Kniha Analfabetka, která uměla počítat (Jonas Jonasson)

Kniha Analfabetka, která uměla počítat (Jonas Jonasson)

Kniha Analfabetka, která uměla počítat (Jonas Jonasson) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Analfabetka, která uměla počítat (Jonas Jonasson)
  • Elérhető fájlok: Kniha Analfabetka, která uměla počítat (Jonas Jonasson).pdf, Kniha Analfabetka, která uměla počítat (Jonas Jonasson).epub, Kniha Analfabetka, která uměla počítat (Jonas Jonasson).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Analfabetka, která uměla počítat

kniha od: Jonas Jonasson

přiznám se, že to mám jako audiknihu, ale Martin Stránský – pane klobouk dolů, už proto super, teď máme rozposlouchaného staříka, zatím mě úplně nezaujal, nicméně se domnívám, že je to tím, čím kdo začne 🙂

Jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla. Hlavní hrdinka – Nombeko – je chytrá a s ničím se moc nemaže. Vedlejší postavy jsou úžasně propracované – každá má svojí jedinečnou povahu, historii atd.
Nikdy jsem se u knížky nenudila – pořád se něco dělo. Krásný, vtipný a originální příběh.

Trošku mi to připomínalo Forresta Gumpa. Akorát místní idioti netuší, že jsou idioti. Za to podceňují inteligenci jen proto, že ji projevuje žena a ještě navíc černoška. Našel jsem místa, kdy jsem se opravdu smál nahlas, ať už kvůli dobře vypointovaným vtipům nebo absurdním situacím. Postavy jsou jistě originální, i když Číňanky podléhají určitým stereotypům. Závěr je možná o ždibec delší než by měl být. Geniálnosti Gumpa to nedosahuje, ale je to obstojný a hlavně zábavný román, který stojí za to si přečíst.

Nombeko a její nůžky byly super:-) skvěle jsem se bavila jako u Staříka:-)

Skoro stejně dobré jako Stoletý stařík. V mnohém jej to dokonce předčí! 80%

U této knihy mě zaujal už jenom název a musím říci, že stála za to. Nejenom, že humor, jak je zde pojatý je mi velmi blízký, ale i námět je geniální. Knihu mohu jenom doporučit.

Namlsaná Staříkem jsem se pustila do druhé Jonassonovy knížky a bohužel mě Analfabetka zklamala. Možná, kdybych po ní sáhla jako po první, tak by na mě působila kouzlem originality, ale takto se nemohu ubránit srovnání – zde už mi absurdity přišly často přes moc, příběh mi přišel zbytečně praštěný a ani hlavní hrdinové mi nepřišli tak sympatičtí, jako tomu bylo u Staříka. Zkrátka a dobře na mě knížka působila dojmem, že byla napsána, aby využila popularity té předcházející, ale nic nového už nepřináší.
Jinak tedy opět skvělé načtení audioknihy celkový dojem jen vylepšuje.

Neříkám, že je to špatné. Ale můj styl humoru to není. Začátek jsem protrpěla, konec vlastně taky, prostředek byl nějak lepší. To samé jsem prožívala u Staříka před osmi lety a rozhodla jsem se dát Jonassonovi ještě jednu šanci. Nevyšlo to, kámoši z nás nebudou. 😀

Jonas Jonasson

švédská, 1961 statistiky · web

Nová kniha

“Pokračování světového bestselleru Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel” Přesně před rokem utekl stoletý Alan Karlsson z domova důchodců v Malmköping. detail knihy

Populární knihy

Komentáře (8)

Autor mi prostě sedl. Pokud se budu chtít nenáročně odreagovat, pak sáhnu po jeho knihách.

Tak vtipnou knihu jako Analfabetka jsem snad nečetla. Myslím, že taková kniha na českém trhu opravdu chyběla. Jemný a příjemný humor, navíc příběh zasazený do světových reálií. Těším se na Jonassonovy další knihy.

Všechny jeho knihy mě pobavily a rozesmály.

J.J. je autorem s mimořádným stylem humoru, už po zásluze ocejchovaný zlatou pečetí. Ta třetí je skvělá . Zdá se mi, že přesídlení do jižních , teplejších krajin má pro severčana blahodárný účinek a tudíž i pro nás. Mám dojem že gradace narůstá, postupně si bere na mušku to, s čím novináři profesně nemohou nic dělat , jen to konstatovat, a to je důvod proč zběhnout odtud , k tak svobodnému povolání, jako je spisovatelská dráha. J.J. má humor s laťkou vysoko , a tak jistota, že příští bude mít certifikát z vzácného kovu , mi zní jako jistota.

Staříka i analfabetku mi přečetl Martin Stránský.
Jako audiokniha je to úžasná zábava.Všem vřele doporučuju stáhnout z “Ulož to” a poslouchat a poslouchat.

Ke Staříkovi jsem se dostala tak, že jsem ho darovala a po letech se k němu dostala zpětně. Prvně jsem četla Analfabetku, která má svůj styl a to se musí panu Jonasovi nechat.

Líbí se mi na jeho knihách, že tuším, jak to bude, ale hrdina je jinačí či chytřejší.
Doufám, že Analfabetka nebyla jeho posledním počinem.

autor, který mě nadchl svým smyslem pro humor a především knihou Stoletý stařík . . . těším se na další jeho knihu, která bude mít zaručeně výborný ohlas.

Kniha: Analfabetka, která uměla počítat – Jonas Jonasson

Kniha: Analfabetka, která uměla počítat
Autor: Jonas Jonasson

Předpokládaný termín doručení dle zvoleného dopravce:
GLS: 20.2.2020
Česká pošta: 20.2.2020

Osobní odběr
Předpokládané připravení zboží proběhne v odpoledních hodinách dle zvoleného místa v termínu:
Ostrava: 19.2.2020
Ostatní výdejny: 20.2.2020
Uloženka: 20.2.2020

Pozn.: doručení nebo připravení na výdejním místě závisí na nejpomalejším produktu ve Vaší objednávce.‘, -80, 15);” onmouseout=”hide_help();”>Kdy zboží dostanu


82% 13 hodnocení
90% 2 recenze počet hodnocení
83 % celkové hodnocení
13 hodnocení + 2 recenze
Nakladatelství: » Panteon
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 414
Rozměr: 134 x 210 mm
Spolupracovali: přeložila Luisa Robovská
Skupina třídění: Germánské literatury
Vazba: vázaná s potahem z jiného materiálu
Novinka týdne: 2014-20
Datum vydání: 29. 11. 2018
Nakladatelské údaje: Mladá Boleslav, Panteon, 2014
ISBN: 9788087697177
EAN: 9788087697177

Bizarní satirický příběh chudé nevzdělané africké dívky, která díky svému velikému talentu prožije veliké dobrodružství. Bizarní satirický příběh chudé nevzdělané africké dívky, která díky svému velikému talentu prožije veliké dobrodružství. Nombeko se narodí v chudinském předměstí Johannesburgu a zdá se, že ji čeká pouze život analfabetického čističe záchodků a posléze předčasná smrt na jednu z mnoha chorob, kterými prostředí, do kterého je osudem uvržena, přímo překypuje. Nombeko však není jako ostatní ve slumu. Má fenomenální schopnost počítat, přirozenou bystrost a především obrovskou velikou vůli přežít. Od jednoho prazvláštního staříka (chlípníka, vzdělance a majitele mnoha knih a diamantů) se naučí číst, po jeho násilné smrti se zmocní jeho ukrývaného bohatství a vyrazí do světa. Avšak ouha. Hra osudu ji vzápětí uvrhne do role polootrocké uklízečky v přísně tajném zbrojním komplexu, ve kterém Jihoafrická republika vyvíjí atomovou bombu. Nombeko se ze svého svízelného postavení nakonec dostane, ovšem řetěz bláznivých událostí zdaleka nekončí. Postupem času se stane černým koněm nejvyšší světové politiky, tajné služby si u ní podávají dveře, Nombeko je unesena. Nový příběh známého švédského satirika je vtipný, plný podivných dějových zvratů a ničím nespoutané představivosti. Nombeko se narodí v chudinském předměstí Johannesburgu a zdá se, že ji čeká pouze život analfabetického čističe záchodků a posléze předčasná smrt na jednu z mnoha chorob, kterými prostředí, do kterého je osudem uvržena, přímo překypuje. Nombeko však není jako ostatní ve slumu. Má fenomenální schopnost počítat, přirozenou bystrost a především obrovskou velikou vůli přežít. Od jednoho prazvláštního staříka (chlípníka, vzdělance a majitele mnoha knih a diamantů) se naučí číst, po jeho násilné smrti se zmocní jeho ukrývaného bohatství a vyrazí do světa. Avšak ouha. Hra osudu ji vzápětí uvrhne do role polootrocké uklízečky v přísně tajném zbrojním komplexu, ve kterém Jihoafrická republika vyvíjí atomovou bombu. Nombeko se ze svého svízelného postavení nakonec dostane, ovšem řetěz bláznivých událostí zdaleka nekončí. Postupem času se stane černým koněm nejvyšší světové politiky, tajné služby si u ní podávají dveře, Nombeko je unesena. Nový příběh známého švédského satirika je vtipný, plný podivných dějových zvratů a ničím nespoutané představivosti.

Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít, nikým nepostrádaná. To by ale nebyla Nombeko – analfabetka, která uměla počítat. Osud i její talent ji zavedou až do mezinárodní politiky, na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zároveň velmi odlišným bratrům.

Druhý humoristický román Jonase Jonassona, jehož Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel se v češtině prodalo přes padesát tisíc výtisků!

Vypráví příběh černošské dívky Nombeko Mayeki, která se v roce 1961 narodila v Sowetu, chudinském předměstí Johannesburgu. Přestože neumí číst, velmi dobře rozumí matematice. Postupně se dopracuje na pozici, ve které navrhuje jaderné hlavice, a odstěhuje se do Švédska.

Ve Švédsku vyšel román na podzim 2013 a okamžitě vzbudil ohlas srovnatelný se Stoletým staříkem, který tu byl dva roky po sobě nejprodávanějším románem.

Kniha získala cenu Český bestseller za rok 2014 v kategorii Překladová beletrie pro dospělé.

Analfabetka, která uměla počítat

Nakladatel: Panteon (Panteon s.r.o.)
Jazyk: česky
Pořadí vydání: 1.
Počet stran: 414
Typ, vazba: Kniha, pevná
Formát, hmotnost: 144 × 215 mm, 542 g
Více podrobností
Klubová cena: 296 Kč
Běžná cena: 379 Kč
Ušetříte: 83 Kč
Kolik zaplatím za dopravu?
Skladem Připraveno k expedici.

Zboží skladem předáváme dopravci do 1-2 pracovních dnů.

Doba přepravy dopravcem:

  • 1 den

Poslední změna: 17.02.2020 10:08

  • Sledovat titul
  • Recenze (2)
  • Odkazy a akce (0)
  • Komentáře (14)

Anotace

Druhý román autora Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel.

Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít, nikým nepostrádaná. To by ale nebyla Nombeko – analfabetka, která uměla počítat. Osud i její talent ji zavedou až do mezinárodní politiky, na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zároveň velmi odlišným bratrům. Během jejího dobrodružného putování se jí podaří zamotat hlavu agentům nejobávanější tajné služby nebo být unesená ve špinavém náklaďáku na převoz brambor. A tím to zdaleka nekončí.

Jonassonův první román Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel se záhy po vydání stal čtenářským hitem a dva roky po sobě nejprodávanějším švédským románem. Přeložen byl do 40 jazyků. Fenomenální úspěch sklízí v mnoha zemích světa, včetně Česka, kde se dosud prodalo přes 60 000 výtisků.

Grandiózní příběh, který ve srovnání se „Staříkem“ nezaostává ani nápady překračujícími veškeré hranice, ani bizarními zvraty a ani nezapomenutelným půvabem. Die Welt

„Analfabetka, která uměla počítat“ je stejně nádherně ironická a vtipná jako Jonassonův debutový román „Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel“. Guardian

„Analfabetka“ je skvělý román pro dobrou náladu, který stále a stále překvapuje nepředvídatelnými příhodami. Zvláštní talent Jonase Jonassona nespočívá jen ve velkém umění vyprávět, ale opírá se také o schopnost dát svému příběhu další rozměr. Die Zeit

Trailer ke knize:

Další verze titulu

Specifikace

Název: Analfabetka, která uměla počítat

Překladatel: Luisa Robovská

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-87697-17-7

EAN: 9788087697177

Objednací kód: NA235053

Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Jonas Jonasson – Analfabetka, která uměla počítat

Jen málokterá kniha se dočkala u nás takového masivního marketingu, jako je švédský humoristický román „Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel“. Kniha je už druhý rok v hitparádě bestsellerů, a kolik desítek tisíc výtisků se už v Česku prodalo nakl. Panteon poctivě aktualizuje ve všech médiích. Není tedy divu, že jeden z nejočekávanějších titulů pro letošní rok je další humoristický román Jonase Jonassona (*1961) „Analfabetka, která uměla počítat“ (orig. Analfabeten som kunde räkna, 2013).

Příběh začíná v jihoafrickém Sowetu, největším slumu u Johannesburgu, někdy v šedesátých letech minulého století. Zde vyrůstá Nombeko, černošská dívka, která se už v deseti stala sirotkem: „Nombečin otec byl své dceři naposledy nablízku dvacet minut poté, co oplodnil její matku. Její matka si proto brzy navykla doplňovat ředidlo léky a alkoholem. Dcera, která záhy pochopila, že už to tak dál nejde, matku varovala. Buď s tím ihned přestane, nebo ji to zabije. Matka s pochopením pokývala hlavou… Pohřeb měl hojnou účast.“

Vyrůstala tedy ve světě, ve kterém byla „negr jako negr“, tedy něco neviditelného a zbytečného. Jenže ona uměla něco, co šokovalo její spoluobčany analfabety – počítat. Byla přímo matematický génius. A tak o směru svého bytí měla jasno. Její mladý život coby vedoucí úřadu pro odvoz fekálií sektoru B dostal jiný směr v den, kdy se jako „negr“ připletla do cesty auta důležitého a společensky unaveného bělocha, který si zkracoval jízdu přes chodníky. A za poškození jeho vozu dostala pár let „otroctví“ v jeho službách. A jen tak mimochodem, byl to notně tupý běloch, přesto hlavní inženýr tajného jihoafrického programu na vývoj jaderných bomb. Tak začíná příběh, který se táhne několika desetiletími až do dneška, ve kterém poznáme, jaké jsou to trable žít s atomovkou jakožto vybavení domácnosti.

Obdobně jako u „staříka“ i zde hlavní roli hrají především jedinečné, a trochu absurdní postavy a postavičky, zažívající stejně absurdní situace. Jediná „normální“ z nich je Nombeko, která se řídí čistě selským rozumem, což se o dalších aktérech už tak říci nedá: jednovaječná dvojčata pojmenován svým politickým vyšinutým otcem Holger a Holger, trojice neuvěřitelně asertivních čínských sester, paranoidní americký dezertér z Vietnamu, anarchistka Celestine atd.

A tento absurdistán je vmíchán do našeho známého světa a dějin. Právě autorovo začlenění skutečných událostí a postav vytváří onen originální prvek, kterým Jonasson okouzlil doslova celý svět. A tak se setkáváme s čínským prezidentem Chu Ťin-tchao, švédským premiérem Fredrikem Reinfeldtem a dokonce samotným králem Švédska Karlem XVI. Gustavem. Jen autor jejich příběhy „saturninovsky“ uvádí na pravou míru.

„Analfabetka“ je opět skvělý vtipem sršící příběh, který vás místy smíchy rozpláče. Autor mimoto porušil lidové rčení, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Chtě nechtě totiž musíme přiznat, že „Analfabetka“ dokonale kopíruje „Staříka“, což je pro někoho dobře, pro někoho méně. Osobně mi to trochu vadilo, a především absurdita některých scén mi připadala už mimo hranice uvěřitelnosti. A tak dávám „Analfabetce“ o jednu pomyslnou hvězdičku méně.

Vydalo nakl. Panteon roce 2014, překlad Luisa Robovská.

Autorem recenze je Bohdan BoboKing Volejníček

Čtenářská recenze: Jonas Jonasson – Analfabetka, která uměla počítat

Víte kdo je opravdovým nepřítelem skutečně úspěšných spisovatelů? Oni sami, zvláště je-li jejich knižní debut podobně bombastický, jako tomu je v případě Jonassonova Stoletého staříka. Kniha získá svému autorovi slávu, prodeje jdou do desetitisíců, ale vzniká problém – dokáže autor jím samotným takto vysoko nastavenou laťku udržet, nebo spadne do průměru a následně se ztratí v šedi? Tyto obavy můžete úplně kl >

Nombeko Mayeki je rozhodně zvláštní dívka a její nadání (především matematická genialita) ji velice výrazně vyčleňuje z prostředí v němž se narodila – ze slumu plného negramotných alkoholiků, barbarů bez budoucnosti a naděje. Prostě do vínku jí bylo osudem dáno být jednou z bezejmenných vynašeček latrín předurčených k předčasné smrti v důsledku nadměrné konzumace alkoholu v kombinaci s (neméně nadměrnou) konzumací nahodilé směsice léků.

Jenže Nombeko umí něco, co neumí ani její soukmenovci, ani příslušníci „nadřazené", tedy bělošské rasy v jejím bezprostředním okolí – používá mozek. Tato schopnost není tak všední, jak by se mohlo zdát!! Díky tomu, shodě okolností a s (víceméně) zaslouženě nabytým dědictvím zašitým v bundě navíc, se dívce podaří slum opustit. Ale nemohla ani v nejmenším tušit, co vše ji na cestě potká a jaké to bude mít důsledky….

Jonasson je mistrem ve vytváření logických návazností naprosto nepravděpodobných a neočekávatelných situací. V rámci zachování rovnováhy a jako kontrast k nesporně intelektem nadprůměrně obdařené Nombeko přidává do děje panoptikum nejrůznějších šílenců a podivínů kvalit vpravdě nevšedních.

Jestliže si myslíte, že pokud je někdo nebožtík, tak už nemůže zemřít znovu, hluboce se mýlíte! Myslíte si, že se můžete narodit v civilizované zemi a přitom neexistovat? Ano, můžete.

Kniha je v podstatě jiskřivou kaskádou neuvěřitelných příhod hodných barona Prášila, ovšem s tak samozřejmou a přirozenou návazností, že zas tak moc nepřekvapí. Nombeko a její nadstandardní myšlení zvládnou bravurně nejen snůšku jurodivých poděsů a paranoiků, ale i klubko politiků různých názorových směrů – což je možná ještě složitější, než kočírování ujetých souputníků.

Pokud bych měla Analfabetku krátce charakterizovat, tak se jedná o knihu příjemnou, zábavnou a z průměru výrazně vybočující!

Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Hodnocení a komentáře

Ekniha (Jarmila Klíčová , 7.7.2015) Odpovědět

Odpověď (knizniklub.cz , 7.7.2015) Odpovědět

paperback (Patrik Schoř , 2.11.2014) Odpovědět

Odpověď (knizniklub.cz , 3.11.2014) Odpovědět

paperback (Patrik Schoř , 7.1.2015) Odpovědět

Odpověď (knizniklub.cz , 9.1.2015) Odpovědět

Odpověď (knizniklub.cz , 8.1.2015) Odpovědět

Skvělá, hodně mě překvapila (Markéta Procházková , 29.8.2014) Odpovědět

přečtete jedním dechem (J. K. , 18.8.2014) Odpovědět

Skvělá (Pavla Lukasová , 7.8.2014) Odpovědět

Přečteno za dva dny (Veronika , 21.7.2014) Odpovědět

Jedna z nejlepších knih k oddechu i zamyšlení. (Ludmila Gottwaldová , 24.6.2014) Odpovědět

mluvené slovo (Lenka Würflová , 12.5.2014) Odpovědět

Odpověď (knizniklub.cz , 12.5.2014) Odpovědět

Přidejte svůj komentář

Ukázka z textu

Kapitola 1
O dívce z chatrče a muži, který ji odtamtud po své smrti dostal pryč

Vynašeči latrín z největšího slumu v Jihoafrické republice byli svým způsobem děti štěstěny, jelikož měli jak práci, tak střechu nad hlavou.
Statisticky vzato však neměli příliš valné vyhlídky do budoucna. Většině z nich hrozila předčasná smrt v důsledku tuberkulózy, zápalu plic, průjmových onemocnění, konzumace alkoholu, předávkování léky či následkem kombinace několika uvedených faktorů. Jen málokomu se poštěstilo dožít padesátky. Jedním z těch mála byl i šéf úřadu pro odvoz fekálií v Sowetu, který už byl ovšem sedřený a neduživý. Užíval příliš mnoho léků proti bolesti, zapíjel je příliš mnoha pivy a s obojím navíc začínal v příliš brzkou denní hodinu. Nejspíš proto tak vztekle vyjel na zástupce hygienického odboru z johannesburského magistrátu.
Negra, který si moc vyskakoval, však nebylo možné trpět, a tak se incident donesl až k předsedovi odboru, který hned následujícího dne při dopolední kávě kolegům oznámil, že je na čase dotyčného analfabeta ze sektoru B propustit a najít za něj náhradu.
Jinak byla ona dopolední káva moc příjemným posezením, neboť se podával dort na počest nového asistenta hygienického odboru. Asistent se jmenoval Piet du Toit, bylo mu pouhých třiadvacet let a teprve nedávno dokončil studia.
A právě on dostal problém v Sowetu na starost. Tak už to na johannesburském magistrátu chodilo. S negramotnými podřízenými obvykle jednali služebně nejmladší zaměstnanci, snad proto, aby se prací takříkajíc zocelili.
Zda byli všichni vynašeči latrín skutečně negramotní, nikdo nevěděl. O většině z nich se to zkrátka říkalo. Jisté bylo jen to, že nikdo z nich nechodil do školy, všichni bydleli v plechových chatrčích a všichni měli zoufale dlouhé vedení.

Piet du Toit se před první návštěvou slumu cítil poněkud nesvůj. Jeho otec, obchodník s uměním, mu pro jistotu půjčil svého osobního strážce.
Jen co mladý asistent vstoupil do kanceláře úřadu pro odvoz fekálií, neubránil se stížnosti na zápach, který tam panoval. Vedoucí úřadu, kterého měl propustit, ho uvítal vsedě za psacím stolem. Vedle něj stála mladá dívka, ještě dítě, která k asistentovu údivu otevřela ústa a odvětila, že hovno bohužel má tu nelibou vlastnost, že zapáchá.
Piet du Toit se na vteřinu zamyslel nad tím, zda se nejedná o ironii, vzápětí to ovšem vyloučil a rozhodl se dívčinu poznámku ignorovat. Místo toho vedoucímu úřadu oznámil, že právě přišel o práci. Dodal však, že pokud do příštího týdne sežene tři uchazeče o místo, jež se právě uvolnilo, má nárok na stejný počet měsíčních platů.
„Můžu zas vynášet latríny, abych si vydělal aspoň pár randů?“ otázal se čerstvě propuštěný vedoucí.
„Ne, to nemůžete,“ zavrtěl hlavou Piet du Toit.

O týden později byl asistent zpátky, opět s osobním strážcem.
Propuštěný vedoucí opět seděl za svým stolem, tentokrát zřejmě naposledy. Vedle něj stála stejná dívka jako posledně.
„Kde máte ty tři uchazeče?“ zajímal se Piet du Toit.
Propuštěný šéf řekl, že dva kandidáti se bohužel nemohli dostavit. Jednomu předchozího večera někdo při pouliční rvačce podřízl krk. A kde se zdržuje druhý, nedokázal říct, pouze konstatoval, že by se snad mohlo jednat o recidivu.
Piet du Toit se raději nevyptával, jaký druh recidivy má bývalý vedoucí na mysli. Šlo mu jen o to, dostat se co nejrychleji pryč.
„A co ten třetí?“ zeptal se proto netrpělivě.
„Třetí stojí tady vedle mě. Už pár let mi tu s kdečím pomáhá a musím říct, že je to šikovná holka.“
„Do hajzlu,“ rozčílil se Piet du Toit, „přece nemůžu vedoucím úřadu jmenovat dvanáctileté dítě!“
„Je mi čtrnáct,“ ohradila se dívenka. „A mám devítiletou praxi.“
Asistent du Toit s nelibostí nasál nevábný zápach a zmocnila se ho obava, aby mu nenačichl oblek.
„Už fetuješ?“ zeptal se.
„Ne,“ odvětila dívka.
„Jsi těhotná?“
„Ne.“
Piet du Toit se na pár vteřin odmlčel. Neměl nejmenší chuť vracet se na tohle místo víckrát, než bude nezbytně nutné.
„Jak se jmenuješ?“ otázal se proto.
„Nombeko,“ představila se dívka.
„A dál?“
„Myslím, že Mayeki.“
Panebože, oni ani nevědí, jak se jmenujou.
„No dobře. Když mi slíbíš, že nebudeš pít ani fetovat, je to místo tvoje.“
„Slibuju.“
„Domluveno.“
Piet du Toit se obrátil na propuštěného:
„Říkali jsme tři měsíční platy za tři uchazeče. Na jednoho uchazeče teda vychází jeden plat. Mínus jeden za to, že je to ještě dítě.“
„Je mi čtrnáct,“ ohradila se znovu dívka.
Piet du Toit se otočil na podpatku a s gorilou v patách bez pozdravu odkráčel.
Dívka, která se právě stala nadřízenou svého nadřízeného, bývalému nadřízenému poděkovala za pomoc a prohlásila, že ho s okamžitou platností přijímá zpět jakožto svou pravou ruku.
„A co asistent?“ namítl bývalý vedoucí.
„Změníme vám jméno. Negr jako negr. Vsadím se, že si toho ani nevšimne,“ pravila čtrnáctiletá dívka, která vypadala na dvanáct.

Nově jmenovaná vedoucí úřadu pro odvoz fekálií v sowetském sektoru B nikdy nechodila do školy. Zaprvé měla její matka jiné životní priority a zadruhé ji porodila ze všech zemí zrovna v Jihoafrické republice, navíc počátkem šedesátých let, kdy tamější politická reprezentace zastávala názor, že děti jako Nombeko se zkrátka nepočítají. Tehdejší premiér proslul řečnickou otázkou, proč by měli černoši chodit do školy, když se stejně nehodí k ničemu jinému než k nošení dřeva a vody.
V tom se ovšem zmýlil, jelikož Nombeko nenosila dříví ani vodu, nýbrž exkrementy. Koneckonců nemohl nikdo předpokládat, že by se ta útlá dívenka mohla v dospělosti setkávat s králi a prezidenty, že by se stala postrachem všech národů nebo by snad jinak mohla ovlivňovat světové dějiny.
To by ovšem nesměla být taková, jaká byla.
V první řadě byla velmi pracovitá. V pěti letech vynášela sudy stejně velké jako ona sama. Práce jí skýtala přesně takový výdělek, jakého bylo třeba, aby ji matka mohla každý den pověřit zakoupením láhve ředidla, kterou pokaždé přijala se slovy: „Děkuju, holčičko,“ načež odšroubovala zátku a jala se tišit nekonečnou bolest způsobenou vědomím, že sobě ani dceři nedokáže zajistit lepší budoucnost.
Nombečin otec byl své dceři naposledy nablízku dvacet minut poté, co oplodnil její matku.
Jak Nombeko rostla, postupně zvládala za den vynést více sudů a její výplata umožňovala koupit víc než jen láhev ředidla.
Její matka si proto brzy navykla kombinovat ředidlo s léky a alkoholem. Dcera, která záhy pochopila, že už to tak dál nejde, matku varovala. Buď ihned přestane, nebo to bude její smrt.
Matka s pochopením pokývala hlavou.

Účast na pohřbu byla hojná. V Sowetu tou dobou žilo mnoho lidí, jejichž životní náplň sestávala především ze dvou činností: z pomalého zabíjení sebe sama a posledního loučení s těmi, jimž se to už podařilo.
Když matka zemřela, bylo Nombeko deset let. Na otce se, jak už jsme řekli, obrátit nemohla. Nejprve zvažovala, že by začala tam, kde matka skončila, a vytvořila by si před realitou chemickou ochranu. Po další výplatě se však nakonec rozhodla, že si raději koupí něco k snědku. Poté, co utišila hlad, se kolem sebe rozhlédla a udiveně se otázala: „Co tu vlastně dělám?“
Bylo jí jasné, že momentálně nemá jinou alternativu. Na jihoafrickém pracovním trhu nebyly negramotné desetileté dívky zrovna nejžádanější skupinou uchazečů. V této části Soweta pracovní trh ani neexistoval. Neexistovalo tu vlastně ani moc pracujících.
I ti nejubožejší představitelé lidského pokolení však mají jisté tělesné potřeby, což dívce jménem Nombeko zajišťovalo alespoň minimální příjem, který si po smrti matky mohla nechávat pro sebe.
Aby jí čas strávený vláčením sudů rychleji ubíhal, začala je už v pěti letech počítat:
„Jeden, dva, tři, čtyři, pět…“
Postupem času si začala vytvářet obtížnější matematické úlohy, aby ji neomrzely:
„Patnáct sudů krát tři auta krát sedm nosičů plus jeden, který jen sedí a kouká, jelikož má opici… to dělá… tři sta šestnáct.“
Dokonce i Nombečina matka, která s výjimkou ředidla příliš nevnímala okolí, si kupodivu všimla, že její dcera umí sčítat a odčítat. Během posledního roku svého života této její dovednosti využívala pokaždé, když bylo třeba rozdělit zásilku léků nejrůznějších barev a účinků mezi obyvatele několika chatrčí. Láhev ředidla je prostě láhev ředidla, to nejsou žádné počty. Ovšem rozdělit padesáti, sto, dvěstěpadesáti a pětisetmiligramové tablety mezi několik lidí na základě jejich poptávky a platební schopnosti, to už vyžaduje jisté matematické dovednosti.
A právě v nich Nombeko excelovala.
Kupříkladu se jednou nachomýtla u toho, když se její nadřízený mořil sepisováním měsíční zprávy o hmotnosti a objemu vyvezených fekálií.
„Devadesát pět krát devadesát dva,“ mumlal vedoucí. „Kde mám sakra kalkulačku?“
„Osm tisíc sedm set čtyřicet,“ odvětila Nombeko.
„Radši mi pomoz najít tu kalkulačku, holčičko.“
„Osm tisíc sedm set čtyřicet,“ opakovala Nombeko.
„Co to povídáš?“
„Devadesát pět krát devadesát dva je osm tisíc sedm set…“
„Jak to můžeš vědět?“
„To je přece jednoduché. Devadesát pět je sto bez pěti, devadesát dva sto bez osmi. Když se to prohodí a odečte, zbude z obou osmdesát sedm. Pět krát osm je čtyřicet. Osmdesát sedm a čtyřicet, to máme osm tisíc sedm set čtyřicet.“
„Jaks na to přišla?“ vyvalil oči vedoucí.
„Nevím,“ pokrčila rameny Nombeko. „Ale měli bysme se vrátit k práci, ne?“
Toho dne byla povýšena na asistentku vedoucího úřadu.
Analfabetku, která uměla počítat, však čím dál víc frustrovalo, že nerozumí vyhláškám shora, které se kupily na psacím stole jejího nadřízeného. Jemu ostatně písmena také činila obtíže. S vypětím všech sil se prokousával každým řádkem v afrikánštině a přitom listoval anglickým slovníkem, aby tu změť nepochopitelných znaků alespoň převedl do jemu srozumitelného jazyka.
„Co nám chtějí tentokrát?“ zajímala se občas Nombeko.
„Máme líp plnit pytle,“ odvětil šéf. „Aspoň myslím. Nebo chtějí zrušit část latrín. Je to trochu nejasné.“
Vedoucí si povzdychl. Jeho asistentka mu nemohla být nikterak nápomocná, a proto si také povzdychla.

Jednoho dne se na ni ovšem usmálo štěst

Pro zobrazení ukázky si nainstalujte novější verzi internetového prohlížeče, nebo se přihlašte do svého google účtu.

Jonas Jonasson – Analfabetka, která uměla počítat

Popis:
Z večera Mezi knihou a čajem Čajovna u vysmátý žáby Ústí nad Labem 15.května 2016 čte Zdeněk Balcar …
Analfabetka, která uměla počítat Elektronická kniha Ihned ke stažení
Analfabetka, která uměla počítat 2. vydání

Leave a Reply