprбv dostanou, protoћe to jsou vэjimky. Existujн dщkazy, ћe mщћete dщvмшovat vнce lidem, neћ si myslнte. Je dokбzбno, ћe si to myslн hodnм lidн. Z nedбvnйho Gallupova prщzkumu vyplэvб, ћe sedmdesбt procent lidн se domnнvб, ћe vмtљinм lidн se dб ve vмtљinм pшнpadщ vмшit.

Kdo tady tvrdн, ћe lidi nestojej za nic? Co je to za шeиi?

O AUTOMOBILECH

se dnes hovoшн poшбd. Taky jste si toho vљimli. Naљe nadљenн pro auto hraniин s uctнvбnнm. Eric Berne tomu шнkб spoleиenskб hra „Kaћdэ mб auto“.

Pшes to, co vљude slyљнte, se vlastnм nejednб o ekonomickou zбleћitost. Je to otбzka spoleиenskйho postavenн. V Americe jste to, v иem jezdнte. Jdмte se podнvat do garбћe. Tam stojнte.

Tak tedy mщj starэ kшбp se zaшadil k nedochщdиatщm na okraji stбda. Bylo tшeba se poohlйdnout po novйm voze -a zaшadit se.

Mercedes s љedou metalнzou a se vљнm z jemnй kщћe by mi opravdu sedl. Jenћe v bance si zrovna nemysleli, ћe by mi sedмl i z jejich hlediska. Leskle иernэ motocykl BMW se sajdkбrem mi taky tak trochu sedl. Moje ћena si vљak nemyslela, ћe by sedl jн – zvlбљќ ten sajdkбr. Land rover s pшihrбdkou na puљky a stшechou upravenou na stшнlenн by mi taky sedl. Ale kolem mмsta je dnes tak mбlo terйnщ s dostatkem zvмшe. Volkswagen Krбlнk zvolili v иasopise Consumer Report za nejlepљн auto, ale ke mnм se prostм Krбlнk nehodн. Kdyby to nazvali Volkswagen Mroћ nebo Volkswagen Buvol, tak bych ho koupil. Ani Chrysler Coupe de Coupes de Coupes se mi nezamlouvб. Kdo by chtмl bэt majitelem takovйho anachronismu?

Jeden mщj student mi radil, abych vљechny penнze nastrkal do drog. Sedмl bych doma a s drogou bych se vydal, kam by se mi zachtмlo. Ale jб na to nejsem – z takovэch vэletщ si nemщћete pшivйzt nбkup.

Je jasnй, ћe to, co frин, je zбroveт vэbornэ vэrobek – mмlo by to bэt luxusnн, a pшece praktickй, uћiteиnй a ekonomicky vэhodnй. Nмco jako malэ nбklaпбиek porsche, kterэ by jezdil na papнrovй kapesnнky. Samozшejmм by mмl metalнzu.

To, co od automobilu skuteиnм ћбdбm, nenн vyjбdшenн spoleиenskйho postavenн, ale dobrэ pocit.

Vzpomнnбm si, jak jsme se jednoho letnнho veиera vraceli autem domщ. Sedмl jsem na korbм staшiиkй dodбvky fordky, byli tam se mnou dva osmiletн bratranci a za volantem strэиek Roscoe. Byli jsme se koupat. Kvщli pohodlн jsme sedмli na duљнch pneumatik, mмli jsme tam nмkolik starэch dek a starйho psa, kterэ se k nбm tulil a hшбl nбs. Jedli jsme иokolбdovй suљenky, ze zavaшovaиky jsme upнjeli ochucenй mlйko a mohli jsme se uшvat pшi nekoneиnэch slokбch pнsniиky „Devмtadevadesбt lahvн od piva na zdi“. Nad hlavami jsme mмli hvмzdy a mмsнc a Boha a na konci cesty nбs doma иekaly sladkй sny.

Tak tomu jб шнkбm cesta autem. Takhle cestuju rбd. Tak se cнtнm bэt sбm sebou. Kdybyste zaslechli, ћe nмkdo prodбvб auto, dejte mi vмdмt.

NМJAKOU DOBU JSEM BYDLEL

na strmйm svahu v oљuntмlй chajdм, kterб mмla cosi, co иlovмk z realitnн kancelбшe nazval „kouzlem“. To mмlo znamenat, ћe se jednб o barabiznu s pмknэm vэhledem.

V souladu s duchem tй stavby jsem nechal zahrбdku navrбtit k pшнrodм. Nechal jsem tam bэt vљechno, co tam bэt chtмlo. Шekl jsem si, aќ se vљechno starб samo o sebe a nepoинtб s mou pomocн. Vzpomнnбm si, jak jsem vљemu ћivйmu na zahradм z pшednн verandy oznбmil: „Jste vљichni svэmi pбny. Hodnм љtмstн.“

Na kopci nade mnou bydlel pan Washington. V elegantnнm stavenн z cihel a se љindelovou stшechou, kterй vypadalo jako ranи. Zahrada byla nмco mezi golfovэm hшiљtмm a arboretem. Byla to jeho pэcha a radost.

Pan Washington byl starљн pбn, pojiљќovбk a ъplnэ љйfkuchaш, kdyћ pшiљlo na kotletky a hovмzн hrudн na roљtu. Mimoto byl taky иernoch. Coћ jб nejsem (odstнn mojн kщћe se spнљ blнћн barvм sбdry).

Bylo to koncem љedesбtэch let a jб jsem vyznбval obиanskб prбva a byl jsem aћ posedle liberбlnн ve vљem, na co si vzpomenete. Pan Washington vyznбval – no jб to шeknu jeho slovy: „Fulghume, ty jseљ bнlej somrбk, kterej se љupem шнtн dolщ, a jб jsem negr, kterej mншн vzhщru, tak na to nezapomнnej!“ A pak se smбl a nemohl pшestat.

Kdyћ to slovo pouћil, byl jsem celэ nesvщj. Nevadil mi somrбk, ale to druhй slovo. Ale tak on шнkal sбm sobм a vћdycky se pшi tom smбl.

Ze svй verandy pan Washington na mou nevбbnou rezidenci shlнћel s vэrazem pobavenйho pohrdбnн. Шнkal, ћe mм bere jen proto, ћe umнm uvaшit lepљн иili neћ on a mбm љiroko daleko nejlepљн sbнrku elektrickйho nбшadн.

Nмkdy jsme hrбli poker a mмli jsme spoleиnou zбlibu v dobrэch doutnнcнch a manћelky, kterй ji s nбmi nesdнlely. Zъиastтovali jsme se stejnэch demonstracн tмch dnн – tмch za spravedlnost a proti vбlce. A mмli jsme rбdi

stejnou hudbu, jednou jsme skoro celэ veиer porovnбvali sуla Johna Coltranea a Johnnyho Hodgese.

Jeho smнch byl vљudypшнtomnэ – nezбleћelo na tom, jak je svмt smutnэ иi vбћnэ, on nбs vљechny vidмl jako postaviиky v kreslenйm seriбlu.

Zvlбљtnнm zpщsobem jsme se jeden na druhйho obraceli, zatнmco jsme se prodнrali houљtнm vљednнch dnн – jak poznбte pozdмji.

Uћ je po smrti. Hroznм moc mi chybн. Stбle jeљtм mбm kdesi v hlavм zasutэ jeho smнch a slэchбm ho, kdyћ mi je nejhщш.

A co je vщbec nejlepљн, mбm od nмj recept na tu omбиku na grilovбnн.

PAN WASHINGTON

byl trбvnнkovэ maniak. Jeho zahrada a moje zahrada spolu prapodivnм ladily. Kaћdэm rokem se ho zmocтovalo jakйsi herbicidnн љнlenstvн. Zaиal si v garбћi pohrбvat se svэm postшikovaиem a mнchat v nбdobбch nechutnй jedy. Obvykle to skonиilo nepшнjemnostн.

Samozшejmм, ћe jsem ho jednoho rбna nachytal na svй zahrбdce, jak stшнkб pampeliљky. „Jб myslel, ћe vбm to nebude vadit,“ шнkб zdvoшile.

„Vadit, vadit! – prбvм jste mi zabil kytiиky,“ odpovнdбm s pohrdavou odmмшenostн.

„Kytiиky?“ pшechбzн do protiъtoku. „To je plevel ! “ Ukazuje na moje pampeliљky s vэrazem nejhlubљнho opovrћenн.

„Plevel,“ шнkбm jб, „je to, co roste tam, kde to lidi nechtмjн. Jinэmi slovy,“ pokraиuju, „zбleћн na tom, jak se na to kdo dнvб. A pokud jde o mм, pampeliљky nejsou plevel – jsou to kvмtiny!“

„Kecy,“ шнkб on a uhбnн domщ, aby se nenechal jeљtм vнc unйst.

Jб mбm nбhodou pampeliљky moc rбd. Kaћdй jaro mi zahradu pokryjн nмћnэmi ћlutэmi kvмty a jб nemusнm hnout prstem. Dмlajн si svoje a jб si taky dмlбm svoje. Z mladэch listщ vyrбbнm pikantnн salбt. Normбlnнmu bнlйmu vнnu dodajн kvмty jemnou pшнchuќ a pшнjemnэ odstнn. Opraћte koшen pampeliљky, rozemelte jej a povaшte a mбte vэbornou kбvu. Z mlaпounkэch vэhonkщ se dб udмlat osvмћujнcн иaj. Suљenй starй listy majн vysokэ obsah ћeleza, vitamнnu A a C a je to vэbornй projнmadlo. Pampeliљky jsou oblнbenй u vиel a vэsledkem je prvotшнdnн med.

Pampeliљky uћ tu rostou nмjakэch tшicet miliуnщ let; jsou to fosilie. Jejich nejbliћљнmi pшнbuznэmi jsou hlбvkovэ salбt a иekanka. Jsou шazeny mezi vytrvalй byliny rodu Taraxacum иeledi Asteraceae. Anglickй jmйno dandelion pochбzн z francouzskйho dent de lion, lvн zub. Vyskytujн se v celй Evropм, Asii a Severnн Americe; vљude pronikly vlastnнmi silami. Jsou odolnй proti chorobбm, hmyzu, horku, zimм, vмtru, deљti a lidem.

Kdyby byly pampeliљky vzбcnй a choulostivй, lidi by se mohli pшetrhnout a platili by 14 dolarщ 95 centщ za jednu rostlinku, piplali by se s nimi ve sklenнcнch, zaklбdali by pampeliљkovй spolky a tak dбl. Jenћe jsou vљude a nepotшebujн nбs a jaksi si dмlajн, co se jim zachce. A tak jim шнkбme „plevel“ a vraћdнme je na potkбnн.

A jб tvrdнm, ћe jsou to kvмtiny, od Boha, a k tomu jeљtм moc pмknй. A jб si povaћuju, ћe je mбm na zahradм – tam, kde je mнt chci. A to jeљtм – kromм toho vљeho, co je na nich bбjeиnй – majн jedno kouzlo. Kdyћ se z kvмtu stanou semнnka, mщћete je sfouknout ze stonku, a kdyћ fouknete љikovnм a vљechny ty malй vrtulnниky odletн, splnн se vбm pшбnн. Kouzlo. Nebo kdyћ jste zamilovanн, dб se z nich udмlat krбsnэ vмneиek do vlasщ vaљн dнvky.

Vyzэvбm svйho souseda, aby mi na svй zahrбdce ukбzal nмco, co se pampeliљkбm vyrovnб.

A jestli vбm to jeљtм nestaин, uvaћte ћe: Pampeliљky jsou zadarmo. Nikdo vбm nikdy nevynadб, kdyћ je utrhnete. Mщћete si jich natrhat, kolik chcete. To je teda plevel!

SOUSED OD VEDLE

vиera иistil okapy. Taky kanбlky. Nedмlal to poprvй. Vidмl jsem ho uћ vloni. Divnб vмc. Mnм bylo иtyшicet, neћ jsem vщbec pшiљel na to, ћe lidi иistн okapy a kanбlky. A sбm jsem se k tomu nedostal jeљtм ani jednou.

Mбm posvбtnou ъctu pшed lidmi, kteшн takovй prбce zvlбdajн. Pшed lidmi, kteшн ћijн spoшбdanэm ћivotem. Kteшн vћdycky udмlajн, co je potшeba udмlat, a udмlajн to sprбvnм. Vнm o lidech, kteшн kaћdэ mмsнc doopravdy podle љekovй knнћky seиtou vydбnн. Jб vнm, ћe se tomu snad ani nedб vмшit, ale pшнsahбm, ћe to tak je.

Tito lidй takй majн kartotйky (ne krabice od bot) s uspoшбdanэmi, aktuбlnнmi lejstry. Najdou vмci po domм, kdyћ je potшebujн. Majн poшбdek pod vэlevkami, v komorбch a v kufrech automobilщ. Oni dokonce jednou za rok mмnн filtr v kotli ъstшednнho topenн. Promazбvajн vљechny strojky. Ћбdnб lhщta jim nevyprљн. Nejenћe jim svнtн baterka, oni dokonce vмdн, kde baterku majн! Kdy byli s autem naposledy v servisu – i to vмdн. Nбшadн v garбћi majн zavмљenй na poliиkбch, pшesnм tam, kde by mмlo bэt. Jejich danм odpovнdajн skuteиnosti, a ne tuљenн nebo pшбnн. Kdyћ jdou veиer spбt, jejich seznam Co musнm udмlat je odљkrtnutэ u kaћdй poloћky. A kdyћ rбno vstбvajн, koupacн plбљќ majн hned u postele, a ten je иistэ a netknutэ. Ponoћky – v љuplнku, posklбdanй do pбrщ, kterй nejsou popletenй. Je to tak! A kdyћ se chystajн vyjнt dveшmi do novйho dne, vмdн pшesnм, kde majн klниky od auta, a nedмlajн si starosti se stavem baterie nebo jestli majн dost benzнnu na cestu do prбce.

Takovн lidй existujн. Takovн, kteшн to majн vљechno srovnanй. Vymanili se z шнљe Chaosu a zбkonщ entropie. Kaћdэ den je vнdбm vљude kolem sebe. Klidnй a vyrovnanй pilншe spoleиnosti. Jsou to lidй z vaљн stшedoљkolskй roиenky, na jejichћ mнstм jste chtмli bэt. Ti, kteшн to dokбzali.

Mno. Jб mezi nм nepatшнm. Na mм se spнљ hodн z louћe do rozlitйho mlйka. Mщj kaћdodennн ћivot je vмtљinou nмco jako nekoneиnй pobнhбnн za kuшaty ve velkй ohradм. Ћivot je pro mм nбcvik leteckйho poplachu.

O podrobnostech se љншit nebudu.

Ale neustбle se mi vracн jedna pшedstava, kterб mi dodбvб nadмji. Jde o leљtмnн hщlky. Jednou k mэm dveшнm dorazн nмkolik dщstojnэch starљнch pбnщ a ti mi sdмlн, ћe je na иase, abych pшistoupil k rituбlu s vyleљtмnou hщlkou – k jakйsi maturitм pro lidi „v podstatм hodnй, ale chronickй zmatkбшe“.

Funguje to takhle. Vyberou si vбs k tomu, protoћe jste takovэ dobrбk a je na иase vбm trochu ulevit. Tak nejprve je vбm dбn tэden ћivota bez jakэchkoliv zбvazkщ. Z kalendбшe se vљechno vy gumuje. Ћбdnб zasedбnн vэboru, ћбdnй proљvihnutй zбleћitosti – ъиty, korespondence, nezvednutй telefony. Odvezou vбs na nмjakй pмknй mнsto, kde je vљechno tichй, klidnй a zenovй. Starajн se o vбs. Vydatnм vбs krmн. A иasto vбm pшitakбvajн. Vaљнm ъkolem je prostм jenom jeden tэden leљtit hщlku. Dajн vбm skelnэ papнr, citrуnovou silici a nмjakй hadry. A samozшejmм tu hщlku – pмknэ, i kdyћ obyиejnэ kousek dшeva. Vaљнm ъkolem nenн nic jinйho neћ jej leљtit. Co nejlйpe. Kdykoliv na to dostanete chuќ. Nic vнc na tom nenн: leљtit hщlku.

Na konci toho tэdne se pбnovй vrбtн. S vбћnostн si prohlйdnou vaљi prбci. Pochvбlн vaљi zruиnost, citlivost a duchovnн vhled. „Takhle jeљtм nikdy nikdo hщlku nevyleљtil!“ budou se rozplэvat. Objevнte se v televizi a vaљe fotografie bude v novinбch. Pod nн bude napsбno: „Poctivэ a hodnэ иlovмk, kterэ s obdivuhodnou peиlivostн a vytrvalostн vyleљtil hщlku!“ Budete triumfбlnм, i kdyћ v tichosti dopraven domщ. Rodina i sousedй k vбm budou vzhlнћet s respektem. Kdyћ pщjdete po ulici, lidй se budou vэznamnм usmнvat, budou vбm mбvat a vyjadшovat sympatie s vytrиenэm palcem. Proniknete do jinйho stadia existence.

Ale to jeљtм nenн vљechno. Od tй doby mщћete nechat plavat okapy a kanбlky. Budou se vбm starat o љekovou knнћku, kartotйky, formulбшe, komory, љuplнky, danм a dokonce i o kufr vaљeho auta. Teп se vбs tyhle starosti netэkajн. Jste navћdy osvobozen z pout Co musнm udмlat. Protoћe jste si vyleљtil hщlku! Podнvejte se, jak vбm visн nad krbem. Mщћete na sebe bэt hrdэ! To uћ je doopravdy nмco. A ъplnм to staин. To bych si tak pшбl.

SOUSED OD VEDLE A JБ

na sebe koukбme podezнravм. V mэch oинch je on pohrabбvaи a lopaќбk. Naruљitel normбlnнho chodu pшнrody. Pozщstatek pokolenн, kterб si podmaтovala divoиinu. On o mnм smэљlн jednoduљeji: ћe jsem lнnэ.

Vнte, on na podzim kaћdэ tэden venku hrabe listн na hromбdky. A vћdycky kdyћ snмћн, hned vybмhne a otravuje tu bнlou spoustu lopatou. Jednou v zбpalu, nebo snad vzteku lopatou odhazoval dokonce i jinovatku. „Matku Pшнrodu nemщћeљ nechat, aby ti moc utekla,“ tvrdн.

A tak mu шнkбm, ћe Bщh si to takhle nepшedstavoval. Tak trochu diplomaticky. Listн padб uћ tisнce a tisнce let, povнdбm mu. A pщdм se vэbornм daшilo uћ dlouho pшed hrбbмmi a lidmi, шнkбm. Matka Pшнroda uklбdala listн, kde ho chtмla mнt, a to se pшemмтovalo na dalљн pщdu. My potшebujeme vнc pщdy, шнkбm mu. Dochбzн nбm, dodбvбm. A snнh – ten nepovaћuju za svйho nepшнtele. Prostшednictvнm snмhu Bщh lidem шнkб, aby zpomalili, odpoиinuli si a zщstali celэ den v posteli. A mimoto snнh vћdycky roztaje. Smнchб se s listнm, aby se vytvoшila dalљн pщda, шнkбm mu.

Jeho zahrada vypadб ъhlednм, to musнm pшiznat – pokud ъhlednost je zrovna to nejdщleћitмjљн. A kdyћ naposledy snмћilo, on neupadl, kdyћ љel k autu, a jб ano. A je to dobrэ soused, i kdyћ je pohrabбvaи a lopaќбk. Jб jsem v tomhle nepшedpojatэ.

Ale stejnм mб moje zahrada orientбlnн koberec z rudй, ћlutй, zelenй a hnмdй. A jeho nemб. A zatнmco on odhazoval snнh, jб jsem ho sbнral do lahviиek, abych si ho pak v иervenci smнchal s pomeranиovэm dћusem, a nahrбl jsem si zvuk padajнcнho snмhu a pak jsem tou pбskou balil vбnoиnн dбrky (snнh mб hromadu pouћitн).

Dal jsem mu k vбnocщm lahviиku prvotшнdnнho zimnнho snмhu, pшevбzanou tou pбskou. On mi dal hrбbм. Vzбjemnм se љkolнme, jak tyhle nбstroje sprбvnм pouћнvat. Jб

si myslнm, ћe mu chybн duchovnн pшнstup, a snaћнm se ho obrбtit na vнru. On si myslн, ћe mnм ho pшebэvб, a snaћн se mм z toho dostat.

Ale nakonec, nakonec, kdyћ se to vezme z hlediska ъplnйho konce, jsem vнtмzem jб. Protoћe z nмho i ze mne – a z vбs taky – se stane to, co se stane z listн a snмhu, a dostaneme se tam, kam se dostane listн a snнh – aќ uћ to shrabeme a odhбћeme nebo ne.

KDYЋ SE MЙHO SOUSEDA

zeptбte, инm se ћivн, шekne vбm, ћe je profesionбlnн hrби, zapojenэ do organizovanйho zloиinu. Ve skuteиnosti je pojiљќovбk. Na svoje povolбnн se dнvб zdravм skepticky a tento pohled rozљiшuje na celou svou ћivotnн filozofii. „Vљichni jsme hazardnн hrбиi,“ tvrdн, „kaћdэ z nбs. A ћivot je vlastnм nepшetrћitб hra v kostky, poker a dostihy.“ Pak jeљtм dodбvб: „A jб tu hru zboћтuju.“

Jenћe on si velice rбd svoje sбzky sichruje, a kdyћ jsou љance vyrovnanй, neriskuje a sбzн na obм strany. Filozoficky se to dб vyjбdшit slogany, kterй mб na stмnм ve svй kancelбшi:

Dщvмшuj bliћnнmu svйmu. A vћdycky rozdбvej karty.

Dщvмшuj Bohu. A vћdycky si stav dщm na vyvэљenйm mнstм.

Mмj rбd svй sousedy. A vћdycky si vybнrej dobrou иtvrќ.

Zбvod nevyhraje vћdy ten nejrychlejљн, ani bitvu ten nejsilnмjљн, ale je lepљн si tak vsadit.

Sбzej asi tak uprostшed mezi „nastav druhou tvбш“ a „uћ toho bylo dost“.

Sбzej asi tak uprostшed mezi „prбce kvapnб mбlo platnб“ a „vбhat se nevyplбcн“.

O vyhrбvбnн: nenн dщleћitй. Na иem doopravdy zбleћн, je, jak tu hru hrajeљ.

O prohrбvбnн: nenн dщleћitй. Na иem doopravdy zбleћн, je, jak tu hru hrajeљ.

O hшe: hraj na vэhru!

Vмшн tomu doopravdy? Ћije podle toho? Nevнm. Ale hrбvбm s nнm poker. A koupil jsem si od nмj pojistku. Lнbн se mi jeho pшнstup ke hшe.

VLASY ROSTOU RYCHLOSTН

asi centimetr a иtvrt za mмsнc. Nevнm, kde to zjistil, ale pan Washington s tнm pшiљel, kdyћ jsme jednou porovnбvali svй holiиe. To znamenб, ћe za poslednнch љestnбct let mi mщj holiи z hlavy a tvбшн odstшihl asi dva metry иtyшicet vlasщ a vousщ.

Moc jsem o tom nepшemэљlel, dokud jsem si telefonicky nedomlouval obvyklou nбvљtмvu u holiиe a nezjistil jsem, ћe ten mщj odeљel a stal se z nмj ъdrћbбш. Coћe? Jak to mohl udмlat? Mщj holiи. Bylo mi, jako by umшel nмkdo z rodiny. Nбљ vztah byl nмco daleko vнc neћ jen fazуny z pбnskэch ћurnбlщ.

Zpoибtku jsme se pohybovali v kategoriнch „holiи“ a „zбkaznнk“. Pak jsme se pшesunuli na rovinu: „primitivnн balнkovskэ holiи“ a „levicovм intelektuбlskэ velebnниek“. Jednou mмsниnм jsme probнrali svмt a svй ћivoty a vyjasтovali si postoje. Hбdali jsme se kvщli obиanskэm prбvщm, Vietnamu a mnoha volbбm. Zvlбљtnнm zpщsobem se z nбs stala zrcadla, dщvмrnнci, zpovмdnнci, terapeuti a pшбtelй. Spoleиnм jsme proљli tшicнtkou a pak иtyшicнtkou. Diskutovali jsme, hбdali jsme se a vtipkovali, ale vћdy to bylo s urиitou ohleduplnostн a ъctou. Vћdyќ jsem pшece jenom byl jeho zбkaznнk. A on tam stбl a drћel v ruce bшitvu.

Dozvмdмl jsem se, ћe jeho tбta byl chudэ venkovskэ policajt, ћe vyrostl v malйm mмsteиku a mмl pшedsudky vщиi Indiбnщm. On se dozvмdмl, ћe mбm stejnй malomмstskй koшeny a vyrщstal jsem s pшedsudky vщиi иernochщm. Mмli jsme stejnм starй dмti a spoleиnм jsme se protrpмli stejnэmi stadii rodiиovstvн. Sdмlovali jsme si pшнhody s manћelkami a dмtmi, problйmy s auty a trбvnнky. Dozvмdмl jsem se, ћe si obиas bere jeden den volna a stшнhб zadarmo dмdeиky v domovech pro pшestбrlй. Myslнm, ћe on se na mм dozvмdмl pбr dobrэch vмcн taky.

Nikdy jsem ho nevidмl mimo holiиstvн, nikdy jsem nepoznal jeho ћenu a dмti, nikdy jsem nesedмl u nмj doma ani s nнm nejedl. A pшece byl hroznм dщleћitou souибstн mйho ћivota. Moћnб mnohem dщleћitмjљн, neћ kdybychom byli sousedй. Charakter naљeho vztahu byl ибsteиnм utvбшen zvlбљtnнm odstupem. Ћe odeљel, pociќuju jako opravdovou ztrбtu. Uћ se mi nechce stшнhat vlasy, i kdyћ vlasy dlouhй pшes dva metry by vypadaly divnм.

Pшestoћe si to ani neuvмdomujeme, vyplтujeme dщleћitб mнsta v ћivotech druhэch lidн. Tak tomu je s kazatelem a vмшнcнmi. Nebo s chlбpkem z potravin na rohu, s automechanikem v mнstnнm servisu, rodinnэm doktorem, uиiteli, sousedy, kolegy v prбci. Jsou to fajn lidi, kteшн jsou vћdycky na svйm mнstм, na kterй se dб spolehnout v dщleћitэch maliиkostech. Lidй, kteшн nбs uин, dбvajн nбm poћehnбnн, povzbuzujн nбs, podporujн a povznбљejн v naљн kaћdodennosti. Nikdy jim to neшekneme. Nevнm proи, ale nedмlбme to.

A my samozшejmй takovou ъlohu plnнme taky. Jsou lidй, kteшн na nбs zбvisejн, sledujн nбs, uин se a berou si od nбs. A my to nevнme. Neљetшte sebou. Tшeba se vбm nikdy nedostane dщkazu vaљн dщleћitosti, ale jste dщleћitмjљн, neћ si myslнte.

To mi pшipomнnб starou sъfijskou legendu o dobrйm muћi, kterйmu Bщh slнbil splnit jedno pшбnн. Muћ шekl, ћe by si pшбl konat dobro a nevмdмt o tom. Bщh jeho pшбnн vyhovмl. A pak si Bщh шekl, ћe to je vэbornэ nбpad, a splnil to vљem lidem. A tak tomu je aћ dodnes.

MМLI JSME SI HRБT NA OBRY,

иarodмje a skшнtky.

Mмl jsem na starosti asi osmdesбt sedmi aћ desetiletэch dмtн, zatнmco jejich rodiиe si vyшizovali rodiиovskй zбleћitosti, a tak jsem to svoje hejno nahnal do shromaћпovacн sнnм kostela a vysvмtlil jsem pravidla. Je to hra kбmen, nщћky, papнr ve vмtљнm mмшнtku a je pшi nн nutnй dмlat jistб intelektuбlnн rozhodnutн. Ale skuteиnэm ъиelem je dмlat spoustu rбmusu a honit se s ostatnнmi kolem, aћ nikdo nevн, na ин stranм hrajete ani kdo vyhrбl.

Zorganizovat plnou mнstnost rozdovбdмnэch љkolбkщ do dvou druћstev, vysvмtlit zбklady hry, dosбhnout konsensu o tom, kdo patшн do kterйho druћstva – to vљechno nenн nic snadnйho, ale my to dнky dobrй vщli dokбzali a mohli jsme zaинt.

Vzruљenн z honiиky dosбhlo vrcholu a jб vykшikl: „Teп se musнte rozhodnout, co jste – OBR, ИARODМJ nebo SKШНTEK!“

Zatнmco se skupinky љeptem horeиnм radily, nмco mм zatahalo za kalhoty. Stojн tam holиiиka, dнvб se nahoru na mм a znepokojenм se ptб tichэm hlбskem: „A kde majн stбt moшskй panny?“

Kde majн stбt moшskй panny?

Dlouhй ticho. Velmi dlouhй ticho. „Kde majн stбt moшskй panny?“ opakuju.

„Ano. Vнte, jб jsem moшskб panna.“

„Moшskй panny nejsou.“

„Ale jsou, tшeba jб jsem!“

Neumмla si pшedstavit, ћe by byla obr, иarodмj nebo skшнtek. Znala svou kategorii. Moшskб panna. A nechtмla ze hry odejнt a postavit se ke stмnм, kde mмli stбt poraћenн. Chtмla se zapojit tam, kde panny zapadnou do celйho schйmatu. Nechtмla se vzdбt dщstojnosti a identity. Povaћovala za samozшejmй, ћe pro moшskй panny je nмkde mнsto a jб vнm, kde to je.

Tak teda kde majн stбt moшskй panny? Vљechny „moшskй panny“ – vљichni ti, kteшн se liљн, nezapadajн do normy a nevystaин s nabнzenэmi pшihrбdkami a љkatulkami?

Odpovмzte na tu otбzku a na tй odpovмdi mщћete postavit myљlenkovэ smмr, zemi nebo celэ svмt.

A jakб byla moje odpovмп v ten okamћik? Jednou za иas шeknu pшesnм to, co je tшeba. „Moшskб panna se postavн sem, hned vedle Moшskйho krбle!“ (Ano, hned tady vedle krбlovskйho љaљka, dodal jsem v duchu.)

A tak jsme tam stбli, drћeli jsme se za ruce a sledovali houfy иarodмjщ, obrщ a skшнtkщ, jak se mнhajн ve zmatenйm vнru.

Mimochodem nenн pravda, ћe moшskй panny neexistujн. Jб znбm aspoт jednu osobnм. Drћel jsem ji za ruku.

JEDEN ROK

jsem nedostal moc vбnoиnнch pozdravщ. Jednoho zatuchlйho ъnorovйho odpoledne ke mnм tohle zneklidтujнcн poznбnн dorazilo ze zadnн komщrky v mйm mozku, kterб je zdrojem bezcennэch informacн. Zшejmм jsem potшeboval nмjakэ dщvod, abych se doopravdy mohl cнtit mizernм, a tak jsem ho mмl. Ale nijak jsem si v tй vмci nestмћoval. Bral jsem to, jak to je. Jsem chlap. Pшece nebudu breиet, ћe mэm vyprбskanэm kamarбdщm nestojнm ani za to, aby mi poslali pitomou pohlednici k vбnocщm. Jб se bez lбsky obejdu. Tak.

V srpnu jsem se usadil v podkrovн; pokouљel jsem se tam trochu srovnat nepoшбdek a u vбnoиnнch ozdob jsem naљel nacpanou celou krabici neotevшenэch pшбnн k minulэm vбnocщm. Hodil jsem je do krabice, ћe si je otevшu, aћ bude иas, a pak jsem v obvyklйm vбnoиnнm tшeљtмnн иas nemмl, a tak pшбnн uvнzla podle obvyklйho „sbal to a vraћ to na pщdu a pшнљtн rok se na to mrknem“.

Vzal jsem si krabici dolщ a za horkйho letnнho dne – uprostшed srpna, pшedstavte si to – jsem sedмl v plavkбch v zahradnнm kшesнlku na verandм a s brэlemi proti slunci, opalovacнm krйmem a hrncem иaje s ledem a se zmatenэmi pocity jsem zaиal otvнrat vбnoиnн pшбnн. Na vэpomoc jsem si z kazeќбku pustil poшбdnм nahlas vбnoиnн koledy.

A najednou to tu vљechno bylo. Andмlй, snнh, Tшi krбlovй, svниky a borovicovй vмtve, konм a sбтky, Svatб rodina, skшнtci a Santa Claus. Dojemnй poselstvн lбsky, radosti, klidu a dobrй vщle. A kdyby to snad nestaиilo, tak jeљtм ty rukou psanй vzkazy lбsky od mэch vyprбskanэch kamarбdщ, kteшн svбtky nakonec vlastnм nevynechali.

Breиel jsem. Mбlokdy mi v ћivotм bylo tak hroznм, a zбroveт tak pмknм. Tak nбdhernм mizernм a pщvabnм smutno, melancholicky a nostalgicky a vщbec. To je ale sentimentбlnн. Pшнљernм.

Tak jak to osud skoro vћdycky navlйkne, naиapala mм v tomhle rozpoloћenн sousedka, kterou na scйnu pшilбkaly vбnoиnн koledy. Smбla se. Ukбzal jsem jн ta pшбnн. Breиela. A tak jsme si dali ten absurdnн vбnoиnн rituбl na mojн verandм uprostшed srpna a zpнvali jsme spolu s Mormonskэm chrбmovэm sborem pшi zбvмreиnэch mohutnэch tуnech Tichй noci: „V mмstм Betlйййmм Bщh zroozen dnes.“ Co k tomu dodat? Шekl bych, ћe ъdiv, posvбtnou ъctu a radost mбme vљichni kdesi zasutй a staин mбlo, aby to vљe vyplulo na povrch. A vбnoce jsou vћdycky prapodivnй, aќ uћ pшichбzejн v prosinci nebo koncem srpna.

BYLA NEDМLE ODPOLEDNE,

nмkdy pшed vбnoci.

S deљtмm, vмtrem, zimou. Zimnн beznadмj. Seznam, co je tшeba udмlat, byl dlouhэ a stбle rostl jako nezdolatelnб plнseт. Nбlada: mizernб. Bio index: negativnн. Horoskopy radily opatrnost. A nedмlnн noviny jako kaћdodennн litanii pшinбљely zelenй bankovky, zбnik a zkбzu. Tyhle zvмsti ъtмchy a radosti, tra la la!

A tato Bohem poћehnanб chvilka se zachvмla buљenнm na dveшe. Co teп? Zhluboka jsem vydechl. Otevшel jsem dveшe, ћe odevzdanм pшijmu jakoukoliv zlou zprбvu, kterб mм tam иekб. A jsem v rozpacнch. Malэ иlovниek v lacinй masce Santa Clause, tшнmajнcн ohromnэ pytel z hnмdйho papнru, na mм vyhrkl: „KOLEDU NEBO NМCO VYVEDU!“ jeин Santa Claus. Coћe? „KOLEDU NEBO NМCO VYVEDU!“ hulбkб Santa Claus dбl. Zнrбm na to, jak vypadб, a nezmщћu se na slovo. Klepe pшede mnou pytlem a jб onмmмle vytбhnu penмћenku, vyndбm dolar a upustнm ho do pytle. Maska se zvedne; je to asijskэ kluk a pusu mб od ucha k uchu. „Chcete zazpнvat тбkou koledu?“ zeptб se zpмvavou angliиtinou.

Uћ ho poznбvбm. Je z rodiny, kterou do naљн иtvrti nastмhovali vloni kvakeшi. Lidй z иlunщ. Nejspнљ Vietnamci. Uprchlнci. Na Vљechny svatй se tu stavil se svэmi bratry a sestrami a jб jim naplnil pytle. Jmenuje se Hong Duc – mщћe mu bэt tak osm. Na Vљechny svatй vypadal jako jeden ze Tшн krбlщ, mмj na sobм koupacн plбљќ a kolem hlavy utмrku.

„Chcete zazpнvat тбkou koledu?“

Pшikэvnu a tuљнm, ћe se v kшovн skrэvб okteto vietnamskэch roљќбkщ, pшipravenэch pшidat se ke svйmu vedoucнmu pшi povznбљejнcн pнsni. „Jasnм, a kde mбљ sbor?“

„To jsem jб,“ шekl kluk a na plnй hlasivky se opшel do rychlйho refrйnu „Rolniиek“. Potom nбsledoval nemйnм nadљenэ pшednes иehosi, o иem bych mohl pшнsahat, ћe to znмlo jako „Slyљte, handмlй zpнvajн“. A nakonec jeљtм

pokornм tichб verze Tichй noci. Mмl zaklonмnou hlavu a oиi zavшenй a pшнmo ze srdce se mu do houstnoucнho soumraku linuly poslednн tуny: „Z lбsky se иlovмkem stal.“

S vlhkэma oиima a onмmмlэ z jeho vystoupenн jsem z penмћenky vytбhl pмtidolarovou bankovku a vhodil mu ji do papнrovйho pytle. On na oplбtku vyndal z kapsy polovinu lнzбtka a vбћnм mi je podal. Jeho љirokэ ъsmмv se zablэskl ve tmм. Chlapec se otoиil, odbмhl z verandy a jeљtм kшikl: „PБNBЩH VБM TO OPLATН“ a „KOLEDU NEBO NМCO VYVEDU“ a byl pryи.

Kdo byl ten kluk s maskou? Hong Duc, jednoиlennэ sbor, kterэ roznбљн vбnoce po domech.

Pшiznбvбm, ћe bэvбm z vбnoc trochu rozpaиitэ. Vћdycky mi pшiљly ponмkud nesmyslnй. Je to nмco iluzornнho. Od tй doby, co jsem se dozvмdмl, jak je to se Santa Clausem, jsem potajmu v hloubi duљe cynik. Zpнvat si o jнzdм na sanнch taћenэch jednнm konмm je smмљnй. Nikdy jsem takovй nevidмl, natoћ abych na nich jel. Nikdy jsem nepekl kaљtany na otevшenйm ohni. Ani bych nevмdмl jak, i kdybych nмjakэ kaљtan mмl, a slyљel jsem, ћe stejnм za moc nestojн. Tшi krбlovй putujнcн krajem mi jsou podezшelн a ani s pastэшi, kteшн se celэ ћivot motajн kolem ovcн, nenн vљechno ъplnм v poшбdku. Ani andмla jsem nikdy nevidмl a zkuљenosti s pannami mбm dost mizivй. Zjevenн prбvм narozenйho krбle mм nechбvб chladnэm; to bych se radљi podнval na nмjakйho jinйho prezidenta. Miminka a sobi smrdн. Byl jsem v blнzkosti tмch i tмch, a tak to musнm vмdмt. A podle lidн, co tam byli, je mмsteиko Betlйm pмknб dнra.

Zpнvat o vмcech, kterй jsem nikdy nevidмl, nedмlal nebo nechtмl, snнt o bнlэch vбnocнch, kterй jsem nikdy nezaћil. Vбnoce nejsou moc pravdivй. A pшece, a pшece. jsem moc starэ, abych na nм vмшil, a moc mladэ, abych je nechal plavat. Moc cynickэ, abych je proћнval, ale moc potшebnэ, abych je vynechal.

Koleda. Kdyћ jsem zavшel dveшe, dostal jsem skoro hysterickэ zбchvat – smбl jsem se a breиel a mмl jsem takovэ ten zvlбљtnн pocit, kterэ dostanete, kdyћ si uvмdomнte, ћe uћ k vбm zase pшiљly vбnoce. Komнnem mй zimnн chajdy se spouљtн svatэ Hong Duc. Z jednotlivostн je trochu rozpaиitэ, tak jako jб, ale o celkovй nбladм svбtkщ mб ъplnм jasno. Je to zбminka, jak se uvolnit a oslavovat – celэ se vrhnout do svбtkщ, aќ jste kdekoliv. „To jsem jб,“ шнkб. A kde jsou vбnoce? Ptбm se sбm sebe. Jб jsem vбnoce, slyљнm ozvмnu. To jsem jб. Zaklonмnб hlava, zavшenй oиi, hlas ponoшenэ do jakйkoliv pнsnм, kterou se odvбћнm zazpнvat.

Bщh prэ jednou poslal dнtм do hvмzdnatй noci, aby svмt poznal nadмji a radost. Nejsem si jistэ, jestli tomu tak ъplnм vмшнm, ani jestli vмшнm vљemu, co se za dva tisнce let na ten pшнbмh nabalilo. Ale jsem si jistэ, ћe vмшнm v Hong Duca, jednoиlennэ vбnoиnн sbor, kterэ po domech kшiин „koledu nebo nмco vyvedu!“ Nevнm, kdo nebo co ho poslalo. Ale vнm, ћe jsem dнky nevyzpytatelnэm vrtochщm osudu zataћen do sboru, kterэ zpнvб o radosti a nadмji. Prostшednictvнm dнtмte jsem byl obdarovбn, a tak pшiveden k vбnocщm.

KDYЋ UЋ MLUVНM O DБRCНCH,

mмl bych vбm prozradit takovй pravidlo. Nenн to zrovna moje pravidlo. Vyslovil je pшi vбnoиnн oslavм v ъшadм jeden nevrle vypadajнcн pбn. Pбn, o kterйm se tradovalo, ћe je poшбdnб drћgreљle. Prбvм si rozbalil nмjakou hloupщstku, kterou naљel pod kancelбшskэm vбnoиnнm stromkem. Hlasem plnэm pobavenй lнtosti se neobracel k nikomu konkrйtnнmu.

„Vнte, ono to nenн pravda, ћe zбleћн na pohnutce a ne na vlastnнm dбrku. Prostм to tak nenн. Moje matka mм v tomhle vodila za nos. Za ty roky se u mne nahromadilo tolik krбmщ zabalenэch jako dбrky od lidн, kteшн honem vybмhli koupit nмjakou lacinou blbost z umмlй hmoty, aby mi ji mohli dбt pod zбminkou pozitivnнch emocн. A jб vбm шнkбm, ћe hlavnм zбleћн na dбrku samйm. Vlastnм spнљ, ћe lidi, kteшн majн ty sprбvnй pohnutky, dбvajн sprбvnй dбrky. Mмlo by bэt takovй pravidlo – mosaznй pravidlo obdarovбnн.“

A vykroиil ke koљi na odpadky a nesl svщj dбreиek, jako by to byl mrtvэ љvбb.

No moћnб to tak je. Je to trochu drsnм шeиeno a moc nбs to neuklidnн. Ale charakter celэch svбtkщ uћ je nбm jasnэ dбvno. Bщh, kterэ to prэ vљechno zaиal, si dal zбleћet, aby nбm poslal to nejcennмjљн. A nejednou. A Tшi krбlovй nepшiљli a nenesli lacinй tretky. I Santa Claus, kdyћ sestavuje ty svoje seznamy, to po sobм dvakrбt pшekontroluje. A andмlй pшinesli dobrй zprбvy, kterй se netэkaly vэprodeje za poloviиnн ceny.

Jб vнm, co bych si pшбl, aby mi nмkdo dal k vбnocщm. Vнm to od svэch иtyшiceti. Mechanickй hraиky na klниek, kterй vrин a chodн poшбd dokola a dмlajн rщznй legraиnн vмci. Ne na baterie. Hraиky, kterй ode mne obиas potшebujн pomoc. Ty starodбvnй, z nalakovanйho plechu, kterй jsem mнval jako dнtм. To bych chtмl. Nikdo mi to nevмшн. Ale to bych chtмl. Opravdu.

Dobrб, uћ jsem dost blнzko, ale jeљtм to nenн ъplnм ono. Touћнm po radosti a jednoduchosti. Poљetilosti, fantazii a rбmusu. Po andмlнch, zбzracнch, ъdivu, nevinnosti a kouzlech. To uћ je blнћ tomu, co chci.

Љpatnм se o tom mluvн, ale co jб doopravdy, doopravdy, doopravdy chci k vбnocщm, je jenom tohle: Chci, aby mi zase bylo pмt let na celou jednu hodinu.

Chci se hodnм smбt a hodnм plakat.

Chci, aby mм jeљtм aspoт jednou nмkdo zvedl, uspal mм v nбruин a odnesl nahoru do postэlky.

Jб vнm, co doopravdy chci k vбnocщm.

Chci zpбtky svoje dмtstvн.

To mi nikdo nedб. Kdyћ se budu snaћit, mщћu si na to aspoт jб sбm sobм dбt vzpomнnku. Jб vнm, ћe to nedбvб smysl, ale odkdy jde vlastnм o vбnocнch o nмjakэ smysl? Jde o dнtм kdysi dбvno a kdesi daleko, a jde o dнtм teп. Ve vбs a ve mnм. Kterй иekб za dveшmi naљich srdcн, ћe se stane nмco ъћasnйho. Dнtм, kterй je nepraktickй, nerealistickй, bezelstnй a hroznм nбchylnй k radosti. Dнtм, kterй nepotшebuje, nechce a ani nechбpe dбrky jako ponoћky a chтapky na hrnce.

Mosaznй pravidlo nelћe.

VЋDYCKY JSEM CHTМL

hodiny s kukaиkou. Mohutnou baroknн nмmeckou prбci s rщznэmi vyшezбvanэmi ornamenty a ptбиkem, kterэ jednou za hodinu vyskoин a vykшikuje existenciбlnн komentбш o ћivotм. A tak jsem jedny poшнdil. Pro mйho nejlepљнho kamarбda, kterэ je nбhodou zбroveт mojн ћenou a bydlн se mnou ve stejnйm domм. Vнte, ono to chodн tak, ћe jн se stejnм vмtљinou moc nelнbн, co jн dбm k vбnocщm, a obvykle to nakonec skonин u mne, a tak jsem si шekl, ћe uћ jн rovnou mщћu dбvat vмci, kterй chci hlavnм jб, takћe aћ se mi to pak vrбtн, mщћu bэt nбleћitм vdмиnэ. Ћenм se dostane pozornosti a jб mбm dбrek. Jб vнm, ћe to je vypoинtavost, ale je to realistickй a praktickй. (A netvaшte se tak povznesenм, jako by vбs nмco takovйho v ћivotм nemohlo napadnout. Nevymэљlejte si. Uћ tu nмjakэ ten pбtek chodнm a vнm svoje.)

No prostм jsem chtмl opravdovй staroћitnй hodiny s kukaиkou. Jenћe takovй stojн balнk penмz. A v obchodм mмli nadmмrnou zбsobu novэch za snнћenou cenu, prostм kauf. A tak jsem jedny koupil. Na krabici byla malinkэm pнsmem dvм sdмlenн, kterэch jsem si nevљiml. Jedno bylo „Vyrobeno v Jiћnн Koreji“. A to druhй „Vэrobek je ибsteиnм tшeba dбt dohromady“.

V krabici jsem objevil pмt igelitovэch pytlнkщ s nejrщznмjљнmi dнly. A bavorskou horskou salaљ z umмlй hmoty, na kterй bylo napsбno „pravй umмlй dшevo“. Ъplnэ vrchol pak byla plastikovб hlava lanм, kterб vypadala jako maminka kolouљka Bambiho. Vљechno jsem to sestavil, ћбdnб souибstka mi, dнky bohu, nezbyla, a povмsil to na zeп. Zatбhl jsem za zбvaћн, rozhэbal kyvadlo a pбr krokщ couvl. Hodiny pшнjemnм tikaly. Jeљtм nikdy jsem nмco takovйho nezavrљil takhle ъspмљnм. Vћdyќ ten krбm funguje!

Odbila celб hodina. Dvншka se otevшela. Ptбиek se neukбzal. Ale z hloubi tй dнrky se ozvalo chraplavм zastшenй „ku-kъ, ku-kъ, ku-kъ“. Trojн zakukбnн? A to mб bэt vљechno? Ruиiиky hodin ukazovaly poledne.

Zнral jsem do hlubin bavorskй salaљe z napodobeniny dшeva. Tбmhle je ten ptбk. Za pomoci sekбиku na led a инnskй jнdelnн tyиinky jsem se pokouљel ptбka vyљќourat. Zdбlo se mi, zeje uvolnмnэ. Posunul jsem ruиiиky na tшetн hodinu. Hodiny tikaly a pak odbily. Dveшe se rozletмly. Ale ptбk nikde. Z temnй salaљe se zezadu ozvalo „ku“, ale uћ ћбdnй „ku“ – dokonce ani „б“.

Uplatnil jsem zбsadu „kdyћ se tomu nechce, pouћijeme nбsilн“. Uchэlil jsem se ke gumovй paliиce a ramнnku na љaty a jeљtм jsem s hodinami prudce zatшбsl. Posunul jsem иas. Hodiny odbily. Dveшe se otevшely. Ticho.

Dщkladnб prohlнdka odhalila tмlниko s pruћinou kolem krиku, jak leћн na boku. Mбlokdo zavraћdil kukaиku z hodin, ale jб ano. Ъplnм jsem si pшedstavil vбnoce: „Tady mбљ, drahб, hodiny s kukaиkou. Kukaиka je mrtvб.“

A taky jsem to tak udмlal. Jб jн ty hodiny dal. A vyprбvмl jsem jн k tomu celэ ten pшнbмh. Smбla se. Hodiny si nмjakou dobu nechala – i s mrtvou kukaиkou.

Hodiny i jejich kukaиka uћ jsou z naљeho domu dбvno pryи. Takй mezitнm pшiљlo a odeљlo hodnм vбnoиnнch svбtkщ. Ale celб historka zaznн pokaћdй, kdyћ se v prosinci sejdeme s pшбteli. Smмjou se. A moje ћena se na mne usmмje a jб se usmмju na ni. Pшipomene mi, ћe opravdickб kukaиka v hodinбch nebylo to stvoшenн, co jsem naљel uvnitш. Nezapomнnбm na to.

A co jб? Tak jб poшбd jeљtм nemбm vlastnн hodiny s kukaиkou. Ale nмco mi zщstalo. Vzpomнnka na vбnoиnн pozdrav na krabici. Napsali tam „Vэrobek je ибsteиnм tшeba dбt dohromady“. Sebrat dohromady to nejlepљн, co v nбs je, a darovat to. A sejнt se dohromady s tмmi, kterй mбme rбdi, a rozdmэchat radost. Aќ jsi kdekoliv, kukaиko, hodnм љtмstн a veselй vбnoce.

SOUSEDI ODNAPROTI

jdou skuteиnм s dobou. Pмstujн jogging, cpou se fazolovэmi vэhonky a recyklujн vљechno kromм vzduchu, kterэ dэchajн. Takй jsou velkэmi vyznavaиi zrovnoprбvnмnн. Jak muћщ, tak ћen. Nejsou manћelй – uzavшeli spolu „dohodu“ – a ћijou si nezбvisle. Jsou nad vљнm tak povzneseni, ћe se pшнmo vznбљejн. Fajn lidi. Dнky nim mб naљe иtvrќ takovou progresivnн atmosfйru. Mno.

Koupili si terйnnн bicykl s osmnбcti pшevody. Tandem. Kvщli hospodбrnosti a efektivitм. Jezdн s nнm kaћdэ den. Majн stejnй cyklistickй trikoty, koћenй pшilby a lahve s pohonnou tekutinou a vљechno moћnй. Vљiml jsem si, ћe on pokaћdй sedн vepшedu. Vћdycky шнdн. Vћdycky. To filozofii zrovnoprбvnмnн zrovna moc neodpovнdб.

Kdyћ si s nimi povнdбte jednotlivм, pшijdete na nмkterй dбvnй pravdy. On si o sobм v duchu myslн, ћe je silnмjљн a mб lepљн smysl pro udrћovбnн smмru. Ona ho nechбvб. Protoћe jн zbэvб иas, aby se mohla rozhlнћet a vychutnбvat krajinu; protoћe mщћe pшestat љlapat a on si toho nevљimne; a kdyћ se vybourajн, on bude jako polљtбш.

Vмиnэ tandem. Muћi vepшedu, ћeny vzadu. Zшejmм je pravda, ћe muћi jsou silnмjљн. Ale ћeny jsou zase chytшejљн – alespoт tahle je. Zrovnoprбvnмnн, шekl bych, znamenб, ћe kaћdйmu se dostane to, co si myslн, ћe chce, aniћ by se dozvмdмl celou pravdu. Nebo jinэmi slovy – zrovnoprбvnмnн nakonec znamenб osvobodit se od vмcн, kterй se nбm nelнbн, abychom se nechali zotroиit tнm, s инm souhlasнme. Tolik k vмиnйmu tandemu.

ZAKLEPБNН NA DVEШE

bylo pronikavй, nalйhavй, neodbytnй – pшedtucha nмиeho neblahйho – ќuky-ќuky-ќuky ќuk. Jб pospнchбm ke dveшнm, moшнm se se zбmkem, hladina adrenalinu stoupб, jsem pшipraven na nejhorљн. Stojн tam malэ kluk. Tvбшн se divnм. Podбvб mi mnohokrбt pшeloћenэ papнr, na kterйm je nмco naиmбrбno: „Jmenuju se Donnie. Shrabu vбm listн. Dolar za zahradu. Jsem hluchэ. Mщћete mi napsat. Инst umнm. Hrabu moc dobшe.“

(Za naљнm domem je шada dщstojnэch, stшednм starэch javorщ, kaћdэ podzim vэstшednм odмnэch do miliуnщ tшpytivэch listщ. A na podzim se listy oddмlн. Na naљн zahrбdce v zбvмtшн moc nefoukб, a tak teп listн leћн pod stromy jako ћupan u nohou dam, kterэ vysvlйkly pшed zimnн koupelн.

Lнbн se mi, jak to vypadб. Hroznм moc se mi to lнbн. Mojн ћenм ne. Ani zahrбdkбшskйmu иasopisu se to nelнbн. Listн by se mмlo shrabat. Jsou jistб pravidla. Listн nedмlб dobшe trбvnнku. S listнm to vypadб neupravenм. Listн je plesnivй a oљklivй. Ale jб je mбm rбd, ћe jsem jednou celou podlahu ve svй љkolnн tшнdм pokryl vrstvou listн, kterб sahala po kotnнky.

Pro listн existuje dщvod. Pro zastшiћenэ trбvnнk ћбdnэ dщvod nenн. To je mщj nбzor.

Moje ћena to takhle nevidн. A vznбљн se tu nevyslovenб vэиitka, ћe jsem lнnэ. Uћ jsme si to vyшнkali. Ale letos jsme se dohodli ve jmйnu vмdeckйho experimentu. Polovina zahrady se шбdnм uhrabe a druhб polovina bude ponechбna pйиi pшнrody. Pшijde lйto a uvidнme. A tak je jejн polovina shrabanб a moje nenн. A je klid.)

Tak jako pilot v mlze, kterэ se musн spolehnout na omezenй moћnosti navigace, pбtrб chlapec v mйm obliиeji napjatм po informacнch. Vн, ћe mбm listн. Vidмl je. Moje zahrada je vlastnм v celй иtvrti jedinб s listнm. Je si vмdom, ћe jeho cena je sluљnб. Vбћnм mi podбvб tuћku a papнr na odpovмп. Jak mu mщћu vysvмtlit vэznam vмdeckйho pokusu, kterэ probнhб na mojн zahradм za domem?

(Stromy existujн vlastnм tak trochu kvщli listн. S nezmмrnou marnotratnostн se z oblohy spustily miliardy semen, aby pшistбly jako invaznн jednotky, kterй pшichбzejн zazelenit zemi. Nбsleduje listн, kterй mб pokrэt, chrбnit, zahшнvat a ћivit budoucн generaci stromщ. Kamenitб pщda, hniloba, plнseт, baktйrie, ptбci, veverky, brouci, a lidй – to vљe do toho zasahuje. Ale nмkterб to jaksi dokбћou. Nмkolik houћevnatэch semнnek se uchytн a drћн se a drћн – v zбjmu ћivota. Pшeиkajн ticho zimnн tmy, vyklнин a pшeћijн, aby se z nich stala novб generace stromщ. Tak tomu je celй vмky a my se do toho procesu k vlastnн љkodм mнchбme, tvrdнm jб. Je dщleћitй si to uvмdomit.)

„Jmenuju se Donnie. Shrabu vбm listн. Dolar za zahradu. Jsem hluchэ. Mщћete mi napsat. Инst umнm. Hrabu moc dobшe.“ Trpмlivм mi podбvб tuћku a papнr, s dщvмrou a nadмjн.

Jsou okamћiky, kdy ta nejprostљн udбlost zpochybnн veљkerй vaљe pohnutky k existenci. Co bych udмlal, kdyby nebyl hluchэ? Jakй to pro nмj bude, jestliћe odmнtnu? A jestli mu prбci dбm? Jakэ v tom bude rozdнl? Utбpнme se v dlouhйm mlиenн toho druhйho, nмmн z rщznэch dщvodщ. Jednнm gestem se obracнm k odchodu a jб si od nмj beru tuћku a zamyљlenм pнљu: „Ano. Ano, pшeju si mнt listн shrabanй.“ Pozornэ malэ podnikatel vбћnм pшikэvne. „Hrabeљ, kdyћ je listн mokrй?“

„Mбљ vlastnн hrбbм?“

„Je to velkб zahrada, listн je spousta.“

„Mмl bych ti asi dбt dva dolary.“

Usmмje se. „Tшi?“ napнљe.

Uzavшeli jsme smlouvu. Podбvбm hrбbм a Donnie, hluchэ hrabaи listн, se v rychle pшichбzejнcнm listopadovйm soumraku dбvб do prбce. Hrabe tiљe. Jб tiљe pшihlнћнm -oknem tmavйho domu. Ozэvajн se mu v hlavм aspoт nмjakй zvuky? To bych rбd vмdмl. Nebo jenom dutй, prбzdnй ticho, jakй vydбvб moшe – jako kdyћ si jб dбm prsty do uљн a co nejpevnмji je tam drћнm.

Opatrnм hrabe listн na velkou hromadu, tak jak jsem mu шekl. (Uvaћuju, ћe listн zase rozhazu po cele zahradм, hned jak odejde. Jб jsem v tomhle umнnмnэ.) Peиlivм jeљtм prochбzн zahradou, rukou sbнrб jednotlivй zapomenutй listy a nosн je na hromadu. Takй on je umнnмnэ, kdyћ se jednб o jeho hodnoty. Shrabat listн znamenб vљechno listн.

Naznaиuje, ћe uћ musн jнt, protoћe je tma a on musн domщ na veиeшi; nechбvб prбci nedodмlanou. Zaplatil jsem mu dopшedu, a tak jsem zvмdavэ, jestli se vrбtн. Ve svэch pмtaиtyшiceti jsem dost cynickэ. Aћ moc cynickэ. Rбno se vrбtil ke svй prбci; nejdшнv zkontroloval uћ hotovб mнsta, jestli tam jeљtм nмco nespadlo. Je na svou prбci hrdэ. Na zahradм nenн jedinэ lнsteиek. Vidнm,jak zvedб nмkolik nekrбsnмjљнch ћlutэch listщ a dбvб si je do kapsiиky u mikiny. Spolu s hrstн semen, kterб se snesla k zemi.

Ќuky-ќuky-ќuky-ќuk! Hlбsн se u dveшн a ukazuje, ћe prбce je hotovб. Kdyћ odchбzн ulicн, vidнm, jak kaћdou chvнli do vzduchu vyhodн okшнdlenй semнnko. To je jeho prйmie. Jб stojнm ve dveшнch se svэm tichem a usmнvбm se jeho nenucenosti. Prйmie.

Zнtra vyjdu ven, pшehrnu hromadu listн pшes nбsep a shodнm ji na kompost na dnм strћe za naљнm domem. Udмlбm to v tichosti. Letos se listн a semнnka budou muset prokousat osudem tam. Mмl bych љpatnэ pocit, kdybych jeho prбci zkazil. Mщj vмdeckэ experiment bude muset ustoupit nмиemu lidљtмjљнmu. Listн musн jнt stranou, semнnka musejн stranou a nмkdy musнm stranou i jб, abych spojil svщj osud s osudem jednoho z nedokonalэch, avљak houћevnatм pшeћнvajнcнch dнtek pшнrody.

TELEFONUJU

s jednou pшнjemnou panн. Pшiљla na ni zimnн deprese. A velmi vбћnй nastuzenн, kterй mб uћ od prvnнho zбшн.

„To vy teda nevнte, co je to deprese, co?“ sнpe do telefonu.

„Jб vбm povнm,“ jб na to, „ћe nмkdy se ocitnu tak na dnм, ћe by se mi seљel takovэ ten vysunovacн ћebшнk.“ „A co teda dмlбte?“ ptб se ona. „Шeknмte mi, co s tнm DМLБTE?“ Takhle mм ke zdi jeљtм nikdy nikdo nepшitlaиil. Obvykle se mм ptajн, co si myslнm, ћe by mмli dмlat oni.

Mojн ъtмchou nenн nбboћenstvн, jуga, rum, ba ani poшбdnэ spбnek. Je to Beethoven. Ten Ludwig van. On je mэm esem v rukбvu. Pustнm si do sluchбtek jeho Devбtou symfonii, poшбdnм si sluchбtka pшitбhnu k uљнm a lehnu si na podlahu. Hudba se line jako prvnн den stvoшenн.

A jб myslнm na starйho pana B. Ten toho vмdмl hodnм o sklниenosti a depresнch. Poшбd se stмhoval a snaћil se najнt to pravй mнsto. Jeho vztahy k ћenбm nestбly za nic a skoro poшбd se hбdal s pшбteli. Trбpil ho rozmazlenэ synovec, kterйho mмl moc rбd. Pan B. Se touћil stбt skvмlэm klavнristou. Takй chtмl pмknм zpнvat. Jenћe zaиal ztrбcet sluch, kdyћ byl jeљtм celkem mladэ. Coћ je pro klavнristy a zpмvбky obvykle dost љpatnб zprбva. Roku 1818 -v osmaиtyшiceti – uћ byl ъplnм hluchэ. O to fantastiиtмjљн je, ћe pмt let na to dokonиil svou nбdhernou Devбtou. On ji vlastnм nikdy neslyљel! Jen si ji myslel!

A tak tu leћнm se sluchбtky a pшemэљlнm, jestli to Beethoven vщbec nмkdy mohl cнtit tak, jak mi to znн v hlavм. Nastupuje crescendo a jб cнtнm, jak mi vibruje hrudnн kost. A kdyћ se ozvou ty poslednн nбdhernй ъdery tympбn, jб uћ jsem na nohou a z plna hrdla zpнvбm klopotnou nмmиinou s tнm ohromnэm sborem a poskakuju, zatнmco legendбrnн Fulghumowski diriguje zбvмreиnй posvбtnй tуny. KONEC SVМTA A PШНCHOD BOHA A JEHO ANDМLЩ, HALELUJA, HALELUJA! DUUUUUUUЪ-ЪЪЪЪЪM – TADЪЪM – BAM – BAББ. Paneboћe!

Jsem naprosto unesenэ, rozruљenэ, ohromenэ, ъplnм se vznбљнm! Nechќ ћije иlovмk! Ze vљeho toho ћalu a utrpenн, zmaru a zklamбnн, z toho nesmнrnйho a vмиnйho ticha vzeљlo nмco tak velebnйho – gejzнr radosti a euforie! Vћdyќ on se s jбsotem vzepшel svйmu osudu!

A jб tй krбse a pravdм nikdy neodolбm. Jб prostм tvбшн v tvбш TAKOVЙ HUDBМ nedokбћu dбl sedмt na svй hromadм vychladlйho popela, lomit rukama a litovat se! Nejenћe ta hudba zahбnн deprese, ale zшejmм lйин i nachlazenн.

Tak proи se poшбd brblб o zimм, vlhku, ъиtech a danнch?, шнkбm si. Kdo vlastnм stojн o tyhle шeиi o nezdarech, marnosti a zhoubм? K иemu ty vмиnй dohady, ћe ћivot a lidi nestojн za nic?

Ve chvнlнch, kdy jsem na dnм, nalйzбm v Beethovenovм hudbм pшesvмdиivэ dщkaz nadмje. V hlubokй duљevnн zimм v sobм nachбzнm proslunмnй lйto. A jednou, jednoho neskuteиnйho prosincovйho veиera, aћ budu moc bohatэ, si pronajmu ohromnэ sбl a velikэ sbor a obrovskэ symfonickэ orchestr, postavнm se na pуdium a budu dirigovat Devбtou. A osobnм odehraju part tympбn aћ do toho nбdhernйho zбvмru a zбroveт budu z plna hrdla zpнvat s sebou. A v posvбtnйm tichu, kterй pak vћdy nбsleduje, budu vzэvat vљechna boћstva ve jmйnu Ludwiga van Beethovena, jeho Devбtй a svмtla, kterй nбm dбvб.

Nechќ ћije иlovмk!

V BRITSKЙM MUZEU

je babylonskб hlinмnб destiиka asi z roku 3800 pшed Kristem. Je na nн zprбva o sинtбnн lidu, kvщli stanovenн danн. Sинtбnн lidu provбdмli Egypќanй a Шнmanй. A pak je ta znбmб pozemkovб kniha Vilйma Dobyvatele, sestavenб v Anglii roku 1085.

U nбs v Americe se sинtбnн provбdн od roku 1790. Brzy se budeme sинtat zase. Pшi sинtбnн lidн vyplyne spousta zajнmavйho. Zvlбљќ kdyћ mщћeme dнky poинtaищm extrapolovat trendy do budoucnosti. Vemte si tшeba tohle: kdyby obyvatelstvo Zemм rostlo souиasnou rychlostн donekoneиna, rovnala by se roku 3530 celkovб hmotnost lidstva hmostnosti Zemм; a roku 6826 by se celkovб hmotnost lidstva rovnala hmotnosti celйho znбmйho vesmнru.

Zбvratnб pшedstava, ћe?

Nebo si vemte tohle: celkovэ poиet obyvatel Zemм byl v dobм Julia Caesara 150 miliуnщ. Dnes je 150 miliуnщ celkovэ pшнrщstek lidstva za dva roky.

Teп zase trochu k zemi: neћ tohleto pшeиtete, asi dvм stм lidн zemшe a asi 480 lidн se narodн. Tolik ћivota a smrti obnбљejн dvм minuty.

Statistikovй odhadujн, ћe dosud se narodilo asi 60 miliard lidн. A jak uћ jsem шekl, nikdo nevн, kolik se jeљtм narodн, ale vypadб to, ћe hodnм. A pшesto – a to je vщbec nejzajнmavмjљн statistika – kdyћ uvбћнme vљechny moћnй rozdнly mezi pohlavnнmi buтkami vyprodukovanэmi rodiиi kaћdйho jednotlivce, je prakticky jistй, ћe kaћdэ z tмch miliard lidн, kteшн kdy byli na tйto Zemi, byl ъplnм jinэ neћ ostatnн, a ћe tomu tak bude donekonиena.

Jinэmi slovy – kdybyste na jednu pщlku zemмkoule mмli seшadit vљechny lidi, kteшн kdy ћili nebo budou ћнt, a poшбdnм se na ten nesourodэ dav podнvali, nenaљli byste nikoho, kdo by vypadal pшesnм jako vy.

Poиkejte, to jeљtм nenн vљechno.

Kdybyste na druhou pщlku Zemм seшadili vљechny ostatnн ћivй bytosti, kterй kdy byly nebo budou, pшiљli byste na to, ћe ћivoиichovй na tй lidskй stranм se vбm podobajн vнc, neћ cokoliv na stranм druhй.

A ъplnм nakonec: znбmэ francouzskэ kriminolog Emile Locard pшed padesбti lety pшiљel s nминm, иemu se шнkб Locardovo pravidlo vэmмny. Tvrdн nмco v tom smyslu, ћe иlovмk, kterэ projde mнstnostн, tam nevмdomky nмco zanechб a nмco si odnese. Modernн vмda na to mб dщkazy. Fulghumovo pravidlo vэmмny jde jeљtм dбl: kaћdэ иlovмk, kterэ projde tнmto ћivotem, tu nevмdomky nмco zanechб a nмco si odnese. Vмtљinu z toho „nмиeho“ nemщћeme ani vidмt, ani slyљet, ani spoинtat. Pшi sинtбnн lidн se to neobjevн. Ale nic bez toho nemб smysl.

ELIБЉ SCHWARTZ

opravuje boty. Je malэ, tlustэ, pleљatэ, svobodnэ, ani starэ, ani mladэ a je Ћid. „Љvec jak ze starэch иasщ,“ шнkб o sobм, nic vнc, nic mнт. A jб si nбhodou myslнm, ћe je ve skuteиnosti sto иtyшicбtэm pбtэm pшevtмlenнm chai-che lбmy.

Totiћ – chai-che lбma zemшel roku 1937 a mniљi ze saskijskйho klбљtera иtyшicet let marnм hledali jeho pшevtмlenн. Vloni v lйtм o tom psali v New York Times. V иlбnku stбlo, ћe lбmu poznajн podle toho, ћe trochu zбhadnм шнkб a konб moudrй maliиkosti a ћe vykonбvб vщli Boћн, aniћ by vмdмl proи.

Dнky neuvмшitelnйmu omylu na vesmнrnйm seшaпovacнm kolejiљti se chai-che lбma pшevtмlil do Eliбљe Schwartze. Vщbec o tom nepochybuju.

Na prvnн stopu jsem pшiљel, kdyћ jsem svoje starй mokasнny donesl na generбlnн opravu. Z gruntu. Eliбљ Schwartz je pшepeиlivм prohlйdl. S lнtostн v hlase rozhodl, ћe nestojн za opravu. Pшijal jsem to nemilй sdмlenн. Pak vzal moje boty, zmizel v zadnн mнstnosti a jб иekal a hбdal, co bude. Vrбtil se s mэmi botami v procvaknutйm hnмdйm pytlнku. Abych to mмl v иem odnйst, шekl jsem si.

Kdyћ jsem pak veиer doma sбиek otevшel, naљel jsem dva dбreиky a vzkaz. V kaћdй botм byla ve voskovanйm papнru zabalenб suљenka s иokolбdovou polevou. A na papнrku stбlo: „Cokoliv nestojн za prбci, nestojн za to dмlat dobшe. Pшemэљlejte o tom. Eliбљ Schwartz.“

Chai -che lбma opмt promluvil.

A mniљi budou muset hledat dбl. Protoћe jб to nikdy neprozradнm – potшebujeme tady lбmщ co nejvнc.

STМHOVБNН

je ranou pшedstavм, kterou o sobм chovбm. Rбd si o sobм myslнm, ћe jsem celkem иistotnэ a poшбdnэ. Jenћe pшijde okamћik, kdy z mэch mнstnostн zmizн vљechny vмci a nбbytek a jб se jdu pшesvмdиit, jestli jsem nмco nezapomnмl, podнvбm se na podlahu a vљude je SMETН. Za tнm, kde bэval psacн stщl a kde byla knihovna, za postelн a v rohu, kde byla skшнт.

Smetн. Oљklivй, љedivй chuchvalce Smetн.

To je tedy љpнny, шнkбm si. Tak pшece jenom nejsem tak ъplnм иistotnэ a poшбdnэ, шнkбm si. Co by tomu шekli sousedi? Co by tomu шekla maminka? Co kdyby mi to sem pшiљli prohlйdnout?, шнkбm si. Honem to musнm uklidit. To Smetн. Vћdycky tam je, kdyћ se stмhuju. Co to je?

V lйkaшskйm иasopise jsem si pшeиetl, ћe v jednй laboratoшi tohle Smetн zkoumali. Zabэvali se problйmy lidн s alergiemi, ale jejich vэsledky se mi teп hodн. Co naљli: ибsteиky vlny, bavlny a papнru, kousky rщznйho hmyzu, jнdlo, rostliny, listy stromщ, popel, mikroskopickй vэtrusy hub a jednobunмиnэch organismщ a spoustu nerozeznatelnэch kousниkщ, vмtљinou pшнrodnнho a organickйho pщvodu.

Je to rщznorodэ seznam, ale vмtљina Smetн pochбzн ze dvou zdrojщ: od lidн – poztrбcenй vlasy a kousky kщћe – a z meteoritщ – rozloћenэch po nбrazu na zemskou atmosfйru. (Nic si nevymэљlнm, je to tak – kaћdэ den toho napadб nмkolik tun.) Takћe jinэmi slovy – to, co mбm za postelн, knihovnou, prбdelnнkem a skшнnн, jsem hlavnм jб a hvмzdnэ prach.

Jeden botanik mi шekl, ћe kdyћ seberete hrst Smetн do sklenice, pшidбte trochu vody, dбte sklenici na slunниko a zasadнte tam semнnko, poroste to jako blбzen; anebo kdyћ to samй dбte do vlhkйho, tmavйho prostoru, vyrostou vбm houby. A kdyћ pak ty houby snнte, uvidнte hvмzdy.

A jestli toho chcete vidмt opravdu hodnм, tak vemte ze svй postele prostмradlo, poшбdnм ho ve tmм vyklepejte a rozsviќte baterku. Tak to jste vy. Jako snмhulбиek ve sklenмnй kouli na babiииinм krbu. Londэnskэ most padб a jб padбm a hvмzdy takй padajн. A padб i vљechno ostatnн, jak se шнkб, aby se to zase zvedlo.

Vмdci jsou dost neochvмjnм pшesvмdиeni, ћe pochбzнme z hvмzdnй porodnice. Jsme Smetн z hvмzd. A tнm, co mбm za psacнm stolem se zшejmм tiљe vracнm ke svйmu prvopoибtku. Znovu se spojuju se Smetнm vesmнru a vznikб bщhvнco. A toho, co vznikб v zбkoutнch a љkvнrбch mйho pokoje, si velmi vбћнm. To nenн љpнna. Je to kosmickэ kompost.

ИБST PASTORSKЙHO POVOLБNН

se tэkб umнrбnн a smrti. Nemocniиnн pokoj, mбrnice, smuteиnн obшad, hшbitov. To, co o tмchto vмcech vнm, se zvlбљtnм podepisuje na jinэch strбnkбch mйho ћivota. To, co o tмchto vмcech vнm, vysvмtluje, proи nemбmнm spoustu иasu sekбnнm trбvy, mytнm auta, hrabбnнm listн, stlanнm postele, иiљtмnнm bot a mytнm nбdobн. Vysvмtluje to, proи nehoukбm na lidi, kteшн se pomalu rozjнћdмjн na zelenou. A proи nezabнjнm pavouky. Na tohle vљechno nenн иas, ani to nenн nutnй. Co vнm o hшbitovech a podobnэch vмcech taky vysvмtluje, proи nмkdy zajdu do hospody Buffalo.

Hospoda Buffalo je v podstatм celб Amerika. Kolem jedenбctй dosahujн vљechny zбkladnн prvky, zkondenzovanй a nacpanй v sobotu veиer do Buffala, kritickй hodnoty. Katalyzбtorem je oblнbenб mнstnн kapela – Dynamic Volcanic Logs. Osm cvokщ, kteшн zastydli v jantarovэch vibracнch љedesбtэch let. Hrajou пбbelskй rockabilly s takovэm zбpalem, ћe by klidnм uzdravili chromйho. A ta pшekшнћenб Amerika do Buffala pшichбzн pнt pivo, hrбt kuleиnнk a tancovat. Tancovat pшedevљнm. Tшбst zadnicн, trsat, povykovat, hulбkat, potit se a tancovat. Kdyћ je sobota veиer a Logs to rozbalej a dav nadskakuje, potom nikdo nemyslн na smrt.

Jednoho takovйho veиera do Buffala vpadla banda motocyklistщ, kteшн se ze vљech sil snaћili vypadat jako Pekelnн andмlй, coћ se jim pomмrnм dost daшilo. Neшekl bych, ћe ti lidй byli pшevleиeni do nмjakэch kostэmщ na natбиenн. A nezdбlo se, ћe by pro nм i pro jejich dбmy byly mэdlo a voda zrovna kaћdodennн ћivotnн nezbytnostн. Za nimi se dostavil Indiбn – starљн иlovмk s copбnky, ve vestм poљitй korбlky, teniskбch a vyшazenэch armбdnнch kalhotбch. Byl mimoшбdnм oљklivэ. Jб mбm docela sluљnou slovnн zбsobu, a kdyby to pomohlo, klidnм vбm tady v ћivэch barvбch popнљu obliиej toho muћe, ale ono se to nedб – byl prostм љerednэ. Sedмl a dlouho se zabэval svэm Budweiserem. Kdyћ Dynamic Logs spustili ujeиenou verzi pнsniиky Jailhouse Rock, dal se do pohybu. Odљtrachal se k jednй z tмch motorkovэch mamin a vyzval ji k tanci. Vмtљina dam by ho odmнtla, ale ji to tak pobavilo, ћe pokrиila rameny a vstala.

No, nebudu plэtvat papнrem. Ta oљklivб, belhajнcн se indiбnskб troska dovedla tancovat. Chci шнct, ћe to mмl v tмle. Nepшedvбdмl nic divokйho, jen se tak lehce a bez nбmahy pohyboval do rytmu se samozшejmostн mistra. Manйvroval se svou partnerkou jako s pнrkem a tй to moc sluљelo. Parket se pro nм pomalu vyprбzdnil. Kapela se postupnм odmlиela, ale bubny jely dбl. Motorkбшi se zvedli a pokшikovali na muzikanty, aby zase hrбli. A kapela hrбla dбl. A Indiбn dбl tancoval. Motorkovб mamina nakonec odpadla a zhroutila se nмkomu do klнna. Indiбn dбl tancoval sбm. Dav tleskal do rytmu. Indiбn tancoval se ћidlн. Dav љнlel. Kapela pшestala hrбt. Dav jбsal. Indiбn zvedl ruce, aby bylo ticho, jako by se chystal pronйst шeи. Podнval se na kapelu a pak na lidi a шekl: „Tak na co иekбte? Budem TANCOVAT.“

Kapela i lidi vybuchli jako bomba. Lidi tancovali mezi stoly, aћ ъplnм vzadu a za barem. Lidi tancovali na zбchodм a kolem kuleиnнkщ. Tancovali pro sebe, pro Indiбna, pro Boha a pro ten okamћik. Tancovali navzdory nemocniиnнm pokojщm, mбrnicнm, smuteиnнm obшadщm a hшbitovщm. A v tu chvнli nikdo neumшel.

Indiбn шekl: „Tak na co иekбte? Budem tancovat.“

„PROPOJOVACН KABELY?

Mбљ, kamarбde, propojovacн kabely?“ „Jasnм, ћe mбm propojovacн kabely.“

Uиitel angliиtiny a jeho milб ћenuљka. Z Nampy v Idahu (jak se pozdмji ukбzalo). Ve svйm srandovnнm zahraniиnнm autниku. Jezdili v rannн mlze po mмstм s rozsvнcenэmi svмtly a nezhasli je, a tak dбl a tak podobnм. Z auta je teп mrtvola. Potшebujн propojovacн kabely. Potшebujн baterii. Potшebujн milosrdnйho samaritбna. Potшebujн pшбtelskou vэpomoc nмkoho, kdo vypadб, ћe vн, jak se s takovэmi kabely zachбzн. A laskavб Prozшetelnost jim nabнdla mм.

Pшedpoklбdб se, ћe muћi se v propojovacнch kabelech vyznajн. Pшedpoklбdб se, ћe to majн geneticky zakуdovanй, je to tak? Jenћe nмkteшн z nбs, muћщ, jsou mentбlnн mutanti, a kdyћ to je pod kapotou auta, je to magie, kбmo, a baљta.

A mimoto se mм ten иlovмk jenom zeptal, jestli mбm propojovacн kabely. Neptal se, jestli vнm, jak se s nimi zachбzн. Podle toho, jak se ptal, jsem si myslel, ћe vн, co dмlб. Mмl pшece poznбvacн znaиku Idaha, na hlavм baseballovou иapku a na nohou kovbojskй boty. Tyhlety lidi pшece kabely ovlбdajн hned od narozenн, nebo ne? On si asi myslel, ћe starљн pбn s bнlэmi vousy, obutэ do sportovnнch bot, kterэ jede ve dvacet let starй dodбvce volkswagen, musн propojovacн kabely иasto pouћнvat. Tak jsem svoje kabely vytбhl; a pak se tu chlapбcky naparujeme a vedeme suverйnnн motoristickй шeиi. Mrkneme se pod kapotu jeho vozнtka a baterie nikde.

„A sakra,“ povнdбm, „v tomhle je ten vбљ problйm. Nмkdo vбm ukradl baterii.“ „Hergot,“ шekl on.

„Baterie je pod zadnнm sedadlem,“ шekla ta jeho milб ћenuљka.

A tak jsme ze zadnнho sedadla vyndali vљechna zavazadla a vytбhli sedadlo na parkoviљtм a jasnм, ћe tam byla. Baterie. Pod tнm sedadlem. Jenom si шнkala o to, aby k nн nмkdo pшipojil kabely. Uћ mi to zaиalo dмlat starost, kdyћ ten chlбpek se zaљklebil na svou ћenu a zabruиel, ћe na stшednн љkole mмli ve stejnou dobu autoљkolu a sexuбlnн vэchovu a jemu se od tй doby plete, kde co je a co se mб udмlat, aby se to pшimмlo k иinnosti. Zasmбli jsme se. Jeho ћena se nesmбla ani trochu. Jenom vytбhla nбvod a zaиala v nмm listovat.

Zkrбtka a dobшe, dohromady jsme vмdмli, ћe tam je kladnэ pуl a zбpornэ pуl a ћe musнme nastartovat buп obм auta nebo jedno z nich, a ћe љestivoltovб a dvanбctivoltovб a jeљtм jinakvoltovб baterie buп fungovat bude nebo nebude. Jб myslel, ћe on vн, co dмlб, a jen tak jsem se vezl. On asi dмlal totйћ. A tak jsme vљechno poшбdnм propojili a v obou autech zбroveт otoиili klниkem v zapalovбnн. A mezi obмma auty se udмlal elektrickэ obklouk, kterэ nejenom spбlil jeho zapalovбnн, ale taky pшivaшil propojovacн kabely k mojн baterii a shodil mu baseballovou иepici. Byl to zvuk, jako by ta nejvмtљн moucha na svмtм narazila do elektrickй mucholapky. ZIЉЉЉ. Doprovбzenэ kouшem a hrozivэm modrэm zбbleskem. Elektшina je neskuteиnб vмc.

Posadili jsme se na zadnн sedadlo jeho auta, kterй jeљtм poшбd leћelo na parkoviљti. Byli jsme vydмљenн z toho, co jsme provedli. A jeho ћena odeљla s nбvodem, aby nмkde naљla nмkoho trochu chytшejљнho. Za danэch okolnostн jsme se snaћili mluvit co nejstшнzlivмji a nejmoudшeji. „Kdyћ se dajн dohromady nevмdomost a pэcha s elektшinou, je to straљnэ,“ шekl on.

„To teda je,“ шekl jsem jб. „Jako sirky v rukou tшнletйho dнtмte. Nebo auta v rukou љestnбctiletйho. Nebo vнra v Boha v mozku svмtce nebo maniaka. Nebo jadernй zbranм v rukou filmovйho herce. Nebo taky propojovacн kabely v rukou cvokщ.“ (Vнte, snaћili jsme se ze vzэvбnн mocnostн vytмћit nмco kosmickйho a hlubokйho. Kdyћ uћ jsme se cнtili ponнћenн.)

Po иase mnм poљtou pшiљel dбrek z Nampy v Idahu. Od milй ћenuљky toho chlбpka. Takovй milosrdnй gesto -odpuљtмnн s pшнmмsн pouиenн a vэtkou, abych uћ vнce nehшeљil. Poslala mi elektronickй propojovacн kabely, jednoduchй, ћe na tom nemщћe nic zkazit ani malй dнtм. Spolu s nбvodem, kde se dozvнte vљechno a jeљtм vнc, neћ jste o nich kdy touћili vмdмt – v angliиtinм a љpanмlљtinм. Celй je to udмlanй tak, ћe kdyћ vљechno zapojнte, malinkб bytelnб krabiиka s tlaинtky vбm povн, jeљtм neћ probмhne љќбva, jestli jste vљechno udмlali sprбvnм. Poskytne vбm иas na rozmyљlenou, jestli tu љќбvu doopravdy chcete poslat. Шekl bych, ћe vљem by se nбm hodilo takovй zaшнzenн zprostшedkovбvajнcн kontakt s mocnostmi. Je pмknй vмdмt, ћe v tмchto vмcech existuje nмjakэ pokrok – i pшes nevмdomost a pэchu. Pokrok je moћnэ.

Propojovacн kabely? Chcete propojovacн kabely? Jasnм, ћe mбm propojovacн kabely. Klidnм vбs pшipojнm k velkй pшehradм Coulee. Nebo vбs napojнm na Boha vљemohoucнho. Nebo na jakoukoliv jinou mocnost si vzpomenete. Amen!

ИTVRTЙHO DNE

mмsнce иervna roku 1783 – pшed vнce neћ dvмma sty lety. Trћiљtм francouzskй vesnice Annonay, nedaleko Paшнћe. Na vyvэљenйm pуdiu иadн oheт ћivenэ mokrou slбmou a starэmi vlnмnэmi hadry. Napnutб lana drћн ohromnэ taftovэ pytel – balуn – o prщmмru deset metrщ.

V pшнtomnosti „vzneљenйho shromбћdмnн a mnoha dalљнch pшihlнћejнcнch“ a za velkэch ovacн byl machine de 1‘aerostat odшнznut od uvazovacнch lan, aby se mohl majestбtnм vznйst k polednн obloze. Vystoupal do vэљky 1800 metrщ a pшistбl na poli nмkolik mil od vesnice, kde na nмj zaъtoиili vesniиanй s vidlemi a jako nбstroj пбbla roztrhali balуn na kusy. Prvnн veшejnэ let balуnu, prvnн krok v historii иlovминho lйtбnн.

Byl tam i Ben Franklin jako vyslanec novэch americkэch stбtщ ve Francii. Ano, sprбvnм – klни, drak, blesk, bifokбlnн brэle a tiskaшskэ stroj. Kdyћ se vedle stojнcн muћ zeptal, k иemu by takovэ balуn mohl bэt, Franklin pronesl tu pamбtnou vмtu: „Eh, a quoi bon 1‘enfant qui vient de naitre ?“ („K иemu je dнtм, kterй se prбvм narodilo?“) Иlovмk jeho zvнdavosti a pшedstavivosti znal odpovмп na svou otбzku a do svйho denнku si poznamenal: „Tento balуn otevшe lidstvu oblohu.“ Ani vesniиanй nebyli daleko od pravdy. Zбroveт to byla pшedzvмst velkйho zla – ћe Annonay bude jednoho dne srovnбna se zemн bombami padajнcнmi z nebe. Ale to pшedbнhбm.

Jednou veиer, nмkolik mмsнcщ pшed tнm иervnovэm dnem, sedмl Joseph-Michel Montgolfier pшed krbem a dнval se do ohnм; pozoroval jiskry a kouш stoupajнcн komнnem. Jeho fantazie stoupala s tнm kouшem. Jestliћe kouш stoupб k nebi, co ho takhle chytit, strиit do pytle a sledovat, jestli ten pytel bude taky stoupat, a tшeba s sebou nмco nebo nмkoho ponese?

Monsieur Montgolfier byl syn prosperujнcнho vэrobce papнru. Bylo mu asi pмtaиtyшicet a neochvмjnм vмшil v chrбm, jakэm Vмda v osmnбctйm stoletн byla. Monsieur Montgolfier byl bystrэ a netrpмlivэ иlovмk a mмl spoustu иasu. A tak se do toho se svэm cнlevмdomмjљнm mladљнm bratrem Etiennem a s prostшedky z otcovy tovбrny pustil. Zaиali s papнrovэmi pytli, potom hedvбbnэmi a nakonec zkouљeli taftovэ s pryskyшicovэm povlakem. A voilб! Nastal den, kdy se z versailleskэch zahrad vznesl balуn, kterэ nesl ovci, kohouta a kachnu. Vљichni tшi to pшeћili, инmћ prokбzali, ћe v nebi nejsou jedovatй plyny, jak se nмkteшн obбvali.

Nejnadљenмjљнm pшнvrћencem bratшн Montgolfierщ byl mladэ chemik Jean-Francois Pilбtre de Rozier. Ten nechtмl balуny vyrбbмt; on chtмl v balуnu letмt. Montgolfierovy zajнmaly vмdeckй experimenty. Byli starљн a moudшejљн, nohama stбli na pevnй zemi. Pilбtre chtмl letмt. Byl nabitэ mladickou touhou po dobrodruћstvн. A tak se toho podzimu, 21. listopadu 1783, Jean-Francois Pilбtre de Rozier doиkal. V zahradм krбlovskйho palбce v La Muette, v Bois de Boulogne, ve 13 hodin 54 minut, v nбdhernйm balуnм vysokйm jako sedmiposchoпovэ dщm, pomalovanйm znamenнmi zvмrokruhu a s monogramem krбle. Stoupal vэљ a vэљ, nad љpiиky stromщ a kostelnн vмћe, a pшistбl za Seinou, pмt mil daleko.

Joseph-Michel a Etienne Mongtolfierovй proћili dlouhэ a plodnэ ћivot vмdcщ a zemшeli v posteli, na bezpeиnй zemi. Dva roky po svйm historickйm letu se mladэ Jean-Francois Pilбtre de Rozier pшi pokusu pшeletмt v balуnu kanбl La Manche ze zбpadu na vэchod zшнtil v plamenech a zahynul. Ale jeho prapravnuk se pozdмji stal jednнm z prvnнch francouzskэch pilotщ.

No a o co v tomhle pшнbмhu vlastnм jde? Jde o sнlu (a cenu) fantazie. „Fantazie je dщleћitмjљн neћ informace.“ To шekl Einstein, a ten by to mмl vмdмt.

V tom pшнbмhu jde takй o to, jak lidй s fantaziн si stoupajн jeden druhйmu na ramena. Od zemм k balуnu a k иlovмku v balуnu aћ k иlovмku na Mмsнci. Pшesnм tak. Nмkteшн z nбs jsou pozemnн personбl – drћн lana, zapalujн oheт, snн, pouљtмjн lana a sledujн let vzhщru. Jinн jsou pшedurиeni obloze a vzdбlenэm obzorщm. Taky o tohle v tom pшнbмhu jde.

Tyto vмci mм napadajн v dobм, kdy dмti vychбzejн a иekб je dalљн stupeт. Ze stшednн љkoly, z univerzity, z rodnйho hnнzda. Co bychom jim pшi tмchto pшнleћitostech mмli dбt? Fantazii, strиit do nich a poћehnбnн.

Pojп sem, шнkбme – tady na krajниek. Chci ti nмco ukбzat, шнkбme. My se bojнme, шнkajн dмti; ale je to ъћasnм vzruљujнcн, шнkajн. Pojп sem na kraj, шнkбme my, zapoj svou fantazii. A tak pшijdou na kraj. A dнvajн se. My do nich strинme a oni letн. My tu zщstбvбme a umшeme v posteli. Oni jdou a nмjak umшou a inspirujн ty, co pшijdou po nich, aby zase pшiљli aћ na ten jejich kraj. A letмli.

Tohle mм zбroveт napadб v roce, kterэ je nмkde uprostшed mйho ћivota. Jб taky hodlбm ћнt dlouhэ a uћiteиnэ ћivot a v bezpeин umшнt v posteli na zemi. Ale v den vэroин tй nepatrnй udбlosti ve vesnici Annonay mбm zrovna nбhodou narozeniny. A kdyћ to bylo dvм stм let, letмl jsem balуnem z plбnм nedaleko vesniиky Le Conner v ъdolн шeky Skagit.

Na lйtбnн nenн nikdy pozdм!

DOVOLTE,

abych vбm teп povмdмl o Larrym Waltersovi; pro mм je hrdinou. Walters je шidiи kamiуnu a je mu tшiatшicet. Sedн na zahrбdce za domem v zahradnнm kшesнlku a pшeje si lйtat. Tak dlouho, co sahб jeho pamмќ, se chtмl vydat vzhщru. Prostм bэt schopen se jen tak vznйst do vzduchu a vidмt hodnм daleko. Иas, penнze, vzdмlбnн a moћnost bэt pilotem se mu vyhnuly. Rogallo je moc nebezpeиnй a mнsto k tomu vhodnй bylo od jeho domova pшнliљ daleko. A tak hodnм letnнch odpolednн prosedмl na zahrбdce za domem v obyиejnйm starйm duralovйm kшesнlku – takovйm tom s lбtkou pшipevnмnou nэty. Pшesnм takovйm, jakй mбte na svй zahrбdce za domem i vy.

Dalљн kapitolu tohoto pшнbмhu napsaly noviny a televize. Nбљ znбmэ Larry Walters je ve vzduchu nad Los Angeles. Koneиnм letн. Opravdu se tam NAHORU dostal. Poшбd jeљtм sedн ve svйm duralovйm kшesнlku, ale to je teп pшipevnмnй k pмtaиtyшiceti rezervnнm meteorologickэm sondбm, naplnмnэm hйliem. Larry mб nasazenэ padбk a s sebou vysнlaиku, kartуn se љesti plechovkami piva, araљнdovou pomazбnku a sendviиe s aspikem a vzduchovku, aby mohl prбsknout nмkterй balуny, aћ bude potшebovat dolщ. A mнsto aby nad svou иtvrtн byl jenom pбr set metrщ, vyrazil do vэљky pшes tшi kilometry, pшнmo prostшedkem pшнletovйho koridoru k losangeleskйmu mezinбrodnнmu letiљti.

Walters je skoupэ na slovo. Kdyћ se ho novinбшi zeptali, proи to udмlal, шekl: „Pшece se nedб jenom tak poшбd sedмt.“ Kdyћ se ho zeptali, jestli se bбl, odpovмdмl: „Nбdhernм!“ Kdyћ se ho zeptali, jestli by to udмlal znovu, tak шekl: „Za nic na svмtм.“ A kdyћ se ho zeptali, jestli je rбd, ћe to udмlal, pusa se mu roztбhla od ucha k uchu: „No samozшejmм.“

Lidstvo sedн na ћidlнch. Na jednu stranu existujн nбznaky, ћe nelze nic dмlat. A pozemљќanй Larryovй Waltersovй, puzeni sny a fantaziн k иinnosti, pшipoutбvajн ke kшesнlku meteorologickй sondy.

Lidй sedн na ћidlнch. Na jednu stranu jsou nбznaky, ћe lidstvo je v beznadмjnйm postavenн. A pozemљќanй Larryovй Waltersovй se vznбљejн do vэљin s vмdomнm, ћe nic nenн nemoћnй a z vэљky tшн kilometrщ nбm posнlajн vzkaz: „Dokбzal jsem to, jб to dokбzal. LETНM!“

Jde tady o nбboj v иlovмku. Mщћe to trvat dlouho a dopravnн prostшedek mщћe bэt zvlбљtnн a neиekanэ. Ale jestli sen chovбme dost blнzko u srdce a uplatnнme s fantaziн to, co mбme po ruce, stбle jeљtм nenн nic nemoћnй.

Jenћe poиkejte! Tбmhle na kraji nмjakэ cynik trvб na tom, ћe lidй stejnм nemщћou doopravdy lйtat. Rozhodnм ne jako ptбci. Je to tak. Ale nмkde v malй garбћi nмjakэ maniak s lesklэma oиima do sebe cpe vitamнny a minerбlnн tabletky a cviин a mбchб rukama poшбd rychleji.

POPRVЙ TO BYLO

v bytм tety Violety na Embassy Row ve Washingtonu, D. C. Toho lйta, kdy mi bylo tшinбct. Pшijel jsem vlakem aћ z Waca v Texasu, abych navљtнvil slavnй mмsto na шece Potomac. Teta Violeta byla zarytэ kariйrista, roztomilэ snob a ctiћбdostivэ labuћnнk – a moje matka jн byla k smнchu. Tнm vљнm si teta Violeta zнskala mou pшнzeт. Teta a jб jsme spolu vэbornм vychбzeli. Aћ do toho veиera, kdy se konala velkб veиeшe.

Sestava zahrnovala jednoho senбtora, pбr generбlщ a vэbмr vэznaиnэch cizincщ s vэznaиnэmi manћelkami. Doopravdy vэznamnб udбlost pro kluka z Waca, kterйmu pro tu pшнleћitost teta Violeta vnutila lehkэ oblek s prouћkem a motэlka. Tres chic! Nмco ъћasnйho.

No. Poprosili mм, abych pomohl s pшнpravou veиeшe. Dali mi papнrovэ sбиek a шekli mi, abych obsah oplбchl a nakrбjel na tenounko jako do salбtu. V pytlнku byly houby. Hnмdм kropenatй vмci s roztшepenэm okrajem, uћ od pohledu nмco odpornм nezdravйho.

Tedy jб jsem houby znal a vмdмl jsem, kde rostou. U nбs doma na tmavэch slizkэch mнstech – ve stбji nebo na dvorku, kde jsme mмli kuшata. Jednou mi nмjakй vyrostly v teniskбch, kterй jsem pшes lйto nechal ve skшнтce s vмcmi na tмlocvik. A plнseт jsem znal, protoћe jsem ji mмl mezi prsty, kdyћ jsem kaћdэ den po celэ rok nosil jedny tenisky. Ale nikdy mм nenapadlo brбt houby do ruky, natoћpak je omэt, nakrбjet a snнst. (Tбta mi шнkal, ћe Washington je divnй a zkaћenй mмsto, tak teп chбpu, co tнm myslel.) A tak jsem celэ pytlнk v tichosti hodil do otvoru na odpadky ve stмnм. Myslel jsem si, ћe to je vtнpek na venkovskйho balнka, kterэ pшijel do mмsta.

Nejspнљ to byly nмjakй houby – soudм podle toho, jak tetiиka Violeta vyvбdмla, kdyћ na to pшiљla. Dodnes jsem pшesvмdиenэ, ћe kvщli tomu mм pшed smrtн nezahrnula do svй zбvмti. Nebyl jsem dost na vэљi. Ale pшiznбvбm, ћe se dodnes dнvбm na houby a lidi, kteшн je jedн, velmi podezнravм. Ale ovљem, ћe jsem se nauиil nasazovat blazeovanou masku – tak, ћe mi to staин, abych jedl, kdyћ jsem k tomu vyzvбn, a nechal si svщj nбzor pro sebe. Jsem nad vмcн. Ale poшбd jeљtм mi ty houby a lidi, co je jedн, nejdou do hlavy – rozhodnм teda ne ъplnм.

Existuje vlastnм spousta vмcн, kterэm tak ъplnм nerozumнm – nмkterй jsou velkй, jinй nepatrnй. Mбm takovэ seznam, a ten seznam je poшбd delљн, инm jб jsem starљн. Tak napшнklad tohle je pбr zбhad, kterй jsem pшipsal letos:

Proи dмlajн vozниky v samoobsluze tak, ћe jedno koleиko si љilhб, jak chce, a jede jinak neћ ostatnн tшi? Proи tolik lidн pшi иiљtмnн zubщ zavнrб oиi?

Proи si lidй myslн, ћe kdyћ zmбиknou knoflнk nмkolikrбt, vэtah pшijede rychleji? Proи mбme na jнdelnнch lнstcнch mнsto pшedkrmщ poшбd ty hors-d’oeuvres? Proи lidй vhodн dopis do schrбnky a pak otevшou vнko a pшesvмdин se, jestli tam opravdu spadl? Proи jsou zebry?

Proи lidй vracejн kartуnovй krabice na mlйko do ledniиky, i kdyћ je na dnм uћ jenom nepatrnй mnoћstvн? Proи nejsou ћбdnй tradiиnн koledy, kterй by se zpнvaly na Vљechny svatй? Proи mб kaћdэ strom zшejmм jeden vytrvalэ list, kterэ prostм ne a ne spadnout? Je nedбvnй uvedenн kolнnskй pro psy na trh znбmkou nмиeho?

Jб vнm. Tomuhle byste nikdy neшekli poшбdnй zбhady. Vљechny ty velkй vмci, kterэm nerozumнm, jsou na zaибtku seznamu, a uћ tam jsou dlouho. Vмci jako elektшina a jak poљtovnн holubi dмlajн to, co dмlajн, a proи se nemщћete dostat na konec duhy. A jeљtм vнc na zaибtku seznamu toho, иemu nerozumнm, jsou opravdovй zбhady. Jako proи se lidй smмjн a k иemu je doopravdy umмnн a proи Bщh nмkterй vмci nedб do poшбdku anebo nedokonин. A ъplnм na prvnнm mнstм je, proи vlastnм existuje ћivot a jaktoћe musнm umшнt?

Инmћ se dostбvбm zpбtky k houbбm. Byly v tom salбtu, kterэ mi naservнrovali k novoroиnн veиeшi, a jб zase zaиal pшemэљlet o houbбch. A tak jsem si vytбhl encyklopedii a trochu si o nich poиetl. Houby jsou vlastnм plodnice, plody podhoubн. Tmavй podzemн svмta ћivэch – mнsto odumнrбnн, chorob, rozkladu, hniloby. Vмci, kterй nachбzejн svй mнsto ve svмtм tak, ћe se ћivн na rozklбdajнcн se hmotм. Kvasinky, snмtн, plнsnм, houby – moћnб jich je sto tisнc druhщ, moћnб vнc, nikdo to nevн jistм.

Jsou vљude. V pщdм, ve vzduchu, v jezerech, moшнch, шekбch, v deљќovй vodм, v jнdle a v љatech, ve vбs a ve mnм a ve vљech ostatnнch – a dмlajн si svoje. Bez hub by nebyl bochnнk chleba ani dћbбnek vнna, jakoћ ani vy ne. Chleba, vнno, sэr, pivo, pшнjemnб spoleиnost, poшбdnэ biftek, jemnй doutnнky – a ve vљem je plнseт. Houby, шнkб chytrб kniha, „jsou zodpovмdnй za rozklбdбnн organickэch lбtek a za uvolтovбnн uhlнku, kyslнku, dusнku a fosforu do pщdy a ovzduљн. Tyto prvky by jinak navћdy zщstaly v mrtvэch tмlech rostlin a zvншat a takй vљech lidн.“ Houby – prostшednнci mezi smrtн a ћivotem a opмt smrtн a ћivotem a tak poшбd dokola.

Tady se jednб o straљnou, a pшitom ъћasnou pravdu. Totiћ, ћe vљe ћije, jedinм kdyћ nмco jinйho ustoupн z cesty. Kdyћ nenн smrt, nenн ћivot. Bez vэjimek. Vљe musн pшijнt a zase odejнt. Lidй. Roky. Myљlenky. Vљechno. Kolo se otбин a starй odchбzн jako krmivo pro vмci novй.

A jб vyzobбval houby z toho novoroиnнho salбtu a jedl je ne-li s nadљenнm, tak aspoт s ъctou. Pшemэљlel jsem o tom, co odchбzн a co pшichбzн. Pomalu jsem onмmмl z poznбnн toho, иemu rozumнm, ale co nemohu vyloћit. A v tйto nбladм jsem plul do mнst, kde vidнm, ale nemohu mluvit.

V. P. MENON

byl vэznamnou postavou politickйho ћivota Indie v obdobн boje za nezбvislost na Britбnii po druhй svмtovй vбlce. Byl nejvэљe postavenэm Indem v mнstokrбlovskйm politickйm systйmu a prбvм jeho lord Mountbatten vyzval k pшedloћenн definitivnн podoby listiny nezбvislosti. Mezi ostatnнmi vщdci hnutн za nezбvislost byl Menon vэjimkou – vypracoval se sбm. Stмny jeho kancelбшe nezdobily diplomy z Oxfordu nebo Cambridge a svщj postup nemohl podpoшit kastou nebo rodinnэmi vazbami.

Byl nejstarљнm z dvanбcti dмtн. Ze љkoly odeљel ve tшinбcti a pracoval jako nбdenнk, hornнk, dмlnнk v tovбrnм, obchodnнk a uиitel. Propracoval se na ъшednнka v indickй vlбdм a jeho postup byl zбvratnэ – zejmйna dнky иestnosti a vynikajнcнm schopnostem, kterй velmi ъиinnм uplatтoval pшi prбci jak s indickэmi, tak britskэmi vlбdnнmi ъшednнky. Jak Nйhrъ, tak Mountbatten se o nмm zmiтovali s nejvyљљнm uznбnнm, jako o nмkom, kdo umoћnil, aby jeho zemм byla skuteиnм svobodnб.

Dvм vмci na nмm byly zvlбљtм nбpadnй – jakбsi rezervovanб, neosobnн vэkonnost a povмst o jeho dobroиinnosti. Pozadн toho druhйho charakterovйho rysu vysvмtlila Menonova dcera po jeho smrti. Kdyћ pшijel do Dillн, aby se uchбzel o mнsto vlбdnнho ъшednнka, vљechny jeho vмci, vиetnм penмz a dokladщ, mu ukradli na nбdraћн. Musel by se zoufalэ vrбtit domщ pмљky. V nejvмtљн beznadмji se obrбtil na starљнho sikha, vysvмtlil mu svй potнћe a poћбdal o zapщjиenн patnбcti rupiн, kterй by mu vypomohly, neћ si najde prбci. Sikh mu ty penнze dal. A kdyћ Menon poћбdal o adresu, aby mu to mohl splatit, sikh шekl, ћe Menon mб aћ do konce ћivota ten dluh splбcet kaћdйmu cizнmu иlovмku, kterэ se k nмmu v nouzi obrбtн. Pomoc pшiљla od neznбmйho иlovмka a mмla se neznбmйmu takй vrбtit.

Menon na ten dluh nikdy nezapomnмl. Ani na dar dщvмry, ani na tмch patnбct rupiн. Dcera tvrdila, ћe den pшed Menonovou smrtн pшiљel do rodinnйho domu v Bengalore ћebrбk a ћбdal o pomoc, aby si mohl koupit novй sandбle, protoћe mмl na nohou bolбky. Menon poћбdal dceru, aby z jeho penмћenky vzala patnбct rupiн a dala je tomu muћi. Byl to Menonщv poslednн vмdomэ skutek.

Tento pшнbмh mi vyklбdal иlovмk, jehoћ jmйno neznбm. Stбl vedle mм v Bombaji na letiљti u ъschovny zavazadel. Pшiљel jsem si vyzvednout zavazadla a uћ jsem nemмl indickй penнze. Zшнzenec odmнtal cestovnн љek a jб si nebyl jistэ, jestli si vиas vyzvednu vмci a stihnu letadlo. Ten muћ to za mм zaplatil – asi osmdesбt centщ – a vyprбvмl mi tenhle pшнbмh, aby nemusel иelit mэm nбmitkбm, jak ћe mu to vlastnм splatнm. Jeho otec bэval Menonovэm asistentem a nauиil se jeho dobroиinnosti, kterou pшedal svйmu synovi. A syn pokraиoval v tй tradici a cнtil se vћdy a vљude dluћnнkem vщиi cizнm lidem!

Od neznбmйho sikha k indickйmu ъшednнkovi a k jeho asistentovi, pak jeho synovi a mnм, cizinci bнlй pleti ve chvilce nepшнjemnэch obtнћн. Co se tэиe penмz, dar nebyl velkэ a moje situace takй nebyla tak zlб, ale smysl toho daru je neocenitelnэ a jб se teп cнtнm poћehnanэ a takй zadluћenэ.

Pшi mnoha pшнleћitostech, kdy jsem pшemэљlel o pшнbмhu milosrdnйho samaritбna, jsem uvaћoval, jak to asi dopadlo. Jakэ vliv mмla dobroиinnost na muћe, kterэ byl oloupen a zbit a o kterйho se samaritбn postaral? Zapamatoval si krutost lupiищ a utvбшel se jeho ћivot touhle vzpomнnkou? Nebo si zapamatoval nevэslovnou љlechetnost samaritбna a jeho ћivot se utvбшel tнmto dluhem? Co ve svйm dalљнm ћivotм pшedбval neznбmэm lidem, tмm potшebnэm, kterй potkal?

UDБLOSTН MЙHO LЙTA

byl tэden ve Weiseru v Idahu.

Moћnб se tomu dб tмћko vмшit. Protoћe jestli jste se nмkdy podнvali na mapu Idaha, tak vнte, ћe tam Weiser nenн. Ale jestli fidlбte na housle, Weiser v Idahu je centrum vesmнru. Poslednн tэden v иervnu se tam konб Velkб nбrodnн soutмћ tradiиnнch houslistщ. Jб jsem s houslemi nмco proћil, a tak jsem se tam vypravil.

Normбlnм tam ћije иtyшi tisнce lidн. Na soutмћ se z kшovin, lesщ a kopcщ vynoшн dalљнch pмt tisнc. Mмsteиko zщstбvб v provozu иtyшiadvacet hodin, fidlб se na ulicнch, tancuje se v Sнni vбleиnэch veterбnщ, grilovanб kuшata jsou v Klubu losщ a tбboшenн zdarma v prostorбch, kde bэvб rodeo.

Lidi pшijнћdмjн odevљad – houslisti z Pottsbora v Texasu, Sepulpy v Oklahomм, z Vodopбdщ na Zlodмjskй шece v Minnesotм, z Caldwellu v Kansasu, ze Tшн vidliиek v Montanм, a taky snad z kaћdйho zapadбkova, na kterэ si vzpomeтte. A dokonce z Japonska!

Kdysi na festival jezdнvali lidi z vesnice – poиestnн obиanй -, krбtkй vlasy, v nedмli do kostela, ћeny pмknм u plotny a tak. Pak se zaиali objevovat dlouhovlasн hippies. Problйm byl v tom, ћe vlasatci umмli senzaиnм fidlat. A o to tam љlo.

A tak mмsteиko vyhradilo prostory niћљнho gymnбzia mбniиkбm. A иleny poroty strиili do oddмlenй mнstnosti, kde jenom slyљн hudbu. Nevidн, jak kdo vypadб, a nevмdн, jak se kdo jmenuje – jde jenom o muziku. Jak to zhodnotil jeden starљн pбn: „Mnм je, kamarбde, fuk, jestli jseљ tшeba ъplnм nahej a mбљ v nose krouћek. Jestli umнљ hrбt, tak to mбљ u mм dobrэ. Zбleћн na hudbм, kterou hrajem.“

A tak jsem tam stбl ve Weiseru v Idahu za mмsниnнho svмtla, kolem pщlnoci, asi s tisнcovkou dalљнch lidн, kteшн spoleиnм brnkali, zpнvali a fidlali – nмkteшн pleљatн, jinн s vlasy po kolena, nмkteшн s marihuanovou cigaretou, jinн

s vysokou љtнhlou lahvн Budweiseru, nмkteшн s korбlky, jinн v popsanйm triиku, nмkomu bylo osmnбct, jinйmu osmdesбt, nмkterй mмly korzety a jinй nemмly podprsenky a hudba jako vщnм kadidla stoupala do noci ke vљem moћnэm boћstvщm pohody a dobrй vщle. A tak jsem tam stбl a ten policajt – opravdovэ nefalљovanэ weiserskэ policajt, kterэ stojн vedle mм a brnkб na bendћo (na mou duљi) – mi povнdб: „Nмkdy je na svмtм docela fajn, co?“

To teda ano, a jeљtм jednou ano. Moc.

Brnkej, brбcho, aќ ta muzika љlape.

V SAN DIEGU JE ZOO

a park pro zvншata – шнkб se, ћe nejlepљн na svмtм. Protoћe jsem vбљnivэ pшнvrћenec vљech zoo, nedбvno jsem tam strбvil celэ den. Zoologickй zahrady jsou pro dospмlй vэbornб vмc – na chvнli vбs odvedou od kaћdodennн reality.

Tak napшнklad – podнvali jste se nмkdy na ћirafu poшбdnм zblнzka? Ћirafa je nмco neskuteиnйho. Jestli existuje nмjakй nebe a jб se tam dostanu (ani za jedno bych ruku do ohnм nedбval), ale jestli ano, tak se tam mimo jinй zeptбm na ћirafy.

Holиiиka, kterб v zoo stбla vedle mм, poloћila mamince otбzku, kterou jsem si kladl taky: „K иemu to je?“ Maminka nevмdмla. Vн ћirafa, k иemu je? A chce to vмdмt? Pшemэљlн vщbec o svйm mнstм v шбdu vмcн? Ћirafa mб иernэ jazyk dlouhэ skoro sedmdesбt centimetrщ a ћбdnй hlasivky. Ћirafa nбm nemб co шнct. Jen tak si tu ћirafн.

Kromм ћirafy jsem vidмl vombata, ptakopyska s kachnнm zobбkem a orangutana. Neskuteиnй. Orangutan vypadal ъplnм jako mщj strэиek Woody. Strэиek Woody je taky dost neskuteиnэ. Patшн do zoo. Aspoт to шнkб jeho ћena. A to mм pшivбdн k myљlence, jakй by to bylo, kdyby v zoologickэch byly taky ukбzky lidн.

O tomhle jsem pшemэљlel, kdyћ jsem se dнval na lvy. Pan lev a љest lvнch dam. Ћivot v zoo vypadб moc pшнjemnм. Lvi jsou tak plodnн, ћe zoo musela kaћdou lvici vybavit nitrodмloћnнm tмlнskem. A tak lvi nedмlajн nic jinйho, neћ ћe jedн, spн, honн blechy a bez nбsledkщ se vмnujн sexu. Zoo jim poskytuje stravu, ubytovбnн, lйkaшskou pйиi, starobnн dщchod a hradн vэdaje na pohшeb. Prostм terno.

My lidй zdщrazтujeme, ћe jsme jedinб pшemэљlejнcн, hloubavб stvoшenн a prohlaљujeme napшнklad, ћe „neprozkoumanэ ћivot nemб smysl“. Ale jб sleduju, jak si ћijн ћirafy, lvi, vombati a takovб ta stvoшenн s kachnнmi zobбky, a mбm dojem, ћe bych si takovэ „neprozkoumanэ ћivot“ nechal lнbit. Kdyby mм v zoo nмkdy potшebovali, tak to zkusнm. Jб rozhodnм pшichбzнm v ъvahu jako jeden z ohroћenэch druhщ. A zkoumat mщj ћivot je obиas poшбdnб fuљka.

Pшedstavte si, ћe jdete s dмtmi kolem velkй, pohodlnй klece, zaneшбdмnй љpaиky od cigaret, koтakovэmi lahvemi a kostmi z kotlet – a tбmhle na slunниku podшimuje Fulghum se љesti krбsnэmi dбmami, posklбdanэmi kolem. A vaљe dнtм ukбћe prstem a шekne: „K иemu to je?“ A jб si zнvnu, otevшu jedno oko a шeknu: „Vћdyќ je to jedno.“ Jak шнkбm – v zoo se vбm myљlenky obvykle zatoulajн mimo realitu.

Lev, ћirafa, vombat a ti ostatnн dмlajн to, co dмlajн, a jsou to, co jsou. Daшн se jim v tй kleci a ћijн si neprozkoumanэm ћivotem. Ale bэt иlovмk znamenб vмdмt, zajнmat se a klбst otбzky. Neustбle lomcovat mшнћemi od klece existence a hulбkat „K иemu to je?“ na kameny a hvмzdy a z odpovмdн, kterй se nбm ozvмnou vracejн, stavмt vмzenн a palбce. Pшesnм to dмlбme a takovн jsme. A proto je zoo krбsnй mнsto na obиasnou nбvљtмvu, ale ћнt bych tam nechtмl.

TADY TO BYCH NAZVAL

„Zбhada Dvacбtй pбtй severovэchodnн avenue“. Vyvolбvб to tйmмш vesmнrnй asociace. Jde o to, ћe jsme jednou bydleli na samйm konci slepй ulice dlouhй dva bloky. Bylo to pod kopcem.

Tak pшedevљнm to nebyla prбvм pohlednб ulice. Chci шнct, ћe vбs rozhodnм nevyzэvala, abyste se jн projeli. Byla tak trochu ъzkб, kшivolakб a neupravenб. Dodбvka Eda Weatherse a dvoutunovka General Motors s plochou korbou jeho brбchy a starэ pшнvмs Dillsovэch tvoшily jenom ибst pшekбћkovй drбhy z dopravnнch prostшedkщ. I tak bylo vidмt z Devadesбtй pбtй aћ na samэ konec.

A na Devadesбtй pбtй taky byly dvм znaиky – kaћdб na jednй stranм ulice. Velkй ћlutoиernй znaиky. Obм шнkaly totйћ: SLEPБ ULICE. A na naљem konci ulice byla dalљн ohromnб znaиka. Иernobнlб s pruhy a reflexnнmi plochami a vљнm moћnэm. Bylo tam napsбno SLEPБ ULICE. Bylo to napsбno na konci tй ulice pшнmo uprostшed. A bylo to vidмt zdaleka.

No a pшes to vљechno lidi stejnм tou ulicн jezdili. Nejenom kousek, co vбs napadб. Ne jenom tam, kde se situace vyjasnila. Kdepak. Jeli pмknм aћ na konec, aћ k tй znaиce, tй velkй иernй s pruhy, tй, kde bylo napsбno SLEPБ ULICE.

A ten nбpis si dvakrбt nebo i tшikrбt pшeиetli. Jako by to byli cizinci a museli si to z angliиtiny pшeloћit. Podнvali se na znaиku z obou stran, aby zjistili, jestli se nedб objet. Nмkdy tam dvм tшi minuty sedмli a pшerovnбvali si to v hlavм. Pak zacouvali a pokouљeli se otoиit co nejblнћ tй znaиce. Pшi couvбnн a pokusech vejнt se mezi naљi zahrбdku, zбhon mмsниkщ zahradnнch panн Paulskiovй a ostruћinн na druhй stranм ulice, do vљeho toho trochu vjeli. Zvlбљtnн je, ћe kdyћ uћ se otoиili, nikdy neodjeli pomalu a zamyљlenм – jako by je to nмиemu nauиilo. Ne, vyrazili na plnэ plyn, jako by prchali pшed пбblem. Neexistuje na to ћбdnй pravidlo. Vљechna moћnб auta, vљechny moћnй typy lidн, za bнlйho dne i uprostшed nejhlubљн noci. Nмkolikrбt dokonce i policejnн auto a jednou hasiиi.

Jde o vrozenou skepsi nebo vrozenou blbost? Pшiznбvбm, ћe nevнm. Kamarбd psychiatr mi tvrdн, ћe je to pшнklad podvмdomй potшeby nмco popнrat – ћe kaћdэ chce, aby silnice nebo Cesta nekonиila, ale aby pokraиovala. A tak jedete, kam aћ to jde, i kdyћ zшetelnм vidнte tu znaиku. Myslнte si, ћe jste vэjimka, ћe na vбs se to nevztahuje. Jenћe vztahuje.

Jen jsem si tak шнkal. Kdybych to napsal na stroji a dal lнsteиky do krabice, kterou bych pшipevnil k tй znaиce SLEPБ ULICE a napsal tam „Vysvмtlenн, proи jste tady – zdarma. Prosнm, posluћte si. “ Kdybych to takhle udмlal, pшeиetli by si to ty lidi? Zmмnilo by se nмco? Byli by opatrnмjљн na trбvnнk, mмsниky a ostruћinн? Odjeli by pak pryи pomaleji?

Nebo jsem na vrљek toho kopce mмl dбt nбpis NA KONCI ULICE SVATYNМ – PШIJП A POZNEJ NEJVYЉЉН SMYSL ЋIVOTA. Jakэ by tohle mмlo vliv na provoz?

Kdybych to udмlal, stal by se ze mм slavnэ guru? Swami ze Slepй ulice? Pшestмhovali jsme se, a tak uћ se to nikdy nedovнm.

JEDEN ZOUFALЭ MUЋ

zaљel za svэm rabнnem. Za starэm rabнnem, moudrэm a laskavэm, jak se o to snaћн vљichni rabнni. „Rabbi,“ lomil rukama, ,,jб jsem ztroskotanec. Nejmнт pщlku z toho, co musнm udмlat, zkazнm.“

„Шekni, rabbi, prosнm tм, nмco moudrйho,“ nalйhal muћ.

Po delљнm pшemнtбnн promluvil rabнn takto: „Dobrб, mщj synu, pшedбm ti tuto moudrost: Jdi a v Almanachu The New York Times za rok 1970 se podнvej na stranu 930 a moћnб tvб mysl dojde klidu.“

„Ach,“ vzdychl muћ, odeљel a udмlal to.

A teп co naљel: pшehled celoћivotnнch prщmмrщ, dosaћenэch pшi odpalovбnн nejlepљнmi baseballovэmi hrбиi. Ty Cobb – mezi nimi ten nejlepљн pбlkaш – dosбhl za celэ ћivot prщmмr jenom .367. Ani vэsledek Babe Rutha nenн kdovнjakэ.

A tak ten muћ љel zpбtky za rabнnem a s otбzkou v hlase шekl: „Ty Cobb – .367 – o to jde?“ „Pшesnм tak,“ шekl rabbi. „Ty Cobb – .367. Z kaћdэch tшн pokusщ se trefil jednou. Dokonce nedosбhl ani .500 -tak co ty vlastnм иekбљ?“ „Ach,“ шekl muћ, kterэ si myslel, ћe je neљќastnнk k pohledбnн, protoћe v polovinм pшнpadщ neuspмl.

Teologie je ъchvatnб vмc a svatэch knih je hodnм.

JEN JSEM TAK ZROVNA PШEMЭЉLEL.

Byli jste nмkdy u nмkoho na veиeшi nebo na mejdanu nebo nмиem podobnйm a stavili jste se v koupelnм? A kdyћ uћ jste tam byli, podнvali jste se nмkdy do skшнтky s lйky? Vнte, jб jenom abychom to porovnali. Nepodнvali jste se nмkdy tak trochu kolem?

Mбm kamarбda, kterэ do dмlб poшбd. Dмlб si prщzkum na doktorбt ze sociologie. Tvrdн, ћe to tak dмlб hodnм lidн. A ani se nemusejн chystat na doktorбt ze sociologie. O nмиem takovйm se moc nemluvн – protoћe se kaћdэ domnнvб, ћe je tшeba jedinэ, kdo to dмlб, a nikdo nechce, aby si lidi mysleli, zeje nмjakэ divnэ, je to tak?

Mщj kamarбd шнkб, ћe jestli chcete o lidech znбt pravdu, zajdмte si prбvм na ono mнsto. Staин se podнvat do pшihrбdek, zбsuvek a skшнnмk v koupelnм. A mrknout se na ћupany, pyћama a noиnн koљile, kterй visн na vмљбku za dveшmi. Udмlбte si obrбzek. Kamarбd шнkб, ћe vљechny lidskй zvyklosti, nadмje, sny, smutky, neduhy a trable a dokonce i sexuбlnн ћivot – vљechno je vystavenй v tй jedinй mнstnщstce.

Шнkб, ћe lidй jsou v soukromн vмtљinou иuтata. Nejvмtљн tajemstvн lidstva jsou prэ schovanб v koutech a љkvнrбch koupelny, kam odchбzнme, abychom tam byli sami, abychom se na sebe podнvali do zrcadla, uиesali se a naиechrali, vydrbali si a vyhшebelcovali kщћi, pшipravili svб stбrnoucн, neduћivб tмla na dalљн den, abychom se oиistili a ulevili si, namalovali povrch svэch tмl a odstranili tмlesnэ pach, pшichбzнme tam meditovat, pшemнtбme o tom, co bude, a vщbec se tam snaћнme vylepљit svщj ъdмl.

Шнkб, ћe tam to vљechno je. V plechovэch krabiиkбch, lahviиkбch, tubбch, љkatulkбch a nбdobkбch. Lektvary, olejниky, masti, spreje, rщznй pшнstroje, pleќovй vody, voтavky, aparбtky, mэdla, pasty, pilulky, krйmy, vodiиky, pudry, medikamenty a rщznй nepopsatelnй pomщcky – nмkterй elektrickй, a jinй ne. Zбzraky nahromadмnй za staletн.

Kamarбd шнkб, ћe podle nмj jsou koupelny vмtљinou skoro stejnй, a tak z nich cнtн tu nбdhernou jednotu lidstva.

Nehodlбm odstartovat epidemii, kdy by se kaћdэ љќoural ostatnнm lidem v koupelnм. Ale prбvм teп jsem se љel podнvat do svй. Udмlal jsem si obrбzek. A nevнm, jestli se mбm smбt nebo plakat.

Taky se bмћte podнvat. Do tй svй. A odteпka – neћ ke mnм pщjdete, zajdмte si, prosнm, do koupelny doma. Moje je pro veшejnost zavшenб.

I KDYЋ JSEM PШНSAHAL,

ћe to nikdy neudмlбm, љel jsem na setkбnн se spoluћбky tшicet let po maturitм. V samйm srdci Texasu. Od maturitnнho veинrku jsem ty „kluky“ nevidмl.

A jeden zbмћnэ pohled potvrdil moje nejhorљн obavy. Holй hlavy, љedivй vlasy, vrбsky, tukovй polљtбшe, skvrny na pokoћce.

Stбшн. Vћdyќ my jsme teп staшн, blesklo mi hlavou. Tak brzy. A teп uћ to pщjde jenom z kopce. Rozklad, uhnнvбnн, choroby, pшedиasnэ hrob. Padla na mм ъnava. Zaиal jsem chodit pomaleji a zjevnм jsem pokulhбval. Zaиal jsem pшemэљlet o poslednн vщli a v duchu pшemнtal, co zaznн na mйm pohшbu.

Tento neklid trval tшicet vteшin. Zmizel pшi ћivй vzpomнnce na dva pбny, se kterэmi jsem se setkal to stejnй lйto v Burnsu v Oregonu na mнstм, kde zastavujн kamiуny.

Osmaљedesбtiletэ pan Fred Easter a jeho dobrэ kamarбd, dvaaљedesбtiletэ pan Leroy Hill. Jeli na kolech z Pismo Beach v Kalifornii podнvat se na rodeo do Calgary v Albertм. Sedмli takhle jednou na laviиce u plбћe, иetli si v novinбch o tom rodeu a najednou jeden z nich шekl: „Jedem tam!“ Vstali a jeli. A tak jsou tady v Burnsu v lesklэch cyklistickэch trikotech a s koly – poslednнmi vэkшiky techniky. Kdyћ jsem se pana Eastera zeptal, proи to, zasmбl se: „No, jen tak pro tu srandu, kamarбde. Tй nenн nikdy dost!“

Po pмti tisнcнch osmi stech mнlнch by mмli pшes Colorado a Velkэ kaтon v шнjnu dorazit domщ, pokud samozшejmм cestou nenarazн na nмjakй dalљн zajнmavosti. Nejedou ћбdnэ zбvod.

Odchбzel jsem od nich napшнmenэ do celй svй vэљky, krбsnэ a mladistvэ. Sestavoval jsem si seznam, co vљechno musнm udмlat a kam vљude pojedu a инm vљнm budu v letech, kterб mбm pшed sebou.

V roce 2004 mм hledejte na rodeu v Calgary. Poznбte mм podle kola, na kterйm bude napsбno DO PISMO BEACH, I KDYBYCH MМL VYPLIVNOUT DUЉI!

LETNН VEИER.

Pшednн veranda na farmм mйho dмdy. Pшi svмtle starй prskajнcн lucerny hraju jako o ћivot Starou pannu s pмti karbanнky, kterэm jeљtм nenн ani deset. Synovci a jejich kamarбdi. Jб jsem ten, kdo je hlнdб – to z mйho pohledu – a dalљн trouba, kterэ s nimi hraje karty – jak to vidн oni.

Jнme praћenou kukuшici proklбdanou hroznovэm ћelй a hбћeme do sebe panбky mlйka pшнmo z kartуnu, kterэ jde dщleћitм z ruky do ruky. Vљichni mбme kovbojskй klobouky, pшevalujeme sirky v puse jako pбrбtka a љќourбme se v zubech. To je nepsanй pravidlo – ty klobouky a pбrбtka -, иlovмk musн hrбt karty se vљн dщstojnostн.

Ti kluci jsou ostшнlenн karbanнci. Byl jsem Starб panna tшikrбt za sebou a uћ mбm v pokladnм poslednнch devмt иokolбdovэch bonbуnщ a иtyшi centy. Љidнme vљichni, jak to jen jde. Jeden ten kluk mб jeљtм jedny karty a posнlб je pod stolem. Nemщћu mu to dokбzat, ale myslнm si to. Rozhodnм, co mм zachrбnilo, abych neskonиil ъplnм oљkubanэ v rukou toho kriminбlnнka, byly mщry.

Kolem lucerny krouћilo hejno mщr. Kaћdou chvнli jedna z nich narazila do rozpбlenй lucerny, udмlalo to zzssљљљ, mщra se spбlila a zшнtila se jako stнhaиka ve љpatnйm vбleиnйm filmu. A nakonec jedna vyletмla z obмћnй drбhy do nejbliћљн pavuиiny a pavouk po nн skoиil, ovinul ji a zamotal, a vysбl z tй ubohй mщry ћivota tak rychle a nelнtostnм, ћe Starб panna zщstala nedohranб. Pшнsluљnнk zelenэch baretщ by se od toho osminohйho akrobata s jedovatou tlamou mohl nauиit nмco o љkrcenн.

Klukщm se to moc lнbilo. Povzbuzen tou vraћednou scйnou, jeden z klukщ vstal od stolu, sroloval kus novin a zaиal masakrovat zbylй poletujнcн mщry. Srбћel je ze vzduchu jako pбlkaш pшi trйninku a pak je rozmбzl na stole, aћ zbyly jen malй љmouhy a pбr zlбmanэch zbytkщ s chloupky.

Vyrazil jsem na obranu mщr. Uћ takhle je dost hroznй, ћe je ta lucerna vбbн ke kamikadzovskэm nбletщm a pavouci si z nich dмlajн zбkusek, musejн navнc jeљtм иelit mrтousщm s novinami.

„Proи ty chudбky mщry zabнjнљ?“

„Mщry jsou zlэ“ шekl on.

„To vн kaћdej,“ kшikl druhэ kluk.

„Jasnм, mщry ti ћerou љaty.“

Nebylo v mэch silбch je pшemluvit. Vљechny mщry jsou zlй. Vљichni motэli jsou hodnн. A baљta. Mщry a motэli nejsou totйћ. Mщry vбm ve tmм pokradmu ћmoulajн svetr a jsou oљklivй. Motэli se pшes den motajн kolem kytiиek a jsou krбsnн. Vщbec nevadн, co nбm dбvajн housenky mщry, jako je bourec moruљovэ, ani co dokбћou nмkteшн jedovatн motэli. S neъstupnostн, na jakou by Jan Kalvнn mohl bэt hrdэ, byly mщry zavrћeny, teп a navћdy, amen. Z ъst dнtek mщћou vyjнt moudrй perly, ale taky nesmysly.

Tak skonиila Starб panna. Zvedl jsem se a шekl jim, ћe nebudu hrбt karty s vrahouny, a oni zase jeиeli, ћe nebudou hrбt s nмkэm, kdo vyzobal vљechno ћelй, kdyћ se ostatnн nedнvali. Љel jsem spбt s myљlenkami, ћe jestli je naљe budoucnost v rukou takovэchhle maniakщ, je s nбmi zle.

Druhэ den rбno ke mnм pшiљel nejmladљн kluk s velkou mrtvou mщrou v jednй ruce a lupou ve druhй. „Koukej,“ povнdб, „ta mщra vypadб jako malinkej medvнdek, kterej mб na hlavм kшidэlka a peшн.“

„Tobм se lнbej medvнdci?“ ptбm se.

„Jo, medvнdci se mi lнbej.“

„A lнbej se ti malн lйtajнcн medvнdci s peшнm na hlavм?“

„Jo,“ шekl kluk. „Asi jo.“

A zase jsem byl Starб panna.

Иlovмk musн aspoт nмkdy na vlastnн kщћi zakusit, co hlбsб, a jestli se dнvбte na mщry zбlibnм a bez pшedsudkщ, mщћe se stбt, ћe nмkdy vбs okolnosti donutн hodnotit malй kluky trochu mнт pшнsnм. Nмkterй mщry jsou uћiteиnй -dмlajн hedvбbн. A nмkteшн malн kluci jsou rozumnн.

MЩJ DМDEИEK SAM

mi v ъterэ zavolal a chtмl, abych ho vzal na fotbal. Dмda mб rбd americkэ fotbal, jak se hraje na stшednнch љkolбch v menљнch mмstech – a jeљtм radљi mб zбpasy v osmi mezi vesnicemi. Dмda fandн amatйrщm a malэm vмcem. Nмkteшн lidй se divн, jak je moћnй, ћe љpatnэm lidem osud pшihraje nмco dobrйho, a nмkomu je zase divnй, kdyћ se hodnэm lidem pшihodн nмco zlйho. Ale mйho dмdu zajнmajн okamћiky, kdy nмkdo obyиejnэ zaћije zбzrak. I v tomhle mб nejradљi maliиkosti.

Kdyћ nмjakй bezvэznamnй druћstvo sloћenй z bezvэznamnэch hrбищ z nмjakйho zapadбkova nemб co ztratit a vypne se proti frajerщm v novэch dresech z nмjakй nуbl иtvrti, a zaиne ze svй brankovй ибry vysнlat nadzemskй pecky, a jejich vychrtlэ studentнk na ъtoиnйm kшнdle tшikrбt za sebou chytн balуn, takћe to vљechno vyhrajou – no to vбs zahшeje u srdce.

Murphyho zбkon neplatн bez vэjimky, tvrdн dмda Sam. Zdб se, ћe иas od иasu jsou vesmнrnй zбkony na chvнli pozastaveny, a nejenћe vљechno najednou vychбzн, ale dokonce jako by se tomu ani nic nemohlo postavit do cesty. A nemusн to vћdycky bэt nмco tak vzruљujнcнho jako dlouhб stшela nebo petarda, co vyhraje zбpas.

Upadla vбm nмkdy pшi mytн nбdobн skleniиka do vэlevy, devмtkrбt tam poskoиila a ani prasklinka? A pшiљli jste nмkdy po prбci k autu a zjistili, ћe jste nechali celэ den rozsvнcenб svмtla a mбte vybitou baterii, ale stojнte na kopci a nechбte svou rachotinu rozjet, a hned jak se dotknete spojky, tak to naskoин a vy v dobrй nбladм odfrинte? A uћ jste nмkdy vytбhli z psacнho stolu љuplнk, ve kterйm jsou krбmy nahromadмnй za deset let – myslнm vytбhli moc a rychle -, a prбvм kdyћ ty vмci uћ uћ vyhшezбvajн ven, aby se rozprskly po celйm pokoji, tak pod to vrazнte koleno a pozpбtku poskakujete po jednй noze a chytбte balanc jako slavnэ Zucchini a ty vмci nakonec nevypadnou? Auto, kterй vбs na kшiћovatce minulo jen o vlбsek; skleniиka s mlйkem, do kterй jste vrazili, protancuje pшes celэ stщl a pшece se nerozlije; vklad, kterэ pшece jen pokryl vбљ nekrytэ љek, protoћe byl svбtek, na kterэ jste zapomnмli, bulka na prsou, kterб nakonec byla benignн; infarkt, ze kterйho se vyklubaly vмtry; vэjimeиnм jste se na ucpanй silnici zaшadili do sprбvnйho pruhu; a na prvnн pokus jste otevшeli dveшe auta ramнnkem na љaty prostrиenэm pшednнm vyklбpмcнm okйnkem. A tak dбl a dбl a poшбd dokola.

Kdy se obyиejnэm lidem dмjн malй zбzraky, den co den. Kdy nejenћe nedoљlo k nejhorљнmu, ale moћnб se dokonce skoro ani nic nestalo, nebo jen nмco nepatrnйho zapadlo na svй mнsto. Kouzlo toho, co „mohlo bэt, ale nebylo“, a je bбjeиnй taky jednou vyvбznout se zdravou kщћн. Nadљenн z toho, co „nikdy nepшichбzelo v ъvahu, a pшece se to stalo“, a je skvмlй taky jednou uspмt navzdory vљem okolnostem. Nebo to blaho иehosi ъplnм vљednнho, kdy se nic zvlбљtnнho nepшihodilo – ћivot prostм fungoval.

Mщj dмda tvrdн, ћe dмkuje Bohu kaћdэ den, kdy se chystб do postele za to, ћe se opмt najedl a pшitom nebyl snмden. „Teп se uklбdбm ke spбnku. S klidem amatйrщ, jimћ se dostбvб tolika poћehnбnн. Dнky, Boћe, za vљe, co se zdaшilo! Amen.“

STALI SE Z NБS

katalogovн feќбci. Z mй milй ћeny a ze mne. Jak se jednou dostanete na jeden seznam, tak vбm je posнlajн vљechny. Zvlбљќ na podzim je schrбnka zahlcenб a my jimi po veиeшi u krbu posluљnм listujeme a ћasneme nad vљemi tмmi pмknэmi vмcmi, kterй nemбme a o kterэch jsme ani netuљili, ћe existujн. Zaинnб to bэt jako za starэch иasщ, kdy pшiљel nejnovмjљн Searsщv katalog a roznнtil touhu po dalљнch vмcech.

Ћena se mм zeptala, co nemбm a pшitom to doopravdy chci. Neшekl jsem jн vљechno, co mм napadlo, ale jakmile jsem se oprostil od tмch smмљnмjљнch vмcн, vиetnм sexu, obћerstvн a nevбzanй chtivosti, rozhovor se zaиal vyvнjet smysluplnмji:

Rбd bych se jeden jedinэ den dнval na svмt oиima a myљlenнm nмkoho jinйho.

Jedno letnн rбno v roce 1984 bych chtмl zaћнt jeљtм jednou pшesnм tak, jak se udalo.

Chtмl bych umмt deset cizнch jazykщ tak dobшe, abych chбpal humor jejich, pro mм cizн kultury.

Chtмl bych mluvit se Sokratem a dнvat se, jak Michelangelo tvoшн Davida.

A tak dбl a tak podobnм. Uћ vнte, kam se ten rozhovor ubнral, a mluvili jsme dlouho do noci. A nic z tмch vмcн se nedalo objednat podle katalogu. Byla to pшбnн, kterб vyslovily nostalgie a fantazie, zabalenй v krabiиkбch, ve kterэch se rodн sny.

Ale nejvнc ze vљeho, ъplnм nejvнc ze vљeho bych si pшбl ћijнcнho dмdu. Oba dva moji dмdovй jsou pro mм zбhadou. Otec mйho otce byl zastшelen v texaskйm saloonu v roce 1919. Ve stejnйm roce vyљel otec matky jednou rбno z domu a vydal se do prбce; uћ se nikdy nevrбtil. Jб stбle jeљtм nevнm proи a ti, co to vмdн, mlин. V tovбrnм na pohбdky, kterou mбm v hlavм, si pшedstavuju, ћe kdybych mel dмdu, byl by starэ, moudrэ a vskutku dщstojnэ. Tak trochu filozof, tak trochu иarodмj a mмl by v sobм nмco љamanskйho.

Zavolal by mi tenhle tэden a zeptal se mм, jestli jsem slyљel zprбvu o tй fotografii novй sluneиnн soustavy; existujнcн kolem hvмzdy dvakrбt vмtљн a desetkrбt jasnмjљн neћ naљe Slunce – hvмzdy nazvanй Beta Pictoris. A kolem tй hvмzdy je ohromnэ oblak pevnэch ибstic, takovэ kotouи o prщmмru иtyшicet miliard mil. A nмkterй ty ибstice jsou pravdмpodobnм planety. A celй to je asi padesбt svмtelnэch let od Zemм. Tam nмkde hroznм daleko. Mщj dмda by шekl, abych pro nмj pшijel, ћe se pщjdeme ven dнvat na hvмzdy a budeme si celou noc povнdat.

Vidмli bychom Venuљi a Jupiter tйmмш v konjunkci se zбшivou hvмzdou Lambda Sagittarii. Ohromnэ okшнdlenэ kщт Pegas jezdн vysoko na jihozбpadnн obloze. Mlhavэ pбs galaxie Andromedy skoro pшesnм nad hlavou. A Mlйиnб drбha se od lйta posunula a vede teп z vэchodu na zбpad. Padajнcн hvмzda by dмdovi urиitм pшipomnмla, ћe v roce 1910 vidмl Halleyovu kometu, a rozpovнdal by se, jak byl v noci z osmnбctйho na devatenбctйho kvмtna svмdkem udбlosti, kterou souиasnм sledovalo zшejmм nejvнc lidн v historii. A jak byl svмt rozdмlen na ty, kdo oslavovali, a na ty, kdo se pшi tom divadle tшбsli strachy. Musel bych dмdovi slнbit, ћe aћ se Halleyova kometa zase vrбtн, budu se dнvat za nмj.

K rбnu bychom hovoшili o Velkйm lovci Orionu, kterэ vйvodн obloze v nadhlavnнku. S hvмzdami Betelgeuse a Bellatrix, mlhovinou mнsto opasku a s hvмzdami Rigel a Saiph v nohбch ukazuje na Sirius – nejjasnмjљн hvмzdu na obloze. A povнdali bychom si o tom, ћe lidй se dнvajн na ty stejnй hvмzdy a pшemэљlejн o stejnэch vмcech uћ tak dlouho. A ћe tam nмkde nahoшe musн bэt ћivot, stejnм jako tady, a aќ uћ ty bytosti vypadajн jakkoliv, dнvajн se na nбs. Svнtнme? Zapadбme do nмjakйho obrazce – promнtnutн jejich pшedstav a ъdivu -, kterэ mб nмkdo na noиnн obloze? Dмda by шekl, ћe si tнm je jistэ. Шekl by, ћe jsme souибst иehosi fantastickйho – nмиeho ъћasnмjљнho, neћ si pшedstavujeme nebo neћ si vщbec jsme schopni pшedstavit. Шekl by, ћe bychom se na to obиas mмli zajнt podнvat, abychom v tom neztratili svй mнsto. A pak by si љel dмda lehnout.

Mщj dмda by se vбm lнbil. A шekl bych, ћe vy byste se lнbili jemu. Pшeju mu vљechno nejlepљн ke Svбtku dмdeиkщ, aќ je kdekoliv. Kdybyste ho nмkdo vidмl, jdмte se s nнm nмkdy veиer podнvat na hvмzdy.

A шeknмte, ћe mu vzkazuju, jak bych byl moc rбd, kdyby na vбnoce pшiљel domщ.

KDYЋ VБM POVНDБM

o svйm dмdovi, cнtнm se trochu nesvщj. On existuje i neexistuje – podle toho, co je „skuteиnost“. Moћnб teп nevнte, co si o tom myslet. Jб teda nevнm. Domnнvбm se, ћe touћit po nмиem tak silnм, aћ se to nмkde v koutku vaљeho srdce stane skuteиnostн, je celkem neљkodnй. Picasso шekl: „Vљechno, co si dokбћete pшedstavit, je skuteиnй.“ A jб tomu rozumнm.

Vћdyќ my si tak trochu vymэљlнme vљechny pшнbuznй. Otce, matky, bratry, sestry a vљechny ostatnн. Zvlбљќ, kdyћ uћ neћijн, nebo jsou daleko. Vezmeme si to, co znбme, coћ stejnм nikdy nenн celб pravda, pшidбme to k tomu, co potшebujeme a co si pшejeme, a seљijeme z toho takovou rodinnou pokrэvku, do kterй se zabalнme na gauиi ze svэch myљlenek.

Dokonce si vymэљlнme sami sebe a mнchбme to, co jsme, s tнm, co si pшejeme, a vznikб to, co z nбs musн bэt. Nevнm, proи to tak bэt musн, aleje to tak. Иlovмku pomщћe, kdyћ to vн. Kdyћ pшemэљlнm o dмdovi, kterйho bych si pшбl mнt, chystбm se na dмdu, jakэm bych sбm rбd byl. Vychбzнm z toho, jakэ jsem, a snaћнm se, aby to, co teprve pшijde, bylo co nejlepљн. Je to pшнprava.

Nмkdy, a nebude to dlouho trvat, jedno dнtм zavolб „dмdo“ a jб budu vмdмt, co mбm dмlat.

JEDNA ЋENA

mi na dlouho vnesla poшбdnэ neklid do duљe. Ona mм ani neznб, ale poшбd se mi motб do vмcн. Mбme velmi mбlo spoleиnйho. Je to starб ћena, Albбnka, kterб vyrostla v Jugoslбvii; je шнmsko-katolickб jeptiљka, kterб v bнdм ћije v Indii. Nesouhlasнm s nн v zбkladnнch otбzkбch kolem kontroly porodnosti, mнsta ћen ve svмtм a v cнrkvi a љtvou mм jejн naivnн prohlбљenн o tom „co chce Bщh“. Ta ћena stojн mezi rozpornэmi nбzory a silami, kterй utvбшejн osud lidstva. Dohбnн mм k љнlenstvн. Rozruљнm se, kdykoliv zaslechnu jejн jmйno, pшeиtu si jejн slova nebo spatшнm jejн tvбш. Jб o nн ani nechci mluvit.

V ateliйru, kde pracuju, je umyvadlo. Nad umyvadlem je zrcadlo. Kaћdэ den se na tomhle mнstм nмkolikrбt zastavнm, abych se dal do poшбdku a podнval se na sebe do zrcadla. Vedle zrcadla je fotografie tй zneklidтujнcн ћeny. Vћdycky, kdyћ se do zrcadla podнvбm na sebe, dнvбm se takй do jejн tvбшe. V tй jsem toho spatшil vнc, neћ dokбћu vypovмdмt; a dнky tomu, co vidнm, chбpu vнc, neћ mщћu vypovмdмt.

Fotografie je z desбtйho prosince 1980 z Osla v Norsku. Stalo se tam tohle: Malб shrbenб ћena ve vybledlйm modrйm sбrн a seљlapanэch sandбlech pшevzala cenu. Z rukou krбle. Cenu financovanou z odkazu muћe, kterэ vynalezl dynamit. Ve velkйm honosnйm sбle, plnйm sametu, zlata a kшiљќбlu. Obklopenб vzneљenэmi a slavnэmi lidmi ve slavnostnнch иernэch oblecнch a elegantnнch rуbбch. Pшihlнћejн bohatн, mocnн, vynikajнcн a talentovanн lidй tohoto svмta. A tam uprostшed veљkerйho dмnн je drobnб ћena v sбrн a sandбlech. Matka Tereza z Indie. Sluћebnice chudэch, nemocnэch a umнrajнcнch. To ona pшebнrб Nobelovu cenu mнru.

Ћбdnэ љбh ani prezident, krбl, generбl, vмdec иi papeћ; ћбdnэ bankйш, ћбdnэ kartel ani obchodnн иi ropnб spoleиnost, ani ajatollбh nemajн v ruce klни k takovй moci, jako ona. A nikdo nenн tak bohatэ. Protoћe ona mб nepшemoћitelnou zbraт proti zlu na tйto zemi – laskavй srdce. A takй mб nepшebernй bohatstvн tohoto ћivota – bohatstvн soucitnй duљe.

Prosekat se pшнkrovem nenapravitelnйho cynismu a mнt na to jedinэ nбstroj – neъstupnou lбsku; ukбzat cestu, jak lйиit rбny lidstva; pшevйst pшнbмh milosrdnйho samaritбna do reality; a ћнt tak pravdivэm ћivotem a zбшit z postrannнch uliиek Kalkaty – to vљe vyћaduje odvahu a vнru, jeћ si v sobм nepшiznбme, ale bez nichћ nemщћeme ћнt.

Neumнm jejн jazyk. A pшesto ke mnм promlouvб jejн ћivot velice jasnм. Mбm pocit, ћe mм kбra a zбroveт mi ћehnб. Nevмшнm, ћe jeden иlovмk na tomto svмtм hodnм dokбћe. A pшece tam v Oslu stбla a pщsobila na okolnн svмt. Nevмшнm v jejнho Boha. Ale zahanbuje mne sнla jejн vнry. A vмшнm v Matku Terezu.

Prosinec v Oslu. Poselstvн svмtu v dobм vбnoc je poselstvн pokoje. Ne pokoje dнtмte, kterй kdysi dбvno spalo v jesliиkбch. A uћ vщbec ne pokoje, kterэ si spojujeme s vydatnou veиeшн a љlofнkem u krbu pмtadvacбtйho prosince. Ale pokoje nezlomnйho, vitбlnнho a ћivotodбrnйho, kterэ vychбzн z pozoruhodnйho gesta, jeћ jedna prostб ћena ve vybledlйm sбrн a odшenэch sandбlech toho veиera udмlala. Pokoj duљe, kterэ pochбzн z poшбdnйho kusu prбce.

O nмkolik let pozdмji na velkй konferenci kvantovэch fyzikщ a mystikщ rщznэch nбboћenskэch smмrщ v hotelu Oberoi Towers v Bombaji, jsem tu tvбш spatшil znovu. Stбl jsem u boиnнch dveшн v hotelovй hale a najednou jsem ucнtil, ћe nмkdo je vedle mne. Stбla tam ona. Sama. Pшiљla promluvit na konferenci jako host. Podнvala se na mм a usmбla se. Jeљtм dnes vidнm jejн obliиej.

Vyљla na tribunu a posunula poшad jednбnн z intelektuбlnнho bбdбnн k morбlnн aktivitм. Zkoprnмlйmu publiku pevnэm hlasem sdмlila: „Nemщћeme dмlat velkй vмci, pouze malй vмci s velkou lбskou.“

Rozpory mezi ћivotem a vнrou jsou u nн na rozdнl ode mne zanedbatelnй. A zatнmco jб se potэkбm s pocitem marnosti nad bezmocnostн jedince, ona rovnou zaиne svмt mмnit. Zatнmco jб touћнm, abych mмl vнce prostшedkщ a vмtљн moћnosti, ona vyuћнvб to, co mб, a dмlб, co v danэ okamћik mщћe.

Zneklidтuje mne, vyvбdн z rovnovбhy, zahanbuje. Co to je – co ona mб a jб ne ? Jestli kdy bude skuteиnэ pokoj na tйto zemi, rбj pro lidstvo, bude to zбsluhou ћen, jako je Matka Tereza. Pokoj nenн nмco, po иem touћнte, ale nмco co, vytvбшнte, na иem pracujete, co jste a co rozdбvбte!

MЩJ OBLНBENЭ KONEC KNIHY

je ћбdnэ konec. Tak jak James Joyce konин svщj romбn Plaиky nad Finneganem – uprostшed vмty, bez interpunkce иi vysvмtlenн. Nмkteшн odbornнci se domnнvajн, ћe poslednн slova navazujн na neъplnou vмtu, kterou kniha zaинnб, инmћ Joyce naznaиuje nekoneиnэ kolobмh. Doufбm, ћe to tak je. Lнbн se mi to. Ale Joyce to nikdy neшekl. Zбvмr si mщћe kaћdэ udмlat sбm.

V menљнm mi to vљechno pшipomнnб hodiny, kterй jsem strбvil pokusy o vyprбvмnн pohбdek mйmu nejstarљнmu synovi pшed spanнm. Jeљtм jsem z pusy nedostal ani zaибtek a uћ chtмl vмdмt, co se stalo pшed tнm, neћ pшнbмh zaиal, a jak asi tuљнte, bez ohledu na to, jak byl konec pшнbмhu definitivnн a apokalyptickэ, ze tmy se prosebnм ozval rozespalэ knнkavэ hlбsek: „A co se stalo pak, tati?“

Na zaибtku tйhle knihy jsem psal o dotazu z literбrnн agentury, kterэ toto vљechno spustil: Nemбm napsanйho jeљtм nмco jinйho? Ano. Mnohem pozdмjљн dotaz znмl: A jeљtм nмco? Odpovмп je zase ano. Jeљtм hodnм. A psanн pokraиuje, jako pokraиuju i jб.

Ale teп nastal okamћik zastavenн. Jestliћe tkanina ћivota je skuteиnм bezeљvб, tkalci pшesto musejн nмkdy spбt.

Pшнљtм vбm povнm o ћбbбch, sleиnм Emily Phippsovй, o nбpisu v obchodм v Pocatellu v Idahu, nejkatastrofбlnмjљн svatbм vљech dob, o шeckйm rиenн asbestos gelos (neutiљitelnэ smнch), o Armбdм spбsy, muћi, kterэ tehdy vмdмl, co vн teп, o nejmenљнm cirkuse na svмtм, pravdм o stшednнch љkolбch, a o chvнli, kdy postel hoшela, kdyћ jsem si do nн lehal, a

PO PМTI LETECH

„Co se stalo s moшskou pannou?“

„Dirigoval jste nakonec tu Beethovenovu Devбtou?“

„Nemбte nejnovмjљн vэsledky stejkovйho vэzkumu?“

„Stal uћ jste se dмdeиkem?“

Takovйhle otбzky mi иtenбшi tйto knнћky иasto kladou. Skoro vљechny ty pшнbмhy majн pokraиovбnн, a tak se s vбmi rбd podмlнm o to, co vнm. Ale nejdшнv odpovнm na otбzku, kterou dostбvбm nejиastмji: „Jsou vaљe pшнbмhy pravdivй – vystupujн v nich skuteиnй osoby?“

Jб nepнљu prуzu. A takй nelћu. Ale nмkdy si vymэљlнm nutnй skuteиnosti. Nмkdy trochu pшehбnнm, abych nмco zdщraznil. A nмkdy spojнm dva dobrй pшнbмhy, kterй si jsou podobnй, v jeden jeљtм lepљн. Иasto musнm mмnit jmйna a detaily, kterй by toho hodnм napovмdмly – chrбnнm tak soukromн lidн, o nichћ pнљu.

Jeden pшнklad za vљechny. Vzpomнnбte si na љevиe, kterэ mi do mokasнnщ dal иokolбdovй suљenky? Nic jsem si nevymyslel. Ale ten pбn si nepшбl, abych uvedl jeho skuteиnй jmйno, a tak jsem mu dal jmйno Eliбљ Schwartz – patшн jinйmu иlovмku, kterйho takй obdivuju. A mimoto – jmйno toho љevиe bylo tak nepravdмpodobnй, ћe by tomu nikdo nevмшil. Jmenoval se Eli Angel, tedy Andмl.

Eli vloni zemшel, a jб vбm teп o nмm mohu povмdмt vнc. Byl to љpanмlskэ Ћid z ostrova Malta. Velmi vzdмlanэ -hovoшil pмti jazyky. Љtмdrэ muћ, kterэ pomбhal uprchlнkщm, jako byl sбm, usadit se v novй zemi. A v Seattlu si ho ve иtvrti, kde bydlel, velmi vбћili za drobnй dщkazy pozornй laskavosti.

Moje ћena nбhodou znala Eliho ћenu. Po jeho smrti, kdyћ bylo panн Angelovй vљelijak, se jн moje ћena zeptala, jestli vн o tom pшнbмhu ze Љkolky. Nevмdмla. A tak jн to moje ћena nahlas pшeиetla a takй jн шekla, kolik lidн po celйm svмtм teп jejнho manћela znб. To nejlepљн z Eliho Angela ћije dбl. Panн Angelova byla moc rбda.

Nedбvno jsem si Љkolku pшeиetl – od zaибtku do konce. Udмlal jsem to poprvй od dokonиenн tй knнћky pшed pмti lety. A pшi psanн jsem si dмlal poznбmky. Teп se o nм s vбmi podмlнm – je to doplnмnн ћivotщ postav z tйto knihy, a mйho ћivota taky.

Jeљtм stбle doma pomбhбm s prбdlem. Ze stejnэch dщvodщ jinн lidй plejн zahrбdku nebo uklнzejн kredenc v kuchyni. Je to jednoduchэ a jasnм vymezenэ ъkol, jenћ mб zaибtek a konec, je takovou protivбhou nekoneиnм sloћitэch vмcн, kterй se v mйm ћivotм odehrбvajн.

Mбm slabost na rщznб balenн, a tak jsem zkusil i pracн prбљky legraиnм nazvanй Sekби, Sнla, Pшнboj a Poшбdnб љpнna. Ale nakonec jsem se stejnм vrбtil k Radosti. Vэbornй je, ћe skoro vљichni vэrobci uћ pшeљli na ekologii. Je to pokrok.

A takй ћehlнm koљile. Jak a proи ћehlнm koљile, vysvмtluju v knнћce Moћnб, moћnб ne, kterб v listopadu 1993 vyљla v Odeonu.

Co se tэиe pavouиka – zjistil jsem, ћe se to dб zpнvat na kousek melodie Уdy na radost z Beethovenovy Devбtй symfonie. Ta dvм hudebnн dнla se vztahujн k tэmћ vмcem -k neutuchajнcнmu dobrodruћnйmu duchu, pavoukщ i lidн.

A jб tu vэteиnou hudbu nakonec skuteиnм dirigoval – pшed dvмma roky s Minneapoliskэm komornнm symfonickэm orchestrem. Byl to zбћitek jeљtм o dost lepљн, neћ jsem doufal. I o tomto neuvмшitelnйm dobrodruћstvн pнљu v Moћnб, moћnб ne.

Nмkdo pшeloћil pшнbмh toho ovdovмlйho ruskйho vojбka, Nikolaje Pestrecova, a poslal to Gorbaиovovi. Gorbaиov pak napsal, ћe i on tak moc miluje svou ћenu a ћe se postarб, aby se ten pшeklad k Pestrecovovi dostal.

Obalovanэ stejk – zajнmalo by mм, jak to pшeloћili do jinэch jazykщ. Vloni na podzim mi zatelefonoval jeden cesќбk, kterэ zkontroloval vљechny podniky, o nichћ jsem se zmнnil. Mмl иerstvй informace. V nмkterэch se poшбd jeљtм vaшн, ale jeden z nejlepљнch zavшel hygienik. Nejspнљ v tй skvмlй љќбvм naљli nмco neиistйho. Ten pбn mi шekl, ћe si prэ tamnн љtamgasti teп myslн, ћe uћ znajн tajemstvн љйfa kuchynм.

Chtмl jsem mнt jistotu, ћe dмlnickб varianta obalovanйho stejku bude vћdycky na dosah, a tak jsem se domluvil se svou oblнbenou hospщdkou v Seattlu. (Jmenuje se to Kщlna a je to na Zбpadnн Elliotovм avenue v инsle 350. Mщћe se tam chodit v triиku, na parkoviљti vбs nepшepadne lokaj a po nбsilnнcнch ani stopy. Na zdi tam majн nбpis „Ъchylбci musн bэt na vodнtku.“)

Na jнdelnнm lнstku na veиer tam majн Speciбlnн modrэ talнш kapitбna Љkolky. Je to obalovanэ stejk pro labuћnнky. Kvalitnн poшбdnм uleћelэ, libovэ stejk z New Yorku, rozkrojenэ podйl a otevшenэ jako kniha, naklepanэ, namoиenэ v rozљlehanйm vajниku, opepшenэ, obalenэ v mouce a strouhance (z kynutйho peиiva) a ogrilovanэ do zlato-hnмda (z kaћdй strany devadesбt vteшin) na horkйm grilu pomazanйm troљkou mбsla a vэpeиky slaniny. Na talнш se kromм stejku uћ vщbec nic nevejde. Vљechny pшнlohy se podбvajн na extra talншнch -jsou to rohlнky, polйvka nebo salбt, bramborovб kaљe nebo hranolky, kukuшice nebo zelenй fazolky, miska se smetanovou omбиkou a иerstvй ovoce podle roиnнho obdobн nebo zбvin s pudinkem. Kбvy nebo ledovйho иaje co hrdlo rбин. Pбrбtko, peprmintovэ bonbуn, bбjeиnб spoleиnost a pusa od servнrky. $ 8,50.

(Nezapomeтte na poшбdnй spropitnй.)

Samozшejmм si uvмdomuju, ћe kdyћ takhle budete jнst, tak umшete. No a co? Kdyћ takhle jнst nebudete, tak umшete taky. Tak proи aspoт neumшнt љќastnэ?

Mб lбska k pampeliљkбm pшivolala sluљnou hromбdku dopisщ. Byl mezi nimi i recept na pampeliљkovй vнno. Pшed sto lety se v Americe bмћnм dмlalo, ale pokud je mi znбmo, tak koupit se dб jedinм v Amana Colonies ve stшednн Iowм, na jihozбpad od Cedar Rapids. Musнte se tam ale dostavit osobnм. Ovљem pampeliљkovй vнno si mщћe kaћdэ udмlat sбm.

Hned na zaибtku jedna praktickб rada – jestli to s vэrobou vнna myslнte vбћnм, tak nejdшнve zajdмte do mнstnнho obchodu za odbornнkem na domбcн vэrobu kvaљenэch nбpojщ. Ten vбm vysvмtlн, co je k tomu potшeba a jak rщznм se to dб udмlat. Jestli tam nezajdete pшi prvnнm domбcнm pokusu, tak pшi druhйm uћ pak urиitм.

Nбsleduje mщj recept na pampeliљkovй vнno – bude ho asi galon, tedy necelй иtyшi litry. Nachystejte si veљkerй nбиinн. Vљechno si poшбdnм rozvrhnмte. Rozmyslete si napшнklad, jak a kde pшivedete do varu vodu do љestigalonovйho hrnce.

Za pмknйho dubnovйho nebo kvмtnovйho dne nasbнrejte asi љest litrщ kvмtщ pampeliљky. Pampeliљky se nemajн mэt, coћ zбroveт znamenб nesbнrat je v mнstech, kde pouћнvajн pesticidy nebo umмlб hnojiva. To je dщleћitй.

Dejte pampeliљky do љestigalonovйho hrnce (asi 22 litrщ). Zalijte pampeliљky vaшнcн vodou a pшes hrnec dejte fбиovinu nebo muљelнn. Pшes noc nechtм pampeliљky mбиet. Druhэ den obsah slijte pшes cednнk a pak jeљtм jednou pшes muљelнnovou lбtku, aby byla tekutina ъplnм иirб. Pak ji nalijte zpбtky do hrnce, pшidejte pмt na plбtky nakrбjenэch citrуnщ, pмt nakrбjenэch pomeranищ, kilo ћlutэch rozinek, dva balниky kvasnic na vэrobu domбcнho vнna a dvм a pщl kila nerafinovanйho cukru. Poшбdnм vљechno promнchejte. Dejte hrnec do teplй mнstnosti, kde nenн prщvan, a pшikryjte ho иistou utмrkou. Jednou dennм po celэ tэden, nebo dokud to nepшestane bublat, obsahem hrnce zamнchejte. Kaћdэ den takй z hladiny stбhnмte pмnu. Den иi dva nechtм sedimenty klesat ke dnu. Pak vнno stoиte do иistэch lahvн. Pouћijte korkovй љpunty nebo lбhve se љroubovacнm uzбvмrem. Do prosince uloћte lбhve na chladnйm, suchйm mнstм. Mщћete vљechno vypнt bмhem prvnнho roku, ale vнno klidnм vydrћн i nмkolik let a иasem bude stбle lepљн.

Napiљte na lбhve datum, kdy jste pampeliљky natrhali, a takй, jakй bylo v tu dobu poиasн. Ve vнnu tak bude ukryta vzpomнnka na jaro. Pampeliљkovй vнno je bбjeиnэ dбrek. Vнno by mмlo bэt иirй a teple ћlutй – asi jako pмknэ dubnovэ den, v nмmћ byl jeho poибtek. Rada zkuљenйho: otevшete jednu nebo dvм lбhve a ochutnejte, jeљtм neћ zaиnete vнno rozdбvat. To jen tak pro jistotu – jestli se vбm vнno povedlo.

Vэroba vнna je umмnн. Teprve po tшech sezуnбch budete takovн mistшi, ћe vнno uћ vћdycky bude aspoт poћivatelnй. Ale aќ uћ bude kvalita vэslednйho produktu jakбkoliv, rozhodnм zaћijete bбjeиnй okamћiky.

Kdyћ jsem odchбzel ze svй farnosti, dostal jsem od svйho sboru dva dбrky. Tнm prvnнm byl kus trбvnнku hned vedle budovy cнrkevnн љkoly, kterэ bude permanentnм vyhrazenэ pro pampeliљky. Druhэm dбrkem byly prvotшнdnн hodiny s kukaиkou.

Teп ke kousku o hщlce. Jednou odpoledne mi zavolala sekretбшka generбlnнho шeditele jednй rozhlasovй a televiznн stanice. Jeho ћivot byl mнrnм шeиeno chaotickэ, a tak mu zamмstnanci dali vэbavu k leљtмnн hщlky. Ten pбn na vyuћitн dбrku nemмl иas. Spojili se proto se mnou a prosili mм, abych mu zavolal a zeptal se ho, proи jeљtм nemб hщlku vyleљtмnou. Moc rбd jsem se do tй legrace zapojil. Шekl jsem mu, ћe jsem inspektor pшes leљtмnн hщlek a zajнmб mм, co ho od jeho ъkolu odvбdн. On nevмdмl, co by mi шekl. Nмkde tu hщlku v nepoшбdku svй kancelбшe zaљantroиil. A za mмsнc mi pak pшiљla fotografie – ten muћ se na nн smмje a drћн vyleљtмnou hщlku, jak by rybбш drћel svщj parбdnн ъlovek.

„Jakб je vaљe oblнbenб povнdka?“ To je velmi иastб otбzka. Odpovмп znн, ћe mбm rбd tйma, jehoћ jsem se ve svэch knihбch dotkl na nмkolika mнstech. Tady ve Љkolce je to v povнdce o moшskй pannм, o Larrym Waltersovi a o Matce Tereze. V knнћce Uћ hoшela, kdyћ jsem si do nн lehal o tom pнљu v pшнbмhu Hanse Babblingera a vљech tмch, kteшн touћн lйtat. V Ach jo je zase Norman, љtмkajнcн a tancujнcн prase. A v Moћnб, moћnб ne ten nбmмt pokraиuje v pшнbмhu o neznбmйm violoncellistovi.

Tнm tйmatem je promмna. Lidskб touha zaujmout v celkovйm schйmatu smysluplnй mнsto – touha tak silnб, ћe vyъstн v иin, kterэ promмnн nejen vlastnн ћivot, ale i ћivoty ostatnнch.

Chceme to skoro vљichni. Skoro vљichni jako ta moшskб panna шнkбme: „A co jб? Udмlejte pro mм mнsto!“ Nikdy mм nepшestane udivovat, kdyћ si ъplnм obyиejnн lidй sami pomohou vlastnн odvahou a pшedstavivostн.

Kdyћ uћ mluvнme o moшskй pannм. Jmenuje se Diana, a kdyћ se brala o svoje mнsto ve hшe obrщ, иarodмjщ a skшнtkщ, nebylo jн jeљtм ani љest. Teп je jн љestnбct a je to vysokб, љtнhlб, krбsnб a inteligentnн gymnazistka, kterou иekб maturita. Parбdnн moшskб panna.

Hong Duc, kolednнk, kterэ mi vyhroћoval slovy „koledu nebo nмco vyvedu“, je teп prэ na technice. Doufбm, ћe jednнm z jeho pшedmмtщ tam je taky hudba.

Matka Tereza jeљtм ћije a peиuje o ћal tohoto svмta. Ъdajnм mб zhorљujнcн se srdeиnн chorobu. Ale se srdcem ona ћбdnй problйmy nemб – jejн srdce je z ryzнho zlata.

Hospodu Buffalo uћ zavшeli, ale ve stejnй ulici teп jsou hospoda New Melody a taky Tanинrna. Patшнm mezi jejich tichй spoleиnнky.

Uћ mбm vnouиata. Tшi. O vнkendech to u nбs doma vonн po dмtskйm zбsypu firmy Johnson‘s. Ve vљech mэch knнћkбch jsou umнrnмnй dмdeиkovskй historky. Ибsteиnм proto, ћe инm jsem starљн, tнm vнc za sebou vнdбm krбиet dlouhй procesн, kterй jб uћ nevedu. A tak se nadбle vбћnм zamэљlнm nad svou ъlohou v tom prщvodu.

Tнm chci naznaиit, ћe svoje krйdo – shrnutн mй vнry -poшбd jeљtм pшepracovбvбm. Krйdo ze љkolky bylo jen jednou etapou celйho procesu. V nбsledujнcнch knнћkбch jsou etapy dalљн.

Moje psanн je kronikou mйho skuteиnйho ћivota. Vedu si ъиty. Nekoneиnэ denнk se nбhodou dмlн na jednotlivй knнћky, kterй se nмjak jmenujн, ale tak to prostм chodн ve vydavatelskйm svмtм. Ve skuteиnosti je to jeden ћivot a jedna kniha.

Kdysi jsem si myslel, ћe zбleћн na tom, aby slova pшesnм pasovala. Dnes vнm, ћe slova nikdy nebudou ъplnм pasovat. Kvalitnн ћivot nikdy nepшestбvбme stavмt. Ve svэch pмtapadesбti rozhodnм nemбm chuќ s nмkэm diskutovat o jeho syntaxu a metaforбch. Co dмlбme, je dщleћitмjљн, neћ to, co mбme na jazyku. Na krйdech nezбleћн – ukaћ mi, jak ћijeљ. Ukaћ a vyprбvмj. Vщbec nejdщleћitмjљн je poctivost. Chci – a moc doufбm, ћe tomu tak je -, aby ћivot, o nмmћ pнљu, se neliљil od toho, kterэ ћiju.

Robert Fulghum – Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské škole

Popis:
Záznam besedy na mezinárodním diskusním fóru Meltingpot 2016, moderuje: Petr Vizina.

Leave a Reply