Kniha Žízeň (Jo Nesbø)

Kniha Žízeň (Jo Nesbø)

Kniha Žízeň (Jo Nesbø) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Žízeň (Jo Nesbø)
  • Elérhető fájlok: Kniha Žízeň (Jo Nesbø).pdf, Kniha Žízeň (Jo Nesbø).epub, Kniha Žízeň (Jo Nesbø).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Žízeň | Kniha Zlín

Žízeň (Harry Hole #11)

Koupit e-knihu (Doporučená cena: 249 Kč) Přehled všech našich e-knih

  • Popis
  • Úryvek
  • Recenze
  • Dotaz ke knize
  • Články

Popis: Žízeň

11. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Oslu dojde rychle po sobě k vraždám několika žen, které si domluvily schůzku prostřednictvím seznamky Tinder. Vyšetřovacímu týmu, jemuž nově velí Katrine Brattová, zůstává rozum stát nad způsobem, jímž byly oběti zabity, i faktem, že z míst činů vždy zmizela část jejich krve. Vrchní policejní náčelník Mikael Bellman potřebuje případ co nejrychleji vyřešit, aby mohl na kariérním žebříčku postoupit ještě výš. Proto povolá zpět Harryho Holea, který se mezitím odstěhoval k Ráchel na Holmenkollen a chtěl si užívat spokojeného manželského života a poklidného vyučování na policejní akademii. Vzhledem k brutalitě vražd mu však nic z toho dopřáno není. Okolnosti ho donutí založit alternativní vyšetřovací skupinu a pustit se po stopě. Jenže dopátrat se pravdy není vůbec jednoduché, zvláště když ho život v určitém okamžiku postaví před zásadní dilema, zda má dát přednost rodině, nebo vyšetřování.

Jo Nesbø pokračuje ve stejné linii, kterou zahájil Sněhulákem a dále ji rozpracoval v Levhartovi a následujících dílech. Žízeň opět přináší svižný a dramatický děj plný překvapivých zvratů, Harryho sarkastických poznámek a svérázného chování. Harry je prostě zpět v plné síle a se vší parádou.

Ocenění

Nordic Noir Thriller of the Year Award, 2017
The Book of the Year Award Sweden, 2017, nominace

Úryvek: Žízeň

Recenze: Žízeň

RECENZE: Brutální, strhující. Nesbova Žízeň podává směs krve s citronem

iDnes.cz, 16. května 2017, autorka: Alena Slezáková

Děj unikátní, napínavý až k nepřečkání a plný psychologických fíglů, zvratů a chytáků na čtenáře. Tak hodnotí recenzentka Alena Slezáková nejnovější česky vydané pokračování příběhů Haryho Holea.

Ne že by bývalý alkoholik Harry Hole vůbec neměl chuť na panáka, ale dokáže zůstat střízlivý, přednáší na policejní akademii a žije celkem spokojený manželský život s Ráchel, které slíbil, že vyšetřování vražd je pro něj minulostí. Nehodlá se k němu vrátit ani poté, co je v Oslu zavražděno několik mladých žen, které si hledaly náhodné partnery na internetové seznamce. Jenže jeho duchovní otec Jo Nesbo rozhodl jinak: v románu Žízeň, jedenáctém v sérii o nekonvenčním norském detektivovi, se k té prokleté a nebezpečné práci vrátit musí.

Donutí ho k tomu silně nechutný vrchní policejní náčelník Bellman, kterému se naskýtá šance stát se ministrem spravedlnosti, a k tomu potřebuje mít rychle vyřešený případ bestiálních vražd spojených s pitím krve obětí. Takže Harryho vydírá: buď se bude na vyšetřování podílet, nebo prozradí drogovou minulost Harryho nevlastního syna Olega, což by znamenalo konec jeho studií na policejní akademii. Harrymu nezbývá než se vydat po stopě – která vede do minulosti. A je opět skvělý a formu neztratil.

Je nezbytné konstatovat, že Jo Nesbo v Žízni snad ještě vygradoval všechny klady, které mu získaly přízeň milionů fanoušků severských detektivek: výborný styl s místy až jedovatým humorem či precizní charakteristika postav od šéfky pátrací skupiny Katrin včetně jejích milostných trablů přes bulvární novinářku a zkorumpovaného policistu po poněkud zneuznaného psychologa, který je přesvědčený, že vrah je postižený vzácnou poruchou – vampyrismem.

A především tu je sám děj, unikátní a napínavý až k nepřečkání a plný psychologických fíglů, zvratů a chytáků na čtenáře. Jméno zabijáka odhalí Nesbo poměrně brzy, Harry s ním měl už co do činění, ale jak ho dostat? Harry díky svým neobvyklým metodám uspěje, to by však nebyl Nesbo, aby si v závěru nedovolil další past – a zřejmě tak pootevřel dveře k dalšímu Harryho dobrodružství.

Žízeň, kterou v překladu Kateřiny Krištůfkové vydalo nakladatelství Kniha Zlín, rozhodně není čtení pro slabé povahy. Je samozřejmě výborná, ale občas tak brutální, že se člověku zvedne žaludek, když si třeba představí nápoj z lidské krve ochucené citronem.

Nicméně stojí za to znechucení spolknout a ten strhující román číst dál.

Jenom možná ne před spaním.

Bestseller bez ambicí

h7o.cz, 19. 9. 2017, autor: Boris Hokr

Román Žízeň dělí v originále od předchozího svazku série o norském vyšetřovateli sériových vražd Harrym Holeovi čtyři roky. Během této zatím nejdelší pauzy ve vydávání — do té doby dělily holeovky maximálně dva roky — si Nesbø stihl pod ne zrovna dvakrát skrývaným pseudonymem napsat dva krátké příběhy ze sedmdesátých let minulého století, vzdávající poctu tehdejší pulpově zaměřené drsné škole západního střihu, a rozsáhlý román Syn.

A přestože všechny zmíněné tituly (především Krev na sněhu) patří k tomu nejlepšímu, co norský bestsellerista napsal, ani v jednom případě se ohlas a úspěch nemohl měřit se sebeprůměrnějším dílem jeho nejslavnější série. Je tedy logické, že svým věrným čtenářům právě jeden takový průměrný kus nakonec zase nabídl.

Průměrný především proto, že tentokrát Nesbø zcela rezignoval na snahu jakkoli úspěšný produkt oživit. A že by to série čítající jedenáct řádně macatých románů potřebovala! A kdysi také nabízela. Po dvou zcela samostatných thrillerech o Norovi v exotické cizině (australský Netopýr, thajští Švábi) přišel Nesbø s konceptem uzavřených případů z domácího prostředí, na jejichž pozadí ovšem probíhá jakýsi sekundární příběh vinoucí se skrze několik dílů (začínáme v Července). Ještě později začal experimentovat s mystikou zločinu a krve (Pentagram) či okatě přiznávanými motivy béčkových thrillerů (Přízrak). Hole pravidelně měnil prostředí (respektive hrál roli marnotratného syna pokorně se vracejícího do víru osloských bestialit) a čas od času autor ne zrovna logicky, ale s milou rázností pročistil Harryho friendlist (naposledy v Policii).

Dařilo se tak kamuflovat, že jinak sérii dochází dech a stává se jakousi obdobou televizních seriálů, jako byl blahé paměti Star Trek — bez ohledu na to, co se minule stalo, v dalším díle máme plus minus stejné výchozí pozice, Harry je v tom samém srabu a projde si těmi samými rozhodnutími. Nesbømu vlastně podtrhla nohy jeho snaha udělat z klasického osamělého vlka amerických detektivek chandlerovsko-hammettovského střihu psychologicky propracovanou postavu se zázemím a skutečnými vztahy. Fajn, jeden čas to fungovalo, jenže na jedenáct knih, kdy prostě musí hrdina nakonec dělat vždy to samé (tedy vypátrat vraha), je to prostě příliš. Zvláště když zásadní zvrat ve vyšetřování je v devíti z deseti případů prezentován jako okamžik, kdy Harry zdánlivě podlehne svému démonu alkoholu, aby následně triumfálně chlastací závislost vyměnil za posedlost dopadením vraha. Poprvé to bylo skvělé, podruhé taky, popáté ještě silné, ale pojedenácté to ztrácí veškeré kouzlo.

Bohužel pak vyniknou i další ne zcela originální prvky Nesbøho způsobu vyprávění. Padouši jsou geniálnější a zlodušštější než sám život a jsou taháni jak králíci z klobouku (a občas se jim něco povede, aniž by bylo jasné, jak to reálně mohli provést bez aplikace minimálně dvou šamanských praktik). Případně — jako v tomto případě — příhodně mezi jednotlivými knihami zcela změní svůj modus operandi a stanou se moderními vampýry, navíc šířícími svou nákazu dál a dál… Harryho protivníci v rámci systému (zkorumpovaní či alespoň nemorální policisté) nejsou schopni ani po létech srážek přijít s byť náznakem fungujícím plánem, jak se s Harrym vypořádat, a takové ty prkotiny, jako že se někdo pokusil Harryho minule zabít, se odbudou mávnutím ruky — maximálně dvěma. Žízeň je prostě ukázkovým příkladem série založené na permanentních restartech. Od průměru či vyložené béčkovosti ve stylu například příběhů Lee Childa dělí holeovky jen Nesbøho nadhled a chuť si hrát.

A tak i tentokrát v knize narazíme na řadu popkulturních narážek a scény, jejichž přepálenost je až sebeparodická — v tomto případě laciné využití aplikace Tinder, která se v Harryho světě evidentně objevila zcela náhle a ovládla celý svět, případně zabijácké náčiní sériového vraha. Zároveň Nesbø okatě spoléhá na svou schopnost manipulovat se čtenářovým očekáváním, kterou ovšem už nevyužívá pouze v otázce toho, na koho nyní zaměří podezření či kdo přežije krutý střet, ale i v naprostých prkotinách ve stylu: „Koupil si Harry na večer jablko, nebo pomeranč?“

I přes únavu materiálu (série, postavy i autora) je ale kniha velmi čtivá; dost možná právě proto, že je oproštěná od jakýchkoli ambicí a kontaktu s realitou a může se směle oddávat mesalianci inteligentního Nesbøho stylu s těmi nejbrakovějšími postupy a zvraty. Jakkoli mají ale čtenáři Harryho rádi, blíží se okamžik, kdy by jej měli nechat jít… nebo rovnou umřít.

Jo Nesbø — Žízeň

Theweeklyvomit.wordpress.com, 11. května 2017

Jo Nesbø bez Harryho Holea dlouho nevydržel. Po dvou letech od vydání Policie tak v Česku vychází už jedenáctý příběh s Holem v hlavní roli — Žízeň. A jak byste čekali, Nesbø opět přichází s příběhem, v němž si po celou dobu se čtenářem hraje, jak se mu líbí, a dokazuje, že na severu je zkrátka králem.

Nesbø je, narozdíl od mnoha jeho kolegů v krimi žánru, celkem produktivním spisovatelem. S každou další knihou, kterou od něj přečtu, se však více a více utvrzuji v prostém domnění — tenhle chlapík zkrátka nedokáže napsat špatnou knihu. Zní to dost triviálně, vím. Ale nehledě na to, kolik negativních ohlasů vzbuzují akční scény na styl Jamese Bonda či přímočařejší odbočka od série nazvaná Krev na sněhu, nemůžu si pomoct, s Nesbøm jedeme na stejné vlně a každá jeho kniha mi přijde svým způsobem dokonalá. A stejně tak je tomu i u jeho nejnovějšího díla.

Nebudu lhát, Žízeň není pro Nesbøho přelomovým dílem. Nepředstavuje pro něj žádný výrazný umělecký posun a se zaběhlým stylem „holeovské“ série se tu nijak neexperimentuje. Ve výsledku se tak dostáváme to, na co už jsme zvyklí — klasický thriller, jakých už Nesbø napsal mnoho. Nic víc, nic míň.

To sice může znít jako kritika, ale věřte, že není. Ani zdaleka. Pokud už s autorem máte zkušenost, určitě pochopíte, že i to nejprůměrnější z jeho děl je špičkovou knihou.

V průběhu let si Nesbø vypěstoval svůj osobitý styl, podle něhož ho můžete poznat už po pár stranách. Jeho vyprávění je elegantní, promyšlené a zábavné a zároveň typicky seversky chladné, odtažité. Z každého odstavce lze znát, že Nesbø opravdu ví, co dělá, a jeho psaní tak působí neskutečně sebevědomě, jako byste ani neměli na výběr, zda-li se do knihy ponoříte či ne. Téměř v každé kapitole si s vámi hraje a velmi specifickým způsobem vás navádí k falešným domněnkám, takže vás každou chvíli překvapí novým zvratem v ději. Příznačné pro něj také je, že se v knize neustále vrací k jejímu názvu, a nejinak je tomu i u Žízně — ať už jde o žíznivého vraha, který svým obětem saje krev, či Harryho boj s alkoholismem.

I přes její nesporné kvality pravděpodobně nemůžu dostatečně zdůraznit, jak špatný nápad je číst Žízeň jako samostatný román. Navazuje na některé zápletky, které se objevily už ve Sněhulákovi, sedmém dílu série, takže nejen že se dopředu připravíte o spoustu zvratů z předchozích Harryho případů, ale také pro vás čtení bude pořádný guláš — nemluvě o tom, že u těch nejdramatičtějších chvil příběhu nepocítíte ani z poloviny tak silnou emoční odezvu jako čtenáři, kteří s tímto hlavním hrdinou prožili už deset příběhů.

Harry Hole je totiž postavou, o níž pevně věřím, že se jednou stane legendou. Dokonce se dá říct, že už dnes má jakýsi kultovní status a ve skandinávské krimi literatuře je minimálně stejnou ikonou jako Larssonova Lisbeth Salanderová. Právě on je důvodem, proč jsou Nesbøho knihy více než jen prostými detektivkami a proč i čtenáře, který jinak tomuto žánru nefandí, mohou Nesbøho knihy naprosto uchvátit.

Je samozřejmě otázkou, zda-li série neměla skončit Policií, jak bylo původně zamýšleno. Kouzlo Policie totiž z velké části spočívá v její osudovosti a v tom, že autor už si nebere servítky a příběh je ambicióznější a nemilosrdnější, než kdy předtím. Tím, že napsal Žízeň, navíc Nesbø tak trochu boří napětí, které bylo pro jeho fanoušky tak nervydrásající v první polovině Policie — napětí z nevědomosti, zda-li Harry vůbec žije či ne.

Jsou to rozhodně pádné argumenty, ale při pohledu na Žízeň rozhodně nedokážu tvrdit, že napsat ji byla chyba. Nesbø mě nepřestává fascinovat a vypadá to, že v dohledné době ani nepřestane. Mým nejoblíbenějším dílem zůstává komornější, atmosférický Přízrak, ale Žízeň vás ani v nejmenším nezklame.

Odvrácená strana Osla

Týden, 8. května 2017, autor: Jindřich Göth

Harry Hole je zpět. V novince Joa Nesbøho vyšetřuje případ sériového vraha, který si pochutnává na krvi obětí, a ještě si stačí pořídit bar, což je na abstinujícího alkoholika docela kuriózní. V Oslu je opět nebezpečno. Jakýsi zjevně psychicky vyšinutý sériový vrah má políčeno na ženy, které mají jedno společné – seznámily se před mobilní aplikaci Tinder.

Vedle brutálního způsobu, kterým byly odpraveny, zaráží i fakt, že z jejich těl zmizelo značné množství krve. Množí se domněnky, že ve městě řádí vampyrista, a do akce je mimo jiné povolán odborník právě na tuto psychickou poruchu. Záhy je ale jasné, že jakkoli je vyšetřovací tým plný schopných lidí, jeden článek mu chybí. Ten nejsilnější a nejschopnější – mnohými mýty opředený Harry Hole, který má v Žízni status až nějakého poloboha. Zprvu váhá, ale touha zatnout vrahovi tipec nakonec zvítězí, jako ostatně vždy. Boj se zločinem je Holeovou posedlostí, ba přímo životní nutností. V takovém případě musí jít stranou vše, i jeho nejbližší.

Zaděláno na film?

Bestsellerista Nesbø má najetý úspěšný mustr a byl by pošetilý, kdyby se ho pokoušel vzdát. Žízeň je „holeovka“ se vším všudy. Začíná tajuplným prologem, následuje v několika střizích naznačená výchozí situace – zde autor nezapře svou zkušenost s psaním scénářů, kniha je vystavěna dost filmově a případná adaptace na plátno by nebyla žádný problém – a posléze představí hlavního podezřelého. Případ se zdá vyřešen, konec, tečka, finito. Jenže věčnému rýpalovi Harrymu tu spoustu věcí nesedí, stejně tak čtenářovi, který má před sebou ještě dost stránek na to, aby se ukázalo, že ne všechno je tak jednoduché, jak si Holeovi kolegové myslejí. A také není.

Tempo se postupně zrychluje, přichází série zvratů, postavy odhalují své pravé identity a vše graduje až k závěru, který dost razantně pootvírá vrátka k pokračování.

Žízeň na několik způsobů

Další rovinou knihy a také důvodem, proč nejsou Nesbøho detektivky „jen“ napínavým čtením, je důraz na silně a nejednoznačně prokreslené postavy a jejich soukromá dramata. V Holeově životě se leccos změnilo, oženil se a pátrání po vrahovi s ocelovými zuby mu značně komplikuje osobní život. Navíc stejně jako pachatel krvavých činů pociťuje i on stále palčivější žízeň. V téhle souvislosti je celkem paradox, že se tento abstinující alkoholik stane shodou okolností majitelem baru.

V Žízni nechybějí ani autorovy oblíbené narážky na populární rockové kapely, přičemž důležitou roli tentokrát hrají Pink Floyd a jejich přelomové album The Dark Side of the Moon. Žízeň je zkrátka typický Nesbø, jeho novinka, která česky vychází právě tento týden, je silně provázána s předchozími deseti díly volné série, přičemž jim v žádném případě ostudu nedělá.

Vracíme se do potemnělých koutů Osla, ale vracíme se tam rádi, protože i přes všechny kruté a drastické výjevy je tu pouliční rytíř Harry Hole, který se bude rvát až do posledního dechu, abychom my vyvázli bez jediného šrámu. Navíc je to opět strhující čtení, které prakticky nejde odložit.

Jo Nesbø – Žízeň

Schefikuvblog.eu, 5. května 2017

Hodně dlouho jsem přemýšlel, jak vůbec tuto “recenzi” začít. Nakonec jsem usoudil, že je naprosto zbytečné zaplétat se do nějakých složitostí. Zkrátka a dobře jedna z hlavních knižních událostí tohoto roku je zde. Dvouleté čekání je u konce, na scénu se vrací jedna z nejvýraznějších postav severské krimi Harry Hole a má pořádnou Žízeň.

Někteří po dočtení Policie možná už ani nedoufali, že se pokračování někdy dočkáme. Přeci jen tento kousek působil skutečně, jako závěr celé série. Naštěstí Jo Nesbø záhy oznámil, že se k této “modle” v budoucnu ještě vrátí. Svůj slib dodržel a my si tak můžeme užít další skvělou jízdu v podání tohoto svérázného vyšetřovatele, který i na pojedenácté bude značně balancovat na hraně. Má však i po této odmlce Harry Hole co nabídnout, nebo na nás čeká jen další obehraná písnička?

Harry pověsil svou dráhu vyšetřovatele na hřebík a rozhodl se žít spokojený život se svou láskou Ráchel, coby obyčejný učitel na policejní škole. Nic není úplně ideální, Harrymu se však daří udržet se co nejdál alkoholu a dalších svodů, které by ho zase svedli na scestí. Zkrátka a dobře minulost je tabu a Harry, dá se říct že dokonce šťastný, hledí k poklidné a spokojené budoucnosti se svou ženou…

Sledovat Harryho spokojený život by však moc čtenářů neuspokojilo. Naštěstí, nebo bohužel, v Norsku začne řádit další vrah. Ten si vyhlíží své oběti prostřednictvím seznamky Tinder. Co je však zarážející je způsob, jakým jsou oběti zabity a hlavně fakt, že jim pokaždé někdo vysaje část krve. Obchází snad Oslem novodobý hrabě Dracula? Stop je poskrovnu a hrozí, že policie začne přešlapovat na místě. Vrchnímu policejnímu náčelníkovi Mikaelu Bellmanovi tak nezbývá nic jiného, než se pokusit přemluvit Harryho Hole k návratu, alespoň pro tento jediný případ.

Nesbø se ve svém nejnovějším románu rozhodl, stejně jako řada jeho kolegů, využít stoupající obliby sociálních sítí, v tomto případě seznamovací služby Tinder a poukázat na jeho případné nedostatky a nebezpečí. I v dnešní době je stále hodně lidí, kteří si neuvědomují případná nebezpečí, která se v kyberprostoru skrývají. A tak je jen dobře, že se i autoři čas od času rozhodnou na toto ožehavé téma upozornit. Nechme však poučky strany a zaměřme se na Žízeň jako celek, vyplatilo se vůbec to čekání?

Odpověď na tuto otázku je naprosto jasná. Rozhodně a jednoznačně ANO. Nesbø opět září a předkládá nám dílo, které uspokojí i ty nejostřílenější čtenáře severských detektivek. Samozřejmě pravověrní fanoušci této série nebudou nijak extra překvapení, žádné výraznější WOW tedy nečekejte. Spíše “příjemné” setkání se starými známými a další povedený díl do této fantastické série.

Nesbø více méně pokračuje v zajetých kolejích. Dvouletá pauza tak na Žízni rozhodně není nijak poznat. Opět se tak dočkáme všech aspektů, které jsme si na této sérii oblíbili. Nechybí originální a jízlivý humor, ani drsné scény při kterých běhá mráz po zádech. Autor nezapomněl ani na soukromí hlavních postav, pokud vás tedy zajímá jakou idylku prožívá Harry s Ráchel, popřípadě jak si vede Oleg, v Žízni se to dozvíte. V globálu však toto všechno již známe, ostřílené fanoušky tak Nesbø v podstatě nemá čím překvapit.

Na jednu stranu možná trochu zklamání, na straně druhé však víme co na nás čeká a na co se můžeme těšit. I přes tento fakt, se autorovi podařilo vypilovat všechny aspekty knihy takřka k dokonalosti. Příběh příjemně odsýpá a přestože nepatří k nejkratším, rozhodně neočekávejte nudná místa. Nesbø navíc zapracoval i na samotném Harrym, ten je po dlouhé době zase uvěřitelnou postavou, která netrpí supermanovským syndromem, díky kterému přežije i deset ran z pistole do hlavy.

Pokud však šel Harry Hole až doposud zcela mimo vás a rozhodnete se začít právě touto knihou, možná se nestačíte divit. Nesbø je zkrátka mistr slova a dovede splétat naprosto fantastické příběhy plné napětí a zvratů. V tomto ohledu se mu vyrovná opravdu jen málo autorů, což ostatně dosvědčuje i jeho celosvětová oblíbenost. Naprosto tentokrát pominu fakt, že nejlépe si tento kousek užijete až po přečtení předchozích dílů, přeci jen narážek na předcházející události je zde skutečně dost. Buď jak buď, Žízeň si prostě musíte chtě, nechtě přečíst.

Nesbø i v jedenáctém pokračování své nejúspěšnější detektivní série jasně ukazuje, proč patří mezi největší hvězdy tohoto žánru. Žízni tak v podstatě nechybí vůbec nic. Má drive, notnou dávku napětí, originální humor a čte se tak snadno a rychle, že si jen stěží povšimnete, že už se blíží konec. Navíc samotný závěr knihy….ach…ano tušíte správně, je více než jisté, že už teď se můžeme těšit na další pokračování.

Zažeň hlad, je tu Žízeň

Hotcoffee.cz, 5. května 2017

Harry by rád poslední tři roky kompletně zopakoval. Je ženatý s Ráchel a je jim spolu dobře. Každý den se budí dřív, aby mohl jen ležet a uvědomovat si to nezvyklé štěstí, dokud trvá. Po letech alkoholových eskapád a ránech s návykovou milenkou whiskey je to neskutečně nové a krásné. Učí na policejní akademii a k policii se už nikdy nechce vrátit. Na účtu mu sice zůstal jediný nechycený sériový vrah, muž s tváří démona, ten ho ale už v nočních můrách téměř nenavštěvuje.

Na takovou idylku od Joa Nesbøho nejsem v případech Harryho Holea zvyklá. A taky že si ji dlouho užívat nestihnu. I když jsem vraždy v Policii považovala za nechutné a musela jsem je chvíli vydýchávat, Žízeň je snad ještě odpornější co do popisů absurdních způsobů vražd. Surovost severské krimi zůstává zachována a krev teče proudem. V knize se potkáte s novým typem vraha – vampiristou. Dokážete si proto asi představit, co bude na denním pořádku, a jak takové vraždy mohou vypadat. Ještě párkrát to vynásobte a budete mít před sebou velkou část Žízně. Až si říkám, jestli spisovatel může něco takového napsat a být “v pohodě”.

Skvělé je, že se setkáváme se všemi známými z policejního týmu, ať už těmi kladnými, tak i těmi nesympatickými. Nechybí psycholog a jeden z mála přátel Harryho Ståle Aune, ani Bjørn Holm se svou rastafariánskou čepicí, ale ani Mikael Bellman, který Harryho jedním slovem nenávidí. V roli novopečené vedoucí vyšetřování se představí Katrine Brattová, jedinou radu k nástupu do funkce dostala od Harryho Holea: “Chyť vraha.”. V případu se potácí jako slon v porcelánu a k respektu jí nepomáhá ani to, že má vyšší hladinu testosteronu než mají ostatní ženy.

Všichni jsou stejně sví jako doposud. Před sebou mají všichni společný cíl: chytit tajemného vampiristu a vyřešit vraždu typu “mohl jsem to být já”, kdy je obětí obyčejný člověk žijící obyčejný život. Právě kvůli takovým případům bývá na tiskovkách narváno a zabírají titulní strany novin a proto je prý potřeba zapojit do vyšetřování přes nevůli některých kolegů ostříleného lovce sériových vrahů Harryho. Na můj vkus je to zapojení umělé a zbrklé a očekávaně jde po jediném vrahovi, kterého nedostal. Za mě to mohlo klidně skončit desátým dílem Policií. A je jasné, že ani Žízeň nebude poslední. V knize jsou obezličky, aby mohlo být pokračování.

Tahle recenze možná působí negativně, ale jsou to jen drobné mínusy oproti stávající sérii. Koupí nového Harryho Holea neuděláte chybu, to v žádném případě. Nesbø Vám nezůstane nic dlužný a dostojí své pověsti, na kterou jste z dřívějších dílů zvyklí. Rychlý start, který Vám zvedne tepovku a kvůli kterému s odchodem do postele počkáte tak hodinu po odložení knihy. Odhalení je tradičně komplikované, záludné, překvapivé a je prostě vidět, že se Nesbø v takových kombinacích, propletencích a divokých závěrech pro dopadení vraha vyžívá. Jen jestli už to není trochu přes čáru, že má Harry Hole tolik štěstí a nyní už více než deset životů. I přes výtky, které jsem napsala, patří kniha prostě ke špici.

Recenze: Žízeň po krvi hasí Nesbø návratem Harryho Holea

Blesk.cz, 3. května 2017, autor: Ivan D. Hladík

Otázka na úvod: čekali byste u Joa Nesbøho něco menšího než skvělou knihu? Asi ne. I když už jsme od něj četli přes desítku detektivek, i v Žízni dokáže znovu potvrdit kvalitním příběhem své prvenství mezi severskými autory.

Když si spisovatel Jo Nesbø dopřál malou pauzu od svého hlavního a milovaného hrdiny Harryho Holea, posměváčkové tvrdili, že už asi řekl všechno, co chtěl. Pak přišel titul Syn – geniální a vynikající. Nyní se však Hole vrací a ke knize Žízeň, která se v českých knihkupectvích objeví 11. května, je téměř zbytečné psát jakékoli recenze, je prostě skvělý. „Nesbø pokračuje ve stejné linii, kterou zahájil Sněhulákem a dále ji rozpracoval v Levhartovi a následujících dílech,“ uvedla Kateřina Krištůfková, překladatelka knih Joa Nesbøho. „Jak už jsme zvyklí, i Žízeň přináší svižný a dramatický děj plný překvapivých zvratů, těšit se můžeme též na Harryho sarkastické poznámky a svérázné chování, z něhož je Gunnar Hagen tentokrát ještě víc na větvi než obvykle.“

Jedenáctý díl série Harryho Holea přivádí do děje ve chvíli, kdy v Oslu dojde rychle po sobě k vraždám několika žen, které si domluvily schůzku prostřednictvím seznamky Tinder. Vyšetřovacímu týmu, jemuž nově velí Katrine Brattová, zůstává rozum stát nad způsobem, jímž byly oběti zabity, i faktem, že z míst činů vždy zmizela část jejich krve. Vrchní policejní náčelník Mikael Bellman potřebuje případ co nejrychleji vyřešit, aby mohl na kariérním žebříčku postoupit ještě výš. Proto povolá zpět Harryho Holea, který se mezitím odstěhoval k Ráchel na Holmenkollen a chtěl si užívat spokojeného manželského života a poklidného vyučování na policejní akademii.

Vzhledem k brutalitě vražd mu však nic z toho dopřáno není. Okolnosti ho donutí založit alternativní vyšetřovací skupinu a pustit se po stopě. Jenže dopátrat se pravdy není vůbec jednoduché, zvláště když ho život v určitém okamžiku postaví před zásadní dilema, zda má dát přednost rodině, nebo vyšetřování.

Nesbø pokračuje přesně v tom duchu, jaký zaručuje čtenářům takřka tělesný prožitek. Opět je těžké se od knihy odtrhnout, vše je naturalistické, živoucí a čtivé. Perfektně vykreslené charaktery postav i příběh samotný dokazuje, že autor je stále v plné síle a nepolevuje z nároků čtenářů ani svých. Výborně rozehrává struny lidské psychiky ve svých postavách, přitom se nepitvá v detailech, které by čtenáře rušily. Harryho dobře známe, málo čím nás dokáže překvapit, ale zároveň nás pořád baví a v této knize je opět tím, koho si čtenáři oblíbili. Náznak nadpřirozena a vampyrismu není odbočením do nejistých vod, ani neodvádí typickou Nesbøvu krimi někam, kde by nepůsobila přirozeně. Naopak ještě lépe působí na nervovou soustavu čtenáře a posouvá knihu mezi ty nejlepší.

Těžko říct, jak je možné, že spisovatel, který dokáže takhle zaútočit na čtenářovu mysl a probudit v ní strach, je zároveň i autorem dětských knih. Ku prospěchu čtenářů po celém světě se však naštěstí právě před deseti lety v roce 1997 zrodil na stránkách jeho románu Flaggermusmannen (Netopýří muž) první příběh Harryho Holea. Následující a trvalý úspěch je zasloužený. A snad je také zárukou toho, že se znovu a znovu můžeme těšit na každý nový titul.

Žízeň

Holkamodrookata.blogspot.cz, 3. května 2017

Být knižním blogerem má svoje výhody. Občas se vám podaří dostat do rukou skvělý titul, které ještě nevyšel a můžete si ho přečíst ještě před tím, než se objeví na pultech knihkupectví. A tak jsem dostala Žízeň.

Harry Holle. Slavný norský svérázný vyšetřovatel se sexy hlasem je už nějakou dobu mimo aktivní službu. Je šťastně ženatý, straní se alhoholu i drog, má dospělého nevlastního syna a přednáší na univerzitě, kde předává mladým svoje zkušenosti "z terénu". Jeho život by šťastně a poklidně plynul, kdyby ve městě nezačal řádit masový vrah mladých žen. Svoje oběti si vybírá přes internetovou seznamku Tinder. Zbavuje je života pomocí kovové zubní protézy a následně pije jejich krev. S citronem.

"Harry ji následoval do kuchyně. Jeden z kriminalistických techniků odebíral vzorky ze skleněné nádoby mixéru stojícího ve dřezu.

"Namixoval si smoothie," sdělila mu Katrine.

Harry polkl a zadíval se na nádobu. Byla uvnitř celá špinavá.

"Z krve. S přídavkem toho, co se jeví jako citron z ledničky." Ukázala na proužky žluté kůry ležící na lince.

Harry cítil, jak se mu zvedá žaludek. A pomyslel si, že je to jako s prvním panákem, který člověka přiměje se pozvracet. Ale stačí další dva a už se to nedá zarazit. "

Harry je pod nátlakem donucen zapojit se do vyšetřováním. Svolá tým, obsadí sklep, umyje hrnky a pustí se do toho co umí nejlíp – hledání vraha.

Číst Žízeň bylo jako potkat starého známého a mít si s ním i po letech co říct. Harry je zkušenější, rozvážnější. Láska k ženě mu dává sílu. Je smyslem jeho života, pomáhá mu krotit démony, žízeň. Harry dospěl. Zjišťuje, že v životě jsou důležitější věci než je honění zločinců a alkohol. I když je víc zodpovědný a usedlejší, má v sobě stále tu starou jiskru, charakteristickou urputnost s kterou honí darebáky.

Nový případ však Harrymu naruší jeho zaběhlé rituály a hrozí, že ho opět pohltí. Většinu čtení tedy strávíte přemýšlením, kolik toho ještě vydrží. Kdy přijde ona pomyslná poslední kapka a on podlehne svojí "žízni". Nutno podotknout, že autor mu nakladl do cesty opravdu hodně překážek a náš hrdina má sakra co dělat, aby odolal.

Harrymu ve vyšetřování skvěle sekunduje jeho tým. Mladý, horlivý policista, který je Harryho velkým fanouškem. Ukecaný psycholog a odborník na vampirismus. Kamarád forenzní technik, který se plácá v partnerské krizi se svojí kolegyní.


Nechybí ani pořádní "slizáci". Policejní ředitel, který tahá za nitky a pro svůj kariérní postup je ochotný jít přes mrtvoly nebo zarputilá novinářka, která se snaží ulovit článek století. A samozřejmě váš čekají i opravdu zlí a krvelační zločinci.

Taky jsem se dozvěděla několik zásadních informací, díky kterým neumřu úplně hloupá. Například teď už vím, že dendrofilie je psychická porucha, při které vás sexuálně vzrušují stromy, že na Trobriandských ostrovech poblíž Papuy-Nové Guiney je okusování ženských řas považováno za projev vášně, nebo že se dá vytvořit tetování pomocí kytarové struny připevněné k holicímu strojku, roztavené podrážky z bot a moči.

Nesbø se předvedl ve vrcholné vypravěčské formě. Žízeň překonala všechna moje očekávání. Kromě drsných a detailně popsaných míst činu, při kterých vám bude tuhnout krev v žilách, se můžete těšit i na nejrůznější muzikantské polemiky. Opět se projevila autorova rockerská povaha a neodpustil si narážky na klasické i modernější pecky. Bavilo mě jít po těchto hudebních stopách a nejvíc jsem si oblíbila Sleater Kinney. Třeba třeba zaujmou i vás.

Žízeň má skoro 500 stránek. Pro někoho je to možná moc, pro mě to bylo naopak strašně málo. Při čtení není potřeba znát předchozí díly, ale pokud znáte Harryho minulost, určitě si Žízeň víc užijete.

Knížka měla naprosto vše, co má správná severská detektivka mít. Nechyběly v ní napínavé scény, chladné násilí, zoufalství i naděje. Keplerův Lovec králíků mi přišel jako totální špička, dokud se neobjevil Nesbø s Žízní a s přehledem ho nepřeválcoval. Nenašla jsem žádné hluché místo a jen doufám, že Harryho osudy Žízní nekončí.

Kdy knihu Žízeň rozhodně číst

máte rádi tzv. severské detektivky

jen tak něco vás nerozhází

jste fandou Harryho Holea

Kdy knihu Žízeň rozhodně nečíst

při pouhé zmínce o krvi omdléváte

máte panický strach z upírů

rádi čtete o mladých, úspěšných a krásných lidech

Jo Nesbø o svém nejnovějším románu Žízeň

Popis:
Proč se 11. díl série s Harrym Holem jmenuje Žízeň? Co je to vampyrismus? Kde přišel autor na nápad s Tinderem?

Leave a Reply