Kniha Hrabě Monte Cristo 1 (Alexandre Dumas)

Kniha Hrabě Monte Cristo 1 (Alexandre Dumas) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Hrabě Monte Cristo 1 (Alexandre Dumas)
  • Elérhető fájlok: Kniha Hrabě Monte Cristo 1 (Alexandre Dumas).pdf, Kniha Hrabě Monte Cristo 1 (Alexandre Dumas).epub, Kniha Hrabě Monte Cristo 1 (Alexandre Dumas).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Alexandre Dumas, st.

francouzská, 1802 – 1870 statistiky

Populární knihy

Komentáře (9)

Napsal toho pan Alexandre Dumas st. opravdu hodně. Navíc stylem, který umožňuje snadné převedení do filmové podoby, takže kromě četby nás obohatil (snad jako málokterý spisovatel a aniž to tušil) i jako – televizní a filmový scénárista. Nakonec, není divu, začínal jako autor divadelních děl a na rozdíl od unylých a zdlouhavých dramat té doby se snažil o to, aby jeho hry měly spád a nečekanými zvraty udržoval diváky v napětí. Způsob, jakým podal historii své země zhruba tak od 16. století je fascinující nejen nabitým dějem a hlubokými emocemi, ale také (díky svému spolupracovníkovi profesorovi Maquetovi) perfektním a nezdeformovaným zapracováním historického "backgroundu" do děje. Je celkem příznačné, že např. na wikipeii se píše, že "Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí." Podle této šablony, mouder literárních kritiků a "vědců" se tedy jednalo spisovatele, který do literatury vlastně kromě zábavy nic jiného nepřinesl. Bohužel, toto nálepkování se s ním táhne dodnes, zatímco řada podstatně horších spisovatelů je dodnes pokládána za klasiky a dětem se vnucují formou tzv. povinné četby. Přitom Dumas ve těch románech, které jsem četl (a nebo i shlédl ve vesměs kvalitních francouzských filmových a televizních přepisech) nikdy nikde s historií nemanipuloval ani ji (na rozdíl od řady "slavnějších" spisovatelů) nepřepisoval. Což se nedá říct třeba o veleslavném (na rozdíl od Dumase otce) Hugovi. Stačí jenom popis bitvy u Waterloo a člověku se dělá z Hugova skrytého frankonáckovství zle. To u Dumase prostě není. Nikde. Sir Walter Scott byl pro Dumase vzorem a je dodnes uznáván jako zakladatel moderního historického románu. V čem je Ivanhoe lepší než třeba Paměti lékařovi nebo Paní z Monserau? Přitom Dumasův život byl dobrodružství také. A ne vždy se šťastnými konci. Ať už se jednalo o výpravu na pomoc Garibaldimu během jeho slavného tažení "tisícovky", pomoc Skanderbegovu "potomkovi" v Albánii nebo nákup divadla či stavbu zámku. Dumas by i ve své době nesmírně populární (nakonec je dodnes) a dokázal sice za svá díla získat na svou dobu obrovské sumy, ale stejně snadno o ně dokázal přijít. Pravda některá pokračování jeho veleúspěšných děl už zas tak zázračná nejsou. Ale například další dvě řady Tří mušketýrů snesou měřítko s první částí celkem dobře. Jedna kniha se ovšem z jeho kvalitní a rozsáhlé tvorby poněkud vymyká a podle mě ji poněkud převyšuje. A tím je Hrabě Monte Christo. Otázka nespravedlnosti a pomsty, zločinu a trestu je zde rozvedena v šířce, jakou u renomovanějších spisovatelů nacházíme jenom částečně. Už samotný rozhovor Dantese – nyní již Monte Christa s královským prokurátorem Villfortem v počátku druhé části je sám o sobě velice hodnotnou prezentací názorů a úvah na toto téma. A samotný Monte Christo (kterého dotvořil Dumas z nebohého Dantese na osobu skoro nadpřirozenou) je vlastně přese všechnu moc, znalosti a schopnosti člověk, kterému pomsta nepřinese štěstí a uspokojení, protože je – člověk. Protože mu zůstaly lidské vlastnosti jako smysl pro spravedlnost, soucit a laskavost ve vztahu k dobrým lidem. Monte Christo nedokáže ublížit mladému Morelovi tím, že by do pomsty zahrnul i dceru z prvního manželství prokurátora Villeforta (způsobil by tím bolest Morelovi a navíc poznává, že děti nemusí být vždy stejné zrůdy, jako jejich rodiče) a to se vlastně opakuje i u Alberta Morcerfa (syna Mercedes) a scéna, kdy ho Mercedes prosí o život svého syna patří k tomu citově nejsilnějšímu v celém románu. Jistě, pomsta je dokonána, mladí vyváznou (s výjimkou mladého synka Villeforta, který je ovšem od počátku podáván jako neskutečný spratek) a jestli bude někdo vyčítat Dumasovi, že náhody a jednotlivé osoby a jejich osudy hrají Monte Christovi až příliš do karet, zeptal bych se, proč tedy neodsuzujeme třeba Shakespeara za to, že si v Hamletovi pomohl něčím takovým jako je duch starého Hamleta. A podobných příkladů by se v literatuře po Dumasovi daly najít mraky. Na druhou stranu, v Monte Christovi je to tak trochu jiný Dumas, člověk, který svým záběrem a tím co říká a jaké úvahy a myšlenky čtenářům předkládá, převyšuje všechny ty Balzacy, Zoly i Hugy. Která z osob těchto spisovatelů vás donutí přemýšlet (pokud ovšem přijmete "rozvleklost" a popisnost knihy a dlouhé úvahy i dialogy) tak jako tento román? A nakonec, proč a kdo a hlavně jakým právem vydává ona nesmyslná prohlášení a hodnocení? Nakonec, rozhodneme my čtenáři. Dumasových knih vyšly mraky reedicí a vycházejí pořád. Jak Tři mušketýři tak hlavně Monte Christo patří k nejvýraznějším a nejdůležitějším osobám v literatuře, mnohokrát napodobovaným a většinou i jenom částečně a zdaleka ne tak úspěšně. Nevím, kolik lidí dneska čte Balzaka, ale Dumas díky zájmu a lásce svých čtenářů dosáhl nesmrtelnosti a to je dobře, protože nám má pořád co říct.

Jeden z největších spisovatelů v historii, kterého mám v oblibě už od mala. Zároveň je to jeden z nejvíce podceněných autorů — samozřejmě je celosvětově hodně uznávaný, ale ne tolik jaho Hugo, Balzac, Dostojevskij, Tolstoj či dokonce Dickens. přitom Dumasova díla překonávají všechny ostatní, co do příběhu, velkých myšlenek tak i celkového obsahu (často i rozsahu) a počtu děl.

Mám nejraději úvahy, filosofická díla (Xenofon, Hesiodos, Platon, Konfucius, Lao’c. ), ovšem z „příběhových” (epických) děl mám samozřejmě v největší oblibě pana Dumase st. Navíc se v jeho dílech objevuje spousta "skrtých" a velkých myšlenek, což mi o to víc imponuje.

Často když čtu romány nebo jiná epická díla (včetně div. her) od různých autorů, tak přemýšlím o kvalitě díla, jeho smyslu, zda by mohlo být lepší aj. Ale s Dumasem tohle nedělám. U jeho děl se prostě nechávám unášet v příběhu a u nikoho jiného se do děje nevžívám tolik jako u něj. Prostě mistr s neuvěřitelnou představivostí a se smyslem pro detail a cit.

Nejlepší (klasický) spisovatel a vlastně jeden z nejlepších vůbec!

Nejlepší spisovatel historických románů. Ať jsou to jeho Tři mušketýři, Černý Tulipán nebo Hrabě Monte Christo, tak mě bavilo tyto knihy číst a rád se k nim vracím.

Autor dokonalých historicko-dobrodružných románov, geniálny tvorca napínavých príbehov a nesmrteľných postáv (gróf Montecristo, mušketieri. ). S vycizelovaným štýlom, so zmyslom pre spravodlivosť, humor a gradáciu. Skvelý rozprávač a podporovateľ ušľachtilých ľudských vlastností. Jeden zo spisovateľov, diela ktorých nebudú nikdy zabudnuté.

Ve dvou se to lépe táhne, a tak pro správnost, je vhodná informace, že AD na to celé své dílo nebyl sám. Jeho spoluautor ve všech jeho dílech do roku 1868 je Auguste Maquet.
Jejich díla mají to pravé francouzské fluidum, které je těžké napodobit. Například při nových filmových zpracování Třech mušketýrů (a některých dalších děl) od jiných filmařů než francouzských, je ten rozdíl patrný. Francouzské filmy mají šarm, noblesu, elegantnost na první pohled je každý hrdina svým způsobem okouzlující , jeho pohled dovede ocenit půvaby ženské krásy, ostrovtip je jeho zbraní, úsměv je přirozeným vyjádřením, že i slova mohou být zbytečná, stačí mimika a gesto a srdce jihne. Tak tohle jsou hrdinové ve stylu pravé Francie Alexandra Dumase a Augusta Maqueta.
Jejich díla mají vřelost ve vztazích, zášť v intrikách, věrnost v přátelství a pro čtenáře vždy zážitek se značkou exc.

To je Pan spisovatel. On tím žil, snil a umíral. Já jsem s jeho Hrabětem a Mušketýry žila, snila, ale ještě neumírám.

Jeho knihy sú jedny z najgeniálnejších aké som mala kedy možnosť čítať. Tak prepracovaný dej ako mali Monte Christo, mušketieri a vikomt de Bragelonne, dokáže vymyslieť len skutočný Pán spisovateľ. Klobúk dole.

Môj najobľúbenejší autor, keď som mala dvanásť. Vlastne ma priviedol k histórii – zaujímalo ma, ako to bolo naozaj. Najviac sa mi páčia Traja mušketieri, Gróf Monte Christo, Lady Hamiltonová, Zaľúbený Ascanio a séria Paměti lékařovy. Pre fanúšikov odporúčam od Jiřího Kovaříka: D´Artagnan a ti druhí a Hrabě Monte Christo a ti druzí – ide o skutočné osudy románových hrdinov. Aj životopis od A. Mauroisa Traja Dumasovci je dobrý. Dozvedela som sa tam okrem iného, prečo je v Dumasových románoch tak veľa dialógov – platili ho za riadky.

Kniha: Hrabě Monte Cristo – komplet – Alexandre Dumas

Kniha: Hrabě Monte Cristo
Autor: Alexandre Dumas
Podtitul: komplet

Předpokládaný termín doručení dle zvoleného dopravce:
GLS: 20.2.2020
Česká pošta: 20.2.2020

Osobní odběr
Předpokládané připravení zboží proběhne v odpoledních hodinách dle zvoleného místa v termínu:
Ostrava: 19.2.2020
Ostatní výdejny: 20.2.2020
Uloženka: 20.2.2020

Pozn.: doručení nebo připravení na výdejním místě závisí na nejpomalejším produktu ve Vaší objednávce.‘, -80, 15);" onmouseout="hide_help();">Kdy zboží dostanu


97%
3 hodnocení
0 recenzí
počet hodnocení
97 % celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: » Knižní klub
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016
Počet stran: 1424
Rozměr: 242 x 152 x 125 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání osmé
Spolupracovali: z francouzského originálu Le comte de Monte-Cristo . přeložili a poznámkami opatřili Milena Tomášková a Jan Vladislav
ilustroval Adolf Born
Skupina třídění: Francouzská próza
Vazba: Vázaný
Novinka týdne: 2016-42
Datum vydání: 14. 10. 2016
ISBN: 978-80-242-5521-7
EAN: 9788024255217

Oblíbený román A. Dumase je nejen plný dobrodružství, intrik a dramatických zápletek, ale je současně barvitým obrazem francouzské společnosti 1. poloviny 19. století. Boj o moc, peníze a slávu vedl k nespravedlivému obvinění a uvěznění mladého námořníka Edmonda Dantése, který přišel o čest a milovanou dívku Mercedes. Byl uvězněn ve francouzské ostrovní pevnosti If, kde mu byl velkou oporou a učitelem jeden z vězňů – vzdělaný abbé Faria. Po čtrnácti letech Dantés z vězení dramaticky uniká a díky odkazu abbé Farii získává značný majetek. Vrací se do rodného města, aby spravedlivě potrestal bezpráví. Slavný historicko-dobrodružný román líčí životní příběh mladého námořníka Edmonda Dantése, muže, který svůj život zasvětil odplatě za zradu. Díl 1. a 2.

Nové vydání legendárního šestidílného románu Alexandra Dumase. S ilustracemi Adolfa Borna a v revidovaném překladu vychází generacemi milovaná klasika v překrásném třísvazkovém vydání a v dárkové krabici.

Hrabě Monte Christo

Kniha ( měkká vazba )

  • Produkt momentálně není skladem.
    Až ho naskladníme, pošleme Vám upozornění

Předpokládaná cena
99 Kč s DPH

Když mladého Edmonda Dantese neprávem obviní z napomáhání bonapartistům a uvězní ho, přísahá, že se osvobodí. A všem, kteří jej zradili, se pomstí. Po mnoha letech z temného žaláře konečně unikne a začne se mstít. Díky bohatství, které mu odkáže abbé Faria, se záhy promění v tajemného a mocného hraběte Monte Christa. V tomto převleku se pak vydává… Přejít na celý popis

Mrkněte se, na jaké knížky vám knihkupci zařídili slevu 30 %! Jejich výběr obsahuje samá slavná jména Více informací

Když mladého Edmonda Dantese neprávem obviní z napomáhání bonapartistům a uvězní ho, přísahá, že se osvobodí. A všem, kteří jej zradili, se pomstí. Po mnoha letech z temného žaláře konečně unikne a začne se mstít. Díky bohatství, které mu odkáže abbé Faria, se záhy promění v tajemného a mocného hraběte Monte Christa. V tomto převleku se pak vydává pomstít těm, kvůli kterým byl křivě odsouzen. Během odplaty se Edmond nestřetává pouze s nepřáteli, ale také s pochybami o svých činech. Po jeho bezohledných zásazích totiž netrpí jenom viníci, ale i jejich příbuzní a přátelé, kteří Edmondovi nikdy nic neudělali. Podaří se osudem zkoušenému Dantesovi pomstu dokončit a konečně dojít klidu, nebo jej štěstěna zradí a jeho záměr nakonec překazí?

Bestseller v knihy Dobrovský

16012. v e-shopu | 21727. minulý týden

47. v ZŠ – povinná četba | 50. minulý týden

Hodnocení čtenářů

4.7 z 5 3 hodnocení čtenářů

1× 5 hvězdiček 1× 4 hvězdičky 0× 3 hvězdičky 0× 2 hvězdičky 0× 1 hvezdička

Přidejte své hodnocení knihy

5 z 5 hvězdiček Aríka 17. září 2017

Kniha patří spolu s knihou "Tři mušketýři" mezi Dumasovy nejznámější knihy. O knize jsme se učili jako o francouzské klasice v hodinách Konverzace francouzského jazyka, a já se na tento impuls rozhodla, že po knize sáhnu. kniha byla čtivá, poutavá. Motivem celé knihy jsou peníze, co člověk může dělat, když jich má nadbytek, pomsta a láska. V knize je velmi silná lidská psychologie. Kniha mi přirostla k srdci, rozhodně doporučuji.

Pomohla vám tato recenze? Ano 42

Kniha, Grada, 2013, 9788024746173

4 z 5 hvězdiček Lathenie 28. září 2017

Kniha byla někdy zdlouhavá a nudná. Měla však i pěkné pasáže. Upřímně když ji viděl s tím druhým, divila jsem se, že ho nezabil na místě. Hrabě byl velmi trpělivý, když mu o něco šlo a proto jsem si tuto postavu i knihu celkem oblíbila.

Kniha Hrabě Monte Cristo 1 (Alexandre Dumas)

Dne 24. ъnora 1815 ohlбsila hlнdka na Notre-Dame de la Garde trojstмћnнk Farao , pшijнћdмjнcн ze Smyrny, Terstu a Neapole.

Jako obyиejnм vyjel ihned lodivoda z pшнstavu, proplul mimo zбmek If a pшirazil k lodi mezi mysem Morgionem a ostrovem Rionem.

A rovnмћ jako obyиejnм naplnila se ihned esplanбda pevnosti Svatйho Jana zvмdavci, neboќ pшнjezd lodi je v Marseilli vћdycky velikou udбlostн, zvlбљtм byla-li ta loп, jako Farao , vystavмna, vystrojena a naloћena v lodмnicнch starй Fokie a nбleћн-li mнstnнmu vэpravci.

Loп se zatнm blнћila; proplula љќastnм ъћinou, zpщsobenou nмjakэm sopeиnэm otшesem mezi ostrovem Calasareignem a ostrovem Jarosem; obeplula Pomegue a blнћila se pod svэmi tшemi plachtami vrcholovэmi, tшнrohou plachtou a brigantinkou; blнћila se vљak tak zvolna a tak smutnэm chodem, ћe zvмdavci, tuљнce instinktivnм neљtмstн, tбzali se, co zlйho se asi na lodi stalo. Nicmйnм ti, kdoћ byli zkuљenн v nбmoшnictvн, poznali, ћe stalo-li se nмjakй neљtмstн, nestihlo loп samotnu, neboќ brala se vpшed, vyhovujнc vљem podmнnkбm dokonale шнzenйho plavidla: kotva byla pшipravena k spuљtмnн, stмћejnн lana vypnuta s hбkщ; vedle kormidelnнka, jenћ hotovil se zamншiti s Faraonem do ъzkйho vchodu marseillskйho pшнstavu, stбl mladэ muћ hbitэch pohybщ a bystrйho zraku, jenћ bdмl nad kaћdэm hnutнm lodi a jenћ opakoval kaћdэ rozkaz kormidelnнkщv.

Neurиitэ neklid, jenћ ovlбdl zбstup na esplanбdм Svatйho Jana, zmocnil se zvlбљtм jednoho z divбkщ, takћe nemohl se doиkati pшнjezdu lodi do pшнstavu; vskoиil do loпky a rozkбzal veslovat k Faraonu , s nнmћ setkal se u zбtoky pro zбloћnн lodi.

Mladэ nбmoшnнk, vida pшichбzeti tohoto muћe, opustil svй mнsto u kormidelnнka a pшiљel s kloboukem v ruce opшнti se o okraj lodi.

Byl to mladэ, asi osmnбcti aћ dvacetiletэ muћ, velikэ, љtнhlэ, s krбsnэma иernэma oиima a ebenovэmi vlasy; celэ jeho zjev prozrazoval klid a rozhodnost, vlastnн lidem, zvyklэm od dмtstvн na zбpas s nebezpeинm.

„Ach, to jste vy, Dantesi!“ zvolal muћ v loпce. „Co se stalo a proи celб loп mб ten smutnэ vzhled?“

„Velikй neљtмstн, pane Morreli!“ odpovмdмl mladэ muћ. „Velikй neљtмstн a hlavnм pro mne: poblнћ Civita-Vecchia ztratili jsme dobrйho kapitбna Leclera.“

„A nбklad?“ tбzal se rychle vэpravce lodн.

„Doљel љќastnм, pane Morreli, a myslнm, ћe v tom smмru budete spokojen. Ale ten ubohэ kapitбn Leclere…“

„Co se mu stalo?“ tбzal se vэpravce s tvбшн, zшejmм zraинcн ulehиenн. „Co se mu to stalo, tomu dobrйmu kapitбnovi?“

„Ne, pane; zemшel zбnмtem mozku za hroznйho utrpenн.“

Obrбtiv se pak k svэm muћщm, zvolal:

„Holб hej! Kaћdэ na svй mнsto k zakotvenн!“

Muћstvo uposlechlo. V okamћiku vrhlo se osm иi deset nбmoшnнkщ, tvoшнcнch lodnн muћstvo, ибsteиnм k plachetnнm provazщm, ибsteиnм k lanщm rбhna, ибsteиnм k spouљtмcнmu lanovн, ибsteиnм k plachetnнm tбhlщm a z ибsti koneиnм k hejtovщm.

Mladэ nбmoшnнk vrhl letmэ pohled na tento poибteиnн vэkon a vida, ћe jeho rozkazy budou sprбvnм vykonбny, vrбtil se k svйmu spoleиnнkovi.

„A jak se to neљtмstн stalo?“ pokraиoval vэpravce lodн, nastavuje rozmluvu tam, kde ji mladэ nбmoшnнk pшeruљil.

„Mщj Boћe, pane, nejneoиekбvanмjљнm zpщsobem: po dlouhйm hovoru s velitelem pшнstavu opustil kapitбn Leclere, velmi rozиilen, Neapol; po иtyшiadvaceti hodinбch zachvбtila ho horeиka; za tшi dny byl mrtev.

Vystrojili jsme mu obvyklэ pohшeb a nynн odpoинvб, sluљnм zahalen prostмradlem, s jednou љestatшicetilibernн koulн u nohou a s druhou u hlavy, ve vэљce ostrova El Giglio. Pшinбљнme jeho vdovм иestnэ jeho kшнћ a meи. To stбlo za to,“ dodal mladэ muћ s trpkэm ъsmмvem, „bojovati deset let proti Angliиanщm, aby nakonec zemшel v posteli jako vљichni ostatnн.“

„Prosнm vбs, pane Edmonde,“ namнtl vэpravce lodн, jenћ, jak se zdбlo, vнc a vнce se utмљoval, „jsme vљichni smrtelnн a staшн musejн ustoupiti novэm, jinak by nebylo postupu. A ubezpeиujete-li mne, ћe lodnн nбklad…“

„Je v dobrйm stavu, pane Morreli, ruинm vбm za to. Radнm vбm, abyste tu cestu nezpenмћoval za 25.000 frankщ.“

Jeћto pak skonиili obchщzku, mladэ nбmoшnнk zvolal:

„Pшiprav k hejtovбnн stoћбrovou plachtu, tшнrohou a brigantinku! Zarazte!“

Rozkaz vykonбn byl tйmмш s takovou rychlostн jako na vбleиnй lodi.

„Stбhni a hejtuj vљude!“

Pшi poslednнm rozkaze vљecky plachty se snнћily a loп postupovala tйmмш nepozorovatelnм, puzena pouze nбrazy.

„A nynн, chcete-li vystoupiti, pane Morreli,“ pravil Dantes, vida vэpravcovu netrpмlivost; „vбљ ъиetnн, pan Danglars, vychбzн ze svй kabiny a podб vбm vљecky zprбvy, jichћ mщћete si pшбti. Jб pak musнm dohlйdnout na zakotvenн a vyhlбsiti lodnн smutek.“

Vэpravce lodi nedal si шнkati dvakrбt. Chopil se lana, jeћ mu hodil Dantes, a s obratnostн, jeћ byla by slouћila ke cti nбmoшnнku, vystoupil po pшниkбch, pшipevnмnэch na vzdutйm boku lodi. Mladэ muћ vrбtil se zatнm k svйmu mнstu druhйho kapitбna, pшenechбvaje slovo tomu, jejћ oznaиil jmйnem Danglars a jenћ, vyљed z kabiny, bral se skuteиnм vэpravci vstшнc.

Novм pшнchozн byl muћ asi dvacetipмti aћ dvacetiљestiletэ, tvбшe dosti zamraиenй, ponнћenэ k pшedstavenэm, hrubэ k podшнzenэm; byl i kromм svйho titulu ъиetnнho, jenћ vћdycky u nбmoшnнkщ platн za dщvod k odporu, vљeobecnм tak neoblнben lodnнm muћstvem, jako jнm byl Edmond Dantes milovбn.

„Nuћe, pane Morreli,“ pravil Danglars, „vнte jiћ o neљtмstн, ћe ano?“

„Ano, ano. Ubohэ kapitбn Leclere! Byl to stateиnэ a poctivэ muћ!“

„A zvlбљtм vэteиnэ nбmoшnнk, zestбrlэ mezi nebem a vodou, jak se to patшн na muћe, jenћ mб na starosti zбjmy tak dщleћitйho domu, jako je firma Morrel a syn,“ odvмtil Danglars.

„Zdб se mi vљak,“ pravil vэpravce, sleduje oиima Dantesa, zamмstnanйho pшi kotvм, „ћe nenн tшeba, bэti tak starэm nбmoшnнkem, jak pravнte, Danglarsi, aby se иlovмk vyznal ve svйm шemesle. Zde nбљ pшнtel Edmond poинnб si pшi svйm jako muћ, kterэ, zdб se, nepotшebuje se ptбti nikoho o radu.“

„Ano,“ odtuљil Danglars, vrhaje po Dantesovi kosэ pohled, z nмhoћ vyљlehl blesk nenбvisti, „ano, je to mladй a troufб si to. Sotva kapitбn zemшel, chopil se ihned velenн, neporadiv se s nikэm, a ztratili jsme k vщli nмmu pщldruhйho dne na ostrovм Elbм, mнsto abychom se vrбtili pшнmo do Marseille.“

„Ћe se chopil velenн na lodi,“ pravil vэpravce, „to bylo jeho povinnostн jakoћto vrchnнho kormidelnнka; ћe pak ztratil pщldruhйho dne na ostrovм Elbм, to pochybil, aиli nebylo tшeba opraviti nмjakou poruchu na lodi.“

„Loп byla tak zdrбva, jako jsem jб a jako pшeji vбm, abyste byl, pane Morreli, a toho pщl druhйho dne bylo ztraceno z pouhйho rozmaru, z rozkoљe, bэti na pevnй zemi, pro nic jinйho.“

„Dantesi,“ pravil vэpravce lodн, obraceje se k mladйmu muћi, „pojпte pшec sem.“

„Promiтte, pane,“ pravil Dantes, „v okamћiku jsem vбm k sluћbбm.“

Obrбtiv se k muћstvu, zvolal:

Ihned шetмz zarachotil a kotva spadla. Dantes zщstal na svйm mнstм, dokud nebyl tento poslednн rozkaz vykonбn, pak velel:

„Spusќte svмtlo do polou stoћбru, zastшete vlajku, zkшiћte rбhna!“

„Vidнte,“ pravil Danglars, „myslн si, na mou иest, ћe je jiћ kapitбnem.“

„A je jнm skuteиnм,“ odtuљil vэpravce.

„Ano, aћ na vбљ a vaљeho spoleиnнka podpis, pane Morreli.“

„Nu, proи bychom ho nenechali na tom mнstм?“ pravil vэpravce lodн. „Je ovљem mlбd, ale zdб se bэti velmi zkuљenэm a svйmu povolбnн cele oddanэm.“

Danglarsovo иelo pшelйtl mrak.

„Promiтte, pane Morreli,“ pravil Dantes, pшistupuje k nim. „Nynн, kdyћ loп je zakotvena, jsem vбm ъplnм k sluћbбm. Volal jste mne, tuљнm.“

Danglars o krok ustoupil.

„Chtмl jsem se vбs zeptati, proи jste se zastavil na ostrovм Elbм?“

„Nevнm, pane. Vykonбval jsem tak poslednн rozkaz kapitбna Leclera, kterэ umнraje, odevzdal mi balниek pro marљбla Bertranda.“

„A vidмl jste ho, Edmonde?“

Morrel se rozhlйdl a zatбhl Dantese stranou.

„Jak se daшн cнsaшi?“ tбzal se rychle.

„Dobшe, jak jsem mohl vlastnнma oиima posouditi.“

„Vidмl jste tedy i cнsaшe?“

„Pшiљel k marљбlovi, zatнm co jsem jб u nмho byl.“

„A mluvil jste s nнm?“

„Totiћ on mluvil se mnou, pane,“ pravil Dantes s ъsmмvem.

„Tбzal se mne na loп, na dobu jejнho odjezdu do Marseille, na cestu, kterou plula, a na nбklad, jejћ nese. Myslнm, ћe kdyby bэvala prбzdna a jб byl jejнm pбnem, byl by ji bэval koupil. Шekl jsem mu vљak, ћe jsem pouze vrchnнm kormidelnнkem a ћe loп nбleћн firmм Morrel a syn. „Ach, ach,“ pravil, „znбm tu firmu. Morrelovй jsou vэpravci lodн s otce na syna a jeden Morrel slouћil se mnou v jednom pluku, kdyћ jsem byl posбdkou ve Valenci.“

„Vмru, je to pravda!“ zvolal vэpravce, pln radosti. „Byl to Polikar Morrel, mщj strэc, kterэ se stal setnнkem. Dantesi, povнte mйmu strэci, ћe cнsaш si na nмho vzpomnмl, a uvidнte toho starйho medvмda plakat. Nu, nu,“ pokraиoval vэpravce, klepaje mladйmu muћi pшбtelsky na rameno, „dobшe jste udмlal, Dantesi, ћe jste splnil pшнkaz kapitбna Leclera a zastavil se na ostrovм Elbм, aиkoli, kdyby se prozradilo, ћe jste odevzdal marљбlovi balниek a mluvil s cнsaшem, mohlo bэvбm to uљkoditi.“

„A v иem by mi to, pane, љkodilo?“ pravil Dantes. „Nevнm ani, co jsem nesl, a cнsaш tбzal se mne jen na to, naи by se byl zeptal kohokoliv. Ale promiтte, pane,“ pшeruљil se Dantes, „pшichбzejн celnнci a zdravotnн komise; dovolнte, nenн-li pravda?“

„Nedejte se zdrћovati, mщj drahэ Dantesi.“

Mladэ muћ se vzdбlil a sotva odeљel, pшiblнћil se Danglars.

„Nuћe,“ pravil, „zdб se, ћe vбm udal dobrй dщvody svйho zakotvenн v Porto-Ferrajo.“

„Vэbornй, drahэ pane Danglarsi.“

„Ach, tнm lнp,“ odtuљil ъиetnн, „neboќ je vћdycky trapno vidмti, ћe kamarбd nekonб svou povinnost.“

„Dantes svou vykonal,“ odvмtil vэpravce, „a nedб se mu niиeho vytknouti. Kapitбn Leclere naшнdil mu tu zastбvku.“

„Co se tэиe kapitбna Leclera, neodevzdal vбm nмjakй psanн od nмho?“

„Mnм? Ne! Mмl snad nмjakй?“

„Myslil jsem, ћe kapitбn Leclere svмшil mu kromм toho balниku i dopis.“

„O jakйm balниku to mluvнte, Danglarsi?“

„Nu o tom, jejћ Dantes cestou odevzdal v Porto-Ferrajo.“

„Jak to vнte, ћe mмl odevzdati balниek v Porto-Ferrajo?“

Danglars se zardмl.

„Љel jsem mimo kapitбnovy dveшe, kterй byly pootevшeny, a vidмl jsem ho, jak dбvб ten balниek a dopis Dantesovi.“

„Neшнkal mi o tom niиeho,“ pravil vэpravce, „ale mб-li ten list, odevzdб mi jej.“

Danglars okamћik pшemэљlel.

„V tom pшнpadм prosнm vбs, pane Morreli,“ pravil, „nezmiтujte se Dantesovi o tom; zmэlil jsem se asi.“

V tom okamћiku mladэ muћ se vrбtil; Danglars odeљel.

„Nuћe, drahэ Dantesi, jste volnэ?“ tбzal se vэpravce.

„Netrvalo to dlouho.“

„Ne, dal jsem celnнkщm seznam naљeho zboћн a co se hraniиnн strбћe tэиe, poslala s lodivodou jednoho muћe, kterйmu jsem odevzdal naљe listiny.“

„Nemбte tu tedy jiћ nic na prбci?“

Dantes se letmo rozhlйdl.

„Ne, vљecko je v poшбdku,“ odvмtil.

„Mщћete tedy jнti se mnou k obмdu?“

„Promiтte mi, pane Morreli, promiтte, prosнm vбs, jsem vљak povinen svou prvnн nбvљtмvou svйmu otci. Nejsem vљak proto mйnм vdмиen za иest, jiћ mi prokazujete.“

„To je sprбvnй, Dantesi, to je sprбvnй. Vнm, ћe jste dobrэm synem.“

„A… vede se dobшe mйmu otci, pane, nevнte?“ tбzal se Dantes, vбhaje ponмkud.

„Nu myslнm, ћe ano, drahэ Edmonde, aиkoli jsem ho nevidмl.“

„Ano, je stбle zavшen ve svйm pokojнku.“

„To je aspoт dщkazem, ћe mu za vaљн nepшнtomnosti niиeho nechybмlo.“

Dantes se usmбl.

„Mщj otec je hrdэ, pane, a kdyby se mu bylo vљeho nedostбvalo, pochybuji, ћe by byl kohokoli, kromм Boha, o nмco poprosil,“

„Nuћe, budeme vбs иekati po tйto prvnн nбvљtмvм.“

„Ћбdбm vбs znovu za prominutн, pane Morreli, ale po tйto prvnн nбvљtмvм chci vykonati druhou, na kterй mi nemйnм zбleћн.“

„Ach, pravda, Dantesi! Zapomnмl jsem, ћe v Katalбncнch je nмkdo, kdo vбs asi иekб s nemenљн netrpмlivostн, neћ vбљ otec: krбsnб Mercedes!“

Dantes se usmбl.

„Ach,“ mluvil dбle vэpravce, „teп uћ se nedivнm, ћe pшiљla se mne tшikrбt ptбt na Faraona . Na mou duљi, Edmonde, nejste k politovбnн, mбte to hezkou milenku!“

„Nenн to moje milenka,“ odvмtil vбћnм mladэ nбmoшnнk, „je to moje nevмsta.“

„Nмkdy je to jedno a totйћ,“ pravil se smнchem vэpravce lodн.

„Ne u nбs,“ odtuљil Dantes.

„Jen jdмte, drahэ Edmonde,“ pokraиoval vэpravce, „nezdrћuji vбs. Zaшнdil jste tak dobшe mй zбleћitosti, ћe vбm ponechбvбm ъplnм volno, abyste si mohl zaшнditi i svй. Potшebujete penнze?“

„Ne, pane; mбm celou svou cestovnн gбћi; to jest, asi za tшi mмsнce platu.“

„Jste spoшбdanэ hoch, Edmonde.“

„Dodejte takй, ћe mбm chudйho otce, pane Morreli.“

„Ano, ano, vнm, ћe jste dobrэm synem. Jdмte jen k svйmu otci; mбm takй syna a zazlнval bych velice tomu, kdo by ho po tшнmмsниnн cestм zdrћel daleko ode mne.“

„Dovolнte tedy?“ pravil mladэ muћ, pozdravuje.

„Ano, nemбte-li mi jiћ co шнci.“

„Kapitбn Leclere nedal vбm, umнraje, dopis pro mne?“

„Nebyl by mohl psбti, pane. Ale to mi pшipomнnб, ћe vбs musнm poћбdati o иtrnбctidennн dovolenou.“

„Abyste se mohl oћeniti?“

„Pшedevљнm; a pak abych mohl jeti do Paшнћe.“

„Dobrб, dobrб! Mщћete si dбti na иas, Dantesi; sklбdбnн s lodi bude jistм trvati asi љest nedмl a pшed tшemi mмsнci nevydбme se znovu na moшe… Za tшi mмsнce vљak musнte bэti zde,“ dodal vэpravce, poklepбvaje mladйmu nбmoшnнku na rameno, „neboќ Farao nemohl by odjeti bez svйho kapitбna.“

„Bez svйho kapitбna!“ zvolal Dantes, jemuћ oиi zazбшily radostн. „Dejte pozor na to, co шнkбte, pane, neboќ odpovмdмl jste prбvм na nejtajnмjљн nadмje mйho srdce. Bylo by tedy vaљнm ъmyslem, jmenovati mne kapitбnem na Faraonu ?“

„Kdybych byl sбm, podal bych vбm ruku, drahэ Dantesi, a шekl bych vбm: „Je to hotovo,“ ale mбm spoleиnнka, a vy znбte italskй pшнslovн: Chea compagne a padrone. Ale polovina dнla je jiћ vykonбna, jeћto ze dvou hlasщ jiћ jeden mбte. Co se tэиe druhйho, spolehnмte se na mne, udмlбm, co budu moci.“

„Oh, pane Morreli,“ zvolal mladэ nбmoшnнk, chбpaje se se slzami v oинch vэpravcovy ruky, „pane Morreli, dмkuji vбm jmйnem svйho otce a jmйnem Mercedes.“

„Dobшe, dobшe, Edmonde, jeљtм je Bщh na nebi pro dobrй lidi! Jdмte k svйmu otci, jdмte k Mercedes a pak se vraќte ke mnм.“

„Nemбm vбs tedy dopraviti zpмt na zem?“

„Ne, dмkuji. Zщstanu zde a uspoшбdбm ъиty s Danglarsem. Byl jste s nнm spokojen bмhem cesty?“

„Podle toho, jakэ smysl tй otбzce pшiklбdбte, pane. Jde-li o dobrйho kamarбda, ne, neboќ myslнm, ћe mne nemб rбd ode dne, kdy po malй hбdce, kterou jsme spolu mмli, provedl jsem hloupost, ћe jsem mu navrhl desнtiminutovou zastбvku na ostrovм Monte Christo, abychom tu hбdku skoncovali; nбvrh, kterэ jsem mu nesprбvnм uиinil a kterэ on sprбvnм zamнtl. Tбћete-li se mne na ъиetnнho, myslнm, ћe mu nelze niиeho vytknouti a ћe budete spokojen zpщsobem, jakэm svщj ъkol vykonal.“

„Ale povмzte, Dantesi,“ tбzal se vэpravce, „kdybyste byl kapitбnem Faraуna, ponechal byste si Danglarse rбd?“

„Aќ kapitбn nebo kormidelnнk, pane Morreli,“ odpovмdмl Dantes, „budu brбti vћdycky nejvмtљн ohled na ty, kteшн tмљн se dщvмшe mэch vэpravcщ.“

„Nu, Dantesi, vidнm, ћe jste v kaћdйm smмru шбdnэ hoch. Ale abych vбs uћ nezdrћoval: jdмte, neboќ vidнm, ћe stojнte jako na ћhavйm uhlн.“

„Jsem tedy propuљtмn?“ tбzal se Dantes.

„Dovolнte, abych pouћil vaљн loпky?“

„Na shledanou, pane Morreli, a tisнcerй dнky.“

„Na shledanou, drahэ Edmonde, mnoho љtмstн!“

Mladэ nбmoшnнk skoиil do иlunu, usedl na zбп a naшнdil zamншiti ku Canebieшe. Dva nбmoшnнci nachэlili se ihned k veslщm a bбrka sklouzala tak rychle, jak to bylo moћno mezi tisнcem lodic, zatarasujнcнch ъzkэ prostor, vedoucн mezi dvмma шadami korбbщ od vchodu pшнstavu k nбbшeћн Orleanskйmu.

Vэpravce sledoval ho ъsmмvnэm pohledem aћ ku bшehu, vidмl ho vyskoиiti na dlaћdice nбbшeћн a ztratiti se ihned v pestrйm zбstupu, kterэ od pмti hodin zrбna do devнti do veиera plnн onu povмstnou ulici de la Canebiere, na kterou modernн Fokejanй jsou tak hrdi, ћe o nн шнkajн s nejvмtљн vбћnostн na svмtм a s pшнzvukem, jenћ dodбvб jejich vэroku tolik rбzovitosti: „Kdyby Paшнћ mмla Canebieru, byla by Paшнћ malou Marseillн.“

Obrбtiv se, vэpravce spatшil za sebou Danglarse, kterэ zdбnlivм иekal na jeho rozkazy, ve skuteиnosti vљak sledoval jako on pohledem mladйho nбmoшnнka.

Leи ve vэrazu obou tмch pohledщ, sledujнcнch tйhoћ muћe, byl velikэ rozdнl.

© Literбrnн doupм
on-line knihovna, zdroj pro иtenбшskэ denнk, referбty, seminбrky z иeљtiny, pшнpravu na maturitu a povinnou иetbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukбzky, citбty, ћivotopisy, knihy pro Kindle

Hrabě Monte Christo díl 1

Popis:
Toto zpracování

Leave a Reply