Kniha Plavba Jitřního poutníka (C. S. Lewis) stáhnout knihu pdf, epub, mobi
- Název knihy: Kniha Plavba Jitřního poutníka (C. S. Lewis)
- Elérhető fájlok: Kniha Plavba Jitřního poutníka (C. S. Lewis).pdf, Kniha Plavba Jitřního poutníka (C. S. Lewis).epub, Kniha Plavba Jitřního poutníka (C. S. Lewis).mobi
- Jazyk knihy: Český jazyk
- Podmínky pro stažení této knihy: zdarma
- Kniha Plavba Jitřního poutníka (C. S. Lewis).pdf
- Kniha Plavba Jitřního poutníka (C. S. Lewis).epub
- Kniha Plavba Jitřního poutníka (C. S. Lewis).mobi
Plavba Jitřního poutníka
kniha od: C. S. Lewis (p)
Podle mně nejzajímavější a nejakčnější díl celé Narnie.
Je to vec vkusu, ale mne príbehy, poskladané z mnoha menších príbehov, pričom ich neprepája výraznejšia nosná linka, veľmi nesedia. Sú výnimky, no táto kniha medzi ne nepatrí.
Plavba jitřniho poutníka je znova príjemné čítanie plné fantázie, morálnych ponaučení. a Ježiša v podobe Aslana, ktorý sa zjavuje všade, kde ho práve treba. V predchádzajúcich príbehoch deus ex aspekt fungoval vierohodnejšie. Tu sa už vyžaduje predpoklad, že veríte, teda aspoň v prípade dospelých. Lebo inak je to príbeh typu “hor sa do jamy levovej, Aslan nás zachráni”.
Treba spomenúť znova veľmi vydarený vstup do Narnie.
Tento diel sa mi z prvých piatich páčil asi úplne najviac. Ide jednoznačne o najdobrodružnejšiu knižku s množstvom zaujímavých miest, príhod, postáv a ešte rôznych iných záležitostí.
Príbeh je doslova magický. Chémia postáv a to ako navzájom komunikujú, riešia problémy a objavujú nové miesta sa v podaní autorových slov veľmi páči. Či už ide o Eustacea, Kaspiána alebo úžasného Ričipípa. Áno, úžasného. Tento udatný myšiak je kvôli svojim činom a dobrým vlastnostiam jedna z mojich najobľúbenejších postáv príbehu.
Cestovanie a spoznávanie neznámych krajov bolo rovnako zaujímavé a zároveň moja fantázia pracovala na plné obrátky. Všetko som si dokázal predstaviť a neraz mi zastihla túžba byť s hlavnými postava na ich ceste na koniec sveta.
Avšak najčarovnejším bola pre mňa koniec. Aslan reprezentujúci Ježiša Krista a C. S. Lewisova náklonnosť ku kresťanstvu sa objavila aj v tejto knihe. Dokonca s ešte väčšou “dávkou” symboliky a posolstva, ktoré Aslan deťom odovzdáva. No proste koniec ma zahrial pri srdiečku.
Dobrodružstvá lode Ranný Pútnik sú dobrodružstvá v pravom slova zmysle. Milovníci svetovej literatúry si tu prídu na svoje, rovnako aj ako fanúškovia fantasy románov.
Klobúk dole, pán Lewis.
Na všetkých dieloch letopisoch Narnie sa mi veľmi páči originalita vstupov do tejto magickej zeme (Čarodějův synovec – prostredníctvom prsteňov a jazierok v lese medzi svetmi, Lev, čarodějnice a skříň – cez skriňu, Princ Kaspian – prostredníctvom nádražia/jaskyne, Plavba Jitřního poutníka – cez obraz na stene). Fantázia autora je široká, čo sa prejavuje aj samotnými príbehmi, samozrejme. Plavba Jitřního poutníka je nabitá dobrodružstvami, v podstate čo kapitola, to nový minipríbeh. Nielen s Kaspianom, Edmundom, Lucinkou a ďalšími na palube, ale aj s neopakovateľným Eustacom :). Krásna je i analógia v závere príbehu – čím je človek ďalej, tým menej toho potrebuje k životu (či už jedla alebo slov, o haraburdách ani nehovoriac). A Aslan! Kiežby sa ľudia (opäť) naučili počuť ho a riadiť sa jeho dobrými radami!
Můj nejoblíbenější díl, co se filmového zpracování týká. S knihou je to trochu jiné, ale nemůžu říct, že by mě kniha nebavila. Od filmu se liší snad ještě víc, než díl s princem Kaspianem. Nicméně i tak mě čtení bavilo, protože se mi zase vysvětlilo to, co jsem ve filmu úplně nepochopila.
Roztomilá, oddechová knížka, která místy dokáže napnout nervy či rozesmát. Pokud nepatříte mezi dětské čtenáře, možná vám začne vadit Aslan coby deux ex machina, na druhou stranu však musím říci, že oproti jiným dílům jsem v tomto našla víc otázek k zamylšení a dojemných momentů.
K tomuto dílu jsem byla ze začátku trochu skeptická. Filmové zpracování se mi vůbec nelíbilo, takže jsem předpokládala, že tomu tak bude i s knihou. Ta mě ale velice mile překvapila, příběh byl poutavý a bavil mě. Opět milé a příjemné oddechové čtení jako předchozí díly.
Tento díl byl jeden z nejlepších zatím v sérii Narnie byl více dobrodružný a občas by člověk i brečel. Opravdu doporučuji si celou sérii přečíst díli na sobě tak trochu zvláštně navazují 🙂
Kniha Plavba Jitřního poutníka (C. S. Lewis)
Přihlášení
|
Právě přichází do kin třetí část slavného románu pro děti od C.S.Lewise – Plavba Jitřního Poutníka. Jedná se o volné pokračování předchozích dvou již zfilmovaných dílů. Druhým byl Princ kaspian a prvním Lev, čarodějnice a skříň. Toto nové zpracování bude v 3D a premiéra u nás je 9. prosince 😉 Právě dnes 9. 12. 2010 je premiéra třetího dílu Letopisů Narnie – Plavba Jitřního poutníka v českých kinech. Nechme se tedy překvapit jak se filmaři drželi knižní předlohy C.S.Lewise – spekulace o tom, že film je hodně jiný jsou asi všem známé – a proto doufejme, že třetí díl bude opravdu dobrý. Nesmíme u toho však zapomenout na to, že toto fantasy dílo převedené do filmu je cíleno převážně na děti. Takto nějak zní titulek na idnes.cz. Britská královna Alžběta II doprovázená svým manželem opravdu přišla na světovou premiéru třetího dílu Letopisů Narnie – Plavba Jitřního poutníka a neváhala si nasadit i 3D brýle. Premiéra se konala v sále na londýnském náměstí Leicester Square ve West Endu. Přišli tam i hlavní hrdinové tohoto dílu. Při natáčení prvního i druhého dílu se mohli čeští fanoušci těšit z toho, že natáčení částečně probíhalo na Barandově a exteriéry ve skalním městě Česko-Saského Švýcarska. Žel jinak tomu je u třetího dílu Plavba Jitřního poutníka, který je 3D a jeho natáčení bylo přesunuto na Nový Zéland. Důvod je prostý – finance. Píše se rok 2010 a třetí díl Letopisů Narnie právě přichází do kin. Bude v 3D provedení a zde se můžete podívat na ukázky z filmu. Ostatně na YouTube je těch ukázek již hodně, ale ne všechny se dají vložit do stránek, ty co šly už nejdou – takže tedy jen něco málo (stačí kliknout na nadpis) a ostatní buď později nebo na YouTube. Kniha: NARNIE – Plavba Jitřního poutníka — 5. díl – C. S. Lewis
Kniha: NARNIE – Plavba Jitřního poutníka
|
Kdy zboží dostanu |
0 hodnocení |
| |
0 recenzí |
| |
počet hodnocení |
 |
celkové hodnocení |
| 0 hodnocení + 0 recenzí | |
| Nakladatelství: | » FRAGMENT |
| Médium / forma: | Tištěná kniha |
| Rok vydání: | 2015 |
| Počet stran: | 264 |
| Rozměr: | 135 x 203 mm |
| Úprava: | ilustrace |
| Vydání: | 3. vydání |
| Spolupracovali: | ilustrovala Pauline Baynesová z anglického originálu The voyage of the Dawn Treader přeložila Veronika Volhejnová |
| Skupina třídění: | Anglická próza Literatura pro děti a mládež (beletrie) |
| Vazba: | brožovaná lepená |
| Novinka týdne: | 2015-38 |
| Datum vydání: | 9. 9. 2015 |
| ISBN: | 9788025323281 |
| EAN: | 9788025323281 |
Fantasy příběh, ve kterém se Lucie a Edmund dostanou prostřednictvím obrazu opět do Narnie a s nimi i nafoukaný bratranec Eustace. Pro starší děti. V dalším díle letopisů Narnie je Lucinka a Edmund na prázdninách u své tety a protivného bratrance Eustaceho. V Lucinčině pokoji visí krásný obraz pohádkové lodě na rozbouřených vlnách. Arogantnímu Eustacemu je jakákoli fantasie naprosto cizí a tak se Lucii a Edmundovi vysmívá, že se jim obraz líbí. Během hádky však vlny na obraze ožijí a ten je vtáhne dovnitř. Na Jitřním poutníkovi, jak se loď jmenuje, se děti setkávají se svým přítelem princem Kaspianem a vydávají se s ním na východ.
5.díl bestselleru, který nadchl miliony čtenářů po celém světě! DOBRODRUŽNÁ PLAVBA NA SAMOTNÝ KONEC SVĚTA NARNIE… kde se probouzejí draci… kde hvězdy kráčejí po zemi… kde se může stát cokoli. Král a několik nečekaných společníků se vydávají na plavbu, která je dovede za hranice všech známých končin. Jak plují stále dál a dál neprobádanými vodami, zjišťují, že jejich výprava přinese více, než očekávali, a že konec světa teprve začíná. Je spousta dveří, ale pouze jedny vedou do jiného světa. Projděte s námi do země zázraků a kouzel – do Narnie! Vydejte se společně s Edmundem, Lucinkou a Eustacem na loď prince Kaspiana a hledejte sedm přátel, kteří se dávno ztratili s princovým otcem při nebezpečné plavbě k Východním ostrovům. Nenechte si ujít Letopisy Narnie, fantasy bestseller, který nadchl miliony čtenářů po celém světě. „Lewise jsem s nadšením četl už před mnoha lety. Dnes mi stačí jen letmý pohled do jeho knih, abych si připomněl, jak jsem ho v mládí obdivoval.“ – John Updike
Plavba Jitřního poutníka.
LETOPISY NARNIE 3 – PLAVBA JITŘNÍHO POUTNÍKA
2006, 1. DOTISK 1. VYDÁNÍ, 264 STRAN, PEVNÁ LAMINOVANÁ VAZBA, NOVÁ KNIHA LEV, ČARODĚJNICE A SKŘÍŇ – PRINC KASPIAN – PLAVBA JITŘNÍHO POUTNÍKA – STŘÍBRNÁ ŽIDLE – KŮŇ A JEHO CHLAPEC – ČARODĚJŮV SYNOVEC – POSLEDNÍ BITVA ILUSTRACE PAULINE BAYNESOVÁ Narnie… kde se probouzejí draci… kde hvězdy kráčejí po zemi… kde se může stát cokoli… Král a několik nečekaných společníků se vydávají na plavbu, která je dovede za hranice všech známých končin. Jak plují stále dál a dál neprobádanými vodami, .
Knihy Arcanum (Třebíč)
Přítomní
O projektu
Můj antikvariát je nezávislý specializovaný vyhledávač, který se snaží prohledávat české antikvariáty s nabídkou na Internetu.
Knihy se zde neprodávají, odkazuje se na antikvariáty.
E-kniha: NARNIE – Plavba Jitřního poutníka – C. S. Lewis
Elektronická kniha: NARNIE – Plavba Jitřního poutníka
Autor: C. S. Lewis
Titul je dostupný ve formě:
| |
0 hodnocení |
| |
0 recenzí |
| |
počet hodnocení |
| |
celkové hodnocení |
| 0 hodnocení + 0 recenzí | |
| Nakladatelství: | » FRAGMENT |
| Dostupné formáty ke stažení: |
EPUB, MOBI, PDF |
| Upozornění: | většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování |
| Médium: | e-book |
| Rok vydání: | 2016 |
| Počet stran: | 264 |
| Rozměr: | 21 cm |
| Úprava: | ilustrace |
| Vydání: | 3. vydání |
| Spolupracovali: | ilustrovala Pauline Baynesová z anglického originálu The voyage of the Dawn Treader přeložila Veronika Volhejnová |
| Skupina třídění: | Anglická próza Literatura pro děti a mládež (beletrie) |
| Jazyk: | česky |
| ADOBE DRM: | bez |
| ISBN: | 978-80-253-2328-1 |
| Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Fantasy příběh, ve kterém se Lucie a Edmund dostanou prostřednictvím obrazu opět do Narnie a s nimi i nafoukaný bratranec Eustace. Pro starší děti. V dalším díle letopisů Narnie je Lucinka a Edmund na prázdninách u své tety a protivného bratrance Eustaceho. V Lucinčině pokoji visí krásný obraz pohádkové lodě na rozbouřených vlnách. Arogantnímu Eustacemu je jakákoli fantasie naprosto cizí a tak se Lucii a Edmundovi vysmívá, že se jim obraz líbí. Během hádky však vlny na obraze ožijí a ten je vtáhne dovnitř. Na Jitřním poutníkovi, jak se loď jmenuje, se děti setkávají se svým přítelem princem Kaspianem a vydávají se s ním na východ.
5.díl bestselleru, který nadchl miliony čtenářů po celém světě!
DOBRODRUŽNÁ PLAVBA NA SAMOTNÝ KONEC SVĚTA
NARNIE… kde se probouzejí draci… kde hvězdy kráčejí po zemi… kde se může stát cokoli.
Král a několik nečekaných společníků se vydávají na plavbu, která je dovede za hranice všech známých končin. Jak plují stále dál a dál neprobádanými vodami, zjišťují, že jejich výprava přinese více, než očekávali, a že konec světa teprve začíná.
Je spousta dveří, ale pouze jedny vedou do jiného světa. Projděte s námi do země zázraků a kouzel – do Narnie! Vydejte se společně s Edmundem, Lucinkou a Eustacem na loď prince Kaspiana a hledejte sedm přátel, kteří se dávno ztratili s princovým otcem při nebezpečné plavbě k Východním ostrovům. Nenechte si ujít Letopisy Narnie, fantasy bestseller, který nadchl miliony čtenářů po celém světě.
„Lewise jsem s nadšením četl už před mnoha lety. Dnes mi stačí jen letmý pohled do jeho knih, abych si připomněl, jak jsem ho v mládí obdivoval.“
– John Updike
Elektronické knihy > Próza – beletrie > Další formy prózy > Příběhy
Elektronické knihy > Pro děti a mládež > Publikace pro děti
Elektronické knihy > Próza – beletrie > Fantasy
Próza – beletrie > Další formy prózy > Příběhy > Fantasy příběhy
Próza – beletrie > Fantasy
Próza – beletrie > Další formy prózy > Příběhy > Příběhy dle národů > Anglické příběhy
Katalog vybraných autorů > L > Lewis – C.S. Lewis
Katalog nakladatelství > F > FRAGMENT
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
Narnie – Plavba Jitřního poutníka – e-kniha
Copyright © Fragment, 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.
Plavba Jitřního Poutníka
Edmund a Lucie museli trávit letní prázdniny se svým pří
šerným bratrancem Eustacem a byli z toho zoufale ne
šastní. Jednou sklesle hleděli na obraz korábu s drakem
na přídi, když tu náhle zavál vítr a lo se zlehka rozkoléba
la. Vzápětí rám zmizel a všechny tři děti byly strženy do
vln. Z lodi jim kdosi hodil lano a ony se po něm s námahou
vyšplhaly do bezpečí na palubu.
Když se Lucinka usadila ve své kajutě, věděla s jistotou,
že je čeká báječná doba. A měla pravdu: lo patřila princi
Kaspianovi, který se vypravil hledat sedm přátel svého
otce, ztracených před dávnými lety na nebezpečné plavbě
k Východním ostrovům.
Začíná páté úžasné dobrodružství Letopisů Narnie.
v edici letoPisy narnie vychází také:
lev, ČaroděJnice a skříň
Kůň a Jeho chlaPec
Ilustrovala Pauline Baynesová
Plavba Jitřního poutníka
The Voyage of the Dawn Treader
Copyright © C.S. Lewis Pte Ltd., 1952
Inside illustrations by Pauline Baynes; copyright © C.S. Lewis Pte Ltd, 1952
Cover art by Cliff Nielsen; copyright © C.S. Lewis Pte Ltd., 2002
The Chronicles of Narnia
and all book titles, characters and locales original
to The Chronicles of Narnia are trademarks of C.S. Lewis Pte Ltd.
Use without permission is strictly prohibited.
Published by Fragment under license from the C.S. Lewis Company Ltd.
Z anglického originálu The Voyage of the Dawn Treader
přeložila Veronika Volhejnová.
Redakční úprava Vladana Hallová
Odpovědná redaktorka Helena Klečková
Technická redaktorka Alena Suchánková
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2015 ve společnosti Albatros Media a. s.
se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4, číslo publikace 23 130
Sazbu zhotovilo Grafické a DTP studio Fragment
Translation © Veronika Volhejnová, 2006
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.
ISBN tištěné knihy 978-80-253-2328-1 (3. vydání, 2015)
ISBN e-knihy 978-80-253-2685-5 (1. zveřejnění, 2016)
Věnováno Geoffreymu Barfieldovi
1. Obraz v ložnici 11
2. Na palubě Jitřního poutníka 28
3. Osamělé ostrovy 46
4. Co tam Kaspian dělal 61
5. Bouře a co z ní vzešlo 77
6. Eustacovo dobrodružství 94
7. Jak dobrodružství skončilo 111
8. Dva úniky o vlásek 126
9. Ostrov hlasů 143 10. Čarodějná kniha 158 11. Jak byli Ňomopodi spokojení 174 12. Temný ostrov 189 13. Tři spáči 203 14. Začátek konce světa 218 15. Divy Posledního moře 232 16. Sám Konec světa 247
v těchto místech
Obraz v ložnici
yl jednou jeden chlapec, a ten se jmenoval Eu
stace Clarence Scrubb, a skoro si to zasloužil. Rodiče mu říkali Eustace Clarence a učitelé mu ří kali Scrubbe. Nemůžu vám povědět, jak mu říkali kamarádi, protože žádné neměl. Tatínka a mamin ku neoslovoval ,tati‘ a ,mami‘, ale Harolde a Alber to. Byli to velice moderní a pokrokoví lidé: vegeta riáni, nekuřáci a abstinenti, a nosili speciální spodní prádlo. V domě měli ve lice málo nábytku a velice málo pokrývek na poste lích a okna byla vždycky otevřená.
měl rád zvířata – zvláš brouky – když byli mrtví a napíchaní na kartič kách.
Plavba Jitřního Poutníka
Měl rád knihy, pokud to ovšem byly knihy pouč né a byly v nich obrázky výtahů na obilí a ob tloustlých cizích dětí učících se ve vzorových ško lách.
Eustace Clarence nesnášel svoje bratrance a se střenice, čtyři děti Pevensieovy – Petra, Zuzanu, Edmunda a Lucii. Ale byl docela rád, když se do zvěděl, že Edmund a Lucie u nich budou nějaký čas bydlet. V hloubi duše ho totiž strašně těšilo, když mohl někoho komandovat a zastrašovat, a ačkoli sám byl tak malý, že by nepřepral ani Lu cii, natož Edmunda, věděl, že existují desítky způ sobů, jak znepříjemnit druhým život, když vy jste doma a ti druzí jen na návštěvě.
Edmundovi a Lucii se vůbec nechtělo bydlet u strýčka Harolda a tety Alberty. Ale skutečně to jinak nešlo. Otec jel to léto na šestnáct týdnů přednášet do Ameriky a maminka měla jet s ním, protože už deset let neměla pořádnou dovolenou. Petr se dřel ke zkoušce a chystal se strávit prázd niny u starého profesora Kirka, který mu měl s přípravou pomoci. Právě v domě profesora Kirka tehdy za války všechny čtyři děti zažily ta první úžasná dobrodružství. Kdyby v tom domě ještě by dlel, pozval by je samozřejmě všechny. Jenže od té doby se nějak stalo, že zchudl, a bydlel te v ma
obraz v ložnici
lém domku, kde byl jen jeden pokoj pro hosty. Vzít do Ameriky všechny tři by bylo moc drahé, a tak tam jela jen Zuzana.
Dospělí ji považovali za rodinnou krásku a na učení moc nebyla (i když jinak byla na svůj věk až moc rozumná), a tak maminka řekla, že „bude z cesty do Ameriky mít mnohem víc než ti malí“. Edmund a Lucie se snažili nezazlívat Zuzaně, jaké má štěstí, ale děsilo je, že budou muset strávit prázdniny u tety. „Pro mě je to ještě mnohem hor ší,“ prohlásil Edmund. „Ty aspoň budeš mít pokoj sama pro sebe, ale já budu muset spát ve stejné ložnici jako ten prvotřídní syčák Eustace.“
Tento příběh začíná jednoho odpoledne, když se Lucii a Edmundovi povedlo potajmu si urvat pár minut jen pro sebe. Samozřejmě přitom mluvili o Narnii – to bylo jméno jejich vlastní soukromé a tajné země. Myslím, že většina z nás má nějakou tu tajnou zem, ale většina z nás si ji jen předsta vuje. Edmund a Lucie měli v tomhle ohledu větší štěstí než ostatní. Jejich tajná země byla skuteč ná. Navštívili ji už dvakrát – ne ve hře nebo ve snu, ale doopravdy. Samozřejmě se tam přenesli pomocí kouzla, protože jinak se do Narnie vejít nedá. A v samotné Narnii se jim dostalo příslibu, nebo něčeho velmi blízkého příslibu, že se jednoho
Plavba Jitřního Poutníka
dne vrátí. Umíte si jistě představit, že si o tom hodně povídali, jakmile měli možnost.
Seděli na kraji postele v Luciině pokoji a dívali se na obraz na protější stěně. Byl to jediný obrá zek v domě, který se jim líbil. Tetě Albertě se ne líbil vůbec (proto ho odklidila do tohohle malého pokojíku v patře), ale vyhodit ho nemohla, protože to byl svatební dar od někoho, koho nechtěla ura zit.
Na obrázku byla lo – lo plující přímo k vám. Pří měla zlacenou, ve tvaru dračí hlavy s doširo ka otevřenou tlamou. Měla jen jeden stěžeň a jednu velikou čtvercovou plachtu v sytě nachové barvě. Boky lodi – nebo to málo, co bylo vidět za koncem zlacených dračích křídel – byly zelené. Zrovna se vyhoupla na vrcholek úžasné modré vlny a bližší svah té vlny mířil k divákovi, takže na něm bylo vidět všechny šmouhy a bublinky. Bylo jasné, že lo pluje rychle se svižným větrem v zádech a tro chu se nahýbá k levoboku. (Mimochodem, jestli máte vůbec tuhle knížku dočíst, tak si zapamatuj te, že levá strana lodi, když se díváte dopředu, je levobok, kdežto pravá je pravobok.) Z té strany na ni také dopadalo sluneční světlo a voda tam byla plná zelených a fialových odstínů. Na druhé straně byla tmavěji modrá, jak ji halil stín lodi.
obraz v ložnici
„Tak nevím,“ řekl Edmund, „jestli to není ještě horší, dívat se na narnijskou lo, když se člověk nemůže do Narnie dostat.“
„I dívat se je lepší než nic,“ odpověděla Lucin ka. „A tohle je hodně narnijská lo.“
„Pořád ještě hrajete tu svou starou hru?“ zeptal se Eustace Clarence, který poslouchal za dveřmi a te vešel a poškleboval se. Loni, když byl na ná vštěvě u Pevensieových, zaslechl náhodou, jak spo lu všichni mluvili o Narnii, a rád se jim kvůli tomu vysmíval. Samozřejmě si myslel, že si to všechno vymýšlejí, a protože sám byl tak hloupý, že si nic vymyslet nedokázal, považoval to za nevhodné.
„Tady o tebe nikdo nestojí,“ odsekl Edmund.
„Snažím se vymyslet epigram,“ řekl Eustace. „Třeba nějak takhle:
Komu v hlavě straší Narnie,
ten se z toho brzo pomine. “
„Když nic jiného, tak Narnie a pomine se nerý mují,“ odsekla Lucinka.
„Je to asonance,“ odpověděl Eustace.
„Neptej se ho, co to ta asoblabla je,“ varoval Ed mund. „On jenom čeká, až se ho zeptáme. Neříkej nic a třeba půjde pryč.“
Plavba Jitřního Poutníka
Většina chlapců, kdyby je někdo přivítal takhle, by se bu vytratila, nebo vybuchla. Eustace neu dělal ani jedno, ani druhé. Jen tak stál, hloupě se usmíval a za chvíli zase začal mluvit. „Líbí se vám ten obraz?“ zeptal se.
„Pro všechno na světě, mlč, nebo zas začne vy kládat o umění a těchhle věcech,“ spěšně vyhrkl Edmund, jenže Lucinka, která byla velice upřím ná, už odpověděla: „Ano. Mně se líbí moc.“
„Je to mizerný obraz,“ řekl Eustace.
„Když půjdeš pryč, nebudeš se na něj muset koukat,“ odsekl Edmund.
„Proč se ti líbí?“ ptal se Eustace Lucinky.
„No, třeba proto,“ odpověděla, „že ta lo vypa dá, jako by vážně plula. A voda vypadá, jako by byla skutečně mokrá. A vlny vypadají, jako kdyby opravdu stoupaly a klesaly.“
Samozřejmě že na tohle všechno znal Eustace stovku odpovědí, ale neřekl nic. V té chvíli se totiž podíval na vlny a viděl, že skutečně vypadají, jako by stoupaly a klesaly. Na lodi byl jen jednou (a to neplul daleko, jen na ostrov Wight) a dostal straš nou mořskou nemoc. A když pohlédl na vlny na ob rázku, začal se mu žaludek zvedat znova. Dost ze zelenal a zkusil se podívat ještě jednou. A pak všechny tři děti zůstaly koukat s otevřenou pusou.
obraz v ložnici
Tomu, co viděly, se těžko věří, když to čtete na psané, ale skoro stejně těžko se tomu věřilo, i když to člověk viděl na vlastní oči. Věci na obraze se hýbaly. Ale nevypadalo to jako film; barvy byly příliš skutečné, čisté a takové, jako venku. Pří lodi klesla do vlny a od ní vzhůru vystříkl veliký chochol kapek. Nato se vlna vzdula za lodí a popr vé byla vidět i zá a paluba, ale hned zmizely, pro tože přišla další vlna a boky se znovu zvedly. Ná hle zapleskaly listy sešitu, který ležel na posteli vedle Edmunda, sešit se zvedl, prolétl vzduchem a pleskl na ze za ním, a Lucie cítila, že jí vlasy poletují kolem hlavy, jako to bývá za větrného dne. A také že větrný den byl, ale ten vítr vál z obrazu směrem k nim. A s větrem přišly i zvuky – šumění vln a pleskání vody o boky lodi, vrzání a neustáva jící svist vody a vzduchu. Ale hlavně ta vůně, ta divoká slaná vůně přesvědčila Lucinku, že se jí to nezdá.
„Nechte toho,“ poroučel Eustace hlasem meči vým strachy a vzteky. „To je určitě nějaký váš hlou pý vtip. Nechte toho. Řeknu Albertě – jej!“
Ostatní dva byli na dobrodružství zvyklí mno hem víc, ale přesně ve chvíli, kdy Eustace Claren ce vykřikl: „Jej!“ vyhrkli „Jej!“ i oni. Bylo to pro to, že veliká studená vlna vyšplouchla z obrazu
Plavba Jitřního Poutníka
ven a oni sotva lapali po dechu, jak je zalila, ne mluvě o tom, že byli mokří jako myši.
„Já tu mizernou věc roztřískám!“ zaječel Eusta ce, když tu se stalo několik věcí zároveň. Eustace se vrhl k obrazu. Edmund, který něco věděl o ma gii, po něm skočil a varoval ho, aby si dal pozor a nebláznil. Lucinka popadla Eustace z druhé stra ny a on ji strhl za sebou. Najednou jako by se bu všichni hrozně zmenšili, nebo se ten obraz zvětšil. Eustace vyskočil, protože se pokoušel strhnout ob raz ze zdi, a znenadání stál na rámu. Před sebou neměl sklo, ale skutečné moře, a vlny a vítr nará žely na rám jako na skálu. Ztratil hlavu a začal se věšet na druhé dva, kteří vyskočili za ním. Vteřin ku tam spolu zápasili a křičeli na sebe, a zrovna když si mysleli, že zase získali rovnováhu, přihna la se veliká modrá vlna, podtrhla jim nohy a smetla je do moře. Eustacův zoufalý výkřik se přetrhl v půli, protože se mu do úst dostala voda.
Lucinka děkovala nebesům, že v minulém polo letí tvrdě trénovala plavání. Je pravda, že by jí to šlo mnohem lépe, kdyby dělala pomalejší tempa, a taky voda byla ve skutečnosti mnohem chladněj ší, než jak vypadala na obrázku. Neztratila ale hlavu a skopla boty z nohou, jak by to měl udělat každý, kdo spadne do hluboké vody v šatech. Do
obraz v ložnici
konce nechala i pusu zavřenou a oči otevřené. Byli
pořád ještě docela blízko u lodi. Vysoko nad sebou
Plavba Jitřního Poutníka
viděla tyčit se její bok a spatřila lidi, kteří se na ni dívali z paluby. Potom, jak se dalo čekat, se na ni pověsil panikařící Eustace a oba šli pod vodu.
Když se zase vynořili, zahlédla bílou postavu, jak se vrhá z lodi do moře. Edmund byl te těsně vedle ní, šlapal vodu a držel ječícího Eustace za paže. Náhle ji někdo, jehož tvář jí byla jaksi pově domá, z druhé stany uchopil v podpaží. Lidé na lodi volali, vykláněli se přes zábradlí, házeli do vody lana. Edmund a ten cizí člověk jí vázali lana kolem těla. Pak se chvíli nic nedělo, tak dlouho, že jí začaly drkotat zuby a tvář jí zmodrala zimou. Ve skutečnosti to tak dlouho netrvalo – čekali jen na okamžik, kdy ji budou moci vytáhnout na palubu tak, aby si přitom nenatloukla o bok lodi. I přes všechno úsilí měla odřené koleno, když konečně, mokrá a roztřesená, stanula na palubě. Za ní vy táhli nahoru Edmunda a nešastného Eustace. Poslední ze všech se vrátil na palubu onen cizinec, zlatovlasý chlapec o pár let starší než Lucie.
„Ka – Ka – Kaspiane!“ zajíkla se Lucinka, jen co stačila popadnout dech. Ano, byl to Kaspian – Kaspian, mladičký král Narnie, kterému při své poslední návštěvě pomáhali na trůn. Edmund ho okamžitě poznal také. Všichni tři si stiskli ruce a nadšeně se poplácávali po zádech.
obraz v ložnici
„Ale kdo je váš přítel?“ zeptal se Kaspian skoro okamžitě a s přátelským úsměvem se obrátil k Eu stacovi. Jenže Eustace brečel mnohem víc, než má kluk jeho věku nárok brečet, když se mu nestalo nic horšího, než že se namočil, a jen neustále ječel: „Puste mě. Puste mě odtud. Mně se to nelíbí.“
„Kam tě máme pustit?“ divil se Kaspian. Eus tace se vrhl k zábradlí, jako by čekal, že uvidí nad mořem viset rám obrazu a za ním snad i Lucčin pokoj. Viděl ale jen modré vlny s bílými šmouhami pěny a světleji modrou oblohu, jak se táhnou bez přerušení až k obzoru. Snad mu ani nemůžeme mít za zlé, že se mu sevřelo srdce. Okamžitě se mu zvedl žaludek.
Plavba Jitřního Poutníka
„Hej! Rynelfe!“ přikázal Kaspian jednomu z ná mořníků. „Přines kořeněné víno pro jejich Veli čenstva. Měli byste se po té koupeli něčím zahřát.“ Mluvil o Edmundovi a Lucii jako o Veličenstvech, protože oni, a s nimi i Petr a Zuzana, bývali králi a královnami Narnie dávno před ním. V Narnii plyne čas jinak než u nás. Kdybyste v Narnii strá vili sto let, stejně byste se do našeho světa vrátili v přesně stejnou hodinu a stejný den, kdy jste jej opustili.
A kdybyste tady u nás strávili jen týden a pak se do Narnie vrátili, možná byste zjistili, že mezitím uběhlo tisíc narnijských let, anebo možná jen den, nebo vůbec žádný čas. To nikdy nevíte předem, dokud tam nejste. Proto když se děti Pevensieovy vrátily minule do Narnie na druhou návštěvu, bylo to (pro Narniany), jako by se do dnešní Britá nie vrátil král Artuš (a že jsou lidé, kteří tvrdí, že k tomu jednou dojde. Ostatně já si myslím, že čím dřív, tím líp.)
Rynelf se vrátil s karafou horkého kořeněného vína a čtyřmi stříbrnými poháry. Přesně tohle po třebovali, a když se Lucie a Edmund napili ze svých pohárů, cítili, jak se jim teplo rozlévá až do konečků prstů. Jen Eustace se šklebil a prskal a nápoj vyplivl, pak znovu zvracel a ptal se, jestli
obraz v ložnici
nemají Plumptreeho vitaminové nervové tonikum a a mu ho rozmíchají v destilované vodě, a vůbec, on že trvá na tom, aby ho v nejbližším přístavu vyložili na pevninu.
„To jsi nám ale přivedl veselého společníka, bratře,“ šeptl po straně Kaspian Edmundovi a za smál se, ale než stačil říct ještě něco, Eustace už zase začal vyvádět.
„Brr! Fuj! Co je propána tohle! Dejte to pryč, to je hrůza.“
Tentokrát opravdu měl určitý důvod k překva pení. Z kajuty na zádi skutečně vyšlo něco velmi zvláštního a pomalu se to k nim blížilo. Mohli byste to nazvat myší, a myšák to také skutečně byl. Jenže ten myšák kráčel po zadních nohou a byl asi šedesát centimetrů vysoký. Kolem hlavy, pod jedním a nad druhým uchem, měl tenkou zla tou obroučku a za ní zastrčené dlouhé nachové pero. (Srst měl myšák velmi tmavou, skoro čer nou, takže to všechno působilo odvážně a velmi dramaticky). Levou tlapu měl položenou na jílci meče dlouhého skoro jako jeho ocas. Kráčel dů stojně po kolébající se palubě, dokonale udržoval rovnováhu a jeho chování bylo velice vybrané. Lucie a Edmund ho poznali okamžitě – Rípčíp, nejstatečnější ze všech mluvících zvířat Narnie
Plavba Jitřního Poutníka
a náčelník myší. Ve druhé bitvě u Beruny si vy sloužil nehynoucí slávu. Lucie – ostatně jako vždycky – toužila vzít Rípčípa do náruče a po mazlit se s ním. Jenže dobře věděla, že tohle po těšení jí nikdy nebude dopřáno – velice by ho tím urazila. Místo toho poklekla na jedno koleno, aby si s ním promluvila.
Rípčíp vykročil levou nohou vpřed, druhou ele gantně šoupl dozadu, uklonil se, políbil jí ruku, narovnal se, nakroutil si vousky a řekl svým ost rým vysokým hlasem:
„Uctivě se klaním Vaší Výsosti. A také králi Ed mundovi.“ (Při tom se znova uklonil). „Přítom nost Vašich Veličenstev už byla to jediné, co toto úžasné dobrodružství postrádalo.“
obraz v ložnici
„Brr, dejte to pryč,“ kvičel Eustace, „nesnáším myši. A cvičená zvířata jsem nikdy nemohl vystát. Jsou hloupá a vulgární a – a sentimentální.“
„Rozumím tomu správně,“ obrátil se Rípčíp na Lucii poté, co Eustace probodl dlouhým pohle dem, „že tato výjimečně nezdvořilá osoba je pod ochranou Vašeho Veličenstva? Protože jestli ne –“ V té chvíli Lucinka i Edmund kýchli.
„Jsem já to ale hlupák, že vás tady nechám stát v těch mokrých šatech,“ zvolal Kaspian. „Pojte se dolů převléknout. Tobě, Lucie, samozřejmě pře nechám svou kajutu, ale bohužel nemáme na palu bě žádné ženské šaty. Budeš se muset spokojit s něčím z mých věcí. Bu tak velice laskav, Rípčí pe, a odve je tam.“
„V zájmu pohodlí dámy,“ odpověděl Rípčíp, „musí stranou dokonce i otázka cti – přinejmenším proza tím –“ a opět probodl Eustace pohledem. Ale Kas pian je všechny pobízel ke spěchu a za pár minut už Lucinka vcházela do hlavní kajuty na zádi. Oka mžitě se do ní zamilovala – byla tu tři čtvercová okna, odkud byl výhled na modrou, zvířenou vodu za zádí lodi, nízké polstrované lavice stály ze tří stran kolem stolu, od stropu se houpala stříbrná lampa (tak vzácně jemně tepaná, že Lucinka na první pohled poznala práci trpaslíků) a na zdi nade
Plavba Jitřního Poutníka
dveřmi visel zlatý reliéf lva Aslana. To všechno ob
sáhla jediným pohledem, protože Kaspian okamži
tě otevřel dveře na straně pravoboku a řekl: „Tohle
bude tvoje kajuta, Lucie. Jen si vezmu něco suché
ho pro sebe –“ už když to říkal, přehraboval se
v jedné ze zásuvek „– a pak tě tu nechám, aby ses
mohla převléknout. Když vyhodíš ty mokré věci za
dveře, zařídím, aby je odnesli do kuchyně usušit.“
Lucie si okamžitě připadala tak doma, jako by
v Kaspianově kajutě bydlela už několik týdnů.
Houpání lodi jí nevadilo, protože za starých časů,
když bývala královnou Narnie, hodně cestovala.
Kajuta byla maličká, ale veselá, obklady na stě
nách malované (samí ptáci, nachoví draci a zvířa
ta) a všude dokonale čisto. Kaspianovy šaty jí byly
obraz v ložnici
příliš velké, ale nějak si poradila. Jeho střevíce,
sandály a vysoké boty byly samozřejmě beznaděj
ně veliké, ale Lucince nevadilo chodit po palubě
lodi bosky. Když se dooblékla, pohlédla z okna na
vodu ženoucí se kolem a zhluboka se nadechla.
Byla si naprosto jistá, že je čekají úžasné časy.
Na palubě Jitřního poutníka
tady jsi, Lucie,“ řekl Kaspian. „Čekali jsme
jen na tebe. Tohle je můj kapitán, lord Dri
nian.“ Tmavovlasý muž poklekl na jedno koleno a políbil jí ruku. Dál tu byli už jen Rípčíp a Ed mund.
„Kde je Eustace?“ zeptala se Lucinka.
„V posteli,“ odpověděl Edmund, „a neřekl bych, že pro něj můžeme něco udělat. Když se na něj někdo snaží být milý, je mu z toho ještě víc zle.“
„A my,“ dodal Kaspian, „si mezitím musíme tro chu popovídat.“
„No to tedy ano,“ souhlasil Edmund. „Hlavně o čase. Podle našeho času uplynul rok od chvíle, kdy jsme se s tebou rozloučili, to bylo těsně před tvou korunovací. Jak dlouho je to v Narnii?“
„Přesně tři roky,“ odpověděl Kaspian.
„A všechno je v pořádku?“ ptal se Edmund.
„Myslíš, že bych opustil svoje království a vydal se na moře, kdyby nebylo?“ odpověděl král otáz kou. „Nemůže to být lepší. Mezi Telmařany, trpas
na Palubě Jitřního Poutníka
líky, mluvícími zvířaty, fauny a všemi těmi ostat
ními te nejsou vůbec žádné spory. A ty obry, co
nás neustále obtěžovali na severní hranici, jsme
loni v létě tak vypráskali, že nám te platí léno.
A nechal jsem tam za sebe vynikajícího regenta –
Dýnila, toho trpaslíka. Vzpomínáte si na něj?“
„Starý dobrý Dýnil,“ usmála se Lucinka, „samo
zřejmě, že si vzpomínám. Líp sis vybrat nemohl.“
„Je věrný jako jezevec, madam, a statečný jako –
jako myšák,“ potvrdil Drinian. Chtěl říct ,jako lev‘,
jenže si včas všiml, jak ho Rípčíp upřeně sleduje.
„A kam vlastně plujeme?“ ptal se Edmund.
„To je dlouhý příběh,“ odpověděl Kaspian. „Mož
ná si vzpomenete, že když jsem byl malý, poslal
uchvatitel trůnu, můj strýc Miráz, sedm přátel mého
otce zkoumat neznámá Východní moře za Osamělý
mi ostrovy. To proto, aby se jich zbavil a oni se ne mohli za mě postavit.“
„Ano,“ kývla Lucinka, „a nikdo z nich se nikdy
„Přesně tak. A s Aslanovým souhlasem jsem v den
své korunovace přísahal, že pokud nastolím v Narnii mír, sám se vydám na moře a budu se rok a den plavit k východu, abych našel otcovy přátele nebo se dozvě děl, jak zemřeli, a pomstil je, pokud to půjde. Takto se jmenovali: Lord Revilian, lord Bern, lord Argoz,
Plavba Jitřního Poutníka
lord Mavramorn, lord Oktesián, lord Restimar a – a ještě jeden, ale ten se strašně špatně pamatuje.“
„Lord Rhoop, Výsosti,“ napověděl mu Drinian.
„Rhoop, Rhoop, no jistě,“ kývl Kaspian. „To je hlavní můj záměr. Ale tady Rípčíp doufá v něco ješ tě odvážnějšího.“ Všichni se obrátili k myšákovi.
„Odvážného jako já sám,“ prohlásil hrdě Rípčíp. „Ačkoli možná tak malého jako moje postava. Proč bychom nemohli doplout až k samotnému východ nímu okraji světa? A zjistit, co tam najdeme? Mys lím, že tam leží Aslanova země. Veliký lev k nám přece vždycky přichází od východu, přes moře.“
„No ne, tak tomu tedy říkám myšlenka,“ vyde chl Edmund s posvátnou úctou.
„Ty myslíš,“ namítla Lucinka, „že Aslanova země bude takováhle – myslím, jestli to bude země, ke které se vůbec dá doplout?“
„To nevím, madam,“ připustil Rípčíp. „Ale je tu ještě něco. Když jsem byl ještě v kolébce, přišla dry áda, paní stromů, a pronesla nade mnou tato slova:
Kde se moře k nebi dme,
slaná voda zesládne,
Rípčípe, ty věř si, věř:
to, co hledáš, najdeš tam,
to je východ sám.
na Palubě Jitřního Poutníka
Nevím, co to znamená. Ale kouzlo těch veršů mě provázelo celý život.“
Po krátkém mlčení se Lucie zeptala: „A kde jsme te, Kaspiane?“
„To ti řekne lépe kapitán než já,“ odpověděl Kas pian, a Drinian tedy vytáhl mapu a rozložil ji na stole.
„Tohle je naše současná poloha,“ ukázal prstem. „Nebo aspoň byla dnes v poledne. Od Cair Parave lu jsme měli dobrý vítr a vypluli jsme mírně na se ver ke Galmě, kam jsme se dostali druhého dne. V tamním přístavu jsme strávili týden, protože vévoda z Galmy uspořádal pro jeho Veličenstvo ve liký turnaj a on v něm vyhodil ze sedla mnohé ry tíře –“
„A párkrát jsem si taky ošklivě natloukl sám, Driniane. Ještě pořád mám modřiny,“ přerušil ho Kaspian.
„A vyhodil ze sedla mnohé rytíře,“ opakoval s úsměvem Drinian. „Připadalo nám, že by byl vé voda rád, kdyby se královské Veličenstvo oženilo s jeho dcerou, ale nic z toho nebylo –“
„Šilhá a je pihovatá,“ vysvětlil Kaspian.
„Chudinka malá,“ politovala ji Lucinka.
„Vypluli jsme z Galmy,“ pokračoval Drinian, „ale skoro na dva dny nás postihlo bezvětří a mu
Plavba Jitřního Poutníka
seli jsme veslovat. Vítr se sice znovu zvedl, ale do Terebintie jsme se dostali až čtvrtý den po vyplutí z Galmy. Tamní král nám ovšem poslal varování, a nepřistáváme, protože v Terebintii řádí epide mie. Přesto jsme ale obepluli hlavní mys, přistáli u malého potůčku daleko od města a doplnili zá soby vody. Tři dny jsme tam museli vyčkat na ji hovýchodní vítr, abychom mohli vyplout k Sedmi ostrovům. Třetí den plavby nás dostihla pirátská lo, podle stavby z Terebintie, ale když viděla, že jsme dobře vyzbrojení, stáhla se po krátké pře střelce lučištníků z obou stran –“
„Měli jsme ji pronásledovat, přepadnout a všech ny je pověsit,“ vložil se do toho Rípčíp.
„Za dalších pět dní jsme spatřili Muil, který, jak víte, je nejzápadnějším ze Sedmi ostrovů. Úžina mi mezi ostrovy jsme veslovali a při západu slun ce jsme přistáli v Červeném Přístavu na ostrově Brenn, kde nás s láskou hostili a poskytli nám to lik jídla a pití, kolik jsme jen chtěli. Červený Pří stav jsme opustili před šesti dny a od té doby plu jeme tak skvělou rychlostí, že očekávám, že Osamělé ostrovy spatříme pozítří. Jsme tedy na moři už skoro třicet dní a urazili jsme víc než pat náct set mil od Narnie.“
„A po Osamělých ostrovech?“ ptala se Lucinka
na Palubě Jitřního Poutníka
„To nikdo neví, Veličenstvo,“ odpověděl Drini an. „Leda by nám něco řekli sami obyvatelé Osa mělých ostrovů.“
„Za našich časů nevěděli nic,“ zavrtěl hlavou Edmund.
„Pak tedy,“ dodal Rípčíp, „za Osamělými ostro vy začíná teprve skutečné dobrodružství.“
Kaspian potom navrhl, že jim před večeří ukáže lo, ale Lucinku trápilo svědomí. „Já myslím, že bych se vážně měla jít podívat za Eustacem. Víš, mořská nemoc je hrozná. Kdybych tak s sebou měla svůj starý elixír, mohla bych ho vyléčit.“
„Ale vždy ho máš,“ zvolal Kaspian. „Docela jsem na to zapomněl. Protože jsi ho u nás nechala, říkal jsem si, že ho můžeme brát jako jeden z krá lovských pokladů, a tak jsem ho vzal s sebou – jest li myslíš, že je vhodné plýtvat jím na něco takové ho, jako je mořská nemoc.“
„Bude stačit jen kapka,“ odpověděla Lucinka.
Kaspian otevřel jednu ze skříněk v lavici a vy táhl krásnou diamantovou lahvičku, na kterou si Lucinka tak dobře pamatovala. „Vezmi si, co ti patří, královno,“ řekl. Vyšli ven z kajuty do slu nečního světla.
Na palubě byly dvoje velké, dlouhé padací dve
ře, jedny směrem k přídi a jedny směrem k zádi od
Plavba Jitřního Poutníka
stěžně, a jako vždycky za pěkného počasí byly ote
vřené, aby se do podpalubí dostal vzduch a světlo.
Kaspian je vedl těmi zadními dolů po žebříku.
Ocitli se na místě, kde stály z jedné strany na
druhou lavice pro veslaře a otvory pro vesla pro
nikalo dovnitř světlo, které tančilo na stropě.
Kaspianova lo samozřejmě neměla nic společné
ho s těmi hroznými galérami, kde veslovali otroci.
Vesel se používalo jen tehdy, když nevál vítr, nebo
pro přistávání a vyplouvání z přístavu, a všichni
(kromě Rípčípa, který měl příliš krátké nohy) se
u nich střídali. Po obou bocích lodi byl pod lavice
mi prostor pro nohy veslařů, ale uprostřed byla
prohlubeň až dolů ke kýlu, a ta byla plná nejrůz
nějších věcí – pytlů mouky, sudů vody a piva, sudů
s vepřovým, džbánů medu, měchů vína, jablek,
ořechů, sýrů, sucharů, tuřínů, kusů slaniny. Ze
střechy – tedy vlastně ze spodní strany paluby –
visely šunky a copy cibulí a také visutá lehátka,
ve kterých odpočívali muži, kteří právě neměli
službu. Kaspian je vedl k zádi a překračoval při
tom z lavice na lavici. Přinejmenším on překračo
val, ale pro Lucinku to bylo něco mezi krokem
a skokem a Rípčíp musel skákat pořádně. Dorazi
li k přepážce, ve které byly dveře. Kaspian je ote
vřel a vedl je do kajuty, která zabírala prostor pod
na Palubě Jitřního Poutníka
palubními kajutami na zádi. Tahle samozřejmě
nebyla tak hezká. Byla velice nízká a její stěny se
směrem dolů sbíhaly, takže tu skoro nebyla podla
ha; a ačkoli kajuta měla okna z tlustého skla, ne
šlo je otevírat, protože byla pod vodou. Právě te,
jak se lo houpala, střídalo se v oknech zlaté slu
neční světlo a kalná zeleň moře.
„Ty a já budeme muset bydlet tady, Edmunde,“
řekl Kaspian. „Tvému příbuznému necháme lůž
ko a sami si vezmeme visutá lehátka.“
Plavba Jitřního Poutníka
„Snažně prosím vaše Veličenstvo –“ začal Dri nian.
„Ne, ne, námořníku,“ zarazil ho Kaspian, „to všechno jsme přece už probrali. Ty a Rhince“ (Rhince byl první důstojník) „řídíte lo a vaše ve čery budou plné starostí a těžké práce, kdežto my budeme zpívat nebo vyprávět příběhy, a proto ty a on musíte mít horní záovou kabinu. Král Ed mund a já se spokojeně vyspíme tady dole. Jak se daří našemu cizinci?“
Eustace, hodně zelený ve tváři, se zamračil a zeptal se, jestli už to vypadá, že se bouře zmír ňuje. Kaspian se ale podivil: „Jaká bouře?“ a Dri nian propukl v smích.
„Bouře, mladý pane?“ zvolal hromovým hla sem. „Tohle je tak hezké počasí, jaké si jen kdo může přát.“
„Kdo je tohle?“ ptal se podrážděně Eustace. „Pošlete ho pryč. Křičí a mě z toho bolí hlava.“
„Přinesla jsem ti něco, po čem ti bude líp, Eu
staci,“ řekla Lucie.
„Jdi pryč a dej mi pokoj,“ zavrčel Eustace. Přes
to si ale kapku z její lahvičky vzal, a ačkoli prohlá
sil, že je to něco příšerného (když lahvičku otevře
la, kajutou to nádherně zavonělo), je jisté, že jeho
tvář nabyla správné barvy jen několik okamžiků
na Palubě Jitřního Poutníka
poté, co lék polkl. Bylo mu nejspíš lépe, protože
místo aby si dál stěžoval na bouři a na svou hlavu,
začal se dožadovat toho, aby ho vyložili na břeh,
a prohlašoval, že v nejbližším přístavu proti nim
všem ,učiní podání‘ u britského konzula. Když se
ale Rípčíp začal zajímat, cože přesně je to podání
a jak se činí (domníval se totiž, že jde o nějaký
nový způsob, jak vyzvat protivníka na souboj),
zmohl se Eustace jen na odpově: „No to přece ví
každý.“ Nakonec se jim podařilo Eustace přesvěd
čit, že i tak se plaví, jak nejrychleji mohou, k nej
bližší pevnině, kterou znají, a že poslat ho zpátky
do Cambridge (kde žil strýc Harold) není v jejich
moci o nic víc, než poslat ho na Měsíc. Poté neo
chotně souhlasil s tím, že si oblékne čisté šaty,
které tu už na něj čekaly, a přijde na palubu.
Kaspian jim pak ukázal lo, ačkoli většinu jí už
viděli předtím. Došli až k příové nástavbě a spatři
li námořníka na hlídce, jak stojí na malé lavičce
uvnitř zlaceného dračího hrdla a vyhlíží ven drako
vými otevřenými ústy. V příové nástavbě byla lod
ní kuchyně a bydleli tu námořníci jako lomistr, lod
ní tesař, kuchař a velitel lučištníků. Jestli vám přijde
divné, že kuchyně byla zrovna na špici lodi, a myslíte
si, že kouř z ní musel jít přímo dozadu na palubu, je
to proto, že si představujete parníky, kde vždycky
Plavba Jitřního Poutníka
vane od přídě. Jenže na plachetní lodi vane vítr zeza
du a všechno, co páchne, se tedy umísuje tak daleko
dopředu, jak to jen jde. Vzali je i do strážního koše
a zpočátku to bylo dost děsivé, kolébat se tam a zpát
ky a vidět hluboko pod sebou maličkou palubu. Člo
věk si uvědomoval, že kdyby odtud spadl, mohl by
skončit právě tak dobře v moři jako na palubě. Na
konec je odvedli do záové nástavby, kde u velkého
kormidelního kola měl službu Rhince a ještě jeden
muž. Za nástavbou se do výše zdvihal zlacený dračí
ocas a v něm se kolem dokola táhla lavička. Lo se
jmenovala Jitřní poutník. Byla maličká v porovnání
s našimi loděmi, ba i s těmi kogami, dromóny, kara
kami a galeonami, zkrátka s těmi velkými koráby,
které Narnie mívala, když tam Lucie s Edmundem
vládli spolu s nejvyšším vládcem Petrem. Jenže za
vlády Kaspianových předchůdců skoro všechna lod
ní plavba ustala. Když jeho strýc, uchvatitel Miráz,
poslal sedm pánů na moře, museli si opatřit lo
v Galmě a obsadit ji tamní posádkou. Te ale Kaspi
na Palubě Jitřního Poutníka
an učil Narniany být znovu mořeplavci a Jitřní pout
ník byla nejkrásnější lo, kterou zatím postavil. Byla
tak malá, že před stěžněm skoro nezbyla žádná pa
luba mezi hlavními padacími dveřmi, záchranným
člunem na jedné straně a kurníkem (Lucinka slepice
hned nakrmila) na straně druhé. Zároveň to byla
lo velice krásná – čisté linie, jasné barvy a každé
ráhno, každé lano i každá závlačka byly vyrobeny
s láskou. Eustacovi se samozřejmě nelíbilo nic a ne
ustále se vytahoval zaoceánskými parníky, motoro
vými čluny a letadly a ponorkami („Jako kdyby
o nich on něco věděl,“ ulevil si stranou Edmund), ale
ostatní dva byli Jitřním poutníkem nadšení, a když
se vrátili do kajuty na zádi k večeři a spatřili celou
západní oblohu rozzářenou nádherným západem
slunce, vnímali chvění lodi a cítili na rtech chu soli,
a když pomysleli na neznámé kraje ležící na východ
ním okraji světa, připadala si Lucinka tak šastná,
že téměř nemohla mluvit.
Co si myslel Eustace, to nejlépe vypovíme jeho
vlastními slovy, protože když druhý den ráno do
stali všichni zpátky své usušené šaty, okamžitě vy
táhl malý černý zápisníček a tužku a začal si vést
deník. Tenhle notýsek sebou pořád nosil a pozna
menával si do něj, jaké dostal známky, protože ač
koli ho samo o sobě nezajímalo vlastně nic, známky
Plavba Jitřního Poutníka
ho zajímaly velice a dokonce občas za někým přišel
a řekl: „Já jsem dostal to a to. Co máš ty?“ Ale pro
tože bylo velmi nepravděpodobné, že by na palubě
Jitřního poutníka dostával nějaké známky, začal si
te psát deník. První zápis vypadal takhle:
Jestli se mi to všechno nezdá, tak jsem už na téhle
příšerné lodi čtyřiadvacet hodin. Celou tu dobu
zuří hrozná bouřka (ještě že netrpím mořskou ne
mocí). Zepředu se pořád ženou obrovské vlny a už
mockrát jsem už nás všechny viděl pod vodou
i s lodí. Ostatní předstírají, že jim to nevadí. Bu
se chtějí vytahovat, nebo je to proto, že, jak říká
Harold, obyčejní lidé často zbaběle zavírají oči
před fakty. Je to šílenství, vyplout na moře v tako
véhle shnilé skořápce. Není o moc větší než zá
chranný člun. A vevnitř samozřejmě naprosto pri
mitivní. Není tu žádný salón, žádné rádio, žádné
koupelny, žádná lehátka na palubě. Včera večer
mě tahali po celé lodi a bylo to vážně na zvracení
vidět, jak Kaspian předvádí ty své směšné necky,
jako by to byla Queen Mary. Snažil jsem se mu vy
ložit, jak vypadají opravdové lodi, jenže on je moc
pitomý. E. a L. mě samozřejmě nepodpořili. Malá
holka jako L. si nejspíš neuvědomuje, v jakém jsme
na Palubě Jitřního Poutníka
nebezpečí, a E. maže K. med kolem huby, jako ostatně všichni tady. Říkají mu král. Já jsem pro hlásil, že jsem republikán, a on se ptal, co to je! Připadá mi, že neví vůbec nic. A jak jinak, dostal jsem nejhorší kajutu na lodi, úplný sklep, a Lucie dostala celou kajutu na palubě sama pro sebe, a v porovnání se zbytkem lodi je ta její kajuta sko ro hezká. K. říká, že je to proto, že je holka. Snažil jsem se mu vysvětlit, co říká Alberta, že všechny tyhle věci vlastně holky ponižují, ale on je prostě tupý. Ale možná přece jen pochopí, že onemocním, jestli budu muset ještě chvíli trčet v téhle díře. E. říká, že si nesmíme stěžovat, protože K. tu s námi bydlí také, aby udělal místo pro L. Jako kdyby to nebylo ještě horší – je tu jenom ještě míň místa. Málem jsem zapomněl říct, že tu je taky něco jako myšák, který je na všechny příšerně drzý. Ostatní a si to snášejí, jestli chtějí, ale jestli to zkusí na mě, zakroutím mu ocas. A taky jídlo je příšerné.
Střet mezi Eustacem a Rípčípem na sebe nedal čekat dlouho. Druhého dne před obědem, když ostatní seděli kolem kulatého stolu a čekali (na moři jednomu pořádně vytráví!), vletěl dovnitř Eustace, lomil rukama a ječel:
„Ta potvora mrňavá mě málem zabila. Trvám na
Plavba Jitřního Poutníka
tom, abyste si ho hlídali! Já tě budu žalovat, Kaspi
ane. Opatřím si soudní příkaz a budeš ho muset
V té chvíli se objevil Rípčíp. Meč měl tasený a vou
sky divoce naježené, ale hovořil stejně zdvořile jako
„Prosím všechny za odpuštění,“ pronesl, „a pře
devším její Veličenstvo. Kdybych věděl, že se uchý
lí sem, byl bych jeho potrestání odložil na vhod
„Co se propána děje?“ ptal se Edmund.
Stalo se toto: Rípčíp, který měl pořád pocit, že
lo nejede dost rychle, rád sedával na roubení na
samé přídi, těsně za dračí hlavou, vyhlížel k vý chodnímu obzoru a svým pisklavým hláskem tiše prozpěvoval písničku, kterou pro něj složila dryá da. Nikdy se ničeho nedržel, a se lo kymácela jakkoli, a s naprostou samozřejmostí udržoval rov
nováhu – možná mu to usnadňoval i dlouhý ocas,
který visel na vnitřní straně roubení skoro až
k palubě. Všichni, kdo pobývali na palubě, tento
jeho zvyk znali a námořníkům to vyhovovalo, pro
tože si tak měli aspoň s kým povídat, když drželi
hlídku na přídi. Proč vlastně Eustace klouzal a po
tácel se a klopýtal až dopředu k příové nástavbě
(chodit jako námořník se ještě nenaučil), to sku
na Palubě Jitřního Poutníka
jen ometat kolem ku
chyně a něco tam
štípnout. Ale jakmile uviděl dlouhý ocas, visící
dolů – je pravda, že to bylo trochu lákavé – napad
lo ho, že by bylo skvělé ocas popadnout, zatočit
jednou či dvakrát Rípčípem dokola, pak utéct
a vysmát se mu. Zpočátku se zdálo, že mu to skvě
le vychází. Myšák nebyl těžší než hodně velká koč
ka. Eustace ho v mžiku strhl ze zábradlí a vypa
dalo strašně směšně (aspoň Eustace si to myslel),
jak tak letěl se všemi čtyřmi drobnými tlapami
roztaženými a s otevřenou tlamou. Jenže nane
štěstí pro Eustace myšák,
který už mnohokrát bo
joval o život, neztratil
ani na okamžik hlavu.
A své schopnosti také
ne. Tasit meč, když
vámi někdo točí doko
Plavba Jitřního Poutníka
vás za ocas, není nic jednoduchého, ale on to doká zal. A vzápětí Eustace ucítil dvě velmi bolestivá bodnutí v ruce, takže ocas pustil. Myšák rázem vyskočil, jako by se od paluby odrazil míček, po stavil se proti němu a jen pár centimetrů od Eu stacova břicha mával něčím hrozným, dlouhým, ostrým a lesklým, co vypadalo jako jehlice na rož nění. (U myší v Narnii se něco takového nepočítá jako pokus o ránu pod pás, protože výš prostě ne dosáhnou.)
„Nech toho,“ zajíkal se Eustace, „jdi pryč. Dej to pryč. Je to nebezpečné. Nech toho, povídám. Řeknu to Kaspianovi. Nechám tě svázat a dát ti náhubek.“
„Proč netasíš, zbabělče?“ pískal myšák. „Tas a bij se, nebo tě plochým mečem zmaluji do modra.“
„Žádný meč nemám,“ bránil se Eustace. „Já jsem pacifista. Odmítám násilí.“
„Mám to chápat tak,“ ptal se velmi přísně Ríp číp a na okamžik sklopil meč, „že mi nehodláš po skytnout zadostiučinění?“
„Nevím, jak to myslíš,“ mnul si Eustace ruku. „Když nerozumíš vtipu, tak s tebou nebudu ztrá cet čas.“
„Tak tumáš,“ řekl Rípčíp, „a tumáš – aby ses na
učil chovat slušně – a s respektem – k rytíři – a k my
šákovi – a k jeho ocasu –“ a při každém tom poučení
na Palubě Jitřního Poutníka
švihl Eustace plochou stranou rapíru, který byl
z tenké, prvotřídní, trpaslíky kalené oceli a pro ten
to účel tak pružný a účinný jako březová rákoska.
Eustace (jak jinak) chodil do školy, kde nepoužívali
tělesné tresty, takže tenhle pocit byla pro něj na
prostá novinka. Proto i když neuměl chodit jako ná
mořník, netrvalo mu ani minutu slézt z nástavby
a přeběhnout celou délku lodi, až vrazil do dveří ka
juty – a celou tu dobu měl Rípčípa v patách. A Rípčí
pův rapír na zadku. Pálilo to, jako by byla ta ocel
Vyřešit celou záležitost nedalo mnoho práce.
Jakmile si Eustace uvědomil, že všichni berou my
šlenku souboje vážně – Kaspian mu nabídl, že mu
půjčí svůj vlastní meč a Drinian a Edmund se zača
li dohadovat, jestli by Eustace neměl být nějak zne
výhodněn, když je o tolik větší než Rípčíp – neo
chotně se omluvil, pak si od Lucie nechal omýt
a ovázat ruku a nato šel do postele. Dal si dobrý
pozor, aby si lehl na bok.
Plavba Jitřního Poutníka
emě!“ vykřikl muž na přídi. Lucinka, která
si na zádi povídala s Rhincem, seběhla po
žebříku z nástavby na palubu a hnala se dopředu.
Cestou se k ní připojil i Edmund – Kaspiana, Dri
niana a Rípčípa našli už na přídi. Bylo dost chlad
né ráno, obloha byla bledá a moře velice temně
modré s malými hřebínky pěny, a před nimi, kou
sek vpravo před přídí, ležel nejbližší z Osamělých
ostrovů Felimat jako nízký zelený kopec stoupají cí z moře, a kousek dál za ním i šedé svahy jeho sesterského ostrova Doornu.
„Starý dobrý Felimat! Starý dobrý Doorn,“ za tleskala Lucinka. „Edmunde – jak je to dávno, co jsme je viděli naposledy?“
„Nikdy jsem nechápal, proč jsou součástí Nar nie,“ podotkl Kaspian. „Dobyl je Nejvyšší vládce Petr?“
„Kdepak,“ zavrtěl Edmund hlavou. „Patřily k Narnii ještě před našimi časy – za doby Bílé ča rodějnice.“
(Mimochodem, dodneška jsem se nedozvěděl, jak se tyhle vzdálené ostrovy dostaly mezi země Narnijské koruny – jestli to zjistím, a jestli ten příběh bude aspoň trochu zajímavý, možná o tom napíšu další knížku.)
„Zakotvíme tady, sire?“ ptal se Drinian.
„Myslím, že přistát na Felimatu moc nemá cenu,“ radil Edmund. „Za našich dob byl skoro neobydlený a vypadá to, že je takový dodnes. Lidé žili většinou na Doornu a pár taky na Avře – to je ten třetí, od sud není ještě vidět. Na Felimatu jen pásli ovce.“
„Tak to budeme asi muset objet tenhle mys,“ prohlásil Drinian, „a přistát na Doornu. Takže bu deme veslovat.“
Plavba Jitřního Poutníka
„To mě mrzí, že nepřistaneme na Felimatu,“ posteskla si Lucinka. „Ráda bych se tam zase pro šla. Byl hrozně osamělý – ale příjemně osamělý, a je tam všude tráva, jetel a vzduch krásně voní mořem.“
„Taky už bych si rád protáhl nohy,“ souhlasil Kaspian. „Mám nápad. Co se přeplavit na břeh ve člunu a ten poslat zpátky? My přejdeme Felimat pěšky a Jitřní poutník nás na druhé straně vy zvedne.“
Kdyby byl Kaspian už tehdy měl ty zkušenosti, které později při plavbě získal, nikdy by nic takové ho nenavrhl, ale v té chvíli to vypadalo jako skvělá myšlenka. „Ano, ano, pojme,“ souhlasila Lucinka.
„Ty půjdeš také, ne?“ zeptal se Kaspian Eustace, který se objevil na palubě se zavázanou rukou.
„Udělám cokoliv, jen abych se dostal z téhle mi zerné lodi,“ odsekl Eustace.
„Mizerné?“ naježil se Drinian. „Jak to myslíš?“
„V civilizované zemi, odkud pocházím,“ odpově děl Eustace, „jsou lodi tak veliké, že když je člo věk v podpalubí, tak vůbec neví, že je na moři.“
„V tom případě už můžeš rovnou zůstat na bře hu,“ prohodil Kaspian. „Bu tak hodný a nech spus tit člun, Driniane.“
Král, myšák, obě děti Pevensieovy a Eustace na
stoupili do člunu a odpluli ke břehu. Když se vesla ři vraceli s člunem k lodi, všichni na břehu se ob rátili. Překvapilo je, jak Jitřní poutník vypadá malý.
Lucie byla samozřejmě bosa, protože při plavání odkopla boty, ale nijak jí to nevadilo, protože před nimi ležel trávník měkký jako peřinka. Jak bylo krásné, stát zase na pevné zemi a cítit hlínu a trá vu, i když zpočátku se zdálo, že se půda pod noha ma houpe nahoru a dolů jako na lodi – to se lidem, kteří stráví nějaký čas na moři, obvykle stává. Bylo tu mnohem tepleji než na palubě, a když pře cházeli přes pláž, Lucinka s potěšením bořila nohy do písku. Někde zpíval skřivan.
Vykročili do vnitrozemí a stoupali po poměrně příkrém, i když nevysokém svahu vzhůru. Na vr cholu se samozřejmě ohlédli a spatřili Jitřního poutníka, zářícího jako veliký lesklý brouk, jak se pomalu přesunuje k severozápadu poháněn vesly. Když překročili hřeben, lo už neviděli.
Před nimi te ležel Doorn, oddělený od Felima tu průplavem širokým tak kilometr a půl, a za ním po levé straně ležela Avra. Na Doornu jasně roze znali malé městečko zvané Úzký Přístav.
„Koukejte! Co je tohle?“ řekl náhle Edmund.
V zeleném údolí, do kterého scházeli, sedělo pod
Plavba Jitřního Poutníka
stromem šest nebo sedm obhroublých ozbrojených mužů.
„Neříkejte jim, kdo jsme,“ varoval Kaspian.
„Ale prosím, Veličenstvo, proč ne?“ podivil se Ríp číp, který souhlasil, že protentokrát se poveze Lucii na rameni.
„Napadlo mě totiž,“ vysvětloval Kaspian, „že už tady hodně dlouho nikdo neslyšel o Narnii. Je do cela možné, že naši nadvládu už neuznávají. A v ta kovém případě by nebylo nejbezpečnější, aby se vědělo, že jsem král.“
„Máme meče, sire,“ namítl Rípčíp.
„Já vím, Ripe,“ souhlasil Kaspian. „Ale jestli bude potřeba tyhle tři ostrovy znovu dobýt, rád bych to
provedl s poněkud větší armádou.“
To už byli k neznámým docela blízko a jeden
z nich – mohutný černovlasý chlap – zavolal: „Dob
„Dobré ráno i vám,“ odpověděl Kaspian. „Je na
Osamělých ostrovech ještě místodržící?“
„No to tedy je,“ kývl muž. „Místodržící Gumpas.
Jeho Dostatečnost je v Úzkém Přístavu. Ale vy si
sedněte a napijte se s námi.“
Kaspian mu poděkoval (ačkoli ani jemu, ani ostat
ním se jejich noví známí nijak zvláš nelíbili) a všich ni se posadili. Sotva ale stačili pozvednout poháry k ústům, kývl černovlasý na svoje společníky a všech pět návštěvníků se rychlostí blesku ocitlo v sevření silných paží. Snažili se bránit, ale nepřátelé měli všechny výhody na své straně, a tak byli za chvilku všichni odzbrojeni a ruce měli svázané za zády – až na Rípčípa, který se kroutil v sevření svého věznitele a zuřivě hryzal.
„Pozor na to zvíře, Křiváku,“ varoval vůdce. „Ne
poraň ho. Nedivil bych se, kdyby nám z nich ze všech vynesl nejvíc.“
„Zbabělče! Sketo!“ pištěl Rípčíp. „Vra mi meč
a pus mi tlapy, jestli si troufneš!“
„No páni!“ hvízdl obchodník s otroky (tím totiž
černovlasý byl). „Ono to umí mluvit! No to mě po
Plavba Jitřního Poutníka
držte. A se propadnu, jestli ho dám za míň než
dvě stě srpků!“ (Kalormenský srpek je v těch kon
činách hlavní měnou.)
„Tak tohle tedy jsi,“ obořil se na něj Kaspian.
„Únosce a otrokář. Doufám, že jsi na to pyšný.“
„No, no, no,“ řekl otrokář. „Nezačínej odmlou
vat. Čím dřív se s tím smíříš, tím líp pro všechny,
no ne? Já to pro zábavu nedělám. Taky si musím
vydělat na živobytí jako každý jiný.“
„Kam nás odvezete?“ zeptala se Lucinka se sta
„Támhle do Úzkého Přístavu,“ odpověděl otro
kář. „Zítra je tam trh.“
„Je tam britský konzul?“ chtěl vědět Eustace.
„Cože jestli tam je?“ zeptal se muž.
Ale dávno předtím, než Eustace skončil s vysvět
lováním, otrokář prohlásil. „Koukejte, už mám toho žvanění dost. Ta myš, prosím, ale tenhleten by vymluvil z jalové krávy tele. Jdeme, kamarádi.“
Čtyři lidští vězňové byli svázáni provazem k sobě,
ne krutě, ale bezpečně, a přinuceni vykročit dolů k pobřeží. Rípčípa jeden z mužů nesl. Myšák přestal kousat, když mu pohrozili, že mu svážou tlamu, ale mluvit nepřestal. Lucinka se v duchu divila, jak může někdo snášet, že na svou adresu slyší takové věci, jaké te Rípčíp sypal na otrokáře. Jenže otro
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její
plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti
Mé oblíbené knižní série || FAVORITE BOOKS #1
Ahoj knihomolům, s láskou vám představují své oblíbené knižní série 🙂 V tomto videu hrály: 1. J.K. Rowlingová a její Harry Potter …