Kniha Bylo nás pět (Karel Poláček)

Kniha Bylo nás pět (Karel Poláček)

Kniha Bylo nás pět (Karel Poláček) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Bylo nás pět (Karel Poláček)
  • Elérhető fájlok: Kniha Bylo nás pět (Karel Poláček).pdf, Kniha Bylo nás pět (Karel Poláček).epub, Kniha Bylo nás pět (Karel Poláček).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Bylo nás pět

kniha od: Karel Poláček

Klasika, která asi neomrzí :).

zaujala mne jen první polovina knihy, druhou (snovou) část považuju za slabou obsahově i kompozičně, asi autor už text nestihl redigovat – a vlastně ani ukončit, což je škoda

Hlavní příběh této knihy je o Petrovi Bajzovi a jeho nejlepších kamarádech Antonínovi Bejvalovi, Čeňkovi Jirsákovi, Josefovi Zilvarovi Eduardovi Kemlinkovi, kteří spolu vyvádějí spoustu lumpáren a naschválů.
U knihy se rozhodně nudit nebudete. Je totiž naplněna spoustou zábavných příhod a zážitků. Nejvíce mě pobavilo když se chlapci spolu vydali místo na hodinu houslí na vosy, které je však velice pobodaly.
Tato knížka se mi opravdu líbila. Byla napsána velmi poutavě a s vtipem. Myslím si, že stojí za to si ji přečíst.

Vtipné, perfektně napsané. Knížka si najde své čtenáře, jak mezi dětskými čtenáři, tak mezi dospělými. Mě osobně jen nebavila kapitola, kdy má Péťa Bajza horečku. Ale to je subjektivní faktor.
Kniha také posloužila jako předloha neméně výborného seriálu.

Skvělá kniha, asi nejlepší a nejznámější, s oblíbenými postavičkami dětí i dospělých a hláškami, které už dávno zlidověly. Seriál se také hodně povedl, jsou tam výborně vybraní herci jak malí, tak dospělí.

Dětská klasika určená dospělému čtenáři.

Opět povinná četba k maturitě, vůbec mě to neoslovilo, nutila jsem se ke čtení, vůbec mě kniha neoslovila.

Miluju tuto knihu, prostředí, ve kterém se odehrává a postavy, které v ní vystupují!

Bylo nás pět – rozbor díla k maturitě [10]

Kniha: Bylo nás pět

Přidal(a): Strny

Autor: Karel Poláček

  • český humorista, novinář a filmový scenárista židovského původu
  • ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomedie maloměstského života
  • redaktorem Lidových novin
  • přihlásil se dobrovolně do transportu do Terezína, když do něho byla zařazena jeho životní družka
  • zahynul v koncentračním táboře o rok později

Další díla:

  • Muži v ofsajdu – děj tohoto románu se odehrává v prostředí fotbalových klubů Viktorie Žižkov a Slavie Praha. Vysmívá se vášni fotbalového fanouškovství, které hrdiny vytrhává z banálnosti života.
  • Hostinec U Kamenného stolu – Za něj vydal malíř Rada, humoristický román.
    (Pentalogie – Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno, 5. díl se ztratil)

Další autoři období:

  • Patří mezi demokratický proud meziválečné prózy.
  • Skupina spisovatelů, která se soustředila kolem Lidových novin, byli ovlivněni ideami prezidentem T. G. Masaryka. Scházeli se každý pátek u Čapků, proto se jim říká „Pátečníci“.
  • Karel Čapek
  • Josef Čapek
  • Eduard Bass
  • Spisovatel, moderátor, textař
  • Jaroslav Hašek
    • Prozaik, novinář, velký bohém, životní situace v dílech popisuje s humorem, ironií, nadsázkou
    • Ivan Olbracht
    • Rozbor díla: Bylo nás pět

      • česká meziválečná próza

      Literární druh:

      Literární žánr:

      Forma vypravování:

      • ich forma – vypravěčem je Petr Bajza

      Místo a čas děje:

      • Rychnov nad Kněžnou, odehrává za první republiky

      Útvar jazyka:

      • spisovný, proložen nespisovným a hovorovým, nářečí (prauda, kořauka, kverlačka), autor používá v díle i řadu germanismů (př.: šamstr), knižní výrazy, archaismy, použití chlapeckého slangu – mnoho přímých řečí

      Kompozice:

      • Epizody jsou řazeny tak, jak šly za sebou od jara až do zimy. Dílo není dělené na kapitoly, ale je rozděleno na oddíly, které jsou graficky vyznačené.

      Hl. myšlenka díla:

      • jemná karikatura konvenčního světa dospělých (drobných živnostníků, obchodníků), obraz maloměsta, používá laskavý humor

      Kontext tvorby díla

      • autor vzpomíná na své dětství na maloměstě
      • román napsal Poláček krátce před odchodem do Terezína
      • poprvé vyšel po smrti autora, rok po 2.sv.v.

      Námět:

      • příběhy pětice mladíků, kteří spolu zažívají různé dobrodružství, zobrazení světa dospělých očima dětských
      • kniha je poměrně volným sledem jednotlivých příhod a dobrodružství, jež potkávají vypravěče a jeho čtyři kamarády: Čeňka Jirsáka, Antonína Bejvala, Edu Kemlinka a Pepka Zilvara z
        chudobince

      Postavy:

      • Péťa Bajza – vypravěč, veselý, rošťák, inteligentní, má velikou představivost, má malou sestru a bratra, jeho nejlepším kamarádem je Antonín Bejval
      • Tonda Bejval – Péťův spolužák, „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, je namyšlený a lakomý
      • Čenda Jirsák – kamarád Péti, je pobožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi
      • Eda Kemlink – další z kamarádů
      • Pepa Zilvar – z chudobince, kouří, vede dospělé řeči, statečný, jeho tatínek je žebrák
      • tatínek Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý, poněkud opatrný na peníze
      • maminka Bajzová – hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost
      • Kristýna – služka, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud Rampepurda), bláznivá holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší
      • Eva Svobodová – dcera cukráře, Petrova favoritka
      • pan Fajst – místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů
      • Vařekovi – lakomci, závistivci, nikomu nic nepřejí
      • pan Zilvar – otec Pepy Zilvara, bojoval ve válce a přišel o nohu, žije v chudobinci
      • Otakárek Soumar – syn továrníka, osamělý, má zálibu ve čtení mayovek, verneovek,… chlapec z bohaté rodiny, rád by se kamarádil s ostatními chlapci, ale vychovatelka mu to nedovolí
      • Alfons Kasalický – artista z cirkusu, ve školních předmětech (s výjimkou tělocviku) příliš neprospívá
      • Karel Páta – šprt, nepopulární

      Děj:

      Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje v Sudetech. Petr se často z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělají si naschvály – například Petr jí dá do kufru mrtvou myš, aby se ulekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. Petr a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Kluci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Chlapci čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat, plánují si cestu do Itálie, ale samozřejmě ji neuskuteční. Hoši se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je, protože je bohatý a nesmí se s ostatními dětmi kamarádit, aby nepochytil špatné způsoby. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat “rukulíbám”, aby ukázal svoje dobré vychování, ale styděl se a neříkal to. Petr si od Otakárka půjčuje knížky. Otakárkově vychovatelce však malý Bajza není po chuti.
      Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit, ti před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso a člověk se pak diví, kam ty peníze přijdou.
      Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s ostatními, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Když je ve městě cirkus, jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, s nimi chodí do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby všichni šli jednou do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar z chudobince, který u cirkusu pracoval, a proto mohl představení shlédnout bez placení. Petr a ostatní kluci chtějí v cirkuse taky vypomáhat, proto nosí zvířatům vodu. Přišel za nimi i Otakárek a taky jim pomáhá. Ale jeho vychovatelka udělá hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu poté vyhodí všechny chlapce, pročež mu Čeněk Jirsák vynadá a má originální hřích ke zpovědi: “vynadal jsem cirkusákovi”.
      Petr onemocní spálou. Zdají se mu dobrodružné sny, které považuje za skutečnost. Ve snu mu tatínek koupí slona indického – Jumba, který umí mluvit. Slon je obdivován celým městem. Spolu s Jumbem, Evou a ostatními kluky se vypraví do Indie. Navštíví krejčího, který pochází z Čech, spolu s ním se vypraví za maharádžou. Účastní se lovu tygrů. Zilvar se zamiluje do maharádžovy dcery a požádá o její ruku, je však dán do vězení. Princezna steskem onemocní, její matka má o ni strach, aby si něco neudělala, a proto přesvědčí maharádžu, aby dal Pepovi Zilvarovi šanci. Ten je vyveden z kobky, jsou mu dány tři otázky s tím, že pokud je zodpoví dostane princeznu za ženu, a pokud ne, bude o hlavu kratší. Zilvar je ale chytrý a dá pohotové odpovědi, brzy poté se koná svatba, avšak Pepovi to všechno vstoupilo do hlavy, takže už nemá o své kamarády zájem, proto se rozhodnou mu pomstít a Tonda Bejval po něm hodí během svatebního obřadu zkažené pštrosí vejce. Zilvar se vrhne na Petra, poněvadž je vždycky všechno na něj, a princezna na Evu, načež se strhne všeobecná mela. Pak se Péťa probere a zvolna mu dochází, že se mu to všecko jen zdálo.


      Další podobné materiály na webu:

      Karel Poláček – Bylo nás pět

      Karel Poláček

      Bylo nás pět

      Dílo vzniklé za protektorátu, odehrávající se na malém městě. Kniha je částečně autobiografická, autor vychází ze svých klukovských let. Kniha vznikla nedlouho před Poláčkovým transportem do koncentračního tábora. Jeho vydání se již nedožil. Příběh se odehrává v maloměstě (rodný Rychnov nad Kněžnou), vzpomínka na šťastné mládí, napsané v nejtěžším období života (před transportem do Osvětimi). V popředí jsou vlastnosti dětí, které dospělým scházejí. Jemná karikatura konvenčního světa dospělých (drobných živnostníků – obchodníků apod.), obraz maloměsta, problematika života na maloměstě.

      Děj je laděn humorně. Všechno je velmi jasně představitelné. Můžeme si všímat narážen na název knihy („přidal se Čeněk a bylo nás pět!…)

      Žánr:

      • román (pro děti i dospělé)
      • humoristická próza – patří k základnímu fondu české humoristické literatury

      Téma:

      • život na malém městě
      • klučičí dobrodružství

      Jazyk:

      • psáno v ich-formě
      • v knize se mnohdy vyskytují slova v nářečí (prauda, levolvér, doučata atd.) díky kterým je text trošku „nepochopitelný“, spojení zcela spisovných, až strojených, frázovitých a knižních vyjádření = mluva dospělých a její napodobování (jelikož, pravil) se slovy expresivními (kulit vočadla), slovy krajového lidového dialektu (prauda, nýčko) a obecné češtiny, uličnické hantýrky (abysem, dolejzal), nářečí (prouda, levolvér, doučata), germanismy (šamstr, kvelb), časté používání spojek přičemž, jelikož, pročež.
      • mísí se hovorový a nespisovný jazyk se spisovným.
      • komičnost díla není dána pouze příběhy chlapců, ale především jejich mluvou, neboť autor prokládá klukovskou hantýrku a dialekt vybroušeným spisovným jazykem.

      Kompozice a styl:

      • Kniha není dělena na kapitoly, pouze na graficky vyznačené úseky, slovosled a kostrbaté větné konstrukce vytvářejí z textu originální jazykový klenot, groteskní situace, opakování a stereotypy ve způsobu řeči, výrazová a situační komika. Děj se odehrává v reálném prostředí (Praha) a v reálném čase (za protektorátu Čech a Moravy)

      Zařazení díla do literárního kontextu:

      • Celé dílo se odehrává za první republiky.
      • Lidé žijí v poválečném období po rozpadu monarchie, právě vznikající republika nabízí lidem svobodu a ekonomika i technický pokrok rostou.
      • Děti, jichž se celý děj týká, si užívají bezstarostné dětství plné zážitků a dobrodružství.

      Děj:

      S laskavostí, půvabem, humorem,ale i satirou nás autor formou vypravování malého chlapce zasvěcuje do klukovského světa, v němž se realita často mísí s fantazií, kde hlavní roli hraje přátelství a upřímnost. Čistá dětská duše je zde v ostrém protikladu neupřímnosti a přetvářce dospělých. Román vypráví o příhodách klukovské party na malém městě. Příběh se odehrává na přelomu 19. a 20. století.
      Dílo nemá ústřední zápletku, skládá se z volně zařazených epizod, jako jsou válka s Dražáky, Ješiňáky a Habrováky, tragické koupání v rybníku, vybírání vosího hnízda, žebrání, návštěvy biografu (bez vstupenek), příjezd cirkusu atd.

      Když například chtěli jít do kina, jeden z chlapců si koupil lístek, a když v sále zhlasla světla, tak ostatním pomůže oknem dovnitř, aby nemuseli platit za lístek. Jeden kluk je ale udal panu Maulemu, který trhal lístky, a on je z biografu vyhodil. To ale kluky neodradilo a dál chodili do kina oknem.
      Jindy se zase vydali na vosy. Chtěli je pochytat, aby jim snášely med. Vosy je ale velice pobodaly. Hoši potom ještě dostali doma na zadek, protože rodičům předtím tvrdili, že jdou do hodiny houslí.
      Bavilo je také žebrat u silnice. Za vyžebrané peníze si vždy koupili plno sladkostí.
      Ale ze všeho nejraději dělali naschvály panu Fajstovi. Zahrabali třeba do sněhu karbid a zapálili jej. Kdo by nevěděl, že to hoří karbid, myslel by si, že to hoří sníh. Tou dobou chodil pan Fajst do jednoho statku pro mléko. Když viděl, že ze sněhu šlehají plameny, vykřikl, že je z toho celý zdecimovaný. Kluci se smáli a měli z něj legraci.
      Nejdelší epizodou, která zabírá velkou část textu, je sen hlavního hrdiny, způsobený spálovým onemocněním. Hrdina v něm se svými přáteli putuje až do daleké Indie. Pepek Zilvar se zde dokonce žení s královskou princeznou. Horečky opadly, Petr se uzdravuje a tím vyprávění končí.

      Postavy:

      Petr Bajza

      • vypravěč
      • syn malého obchodníka
      • uličník
      • má rád každé dobrodružství
      • snaží se být chytrý
      • nerad ovšem poslouchá své rodiče – nechodí na housle atd.

      Antonín Bejval

      • nejlepší přítel hlavního hrdiny
      • proslulý vynálezce
      • za mnoha lumpárnami je on

      Čeněk Jirsák

      • kamarád/nekamarád
      • má přezdívku Krakonoš
      • nábožný
      • jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi

      Otakárek Soumar

      • chlapec z bohaté rodiny
      • má vychovatelku
      • rád by se kamarádil s ostatními chlapci, ale vychovatelka mu to nedovolí

      Éda Kemlik

      • je to kamarád
      • nijak význačný v textu
      • má psa Pajdu

      „Pepek“ Zilvar

      • hoch protřelý životem
      • bydlí se svým (jednonohým) otcem v chudobinci
      • školu však navštěvuje pravidelně a rád se učí
      • zachraňuje lidem životy
      • „lumpačí“
      • žebrá atd.

      Eva Svobodová

      • kamarádka Petra
      • rodiče mají cukrárnu

      Kristýna

      • služka u Bajzů
      • veselá a rozverná
      • pochází z Rampuše, proto ji Petr říká Rampepurda

      Pan Fajst

      • protivný mravokárce

      Vařekovi

      • strýc a teta
      • lakomí

      Alfons Kasalický

      • syn ředitele cirkusu
      • chodí s Petrem do školy, když je cirkus ve městě
      • neumí násobilku ani základní věci, ale je nejlepší v tělocviku, umí dělat neuvěřitelné akrobatické kousky

      Ukázky

      … Načež jsem napsal na jednu krabici Hostinec U Havrana a před tou krabicí jsme si sedli na bobek, jako že sedíme v hospodě a mluvíme řeči. A Čeněk Jirsák smutně pravil: „Škoda, že jsem po sv. zpovědi. Kdybych nebyl po sv. zpovědi, tak bych taky jako seděl v hospodě, jako bych pil pivo a dělal bych obyvatele. Ale protože jsem o sv. zpovědi, tak nesmím, abych nezhřešil slovem nebo skutkem….

      … Tatínek pravil, že je rád, když chodím k Soumarom, jelikož jsou to lepší lidi, a tím pádem se naučím dobrým způsobům, což prospívá obchodnictvu. Maminka pak mě přikázala, abusem u Soumarů porád říkal „rukulíbám“, aby bylo vidět, že jsem dobře vedený. Já jsem jí to slíbil, ale neřekl jsem „rukulíbám“ a neřekl bysem to ani za pytel buráků, jelikož se stydím.

      U Soumarů je všechno krásné jako v zámku, z jednoho pokoje jde se do druhého pokoje, z druhého do třetího a tak porád furt a mají tam kanape, na něm barevné polštáře, taky kredenc, ve které je stříbro a zlato a hrníčky, a na podlaze mají kůži z jaguára a obrazy a vůbec všechno. …

      Bylo nás pět – rozbor díla k maturitě (2)

      Kniha: Bylo nás pět

      Přidal(a): Lucie, Bárbra

      Karel Poláček (1892-1945)

      • český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista
      • Narodil se v Rychnově nad Kněžnou
      • studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. Nakonec gymnázium dokončil
      • začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň ale v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil.
      • během první světové války narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu,byl odvelen na ruskou frontu, koncem války utekl do srbského zajetí
      • Nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi (pozdějším Úřadě pro zahraniční obchod)
      • Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa
      • Od roku 1922 spolupracoval s Lidovými novinami
      • V druhé polovině 20.let působil jako redaktor Tvorby
      • Od roku 1928 pracoval v listech vydavatelství Melantrich především v Českém slově
      • V letech 1927-30 redigoval humoristický časopis Dobrý den.
      • V roce 1933 znovu nastoupil do Lidových novin, kde pracoval do r. 1939
      • Za okupace pracoval v Židovské náboženské obci jako knihovník
      • V červenci 1943 byl převezen do terezínského ghetta, po roce – v říjnu 1944 byl poslán do koncentračního tábora Osvětim
      • Popraven nacisty 21. ledna 1945 v koncentračním táboře Gleiwitz
      • Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.
      • Patřil k nejvýznamnějším českým humoristům (často používal satiru i sarkasmus)
      • Některá jeho díla byla vydána pod jménem některého jeho přátel.
      • Řada jeho povídek patří do literatury sci-fi
      • Ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomického maloměstského života.
      • Poláček se snažil s humorem zobrazit „malého člověka“ v každodenním životě, častým námětem jeho děl je lidská malost
      • Vynikající vypravěč, stylista, bezděčný a nenásilný sklon k inteligentnímu humoru
      • Je tvůrcem mnoha vtipných novotvarů a vět, jež přešly i do frazeologie (např. ten mi může být ukradenej)
      • Je tvůrcem sloupku

      Vliv na dané dílo

      • Karel Poláček napsal knihu v nejtěžších chvílích svého života – bál se transportu do koncentračního tábora, a aby zahnal smutek, napsal knihu o svém dětství.

      Další tvorba

      • Pentalogie, ve formě fresky ze života maloměsta (Vydány byly čtyři díly, z pátého byly nalezeny jen fragmenty)
      • Okresní město
      • Hrdinové táhnou do boje
      • Podzemní město
      • Vyprodáno
      • Fragmenty pátého dílu jsou obsaženy ve svazku Vyprodáno.
    • Židovské anekdoty – jedná se o vtipy, které sesbíral
    • Mariáš a jiné živnosti – 1924
    • Život ve filmu – 1927 fejetony o lidech kolem filmu
    • O humoru v životě a v umění – 1928 – výběr článků, sloupků a fejetonů
    • Hráči – 1931
    • Metempsychóza čili stěhování duší – 1936
    • Lidé před soudem – 1938 fejetony, sloupky, eseje
    • Doktor Munory a jiní lidé – výběr fejetonů a sloupků z let 1935–1939
    • Se žlutou hvězdou – vlastní deník
    • Edudant a Francimor – pro děti
    • Rozbor díla: Bylo nás pět

      Literární druh:

      Literární žánr:

      Literární směr:

      • Česká próza, drama a kritika od konce 1. sv. v. do konce 2. sv. v.

      Próza:

      • Slovní zásoba – brilantní jazyková komika, přehnanou spisovnost střídá nespisovnými výrazy a hovorovými obraty a zkomolenými výrazy
      • Stylistická charakteristika textu – hovorový i spisovný jazyk, přímá řeč, hlavní myšlenkou je zobrazení světa dospělých na malém městě, které je viděno dětskýma očima a proto působí komicky, stejně jako Péťova snaha vyjadřovat se „korektně“, psáno ich-formou (v 1. osobě) – vypráví Petr Bajza

      Epika:

      • vypravěč – Petr Bajza
      • doba dějepočátek 20. století, dílo vzniklé za protektorátu
      • místo děje – Rychnov nad Kněžnou

      Kompozice:

      • Epizody jsou řazeny tak, jak šly za sebou od jara až do zimy. Dílo není dělené na kapitoly, ale je rozděleno na oddíly, které jsou graficky vyznačené.

      Postavy:

      • Petr Bajza – hlavní hrdina a vypravěč, veselý, rošťák, inteligentní, má velikou představivost, syn majitele koloniálu
      • Tonda Bejval – Péťův spolužák, „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý, syn majitele povoznictví a obchodu s uhlím
      • Čenda Jirsák – kamarád Péti, je nábožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, rovněž je velice ješitný
      • Eda Kemlink – další z kamarádů, syn úředníka z berního úřadu, velmi chytrý, má dvě sestry Refaelu a Viktorku a psa Pajdu, který s jiným psem Amorem krade v řeznictví buřty
      • Pepa Zilvar – z chudobince,je starší než ostatní hoši, několikrát propadl, kouří, vede dospělé řeči, statečný, semtam se spustí s Habrováky, syn válečného invalidy a “vrchního” žebráka
      • tatínek Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý, semtam poněkud opatrný na peníze
      • maminka Bajzová – hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost
      • Kristýna – služka, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud Rampepurda), bláznivá holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší
      • Eva Svobodová – dcera cukráře, Petrova favoritka, nosí Péťovi z cukrářství dobroty
      • Mančinka – mladší sestřička ( batole) Péti Bajzy
      • Láďa Bajza – starší bratr Péti Bajzy, učí se na kupce v Mostě
      • pan Fajst – místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů

      Děj knihy:

      V románu Bylo nás pět se projevuje mnoho autobiografických rysů – hlavní postava Petr Bajza prožívá se svými kamarády příhody, které prožil autor ve svém dětství. Kamarádí spolu pět chlapců – Petr Bajza, syn obchodníka, Antonín Bejval – jeho otec má provoznictví, Éda Kemlink – syn úředníka, Čeněk Jirsák – jeho otec vyrábí čepice a Pepek Zilvar – syn obecního žebráka, který bydlí v chudobinci. V rodině Bajzových má hlavní slovo přísný a velmi šetrný tatínek, Péťova maminka je hodná a laskavá, starší bratr Ladislav si hraje na dospělého a důležitého, malou Mančinku musí Péťa často opatrovat. Služebná Kristýna je veselá, Péťa ji nazývá „Rampepurda“, protože pochází ze vsi Rampuše, a často jí provádí všelijaké zlomyslnosti. V první části knihy popisuje autor mnoho Bukovských dobrodružství. Jsou zde svérázné postavy města – pan Fajst, který chlapce věčně kárá a je přesvědčen o jejich špatném konci, zelinářka Kozí Kuncka, které se chlapci posmívají, Jakub od Bejvalů, který jezdí s koňmi, je nemluvný, ale chlapci ho mají rádi, rozmazlený továrnický synek Otakárek Soumarů, Eva Svobodová z cukrárny, kterou má Péťa rád a která mu nosí tajně dobroty. Bajzovi příbuzní Vařekovi jsou závistiví a lakotní lidé. V druhé části knihy nastupuje místo skutečných událostí Péťova fantazie. Chlapec prodělává spálu a jako vzpomínka na nevšední zážitek, který mu přinesla návštěva cirkusu, sní o tom, že má slona Jumba a se svými kamarády a spolužačkou Evou Svobodovou odjíždí do Indie, kde se má Zilvar z chudobince oženit s dcerou maharádži. Když se Péťa uzdravuje a probírá se z horečky, diví se, že jeho kamarádi nevědí nic o příhodách z Indie a pomalu se smiřuje s tím, že všechno prožil jen ve snu.

      Význam sdělení, hlavní myšlenka:

      Autor chtěl tímto dílem přiblížit život na malém městě a život dětí. Snažil se vyzdvihnout slabosti lidí z města a směšně je popisoval dětskýma očima.

      Inspirace dílem:

      V roce 1994 byl na motivy této knihy zfilmován šestidílný stejnojmenný seriál.

      Ukázka:

      Do školy chodím každý den kolem jednopatrového domu, na kterém je štít s nápisem Martin Bejval. A pod tím jest tiskacím písmem napsáno Povoznictví a obchod s uhlím. Ten nápis je modře a červeně vymalovaný a po obou stranách jsou zkřížená kladívka, což se mi velice líbí. Ale ještě více se mně líbí koňská hlava, co je přidělaná mezi dvěma okny v prvním patře. Když jsem byl malý, tak se mně ta hlava nic, ale docela nic nelíbila, jelikož jsem se jí bál. Ona má porád otevřenou hubu a cení zuby. Ušklíbá se tak, jako by na mne něco věděla, počkej, ty kluku nezdárná, já to na tebe řeknu. Chodil jsem na ni žalovat, že se v jednom kuse na mne šklebí a já jí přece nic nedělám. To ona porád začíná, ať si to nechá! Maminka mne musila chlácholit a pravila, že ta hlava mně nic nemůže udělat, jelikož je dřevěná.


      Další podobné materiály na webu:

      Karel Poláček | Bylo nás pět 1/16

      Popis:
      Naši si myslí, že až budu velký, že budu sedět

      “>

      Leave a Reply