Kniha Kronika ohlášené smrti (Gabriel García Márquez)

Kniha Kronika ohlášené smrti (Gabriel García Márquez)

Kniha Kronika ohlášené smrti (Gabriel García Márquez) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Kronika ohlášené smrti (Gabriel García Márquez)
  • Elérhető fájlok: Kniha Kronika ohlášené smrti (Gabriel García Márquez).pdf, Kniha Kronika ohlášené smrti (Gabriel García Márquez).epub, Kniha Kronika ohlášené smrti (Gabriel García Márquez).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Kronika ohlášené smrti

kniha od: Gabriel García Márquez

Ve škole jsme se učili o magickém realismu, tak jsem neváhala a k maturitě si vybrala knížku, která prvky tohoto směru obsahuje. Jedná se o nevídané čtení, i když se zde řeší jedna a ta samá věc dokola, tak díky tajemnu, napětí a stylu psaní vás děj nepřestane bavit a taky až do konce naivně věříte, že přece Santiaga zabít nemůžou.

Skvělá kniha. Do konce jsem čekala, že ho nakonec nezabijí.

Dobrá kniha, napsaná zajímavým stylem. Postav je mnoho a pletou se, ale nevadí to. Nedodržuje se časová souslednost, ale nevadí to. Pořád se mluví o tom samém, ale nevadí to. Je doslova fascinující vidět, jak jsou lidé schopni se „zamknout“ do falešných představ, předsudků, zvyků, nelogičností, předpojatostí a xenofobie. Ten příběh není starý ani 100 let a na jedné straně nám ukazuje lidské vlastnosti, které tady byly a budou s námi i za tisíc let, na druhé straně ukazuje věci, které jsou naštěstí už minulostí, jako spojování cti rodiny s čistotou nevěsty nebo s krevní pomstou.

Byť se s dalšími kapitolami děj točí kolem té samé a jediné události, absolutně to nevadí. Temperamentní španělsky mluvící prostředí, kde člověk potká v krámě souseda, který mu s klidem oznámí, že se chystá někoho vykuchat, kde jeptišky na svatbě tančí na stole a lidé jsou schopni několik desetiletí zarputile psát dopis někomu, kdo jim nikdy neodpoví, to si mě naprosto získalo. Když děj těch několika dní popisoval už asi desátý svědek, samotnému mi až připadalo divné, že mě to ještě nenudí. Ale nenudilo, protože se tam neopakuje to samé, ale jakoby ten příběh začíná pokaždé úplně nově a jinak. Pokaždé z nového pohledu. A přináší zvraty, které jsou o to víc šokující, že je člověk už vlastně ani nečeká, v domění, že už ví o té vraždě všechno. A ono nejde jen o tu vraždu. Byť se kolem ní všechno točí, knížku jsem dočetl s hezkým pocitem, jako by končila happy-endem. Smekám před autorem. Tu nobelovku si jistojistě zasloužil.

Macondo. Pohnuté osudy jeho obyvatel. Barvy. Emoce. Typický Márquez. A jeden z mých nejoblíbenějších. Útlá knížečka na horké letní odpoledne, ve které bylo vše, co jsem si od jedné předem ohlášené smrti sliboval.

Nejdříve mi trvalo se začíst, ale téma osudu a jeho nezvratitelnosti mě nakonec velmi mile překvapilo – zejména propletenost jednotlivých lidí a jejich činů. Kvůli hispánským jménům, která jsou si velmi podobná, je těžké se mezi postavami orientovat, ale všechny v podstatě jsou jen figurky sloužící hlavní myšlence děje. Celkové vyznění je velmi smutné, zvlášť, když se ani nedozvíme, zda si Santiago Nasar skutečně “zasloužil” svou smrt.
Pro odlehčení: pamatuji si ale, jak mě rozesmála jedna část, týkající se popisu Bayarda San Romána: “Vypadal jako teplouš,” řekla mi. “A byla to škoda, protože jinak měl člověk chuť jen ho pomazat máslem a sníst ho zaživa.”

Bohužel nebudu patřit mezi milovníky této knihy, hodně jsem se do ní nutila a vadilo mi velké množství postav.

Pro me asi nejlepsi kniha od marqueze. zaverecna gradace je silena. odtazity skoro az usecny styl vypraveni se dokonale hodi pro navození atmosfery kolektivni viny a nahodilosti sveta.

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Márquez Gabriel José García (*06.03.1927 – †17.04.2014)

Kronika ohlášené smrti (2)

Nakladatelství: Odeon (1. vydání)
Místo a rok vydání: Praha, 2005
Překlad: Blanka Stárková
Grafická úprava obálky: Juraj Horváth

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Pochází z Kolumbie, nyní žije v Mexiku. Prozaik, novinář, filmový kritik, scénárista a politik. Představitel magického realismu.

Další díla:
Sto roků samoty
Láska za časů cholery
O lásce a jiných běsech

Forma: novela
Žánr: epický příběh
Kompozice: Celý příběh je souvislý text bez členění, není třeba žádné rozdělení na kapitoly, protože příběh je dost krátký.
Jazyk: Jazyk je trochu zastaralý a objevují se v něm cizojazyčné výrazy. V knize je spousta španělských jmen, která jsou i dost podobná, což může stěžovat orientaci v textu. Tento prvek ovšem není u Márqueze ničím neobvyklým. V jeho dílech se často objevují stejné postavy s jinými osudy.
Setkáváme se zde i s nespisovnou mluvou prostých vesnických lidí.

Magický realismus – hispánská (španělská) literatura, prolínání snu a reality, tajemno, mytologické prvky, pohádkovost, cyklické pojetí času.

Santiago Nasar – hlavní hrdina, napůl Arab a napůl Kolumbijec; pracovitý, slušný, ve městě má dobrou pověst, všichni ho mají rádi
Plácida Linerová – Santiagova matka, vykládačka snů
Angela Vicariová – mladá nerozvážná dívka, která přišla o počestnost ještě před svatbou, budoucí žena Bayarda
Bayard San Román – záhadný, movitý a zámožný muž, manžel Angely
Bratři Vikcariové (Pablo a Pedro) – snaží se očistit rodinnou čest

Celý tento příběh se odehrává ve smyšlené přímořské vesničce jménem Macondo, stejně jako ostatní Márquezovy knihy.
Už od začátku knihy víme, co se stane, tedy že Santiago Nasar bude zabit. Tuto informaci nám sděluje autor již v první větě a po zbytek knihy nám vypráví, jak se to všechno vlastně seběhlo.
Tento příběh, vyprávěný jedním z dobrých přátel Santiaga, je rekonstrukcí toho osudného dne. Protože mu záleželo na příteli, rozhodl se zjistit, jak se to přesně stalo.
Není jasné, jestli byl tehdy krásný slunečný den, nebo jestli mrholilo, to už si nikdo nepamatuje, ale celá vesnice očekávala slavnostní příjezd biskupa. Santiago měl ten den velice dobrou náladu, přestože byl dlouho vzhůru po předešlé noci, kdy se svatební veselka protáhla do brzkých ranních hodin.
Nebyla to ledajaká veselka. Mladá dívka Angela Vicariová vstupovala do svazku z donucení rodičů, protože již přišla o svou počestnost. Rodiče ji chtěli ochránit před pomluvami a zachránit rodinu před potupou. Kdyby se v té době něco takového rozneslo, dívku by si už nikdo nevzal. Proto vstupovala Angela do svazku s prvním mužem, který požádal o její ruku. Byl to Bayard San Román, tajemný, velmi bohatý a vlivný muž – výborná partie.
Svatební hostina trvala několik dní samozřejmě za přítomnosti celého městečka. Všechno probíhalo podle plánu bez nejmenší chybičky. Angela byla obohacena o několik rad od zkušených žen, aby uměla co nejvěrněji zamaskovat ztrátu panenství, o které by správně měla přijít až při svatební noc. Přesto se Bayard San Román nenechal oklamat a svou novou poskvrněnou ženu ještě o svatební noci vrátil zpět rodičům.
Rodina se dostala do nepříjemné situace a bylo nutné zachránit její čest. Angelini bratři – Pedro a Pablo – museli vykonat svou povinnost – očistit rodinu. Něco takového nemohli nechat bez povšimnutí. Dlouho se vyptávali sestry, kdo byl tím nešťastníkem, jenž je přivedl do takových problémů. Ona ve snaze ho zachránit vyslovila jméno Santiago Nasar, protože doufala, že mu nic nehrozí, když je ve vesnici všemi uznávaný. Bratři neváhali, vzali dva největší řeznické nože a vydali se počkat na Santiaga. Po cestě nechali ještě nabrousit čepele a každému vykládali, co jdou udělat – že jdou zabít Santiaga Nasara. Tato informace se po malém městečku rychle rozšířila a nebyl snad nikdo, kdo by o tom nevěděl.
Všichni mysleli, že Santiago ví, co ho čeká, proto ho nikdo nevaroval. Ale on byl jediný, kdo nevěděl, co se plánuje. Santiago se o plánu bratrů Vicariových dozvěděl od své snoubenky Flory. Ihned se vydal na cestu domů. Záhy se mu za zády objevili Pablo s Pedrem a v rukou měli obrovské řeznické nože. Santiago utíkal k domovním vratům, aby se zachránil. Ovšem měl smůlu, jeho matka těsně před jeho příchodem zavřela vrata na petlici v domnění, že Santiago spí nahoře ve svém pokoji. Santiago přiběhl, bušil na vrata a prosil, aby mu otevřeli. V tu chvíli už u něj byli bratři Vicariové. Matka viděla přicházet pouze je a spokojeně zašla domů, protože myslela, že Santiago v klidu spí. On mezitím čelil ostrým čepelím dlouhých šavlí. Zasáhlo ho několik hlubokých ran a viníci utekli.
Z posledních sil se Santiago sebral ze země, prošel domem sousedů s vnitřnostmi v rukou a zamířil si to zadním vchodem do vlastního domu, kde zemřel.
Tím ovšem příběh Santiaga nekončí. Celá tato kronika je poskládána z výpovědí obyvatel městečka, ze soudních přelíčení a výpisů z protokolů. Je tam také zahrnuta zmínka o pitvě Santiagova těla, kterou musel provést místní farář za nepřítomnosti doktora, protože ve velkém horku by tělo začalo velice rychle hnít. O úspěšnosti pitvy nemůžeme hovořit vzhledem k tomu, že ji prováděl farář bez odborných znalostí.
A jak to dopadlo s dívenkou, která na tom všem měla nemalý podíl? Angela Vicariová se s matkou, po tom, co byly vyhozeny z města, odstěhovaly co nejdál od pomluv. Prvotní nenávist k manželovi Bayardovi se změnila v hlubokou lásku. Angele nezbývalo nic jiného, než svého muže odprosit, aby se vrátil zpět. Po dlouhých sedmadvacet let mu psala dopisy, přestože on snad na jediný neodepsal, ve kterých se vyznávala ze své lásky, doufaje, že se k ní manžel vrátí. A opravdu po 27 letech přijede jen s malým kufříkem se všemi dopisy, které mu za ty roky poslala. Zdá se, že konečně našli štěstí. Zatímco Santiagova snoubenka Flora, slušně vychovaná a počestná dívka, neunesla žal ze smrti svého milého a stala se prostitukou.
Angela bohužel nebyla jediná, kdo měl podíl na Santiagově smrti. Můžeme říci, že toto neštěstí zapříčinilo celé městečko. Každý, kdo věděl o plánované vraždě Santiaga, se na jeho zabití nepřímo podílel. Kdokoliv ho mohl varovat, nebo se snažit tomu nějak zabránit.

Kráčel více než sto metrů, aby obešel dům a vstoupil do něho kuchyňskými dvěřmi. Měl ještě natolik jasnou mysl, že nešel po ulici, což byl delší okruh, ale prošel sousedním domem. Poncho Lanao, jeho manželka a jejich pět dětí netušili, co se právě stalo dvacet kroků od jejich dveří. “Slyšeli jsme křik,” řekla mi žena, “ale mysleli jsme, že to je z tý biskupský slávy.” Začínali snídat, když uviděli vcházet Santiaga Nasara, zalitého krví a nesoucího si v rukou hrozen svých útrob. Poncho Lanao mi řekl: “Na co jsem nikdy nemoh zapomenout, to byl ten hroznej smrad ze sraček.” Avšak Argénida Lanaová, nejstarší dcera, vyprávěla, že Santiago Nasar si to vykračoval jako obvykle, že dobře odměřoval své kroky a že jeho saracénský obličej byl s rozcuchanými kudrnami ještě krásnější než kdy jindy. Když šel kolem stolu, usmál se na ně a pokračoval přes pokoje až k zadnímu východu z domu. “Zůstali jsme celí zkoprnělí, jak jsme se lekli,” řekla mi Agáta Lanaová. Na dvoře svého domu na druhém břehu řeky moje teta Wenfrieda Márquezová právě oškrabovala šupiny z podmořanky a viděla ho, jak sestupuje po schůdcích starého obřeží a pevným krokem míří domů.
“Santiago, chlapče,” zavolala na něj, “co je to s tebou!”

Z uvedené ukázky můžeme pozorovat jednotlivé prvky magického realismu – španělská jména, těžko zapamatovatelná, stěžující četbu; mytologické prvky – vyprávění od autorovy tety. Ale můžeme se tam setkat i s naturalistickými prvky jako je popis vyhřezlých vnitřností.
Tato kniha mě zpočátku trochu zaskočila, protože hned v první větě jsem se dozvěděla celou její zápletku. Obávala jsem se, že mě čtení nebude bavit, když vím, jak celý příběh skončí. Jenomže autor nás dokáže zaujmout jinými příběhy ze života tehdejších lidí v jednom malém městečku natolik, že nemůžeme přestat číst. Příběh v nás nutně vyvolá zvědavost, se kterou “zhltneme tuto novelu téměř na jeden zátah”.
Jediné, co mě na příběhu zaráželo, bylo chování obyvatel městečka a jejich přístup k této události. Celou dobu jsem doufala, že dojde k nějakému zvratu a Santiago zázračným způsobem unikne smrti. Bylo nemožné smířit se s tím, že se Santiagův osud naplní. Vlastně mi ho bylo skoro líto.
Přestože děj není nijak zvlášť dynamický, čtení je zábavné a poutavé. Tuto knihu bych doporučila každému, kdo by měl zájem přečíst si něco od Márqueze a bál by se pustit do nějakého rozsáhlejšího díla. Jako ukázka složitosti a propletenosti jeho děl je to postačující.
Ještě je dobré podotknout, že toto dílo není klasickou kronikou, přestože k tomu název zavádí. Pro ztotožnění s kronikou je dílo jakoby sestaveno z výpovědí občanů a zápisů z protokolu z průběhu vyšetřování. I přes veškerou snahu o objektivnost nakonec nezjistíme, kdo je skutečným viníkem této události, tedy, který muž připravil Angelu o počestnost.

Kronika ohlášené smrti – García Márquez Gabriel

Pár hodin po svatebním obřadu “vrátil” Bayardo San Román svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se celá specifikace

V porovnání cen u tohoto produktu již není zařazen žádný obchod.

V porovnání cen u produktu Kronika ohlášené smrti – García Márquez Gabriel již není zařazen žádný obchod. Doporučujeme Vám tyto podobné produkty:

Cizí dítě

Dubliňané

Sto roků samoty – Gabriel García Márquez

Paní Bovaryová – Gustave Flaubert

Kronika ohlášené smrti – García Márquez Gabriel – Specifikace

Gabriel García Márquez

beletrie

Odeon

96

2012

Pár hodin po svatebním obřadu “vrátil” Bayardo San Román svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se zařekli, že Santiaga Nasara za zhanobení sestry zabijí. Všichni v městečku tuší, že k vraždě dojde, ale nikdo poroti tomu nic nepodnikne. Proč? Vyprávění se obrací nikoli k odsouzení dvou vrahů, ale k odsouzení společnosti, která to strpí. Kroniku ohlášené smrti nekoncipoval Márquez jako kriminální román v tradičním smyslu. O vraždě se sice dovídáme už na první stránce, ale nevysvobodí nás to z účasti na osudu zavražděného, o němž víme, že je obětí předsudků a svatouškovské pseudomorálky. V tragickém příběhu kolektivní viny poznáváme sami sebe: i my denně přihlížíme působení zla, a i když s ním nesouhlasíme; i.

Recenze Kronika ohlášené smrti – García Márquez Gabriel

Ověřený zákazník

Přidáno: 15. března 2016

70% Hodnocení produktu: 70%

Mám Marquéze velmi ráda. Tato kniha byla z těch snazších. Obsah příběhu je celkem mrazivý, když si člověk uvědomí, že se to děje v současnosti v celkem velké míře.

Kronika ohlašené smrti – rozbor díla

Kniha: Kronika ohlašené smrti

Přidal(a): Zuzi

DÍLO

Děj

Příběh se odehrává v malém přímořském městě v karibské oblasti. Celá kniha se zabývá posledními hodinami před vraždou hlavní postavy Santiaga Nasara. Jeho přítel, který je tu také vyprávěčem, se snaží po více než 27 letech popsat detailně den vraždy pomocí svědectví a prohlášení obyvatel města.

To, že Santiago umře, se dozvídáme hned na první stránce. Santiago Nasar byl napůl Arab a napůl Kolumbijec. Nikdy neměl s ostatními problémy a ve městě byl uznávaným občanem. Osudným okamžikem se stal, kdy se Angela Vicariová, vdávala za cizince, který přijel do města., Bayarda San Romána. Byl to bohatý, vlivný člověk, jehož chování působilo velice tajemně a odtažitě. Angela Vicariová Bayarda vůbec nemilovala, vzala si ho pouze z naléhání rodiny. Svatba byla velkolepá. Pozvané bylo celé město, které se bavilo, jedlo, pilo a tancovalo až pozdě do noci.

Když novomanželé měli spolu strávit první společnou noc, Bayardo zjistil, že nevěsta už není panna. Zaskočený a rozhořčený vrátí Angelu Vicariovou rodičům. Pro rodinu je to velká potupa. Bratři Pedro a Pablo, chtěli zjistit od své sestry, kdo ji připravil o nevinnost, z paniky vyjmenovala Santiaga, který ji ale sotva znal. Oba bratři věděli, že musejí ubránit čest rodiny, což znamenalo jediné, zabít Santiaga Nasara.

Vzali si s sebou řeznické nože na prasata a vydali se k Satiagově domu, aby tam na něho počkali. Všude kam vkročili, rozhlašovali, že jdou Santiaga zabít, aby celé město vědělo, co mají v plánu. Všichni to brali spíše jako vtípek, většinou si mysleli, že z bratrů mluví alkohol. Ačkoli téměř celé město vědělo, co se děje, nikdo Santiaga nevaroval, ten se to dozví až u své přítelkyně Flory Miguelové a velmi jej to překvapilo. Přesto si s tím nijak nedělal těžkou hlavu a vrátil se domů, cestou, kousek od domu potkal Pedra a Pabla. Santiago se dal na útěk, ale jeho matka před ním zabouchla dveře v domnění, že její syn je v bezpečí doma. Bratři Vikariové pak Santiaga ubodali k smrti.

Zabitím Santiaga však příběh nekončí. Je zde popisována pitva zavražděného. Kvůli absenci městského lékaře, musel pitvu urychleně provést nezkušený farář, protože tělo začalo zapáchat.

Vyprávěč nás seznamuje s osudy hlavních postav. Agela Vicariová se společně s matkou odstěhovala na venkov, kde pravidelně psala dopisy Bayardovi San Románovi, protože nenávist vůči němu s změnila v lásku. Bayardo to skutečně po téměř 30 letech udělal a od té doby žili spolu. Santiagova snoubenka skončila jako prostitutka mezi sběrači kaučuku.

Na celém příběhu je záhadné a zajímavé to, že nikdo vlastně neví, kdo ve skutečnosti připravil Angelu o panenství. Santiaga s největší pravděpodobností můžeme vyloučit, jelikož sám Santiago byl z tohoto obvinění velmi překvapen.

Hlavní postavy

  • Santiago Nasar – měl prakticky jen ty kladné vlastnosti. Ačkoli se příliš nezapojoval do společenského života města, patřil k těm oblíbeným. Byl pracovitý, nevyvolával konflikty. Nikdo s ním neměl žádné problémy. Ve skutečnosti Angelu Vikariovou sotva znal. Ačkoli je to o jeho vraždě, o něm samotném v celém příběhu se moc nedozvíme.
  • Angela Vicareová – postava, kvůli které vznikl celý děj. Mladá, krásná, ale nerozvážná dívka, která přijde o panenství ještě před svatbou s bohatým mužem, tím poškodí pověst celé své rodiny. Jako viníka udá Santiaga Nasara. Není příliš chytrá a chová se zbrkle, nevyspěle.
  • Placida Lunetová – Satiagova matka, která vykládá ze snů a věří na různá osudová znamení.
  • Pablo a Pedro Vikariové – Ve skutečnosti nechtěli zabít Santiaga, proto všude chodil a rozhlašovali chystanou vraždu, v naději, že je někdo v tom zabrání. Ale kvůli cti své rodiny, nakonec Santiaga zabijí.
  • Bayard San Román – Bohatý, záhadný muž, který přijede do města. Nevíme téměř nic z jeho minulosti. Vezme si Angelu, ale poté, co zjistí, že přišla ještě před svatbou s ním o počestnost, vrací ji rodině.

Prostředí

Jako prostředí využil autor, jako ve většině svých děl karibské přímořské městečko Macondo. Děj se odehrává s největší pravděpodobností na začátku 20. století. Můžeme si zde povšimnout, užití přesností časové linie z autorovy strany. Dozvídáme se přesnou hodinu, kdy přijíždí biskup, či na minutu přesně, kdy Santiago vychází z domu. Naopak, nikdo z lidí, s kterými vyprávěč mluvil, mu nedokázal říct, jaké bylo v ten den počasí. Zda pršelo či bylo svítilo slunko.

Dále, čeho bychom si měli všimnout v novele je reakce obyvatel na vraždu. Lidé jsou tak zvyklí na bezproblémovost ve svém městečku, že když se dozvědí o chystané vraždě Santiaga, nedávají tomu žádnou váhu a snaží se vše vysvětlit opilostí bratrů a nechtějí to řešit dál. Až po smrti Santiaga si začnou uvědomovat vážnost situace a vzpomínají na detaily osudového dne.

Ačkoli hned v první větě se dozvídáme, že Santiago umře, celým dílem provádí napětí, tajemno

KOMPOZIČNÍ ČÁST

  • Forma: Novela
  • Žánr: Epický příběh
  • Kompozice: Příběh není rozdělen do kapitol, jde o souvislý text bez členění, které tu není třeba, jelikož se jedná o krátký, stručný příběh

Jazyková část

  • Nalezneme v novele přesné časy a místa, kde se co stalo.

Př:

V den, kdy ho měli zabít, vstal Santiago Nasar v 5.30 ráno, aby stihl příjezd lodi, která přivážela biskupa.“…

…“ Ba co víc: všichni lidé, a bylo jich hodně, které potkal od chvíle, kdy v 6.05 vyšel z domova, až do okamžiku, kdy byl jako čuník hodinu nato zapíchnut…“ 1

  • Marquéz používá zastaralý jazyk a místy cizojazyčné výrazy

Př:Collons de déu,“ zvolala, „ten to dopracoval!“ 2

  • Používá španělská jména, která si jsou velice podobná. Typické pro Marquéze.

Př. Pedro a Pablo, Victoria a Vicariová,

  • Objevíme zde naturalistické prvky. Především při vraždě a pitvě Santiaga. Detailně jsou popsány řezy a bodnutí.

Dodatky

Dílo není opatřeno doslovem ani předmluvou. Můžeme zde nalést citát, který si autor pro svoji knihu zvolil. „Láska se loví z výšky“ Gil Vincente

Ilustrace v díle

Kniha je doprovázena ilustracemi malíře, sochaře a ilustrátora Borise Jirků . Je autorem mnoho dalších ilustrací, jak v Márquezových tak i jiných knihách.

Např. G. G. Márqueze – Podzim Patriarchy.

Sto roků samoty

Michal Horáček – Kudykam

Je autorem ilustrací různých pozvánek či obalů časopisů.

Úryvek

„Santiago, chlapče,“ zavolala na ně, „co je to s tebou!“

Santiago ji poznal

„Zabili mě, slečno Wene,“řekl.

Neposledním schůdku klopýtl, ale okamžitě se na přínil, „ Dokonce byl ještě tak pečlivý, že rukou sestřepával zem, která mu zůstala na střevech,“ řekla mi teta Wene. Potom vešel do svého domu zadními dveřmi, které byly otevřené od šesti, a v kuchyni se zhroutil tváři k zemi. 4

Líbí se mi zde myšlenka, že Santiago, ačkoli si uvědomoval, že za pár sekund už bude mrtvý, tak stále se snažil udržet nějakou vážnost, čest a z posledních sil se snažil dojít do domu, aby mohl umřít mezi svými milovanými a ne na ulici, aby ho všichni viděli.

AUTOR

Gabriel José García Márquez

  • Narozen 6. března 1928 v Aracatace
  • Kolumbijský spisovatel a novinář
  • Považován za jednoho z nejlepších a nejúspěšnějších latinsko-amerických literátů
  • Na výsluní světového zájmu se dostal románem Sto roků samoty
  • Byl vychován svými prarodiči. Ovlivněný dědečkovými příběhy a babiččinými pověrami, to se pak projevilo v jeho dílech
  • Studoval Bogotě práva, která nedokončil.
  • Psal do novin
  • Stal se přítelem Fidela Castra
  • Nositel Nobelovy ceny za rok 1982
  • Jeho romány byly přeloženy do více než 37 jazyků

Sto roků samoty

Kronika ohlášené smrti

Láska za času cholery


Další podobné materiály na webu:

Inside Story – Gabriel Garcia Marquez: A literary giant

Popis:
Subscribe to our channel http://bit.ly/AJSubscribe We look at the life and legacy of the Colombian author.

“>

Leave a Reply