Kniha Zločin a trest (Fjodor Michajlovič Dostojevskij)

Kniha Zločin a trest (Fjodor Michajlovič Dostojevskij)

Kniha Zločin a trest (Fjodor Michajlovič Dostojevskij) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Zločin a trest (Fjodor Michajlovič Dostojevskij)
  • Elérhető fájlok: Kniha Zločin a trest (Fjodor Michajlovič Dostojevskij).pdf, Kniha Zločin a trest (Fjodor Michajlovič Dostojevskij).epub, Kniha Zločin a trest (Fjodor Michajlovič Dostojevskij).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

ruská, 1821 – 1881 statistiky

Populární knihy

Komentáře (14)

Mistr psychiky člověka – i na pár stranách dokáže vykreslit hlubiny lidské duše.

“Utrpení a bolest jsou nutností pro každou širokou duši a pro každé hluboké srdce.
Opravdu veliké lidi , jak se mi zdá , v životě provází veliký smutek "

Paustovskij vo svojej knihe "Zlatá ruža" (kde rozoberá problematiku tvorby autorov, medziiným okrem iných aj Dostojevského) prezradil o FMD, že písal hlavne počas noci. Čo je na tom zaujímavé je, že taký Tolstoj písal zrána. Výroky týchto osobností o svojej tvorbe: Tolstoj: "Príbeh sa najlepšie píše zrána, pretože tam spisovateľ nenapíše žiadne zbytočné keci, len fakty a dej je plynulý, neroztrhaný. " (neviem to presne z hlavy odcitovať, ale myšlienka je taká). Dostojevskij: "Spisovateľa najviac sklame, keď "vysnívaný" je na papieri, pretože ten správny a pravý príbeh je nutné nechať snívať a neustále prežívať. Napísaná forma ho ohraničí. " (taktiež to neviem odcitovať, ale myšlienka je taká). Keď som sa dostal ku knihe "Vojna a mier", prečítal som prvých 100 strán a nechal som toho. neviem, nejako mi to nesedelo. A keď som sa dočítal o tom, čo povedal Tolstoj o tvorbe (výrok Tolstoja v mojom komentári), tak som sa zasmial. Buď je výrok len fantáziou Paustovského, alebo ho Tolstoj povedal pred písaním diela "Vojna a mier", alebo si poriadne protirečil. Na rozdiel od Dostojevského (nedávam ich proti sebe, jeden aj druhý majú svoje kvality). Prvá kniha, čo som od Dostojevského čítal, bola Idiot. Len tak, kvôli názvu, z dlhej chvíle v autobuse. Aké to bolo moje prekvapenie, že som cestoval ja v autobuse a v tej knihe hneď na začiatku cestoval so mnou vo vlaku hl. hrdina Myškin. Nuž, po kúskoch som to čítal ďalej a zistil som, prečo ho nazvali idiotom. Kniha Idiot má moje uznanie. Postupne som sa neodtrhol od jeho všetkých kníh. a hoci mnohí hovoria, že najlepšia od autora je kniha "Bratia Karamazovi", musím oponovať. Dostojevskij NEMÁ zlú/horšiu knihu. Každá je originál, každá prispieva do človečieho vnútra, keď ju číta (okrem knihy "Besi", o tej by som vedel povedať, že mi povedala najmenej). A až by som mal posudzovať a odporúčať, ktorú knihu si nenechajte ujsť od autora, ak chcete začať čítať, alebo ktorá ma pichla pri srdci najviac, tak je to jednoznačne "Ponížení a urazení". Miestami aj "Zločin a trest", ale tú kvôli "masovej popularite" neodporúčam na začiatku. Každopádne, je vynikajúce prečítať si o autorovi aj životopis, ktorý napísala jeho druhá žena (Anna Grigorijevna Dostojevská – "Spomienky"). Tam zistíte dosť o autorovej povahe kým žil, tiež, ako tvoril, ako myslel. Dostojevskij je PÁN spisovateľ a prejde možno ďalších 1800 rokov, kým sa narodí ďalší taký. Položil základy beletriálnej morálky a sociológie a pritom len písal o biede, hlade, chudobe. O mladých, starých, bohatých, chudobných. Obyčajných i výnimočných. O. o všetkom. Nenájdete tam záchrancu superhrdinu, upíra, vlkodlaka, ktorý by všetko zachránil. ALE! Nájdete tam lásku blížneho. Jedného k druhému. Nájdete tam myšlienku, že ak si nepomôžu ľudia navzájom sami, že bieda bude trvať naďalej, lebo nepríde žiaden pozemský superhrdina, ktorý by všetko zmenil (ak za superhrdinstvo nepovažujeme "pokoru", "vstúpenie si do svedomia" a pod. ).

Josef Jedlička: "Já na tom Dostojevském nejvíce ocenuju tu jeho odvahu napsat na hřbet knihy: F.M.Dostojevskij, Idiot. "

in Zábrana Celý život, díl nevím.

F. M. Dostojevskij zcela nepochybně položil základy moderním vědám o lidské duši. Jeho stěžejními tématy charakteristickými pro většinu jeho děl je neustálá zmítanost člověka na hranici dvou světů, dvou sfér bytí – dobra a zla. A byl to právě on kdo definitivně ukončil spory o podstatě lidské přirozenosti, když zcela přesvědčivě dokázal, že dobro a zlo je s lidskou přirozeností nerozlučně spojeno. Nejen totiž duše jeho hrdinů, ale i duše současného člověka je rozvrácená, vše má dvojí podobu, člověk je vystavován mnohým pokušením, zlo se mu ukazuje v podobě dobra a svádí ho. Dostojevskij se zaobírá člověkem v okamžiku hluboké duševní krize. Právě tehdy je totiž možné dozvědět se mnoho o lidské přirozenosti. V duši jeho hrdinů se odehrává složitý a nerovný dialog mezi dobrem a zlem, stejně tak i dialektika vzahů mezi soucitem k utrpení lidí a egocentrickou touhou být pánem nejenom svého osudu, ale i strůjcem všeobecného blaha.

Dostojevského však vidím především jako velkého existencialistu a humanistu, který otevřeně, výstižně i předvídavě reagoval na problémy své doby. Množství otázek, které nastolil zůstávají otevřeny dodnes. Vzhledem na význam a hloubku tvorby i jeho myšlenek, je potřebné poukazovat na stále aktuální ideový odkaz jeho děl..

Jedna stránka a byla jsem zamilovaná.
Je čím dál tím méně knížek, které dočtu do konce. Snad je to tím, že jsem přehlcená, a potřebuji už určitou úroveň vyjadřování, nebo tím, že si jednoduše nedokážu nalézt cestu k většině novodobých autorů.
Ale Dostojevskij jako by místy popisoval mé vnímání světa. Neuvěřitelně strhující, přestože ne pro každého.

Vyborny autor, jedne z mojich top. Mam ho radsej aj ako Tolstoja.
V jeho tvorbe sa takmer vzdy odraza jeho osobna moralka a postoj k nabozenstvu s cim sa nie vzdy stotoznujem, ale napriek tomu mam jeho knihy velmi rada hlavne kvoli sposobu, akym opisuje a vytvara charaktery postav a sposobu, akym opisuje dej.
Viem pochopit, ak niekoho jeho knihy nezaujmu, je to take tazkopadnejsie citanie, ale kto si ho raz zamiluje a komu jeho styl sadne, ten nanho neda dopustit.
Paci sa mi atmosfera stareho ruska, ktoru vie velmi dobre navodit vo svojich romanoch.

V autobiografické vzpomínkové knize Zápisky kriminalistovy (česky 1962) líčí Lev Šejnin své setkání se slavným ruským kriminálním vyšetřovatelem , který se jmenoval Anatolij Fjodorovič Koni:

Po přestávce se Koni rozhovořil o Dostojevském. Vyprávěl o tom, jak se Dostojevského díla Zápisky z mrtvého domu, Zločin a trest a Bratři Karamazovi, nehledě na literárně uměleckou hodnotu, stala objevem pro kriminalisty celého světa. Tak například známý francouzský soudní pracovník Atalain nikdy neopomenul zakončit své přednášky mladým kriminalistům slovy: “Především, pánové, čtěte a znovu čtěte Dostojevského.“ Předseda pařížského apelačního soudu Bernard de Glayot citoval ve své knize zasvěcené problémům soudní praxe různá místa ze Zločinu a trestu jako příklad pronikavého psychologického rozboru tak speciálních otázek, jako je vznik zločinného úmyslu a příprava k jeho uskutečnění.
„Všichni tito utrápení, mravně skleslí, nervózní a chmurní lidé,“ řekl Koni, „které Dostojevskij dovedl tak geniálně vylíčit, nezaniknou mezi typy vytvořenými ruskou literaturou, dokud v ní bude žít přání nacházet v té nejnevlídnější, nejzatrpklejší duši schopnost láskyplného smíru … Proto, drazí přátelé, typy stvořené Dostojevským budou pro každého kriminalistu živé, budou příkladem onoho vzácného, ušlechtilého umění, které nalézá živoucí duši pod nejhrubší, nejtemnější a nejodpudivější formou, a když ji nalezne, dovede v ní s účastí a rozechvěním objevit onu jiskru hned tiše doutnající, hned planoucí smířlivým svitem …“

FMD. Fantasta. Magor. Démon.

Slušelo by se přidat nálepku Bůh ruské literatury, ale FMD by vás přesvědčil, že Bůh není. Takový fenomén, že všechny snahy jej popsat či snad zachytit, jaké dojmy ve mně zůstávají po čtení jeho knih, jsou marné. Mám střídavé chutě proskočit oknem s ikonou v ruce, děsivě se smát, kouřit cigára bez filtru a pak se třesoucí chovat pod stůl. Spor, jestli je lepší Tolstoj nebo FMD pro mě vyznívá jasně. Kde LNT řeší válku v obleženém Sevastopolu, FMD pomalu rozpitvává šílenství a olupuje první vrstvy cibule bláznovy duše, aby pronikl na samotné dno, nejčernější místo lidské duše a bez nejmenšího zachvění vám ho přehodil k nedělnímu obědu. Jeho postavy nemají přímý, nalinkovaný osud, ale horečnatě bloudí uličkami těch nejhorších petrohradských čtvrtí. Mohou si vybrat, co udělají. Zabijí? Nezabijí? Právě možnost výběru a následné přijetí odpovědnosti za vlastní volbu člověka znepokojují. Mučí se a válčí s osobními démony. FMD do detailů vylíčí příšerné zvíře, které čekalo na jednu z figurek Idiota v jeho pokoji, zná každou šupinu na apokalyptickém těle, abychom nakonec zjistili, že žádné takové zvíře není, je to jen představa. Žádný jiný autor nemá nade mnou takovou moc. Bojím se číst dál, ale nemůžu se odtrhnout. Můžu sice ve vzteku hodit proti stěně Bratry Karamazovými, protože nechápu, ale o pár minut později budu klečet na koberci a prosit za odpuštění.

FMD můžete milovat. Nebo nenávidět. Jenom se nebudete moci rozhodnout.

Zločin a trest

kniha od: Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Děj se odehrává v Petrohradě ve druhé polovině 19. století. Hlavní hrdina student Rodion Romanovič Raskolnikov je velmi chudý a právě z nedostatku peněz je nucen odejít ze studií. Rodion žije v zatuchlém pronajatém pokoji, nemá peníze, hladoví, ale přesto nemá zájem si najít nějakou poctivou práci. Aby dokončil školu, chce se jeho ses tra provdat za bezcharakterního boháče Lužina. Rodion je zásadně proti a sestře sňatek rozmluví. Rodina napadají hrůzné myšlenky, jak lehce přijít k penězům. . celý text

Literatura světová, Romány
Vydáno 2004 , Academia Orig. název

Преступление и наказание / Prestuplenije i nakazanije , 1866

Komentáře (214)

Kniha Zločin a trest

uprimne tato kniha se neda nejak hodnotit, popsat nebo okomentovat.

vrcholem je pro me rozhovor porfirije petrovice s raskolnikovem, kdy uz je presvedcen o jeho vine. to je svym zpusobem uplne dokonaly material pro zvraceny (?) sitcom s laughtrackem.

autorovi se podle me podarilo zhmotnit realnejsi postavy nez jsou realni lide. a s takovou divnou lehkosti.

ps. doporucuju pri cteni poslouchat hudbu, nejlepe nejakou, co se k tomu zas tak nehodi, ale nerusi. ja jsem sahnul po skupine spoon – gagagagaga.

Tuto knihu přečetla nejdřív moje dcera, potom já a potom jsme z našeho oblíbeného antikvariátu Avion objednaly veškerou tvorbu Dostojevského, kterou tam měli (myslím sedm knížek). Z toho vyplývá, jak nás tato kniha, resp. tento autor zaujal.

Mistrně zpracované téma teorie, její uvedení do praxe a následků. Dostojevskij vyniká v popisech duševních pochodů.

Kdysi jsem četla, vlastně nečetla jako povinnou četbu. A dnes jsem si toto dílo dokonale užila. Je to strhující drama jednoho člověka. O tom, jak funguje odpovědnost, jak funguje svědomí. Jak se chceme ospravedlnit před světem i sebou samým, o tom, jak přešlap dokáže semlýt lidský život a životy těch nejbližších, kterým nejste jedno. Nadčasové dílo, které dokonale vystihuje psychologii člověka, který spáchal ten nejhorší zločin a který chtěl žít, jako by se nic nestalo i dále – ale to prostě nejde. Kvalitní zážitek přečíst si tuto knihu

Pokud snesete pětisetstránkovou sondu do nitra jednoho docela odpudivého člověka, čeká vás strhující, fascinující zážitek. Když jsem četl poprvé, nedokázal jsem se odtrhnout, jako bych četl moderní thriller a ne ruskou realistickou klasiku – což znamená rozvláčnější tempo, spoustu dlouhých dialogů a více či méně vyšinutých lidí – jejichž vyšinutost je tu ale jaksi normální a pochopitelná, možná snad ani nejde v pravém slova smyslu o vyšinutost, spíše o přehnanost. Ta tu ovšem v rámci celku a toho, co se Dostojevskij snaží říct, skvěle funguje.

Slaboučký hlásek co ne a ne utichnout,
to duše se najednou třese,
rozum však nazval ji neklidným svědomím,
zkouší, co vydrží, snese…

V bludech a horečkách hledáš pak slova,
sirénám prohlédneš vábivou lest,
jak skutek odčinit, jak začít znova,
láska ti pomůže překonat trest.

Obsah knihy (povinné četby) jsem před lety od někoho opsala a vůbec by mě nenapadlo něco takového číst. Teď jsem si tuto klasiku celkem se zájmem přečetla a musím uznat, že Dostojevský psát rozhodně uměl a tu tíseň dokázal mistrně vyjádřit. Raskolnikova jsem ale nepochopila ani nelitovala. Oč byl on – frustrovaný, vznětlivý a hlavně líný muž lepší nežli nějaká babka – lichvářka. Proč by zrovna on měl být ten lepší člověk. Podle mě to byl podivín, který litoval jen sám sebe, že to tak zpackal.

Ach, jaký zločin jsem spáchala, že jsem se dobrovolně rozhodla ztrestat touto knihou? Jasně, je na seznamu 1001 knih, ale bylo to pro mě opravdu utrpení. Ruští autoři jsou mému srdci vzdáleni a na nějaký čas si od nich budu muset odpočinout.
Ústřední zápletka byla poměrně zajímavá, vedlejší dějové linie také, ale. Těch zbytečných řečí okolo. A ta jména – než mi docvaklo, kdo je kdo, byla jsem na tříšté stránce..
Díky bohu, že už je to za mnou.. 🙂

Zločin a trest – rozbor díla k maturitě

Kniha: Zločin a trest

Přidal(a): Mimi2

1) Osobnost autora

Ruský spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roce 1821 v Moskvě, v rodině lékaře. Vystudoval vojenské technické učiliště, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michila Vasiljeviče Petrašovského. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této skupiny odsouzen vojenským soudem k trestu smrti.

Těsně před popravou jim byl trest změněn na nucené práce na Sibiři . Zde strávil Dostojevskij deset let, první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně, trpěl epilepsií. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností.

Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde se mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví s příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal přízeň a úctu cara. Stále ho však pronásledovala carská policie.

K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojovského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaným individualismem. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861-63 časopis Čas / Vremja/ a rok poté časopis Epocha. Michail zemřel a Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů.

Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Viděl kolem sebe víc hrůzy než lásky, více anarchie než řádu. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností, lidé ho obviňovali a litovali zároveň. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidé ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Fjodor Michajlovič Dostojevskij zemřel v roce 1881.

Mezi jeho nejznámější díla patří Zápisky z mrtvého domu, Zločin a trest, Idiot Idiot, Bratři Karamazovovi atd.

Žánr – psychologický román ( i filosofický)

3) Kritické ohlasy

Příběh loupežné vraždy studenta Raskolnikova, který zabije lichvářku a její sestru, Raskolnikovo uvažování a myšlení.

5) Prostředí, doba

Prostředí – Petrohrad, na závěr Sibiř

Doba – 2. polovina 19. století

Děj se odehrává v Petrohradě ve druhé polovině 19. století. Rodion Raskolnikov je z finančních důvodů donucen přerušit studium práv na univerzitě. Aby byl z čeho živ, zastavuje cenné věci u staré, lakomé lichvářky. Raskolnikov upadá často do melancholických stavů, kdy leží zavřený ve své těsné komůrce na divanu a přemýšlí. Vytvoří si svou teorii o jakémsi “právu na zločin”. To znamená, že lidé “výjimeční” by mohli beztrestně páchat zločiny. A tu ho napadne, zda by nezbylo ku prospěchu zabít hluchou, starou, sobeckou lichvářku, veš, co trápí své okolí. Vždyť by tím vlastně pomohl mnoha lidem, její peníze by zčásti daroval sestře a matce, zbytkem by si zaplatil studia a pak by byl lidem prospěšný. Zabrán do svých myšlenek začne plánovat jak onu stařenu zabít. Ovšem ještě si není zcela psychicky jist, a tak se vydává na obhlídku terénu. Zkusí si vraždu bez vraždy. Jde k lichvářce a pečlivě si prohlédne její byt. Když se ale vrací domů, shodou náhod se dozví, kdy bude lichvářka v bytě sama. Vyslechne také rozhovor dvou studentů o tom, že by jeden z nich měl sto chutí onu babu zabít. Jestě ten večer se v hospodě setká s Marmeladovem, alkoholikem se čtyřmi dětmi a ženou souchotinářkou. Ten mu vypráví svůj životní osud i to, že on sám není schopen uživit svou rodinu, protože všechny peníze propije. Děti mají hlad, aby měli peníze, musí se nejstarší dcera Soňa živit prostitucí.

Druhý den Raskolnikov chladnokrevně zabije sekerou lichvářku a poté i její sestru Lizavetu, která se vrátila domů dřív, než předpokládal. Sebere nějaké zástavy, měšec s penězi a vrací se domů. Vše mu hrálo do noty, nikdo ho neviděl ani před činem, ani po činu.

Den po vraždě je předvolán na komisařství. Tam zjistí, že šlo jen o upomínku o neplacení nájmu. Avšak při zmínce o vraždě Raskolnikov omdlévá.
Několik dní leží v horečkách a blouzní, Razumichin se o něho stará. K jeho starostem se přidá matka se sestrou, které přijely do Petrohradu. O sestřinu ruku mají zájem Lužin a Svidrigajlov, ani jednoho Rodion neschvaluje.

Blouznivě se potácí po Petrohradu, vede zoufalé monology, tíží ho svědomí, poznává, že není schopen nést břímě zločinu. Mnohokrát zvažuje možnost sebevraždy.

Při jedné z dlouhých, bezduchých procházek narazí na Marmeladova, kterého udupal kůň. Dá ho přenést domů a dá peníze jeho ženě na pohřeb. Tam se setkává se Soňou a vyvolí si ji jako osobu, které svěří své tíživé tajemství. Zároveň vlivem okolností jsou Lužin i Svidrigajlov Duňou odmítnuti. Svidrigajlov se zastřelí.

Soňa domlouvá Raskolnikovovi, ať se udá a slibuje mu, že s ním zůstane, ať půjde kamkoli. Ten o tom nechce slyšet. Když k němu domů ale přijde Porfirij (již několikrát předtím se setkali) a sdělí mu, že ví, že Raskolnikov je vinen, Rodion se po dlouhém přemýšlení rozhodne přiznat.

Raskolnikov je odsouzen k osmi letům nucených prací na Sibiři.
V epilogu se dozvídáme, že Soňa jela opravdu s ním. Každý den ho navštěvovala ve vězení, a pak psala dopisy o jeho stavu Duně a Razumichinovi, kteří se vzali. Raskolnikov se stává zamlklým a nevrlým vůči Soně. Avšak při Sonině návštěvní absenci, za kterou mohla nemoc, Raskolnikov zjišťuje, že ji potřebuje, že ji má rád.

7) Charakteristika hlavních postav

Rodion Romanovič Raskolnokov – typický příklad člověka, který žil dlouho v bídných podmínkách a jedinou společností mu byla jeho vlastní hlava. Není divu, že se v ní vyvinula teorie jakéhosi „ zločinu vyvolených“. Byl hrdý až povýšený, náladový až chmurný, člověk se sklony k hlubokým melancholiím.

Dmitrij Prokofjič Razumichin – Rodionův starý přítel z univerzity, typická postava dobráka. Je upřímný, prostý, inteligentní a praktický člověk. Bývalý spolužák a věrný kamarád navzdory Raskolnikovo komplikované povaze. Rodionově sestře vyzná lásku…

Pulcherija Alexandrovna Raskolnikovová – Rodionova matka, která ho miluje bezmeznou láskou, zaslepuje ji to ve vnímání skutečnosti, je nejistá a často zmatkuje. Je starostlivá a je to typická ruská venkovská žena.

Avdoťja Romanovna Raskolnikovová ( Duňa) – Rodionova sestra, krásná mladá slečna se spoustou nápadníků, je vůči svému bratrovi naprosto oddaná a podstoupí všechno ( i svazek bez lásky), aby jej zabezpečila. Je hrdá, dobrosrdečná, obětavá.

Petr Petrovič Lužin – jednostranná postava, má zájem o manželství s Duňou, je namyšlený, egoistický. Prioritou je pro něj honba za kariérou. Je to prospěchář a intrikář.

Sofja Semjonovna Marmeladovová ( Soňa) – jediná postava, která má největší vliv na Rodina, je hodná a nesobecká, její rodina byla chudá, a tak se živila jako prostitutka. Je nesmělá, nesobecká, obětavá, oddaná, soucitná.

Arkádij Ivanovič Svidrigajlov – bohatý prostopášník

Porfirij Petrovič – inteligentní, důvtipný policista ( respektive vyšetřující soudce), mnohomluvný praktický požitkář

10) Vlastní názor

Tato kniha je velice čtivá. Je dobře napsaná, poutavá i dramatická. Jedná se o realistické dílo. Občas se u některých dialogů dá předpovědět, co se stane, ale i tak je to velmi poutavé. Některé pasáže si čtete pořád dokola, občas proto, že jim nerozumíte, občas i proto, že se jich nemůžete nabažit. V tomto psychologickém románu je kriminální zápletka, ale je pouze jakýmsi stavebním prvkem, protože hlavním tématem je obraz psychiky člověka – Raskolnikovova. Kniha má velice rychlý spád a dramatičnost, rozebírá se zde duševní krize člověka, nutí nás to k zamyšlení – jsou zde vnitřní monology. Autor také čerpal ze svých zkušeností z vězení. Tuto knížku doporučuji úplně každému, protože je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.


Další podobné materiály na webu:

Zločin a trest

Román Zločin a trest (1866) sa pokladá za jeden z najvyšších vrcholov diela Fiodora Michajloviča Dostojevského, práve ten z neho urobil hviezdu veľkej svetovej literatúry. Začal ho písať roku 1865 v zahraničí po smrti manželky.

Bežná cena Bežne 17,90 €

Posielame do troch dní

Odporúčané tituly a kolekcie

Viac o knihe

Román Zločin a trest (1866) sa pokladá za jeden z najvyšších vrcholov diela Fiodora Michajloviča Dostojevského, práve ten z neho urobil hviezdu veľkej svetovej literatúry. Začal ho písať roku 1865 v zahraničí po smrti manželky a brata Michaila, keď sám musel splácať veľké dlhy.

Zločin a trest prináša príbeh chudobného študenta práva Rodiona Raskoľnikova, ktorý z presvedčenia a po dôkladnej príprave zavraždí starú úžerníčku, aby ju olúpil a finančne si zabezpečil štúdium. Do epicentra svojho hlbokého psychologického skúmania Dostojevskij postavil ľudské indivíduum a rozpoltenosť jeho duše. Presvedčivo a názorne ukazuje, ako aj silná osobnosť stroskotá pod tlakom sociálnych okolností.

Vrah Raskoľnikov morálne týra sám seba, zároveň má ustavične za pätami pátrajúcich policajných úradníkov. Postupne sa pod vplyvom prostitútky Sone mení, okrem vesmíru svojho vnútra vníma aj iný svet a vplyv dobovej ruskej spoločnosti na bežných ľudí.

Strhujúci román, ktorý prirovnávajú k búrke, čo rozvíchri všetky živly sveta, sa číta ako skvelý bestseller, no vyznačuje sa aj hĺbkou psychologického ponoru, precíznou kompozíciou a brilantným rozprávaním. Ani za vyše sto rokov od svojho vzniku nič nestratil zo svojej naliehavej výpovede.

Máte o knihe viac informácií ako je na tejto stránke alebo ste našli chybu? Budeme vám veľmi vďační, ak nám pomôžete s doplnením informácií na našich stránkach.

Recenzie

Čítam, čítaš, čítame.

Čítam pomaly, ale pravidelne. Začínal som detektívkami a trilermi, potom som prešiel na sociálne romány, pridal k tomu klasiku, občas humor, sem tam životopisy a to, čo ma zaujalo.

O autorovi

Vydavateľstvo

V roku 1990 si desať knižných nadšencov povedalo, že nastal čas rozšíriť ponuku vydavateľstiev na Slovensku. Čoskoro založili vydavateľský dom IKAR, ktorý dnes čitatelia poznajú ako najväčšie slovenské vydavateľstvo. Za svoju existenciu vydal IKAR tisíce titulov a stovky bestsellerov rôznych žánrov, z ktorých sa dovedna predalo takmer 28 miliónov výtlačkov. Vydavateľský dom IKAR vo svojom portfóliu zastrešuje značky IKAR, Príroda, Odeon, Stonožka, YOLi a Ajna.

Vlajková značka IKAR predstavuje najširšie spektrum knižných titulov. Pod touto značkou nájde každý čitateľ našich najpredávanejších autorov, mnohými rokmi overené mená, úspešných slovenských autorov aj mladých knižných debutantov. Pod značkou IKAR vydávame napríklad knihy od J.K. Rowlingovej, Dana Browna, Jo Nesbøa, Davida Lagercrantza, ale, samozrejme, aj od slávnych slovenských spisovateľov, medzi ktorých patria Táňa Keleová-Vasilková, Jozef Karika, Jozef Banáš, Veronika Homolová-Tóthová a mnohí iní.

Silnou stránkou značky Príroda je široké spektrum non-fiction literatúry pre celú rodinu: populárno-náučné knihy, encyklopédie, obrazové publikácie, ale i odborné tituly a učebnice pre základné a stredné školy. Top zastúpenie majú populárne žánre, ako je zdravie a životný štýl, kulinárstvo, príroda, vzdelanie a hobby literatúra.

Crème de la crème súčasnej i klasickej svetovej prózy. Značka ODEON predstavuje špičkovú tvorbu od súčasných a klasických velikánov svetovej literatúry. V edícii ODEON Svetová klasika vychádzajú diela od F. M. Dostojevského, Ernesta Hemingwaya, L. N. Tolstého či Williama Shakespeara. Edícia ODEON Súčasná svetová literatúra na Slovensko prináša aktuálne diela svetových talentov ako napríklad Harper Leeová, držiteľ Nobelovej ceny za literatúru Kazuo Ishiguro, držiteľ Man Bookerovej ceny Paul Beatty, Celeste Ng, Eka Kurniawan a ďalší.

Stonožka je knižná kamarátka detí od 0 do 12 rokov. Symbol stonohého zvieratka vyjadruje tematickú a žánrovú pestrosť literatúry pre deti. Detským čitateľom ponúka beletriu, poéziu aj populárno-náučnú literatúru našich aj zahraničných autorov. Dobre naladená a vytrvalá Stonožka zavedie deti krok za krokom, rok za rokom, z krajiny Písmenkovo do knižného sveta plného fantázie, poznania a storakých zážitkov, ktoré si uchovajú po celý život. Stonožka sníva o tom, že každé dieťa prečíta aspoň 100 kníh!

YOLi sa zameriava na literatúru v žánroch young adult a new adult, teda prevažne pre „mladých dospelých“ vo veku približne 13 – 21 rokov. Ponúka široké spektrum prekladov súčasnej tvorby, od dystopie či fantasy až po romance. Priestor tu dostáva veľa svetoznámych autorov a autoriek, medzi inými aj John Green, Jamie McGuirová, Lauren Kateová, Erica Johansenová či Rainbow Rowellová.

Najnovším prírastkom do portfólia vydavateľského domu IKAR je značka Ajna. Prináša knihy o self-help a ezoterike. Potešia najmä čitateľov, ktorí túžia po šťastí a neustálom sebazdokonaľovaní a ktorých fascinujú záhady a tajomstvá medzi nebom a zemou. Ajna prináša svetoznáme autorky a autorov, ako je Lorna Byrneová, Rhonda Byrneová alebo Neale Donald Walsh.

Za svoju 27-ročnú existenciu IKAR získal množstvo odborných aj čitateľských ocenení, ako napríklad Vydavateľ roka, Najkrajšia kniha roka, Najkrajšia kniha Slovenska či ocenenia za umelecké preklady.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij – Idiot (rozhlasová hra / 1960 / slovensky)

Popis:
Scénická hudba: Miroslav Brož, Preklad: Ján Medveď, Úprava: Vladimír Horáček, Ján Strejček, Réžia: Ivan Teren Účinkujú: Karol …

Leave a Reply