Kniha Jméno růže (Umberto Eco)

Kniha Jméno růže (Umberto Eco)

Kniha Jméno růže (Umberto Eco) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Jméno růže (Umberto Eco)
  • Elérhető fájlok: Kniha Jméno růže (Umberto Eco).pdf, Kniha Jméno růže (Umberto Eco).epub, Kniha Jméno růže (Umberto Eco).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Jméno růže

Jméno růže

brožovaná
11. vydání, 2018

vázaná
1. vydání, 2014
Skladem Skladem

Jméno růže

vázaná
6. vydání,

Rozebráno

Anotace

Čtenářské recenze

Povinná četba, kterou osobně považuji za jednu z nejlépe zvládnutelných. V knize autor rozehrává děj plný tajemství, historického pohledu na věc i spirituálních pasáží. Jednotlivé linie se navzájem prolínají a tvoří tak mocnou knihu, kterou zná téměř každý. PS: Není dobrá, pokud chcete mít lehké spaní. Přemýšlela jsem celou noc nad hnusobou lidstva 🙂

Pro ty z Vás, kdož se cítíte být znalým poměrů té doby, se s knihou rychle rozloučíte, jelikož kniha Vás nepustí do té doby, než přečtete její poslední stránku. Určitě se k ní vrátíte, jelikož v knize objevíte určitě něco co jste předtím nepoznali. Pokud k takovým ‘znalým’ čtenářům patříte, tak si k mému hodnocení přidejte o jednu * navíc.

V knize se často setkáte s latinsky psanými výrazy a souslovími, které jsou v 80% případů přeloženy v zadní části knihy. Což je škoda, jelikož mnohým čtenářům mohla být ušetřena ‘práce’ a tyto latinské výrazy mohli být přeloženy pro rychlejší orientaci přímo na té stránce, kde se vyskytují.

Tato kniha mne osobně nadchla a rád se k ní v budoucnosti znovu vrátím

">Jméno růže, postmodernistické dílo v nejčistší podobě. Pro čtenáře tato kniha může být historickým románen, ‘detektivkou’, teologickým či filosofickým dílem. Pro nepřipraveného čtenáře, to však může být také velice těžká kniha. Pokud přichází čtenář k této knize bez řekněme rámcových znalostí o církevních řádech, historii křesťanství či té době.

Funkce je dostupná pouze pro přihlášené

Omlouváme se, ale hodnotit a komentovat knihy můžete pouze jako registrovaný uživatel po přihlášení.
Přihlašte se, nebo se zaregistrujte, pokud nemáte účet.

Podělte se o vlastní zkušenost s knihou. Pomůžete tisícům nerozhodných čtenářů.

Kniha: Jméno růže – Umberto Eco

Kniha: Jméno růže
Autor: Umberto Eco

Předpokládaný termín doručení dle zvoleného dopravce:
GLS: 20.2.2020
Česká pošta: 20.2.2020

Osobní odběr
Předpokládané připravení zboží proběhne v odpoledních hodinách dle zvoleného místa v termínu:
Ostrava: 19.2.2020
Ostatní výdejny: 20.2.2020
Uloženka: 20.2.2020

Pozn.: doručení nebo připravení na výdejním místě závisí na nejpomalejším produktu ve Vaší objednávce.‘, -80, 15);" onmouseout="hide_help();">Kdy zboží dostanu


95%
6 hodnocení
0 recenzí
počet hodnocení
95 % celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí
Nakladatelství: » ARGO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 543
Rozměr: 22 cm
Vydání: Vyd. 10., V Argu 1., aktualiz. a rozš.
Spolupracovali: přeložil Zdeněk Frýbort
Skupina třídění: Italská próza
Jazyk: česky
Vazba: kniha, vázaná vazba
Umístění v žebříčku: 404. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Datum vydání: 04.03.2014
Nakladatelské údaje: Praha, Argo, 2014
ISBN: 9788025710579
EAN: 9788025710579

Obsáhlý historický detektivní román s filozofickým podtextem se odehrává v hornoitalském benediktinském klášteře v polovině 14. století. Verze po autorské úpravě z roku 2012. Prostřednictvím příběhu o vyšetřování několika záhadných vražd evokuje autor nejen dobovou atmosféru, ale hlavně spory mezi císařem a papežem. Vypravěčem je starý mnich, který před smrtí líčí události, jichž byl v mládí přímým svědkem. V klášteře, kde mělo dojít k vyjednávání mezi papežskou a císařskou stranou, došlo k vraždám, jejichž vyšetřování se ujal učený františkán Vilém z Baskervillu. Pátrání dává Vilémovi možnost, aby uplatnil nejen svou učenost, ale i schopnost brilantní dedukce. Po jeho boku proniká mladý hrdina do tajů soudobé teologie, filozofie i politiky. Jeho dobrodružství tvoří v rámci historické detektivky nevšední a kultivovanou četbu pro náročného čtenáře. Po třiceti letech od prvního vydání autor provedl jistá upřesnění a řadu kosmetických změn směřujících k odlehčení mnohovrstevného textu. Změny nezasahují vlastní děj, jen zjednodušují portréty hlavních postav a omezují dobové citáty, intertextuální odkazy a aluze.

Na sklonku života vzpomíná mnich Adso na události, jichž byl svědkem, když v roce 1322 pobýval se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství. Mělo zde dojít k jednání mezi stranou císařskou a papežskou, ale klid kláštera narušila série záhadných vražd.

Tak začíná proslulý román Umberta Eca Jméno růže, který nyní vychází v doplněné verzi. Lze jej číst jako detektivku nebo jako historické vyprávění, Eco se však inspiruje i románem gotickým či iniciačním. Pátrání po neznámém vrahovi, vrcholící v bludišti klášterní knihovny, je pro autora navíc záminkou, aby podal neobyčejně plastický obraz evropského středověku, vztahem křesťanského intelektuála k nekřesťanské učenosti počínaje a kacířskými učeními a inkviziční praxí konče.

Umberto Eco – Jméno růže

Umberto Eco

Jméno růže

Adso z Melku a Vilém z Baskervillu (františkán) přijíždějí do benediktinského severoittalského opatství, protože tam má být disputace (debata) se zástupci papeže ohledně otázky Kristovy chudoby (františkáni vs. Benediktini), potkají po cestě mnichy, kteří hledají koně. Vilém dokáže svou inteligenci tím, že jim řekne, kam kůň běžel, jak vypadal a dokonce, jak se jmenuje, aniž by ho kdy předtím viděl.

V noci přijde do jejich cely opat a svěří se Vilémovi s vraždou iluminátora Adelma a požádá ho o pomoc ve vyřešení toho, než přijde papežská delegace. Vilém už po prvním ohledání tuší, že se jednalo o sebevraždu.

Pátrají po stopách, při té příležitosti jdou do knihovny, která je kvůli své architektonické složitosti nazývána labyrintem. Nevyzná se v ní nikdo jiný než knihovník. Na noc se vždy zamyká a je ověnčena pověrami, že tam v noci straší duchové atd. Labyrint znázorňuje svět. Všichni mají do knihovny zakázán vstup, knihy si mohou pouze vybrat v seznamu a knihovník je přinese. Zkoumají zde Adelmův pracovní stůl a baví se s ostatními mnichy. Smějí se spolu a tak se setkávají s Jorgem, který nemá rád smích.

Při večeři vidí Malachiáše jak vychází odněkud z kaple, později tam objeví tajný vchod do budovy, která bývá přes noc zamčená.

Je objevena při ranní bohoslužbě další mrtvola v kádi s prasečí krví, tento podivný způsob smrti nabízí spojitost se zjevením svatého Jana, s Apokalypsou. Vilém pokračuje v pátrání, vyslýchá mnichy a od Severina se dozvídá, že před lety zmizel jeden jed.

Večer se vydají tajnou chodbou do knihovny, zabloudí v labyrintu. Když objeví zajímavé knihy, někdo jim překazí čtení, ukradne Vilémovi brýle a uteče. Zloděj tam ovšem zanechá nějakou šifru, později z ní Vilém vydedukuje systém labyrintu.

Nakonec se jim podaří se dostat z labyrintu a tak se vracejí do cely. Viléma hledá opat, aby mu sdělil, že jeden z mnichů chybí.

Při prohledávání Beregarova pokoje najdou zakrvácený hadr. Řídí se podle Zjevení Janova (myšlenku apokalypsy jim vnukl Jorge), což je dovede do lázní, kde najdou mrtvolu Beregara.

Vilém s Adsem vyrábějí kompas a mapu labyrintu, protože se chtějí v noci opět vydat do labyrintu. Adso jde do knihovny dříve, než byli domluveni s Vilémem, ale nedá si pozor a je omámen bylinami, které tam jsou nastraženy pro nevítané hosty. Vyděšený utíká pryč a v tom někoho zahlédne, tak se rozhodne ho pronásledovat a dostane se do kuchyně, kde potká chudou dívku. Vlastně ji zachrání před znásilněním, ona jej však svede a on tak zhřeší, i po letech na to vzpomíná se silnými prožitky. Přijde tam Vilém a Adso se mu hned vyzpovídá.

Při ohledávání Beregarova těla zjišťují, že má černé polštářky prstů a jazyk, což způsobuje právě onen jed, který byl zcizen. Tyto znaky mají všichni mrtví stejné. V Beregarově hutně jsou nalezeny Vilémovy brýle.

Adso je stále omámen zážitkem z noci. Přijíždí obě delegace, jejich setkání končí roztržkou v oblasti teologických a filozofických otázek, vyvrcholí to procesem s bývalými členy sekty.

Inkvizitor Bernard Gui (skutečná historická postava), úhlavní nepřítel Viléma, chytí Salvátora a vesnickou dívkou, jak se chystá „čarovat“ – to usoudil z toho, že měli černou kočku (chystali černou magii – ďáblovy symboly). Musí být tedy společně s dalšími dvěma mnichy upálena.

Po zjištění více informací se Adso s Vilémem opět rozhodnou navštívit labyrint, nic zde nenaleznou. Ale objevy a důkazy je směřují k nějaké knize, kterou musí objevit.

Severin poví Adsonovi o podivné knize, kterou u sebe našel. Adso ho tedy pošle do své cely s instrukcemi, ať tam nikoho nepouští, dokud nepřijdou. Ovšem dříve než se k němu Vilém dostane, Severin je zabit a kniha je zcizena. V místnosti je nalezen i vrah, všechny důkazy k němu ukazují, je teda odsouzen k upálení.

Obě delegace odjíždějí, protože nedosáhly výsledku. Na ranní mši umírá další oběť, Malachiáš. Novým knihovníkem se stává Bengt, Vilém prozkoumává historii knihovníků a nalezne další zmínky o záhadné knize. Zjistí, že knihovníkem byl i Jorge, než oslepl. Bengt se bojí o život, protože knihovníkem může být podle tradice jen domácí mnich (on je Němec).

Opat nechce, aby Vilém pokračoval v pátrání. Ten ovšem zjistí, jak se dostat do tajného oddělení v knihovně (finis Africae) odkud kniha měla údajně být. Vydají se do knihovny a naleznou Jorgeho, který se tam schovává se ztracenou Aristotelovou knihou smíchu. On je rozhřešením celého případu, podle něj se všechny vraždy řídily rukou boží, protože řada zločinů sledovala rytmus sedmi polnic z Apokalypsy: Kroupy pro Adelma (byla to sebevražda), Krev pro Valentina (jen podivný nápad Berengarův), Voda pro Berengara (byla to jen náhoda), Třetina nebes pro Severina (Malachiáš ho udeřil astrolábem, protože neměl nic jiného po ruce), nakonec Škorpióni pro Malachiáše.

Knihu, kterou chtěli mniši číst, napustil Jorge velice nebezpečným jedem. Předstrčí ji Vilémovi, aby četl, ten se ovšem nenechá napálit a vezme si na čtení rukavice (stránky jsou od jedu dolepeny, mniši si museli vždy olíznout prsty, aby jim šli stránky otáčet a tak se otrávili).

Když Vilém zjistí pravdu, Jorge začne pojídat stránky otrávené knihy, aby se naplnilo i poselství sedmé polnice: Zachovej v tajnosti, co se ozvalo v sedmeru zahřmění, a nic nepiš. Vezmi knihu a sněz ji, v žaludku ti zhořkne, ačkoli v tvých ústech sladká jako med. Začne s knihou i utíkat, při tom převrhne lampu a knihovna začne hořet. Vilém ho při útěku srazí k zemi a zabije, než se mu podaří je tam uvěznit. Množstvím knih a příčinou větru se oheň rozšíří na celé opatství, ze kterého nakonec po 3 dnech požáru zbydou jen trosky.

  • Román končí vlastně úspěšně – Vilém rozluští záhadné vraždy a současně uchrání i svůj život během požáru. Nakonec se rozejdou každý svou cestou – Adso do Melku a Vilém do Anglie, kde údajně zemřel na mor.
  • Jorge knihu otrávil, protože pojednávala o smíchu a považovala smích za všeholék. On sám smích rád neměl, protože podle něj smích zbavoval strachu z ďábla a když se l >

Jméno Růže – rozbor díla k maturitě

Kniha: Jméno Růže

Přidal(a): Tarata, Miiwako

Umberto Eco

  • Narozen 5. ledna 1932 ve městě Alessandra, na jihovýchodě italského regionu Piemonte (Itálie)
  • Italský literární vědec, prozaik, estetik a sémiolog
  • významný představitel postmoderny a avantgardního literárního umění 2. poloviny 20. století
  • studoval práva v Turíně (na přání otce), studia ale časně ukončil a začal se věnovat studiím středověké filosofie a literatury, která ho nadchla a kterými se především zabýval, (objevuje se velmi často v jeho dílech)
  • po studiích spolupracoval s italskou televizí a rovněž pracoval jako nakladatelský redaktor
  • od roku 1956 se účastní organizování skupiny avantgardních umělců
  • 1959 – sloupkařem měsíčníku Verri, časopisu zasvěceného jazykovým experimentům
  • 1962 – se žení s profesorkou umění Renatou Ramge, doposud byl zatím jednou ženatý
  • 1964 – lektorem na univerzitě v Miláně
  • 1965 – působí ve Florencii jako profesor vizuální komunikace
  • později také lektorem naučných knih v nakladatelství Bompiani v Miláně, lektorem estetiky, lektorem na fakultě architektury a profesorem sémiotiky na milánské Polytechnice
  • 1971 – profesorem sémiotiky v Bologni
  • dnes učí na své mateřské univerzitě v Bologni, je prezidentem Univerzity San Marino a často přednáší na univerzitách v Paříži, New Yorku a Miláně
  • jeho politika dříve směřovala k levicové italské komunistické straně, ačkoliv postupem času nabírá směr spíše ke středu
  • v říjnu 2011 vyšla jeho nejnovější kniha, Pražský hřbitov, která nás zavede do Turína, Paříže a Palerma, nikoliv do našich českých končin, kniha má opět historický základ a vedou se časté diskuse, zda dokáže překonat Jméno růže, či Foucaultovo kyvadlo
  • 2x navštívil prahu (roku 2000 převzal cenu Nadace Havlových VIZE 97)
  • Získal mnoho ocenění prestižních světových universit
  • Umberto Eco je považován za největšího představitele postmodernismu, český významný postmodernista je Milan Kundera

Další díla

Romány:

  • Jméno růže, 1980 (v orig. Il nome della rosa)
  • Foucaultovo kyvadlo, 1991 (v orig. Il pendolo di Foucault)
  • Ostrov včerejšího dne, 1994 (v orig. L’isola del giorno prima)
  • Baudolino, 2000 (v orig. Baudolino)
  • Tajemný plamen královny Loany, 2004 (v orig. La misteriosa fiamma della regina Loana)
  • Pražský hřbitov, 2011

Literární věda a kultura:

  • Meze interpretace, 1990
  • Šest procházek literárními lesy, 1994
  • Poznámky na krabičkách od sirek, 2000
  • Bludiště seznamů, 2009

Estetika:

  • Umění a krása ve středověké estetice, 1959
  • Dějiny krásy, 2004
  • Dějiny ošklivosti, 2007

Sémiologie a lingvistika:

  • Teorie sémiotiky, 1976
  • Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře, 1993
  • O zrcadlech a jiné eseje : znak, reprezentace, iluzí

Literárně historický kontext

  • Avantgardní literatura 2. poloviny 20. století (60. léta až po současnost)
  • V této době je významná literatura reagující na 2. světovou válku, která se dělí na:
  • a) západní- znázorňuje vojáky, jako obyčejné l >Současní podobní autoři, čeští i zahraniční:
  • Henryk Sienkiewicz – polský spisovatel historických románů,
  • Miloš Urban – český novodobý spisovatel, podobný autorský styl, střídání nízkého detektivního žánru s vysokým žánrem filosofickým
  • Jarmila Loukotová – česká spisovatelka 2. poloviny 20. století, píšící historické romány, v nichž se vyskytuje především antika a středověk
    Další autoři: čeští – Milan Kundera, Vladimír Macura; zahraniční – Vladimír Nabokov, William Styron, Alexandr Solženicyn

Rozbor díla: Jméno Růže

  • Druh, žánr: Velká epika, historický román, detektivní román, filosofický román
  • Doba a místo vzniku: 1980, Itálie
  • Název knihy podle citátu: Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus (=Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci)

Hlavní znaky:

  • Dvojúrovňovost = je to čtivé, jak pro obyčejného, masového čtenáře, tak pro náročného čtenáře (epická složka + úvahová složka)
  • Spojování různých funkčních stylů a slohových žánrů do jednoho celku
  • Sklon k mystifikaci
  • Může být více interpretací
  • Důraz ej kladen na jazyk, kterým je dílo psáno
  • Úryvky z jiných děl a odkazy na jiné autory
  • Nucení k zamyšlení

Témata knihy:

  • náboženská a středověká politika (františkáni vs. Benediktini), teologie, filozofie, život a myšlení duchovních, i milostná zápletka

Prolínající se žánry:

  • detektivka, historické, filosofické, částečně i hororové a milostné, teologické dílo

Čas:

Místo:

  • Benediktinské opatství v severní Itálii

Kompozice:

  • Psané formou kroniky (určená data), dílo rozděleno do kapitol, 17 kapitol po dnech (viz Dekameron) → 7 vražd, 7 ran apokalypsy. Dále jsou kapitoly děleny podle událostí a mnišských zvyklostí (např. večerní mše, nalezení mrtvoly atd.)
  • Dny rozděleny do mnišských zvyklostí latinskými číselnými názvy –
    názvy podkapitol (Prima, Před nonou, po noně etc.)
  • Retrospektiva – vyprávění formou vzpomínek (starý Adso z Mellku vypráví příběh, který zažil v mládí)
  • Vyprávění v ich-formě
  • V úvodu mystifikace – autor popisuje, jak se mu do rukou dostal rukopis Adsona

Jazyk:

  • spisovný, knižní, archaismy, latinské pasáže, i jiné jazyky, citace z knih a Bible

Postavy:

  • Adso z Mellku –mladý mnich, hrdina vyprávějící příběh
  • Vilém z Baskervillu– jeho učitel, geniální, racionálně uvažující člověk (středověký Sherlock Holmes), bývalý inkvizitor
  • Opat Abbone
  • Malachiáš – knihovník
  • Jorge –starý, slepý kněz, bývalý knihovník
  • Bernardo Gui– inkvizitor
  • Umbertino– prchající františkánský mnich, který byl prohlášen za kacíře
  • Severninus – Herbalista
  • Berengar– knihovníkův pomocník
  • Adelmo –mladý mnich, 1.mrtvý
  • Salvator– znetvořený (takový Quasimodo) mnich
  • Bengt– mnich, co se chtěl stát knihovníkovým pomocníkem a pomáhal Vilémovi s případem
  • A další, kteří nejsou nijak více významní v příběhu

Děj knihy:

1.Den

  • Adso a Vilém přijíždějí do opatství, protože tam m být disputace se zástupci papeže ohledně otázky Kristovy chudoby (františkáni vs. Benediktini) → potkají po cestě mnichy, kteří hledají koně. Vilém dokáže svoji inteligenci tím, že jim řekne, kam kůň běžel, jak vypadal a dokonce, jak se jmenuje, aniž by ho kdy předtím viděl
  • V noci přijde do jejich cely opat→ svěří se Vilémovi s vraždou iluminátora Adelma (Vilém hned po prvním ohledání tuší, že se jednalo o sebevraždu) a požádá ho o pomoc ve vyřešení toho, než přijede papežská delegace
  • Pátrají po stopách→ jdou do knihovny*, kam mají všichni zakázaný vstup (knihy si mohou pouze vybrat v seznamu a knihovník je přinese), zkoumají Adelmův pracovní stůl a baví se s ostatními mnichy→ smějí se→ vyruší je Jorge (nemá rád smích)
  • Večer při mši vidí, jak Malachiáš vychází odněkud z kaple→ objeví tam tajný vchod do budovy, která bývá přes noc zamčená
  • *knihovna je labyrint, kde se nikdo kromě knihovníka nevyzná. Na noc se zamyká a je ověnčena pověrami, že tam v noci straší duchové atd. Vilém později objeví, že tam používají výparů z omamných bylin, aby všem zvědavcům, co se tam v noci dostanou, způsobovaly halucinace. Labyrint znázorňuje svět.

2.Den

  • Objevena další mrtvola v kádi s prasečí krví→ Vilém pokračuje v pátrání (tentokrát už pátrá po příčinách dvou vražd)→ různě se ptá mnichů (od Severina se dozví, že zmizel nějaký jed)
  • Večer se vydají tajnou chodbou do knihovny→ zabloudí v labyrintu→ někoho tam potkají, ale ten jim uteče a ukradne Vilémovi brýle → zloděj tam zanechá nějakou šifru (později z ní Vilém vydedukuje systém labyrintu)
  • Nakonec vybloudí a vracejí se do cely. Viléma hledá opat, protože zmizel Beregar

3.Den

  • V cele u Beregara najdou zakrvácený hadr→ řídí se podle Zjevení Jánova (myšlenku apokalypsy jim vnukl Jorge)→ dovede je do lázní, kde najdou mrtvého Beregara
  • Vyrábějí kompas a mapu labyrintu, protože se chtějí v noci opět vydat do labyrintu
  • Adso jde do knihovny dřív, než byli domluvení s Vilémem→ nedá si pozor a je omámen bylinami → vyděšený utíká pryč a někoho zahlédne→ pronásleduje ho→ dostane se do kuchyně→ potká tam chudou dívku→ pomilují se a dívka pak uteče
  • Přijde tam Vilém a Adso se mu hned vyzpovídá

4. Den

  • Ohledávání Beregarova těla→ má černé polštářky prstů a jazyk, měl u sebe také Vilémovi brýle
  • Adso je stále omámen zážitkem z noci
  • Přijíždí papežská delegace→ inkvizitor Bernard chytí Salvátora s Adsonovou, jak se chystá čarovat (měli černou kočku, tak z toho Bernard usoudil, že se chytají k nějaké černé magii)→ dívku upálí po cestě z opatství
  • Další návštěva labyrintu→ pomalu je objevy a důkazy směřují k nějaké knize, kterou musí objevit

5.Den

  • Bratrská diskuze o chudobě Ježíšově
  • Severin poví Vilémovi o podivné knize, kterou u sebe našel→ Adso pošle Severina do své cely a ať tam nikoho nepouští, dokud nepřijdou→ jde tam s Vilémem→ najdou mrtvého Severina, kniha nikde

6. Den

  • Malachiáš umírá→nový knihovník Bengt→ Vilém přezkoumává historii knihovníků→ nalezeny další zmínky o záhadné knize a zjistí, že knihovníkem byl i Jorge, než oslepl
  • Bengt se bojí o život, protože knihovníkem může být podle tradice jen domácí mnich (on je Němec)
  • Opat nechce, aby Vilém pokračoval v pátrání
  • Vilém zjistí, jak se dostat do tajného oddělení v knihovně (finis Africae) odkud kniha měla údajně být

Noc 6.-7.Den

  • Jdu do knihovny→ opat zavřený ve finis Africae a nemůže ven
  • Objeví tam Jorgeho→předstrčí jim onu záhadnou knihu (druhý díl Aristotelovi Poetiky, která pojednává o smíchu) →Jorge je vybízí aby četli→ Vilém se nenechá napálit a vezme si na čtení rukavice (stránky knihy jsou napuštěny jedem a jsou od něj dolepeny. Mniši si museli oblíznout prsty, aby jim šli stránky otáčet a tak se otrávili)→ Jorge jim povídá, jak to vše dělal a když ho Vilém přelstí, vytrhne jim knihu a začne ji jíst a utíkat→ převrhne lampu a knihovna začne hořet→ Vilém a Adso se včas zachrání
  • Rozluštění: Jorge otrávil stránky, knihy, kterou nenáviděl a nechtěl, aby ji četli mniši. Adelmo toužil po vědění a chtěl si tuto knihu přečíst, ale Malachiáš mu ji odmítl podat. Berengar ji Adelmovi podal, ale chtěl za to ukojit své sodomistické choutky. Adelmus souhlasil, ale potom neunesl ten hřích a tak vyskočil z okna. Potom ta kniha cestovala mezi mnichy a každý, komu se dostala do rukou a kdo ji chtěl přečíst, se otrávil. Potom Jorge slyšel rozhovor Adsona a Severina, že ji má Severin u sebe. Poslal pro tu knihu Malachiáše, který byl jeho věrným učedníkem a poslouchal ho na slovo. Malachiáš Severina zabil a odnesl tu knihu zpět do knihovny. Jen neposlechl Jorgeho a knihu si přečetl a otrávil se také.
  • Myšlenka Jorgeho činu, proč vlastně tu knihu otrávil:
  • Kniha pojednávala o smíchu, považovala smích za všeholék
  • Jorge neměl smích rád, protože podle něj smích zbavoval strachu z ďábla, a když se lidé nebojí ďábla, není potřeba Boha→ není potřeba církve

Závěr knihy:

  • V závěru Adso vzpomíná, jak odjížděli z opatství a jak se s Vilémem rozešli každý svojí cestou. Adso do Mellku a Vilém do Anglie, kde údajně zemřel na mor

Kritika díla a inspirace (význam Umberta Eco pro literaturu):

  • Díky románu Jméno růže, se stal Umberto Eco nejuznávanějším italským spisovatelem, světového měřítka 20. století a je považován za předchůdce mysteriózního thrilleru. Spisovatelé se často po vydání románu Jméno růže pokoušeli o napodobování Ecova výjimečného autorského stylu, kloubení seriózních vyšších žánrů s těmi méně seriózními. Eco dopřál avantgardnímu umění nový obraz, který se stal již v téhle době patřičně legendárním a zcela nenapodobitelným
  • Byl podle něj natočen film, režie Jean-Jacques Annaud, hl. role Sean Connery, r. 1986 –nejdražší film té doby


Další podobné materiály na webu:

Jardův čtenářský deník #53: Umberto Eco – Foucaultovo kyvadlo

Popis:
Foucaultovo kyvadlo

Leave a Reply