Kniha Povídky z jedné a druhé kapsy (Karel Čapek)

Kniha Povídky z jedné a druhé kapsy (Karel Čapek)

Kniha Povídky z jedné a druhé kapsy (Karel Čapek) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Povídky z jedné a druhé kapsy (Karel Čapek)
  • Elérhető fájlok: Kniha Povídky z jedné a druhé kapsy (Karel Čapek).pdf, Kniha Povídky z jedné a druhé kapsy (Karel Čapek).epub, Kniha Povídky z jedné a druhé kapsy (Karel Čapek).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Povídky z druhé kapsy

kniha od: Karel Čapek

Opět nádherné počteníčko. Jsou trochu temnější než z té první kapsy. Čapek tu otevírá těžší témata jako je smrt, vina, snění, odpuštění, ale také láska, vtip a víra. Nechybí neotřelé vyprávění příběhů, které jsou jedinečné a opět nečekané. Moc jsem si to opět užila.

Většina lidí si řekne “Klasika, nuda”
Já si ale dovolím nesouhlasit, Čapkovi knihy jsou podle mě ohromně inspirativní a vtipné. Je to pro všechny lidi, kteří se rádi zamýšlejí nad maličkostmi světa, ve kterém žijí, takže má cenu přečíst.

Úžasné Čapkovy detektivní povídky. I když trochu krátké. Ale krásně vyřešené pragmatismem.

Moc se mi líbil ten prostý způsob, jak na sebe povídky a příběhy navazovaly. Hodnotím stejně jako u jedničky a vypíchnu povídku Ukradena vražda, ta je nesmírně propracovaná a opravdu hluboká. A přidám jeden z nejlepších úryvků z jiné povídky –

“Co s tím Seppem bylo dál, to nevím; ale tak si myslím, jaký by z toho uličníka mohl být hvězdář nebo fyzik. Vždyť to mohl být druhý Newton nebo co, ten zatracený kluk! Ale ono na světě přichází nazmar tolik zvláštního důmyslu a takových těch krásných schopností – Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři; ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od Pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba.”

Tohle je prostě geniální a dneska ještě pravdivější než tehdy.

Tak jsem v rámci prázdnin zatěkala rozličnými žánry, a mezi jiným že si zopáknu nějakého lehčího Čapka. Jenomže holenkové, Čapka si jen tak “zopáknout” nelze, víme? On vás totiž přinutí žasnout. Posadí vás na zadek nepřeberným slovníkem, myšlenkami i aktuálností svých formulací, a já se jenom – ohromená – ptala, vážně? vážně jsem to už párkrát četla? Tak jak to, že mě to tak komplexně odkecává. No prostě typickej “lehčí” Čapek. 🙂

Dobré pokračování Povídek z jedné kapsy.

V rámci prokrastinace (nebo odpočinku, budeme-li milosrdní) během přípravy na magisterské přijímačky jsem sáhla po Povídkách z druhé kapsy. Četla jsem je už v prváku na střední a patřily k dílům, která založila moji trvalou úctu ke Karlu Čapkovi. Už tehdy mi přišly geniální.

Teď mi přijdou geniální ještě víc. Jako patnáctiletá jsem asi ještě nedovedla pochopit jemně odstíněné pointy, které, jak se mi zdá, mají někdy i víc těžišť. Je úžasné, co všechno čtenář v těchto Povídkách najde: povahopis lidstva a konkrétních jeho exemplářů, obraz první republiky, pozoruhodné, a přece vesměs všednodenní děje, a k tomu svrchovaného génia jazykového (kdo by býval řekl, že čeština posluhovaček a strýců od dráhy může být tak libá, jako bylo obrozencům nářečí). Realistickou, a přesto poetickou vivisekci života.
A neúnavnou lásku k člověku. Je podivuhodné, že Karel Čapek dovede lidi milovat i znát současně; k tomu jsou obyčejně potřeba intelekty dva.

Připojím se k ostatním čtenářům, kteří uvedli svoje oblíbené povídky; pro mě je to Povídka starého kriminálníka, Případ s dítětem a Historie dirigenta Kaliny. Nejvíc mě ale pobavil Soud pana Havleny a hlubokým, dojímavým kouzlem na mě zapůsobila Balada o Juraji Čupovi. A také Obyčejná vražda ve mně zanechala silný dojem – no, už dost, nebo přepíšu prostě celý obsah.

Půjdu prokrastinovat dál u Povídek z jedné kapsy nebo Podpovídek, jelikož pan Čapek, jak už tu mnoho lidí napsalo, hladí po duši. A přesně to moje přijímačkami zmučená duše potřebuje.

S povídkou Ukradený kaktus jsem se setkala již na gymnáziu, kdy jsme dělali její rozbor. Uchvátila mě natolik, že jsem si musela přečíst celou knihu. Některé povídky jsou k pobavení. Zajímavé, jak se člověk může nevědomky usmívat u knihy, která je zároveň detektivního rázu. Zbožňuji Čapkovu tvorbu a jeho lidskost.

Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy

kniha od: Karel Čapek

Krásné povídky k zamyšlení.

Knihy od Karla Čapka nikdy nezklamou. Geniálně napsané, moc milé.

Hezké, některé povídky dokonce krásné.

Naprosto úžasné povídky s nečekaným rozuzlením. Je v nich pobavení, pohlazení, napětí i poučení. Nikdy neomrzí a nezklamou a navíc jsou krátké. Prostě GENIÁLNÍ!

Úžasné Čapkovy detektivní povídky. I když trochu krátké. Ale krásně vyřešené pragmatismem.

Z povídek přímo dýchá atmosféra starých časů. Napsáno krásným jazykem. I když jsou povídky vesměs kriminálního charakteru, nechybí jim i humor. Dobře se četly, líbily se.

Výborné čtení, ke kterému se dá s chutí opakovaně vracet. Za mě jde o literární klenot, ve kterém Čapek mistrně využívá bohatosti českého jazyka. Povídky jsou místy humorné, jindy trochu napínavé a zároveň se v nich nevtíravým způsobem objevují myšlenky o samotném žití.

"Tak to vidíte, pane: že tam byla tabulka s nápisem Zakázaná cesta, nikoho, ani nás, ani četníky, ani cikány, ani děti, nenapadlo, že by tam někdo mohl jít hledat modré chryzantémy. Takovou sílu, pane, má výstražná tabulka. Možná, že u vechtrovských domků rostou modré petrklíče nebo strom poznání nebo zlaté kapradí, ale nikdo je nikdy neobjeví, protože po trati choditi se přísně zapovídá, a basta. Jenom bláznivá Klára se tam dostala, protože byla idiot a neuměla číst."

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Čapek Karel (*09.01.1890 – †25.12.1938)

Povídky z jedné kapsy (souhrn) (4)

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2007 (1. vydání tamtéž). Počet stran: 150. ISBN: 978-80-253-0516-4.

Případ dr. Mejzlíka
Policejní úředník dr. Mejzlík jde pro radu za starým kouzelníkem, panem Dastychem, aby mu vysvětlit, jak je možné, že se souhrou náhod povedlo, aby Mejzlík chytil obávaného kasaře, Rosenbauma, jenž vykradl kasu v jednom židovském dobročinném spolku. Postupně vysvětluje panu Dastychovi, jak přišel na to, že našel viníka. Šel ten den z noční služby domů, ale místo, aby se odebral starou známou cestou domů, nějakým instinktem se odebral do Dlážděné ulice, kde je známý lokál U Tří panen, kde se zdržují podezřelé osoby. Pak si všiml podezřelé osoby a začal si ji prohlížet. A všiml si, že ten muž má na botách popel. Pak mu nějakým způsobem došlo, že popel vypadl z ocelového plátu, když se vloupal do domu. Tak ho šel zkontrolovat, zavolal své kolegy a našli u něho hasáky a uloupené peníze. Doteď ale nemohl pan dr. Mejzlík přijít na to, jak na ten případ vlastně přišel. Pan Dastych mu řekl, že to byla šťastná náhoda, ale pan Mejzlík z toho byl nešťastný, celá stanice si teď myslí, že je to geniální detektiv a přijde na jakýkoliv případ.

Modrá chryzantéma
Tato povídka se zabývá otázkou, kde rostou záhadné modré chryzantémy, které každý den nosí postižená Klára panu Fulinusovi, zahradníkovi pana barona. A protože se pan Fulinus o květiny velmi zajímal, nedalo mu spát, odkud Klára modré chryzantémy bere, protože jak věděl, nikde v blízkém okolí nic tak krásného a vzácného neroste. Udělal z toho hotový případ a nechal Kláru hlídat a prohledat celé okolí, aby našel modrou chryzantému, kterou chtěl začít pěstovat a vydělat si tak jmění. Když už to vzdal, s baronem se pohádal a chtěl odjet vlakem pryč do Lubence, koukal se smutně z okna a myslel na modrou chryzantému. A v ten moment viděl modré květy na zahradě u trati, kde byl zákaz vstupu. Okamžitě zatáhl za poplašnou brzdu a rozjíždějící se vlak zastavil. Musel za to zaplatit pokutu, ale to mu bylo jedno – konečně zjistil, kde kvetou modré chryzantémy. Nakonec květiny tajně vyryl a začal je pěstovat, modré květy mu ale už nikdy nevykvetly.

Věštkyně
Policejnímu komisařovi, panu Mac Learymu, nešla z hlavy záhadná žena Mrs. Myersová, jež si přivydělávala neznámým způsobem a každý den doma přijímala desítky návštěv. Svěří se s tím své ženě. Ta mu nabídne, že se půjde k Meyersové sama podívat. Přijde za ní jako slečna Jonesová a chce si nechat vyložit budoucnost. Kartářka jí budoucnost vyloží a tvrdí, že má jet na delší cestu, bude jí bránit starší muž a za rok bude mít svatbu. Když to doma řekne manželovi, ten věštkyni přivede k výslechu a vyptává se jí na pochybné vykládání karet. Pak přivede svou ženu a nařkne ji z toho, že si budoucnost vymýšlí, protože paní Mac Leary už je vdaná a žádná cesta ani svatba ji jistě nečeká. Paní Myersová za to dostane pokutu a vykážou ji ze země. To ale pan Mac Leary netuší, že věštkyně měla pravdu – jeho žena se s ním opravdu po roce rozvedla, našla si mladého milence a odletěli spolu do Austrálie.

Jasnovidec
Pan vrchní státní zástupce dr. Klapka vyšetřuje případ, kdy použije muže jménem Karadagh, jenž je proslulý tím, že dokáže odhadnout povahu jen z toho, že sáhne na nerozbalený dopis v obálce, který ten člověk napsal. Ukáže mu dopis, jenž měl napsat Hugo Muller, úkladný vrah. Pan Karadagh na dopis sáhne a popíše osobu s odporným charakterem. Díky tomu muže zatknou, protože mají důkazy, že zabil svého bratra Otu a pak ho utopil v doksanském rybníku. Když ale dr. Klapka dorazí domů, zhrozí se, neboť dopis, který panu Karaaghovi předložil, nenapsal Hugo Muller, ale on sám. Díky tomu se dozvěděl, jakou má příšernou povahu.

Tajemství písma
Novinář Rubner musí napsat článek o grafologu Jensenovi a ukáže mu dopis své ženy. Jasnovidec ji vylíčí v hrozném světle. Rubner přijde domů úplně opilý a vyčítá ženě vše, co mu Jensen o ní napovídal. Ona je z toho zoufalá a rozpláče se. Pak mu ale v hospodě chlapi řeknou, že Jensen je lhář a jeho mrzí, jak se k ženě zachoval.

Naprostý důkaz
Vyšetřující soudce Mates popisuje, jak řeší případy. Vypráví, že lidem se nedá věřit a jediné, co vždy spolehlivě udá pachatele, je náhoda. Jako příklad uvádí svůj vztah se ženou, léta ji podezříval, že ho podvádí s jistým mužem, jehož pan Mates jmenuje Artur, aby ho nikdo nepoznal. Mates jako žárlivý muž dělal všechno pro to, aby ženu nachytal při nevěře. Jednoho dne mu přijde dopis, který mu žena odeslala z lázní. Na adrese je jeho jméno, ale oslovení zní: Drahý Arture! To pana Matese rozruší a už si myslí, že má v rukou důkaz o její nevěře, ale jakmile si dopis přečte, hned se uklidní, protože dopis je naprosto neosobní a o žádné lásce nebo nevěře nemůže být ani slovo. Jenže to netuší, že jeho žena to na něj narafičila schválně, aby byl klidný a už ji nepodezíral. A přitom ho vesele podváděla dál.

Experiment profesora Rousse
Povídka pojednává o Američanovi, jenž se jmenuje Profesor Rousse a dělá vědecké experimenty se slovy. Profesor řekne slovo a klient mu musí říct první slovo, které ho napadne. Tak se mu povede usvědčit vraha Suchánka a zjistí, kam schoval mrtvolu, autodrožkáře, Josefa Čepelku – zakopal ho na zahradě u plotu.

Ztracený dopis
Ministr spravedlnosti dostal důležitý dopis, jenž chtěl ukázat své ženě Božence. Jenže jakmile se pro něj vypravil do pracovny, nemohl ho najít. Hledal ho celý den, večeře mu zatím vystydla. Hledal i celou noc, pracovnu přehrabal úplně vzhůru nohama, ale dopis nikde. Byl z toho nešťastný, ten dopis byl vskutku velice důležitý a neměl by se dostat do nepovolaných rukou. Najal si skupinu detektivů, aby přišli k němu do domu a dopis našli – ale ani oni nebyli úspěšní. Dopis nenašli. Pak ale se ale jednou v noci probudila jeho žena Boženka a slyšela kroky v knihovně, šla se tam podívat a viděla svého muže, jak stojí u jedné z knih a něco si drmolí. Druhý den mu to připomene, ale on si na nic nemůže vzpomenout. Pak jim to dojde, ministr byl náměsíčný a dopis vložil do té knihy, kterou v noci držel v ruce.

Ukradený spis 139/VII, odd. C
Plukovníku Hamplovi někdo ukradl důležitý spis, jenž dostal na starosti. Tento spis byl velmi důležitý, a proto na něm pan Hampl spal, první noc jej však zmuchlal, jak se na matraci, pod níž spis schoval, vrtěl, a tak se s manželkou poradil a dal ho do krabice na špagety ve spíži. Tam ho ale někdo vyštrachal. Zavolal si komisaře, aby to vyšetřili, ale nevěděli co s tím. Až přišel pan Pištora, který znal nejlépe celé město a jakmile se podíval, jakým způsobem se zloděj dostal do domu, bylo mu to hned jasné – udělal to Andrlík, u něhož se vzácný spis také našel. Pan Pištora znal totiž všechny zloděje v okolí jako své boty.

Muž, který se nelíbil
Pan Pacovský měl hostinec Na Vyhlídce a přišel říci panu strážmistru Koldovi, že je u něj na čtrnáct dní ubytovával takový divný člověk. Nedokázal přesně popsat, co je na něm zvláštního, jen se mu prostě nelíbil. O den později se četník Hurych rozhodl, že se zastaví Na Vyhlídce, když tu viděl nějakého člověka, jak vyskočil z okna. Hurych ho vzal s sebou na stanici a zdůvodnil to tím, že se mu ten Roedl nějak nelíbil. A nelíbil se ani strážmistru Koldovi, a to proto, že na něm bylo vidět, že něco skrývá. Roedl se přiznal, že se jmenuje Ferdinand Rosner a že zpronevěřil peníze v depozitní bance ve Vídni. Poté byl zatčen.

Básník
Dr. Mejzlík dostal na starost vyšetřit, které auto srazilo v Žitné ulici opilou stařenu a ujelo. Žádný svědek si však nepamatoval, jak to auto vypadalo. Jako svědek byl také předvolán básník Jaroslav Nerad. Ani on si nemohl na nějaký detail vzpomenout. Uvědomil si ale, že o té nehodě napsal básničku. Dr. Mejzlík jí sice vůbec nerozuměl, ale když mu básník vysvětlil, co jednotlivá slova znamenají, oba s překvapením zjistili, že tam našli barvu a číslo onoho auta.

Případy pana Janíka
Pan Janík byl majitelem obchodu s papírem a celulózou. Kvůli několika šťastným náhodám se ho policisté snažili přemluvit, aby se k nim přidal. Měl totiž velké štěstí a podařilo se mu několikrát přispět k vyřešení detektivního případu (přispěl k nalezení mrtvoly, poté pomohl dopadnout padělatele bankovek, . ). Od místa u policie ho zachránilo až zjištění, že ho už pět let okrádal jeho prokurista, a tak se na detektiva určitě nehodil.

Pád rodu Votických
Archivář Divíšek se přišel poradit za dr. Mejzlíkem ohledně jedné historické záhady. Přestože Mejzlík dějiny vůbec neovládal, společnými silami, kdy mu Divíšek vysvětloval situaci a Mejzlík ji svým logickým myšlením rozebral, zjistili, jak padl rod Votických za vlády Jiřího z Poděbrad.

Rekord
Pan Pudil byl zraněn šestikilovým kamenem, který po něm někdo hodil. Začalo vyšetřování, kdo to udělal, ale spíše než aby byl útočník spravedlivě potrestán, se lidé zajímali o to, kdo byl schopen hodit kámen až do vzdálenosti devatenácti metrů. Kdyby útočník, jímž měl být Václav Lysický, znovu hodil kamenem a dokázal tak, že to spáchal on, mohl se zachránit od vězení, protože by tak překonal světový rekord. Jenže on tvrdil, že to nedokáže, dokud tam znovu nebude stát pan Pudil. Nakonec ho opravdu zavřou do vězení.

Případ Selvinův
Slavný básník Leonard Unden vypráví o svém největším úspěchu. Přispěl tehdy k osvobození Franka Selvina z vězení. Frank byl bez pádných důkazů odsouzen za to, že zavraždil svou tetu. Korunním svědkem byla Anna Solarová – duševně méněcenná žena, jež u soudu tvrdila, že ho poznala, když utíkal z pokoje zavražděné. Leonard Unden po několik let psal články, v nichž dokazoval, že rozhodnutí soudu nebylo podloženo jasnými důkazy. Před smrtí se svědkyně vyzpovídala, že si vůbec není jistá, zda tehdy viděla právě Franka Selvina. Frank byl po sedmi letech propuštěn a uznán nevinným. Když přišel Undenovi poděkovat, přiznal se, že svoji tetu opravdu zabil. Později začal Undena dokonce vydírat, že se udá a udělá mu tak ostudu.

Šlépěje
Pan Rybka si cestou domů všiml šlépějí, které jen tak končily uprostřed ulice. Snažil se přijít na to, kam se ten člověk mohl ztratit. A protože by to velice rád zjistil, zavolal komisaři Bartoškovi. Jenže ten mu řekl, že o to se nemůže starat, protože se nestal žádný trestný čin. Prohlásil, že ten člověk mohl třeba odletět a dál už ho to nezajímalo. Panu Rybkovi stále vrtalo v hlavě, jak mohl jen tak zmizet, ale trochu ho uklidní, když si všimne, že strážník, co byl na pravidelné obchůzce, na šlépěje navázal a ony teď klidně pokračovaly dál.

Kupón
Minka a Pepa si přisedli v restauraci k panu Součkovi, který pracoval u policie a který jim začal vyprávět o jednom zvláštním případu: Našli mrtvou ženu, jež se nedala identifikovat, neboť ležela skoro dva měsíce na slunci. Jediné, co se u ní našlo, byl lístek z tramvaje číslo 7 a kupón z obchodu s porcelánem na 55 korun. A podle venkovské košile poznali, že to byla asi služka. Díky těmto chabým indiciím se však podařilo určit totožnost té ženy a najít jejího vraha. Od té doby Minka nevyhazovala všechny papírky z kapes, nikdy totiž nevíte, co se může stát.

Oplatkův konec
Jistý pan Oplatka zastřelil několik strážníků. K pátrání se připojili četníci pomalu z celých Čech, železničáři, tajní z Prahy a hajní. Když ho našli, kolem obávaného Oplatky udělali kruh. Pan Oplatka byl zahnán do malého lesíka, pět lidí se vrhlo za ním a zastřelili ho. Když ho vynesli z lesa, celá skupina těch silných, ozbrojených mužů nemohla uvěřit, jaký malý a houževnatý ten Oplatka byl.

Poslední soud
Ferdinand Kugler se po smrti dostal před poslední soud a velice ho překvapilo, že soudci jsou obyčejní lidé a Bůh je pouze svědek. Ten soudcům vypoví, že Kugler zavraždil osm lidí, jak žil a jaký byl. Soudci ho odsoudí k doživotí v pekle. Když se Kugler otáže Boha, proč nesoudí přímo on, odpoví mu, že nemůže soudit, protože ví o lidech všechno, ne jenom o jejich zločinech.

Zločin v chalupě
Pan Vondráček byl souzen za to, že zavraždil svého tchána. U soudu se snažil vysvětlit, proč to udělal – jeho tchán měl kus pole, který chtěl prodat, ale Vondráček ho chtěl sám, protože měl v plánu ho připojit k tomu svému.

Zmizení herce Bendy
Druhého září záhadně zmizel herec Jan Benda. Bylo po něm vyhlášeno pátrání, ale našli jen mrtvolu jistého zarostlého a špinavého tuláka. Pak ale jeho příteli Goldbergovi došlo, že si pamatuje, že se Benda celý týden předtím válel doma, byl špinavý, nechal si narůst vousy a vlasy měl zacuchané. Připravoval se tak na natáčení nové role, kde měl hrál tuláka a chtěl se vžít do role.

Vražedný útok
Když pan Tomsa poslouchal rádio, vyrušila ho rána – rozbilo se okno v jeho pokoji. Až za chvilku si všiml, že oknem proletěla kulka, která teď zela ve zdi naproti oknu. Přivolaný inspektor prohlásil, že ho asi někdo chtěl zabít a nechal ho přemýšlet, kdo to mohl být. Pan Tomsa si nejprve nemohl vzpomenout na nikoho, kdo by ho mohl nenávidět, postupně se mu však začaly vynořovat obličeje lidí, kterým kdy ublížil. Poprvé si uvědomil, co všechno svou lhostejností a snad sobectvím způsobil. Druhý den na komisařství prosil, aby se celá záležitost nechala být.

Propuštěný
Záruba byl konečně po dvanácti letech propuštěn z vězení. Když vyšel na ulici, byl zmatený – všude kolem byla spousta lidí a všechno bylo úplně jiné než dřív. Chtěl se dostat na nádraží, aby mohl jet za svou rodinou, ale připletl se do davu, jenž protestoval proti vládě. Přestože nerozumí slovům, nechá se davem strhnout a jde a zpívá si s nimi. Netrvá dlouho a je zatčen. K soudu už se však nedostal – v noci se v cele oběsil.

Zločin na poště
Strážmistr Brejcha vypráví, jak vykonal spravedlnost ve věci sebevraždy slečny Helenky. Helenka pracovala na poště a při inspekci se zjistilo, že jí chybějí dvě stovky a ona se z hanby utopila. Brejcha přišel na to, že ty peníze ukradl jistý Houdek, aby Helenku propustili a na její místo mohla nastoupit jeho milá, která až do této doby pracovala v Pardubicích. Brejcha svá zjištění nikam nehlásil, zařídil ale, aby se vědělo, že to nebyla Helenka, kdo ukradl ty peníze.

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Čapek Karel (*09.01.1890 – †25.12.1938)

Povídky z druhé kapsy (souhrn) (2)

Čapkova současnost, různá místa, nejvíc české prostředí, ale také Anglie a Itálie

Ukradený kaktus
Vrchní zahradník Holbenovy zahrady pan Holan vypráví o tom, jak se z veřejně přístupného skleníku pana Holbena začaly ztrácet kaktusy. Nejprve v malém množství, později ve větším a stále vzácnější exempláře. Když se ztratil kaktus "Pilocereus", pan Holan se rozhodl zloděje najít.
Dal do novin článek, že Holbenovy sbírky kaktusů jsou ohroženy nebezpečnou chorobou. Za pár dní uveřejnil článek, že choroba se dá léčit pomocí speciální tinktury, která je dostupná i u pana Holbena. Vzápětí se přihlásil pan Ráček, který všechny kaktusy ukradl, a sháněl se po tinktuře. Ukázalo se, že rostliny bral už celá léta v přestrojení za starší ženu.
Pan Holben ho chtěl potrestat, ale když zjistil, že pan Ráček je odborník a blázen do kaktusů, začal s ním spolupracovat. Poslal ho do Mexika, aby odtud přivezl nové druhy kaktusů, ale pan Ráček zde zemřel mučednickou smrtí, protože chtěl tamějším Indiánům ukrást jejich posvátnou rostlinu.

Povídka starého kriminálníka
Pan Bobek vypráví příběh, který se udál v Palermu. Policie tam chytila muže se zakrvavenou dýkou v ruce. On tvrdil, že někoho zabil, ale nechtěl přiznat koho. Byl tedy zatčen a uvězněn, ale policisté stále nemohli najít žádnou mrtvolu.
Vrah se jmenoval Marko a toužil po trestu, ale dokud se nenašlo tělo oběti, nemohl být odsouzen. Policisté mu umožnili útěk z vězení, ale on se stále vracel. Když mu řekli, že ho druhý den propustí, Marco takovou "nespravedlnost" neunesl a ve své cele se oběsil!
Od té doby v ní strašilo a každý člověk, který tam strávil noc, se druhý den obrátil na správnou cestu. Jednou tam na zkoušku zavřeli Čecha pana Bobka a od té doby přestala "nápravná cela" fungovat.

Zmizení pana Hirsche
Pan Hirsch obchodoval v Praze s kůží a perskými koberci. Jednoho dne se beze stopy ztratil.
O dva dny později si úřednice z úschovny zavazadel stěžovala na zápach vycházející z jednoho kufru. Když zavazadlo otevřeli, našli v něm uškrcenou mrtvolu pana Hirsche. Na jeho těle byly stopy po anilinových barvách a pan Mejzlík podle toho poznal, že pana Hirsche zabil jakýsi Arab, který s ním obchodoval, a jeho mrtvolu pak odnesl z krámu zabalenou v nekvalitně obarveném koberci.
Koberce, které pan Hirsch koupil, byly pašované a nekvalitní, takže kdyby žil a přišlo se na to, šel by do vězení.
Z této povídky vyplývá poučení, že obchodníci by měli prodávat kvalitní zboží, jinak se jim to vymstí.

Čintamani a ptáci
Pan doktor Vitásek sbíral kvalitní staré perské koberce. Často navštěvoval paní Severýnovou. Ta s koberci obchodovala a občas se u ní objevil nějaký vzácnější kousek. Kromě toho měla tlustou fenku jménem Amina, která lehávala v kuchyni na starém hadru.
Pan Vitásek ovšem zjistil, že je to převzácný koberec ze sedmnáctého století o unikátních rozměrech s božským vzorem "čintamani a ptáci". Dozvěděl se, že patří paní Zanelliové. Chtěl koberec za každou cenu získat – smlouval, prosil, nabízel, ale paní Zanelliová mu ho neprodala, protože šlo o rodinnou památku.
Rozhodl se proto, že koberec ukradne. V noci se vloupal do bytu paní Severýnové, ale na koberci opět ležela Amina a nechtěla se za žádnou cenu hnout. Pan Vitásek neměl to srdce, aby ji zabil, a proto se vrátil domů.
Když paní Severýnová zjistila, že se jí do bytu vloupal někdo cizí, dala si na okna mříže.
Pan Vitásek se rozhodl, že loupež zopakuje, až Amina pojde, ale do té doby se musí naučit pilovat mříže!

Příběh o kasaři a žháři
Kasař pan Balabán byl velice zručný a šikovný. Kdysi při skoku z okna přišel o zuby a nosil umělé. Byl pověstný tím, že nevěřil na pověry.
Rozhodl se, že završí svou zlodějskou kariéru vyloupením kasy u firmy Scholle a spol. Podařilo se mu vše provést na jedničku, ale nakonec ho prozradilo, že si na místě činu vyndal z úst falešné zuby, které mu překážely, a ty se otiskly do prachu. Navíc na místě činu nezanechal svůj exkrement, což ostatní kasaři z pověrčivosti dělali.
Druhý příběh se odehrál ve Štýrsku. Sedlář a řemenář pan Anton slavil s rodinou svůj svátek a najednou začala hořet střecha chalupy a celá stavba lehla popelem. Od ní chytlo ještě čtrnáct dalších budov.
Při vyšetřování se zjistilo, že požár zapálil sluneční paprsek, který procházel skrz lupu umístěnou v trámu. Anton si vzpomněl, že v lednu vyhodil jednoho učedníka, který stále prováděl nějaké pokusy.
Policisté si dali chlapce zavolat a zjistili, že i bez astronomických přístrojů dokázal spočítat, v jaké poloze bude slunce v den Antonova svátku. Pak pomstychtivě umístil lupu tak, aby v ten den zapálila chalupu.

Ukradená vražda
Pan Houdek bydlel na Vinohradech v poklidné Krucemburské ulici. Jednoho dne zaslechl několik výstřelů. Na ulici ležel zastřelený Rus Kopytenko. Hned se seběhli dva četníci. Náhodou byl poblíž i taxík, a tak řidič odvezl mrtvého do nemocnice.
Všichni obyvatelé se těšili, že se o vraždě bude psát v novinách a o jejich ulici se bude mluvit. Protože však žádný článek nevyšel a ani policie nepřišla nic vyšetřovat, šel si pan Houdek stěžovat na komisařství. Tam o vraždě nikdo nic nevěděl, a když pan Houdek řekl, v kolik hodin se událost stala, komisař Bartoška mu odpověděl, že v tu dobu četníci dělají obchůzku v jiné části města, a tak by nemohli tak rychle přispěchat na pomoc.
Byla to plánovaná vražda! Dva muži se převlékli za četníky, Rusa zastřelili a pak předstírali, že přišli pomoci. Jejich komplicem byl i taxikář.

Případ s dítětem
Mladé paní se ztratila tříměsíční holčička jménem Růženka v kočárku. Komisař Bartošek nevěděl, jak by měl dítě najít, zkoušel různé metody, ale žádná z nich nebyla ta pravá. Až pomohla náhoda.
Jeho fence se narodila štěňátka a ona na ně byla náležitě hrdá – jako každá máma. Komisař proto vyslal do ulic policisty, aby maminkám chválili miminka v kočárcích, a ta, která nebude chtít dítě ukázat, je zlodějka.
Nakonec ženu našli. Růženku ukradla, protože vlastní děťátko nešťastnou náhodou zalehla.

Grófinka
Do Curuchu chodily jistému muži špionážní listy a vzápětí to někdo udal anonymním dopisem. Písmo však bylo totožné.
Zjistilo se, že autorkou špionážních i anonymních dopisů je grófinka Mihályová. Za svůj čin byla odsouzena k ročnímu trestu vězení. Do cely za ní přišel pan Poglár. Zjistil, že se grófinka zamilovala do hrdinného majora Westermanna, a tak se mu chtěla vyrovnat nějakým statečným činem.
Pan Poglár jí řekl, že major je ženatý muž se třemi dětmi, původním povoláním pekař, ale hrdá grófinka se rozhodla, že si svůj trest odsedí a dopisy nezapře!

Historie dirigenta Kaliny
Dirigent Kalina řídil jednou orchestr v Liverpoolu. Bohužel neuměl ani slovo anglicky. Šel se projít k moři a tam slyšel hádku muže a ženy. Usoudil, že muž se chystá provést nějaký zločin.
Chtěl to oznámit policii, ale protože neznal cizí řeč, byl bezmocný.
Druhý den byl v novinách článek o vraždě staré paní.

Smrt barona Gandary
Významného barona Gandara nalezli zastřeleného v jeho zahradě. Vyšetřováním byl pověřen pan rada Pitr, který neměl rád záhadné zločiny a přílišné "komplikace". Zastával názor, že loupeže konají profesionální zloději a vraždy jsou obvykle páchány pro peníze někým z rodiny.
Do vyšetřování se zapojil i mladý komisař Mejzlík, který měl několik zajímavých hypotéz, co se mohlo přihodit. Ale pan Pitr tvrdil, že vraždu spáchal někdo z rodiny.
A měl pravdu. Barona zabil jeho synovec a ukradl mu 50 000 korun.

Příběh sňatkového podvodníka
Na policii dostali několik trestních oznámení na sňatkového podvodníka. Detektiv Holub odhalil, že oním zločincem je pan Plichta, několikrát trestaný kriminálník. Chytili ho a muž dostal 5 měsíců. Pak byl propuštěn, ale nedal si pokoj a opět tahal z cizích žen peníze.
Pan Holub na něj náhodou narazil ve vlaku a chtěl ho předat pardubické policii. Ale Plichta chtěl jít jedině s ním.
Detektiv ho tedy nejdříve vzal na svůj letní byt, kam právě mířil. Rodině ho představil jako svého kamaráda.
Když měli odjíždět do Prahy, potřeboval ještě něco vyšetřit, a tak Plichtu nechal v restauraci. Ten si tam mezitím nabalil další ženu, ale pan Holub mu řekl, že je to sňatková podvodnice Lojzička.
Pan Plichta se rozzlobil nad tím, že už se nikomu nedá věřit a nechal se v klidu odvést do vězení.

Balada o Juraji Čupovi
Příběh se odehrává na Podkarpatsku a vypráví ho četnický kapitán Havelka.
Jednou za ním ve sněhové bouři přišel muž a řekl mu, že zabil Marynu Matejovu. Ušel třicet kilometrů ze své vesnice v šílené zimě jen kvůli tomu, aby se přiznal. Tvrdil, že mu zabití Maryny přikázal Bůh.
Pan Havelka celkem věřil, že mluví pravdu, ale druhý den našel v jeho pokoji dolarové bankovky, které Maryna dostávala od svého muže z Ameriky.
Juraj Čup byl proto odsouzen k trestu smrti.

Povídka o ztracené noze
Synovec pana Krále Lojzík byl za války odveden na vojnu. Vojna ho bavila, ale nechtělo se mu jít bojovat na frontu. Proto simuloval a dostal se do nemocnice. Při vizitě náhodou skrčil nohu v koleni, takže to vypadalo, jako že ji má amputovanou.
Doktor na něj koukl, označil ho za "mrzáka" a poslal ho domů.
Lojzík začal pobírat invalidní rentu a byl celkem spokojený. Ale pak se mu začalo zdát, že noha, kterou úředně neměl, mu chřadne a dokonce se zkracuje. Byl z toho celý špatný a nakonec už to nevydržel a vyběhal si na úřadech, aby mu uznali, že má obě nohy zdravé.

Závrať
Ovdovělý fabrikant Gierke se znovu oženil a se svou mladou ženou jel na svatební cestu do Itálie. Vyšli si tam na rozhlednu a od té doby začal továrník trpět strašnou závratí, která ho nejen neopouštěla, ale dokonce se stupňovala až málem zešílel.
Pomohl mu teprve neurolog doktor Spitz pomocí metody potlačených představ. Dokázal zjistit, že Gierke svrhl svou první ženu ze skály a zdědil po ní velké peníze. Když se znovu oženil, bál se, že by totéž mohl udělat i své druhé ženě, a proto trpěl závratí.
Po doktorově verdiktu se Gierkemu úžasně ulevilo, ale když lékař odešel, vrhl se ze schodů a zabil se.

Ušní zpověď
Tento příběh je o vrahovi, který se v kostele vyzpovídal faráři, protože ten nemohl nikomu vyzradit jeho děsivé tajemství.
Totéž zopakoval u dalších farářů, aby ulehčil svému svědomí. Protože se ale nechtěl kát, žádný duchovní už ho nechtěl vyslechnout.
Když už nebyli k dispozici kněží, platil si vrah konzultace u právníků a zpovídal se jim.
Nakonec svěřil své tajemství doktoru Vitáskovi, a protože už byl skoro šílený, píchl mu lékař smrtelnou dávku morfia.

O lyrickém zloději
Zloděj vyloupil obchod a na místě zanechal vlastnoručně napsanou báseň. Šéfredaktor Zach ji otiskl, protože byla originální a zloděj, povzbuzen úspěchem, psal další básně a nechával je na místech, kde kradl.
Protože ale jeho další verše byly příliš "vykalkulované" a psané s touhou po zveřejnění, v novinách už je neotiskli.
Zloděj si na pana Zacha počkal v jeho bytě a ten mu dal přečíst báseň od slavného autora pro inspiraci.
Za dva dny pak zloděje chytli, protože si na místě činu lámal hlavu s novou básní.
Uvěznili ho, ale on psal básně o vězení. Jenže si v nich musel vymýšlet, protože v kriminále nebylo nic zajímavého, o čem by mohl psát.

Soud pana Havleny
Pan Havlena byl nedostudovaný právník a v okurkové sezóně vymýšlel pro novináře fiktivní případy ze soudní síně. Vždy byly velice originální a trest odpovídal platným zákonům. Jednou ale vymyslel případ o tom, že jakýsi muž naučil svého papouška nadávat sousedce a za to dostal 14 dní vězení.
Proti článku ale vzneslo kritiku ministerstvo a označilo trest za nesmyslný.
Havlena nechtěl uznat, že se v rozsudku zmýlil, a toužil dokázat, že ho soud potrestá tak, jak to napsal.
Koupil si papouška, dlouho ho učil nadávat, ale i když na něj sousedka podala trestní oznámení, byl shledán nevinným.
Následkem toho zatrpkl a zmizel z veřejného života.

Jehla
Domovnice paní Mašková si koupila žemličku a našla v ní jehlu. Šla si stěžovat na policii a policie předala případ Chemickému ústavu. Tam pomocí pokusů zkoumali, zda se jehla dostala do housky před, v průběhu, nebo až po upečení. Nakonec zjistili, že jehlu do žemle někdo strčil, až když byla upečená.
Dal ji tam učedník, který měl vztek na svého mistra.
V Chemickém ústavu se chemikům pečení housek zalíbilo a nakonec pekli nejlepší žemle v celé Praze.

Telegram
Rodina Kalousových dostala z Francie telegram od dcery Věry. Protože byl napsán chybně, nerozuměli mu a domnívali se, že se jí stalo něco hrozného.
Matka, otec i syn chtěli vzít Věřinu záchranu do svých rukou a všichni byli odhodláni jet na vlastní pěst do Paříže, ať to stojí, co to stojí.
Nakonec jim pomohl soused Horvát, který se zabýval dešifrováním. Řekl jim, že Věra potřebuje poslat peníze, protože jí ukradli kabelku.

Muž, který nemohl spát
Doktor Mandel chtěl mluvit s panem Musilem, ale ten byl zrovna pryč, a tak se rozhodl, že mu napíše vzkaz. V polovině si to ale rozmyslel a odešel.
Pan Kavka zkoušel napodobit doktorovo velice nečitelné písmo a jen tak si čmáral po papíře, aniž by chtěl napsat nějaké slovo.
Pan Musil si pak myslel, že počmáraný papír je vzkaz pro něj, a protože odjížděl na hory, vzal se lístek s sebou. Rád se ve věcech "šťoural", a tak celou dovolenou nespal a snažil se vyluštit text z nesmyslně počmáraného papírku. A kupodivu tam opravdu našel smysluplnou větu.

Sbírka známek
Pan Kraus měl v dětství nelepšího přítele, chudého chlapce jménem Lojzík.
V dětství vášnivě sbíral známky, ale otec to neviděl rád. Jednou byl delší čas nemocný a pak zjistil, že sbírka není v jeho tajné skrýši. Myslel si, že mu ji ukradl Lojzík, a proto s ním přestal kamarádit. Zatrpkl a stal se z něj protivný a nepřátelský člověk.
Po padesáti letech našel sbírku na půdě v krabici, kam ji dal jeho otec.

Obyčejná vražda
Stará paní Turková byla zabita ve svém obchůdku. Pan Hanák ji litoval a došel k názoru, že zavražděný člověk je jako "pohaněný a zpustošený chrám" a křičí do světa svou křivdu.
Nakonec chytili vraha a pan Hanák si uvědomil, že je to jen obyčejný člověk a bylo mu ho líto.

Porotce
Pan Firbas seděl v porotě v případu nešťastně vdané Lujzy Kadaníkové, která zabila svého o dvacet let staršího muže.
Došel k názoru, že vina byla na obou stranách. Uvědomil si, že jeho manželka by ho také mohla zabít a byla by souzena stejně, jako ubohá Lujza.
Nevěděl, jak má hlasovat, ale nakonec porota Lujza odsoudila k trestu smrti všemi dvanácti hlasy.

Poslední věci člověka
Pan Kukla vypráví o svém snu. Zdálo se mu, že má být popraven, a tak přemýšlel o tom, že bude zabit neprávem a až se na to přijde, budou mít jeho kati ostudu. Pak si uvědomil, že kdyby zemřel, zanechal by na světě svou ženu a dítě! Zjistil, jak moc je má rád. A pak se probudil.
Pan Skřivánek měl zánět trojklanného nervu a trpěl strašnou bolestí, dokonce uvažoval o sebevraždě.
Ale přemýšlel a uvědomil si, že bolest život posvětí. Že stojí za to žít, i když musíme občas snést bolest a trápení.

V "Povídkách z první a druhé kapsy" se objevuje mnoho různých postav, které mají rozličné lidské vlastnosti. Například četníci jsou většinou dobrosrdeční a spravedliví, zloději mají smysl pro humor. U některých lidí se objevuje pokrytectví, u druhých faleš a přetvářka, další jsou naopak hodní a vlídní.
Čapek zachytil mnoho různých společenských vrstev a zobrazil reálně mnoho lidských povah!

Karel Čapek se zabývá lidskou povahou a uvažuje nad některými motivy lidského chování.

Oba soubory povídek se mi velmi líbily, považuji je za jedny z nejhezčích knih doporučené četby. Soubor "Povídky z druhé kapsy" je podle mého názoru mnohem filozofičtější než "První kapsa". Příběhy nejsou sice tak dějové, ale jsou v nich mnohem zajímavější myšlenky, o kterých Čapek píše. Dost citátů mě zaujalo, jsou často velmi pravdivé.

Karel Čapek – Povídky z jedné kapsy (Mluvené slovo, Audioknihy | AudioStory)

Popis:
Pro informace o dalších audioknihách a novinkách navštivte naše stránky http://www.audiostory.cz/ .

Leave a Reply