Kniha Lakomec (Jean-Baptiste Poquelin – Molière)

Kniha Lakomec (Jean-Baptiste Poquelin – Molière) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Lakomec (Jean-Baptiste Poquelin – Molière)
  • Elérhető fájlok: Kniha Lakomec (Jean-Baptiste Poquelin – Molière).pdf, Kniha Lakomec (Jean-Baptiste Poquelin – Molière).epub, Kniha Lakomec (Jean-Baptiste Poquelin – Molière).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Jean-Baptiste Poquelin

Molière pseudonym

francouzská, 1622 – 1673 statistiky

Životopis

Klasicistní dramatik, herec a divadelník Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil v Paříži roku 1622, v rodině dvorního čalouníka a truhláře. Dostalo se mu skvělého vzdělání a byl předurčen k postavení u dvora. Studoval v Paříži práva, připravoval se na kariéru notáře. Roku 1643 však 21letý Moliére založil spolu s dalšími 9 mladými lidmi divadlo Illustre Théatre. V Paříži příliš neuspěli, a tak se vydali na turné, po čase se spojili s jinou trupou. Této celé skupině dělal Moliére principála a začal se pokoušet pro svou divadelní společnost poprvé psát hry.

První významnější dílo se jmenuje Popleta (L’ Etourli), poprvé uvedené roku 1655. Velký obrat k lepšímu v herecké společnosti nastal poté, co si je roku 1658 pozval králův bratr ke dvoru. Byli přijeti s velkým úspěchem a bylo jim dovoleno usadit se v Paříži pod názvem Troupe de Monsieur a směli hrát v divadle Petit Bourbon.

Ze začátku však neměl soubor u diváků úspěch. Podařilo se mu prosadit až Moliérovou satirou na dobovou afektovanost Směšné preciózky. Velký úspěch zajistil herecké společnosti budoucnost. Soubor se přestěhoval do většího divadla Palais Royal a proslavil se především hrami Moliéra, které tvořily pevné jádro repertoáru. Psal jak charakterní komedie tak také frašky ve stylu komedie Dell’arte, kterou byl velice ovlivněn.

Z tohoto období pochází hry Lékařem proti své vůli, Sganarel aneb domnělý paroháč a Skapinova šibalství. Moliére v této době také psal na objednávku dvora tzv. komedie balety (Protivové, Sňatek z donucení, Princezna z Elidy, Pán z Prasečkova). S výrazně menším úspěchem se Moliére také pokoušel o drama.

Za nejúspěšnějším a zároveň problémové období lze považovat to, kdy se Moliére proslavil jako dramatik komedií charakterů a mravů (Škola pro muže, Škola pro ženy, Tartuffe, Misantrop, Lakomec, Učené ženy, Zdravý nemocný). Moliérovy trefné narážky na dobové mravy a zvyky ho přivedly do nemalých potíží, hra Tartuffe byla dokonce zakázána a Moliére ji musel dvakrát přepracovat. Později byla společnost jmenována Ludvíkem XIV. na Královský soubor.

Komedie a spory okolo nich jasně naznačují, že Moliére dělal z her živý obraz soudobého života a nešvarů společnosti. Nevěřil, že by se lidé dali změnit k lepšímu, ukazoval, jak je lidská povaha pokřivena různými druhy úchylného chování. Jeho postavy zůstávají na konci hry stejné jako na začátku. Ve svých hrách se Moliére přizpůsobuje ideálu tří jednot a pěti aktů. Některé hry napsal veršem, jiné prózou. Moliére kromě psaní své hry i režíroval a často také hrával hlavní role.

Moliére zemřel roku 1673, jen několik hodin po odehrání hraní role v jedné ze svých nejslavnějších her Zdravý nemocný.

Lakomec – Jean Baptiste Poquelin Moliére

Slovenský jazyk » Čitateľský denník

Literárny druh: dráma
Žáner: divadelná hra – komédia
Kompozícia: Hra sa clení na 5 dejstiev, pri com sa každé clení na niekolko výstupov.
Téma: Život lakomého úžerníka, ktorý žije v neustálom strachu o svoje peniaze, pri com šetrí nielen na svojom služobníctve, ale aj na svojich detoch.
Idea: Láska napokon zvítazí nad všetkým; lakomého cloveka môžu k cinom posunút iba peniaze.

Postavy:
Harpagon – Kleantov a Elizin otec zalúbený do Mariany
Kleant – Harpagonov syn, Marianin milý
Eliza – Harpagonova dcéra, Valérova milá
Valér – Anzelmov syn, Elizin milý
Mariana – Kleantova milá, Harpagonova vyvolená
Anzelm – Valérov a Marianin otec
Frozína – dohadzovacka
Jakub – Harpagonov kuchár a kociš
Šidlo – Kleantov sluha
Pani Klaudia – Harpagonova slúžka
Ovsík, Trieska – Harpagonovi lokaji
Policajný komisár a jeho pisár

Dej:
Bohatý lakomý vdovec Harpagon, ktorý rozmnožuje svoj majetok prepožiciavaním penazí na vysoký úrok, je posadnutý peniazmi a bohatstvom. Podriaduje tomu všetko: vztah k vlastným detom, k služobníctvu i osobný vztah k citovému životu.

Jeho dcéra Eliza sa tajne zasnúbi so šlachticom Valérom. Jej brat Kleant je však odkázaný na otca. Musí sa podrobit jeho vôli, no miluje chudobnú dievcinu Marianu. Tú si však chce vziat jeho otec Harpagon. Svojho syna Kleanta chce oženit s bohatou vdovou a Elizu hodlá vydat bez vena a jej súhlasu za starnúceho boháca Anzelma. Dohadzovacka Frozína presvedcí Harpagona o tom, že sobáš s Marianou bude prenho výhodný. Prezradí mu, že sa jej vraj pácia starší muži. Frozína takisto presviedca Marianu o tom, že jej starý ženích coskoro i tak umrie a ona ostane bohatou vdovou. Harpagon pozve hostí na veceru do svojho domu. Chce sa druhýkrát oženit, co je hlavnou podstatou tejto hostiny. Na nej daruje Kleant Mariane otcov prsten, za co sa Harpagon na syna velmi nahnevá. Napokon sa Kleant prizná otcovi že miluje Marianu. Harpagon však trvá na tom, aby sa Kleant Mariany vzdal a prenechal ju jemu. Ale ani po rozhovore s Kleantovym sluhom Jakubom sa veci nevyrovnajú. Harpagonovi ktosi ukradne peniaze, po com chce dat neštastný Harpagon všetkých vrátane seba obesit, ak ukradnuté peniaze nenájde. Po ubezpecení Harpagona, že skrinka s jeho priatelmi peniazmi sa mu vráti a po zistení, že Mariana a Valér sú Anzelmove deti dá súhlas na ich svadby s Kleantom a Elizou. Je to najmä preto, že svadby budú na Anzelmove náklady. Takto sa hra Lakomec koncí.

Jean Baptiste Poquelin Moliére:
Narodil sa v roku 1622 vo Francúzsku. Napriek protestom svojho otca sa dal na divadlo. Neskôr dokonca založil vlastnú divadelnú spolocnost. Kvôli zosmiešnovaniu rôznych vrstiev meštanov, šlachty i cirkvi sa celý život stretával s problémami. Viacero jeho hier vyvolalo pohoršenie vrstiev, ktoré parodizoval. Je považovaný za najvplyvnejšieho európskeho autora komédií. Medzi jeho najznámejšie diela patrí Lakomec, Tartuffe, Mizantrop, Škola žien, Zdravý nemocný a mnoho iných. Zomrel v roku 1673.

Lakomec – rozbor díla k maturitě [19]

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): Anedz

1. Obecné informace:

Kdy a kde dílo vyšlo: v roce 1667 jako divadelní hra. U nás z francouzského originálu- přeložil E. A. Saudek, nakladatelství Mladá fronta, edice Máj, Praha 1966.

+společenský a historický kontext díla – divadelní hra, klasicistní komedie o pěti dějstvích, která se odehrává v Paříži v druhé polovině 17 století. Kritizuje lakotu, podlézavost a neupřímnost. Je napsána na motivy antické „Komedie o hrnci“od Plauta.

+další zpracování díla – hraje se v divadlech po celém světě, byl mnohokrát zfilmován, například francouzská verze s Louis de Funes.

Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin

narodil se 15. ledna 1622, zemřel 16. února 1673

francouzský herec, spisovatel a dramatik období klasicizmu.

Byl synem bohatého měšťana, ale proti vůli své rodiny se stal komediantem. Svými hrami se proslavil především mezi chudinou. Zabýval se tzv. nízkým dramatem, hlavně komedií a fraškou. Ve svých hrách zesměšňoval společnost, předváděl jí takovou, jaká v podstatě je (věci, o kterých se nemluví). Jeho hry popuzovaly královský dvůr a Moliér se často dostával do problémů. Jeho dílo tvoří převážně satirické komedie, veršované i prozaické. Zemřel na jevišti při výstupu, kdy hrál umírajícího ve hře Zdravý nemocný. Napsal spousty divadelních her- Lakomec, Zdravý nemocný, Pokrytec, Sňatek z donucení atd.

2. Zařazení díla:

Literární druh: drama, příběh se vypráví pomocí dialogů a monologů.

Literární žánr: komedie je to literární nebo dramatický útvar, který vždy končí šťastně (stejně jako pohádka). Od komedie očekáváme humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností.

Umělecké období, ke kterému dílo patří – divadelní hra, jedná se o komedii, psanou v próze. Vrcholné dílo francouzského klasicizmu.

Funkce literárního díla: Dílo, které patří do každé doby. Hlavní hrdina, který má rád jen peníze a zapomíná na své děti i zaměstnance – sloužící. Bezohledně by provdal svou dceru za starce a syna za vdovu jen když bude mít dost peněz. Kniha se velice dobře četla a byla velice poučná.

3. Literární rozbor díla:

Plán jazykový: dílo přeloženo z francouzštiny do češtiny. Je psáno v pěti dějstvích jako klasická komedie.

Plán tematický: zdařilá charakteristika postav, zvláště titulní postavy (hyperbola – nadsázka či zveličení označuje záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní závažnost). Výstižně vyjádřená psychologie postav. Postavy ztvárněny satiristicky i humorně – řešení konfliktu smířením.

Hlavní postavy:

Harpagon – (z latiny harpago – loupit), vdovec, lichvář a necitelný lakomec. Je to muž co dokáže pro peníze obětovat rodinu, děti, přátele.

Eliška – dcera Harpagona

Kleantes – syn Harpagona

Čipera (Štika) – sluha Kleantese zcela oddaný udělá pro svého pána vše

Mariana – chudá dívka zamilovaná do Kleantese

Valér – zamilován do Elišky

Vedlejší postavy:

vdova Bončárová – budoucí choť Kleantese

Ansel – budoucí choť Elišky, otec Valéra a Mariany

Prostředí děje: druhá polovina 17. století Paříž.

Plán kompoziční:

Vypravěč – er – forma řeč vypravěče má podobu monologu ve 3. osobě.

Členění textu – klasická komedie o pěti aktech.

4. Ukázka z knihy:

Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Pro mne je všemu konec! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával! Bez vás nemohu žít! To je hotová věc, prostě nemohu! Umírám, jsem nebožtík, jsem pod drnem.

5. Obsah díla
Dějištěm Moliérovi komedie je Paříž roku 1670. Vypráví o životě lakomého Harpagona a jeho dvou dětech. Měl dceru Elišku a syna Kleanta, který, aby mohl slušně žít, si udělal samé dluhy. Obě dvě děti neměly svého otce příliš rády, protože celé město vědělo, že je hrozně bohatý, ale byl lakomec a škudlil.
Eliška se zasnoubila s Valérem, který dělal u nich v domě správce. Protože se však báli požádat otce o svolení k svatbě, rozhodli se, že se Eliška nejprve svěří svému bratrovi Kleantovi. Ten ji však mile překvapil a jako první se jí svěřil se svým trápením. Měl rád chudou dívku z ulice Marianu, ale stejně tak jako Eliška měl strach z otce.

Chtěli jít za otcem společně. Harpagon však začal o manželství mluvit sám. Mluvil velice pěkně o Marianě a byl rád, že mu jeho syn dával za pravdu v tom, že by z ní byla dobrá manželka, ale musela by dostat aspoň nějaké věno. Potom Harpagon řekl, že si ji chce vzít sám za ženu a Kleant se málem skácel. Harpagon pak svým potomkům oznámil, že jim také našel vhodné protějšky. Pro svou dceru Anselma velice bohatého staršího pána a pro Kleanta bohatou vdovu.

K Harpagonovi dovedla Marianu dohazovačka Frosina. Ta však zjistila, že Mariana miluje Kleanta a tak, protože jí Harpagon za její služby nezaplatil, se rozhodla, že pomůže mladému páru. Později se Kleant pohádal s otcem a řekl mu jak je to s Marianou. Otec se na něj velice rozlobil. Kleant odešel do zahrady a tam potkal svého sluhu Čiperu.

Čipera ukradl Harpagonovi kazetu s třiceti tisíci. Když to Harpagon zjistil, hrozně se rozzuřil a zavolal komisaře. Jakub, kuchař a kočí, obvinili ze zlosti Valéra, protože, je předtím zbil. Valér přišel za Harpagonem a ten se ho začal vyptávat, jak si něco takového mohl dovolit. Bohužel Valér mluvil o Elišce a Harpagon o svých ukradených penězích. Proto došlo k vyzrazení dalšího tajemství. Po příchodu pana Anselma, který se měl ještě ten samý večer oženit s Eliškou, řekl Valér Harpagonovi, že je synem zesnulého hraběte Tomáše d“Alburciho z Neapole. Anselm mu to nechtěl věřit, protože prý hraběte znal a on se svou celou rodinou údajně zahynul na moři.
Děj vrcholí tím, že pan Anselm prohlásí, že je hrabě Tomáš d“Alburci a setkává se po letech nejen se svým synem, ale i s dcerou, kterou je Mariana, a se svou manželkou, se kterou Mariana žila.

Harpagon je nesmírně šťastný, protože Kleant mu vrátí jeho třicet tisíc, ale hlavně proto, že hrabě souhlasí s oběma svatbami a Harpagon nemusí vydat ani haléř.
Dílo se mi velice zaujalo. Především to byla postava Harpagona, která reprezentuje chorobnou hamižnost a šetrnost.”


Další podobné materiály na webu:

Lakomec – rozbor knihy (5)

Kniha: Lakomec

Spisovatel(ka): Molière

Přidal(a): nikol

Téma a motiv

Téma:

  • námět pochází už z Antiky, předlohou byla Plantova komedie Aulularia, v Čechách známá jako „Komedie o hrnci“.
  • tématem je lidská chamtivost, hlavní téma Harpagonův život

Motiv:

  • kritika chorobné touhy po penězích→člověk zaslepený chtíčem po penězích nebere ohled na city a lásku. Aktuální v každé době.

Časoprostor

-děj se odehrává v Paříži roku 1670

Kompoziční výstavba

-kompozice je chronologická-autor dodržuje časovou posloupnost, tj.dodržuje jednotu místa,času,děje

-komedie o pěti dějstvích

Rámcová kompozice díla:

  1. EXPOZICE-Harpagonův majetek
  2. KOLIZE-láska Harpagonova syna Kleanta
  3. Harpagonovo zamítnutí svatby Mariany a Kleanta
  4. Katastrofa – ztráta peněz
  5. ZÁVĚR – navrácení peněz, svatba Mariany a Kleanta + Elišky a Valéra

Literární druh a žánr

literární druh – drama-příběh se vypráví pomocí dialogů a monologů

literární žánr – komedie – tj.končí se šťastným koncem

Vypravěč

-psáno „er-formou“ vyprávění→má podobu monologu ve 3.osobě.

-živé dialogy plné hovorových obratů, hlavně u Harpagonova služebnictva

Postavy

1.HARPAGON – (z latiny „harpagé“= chamtivost,nenasytnost). Harpagon je lakomý vdovec,lichvář a necitelný lakomec, pro peníze obětuje všechno.

2.KLEANT – syn Harpagona, mladý muž dobrých společenských způsobů, velmi kultivovaný,miluje Marianu a chce si ji vzít

3.ELIŠKA – dcera Harpagona,miluje Valéra, bojuje za své štěstí a nechce se provdat za muže,kterého jí vybral otec.

4.MARIANA – krásná dívka, která miluje Kleanta a musí přihlížet dvoření se Harpagona. Je plachá a stará se o nemocnou maminku.

5.VALÉR – zamilovaný do Elišky,je správce u Harpagona,podlézá Harpagonovi, donáší na služebnictvo,je mnohdy horší než Harpagon

6.ANSELM – otec Mariany a Valéra,šlechtic, který je navenek bohatý a starý, ale ve skutečnosti štědrý a dobrosrdečný, završí hru v dobrý konec

7.FROSINA – chytrá intrikářka, dohazovačka, která zná poměry v rodině

8.ŠTIKA – sluha Kleanta, uvědomuje si Harpagonovi vlastnosti

9.JAKUB – Harpagonův kuchař,kočí a sluha na všechno, zlý a pomstychtivý

Další postavy: policejní komisař, písař komisaře, Harpagonovo služebnictvo-mistr Šimon, panna Klaudie, Bumbal, Treska.

Vyprávěcí způsoby + typy promluv

– slohový postup vyprávěcí. V díle je plno dialogů, ale také monology – nejznámější je monolog Harpagona:“Zloděj! Vrah! Loupežník! Chyťte ho! Chyťte ho! Ó spravedlnosti! Spravedlivé nebe! Jsem ztracen.

– používá krátké výpovědi často zakončené třemi tečkami (Marie:“Já jen nechci…….“)

-opakování stejných slov (Chyťte ho! Chyťte ho! nebo Ano,Ano.)

-psáno er-formou + přímá řeč

Veršová výstavba není!

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

-dílo je psáno formou „prózy“, na tehdejší dobu neobvyklé

-text je členěn do odstavců, kapitol. Používá spisovnou češtinu, ale také hovorový jazyk a nespisovné výrazy, vulgarismy. Používá zvláštní způsob vyjadřování (např.bratr a sestra si vykají), ale také slova zastaralá

-hovorová slova – (Čipera:“Ach,to budeš moc šikovná“)

-knižní – (Harpagon:…..každý můj počin a …….)

– nespisovná řeč, rčení

  • „On sám vám dal kvindle.“
  • “To jí trefíte do noty.“

-oslovení – „Ty potvoro s potvorou!“

-nespisovná slova – „ukrad,nejradši, všecko, špicl, neřek…..“

-v celém díle se autor snaží „charakterizovat postavy“ vyzdvižením komických vlastností, aby diváky pobavil.

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku

– sarkasmus-„To vy děláte tyhle čisté obchody?“

– přirovnání – „jako tvrdý y“

– metafora – „co se kde semele“ nebo „aby ti z toho něco káplo“ nebo „jdi mi z očí“

– epiteton – „s krysíma očima“

– vulgarismy – špicl, čmuchal, do prkýnka!

– hyperbola – „pár kroků“

– personifikace – „láska nezná bratra“

– metonymie – „Dostat se pod kůži“ nebo „Ruka v rukávě“

Kontext autorovy tvorby

-Moliére (vl.jménem Jean-Baptiste Poquelin-15.1.1622-17.2.1673 na jevišti při výstupu)

→hra Lakomec je z r.1668→inspiroval se komedií dell¨arte a také antickou hrou. Lakomec patří k vrcholným dílům Moliéra. Bohužel se ve své době nesetkal u diváků s úspěchem, protože předstihl svými pokrokovými názory dobu a próza se divákům nelíbila, protože dávali přednost veršovaným hrám.

Literárně/obecně kulturní kontext

Moliére (1622-1673) →žil v období klasicismu („král slunce Ludvíka XIV.) →i když to ještě bylo na pomezí baroka, patří jeho díla do klasicismu→inspirace v antice. Dramata musela dodržovat „trojjednotu času, děje, místa. V dílech jsou spíše jednoduché zápletky, ale naopak velká práce s jazykem nebo práce s humorem. Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu a pevné morálky. Zcela určuje absolutní moc vládce. Klade důraz na rozumovou kázeň (cit je podřízen rozumu).

Lakomcem se inspirovali např. bratří Čapkové v díle „Chrobáci“ ze hry „Ze života hmyzu“.

-Další autoři a díla klasicismu:

Pierre Corneille – Polyeuktos

-Jean Racine – Andromacha

-Johann Wolfgang Goethe – Prometeus

Lakomec

Běžná cena: 210 Kč
Sleva: 24%

">

Dostupnost: Nedostupné Když teď objednám,
kdy zboží obdržím?

Hlídat dostupnost a cenu »

Kód: D0463133
EAN: 9788074831034
ISBN: 978-80-7483-103-4
Nakladatel: Artur
Vazba: Brožovaná bez přebalu matná
Počet stran: 92
Rok vydání: 2019
Rozměry: 112,0×187,0x8,0mm
Váha: 88g
Jazyk: Česky
Kategorie: Historické romány

„Objednávka byla těsně před vánoci a i přes obrovské množství objednávek, bylo vše vyřízeno okamžitě. Velká spokojenost.“

Jedno z vrcholných děl francouzského klasicismu. Lichvář Harpagon, hlavní postava této hořké veršované komedie, se stal synonymem pro lakomce. Ale ani jeho rodina neoplývá skvělými charaktery. V moderním překladu V. Mikeše.

MOJE KNIHOVNY

Kliknutím na tlačítko zařadíte knihu do seznamu k pozdějšímu nákupu.

Přejete si dostat určitou knihu? Přidejte ji do seznamu přání a zašlete jej svým známým.

Máte již přečtenou danou knihu? Zařaďte si jí do knihovny a najděte podobné.

Lakomec – rozbor díla k maturitě [13]

Kniha: Lakomec

Autor: Molière

Přidal(a): Vasicek

klasicismus, komedie (drama)

Jean-Baptiste Poquelin Moliére

Molière patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu. Začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem vlastního kočovného souboru, se kterým cestoval po třináct let po francouzském venkově. Poté, co se proslavil, účinkoval také na královském dvoře, kde často spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym. Molière se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům (satira, bajka, komedie, fraška). Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná zejména v kritice společenských poměrů své doby. V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 18. století zatracovanou církev. Tvořil v typově barvité škále veseloher, od lidové frašky po propracovanou charakterovou zápletku. Problematika Molièrova díla je velmi rozsáhlá (lakota, pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve společnosti atd.).

Klasicismus

Klasicismus je umělecký sloh, který vznikl ve Francii 17. století na královském dvoře „krále Slunce“ Ludvíka XIV., odkud se dále šířil do Evropy. První fáze klasicismu je také často nazývána barokní klasicismus, protože se zde mísí barokní prvky s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka. Po něm přichází rokoko, které se od klasicismu do jisté míry odvrací. Nový nástup klasicismu přinesla v podstatě až Velká francouzská revoluce.

Panovala přísná estetická pravidla. Dramata musela dodržovat trojjednotu (času, děje a místa). Byl zde požadavek přesnosti, srozumitelnosti a jasnosti. Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu a pevné morálky. Zcela schvaluje absolutní moc vládce. Na rozdíl od baroka je zastáncem střídmosti, kázně a rozumu.

Typické pro klasicismus jsou literární salony, které byly místy k diskutování umění, a to zejména literárních děl. Právě tyto salony se významně podílely na utváření uměleckého vkusu a ovlivňovaly veřejné názory. Vedle těchto salonů vznikaly také literární akademie, jejichž úkolem bylo dbát na jazyk uměleckých děl a také preciznost jejich formy.

V období klasicismu zakrňuje rozvoj poezie a naopak závratného rozmachu se dočkává dramatická tvorba. V dramatu se dodržuje aristotelovská zásada tří jednot, tedy místa, času a děje.

Literární tvorba se dělí na dva směry:

  • vysoká – eposy, ódy, hymny, tragédie, zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené hrdiny. Náměty většinou z antiky
  • nízká – komedie, bajka, satira, zobrazovaly život měšťanstva, většinou pojaty směšně.

Moliére – zaměření, díla

Molierovo dílo tvoří převážně satirické komedie, veršované (Misantrop) i prozaické (Lakomec), tematicky se zaměřující na nešvary francouzské vyšší společnosti (lakota, naivita, pokrytectví, hypochondři a především snobství). Zápletka komedií nebývá příliš důmyslná, většinou se točí kolem sbližování milenců nebo nevěry. Používá ovšem velmi důmyslný jazyk a humor – zde vždy činí rozdíl mezi cílovou skupinou, pro niž je ta která hra určena – a břitkou a výstižnou satiru. Některé postavy a fráze z jeho her jsou natolik známé, že přešly i do běžné řeči (např. slovo harpagon označuje lakomce).

Moliere – Lakomec

Nejznámější Molierova divadelní hra jejíž hlavní postavou je lichvář a necitelný lakomec Harpagon, který je pro peníze schopen obětovat vše.

9848 Položka ks

Upozornění: poslední kus skladem!

Poslat příteli

Moliere – Lakomec

Nejznámější Molierova divadelní hra jejíž hlavní postavou je lichvář a necitelný lakomec Harpagon, který je pro peníze schopen obětovat vše.

Jmeno vašeho přítele * :

E-mail vašeho přítele * :

Parametry

Nakladatelství: Vydavatelství J. Otty
Počet stran: 72
Autor: Jean Baptiste Poquelin (divadelním jménem Molière)
Vyšlo: 1899
Obálka: Pierre Mignard

Více informací

Lakomec je asi nejznámější Moliérovou komedií. Hlavní postavou je lichvář a necitelný lakomec Harpagon, který je pro peníze schopen obětovat vše, i rodinu a děti. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Moliérův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy.

❖ LAKOMEC | Jean-Baptiste Poquelin (Moliére) | Rozbor knihy | LUKAS IV. HOUSE

Popis:
POPIS VIDEA ❖ Dílo

Leave a Reply