Kniha Memento (Radek John)

Kniha Memento (Radek John)

Kniha Memento (Radek John) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Memento (Radek John)
  • Elérhető fájlok: Kniha Memento (Radek John).pdf, Kniha Memento (Radek John).epub, Kniha Memento (Radek John).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Memento

kniha od: Radek John

Stále téma, které by nemělo být přehlíženo. Tato kniha byla tehdy boom a byla vychvalovaná a i dnes má stejnou sílu.

Čisté zjevení mých mladých let. Kniha ve mě nechala hlubokou brázdu a myslím, že nějak zásadně pomohla zformovat můj negativní postoj k drogám a vlastně jakýmkoliv oblbovákům mysli (negativní možná ne vždy ku prospěchu). Ten kolotoč neustálých slibů a zemřelých nadějí je dostatečně depresivní, celé napsané sugestivně a bravurně. Možná, že dnes v záplavě všeho možného kniha mladého člověka už tak neuchvátí, ale pro mě jedna z určujících knih života.

Knížku jsem poprvé četla v době jejího vzniku a tenkrát mne doslova šokovala. Ač se doba změnila, téma zůstává stále aktuální. Doporučuji

Memento – pamätaj na smrť, v prenesenom zmysle pripomienka vážneho nebezpečenstva alebo smrti.
Výstižnejší názov ani táto kniha nemohla mať.

Zmietá mnou množstvo emócií.

Knihá prináša veľmi silnú výpoveď, kam až môže droga dostať človeka.
Viac slov k tomu nie je potrebné dodávať.

Četla jsem 3x a stále mě nepřestane fascinovat najivita některých lidí.

Kniha se mi líbila, byla čtivá, určitě i v dnešní době stále aktuální varování před užíváním drog. Zajímavé bylo, že se v knize nevyskytují kapitoly, v románu se střídají časové roviny. Knihu hodnotím na 5*. V době, kdy ji autor napsal, nebylo určitě v Československu tolik narkomanů, jak je tomu v současné době v České republice a na Slovensku. Po otevření hranic po roce 1989 se k nám dostalo mnohem více drog a tím pádem více závislých lidí na drogách. Knihu určitě doporučuji přečíst také mladším čtenářům, aby to bylo pro ně varování, aby s drogami nikdy nezačínali!

Hlavní postavou románu je Michal Otava, který se dá dohromady s jednou partou a poprvé vyzkouší drogu a následně pokračuje v užívání drog, stává se závislým a zcela pod jejich vlivem. Také se zamiluje do dívky Evy, která je rovněž narkomanka.. Sledujeme jejich rozklad osobnosti, sledujeme jejich opětovné „odvykací kůry“, sledujeme Michalův pobyt v psychiatrické léčebně a ve vězení..

Upřímně řečeno jsem nikdy nevyzkoušel žádnou drogu, i když jsem v minulosti zvažoval s jednou kamarádkou, že bychom to mohli jednou vyzkoušet. Zažít pocit, abychom zahodili všechny problémy za hlavu a jen si „užívali“ chvíle, kdy budeme pod vlivem drog. Chtěli jsme vyzkoušet „trávu“, ale zůstali jsme pouze u povídání. Možná jsme to nemysleli ani vážně, ale kdoví, kdybychom se ocitli v jejich dosahu, jak bychom se zachovali.. Někteří lidé dělí drogy na „lehké“ a „těžké“, ale myslím si, že nejlépe je vůbec nezačínat s užíváním drog. Většinou si lidé řeknou, že jen drogu vyzkouší a už více se k ní nebudou vracet, anebo si dají dávku jen příležitostně, jenže většinou to dopadne právě naopak. Vyzkoušíme jednou, podruhé a už se nemůžeme dostat z tohoto začarovaného kruhu. Autor dobře popsal, jaké zdravotní problémy Michalovi způsobovaly drogy – fyzické a psychické. Znám osobně případ, kdy jeden student vysoké školy začal užívat drogy – nejdříve „trávu“ a potom přešel na „tvrdší“ drogy a stal se na drogách závislým. Podstoupil dvakrát léčení v Opavě, pokusil se několikrát o sebevraždu, získal částečný důchod. Bohužel v jeho případě došlo k nenávratnému poškození mozku, takže jeho stav lze stabilizovat jen tím způsobem, že bude brát léky, bude pravidelně navštěvovat psychiatra a již nikdy nebude užívat drogy. Bohužel realita je jiná.. Většina lidí, kteří se léčí ze závislosti na drogách, opětovně sklouzne na scestí, když se vrátí domů. Někteří vydrží určitý čas, ale většina se stejně navrátí do starých kolejí. V knize se mi líbily také terapeutická sezení s jednotlivými pacienty, kteří vyprávěli své příběhy, a doktor jim pokládal otázky a snažil se jim vysvětlit, že užívání drog je cesta do pekel a že by si měli najít něco smysluplného, čím by zaplnili svůj čas, něco, z čeho by měli radost a co by je naplňovalo.

Jsem přesvědčený o tom, že je lépe vůbec s drogami nezačínat. Někteří mladí lidé vyzkouší drogu třeba z důvodu, že se cítí sami a chtějí zapadnout do nějaké party a tím se to celé spustí. Raději zůstat sám, než patřit k partě, která užívá drogy. Někteří začnou užívat drogy z důvodu, aby zmírnili napětí, stres, aby si oddechli alespoň na chvíli od problémů, které je tíží. Lidé začnou brát drogy z různých důvodů, ale nikdy si nemůžeme být jistí, jaká je jich kvalita a co to s námi může udělat. Někdy si pokládám otázku, co je horší – jestli být alkoholikem nebo narkomanem. Myslím si, že mnohem horší je být závislý na drogách. Autor se také v knize zamýšlí nad otázkou, jak k tomu přijdou lidé, kteří platí daně a zdravotní pojištění a doplácejí na narkomany, kteří dostanou invalidní důchod. Radek John napsal knihu za komunismu, takže častým problémem narkomanů bylo to, že nechodili do práce a byli obviněni z příživnictví, pokud do 30 dnů nenalezli práci. V dnešní době je to státu jedno, každý je strůjcem svého osudu.. Je to otázka k zamyšlení. Má se stát postarat o narkomany, kteří jsou v léčebnách opakovaně hospitalizováni, má jim přiznávat invalidní důchod, když si za svůj zdravotní stav mohou sami?! Když je jim přiznám invalidní důchod, tak většinou stejně pokračují v užívání drog.. Myslím si, že je velmi těžké se dostat z drogové závislosti. Člověk musí mít hodně silnou vůli, aby to dokázal a co je hodně důležité je také to, aby měl tento člověk nějakou podporu – rodinu, přátele, kamarády, kteří mu mohou podat pomocnou ruku. Ale nejdůležitější ze všeho je, aby dotyčný člověk sám chtěl se z drogové závislosti dostat. Je to podobně jako s alkoholem. Člověk, který se léčil z alkoholismu nebo z drogové závislosti by už nikdy neměl pít alkohol nebo zase začít brát drogy. Měl by být abstinent do konce svého života, pokud nechce zase sklouznout na scestí a dostat se do začarovaného kruhu.

O tématu drog by se dalo toho napsat hodně, ale myslím si, že to, co jsem napsal, je už dostačující. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Nevím, proč jsem si knihu nepřečetl už dříve. Každopádně jsem rád, že nejsem závislý na alkoholu a také na drogách. Neplánuji, že bych někdy vyzkoušel nějakou drogu po tom všem, co jsem četl a vím z případů drogově závislých z mého okolí. Z vyprávění vím, že jeden kluk byl hodně chytrý, ale na průmyslovce začal brát drogy a dnes je z něho troska. Jediným jeho cílem je sehnat další dávku.. Pokud jsme na dně, bez energie, jsme ve stresu, je lépe použít jiné prostředky než drogy. Každý člověk by si měl něco najít, aby mu bylo v těchto situacích lépe. Ale DROGÁM SE URČITĚ VYHNOUT. 

Memento – rozbor díla k maturitě (2)

Kniha: Memento

Přidal(a): xxxx

Radek John – Memento

1.TÉMA

Obsah : Tato kniha přináší příběh mladého narkomana, sepsaný podle skutečnosti. Hlaví hrdina se s drogami poprvé potká v partě, kde pozná i sou dívku Evu. Oba se stali závislí a začali se dopouštět zločinů (např. vykrádání lékáren). Díky čemuž se dostávali do vězení a nápravně odvykacích zařízení. Po jednom návratu z vězení Michal zjistí, že je Eva mrtvá. Má podezření, že ji zabili jeho kamarádi kvůli droze a Evu pomstí. Vytvoří smrtelnou drogu pro kamarády, ale oni ho přelstí a s kritickým stavem se v nemocnici ocitá sám Michal. Dostal se z toho. O měsíc později ho našli zhrouceného na ulici. Lékaři už nebyli schopni obnovit některé mozkové buňky, které byly trvale poškozeny. Z mladého muže, který vždy toužil po samostatnosti a nezávislosti se stala ubohá troska závislá na péči druhých.

Hlavní téma : drogy, závislost, provinění, pokusy přestat

Autorův záměr : Autorovo varování před vážným nebezpečím moderní civilizace – TOXIKOMANIÍ a věcmi s ní související. Poukazuje na téměř mizivé procento úspěšnosti léčby. Kniha je kritikou neinformovanosti dospělých.

Postavy : Michal, Eva, Michalovi rodiče, Richard, další kamarádi, lékaři.

Prostředí : Praha , skutečné, přesněji nepopsané

2.KOMPOZICE

– děj je retrospektivní

-využívá se retrospektivy a řetězovosti (několik krátkých epizod, uzavřené obrazy z minulosti – vybavování zážitků)

– dynamičnost, rychlý dějový spád

– dokumentárnost, informativnost, odborné výklady lékařů

3.JAZYK

– styl psaní je vypravování (objevuje se i styl charakterizační a popisný)

– přímá řeč, časté dialogy

– slangová řeč (perník, feťák, šleh)

– převažují jednoduché věty nebo krátká souvětí

– převažuje nespisovná čeština – „Nemůžem ho tady nechat samotnýho“

– vulgarismy – „ Večer si jen tak přijít a sežrat, co je na talíři.“

– často používaná slova stylově zabarvená

– objevují se vulgarismy, eufemismy – „Rozmaslilas ho chlapečka.“

– metafora – „jako pes v parném létě“

– personifikace – „srdce mu zmateně poskakovalo“

– oxymóron – „spěchá vstříc konci“

4. OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA

Radek John – český spisovatel, publicista, moderátor, politik

– byl redaktorem časopisu Mladý svět (reportáže o narkomanech, prostitutkách, AID,…)

– zabývá se současnými společenskými problémy

– literární dílo : Džínový svět (román formou deníku)

Začátek letopočtu (sociální a psychologické
problémy svobodných matek)

Jak jsem viděl Ameriku (kniha reportáží)

Období normalizace – literatura 70. a 80. Let

– literatura podřízena programům stranických a spisovatelských sjezdů

– dělí se na – oficiální (normalizační)

-samizdatovou (podzemní, ineditní)


Další podobné materiály na webu:

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

John Radek (*06.12.1954)

Memento (4)

Praha, 70. a 80. léta 20. století, deset let života narkomana

Celý příběh je retrospektivní, prokládán skutečnostmi, jež se staly před časem. Člověk leží na ulici mezi popelnicemi a má strašné bolesti spojené s předávkováním. Čeká, jestli teď přijde smrt a všechno skončí, nebo jestli ho ještě někdo zachrání. Nemůže ani křičet o pomoc. Dvě dívky, vracející se z diskotéky, před ním utečou a k ránu mu přivolá pomoc, po dlouhém úsilí, starší muž. Je odvezen do nemocnice na intenzivní péči, kde je mu vypláchnut žaludek a poskytnuta veškerá péče. Během všech událostí spojených s nemocnicí, v níž se teď ocitá, se mu vybavují vzpomínky. Jedna ze sestřiček starajících se o něj mu připomíná jeho první holku Olinu, a možná to i ona je.
Když byl na gymplu, miloval jen ji. Když chodila s někým jiným, tak se snažil být frajer, aby si ho zase všimla a zas ho milovala, chodil za školu, koupil si motorku a proháněl se na ní.
Přemýšlí, proč vlastně začal fetovat.
Doktorka, jež o něj s ostatními asistenty a doktory pečuje, si vybavuje svého syna, i on by takhle mohl skončit. Když na něj nemívá čas, dá mu peníze, snad je to jednodušší.
Když byl Michal mladší, občas se sebral a jel vandrovat. Jeho otec na něj byl vždycky tvrdý, chtěl z něho mít vzorného syna. Matka mu vždycky všechno povolila, nejradši by byla, kdyby neustále zůstával pod její ochranou.
Po večerech chodil tajně ven, scházel se s kamarádem Honzou. Po čase ho zatáhl na diskotéku a tam se seznámil s partou. Zdáli se mu všichni úplně bez problémů, pohodový lidi. Richard, Honza, Dáša a její kluk Petr, Zdeněk a Eva. Líbila se mu Eva. Richard z party mu nabízel skvělý experimenty, myslel si to aspoň tehdy. Nejdřív to jen tak zkoušel, dával si občas Áčko, bylo jednoduše sehnatelný v lékárně. Zkoušel i jiný věci, už je bral čím dál tím častěji. Fetovala s ním i Eva, chodili spolu, jenže ona už měla závislost, neuměla si představit, jak by šla do práce dělat sekretářku bez toho. Poprvé se předávkoval, odvezli ho do nemocnice, měl silné halucinace. Přišli za ním všichni s party, při výslechu lhal, že je to náhoda a když mu doktor nabízel léčení, tvrdil, že ho nepotřebuje. Vrací se z nemocnice, už nechodí dávno do školy a je s Evou, začíná víc a víc propadat droze. Z počátečního občas, někdy, nikdy ne injekcí se stává minulost. Jednou, když se hádá s Evou, řekne mu, že ho do party přivedl Honza, protože věděl, že se bude líbit Richardovi a to znamená dávky i pro ostatní zadarmo, nebo aspoň hodně levně. Michal si začíná uvědomovat, jak to vlastně všechno je, ale už začíná být pozdě, aby s tím přestal. Snažili se s Evou abstinovat, mysleli, že to zvládnou. Absťáky byly strašný, chtěli mít aspoň na chvíli klid, potřebovali dávku. Od Richarda dostal Michal za vyspání několik kubíků. Měli málo peněz, Eva už skoro nechodila do práce.
V nemocnici se mu už začínalo dařit lépe, měl zničené nohy a všechny žíly, při každém odběru krve trvalo dlouho, než se jehla vůbec do žíly dostala.
Matka ho chtěla z problémů dostat, našla mu práci jako řidič tramvaje. Nějaký čas to dělal, ale zjistili, že má halucinace a vyhodili ho. S Evou padělali recepty, aby aspoň něco sehnali. Ale už jim to přestávalo stačit. Tolikrát se snažili začít znova, přestat s tím, být jen spolu, ne s drogou. Vždycky do toho ale po pár dnech abstinování spadli. Snažili se omezovat dávky, ale všechno vždycky skončilo stejně. Michal se znova ocitl v nemocnici, přišel mu povolávák na vojnu. Doktor mu řekl, že je to pro něj šance jak přestat. Jel tedy na vojnu. Všechno mu bylo jedno, snad by i přestal, kdyby se mu nenaskytla taková šance. Měl za úkol odvézt autem nějaké léky – feťákův sen. Schválně auto naboural a nabídl se k likvidaci porušených krabic s léky, všechno bylo hlídané. Měl poškozené ampule morfia zničit detonací, schoval je do křoví a odpálil prázdné bedny. Všechno bylo jeho, čas od času si dával. Když přijel z vojny setkal se s Evou. Když byl pryč, chodila se Standou, ale vrátili se k sobě s Michalem jakoby nic. Nejdřív jí neřekl, jaký poklad si přivezl, aby s ním byla kvůli němu. Zásoby, co přivezl, rychle mizely, jednou je Evina matka načapala v bytě zfetované a vyhrožovala, že na ně zavolá policii. Utekli a bydleli v bytě, kde předtím bydlela Eva se Standou, než ho zavřeli. Když jim došly zásoby, nevěděly co dělat, ale protože Evy matka uklízela v ordinaci, sebrali klíče, vloupali se tam a vykradli to. Napsali si i falešné recepty, jenže ty jim po článku v novinách stejně nikdo nechtěl vzít. Takže když zas všechno profetovali, nezbylo jim nic jiného než vymyslet nějaký nový způsob, jak to sehnat. Vlastně už ani nepřemýšleli o ničem jiném, jenom o tom, jak sehnat, dát si, a stále dokola. Eva vymyslela plán, že vykradou nějakou malou lékárnu za Prahou. Když byla malá, vyrůstala tam a věděla tedy, že lékárna nemá žádné zvláštní zabezpečení. Vydali se tam, dávali si pozor, aby si jich nikdo nevšiml, ale z okna je viděla nějaká stará paní, kterou Eva znala, když byla malá.
Doufala, že je nepozná. Bylo tam úplně prázdno, ale potkali ještě nějakého starého pána, který si myslel, že chtějí ukradnout nějaké auto a tak je vyhnal. Vrátili se později a vykradli lékárnu, zmizeli, vrátili se do Prahy. Avšak stařenka z baráku naproti na ně posléze zavolala policii. Něco z toho, co ukradli v lékárně, chtěli prodat Richardovi, aby měli aspoň nějaké peníze. Když u něj byli, dal jim taky vyzkoušet něco NOVÉHO, co namíchal. V bytě byli i Zdeněk a Dáša, Zdeněk si dal od Richarda a omdlel, byl v bezvědomí, Michal s Richardem se mu snažili pomoct, Richard mu dával nějakou pilulku. Nevěřil ale, že to přežije a nevypadal, že by to ani nějak zvlášť usiloval. Michal ho ale nechtěl nechat umřít, snažil se mu pomoct. Pak ho Richard taky vyhnal pryč z bytu, jako ostatní. Další den Michal sháněl Zdeňka, ale nikde nebyl, obával se, že tam umřel. Rozhodl se, že on a Eva takhle nemůžou dopadnout, že to ještě zkusí. Vydali se do horské chaty, kde nyní pracoval Petr, který přestal už před nějakým časem. Ale když dorazili, žádné místo tam pro ně nebylo. Už na nich bylo vidět, že jsou feťáci. Petr jim řekl, že Dáša celou dobu tajně fetovala. Byl na ně naštvaný, že to věděli a neřekli mu to. Poslal je pryč. Jejich poslední šance přestat byla pryč. Vrátili se do Prahy a rozhodli se tedy prodat Richardovy něco i za tak směšnou částku. Byli v jeho bytě. Čas od času tam přišli nějaký feťáci s absťákem a prosili Richarda o dávku, buď jim dal, nebo je vyhodil. Do bytu najednou vtrhli policisté. Všichni se snažili schoval léky i jiné drogy. Eva utekla do kuchyně a předávkovala se prášky. Všichni byli zatčeni a odvedeni na záchytku. Byli obžalováni za příživnictví, Michal a Eva za vykradení lékárny, Richard za distribuci drog. Michal při výslechu zatloukal, ale když mu řekli, že vědí o té lékárně, všechno vzal na sebe, aby Eva byla volná. Když byl u výslechu Richard, snaživě podlézal a činil dobrovolné výpovědi. U soudu proti Michalovi vypovídali lidé, jež je viděli ve vesnici, kde byli vykrást lékárnu. Byl usvědčen a odsouzen k 30ti měsícům v první nápravné výchovné skupině a léčení v protitoxikomanickém ústavu. Richard byl na základě výpovědí mnoha svědků, mezi nimi byl i Zdeněk, odsouzen za poškození zdraví, rozšiřování a prodej drog na tři roky. I Eva byla odsouzena, dostala osm měsíců podmíněně a na dva roky ochranou léčbu.
Michal byl na složení, před ním propast. Byl aspoň rád, že Eva dostala míň díky tomu, že to vzal na sebe. Za to, že se u Michala našla tuba prášků, byl přeřazen do druhé nápravně výchovné skupiny. V lágru to bylo tvrdé, Michal byl zařazený na práce v dolech, byla to tak těžká práce, že každou minutou myslel, že už to nezvládne. Naštěstí to byla práce jenom pro nováčky a tak později dělal lehčí práce. V lágru si vysloužil obdiv jako prestižní feťák. Jednou ho přišla navštívit i Eva, seřval ji, že mu nic nepřinesla. Přišla za ním i matka, vyčítala mu, co to udělal, ale řekla mu, že až ho pustí, postará se o něj, najde mu práci. To bylo přesně to, co ze srdce nenáviděl; být schovaný pod maminčinou ochranou, ale aspoň měl nějakou možnost, a co by za ni jiný dali. Později mu Eva poslala pomeranče, byl strašně naštvaný, že mu poslala obyčejný pomeranče, ale byli napuštěný morfiem. Předávkoval se a skončil u doktora, ten se mu snažil domluvit, aby se léčil, ale Michal dělal, jako že se nic neděje, jako že nic nepotřebuje.
Když se konečně dostal z lágru, bydlel u rodičů, měl zas režim jako by mu bylo 13 – z práce hned domů, žádní kamarádi, poslouchat, sekat dobrotu. Po práci se Michal zastavil u Zdeňka, chvíli s ním mluvil. Zdeněk měl silnou psychózu – stálý pocit, že ho někdo chce dostat, že ho pronásledují, že ho chtějí zničit; rozkřiknul se i na Michala, hodil po něm židli a on utekl. Jednou na něj před bytem čekal Honza, chtěl po něm, aby začal vařit pervitin, že mu za vaření dá vždycky půlku varu. Věděl, že to může zvládnout jenom Michal, měl na škole přece chemická praktika. Michal s tím nechtěl mít nic společného. Nejdřív jenom pár varů, aby mohl něco dát Evě, Honza mu řekl, že je na tom špatně. Zašel za Evou do kriminálu, vážně na tom byla špatně, místo do práce Michal chodil vařit. Přišel mu dopis od Evy, chtěla, aby do toho zas nevlítnul, aby se zas neminuli, aby byli spolu. Když ji pustili, dostala byt v Praze, Michal za ní přijel, milovali se zas po tak dlouhé době, byli spolu, večer si dali jednu dávku z varu, na oslavu. Jenom svátečně a příště zase jenom výjimečně říkal si, ale vždyť takhle to bylo i s opiáty, ale tohle není návykové. Eva ho poslala, aby se stavil k Standovi do bytu, kde bydleli předtím pro gramofon. Když tam přišel, otevřela mu Dáša, řekla, že se vzali a čekají dítě, bylo mu z toho smutno, protože na to ji znal dlouho, aby věděl, že nepřestane. Michal už nechodil do práce, bydlel s Evou a vařil pro Honzu, neměli žádný peníze, ale nechtěli aby moc lidí vědělo, že vaří; zástupy feťáků by stáli před bytem a škemrali. Eva mu řekla, že nejspíš čekají dítě, představa normální rodinky, ještě večer vyhodili nádobí na vaření. Přišel domu a Eva ležela v krvi na koberci, ztratila to, Honza ji dal na vyzkoušení nějakou novinku, co začal vařit, ta sajrajty, že prý to tam nechá pro Michala na ochutnávku, ale bylo jasný, že Eva neodolá. Michal vlítl na Honzu, jen se vymlouval, Michal nakonec neměl jinou šanci, než začít pro něj zase vařit brauna. Naštvalo ho, že u jeho dveří někdo klepal a chtěl dávku, začal vařit už jen pro sebe a Evu. Ale potřebovali nějaký prachy, Eva věděla o holce z Bohnic, prý jistota. Dávali jí něco, jednou se přešlehla, museli ji vrazit morfium do srdce, naštěstí to přežila. Michala přišli zmlátit Honzovy gorily za to, že pro ně už nevaří, pobodali ho, Eva ho našla a sousedka mu zavolala záchranku. Bylo jen otázkou času, kdy mu v krvi najdou drogy. Ohledání místa bydliště a k tomu Michala a Evu udali Klářiny rodiče, všechno jim řekla, když přišla domů sjetá. Oba dva byli posláni na léčbu do Bohnic.
Na chvíli se probral, ležel stále v nemocnici, měl strašnou žízeň sestra mu přinesla čaj, říkal si, jak dlouho to tady ještě může vydržet, kdy umře, za den, dva.
Michal v Bohnicích potkal Richarda a Martina(Richardova kamarádíčka z feťáckých mejdanů). Ranní rozcvičky, denní program, byl zařazen do skupiny. Ve skupině se mluvilo o všem, s psychologem, bylo tam dalších asi pět kluků. Mluvili o sobě, proč vlastně začali, co jiného kromě fetování umí, mají-li jiné zájmy. Michal si uvědomil, že už vlastně nic neumí, už jenom vařit a fetovat, s někým kdo nefetuje už si ani nemá o čem povídat, uvědomil si, že když začínal, nevěděl vlastně, že s něčím začíná. Richard a Martin tam propašovali dávku, Michal je zahlédl, zvali ho ať si dá s nimi, ale odmítl. Po pár dnech se na to přišlo a byli posláni na samotku. Richard utekl. Michal vydržel léčení a už byl na svobodě, po blbých třech dnech už v tom zase jel. Měl úplně zničenou nohu, stálé hádky s Evou, stále na ní řval, když mu nepřinesla dávku. Nechala mu vzkaz, že už nemůže, nechce být zase zašitá za příživu, vrací se do Bohnic. Za Michalem přišla na návštěvu máma, napsala jí Eva. Michal byl na dně, šetřila ho, přinesla mu jídlo, umyla nádobí a zase šla s tím, že se zítra zastaví. Michal potřeboval nějaké peníze, rozhodl se, že zajde do hospody a sežene někoho, kdo za půlku varu koupí suroviny. V hospodě náhodou potkal Evu. Řekla, že abstinuje, v kabelce jí našel dávku Brauna, přetahovali se o to, Michal ji vzal a Eva šla za ním domů. Nechtěl, aby to takhle skončilo, nechtěl se s ní takhle rozejít a chtěl aby se k němu vrátila. Snažil se z ní dostat, od koho to je, ale neřekla mu to, je těhotná, prý je to poslední dávka. Když byli v bytě, Eva vzala lahvičku a utekla balkónem k sousedce, řekla jí, že ji Michal chtěl zabít. Když ale sousedka zavolala policii, Eva zapírala, že to řekla, prý byla jen rozrušená, ale bylo to na nic. První tři měsíce místo kriminálu vězeňská nemocnice, dali mu dohromady tu nohu. V lágru zas ty známý obličeje. Byl tam i Pavel z party, mezi řečí se ho Michal zeptal, jestli neví něco o Evě. Divil se, že to neví, je mrtvá! Michal se úplně zděsil, prý spáchala sebevraždu – strčila hlavu do sporáku a pustila si plyn, nevěřil tomu, to by přece neudělala, čekala dítě, někdo ji musel zabít. Málem z toho zešílel, přepadala ho paranoia, že Evu zabil někdo z party, už vůbec nikomu nevěřil, všem se chtěl pomstít. V lágru vymýšlel plán a když se dostal ven, chystal se ho uskutečnit. Chtěl uvařit nějakou dávku a smíchat to s jedem, všechny je zabít. Když jel z vězení domů, měl neuvěřitelné psychózy a stíhy. Snažil se, aby ho nikdo neviděl, bál se že všichni jsou proti němu spolčeni, že pro ně pracují, že ho chtějí zabít. Dostal se k baráku postraními uličkami, aby ho nikdo neviděl, bál se, že na něj budou čekat v bytě, bál se jich na každém rohu. Večer vyrazil do hospody, našel jednoho kluka “myš” z mejdanů a nabídl mu za suroviny půlku dávky, chtěl uskutečňovat svůj plán. Myš to vzala, dohodli se na schůzku další den. K Michalovi přišla matka, ještě více nešťastná než minule, přinesla mu jídlo. Najednou ho popadl záchvat, začal na ni řvát, že zabila Evu a házet po ní věci, odešla, uvědomil si, že to nemůže být pravda. Večer se setkává s Myší, navrhuje mu, aby to uvařil u nich.
Jak by ho jen mohlo napadnout, že ho tihle neškodní zajíčci předávkují a vyhodí mezi popelnice, aby jim zůstal celý var.

Tady se příběhy spojují a vše už je v reálném čase.
Pro nemocnici je léčba Michala Otavy u konce, říká mu doktor, ale pro Michala by teď měla teprve začít.
Znova léčebna, zase se setkává s Richardem. Michalův stav – Paranoidní psychóza, stále se bojí, že ho dostanou, ještě stále chce uskutečnit pomstu. Jednou v noci se vrhl na Richarda, chtěl aby mu vysvětlil, proč. Proč je do toho zatáhl, navezl do drog, proč je vlastně začal brát, chtěl prostě vysvětlení na všechny otázky. Bylo to ubohý, čekal něco víc, zklamání.
Dne 9.12.1984, tři měsíce po svém propuštění z psychiatrické léčebny, byl Michal Otava nalezen matkou v bytě ležící v bezvědomí. Ze stop a otisků se poznalo, že se zde pořádal “mejdan” a vařil se pervitin. Michal Otava byl převezen na resuscitační oddělení záchranné služby, po třech dnech se probral z bezvědomí. Nebylo už však možno obnovit všechny funkce mozku těžce poškozeného nedostatkem kyslíku v průběhu bezvědomí. Byl proto převezen do psychiatrické léčebny pavilónu pro pacienty s trvalým poškozením mozku. Jen částečně chápe některé souvislosti. Musí být krmen, při krmení vypouští tekutinu ústy ven, převlékán, myt, ukládán na lůžko, neřekne si, kdy potřebuje na stolici, pomočuje se. Je natolik emociálně labilní, že na každý sebenepatrnější požadavek okolí reaguje pláčem, kvílením, neklidem, který střídají dlouhé záchvaty netečnosti. Jeho současný zdravotní stav nemá příznivou prognózu. Naděje, že se jeho potíže dále upraví je téměř nulová.

1.1.1985 byl na seznam omamných látek přidán pervitin. Jeho výroba, držení, distribuce a šíření jsou zákonem postihovány.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Michal Otava – nenapravitelný toxikoman, podléhá drogám, v díle je doslova popsán proces chátrání jeho osobnosti, v drogách hledá únik z těsného a necitlivého domácího prostředí a nudy.
přítelkyně Eva Popelková – dívka bez pevné vůle a vytrvalosti, schopná pro drogu naprosto všeho – i nevěry.
Richard Růžička – vůdce “party”, zkouší na ostatních své experimenty s drogami, samolibý, nezodpovědný, nebezpečný.
Michalovi rodiče – omezují jeho přirozenou potřebu (zákazy, příkazy), nedostatek citových vztahů, ač spořádaná rodina.

Autorovo varování před vážným nebezpečím moderní civilizace – TOXIKOMANIÍ a věcmi s ní související. Poukazuje na téměř mizivé procento úspěšnosti léčby. Kniha je kritikou neinformovanosti dospělých.

Využití retrospektivy, řetězovost (sled krátkých epizod, uzavřených obrazů z minulosti), vybavování dřívějších zážitků (jako filmové sekvence).
Dynamičnost, rychlý dějový spád.
Využití vnitřních monologů hlavního hrdiny (Michala) – rozhovory k sobě a se sebou.
Krátké dějové úseky uvádějí citáty odborníků, v závěru knihy je použito strohé konstatování – styl protokolu, zprávy.
Dokumentárnost, informativnost, věcné informace, odborné výklady lékařů.
Subjektivními pocity hrdiny prostupují konkrétní obrazy ze života narkomanů (detailní záběry prostředí).

V díle se objevuje obecná čeština, vulgarismy, slangové výrazy (perník, feťák, šleh) v dialozích postav.

Zdroj: Helluška, 30.06.2004

“>

Leave a Reply