Kniha Vyhoďme ho z kola ven (Ken Kesey)

Kniha Vyhoďme ho z kola ven (Ken Kesey)

Kniha Vyhoďme ho z kola ven (Ken Kesey) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Vyhoďme ho z kola ven (Ken Kesey)
  • Elérhető fájlok: Kniha Vyhoďme ho z kola ven (Ken Kesey).pdf, Kniha Vyhoďme ho z kola ven (Ken Kesey).epub, Kniha Vyhoďme ho z kola ven (Ken Kesey).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Vyhoďme ho z kola ven

kniha od: Ken Kesey

Jedna z knih, u kterých nevím zda je lepší kniha nebo film.

Knihu jsem přečetla před návštěvou divadelního zpracování, které bylo opravdu výborné. A stejně tak kniha, příběh vyprávěný očima indiána náčelníka Bromdena není lehkým čtením, přesto za přečtení rozhodně stojí. Život v ústavu duševně chorých, mašinérie systému a excelentní konec s přesahem. Vzhledem k tomu, že na film jsem slyšela pouze kladné ohlasy, jeho shlédnutí se bránit nebudu.

Dokonalá kniha a dokonalej film o naprosto nedokonalém systému, ať už je to ústav pro choromyslné nebo jiná instituce, která nad osudem člověka a jeho svobodou přebírá moc. Vím, že psychiatři tuto knihu nemají rádi a my čtenáři si o to víc můžeme mnout ruce nad tím, že něco podobného krátkodobější zaměstnanec na psychiatrii, mladý Ken Kesey, napsal. Napsal to fantasticky a byl to skvělej spisovatel, ale že by alespoň částečně nevycházel z toho, co zažil, odposlouchal a viděl, tomu nevěřím. Kniha ze života, kde se vše nemusí brát doslova a v níž se dá číst mezi řádky, je právem skvostem světové literatury.

Ačkoli je téma i jeho podání velmi zajímavé, kniha mi ve skutečnosti moc nesedla. Zhruba první třetinou jsem se musela vyloženě prokousat, pak se děj s příchodem McMurphyho začal více rozjíždět. Nicméně závěr, ať už jej očekáváte nebo ne, vás stejně srazí na kolena.

“He knows that you have to laugh at the things that hurt you just to keep yourself in balance, just to keep the world from running you plumb crazy.”

Fantastická kniha hlavně o myšlenkách, perfektní film zejména o akci. Poprvé jsem to četl roku 1977 ve slovenštině pod názvem “Dlho som bol preč”.

Jeden, dva, tři – my jsme bratři – kterej je to mezi námi – co si zalez do tý slámy – ten, ten nebo ten – vyhoďme ho z kola ven!

Když jste viděli film, který se dostane do Vaší mozkové kůry a nezapomenete na něj snadno, pokud jste entitou emocionální a společenskou, rozhodně neodložíte stranou ani knižní (primární) zpracování, které je opravdovou literární pochutinou o tom, jak člověk dokáže člověka dostat skrze povolený systém až na dno. Společnost opatruje svoji důležitost a netoleruje žádné patologické výstřelky.
S jistým úsměvem na jeden koutek zjišťuji, že Kessey je zřejmě posedlý funkčnosti/polofunkčnosti společnosti, do které se naváží tím nejlepším způsobem. Jako neutrální postava, která popisuje, co vidí (snad).
Kniha je protkána tolika postavami, že doporučuji pro přehlednost udělat si seznam. Postupně na všechny narazíte a dojde Vám, kdo je důležitější než jiní. I když těchto vyplňujících postav jen tam jen pár.
Humor je v knize vylíčen dle následující ukázky: ” Kámo, jmenuju se McMurphy a moc nerad vidím, když se dospělej chlap plácá ve vlastní vodě. Proč si pod sebou nevyztřeš.?” nebo “McMurphymu dali ten týden ještě tři další. Sotvaže se z jednoho šoku probral a do oka semu zase vrátila jiskra, přihrnula se slečna Ratchedová s doktorem a ptali se ho, jestli je už připraven čelit svému problému a vrátit se na oddělení k dalšímu léčení. . Odpověděl, že je mu líto, že může na oltář vlasti položit jen jeden život, a ať mu třeba políbí jeho růžovou prdýlku, ale on se stejně nevzdá a tuhle zatracenou loď neopustí. . Přemlouval jsem ho, aby jí šel na ruku a vyhnul se tak dalším šokům, ale akorát se zasmál a povídal ale hovnajs, vždyť mu jenom nabíjej baterie a ještě k tomu zadara.”
A kromě humoru se dozvíte plno informací, jako co bylo povážováno za to, “být v mlze” nebo co jsou to močáky nebo jiné, třeba ještě dnes používané psychologické manýry.
Kiha o tom, že vnést do systému změny a být nespoutaný se prostě nevyplácí, když proti sobě máte někoho, kdo se považuje za opravitele a ještě k tomu je čistě konzervativní. Tak to je a tak to bude.

Do první poloviny bych knize dala 3*, děj se táhnul a musela jsem se ke čtení téměř nutit, nedokázala jsem do knihy zakousnout. Ale od druhé poloviny má kniha 5*. Je to dokonalé. Výprava na lodi, mejdan, smrt.

Ken Kesey – Vyhoďme ho z kola ven

Kenneth Elton “Ken“ Kesey (1935-2001)

Dílo:

Vyhoďme ho z kola ven

Žánr:

  • román z prostředí psychiatrické léčebny, který je podobenstvím o životě v moderní společnosti a také úvahou o hranici mezi šílenstvím a „normálností“

Kompozice:

  • chronologická
  • reálné prostředí léčebny v USA
  • ich forma
  • chronologické vyprávění Bromdena s retrospektivními pasážemi (vzpomínky na dětství)
  • rozděleno do 4 kapitol bez názvů

Jazyk:

  • ich forma
  • každá postava má trochu jiný jazyk, protože ten dokresluje její charakter; často vulgarismy, nespisovné výrazy, i lékařské termíny

Bromden

  • bohatá slovní zásoba
  • ovlivněno jeho chorobou (vymyšlená pojmenování jako Kombajn, mlha…)

McMurphy

  • směs různých podob jazyka, slang, argot, nářečí, nespisovný jazyk, vulgarismy

Velká sestra

  • spisovný
  • uhlazený jazyk
  • nikdy nepoužívá vulgarismy ani nespisovné výrazy

Postavy:

Bromden

  • syn indiánského náčelníka, jejich země byla zaprodána a Bromden jako mladý chlapec psychicky zničen, což z něho udělalo slabého, nemocného muže (i přestože měří asi 2 metry a má neuvěřitelnou sílu), hluchoněmý se „naučil“ být kvůli tomu, že byl během svého života vždy ignorován a přehlížen

Randle McMurphy

  • naprosto odlišný člověk, irský rváč, rebelant, profesionální karbaník, za výtržnosti poslán na farmu, kde byla těžká práce a tak se nechal prohlásit za psychopata, aby nemusel pracovat, vůdce revoluce na oddělení, nenechá se zlomit až do posledního okamžiku

Vrchní sestra Ratchedová

  • řídí celé oddělení, nastoluje řád, navenek je milá a mateřská, uvnitř plná nenávisti a snaží se zničit jakoukoliv neposlušnost hlavně pomocí svých zřízenců, všechny musí mít pod kontrolou a chce je manipulovat

Děj:

Román se odehrává na jednom oddělení v oregonském ústavu pro chorobomyslné, který alegoricky znázorňuje celou společnost a pokřivenou hierarchii v ní. Příběh je vyprávěn z pohledu jednoho z chovanců, Bromdena, kterému ostatní neřeknou jinak než „Velký náčelník“. Pacienti se rozdělují na akuťáky a chroniky. Mezi akuťáky patří mladší chovanci, kteří nejsou ještě natolik nemocní a potřebují jen správně „seřídit“. Chronici, odděleni na druhé straně místnosti, jsou něco jako „nepovedené“ produkty tzv. Kombajnu (=tak je v knize nazýván celý systém zkažené společnosti, personál, jeho morálka, normy, je to něco jako ničící stroj, který postupně likviduje citlivé duše pacientů). Bromden patří mezi chroniky a je tu z nich nejdéle, všichni věří, že je hluchoněmý a jednají s ním jako, kdyby tam ani nebyl. Díky tomu je mu často umožněno nahlédnout na různé porady vedení a celkově si udělat obrázek o tom, jak to v Kombajnu chodí. Často trpí halucinacemi.

Sestra se na oddělení snaží zachovávat každodenní rutinu, samozřejmě v zájmu pacientů. Celý den vyhrává v místnosti rádio s opakující se hudbou, která je součástí terapie. Ve 2 hodiny se koná léčebné sezení, kdy se probírá určitý problém jednoho z vybraných pacientů. Večer dostávají všichni povinně prášky, které zaručují tvrdý spánek. V případě potřeby jsou pacienti posláni na EŠT(elektrošokovou léčbu), která z nich udělá zase klidné beránky.

Jednoho dne je tato rutina oddělení narušena příchodem nového pacienta McMurphyho. McMurphy okamžitě změní život na celém oddělení, porušuje nepsaný řád vrchní sestry a stane se vůdcem jakési revoluce vůči jejímu systému. Se všemi pacienty se spřátelí, naučí je hrát karty, bavit se a také se konečně vzepřít teroru velké sestry. Při sezeních začne vydobývat nová vylepšení jako sledování televize, větší místnost a také i výlet na moře. Slečna Ratchedová s tím samozřejmě nesouhlasí a po jejich návratu se pomstí prostřednictvím svých zřízenců, kteří pacientům provedou násilnou desinfekci. Při tom se strhne rvačka a McMurphy s Bromdenem jsou posláni na elektrošokovou „léčbu“. McMurphy si uvědomuje, že bojem proti sestře si zároveň zajištujě, že léčebnu nebude moci opustit a plánuje proto útěk. Na rozloučenou uspořádá večírek, podplatí nočního hlídače oddělení pana Turkla. Propašuje na oddělení 2 prostitutky a alkohol a všichni se opijí, rozhážou všude léky, jezdí na kolečkových křeslech, postupně si ale začnou uvědomovat, jaké bude mít tato zábava následky. McMurphy usne ve své posteli s jednou z prostitutek a ráno jsou všichni nalezeni Velkou sestrou, jeden z akuťáků Billy Bibbit je nalezen s druhou z dívek. Velká sestra použije odstrašovací techniku a pohrozí mu, že vše požaluje matce. Billy Bibbit odchází do její kanceláře, kde má počkat až za ním sestra přijde, ale spáchá tam sebevraždu. Se sladkým úsměvem posílá sestra McMurphyho na další elektrošoky, on i přesto pořád zachovává svou vlastní hlavu a nemíní se podvolit systému a být jako ovce. Vzepře se na poslední odpor a v zoufalství se vrhne na sestru ve snaze ji zaškrtit. Všem je jasné, kam pak McMurphyho odvážejí. Nazpět je přivezen na vozíčku a pacienti nechtějí věřit, že je to on. Po prodělané lobotomii je z McMurphyho troska bez života, bez jakéhokoliv výrazu v očích, reakcí a vnímání, „konečně“ jen loutkou sestřina systému.

Bromden, pro kterého byl McMurphy kamarád a jako jediný poznal, že vlastně není vůbec hluchoněmý a posílil mu sebevědomí i víru v sebe sama, se rozhodne prokázat mu poslední službu. Ví, že takhle by McMurphy nikdy nechtěl žít a že jako vůdce ostatních a ukazatel svobody si nezaslouží tuhle potupu. V noci ho Bromden zadusí polštářem a sám z oddělení uteče a začíná žít nový svobodný život.

Vyhoďme ho z kola ven – rozbor díla k maturitě (2)

Kniha: Vyhoďme ho z kola ven

Autor: Ken Kesey

Přidal(a): Iiwanka

Vydání:

Kniha Vyhoďme ho z kola ven (v originále One Flew Over the Cuckoo´s Nest) vyšla poprvé v roce 1962, ale napsána byla už o tři roky dříve. Já jsem četla vydání nakladatelství Maťa, které přeložil Jaroslav Kořán, páté vydání.

Zařazení díla do literárního kontextu:

Vyhoďme ho z kola ven je román druhé poloviny 20. století z prostředí psychiatrické léčebny, který zpracovává vliv Orwellovy antiutopie 1984, ale také se řadí do kontextu beatnické literatury.

Beatníci (Beat generation) bylo umělecké a literární hnutí v USA, které vzniklo ve druhé polovině 50. let a vyznačovalo se nespoutaným způsobem života, hledáním vlastního stylu, který se projevoval především v popisu životních zkušeností autorů (toulání po USA, zkušenosti s drogami, nezávislost). Do této generace se řadí například Jack Kerouac, Neal Cassady, Allen Ginsberg (Kvílení), Charles Bukowski nebo Henry Miller.

KEN KESEY(1935 – 2001)

Autor díla Ken Kesey bývá také řazen do generace Hippies , což bylo neorganizované hnutí, které se vyvinulo v 60. letech z generace beatníků. Základním cílem tohoto hnutí byla vzpoura proti společnosti, mír, láska, přátelství a svoboda. Často se shromažďovali ve větších skupinkách a požívali drogy. Pro cestování používali pokreslené školní autobusy (například Furthera Kena Keseyho) nebo autobusy Volkswagen.

Jedná se o román z prostředí psychiatrické léčebny, který je podobenstvím o životě v moderní společnosti a také úvahou o hranici mezi šílenstvím a „normálností“.

Podle literární teorie je román vrcholný epický žánr mohutný svým rozsahem, dějem, počtem postav a myšlenkovým záběrem, patřící do velké epiky. Což pro toho dílo zcela souhlasí – vyskytuje se zde velké množství postav (chovanci ústavu, lékaři, personál, ale hovoří se i o dalších osobách, které se v ději reálně nevyskytují a nezasahují do něj – například příbuzní pacientů), děj není nijak složitý, ale vyskytuje se zde mnoho retrospektivních pasáží, kromě klasické dějové linie (života v ústavu) se zde vyskytuje i mnoho jiných epizod (výlet na ryby, basketbal).

Kompozice:

Román se odehrává v reálném prostředí psychiatrické léčebny v USA v reálném čase (po válce).

Vypravěčem je náčelník Bromden, který chronologicky popisuje svůj příběh života v léčebně poté, co se tam dostane nový divoký chovanec McMurphy. Objevují se zde ale i retrospektivní pasáže, a to zejména Bromdenovy vzpomínky na dětství, které strávil v indiánské rezervaci. Je rozdělen do čtyř kapitol, které nenesou žádný název.

Román je vystavěn podle pravidel antického dramatu (expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa) a parafrázuje zápletku Kristova příběhu. Pracuje přitom s nespolehlivým vypravěčem, protože u Bromdena není nikdy jasné, co je popis událostí na oddělení a co jsou halucinace způsobené léky.

Děj:

V tomto díle se Kesey zabývá problémem odcizení, které nastává v poválečném světě kvůli anonymitě moderní společnosti. Zastává se jedince, který se dostane vlivem společnosti do nepřátelského prostředí.

Slečna Ratchedová pacienty ovládá díky svým autoritářským metodám, vyžaduje poslušnost, vlastní názor se zde netoleruje. Nikdo se jí nedokáže vzepřít. Až jednou oddělení dostane nového pacienta McMurphyho, zrzouna, který je nadšen životem a má ho rád. Do léčebny se dostal proto, že nechtěl pracovat a předstíral pomatenost. V léčebně se seznamuje s koktavým Billy Bibbitem, žárlivým Hardingem, Martinim, Cheswickem a hluchoněným náčelníkem. McMurphy celé oddělení zpřeháže vzhůra nohama. Zavedený řád mu není překážkou, aby ho porušil. Slečně Ratchedové pije krev. Přivádí ji k zuřivosti, ale Velká sestra to na sobě nedá znát, otřásá sice její autoritou, ale slečna Ratchedová se nevzdává.

Mlčí, i když dvakrát McMurphy rozbil okno u její sesterny, mlčí, když si McMurphy usmyslí hrát basketbal na jejím oddělení, mlčí, když chce vzít některé její pacienty na rybolov.

Další výraznou postavou je náčelník, hluchoněmý indián, který má halucinace. Myslí si, že slečna Ratchedová na ně pouští mlhu. Náčelník má v mlze pocit bezpečí. Jeho bezpečí ale bylo narušeno příchodem McMurphyho. Je zmaten, ale v hloubi duše ho obdivuje, že je veliký a silný. Jednou tento hluchoněmý indián promluvil. McMurphy není překvapený, jako by tušil, že to byla jen přetvářka.

Jednou McMurphy napadl černého ošetřovatele, když bránil jednoho pacienta. Náčelník se k McMurphymu přidal. Oba dva skončili na oddělení pro narušené a druhý den dostali elektrošoky. McMurphy nedá na sobě nic znát.

McMurphy sjednal pro Billyho Bibbita rande s prostitutkou Candy a uspořádal malý večírek. Měl to být zároveň večírek na rozloučenou, ale nevyšel. Plánovali, že McMurphy uteče, ale všichni ten osudný okamžik zaspali. I McMurphy.

Když ráno přišla slečna Ratchedová, byla znechucená. Poslední kapkou bylo, když přistihla Billyho Bibbita s Candy. Vyhrožovala mu, že to řekne jeho matce. Billy si ze strachu, že se to matka dozví podřezal krk.

McMurphy se neudrží. Skočí po Ratchedové a chce ji uškrtit, ale je přemožen. Na několik týdnů z oddělení zmizí. Z ústavu odešla spousta mužů, zůstali jen tři přátelé McMurphyho. Když se McMurphy objeví, je z něj jen vegetující troska. Byla mu provedena lobotomie. Jednou v noci ho se souhlasem ostatních kamarádů náčelník udusí. Nemohl nechat svého kamaráda trápit a dopřát Velké sestře pocit satisfakce, kdykoli by se na McMurphyho podívala. Náčelník si vzpomněl, že mu vlastně McMurphy ukázal způsob, jakým z léčebny utéct. Prohodil těžký předmět sklem a vrátil se do svého rodného kraje za lososy.

Témata:

Jak už to je u Keyseho děl zvykem, hlavní myšlenkou tohoto díla je boj jedince proti společnosti, který ale končí tragicky. Tento motiv se objevuje téměř ve všech jeho dílech a v tomto se dá dokonce aplikovat hned na dvě hlavní postavy.

Ať už na náčelníka Bromdena, který „bojuje“ se společností v ústavu pro duševně choré po svým – tedy tím, že předstírá, že je hluchoněmý a je mu tedy umožněn přístup do míst, kam by se ostatní pacienti nedostali. Jeho tragický konec spočívá v tom, že ve chvíli, kdy si najde kamarády, začne mluvit a poprvé v životě se dobře baví, Velká sestra všechno zničí – McMurphy prodělá lobotomii, ostatní z léčebny odchází a náčelník nakonec musí ze solidarity zavraždit svého jediného a nejlepšího kamaráda. Posléze utíká pryč a začíná „nový život“.

Hlavním jedincem, který bojuje proti společnosti, je ale spíše postava kriminálníka McMurphyho, který si chce usnadnit život, a místo drsné práce v nápravném zařízení předstírá šílenství. V nemocnici se skamarádí s několika dalšími blázny, dělá si z toho legraci, ale nakonec mu jeho plán zmaří Velká sestra, která ho nehodlá propustit. Bojuje s ní, jak se dá, ale když mu zkazí jeho plánovaný útěk, rupnou mu nervy a ona toho využije ve svůj prospěch tím, že mu nechá udělat lobotomii.

Hlavní myšlenka

Hlavní téma:

Za hlavní téma považuji působení agresivního a nevzdělaného, přesto vychytralého McMurphyho na nemocničním oddělení pro duševně choré a narušené pacienti. Dále všechny změny, které tu zavedl, jeho přátelství s ostatními blázny, na kterém si také slušně vydělal a jeho životní příběh.

Celkové téma :

Celkovým tématem je bezpochyby pohled na život v psychiatrické léčebně, na tamější praktiky, hierarchii pacientů, ale i personálu a všemožné středověké metody, které se zde i nadále používají. Obecně vzato je to nadvláda vrchní sestry Ratchedové nad ostatním personálem nemocnice i pacienty.

Vedlejší téma: Vedlejším tématem je příběh vypravěče – náčelníka Bromdena, který v knize popisuje a vypráví svůj život, všechny neveselé události, které musel protrpět, i všechny rasové útoky. Jako hlavní a velmi důležitý bod zde vidím přátelství McMurphyho a náčelníka, kteří se nečekaně spřátelí a táhnou za jeden provaz.

Hlavními postavami této knihy jsou především psychicky narušení chovanci psychiatrické léčebny, kteří se ale většinou projevují jako normální lidé, kteří mají jen drobné vady (například koktání, epileptické záchvaty) anebo jsou to jenom staří váleční veteráni, o které se rodina nedokáže postarat a nechává je proto v sanatoriu.

Kromě pacientů se zde vyskytuje velké množství personálu nemocnice (doktoři, pomocní asistenti – popisování jako černí chlapi, zdravotní sestry), či příbuzní pacientů, kteří ale do děje nijak nezasahují, jenom se o nich vypráví.

Náčelník Bromden – velký indián, který je na psychiatrickém oddělení nejdéle ze všech pacientů. Přesto, že je velmi vysoký, umí být svým způsobem neviditelný, protože je velmi nenápadný a splyne s davem. Díky tomu si o něm všichni myslí, že je hluchoněmý, i když není. Protože si o něm toto myslí i personál nemocnice, jsou mu zpřístupněna místa, kam se obyčejný pacient z psychiatrie nedostane. Je velmi tichý, bojácný, věří v sílu rodiny a přátel, ale vlivem své nemoci má často halucinace a mluví z cesty, nebo vzpomíná na své dětství v indiánské rezervaci.

Sestra Ratchedová – hlavní zdravotní sestra na psychiatrickém oddělení, která je lehce obézní a má velká ňadra, která se ale neustále snaží schovat do své uniformy tak, aby ostatní nepoznaly, že je žena, protože to bere jako slabé místo. Je velmi obezřetná, všechny pozoruje, zapisuje si jejich činy do zápisníku a snaží se mít vždy všechno pod kontrolou. Je tichá, nemá žádné opravdové přátele, ale zároveň si jí nikdo nedovolí odporovat, protože velmi dobře manipuluje s lidmi. Nikdy nikoho z ničeho neobvinila, ale vždy jen naznačuje a chce dát ostatním pocit, že na to přišli a obviňují oni, ne ona.

Patrick Randle McMurphy – hazardní provokující hráč, který předstírá bláznovství, aby nemusel pracovat v nápravném zařízení a mohl se místo toho poflakovat v nemocnici. Je velmi svérázný, má rád společnost a mezi pacienty si hned najde kamarády a začne zavádět nová pravidla a neustále sestru Ratchedovou obtěžuje návrhy na zlepšení chodu oddělení. Má dobrý odhad na lidi – prokoukl nejen sestru Ratchedovou, ale i Náčelníka. Je velmi vypočítavý, ale zároveň se nebojí vsadit se a prohrát – důležitější pro něj je, aby ostatní viděli jeho odvahu a kuráž. Mluví velmi nespisovně, až vulgárně, protože tím ještě více podtrhuje svou upřímnost.

Černí kluci – pomocní zdravotníci, kteří jsou zde k službám sestry Ratchedové, která je má pod kontrolou. Ta je vybírá velmi pečlivě podle zvláštního parametru – toho, jak moc nenávidí svět a život (například jeden z černých kluků viděl na vlastní oči znásilnění své matky a smrt otce). Černí kluci mají také strach z hlavní sestry, ale jinak ve volném čase šikanují pacienty a poflakují se po chodbách.

Billy Bibbit – mezi ostatními pacienty vyniká svým věkem – naproti ostatním je poměrně mladý a má hezký obličej, takže vypadá jako herec a mohl by mít na každém prstu několik děvčat. Na první pohled na něm není nic zvláštního, ale trpí komplexy méněcennosti a také je až přehnaně závislý na své matce (která je blízkou přítelkyní sestry Ratchedové). Je neustále nervózní z toho, že ho jeho matka přehnaně hlídá, a proto koktá.

Harding – hlavní blázen psychiatrického oddělení (magor číslo jedna), který má vždy pro ostatní dobrou radu. Je vzdělaný a chytrý, protože vystudoval univerzitu a sám sebe jmenoval zástupcem pacientů. Díky své vyzrálosti a vzdělanosti často usměrňuje ostatní, protože ví, že vzpoura nic nevyřeší – na rozdíl od ostatních myslí i na budoucnost. Je hezký, má mladičkou ženu, ale je až přehnaně žárlivý.

Cheswick – neustále nespokojený a provokující pacient, který se velmi brzo spřátelí s McMurphym, protože je mu sympatické, jak je nespoutaný a dokáže všem na rovinu říct, co si myslí. On sám to sice také umí, ale jen na krátkou chvíli, protože jenom dělá ramena, ale když se má k něčemu schylovat, tak vždycky vycouvá. Zemře v bazéně při nešťastné náhodě, kdy se utopí, protože se zaklesne do mřížky na dně bazénu a než ho vyloví, je mrtvý

Doktor – nadřízený sestry Ratchedové, který si ale proti ní nedovolí nic podniknout, protože se jí bojí a ví, že má styky na vyšších místech. Má smysl pro dobrodružství, a proto podporuje McMurphyho aktivity, i když ví, že ho jen využívá. Nesnáší svojí autoritu a povinnosti, které mu náleží.

Turkle – jeden z nočních hlídačů oddělení, který se spřátelí s McMurphym a ostatními jeho kamarády. Dá se velmi snadno uplatit, protože je líný a v práci většinou spí. Díky tomu, že spal a nevzbudil ostatní, se McMurphymu nepovedlo utéct.

Candy – „štětka“, se kterou se zná McMurphy odjakživa, a která se spřátelí s ostatními blázny. Nejvíce s Billym, do kterého se svým způsobem zamiluje, protože je jí ho líto.

Umělecké a jazykové prostředky využité v knize se liší podle toho, jaká postava je používá, protože tak ještě více dokreslují charakter různých postav.

Například vypravěč (indián Bromden) používá velmi bohatou slovní zásobu, která je zřejmě ovlivněná i jeho duševní chorobou či dětstvím stráveným v indiánské rezervaci, používá tak vymyšlená slovní spojení či výrazy, které ve skutečnosti neodpovídají realitě, a které si vymyslel pro pojmenování různých halucinací (mlha, Kombajn…).

Naopak kriminálník McMurphy mluví směsí všech možných podob jazyka – slangu, argotu, nářečí, frazeologie, v překladu je využita i nespisovná čeština. Mezi jeho typické výrazy (takové, které se v jeho řeči vyskytují častěji) patří kurvárny, děte, pejcha, kruciprdel, ajncvaj nebo kurvafix. Je tím ještě více podtržena autentičnost jeho původu a minulosti (kriminálník, nevzdělaný trestanec, agresor).

Obecně se v díle vyskytují často vulgarismy, přirovnání, nespisovné výrazy, ale i lékařské termíny a výjimkou není ani zastaralý způsob pravopisu (například perfersof).

Jelikož je dílo psáno v angličtině, můžeme se bavit pouze o jazykové stránce překladu, který ale nebyl vůbec snadný. O tom svědčí i jeho titul – v originále v angličtině One Flew Over The Cuckoo´s Nest a jeho doslovný překlad Přelet nad kukaččím hnízdem se ale používá pouze pro filmovou podobu díla. Jedná se o citát z dětského rozpočítávadlo, pro něhož je českým ekvivalentem název Vyhoďme ho z kola ven.

Ken Kesey byl při tvorbě tohoto románu bezprostředně ovlivněn experimenty s drogami (zejména s LSD), na kterých se podílel jako dobrovolník placený vládou. Projekt probíhal v nemocnici pro veterány v Palo Alto a Kesey tam později také pracoval jako pomocník na psychiatrickém oddělení, odkud čerpal inspiraci pro náměty své knihy. Dá se tedy říci, že především postava náčelníka Bromdena je velmi ovlivněna požíváním drog – Kesey měl po jedné dávce LSD halucinace, ve kterých viděl mlhu a obličej indiána.

Jeho cílem bylo přiblížit čtenářům život v institucích pro duševně choré, na středověké metody, které se zde často ze zvyku stále používají (např. lobotomie) a také částečně pobouřit společnost a hledat hranici mezi „šíleným“ a „normálním“ člověkem.

Tento Keseyho román patřil mezi jeho nejlepší díla (jednalo se o první vydaný román, který ihned po vydání sklidil obrovský úspěch, a Kesey sám ho měl poté překonat a napsat něco lepšího) a mezi základní literární texty generace 60. let a zejména hnutí hippies.

Podle románu vznikl v roce 1975 v USA film Přelet nad kukaččím hnízdem českého režiséra Miloše Formana s Jackem Nicholsonem a Lousie Flatcherovou v hlavních rolích. Tento film získal více jak pět Oskarů, ale samotný Kesey snímek nikdy neviděl, a to jednak kvůli sporům o autorská práva, ale také kvůli narušení hlavní perspektivy děje – omezení vypravěče v roli indiána Bromdena, která byla kvůli filmařským záměrům zredukována.


Další podobné materiály na webu:

KEN KESEY. VYHOD’ME HO Z KOLA VEN. AUDIOKNIHA. ČÁST 2/2

Popis:
Velký výběr sluchátek a headsetů ➥ http://bit.ly/2XtQxDs.

“>

Leave a Reply