Kniha Nesmrtelnost (Milan Kundera)

Kniha Nesmrtelnost (Milan Kundera)

Kniha Nesmrtelnost (Milan Kundera) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Nesmrtelnost (Milan Kundera)
  • Elérhető fájlok: Kniha Nesmrtelnost (Milan Kundera).pdf, Kniha Nesmrtelnost (Milan Kundera).epub, Kniha Nesmrtelnost (Milan Kundera).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Kniha Nesmrtelnost (Milan Kundera)

Rozhodně nic lehkého ke čtení, pokud Vám jde o to, vniknout do hloubky autorových vět. Tuhle knížku si jednou časem asi přečtu ještě jedou, což u mě není zvykem. Dílo je velice nadčasové.

Kniha špatná rozhodně není. Díky pohledům více postav se čtenář dobře vžije do doby, v které se děj odehrává.
Tuto knihu jsem si vybrala, protože mě naprosto nadchla Nesnesitelná lehkost bytí. Ovšem v Žertu je na můj vkus moc překomunismováno, takže Žert má ode mě o hvězdu méně.

Čtení bylo pro mě obohacující svým historickým pozadím a pohlcujícím příběhem. Milan Kundera mistrně ztvárnil život vysokoškolského studenta Ludvíka, kterému se kvůli 5minutovému mladickému rozmaru převrátil osud vzhůru nohama. Nejvíce je otřesena jeho mentalita; z komunistického nadšence se po ztracených ideálech stane cynický existencialista, žijící ze zášti ke své minulosti. Proto nebylo nijak překvapující, když se vším co měl, chytl příležitosti pomstít se jednomu z jeho nespravedlivých obviňovatelů.

Kniha byla čtivá pro svou plynulost a dramatičnost. Mnoho dějových zvratů mě překvapilo. Nicméně nutno podotknout, že se mi nejprve ani nechtělo věřit, že celý román bude vlastně jen o následcích jednoho žertu (i když to naznačuje i název knihy), takže moje schopnost očekávat děj byla mizerná. Příběh je podáván vždy z pohledu některých důležitých postav a děj není vyprávěn chronologicky; a opravdu jsem nečekal, že může být čtení tak přehledné, i když se nezachovává časová posloupnost – vždycky jsem se dobře orientoval v tom, co se právě děje.

Nejvíce jsem zbystřil, když se Ludvík ve svých myšlenkách snažil vypořádat se se svým osudem. Nejprve se snažil všechny přesvědčit o své pravdě. Nato musel pokorně uznat, že mu nikdo nevěří nebo věřit nechce a tak svou pravdu schoval hluboko do svého nitra, kde však nezmizela, ale stále byla schovaná a trýznila ho. To dalo vzniku jeho zášti, zničilo přátelství s Jaroslavem a indisponovalo ho milovat Lucii.

“Žít ve světě, v němž není nikomu odpuštěno, kde jsou všichni nevykoupitelní, to je totéž
jako žít v pekle."

Pro mě teda tato kniha byla neskutečným utrpením. Postavy se mi pletly dohromady, děj v podstatě žádný a pasáže o lidové hudbě jsem musela přeskočit, protože to fakt nešlo.

Kunderu jsem zatím asi nečetla. Sáhla jsem po něm díky výzvě a byla to dobrá volba. Podařilo se mu na příbězích několika lidí výborně zachytit to nadšení začátku komunismu u nás, hledání nepřítele i další změny. Nejvíc mě zaujal ten povinný optimismus, který museli všichni ukazovat, aby nebyli podezřelí, že se dostatečně neradují z nových pořádků. A také manipulace vším i sám sebou, kterou si ale nikdo neuvědomoval.

I když jsem měla dobrou půlku knížky pocit, že už jsem ji četla, tak mě to moc bavilo! Samozřejmě se nečetla s takovou lehkostí a rychlostí jako napínavé thrillery nebo romantické oddechovky, ale během pár dní jsem ji zvládla. Nejzajímavější byla první půlka, když byl Ludvík na "vojně". Naopak mě nebavily příběhy Kostky a Jaroslava. Helena mi byla hodně nesympatická a za to, co se jí stalo si mohla vlastní blbostí sama. Chyběl mi tam pohled Lucie. Na vyprávění Ludvíka mi vadilo jen to filosofování, to já nemusím.
Kunderovo zobrazení té doby na mě působí velmi ryze a autenticky, ve srovnání s jinou prózou odehrávající se za komunismu (napadl mě třeba Hotýlek. ) je Žert o třídu výš. Jestli se ke Kunderovi ještě někdy vrátím však nevím. I když třeba Směšné lásky bych kvalitou i tématem přirovnala k Žertu, Kniha smíchu a zapomnění se vůbec nedala číst.

Román se mi díky své strohosti zpočátku nelíbil. Nakonec mě děj strhnul díky všem zvratům a provázanosti životů postav. A zároveň svou jednoduchostí, děj byl velmi realistický.

"pozůstatky individualismu", "Ty se usmíváš, jako by sis pro sebe něco myslel."
"Zatrpkl jste do dna duše, přesvědčen o nesmírné křivdě."
"Ale co zplodí nenávist než odvratnou zášť a spoustu dalších záští? Žijete v pekle, Ludvíku, znovu vám to opakuji. Žijete v pekle a já vás lituji."
".. kdy jsou pro něho druzí jen pohyblivými zdracdly, v nichž s úžasem shledává svůj vlastní cit, své vlastní dojetí, svou vlastní cenu."
".. se zřejmě všude vědělo a on se musel všemožně bránit koruně nešťastně zamilovaného, koruně, jak známo, potupné."

Nesmrtelnost

kniha od: Milan Kundera

Román je rozdělený do sedmi kapitol. Je složitě komponovaný, je laděný kunderovsky, tedy právě tak, jak je čtenář jeho knih od něho navyklý, mnoho záhad, mnoho všednosti, mnoho názorů na život. Nesmrtelnost se zabývá i postavami dnes již historickými – Goethe, Bettina a její vztah k němu, a později vztah Bettiny k Beethovenovi, a autor v tom spatřuje víc, než jen zájem ženy a tyhle výjimečné muže. . celý text

Romány, Literatura česká
Vydáno 1993 , Atlantis více informací.

Komentáře (87)

Kniha Nesmrtelnost

Zatím nejlepší Kundera, který se mi dostal do ruky. Nesmrtelnost stojí na nostných tématech a hromadu podmětných myšlenek, které dohromady spájí několik epických rovin. Román je to komplexní, sepjatý a přitom hravý. Svojí esejističností mi připomíná skladbu Trierových filmů (Nymfomanka I a II + Jack Staví Dům), které se mi zdají být esejistickými snímky.
Zprvu se mi zdálo, že Kundera napsal románovou esej a že narativ je jenom takovým nízkých středobodem, na který ale lepí hromady myšlenek. Později mi začalo docházet, že příběh je roztříštěn do několika časoprostorových rovin, aby na nich Kundera mohl prezentovat myšlenku poetické nesmrtelnosti, ke které se postavy různě staví a dosahují jí odlišnými způsoby. Postavy si jsou vzdálené sobě navzájem klidně i desetiletí, ale pojí je společná gesta. Takto je narativ románu propojen jedním z témat. Román je ve své existenciální hravé melancholii poměrně milou záležitostí. Toto setkání s Kunderou bylo velmi příjemné.

Pro mě nejlepší Kunderova kniha.

Příjemné a filozofické.

Kdyz jsem pred 30-ti lety cetl knihu poprvé, tak jsem byl unesen. Kniha plna zajimavych uvah, svezich prvku (prolinani spisovatelova ‘realneho’ sveta se svetem jeho romanovych postav, . ) . Dnes jsem knihu znovu doposlouchal (coz muze byt jednim z kamene urazu) a jsem castecne zklamany. Roman je stale z velke casti zajimavy a inovativni. Ale z mnoha stranek jsem ja citil samoucelnost a ukecanost. Taky jsem byl iritovany absolutizací uvah (to, co pisu ma abolutni platnost), atd. Snizuju z 5* na 3.5

Nesnesitelná těsnost bytí.

Kundera vytváří vesmír úvah a literárních postav, který se zdá být z našeho vesmíru přesně odpozorovaný, zanalyzovaný a pojmenovaný, ale pro mě je to vesmír plochý. Dvoudimenzionální. Postavy jako by měly zbytkovou intuici, že je jim určeno stát zpříma, ale tento postoj už se do jejich reality – kde jen dva směry jsou nezávislé, jen šířka a délka skutečná – nevejde. Tušení výšky promítají do svých plochoživotů, jak jen každý svede. Zabrat co nejvíce místa, napnout se maximálně v určité oboru/směru, vytvořit obrazec esteticky dokonalý či unikavý a nedefinovatelný, nebo se naopak minimalizovat.

Uprostřed všech těch nadějí a strachů spjatých se sebeobrazem "přišla" ke mně myšlenka na ženu, jejíž tvář se stala ikonickou a jméno příslovečným (Kundera by napsal "stala se ikonická a její jméno příslovečné", nad čímž se mi kroutí vnitřnosti). Provázela mě čtením až na poslední stranu a její bytost pro mě byla jakýmsi QED zářícím nad smutnou pošetilostí této knihy. Shodou okolností se také jmenovala Agnes, stejně jako nejzajímavější hrdinka Nesmrtelnosti. Ale všichni ji známe jako Matku Terezu.

asi né úplně nejlepší Kundera, ale za Hemingwaye a Goetha hvězdička navíc, takže klasickejch kunderovskejch pět

Hravý pozorovatel (konstruktér) světa. Kunderův styl psaní je moje krevní skupina.

Kniha: Nesmrtelnost – Milan Kundera

Kniha: Nesmrtelnost
Autor: Milan Kundera

Předpokládaný termín doručení dle zvoleného dopravce:
GLS: 19.2.2020
Česká pošta: 19.2.2020

Osobní odběr
Předpokládané připravení zboží proběhne v odpoledních hodinách dle zvoleného místa v termínu:
Ostrava: 18.2.2020
Ostatní výdejny: 19.2.2020
Uloženka: 19.2.2020

Pozn.: doručení nebo připravení na výdejním místě závisí na nejpomalejším produktu ve Vaší objednávce.‘, -80, 15);" onmouseout="hide_help();">Kdy zboží dostanu


91%
8 hodnocení

60%
1 recenze
počet hodnocení
88 % celkové hodnocení
8 hodnocení + 1 recenze
Nakladatelství: » Atlantis
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016
Počet stran: 382
Rozměr: 214,0×145,0x29,0 mm
Vydání: Vydání čtvrté
Spolupracovali: s doslovem Sylvie Richterové a poznámkou autora
Skupina třídění: Česká próza
Hmotnost: 0,543kg
Jazyk: česky
Vazba: Pevná s přebalem matná
Datum vydání: 201609
ISBN: 978-80-7108-362-7
EAN: 9788071083627

Mnohovrstevný románový esej o člověku a čase. V konfrontaci různých historických dob uvažuje autor s provokativním nadhledem o člověku, jeho existenci a vášních, o čase a nesmrtelnosti lidského ducha. Oč méně spočívá román na přímé jednotě děje, o to víc je spojen určitými jednotícími prvky – jednotou postav a jednotou motivů, které přesahují z jednotlivých kapitol a tvoří z knihy dokonale uzavřený celek. Autorova románová poetika klade mimořádné nároky na čtenářovu pozornost a nutí ho tak pozvolna vychutnat náročné a v současné české literatuře ojedinělé dílo.

Román Nesmrtelnost, který vyšel poprvé ve francouzském překladu v roce 1990 u Gallimarda, vyšel v roce 1993 česky v Atlantisu.

"Vyprávěl jsem ti o svém návrhu položit publiku otázku: kdo by chtěl s Ritou Hayworthovou tajně spát a kdo by se s ní raději veřejně ukazoval. Výsledek je ovšem znám předem: všichni, včetně toho nejubožejšího ubožáka, by tvrdili, že s ní chtějí spát. Protože všichni chtějí vypadat sami před sebou, před svými ženami, a dokonce i před plešatým úředníkem sondáže jako hédonisté. Jenomže to je jejich sebeklam. Jejich komedie. Dnes už hédonisté neexistují." Poslední slova řekl s velkým důrazem a pak s úsměvem dodal: "Kromě mě." A pokračoval: "Ať by tvrdili cokoli, kdyby se jim naskytla možnost skutečně volit, všichni, říkám ti, všichni by dali přednost jít s ní po náměstí. Protože všem záleží na obdivu a ne na rozkoši. Na zdání a ne na skutečnosti. Skutečnost už pro nikoho nic neznamená. Pro nikoho!"

Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova Díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.

Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova Díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.

Nesmrtelnost – rozbor díla k maturitě

Kniha: Nesmrtelnost

Přidal(a): annaxnas

  • román, (filozofický, historický)
  • všeovládající ohlupující povrchnost, díky níž moderní člověk často zapomíná na podstatné hodnoty bytí, lidská existence
  • Děj se odehrává ve Francii ve 20. stol. Román se skládá ze sedmi dílů členěných do krátkých kapitol. Rámec příběhů a úvah tvoří scéna u bazénu v pařížském tělocvičném klubu, kam si vypravěč chodívá popovídat s profesorem Avenariem. Právě zde si povšiml starší dámy, jež se s mladým plavčíkem rozloučila půvabným gestem. Tímto gestem byl vypravěč inspirován k vytvoření postavy Agnes, jejíž smutný příběh dominuje v lichých dílech románu
  • 2. Pol. 20. Stol. (50.léta), odmítá tradiční román(vychází z něj, navazuje na modernu), kouká se na román složitěji, mnoho-pohledovost, mnoho-žánrovost, aluze-odkazy na historii, nereálnost postav, neexistence jednotné pravdy postavy tvořené asociemi, eseje, úvahy, Eco, Nabukov

V knize je vyprávěno několik příběhových rovin. Vše začíná tím, že autor – spisovatel zahlédne na plovárně jednu ženu, která udělá okouzlující gesto. Pojmenuje ji Agnes a začne přemítat, jaký má asi život, jak se chová, co dělá a jaká je. Agnes hodně přemýšlí o Bohu, o svém místu ve světě, o vztahu k muži Paulovi a dceři Brigitě, dochází přitom k názoru, že by klidně ráda žila i bez nich. A také bez mladší sestry Laury, která ji po celý život napodobovala a stěžovala si na životní nespravedlnost. Laura se doslova vyžívá v utrpení a smutku, zhroutilo se jí manželství i plánovaná kariéra. Nakonec se však dá dohromady s mladým Paulovým přítelem Bernardem a vše vypadá nadějně, ona však vztah svým chováním a sérií nešťastných okolností onoho dne ztratí. Žena vyhrožuje sestře a švagrovi sebevraždou a neustále se staví mezi ně, ničí jim tak i zbytky manželského štěstí. Po Agnesině tragické smrti, při které se vyhýbala sebevražedkyni ve vozovce a sama sjela ze silnice, se Laura nastěhuje k Paulovi. Brigita ji nemůže vystát, ale nakonec je to ona, kdo se odstěhuje.

Další rovinou je vyprávění o slavném hudebníku Goethem a jeho bezmezné obdivovatelce, ale zároveň velmi lstivé dívce Bettině. Setkáváme se se starším a konzervativnějším společenským zaměřením v podobě skladatele a s moderní a ničím nesvázanou představitelkou mladé generace. Goethe i Bettina touží po nesmrtelnosti, dívka si ji už jako zralá žena snaží po hudebníkově smrti vydobýt tím, že falšuje dopisy, jež si s ním posílala, a vydala je dokonce jako knihu. Ve čtvrtém díle románu autor rozebírá spor zralosti klasiky a nezralosti a sentimentu romantismu.

Spisovatel píšící příběh má občasné schůzky s profesorem Avenariem, ten mu při jedné z nich vypráví o své noční zálibě, pobíhá s nožem po městě a propichuje autům pneumatiky. Při jedné takové výpravě propíchne pneumatiky Paulova vozu a on se nedostane včas do nemocnice k umírající Agnes. K té Agnes, která se právě rozhodla opustit život v Paříži a žít sama v Bernu za peníze, které jí otec kdysi odkázal. V poslední kapitole se fiktivní a reálné postavy prolínají a setkávají v kavárně na plovárně, kde Kundera s Avenariem oslavují dopsání nového románu. Přijde tam i Laura, ale ta se rychle odpojí a radši si jde zaplavat. Muži se dozvídají, že si ji Paul vzal a má s ní malou dcerku, Brigita se vrátila domů rovněž s dítětem, takže se Paul stal také dědečkem.

  • nahrazuje ideologie, reklama, vše to co nás podprahově ovlivňuje
  • Agnes – žena středního věku, silná introvertka milující svého otce, samotářka, necítí se dobře ve svém těle a ani o něm nemáme dostatek informací
  • Laura – Agnesina sestra, snaží se Agnes napodobit přitom je naprostý opak Agnes, excentrická, snaží se být středem pozornosti, chce aby po ní zůstala stopa stejně jako Betinna
  • Brigita – Agnesina dcera, dívka “nové generace”
  • Paul – Agnesin manžel
  • Avenario – profesor bojující s Diabolem zdánlivě nesmyslnými činy
  • Rubens – malíř zříkající se malířství kvůli ženám, velký proutník
  • Bettina – Goetheho přítelkyně, která se chtěla dotknout jeho nesmrtelnosti

Kompozice, narativní způsob:

  • 7 dílů členěných do krátkých kapitol Tvář, Nesmrtelnost, Boj, Homo sentimentalis, Oslava, Ciferník
  • Autor zde používá jak spisovný jazyk, tak jazyk hovorový. Často střídá tempo běhu děje. Styl je dle mě nezařaditelný, protože se zde střídá všechno se vším.

Okolnosti vzniku díla:

  • Kundera chtěl tímto dílem podnítit své čtenáře, aby nezabředli jen do bahna přítomnosti a aby začali přemýšlet i o jiných než všedních věcech, proto zde můžeme najít spoustu zdánlivě nesouvisejících esejí a jiných filosofických myšlenek, které centrální “banální” příběh posunují kamsi dál a snad i dávají jisté poselství, aby se lidé nenechali “normalizovat”.

Milan Kundera je prozaik, básník, esejista, překladatel a dramatik. Je světově nejúspěšnějším a nejpřekládanějším autorem českého původu. Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Zde studoval na gymnáziu a roku 1948 maturoval. Ve stejném roce začal studovat literární vědu a estetiku na Karlově univerzitě, studia však nedokončil a přešel na FAMU, kde nakonec vystudoval scenáristiku. Pracuje pro Literární listy. V roce 1948 vstupuje do komunistické strany. Roku 1950 je z komunistické strany vyhozen pro své příliš individuální tendence, tento “tah” mu však umožnil pohled na život novýma očima. Rozpad ideálů otřásl jeho vírou a došel k názoru, že nic není hodno víry. Odmítl citový svět jako nespolehlivý, důvěřuje jen nadhledu, ironii, odstupu a skepsi. Vyhlásil tak válku národním mýtům a české tradici, která žádala, aby spisovatel sloužil národní věci. Po skončení studií vyučoval světovou literaturu a dotáhl to až na docenta, na kterého byl povýšen roku 1964. Spisovatel se postupně stával významným aktérem ve snahách o liberalizaci kulturních poměrů tehdejší Československé socialistické republiky. V roce 1967 veřejně vystoupil na IV. Sjezdu československých spisovatelů a postavil se proti pokusu o zákaz filmů Věry Chytilové. V 60. letech si také buduje svoji libertinskou image – svůdce žen, který se s žádnou nevyspí víckrát než jednou. Toto se objevilo především v jeho díle Směšné lásky, kde se ženy objevují jako slabé a blahosklonně nahlížené bytosti.
Kundera byl ale stále plný idealistických představ, což vyplývá z polemiky vedené v literárních časopisech mezi ním a Václavem Havlem o tom, jak vývoj v zemi nakonec dopadne. V roce 1975 Milan Kundera emigroval do Francie, od konce osmdesátých let píše francouzsky. Přednášel na univerzitách v bretaňském Rennes a v Paříži. V roce 1979 byl zbaven českého občanství a jeho dílo bylo v Československu až do Sametové revoluce zakázáno. O dva roky později mu bylo přiděleno občanství francouzské. Ve vrcholné exilové tvorbě zachytil problémy vnitřní a vnější svobody člověka a odpovědnosti.

  • V Kunderových dílech se postupně mění stylizace vypravěče, téma, žertovné epizody založené na anekdoticky lehkém nedorozumění, přerůstají v ucelený koncept světa fungujícího na principech hry a masky.


Další podobné materiály na webu:

Milan Kundera

V roce 1975 Milan Kundera emigroval do Francie, od konce osmdesátých let píše francouzsky. Kunderovým románům se dostalo mnoha ocenění, dílem i kritiky. Je uváděn mezi světovými postmodernisty.

Milan Kundera, born in Brno, Czechoslovakia, was a student when the Czech Communist regime was established in 1948, and later worked as a labourer, jazz musician and professor at the Institute for Advanced Cinematographic Studies in Prague. After the Russian invasion in August 1968, his books were proscribed. In 1975, he and his wife settled in France, and in 1981, he became a French citizen. He is the author of the novels The Joke, Life is Elsewhere, Farewell Waltz, The Book of Laughter and Forgetting, The Unbearable Lightness of Being, and Immortality, and of the short-story collection Laughable Loves – all originally in Czech. His most recent novels, Slowness, Identity and Ignorance, as well as his non-fiction works The Art of the Novel and Testaments Betrayed, were originally written in French. Photo by Elisa Cabot (Flickr) [CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], via Wikimedia Commons.">

Prozaik, básník, překladatel, esejista a dramatik. Je světově nejúspěšnějším a nejpřekládanějším autorem českého původu.

V roce 1975 Milan Kundera emigroval do Francie, od konce osmdesátých let píše francouzsky. Kunderovým románům se dostalo mnoha ocenění, dílem i kritiky. Je uváděn mezi světovými postmodernisty.

EP53 milan kundera – nesmrtelnost

Popis:
Čau! Dnes se podíváme na poslední Kunderův česky psaný román Nesmrtelnost. Nejprve probereme děj, poté význam názvu …

Leave a Reply