Kniha Smrt krásných srnců (Ota Pavel)

Kniha Smrt krásných srnců (Ota Pavel)

Kniha Smrt krásných srnců (Ota Pavel) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Smrt krásných srnců (Ota Pavel)
  • Elérhető fájlok: Kniha Smrt krásných srnců (Ota Pavel).pdf, Kniha Smrt krásných srnců (Ota Pavel).epub, Kniha Smrt krásných srnců (Ota Pavel).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Pavel Ota (*02.07.1930 – †31.03.1973)

Smrt krásných srnců (14)

In Veliký vodní tulák. Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1980 (1. souborové vydání). Ilustroval Jaroslav Šerých. Počet stran: 207.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Děj knihy Smrt krásných srnců se odehrává v rozmezí let 1936-1970. Příběhy popisují život v kraji kolem řeky Berounky, v křivoklátských lesích, v Buštěhradu a v Praze.

Hlavními hrdiny povídek jsou členové rodiny v čele s milovaným tatínkem Leem, maminkou Hermou a staršími bratry Jirkou a Hugem. Do autorových vzpomínek dále patří pan Prošek a jeho pes Holan, paní Prošková, tatínkův zaměstnavatel František Korálek a jeho žena Irma či malíř Vratislav Nechleba.

Celou knihu provází nádherný a přímo mistrovský popis přírody, hlavně krajiny kolem křivoklátských lesů a také humor Otova tatínka Lea. Z díla je přímo cítit pokora, láska k přírodě a úcta k člověku.

Kniha obsahuje osm povídek, ve kterých Ota Pavel vzpomíná na šťastné dětství před válkou i hořké časy v době okupace, kdy jako smíšená židovská rodina měli těžký úděl.

Nejdražší ve střední Evropě
Tatínek pracoval jako obchodní cestující u švédské firmy Elektrolux. Dlouho toužil koupit si vlastní rybník. Maminka zase celá léta toužila jet se vykoupat k moři do Itálie. Tatínek po dlouhé době shánění koupil rybník od doktora Václavíka za deset tisíc korun. Rybník měl být plný ryb. Aby ho doktor přesvědčil, hodil do vody kus housky. Vynořila se velká tlama a houska okamžitě zmizela. Tatínek byl šťastný, jak je to výhodná koupě. Nastal podzim a doba výlovu. Tatínek nechal pozvat všechny známé a přichystal velkou oslavu. Rybáři slavnostně zahájili výlov. Nakonec se ukázalo, že jediným kaprem je ten, který tenkrát tak rychle zhltl housku. Všichni se smáli, jen Popperovi byli nešťastní. Jedině cesta do Itálie zachránila pana doktora Václavíka před boxerským vyřízením celé záležitosti.
Uplynula řada let. Tatínek byl velmi úspěšným prodávajícím po celých Čechách. Jednou přišel do tatínkovy kanceláře udělat objednávku i doktor Václavík. Tatínek neřekl nic. Doktora naopak pohostil, povyprávěli si spolu, co je nového a nakonec uzavřeli objednávku na speciální ledničku za deset tisíc korun. Doktor zaplatil v hotovosti na místě. Sotva odešel, tatínek dal z jedné rozbité ledničky vyndat vnitřek a upravit ji tak, aby krásně vypadala – jako před lety krajina kolem jeho rybníka. Pak poslal ledničku panu doktorovi do Kročehlav. Ten zavolal montéra, aby lednici zapojil. Ten se zděsil a utekl. Václavík okamžitě telefonoval tatínkovi, že lednice nemá vnitřek. A tatínek mu s klidem odpověděl, že se nedá nic dělat, že je to jako s tím rybníkem. Taky na pohled vypadal moc hezky. Václavík ho ani nežaloval, měl jen smutný večer jako tenkrát Popperovi.

Ve službách Švédska
Vypráví o a tatínkově obchodním talentu u firmy Elektrolux. V prodeji vysavačů a ledniček se stal mistrem světa. Bylo to hlavně díky paní Irmě, manželce generálního ředitele firmy Elektrolux pana Františka Korálka, do které byl tajně zamilován. Stále si představoval, že se do něj zamiluje i ona. Byl však "chudý" a v očích paní Irmy i společensky nemožný. Na jedné oslavě tatínkových úspěchů se totiž podávalo kuře. Všichni ho jedli způsobně příborem, jen tatínek začal jíst rukama. Tím klesl společensky hodně dolů. Štěstí mu však přálo. Jednou se úplnou náhodou seznámil a spřátelil s malířem Vratislavem Nechlebou. Ten však maloval pouze muže nebo mrtvou Lukrécii. Tatínka Lea měl však ve velké oblibě. Po noci strávené s tatínkem na rybách a ve stanu u řeky Berounky Nechleba slíbil, že paní Irmu namaluje. Tatínek byl nejšťastnější na světě. Irma mu totiž slíbila, že obraz pak spolu oslaví jen oni dva. Okamžitě se vydal pro Irmu a dovezl ji do ateliéru. Nechleba si ji prohlédl a řekl, že takovou paničku malovat nebude. Tatínkovi se alespoň trochu splnil sen. Měl plačící Irmu alespoň chvíli v náručí. Jedinou vzpomínkou na tuto tatínkovu lásku byl obraz Lukrécie, kterou mu kdysi dal malíř Nechleba na památku. Za války ji však u Popperů opilý esesák rozřízl dýkou.

Smrt krásných srnců
Příběh začíná popisem kraje okolo hradu Křivoklát, kam Ota Pavel jako dítě velmi rád jezdil. Chytal s tatínkem ryby, v chalupě u převozníka Karla Proška pekli chleba. Prošek opatřoval "záhadným způsobem" srnčí maso. Opatřil si totiž psa vlčáka, dal mu jméno Holan. Mezi psem a pánem bylo velmi silné pouto. Věrnějšího psa nebylo. Nad řekou byla zvláštní stráň, kam se chodila pást zvěř. Byla to proto zahrada smrti, která se mohla jmenovat "smrt krásných srnců". Prošek sem chodil s Holanem, vzal hlavu psa do dlaní, nasměroval ho na tečku na stráni a řekl: "Holane, běž!" Pes usmrtil srnu a Prošek ji v batohu odnesl domů. Měli tak maso na celý měsíc. Nikdo na nic nepřišel, ani lesníci, kteří se nemohli dopočítat zvěře a podezírali právě Proška s Holanem. V této době však šťastný život skončil. Jednoho dne i do Luhu přinesl bubeník zprávu o nastoupení moci Adolfa Hitlera a o zřízení Protektorátu. Starší bratři Oty Pavla Hugo a Jiří byli povoláni do koncentračního tábora. Odvážný otec dojel ještě před jejich odjezdem s Davidovou hvězdou v kapse a na rozvrzaném kole pro srnce, aby jím nasytil své syny. To už se bál i kurážný Prošek. Za pytláctví a přechovávání Žida byla totiž smrt. Nemohl tatínkovi pomoci jinak, než že mu slíbil, že mu Holana na lov srnky půjčí. Tatínkovi se to po několika vyčerpávajících dnech skutečně podařilo. Holan jeho povel "Holane, běž!" uposlechl a srnce usmrtil. Srnce mu však málem odnesli dva rybáři. Tatínek je s pomocí Proška zastrašil. Na kole pak srnčí maso vezl zpět za rodinou. Cestou se hrozně bál. Potkal však jednu paní, která mu vyprala zakrvácené šaty a s mužem mu maso pořádně přebalili. Maminka pak chlapcům vařila a pekla srnčí maso, aby nabrali sílu. Možná právě ten srnec zachránil život Jiřímu, který měl po návratu z koncentračního tábora jenom 40 kg. Hlavu toho srnce tenkrát pan Prošek vypreparoval a říkal, že jeho lov byl mnohem dramatičtější než lov zvěře v Africe. Později ji někdo ukradl. Povídka končí smrtí pana Proška krátce po válce, kdy si autor uvědomil, že spolu s ní skončilo i jeho krásné dětství.

Kapři pro wehrmacht
Odehrává se za války, kdy hned v jejím začátku vzali tatínkovi jeho milovaný rybník. Ten to samozřejmě těžce nesl. Přesto dál chodil své kapry krmit. Tatínek byl také velký vlastenec. Za poslední předválečné peníze koupil originál českou bystu. Za války pracoval tatínek a starší bratři na kladenské šachtě. Rodina tyto časy těžce nesla, zvláště v době vypálení Lidic. Lidice s Buštěhradem od sebe dělil jen kopec. U Popperů byly časté prohlídky domu Němci. Tatínek tehdy přestal k rybníku chodit. Už nevěřil, že bude někdy zase jeho. Pak museli bráškové do koncentráku. Tehdy dvanáctiletý Ota chodil žebrat od vesnice k vesnici, aby mohla rodina posílat synům balíky. Před vánocemi byl povolán i tatínek. Už tehdy se rodině špatně vedlo. Tatínek dva dny před odjezdem prohazoval sníh, když vtom přijelo auto a tři páni v civilu prohlédli barák od shora dolů. Objevili bystu. Tatínek ji před nimi musel hodit na betonový dvorek a na kousky rozbít sekyrou. Druhý sen se dozvěděli, že ten den Němci vystříleli dvě židovské rodiny v okolí. Pak si u Popperů udělali předčasně Štědrý večer. Ota dostal boty s bruslemi. Všichni se přes vážnou situaci tvářili vesele. V noci pak Otu tatínek vzbudil. Byla ukrutná zima, přesto šel s tatínkem k rybníku, vysekali díru do ledu a čekali, až připlují kapři. Pak je rychle chytali a dávali do pytlů. Až do posledního kapra. Ota se strašně bál, že je Němci uvidí a zastřelí. Všude po domě pak byly kádě s rybami. Druhý den šel Ota s maminkou doprovodit tatínka na autobus. Pak začali kapry vyměňovat za jídlo. Byly to nejštědřejší válečné Vánoce. Příští rok za velké slávy chystali Němci slavností výlov. V rybníce však nebyl žádný kapr. Nikdo si to tenkrát nedovedl vysvětlit.

Jak jsme se střetli s Vlky
Krátká povídka o tom, jak Vlkové dali Otu Pavlovi a jeho tatínkovi na prdel v chytání štik.

Otázka hmyzu vyřešena
Vypráví o tatínkových poválečných obchodech. Inženýr Jedlička ho požádal o prodej mucholapek BOMBA – CHEMIK. Tatínek si vzpomněl na svůj obchodní talent a plánoval, jak se do roka stane milionářem. Jeho talent opravdu nezmizel, dokonce do svých obchodů úspěšně zapojil i také svého syna Otu. Ale jak rychle uspěl, stejně tak rychle o svou slávu přišel. Mucholapek se sice prodalo hodně, ale teprve, když přišla vedra a měly začít plnit svou funkci, zjistilo se, že jsou k ničemu. Přicházely mu telegramy typu: "Pane Popper. Mouchy nechcípají. Spravujou se!" Tatínek tehdy s obchody skončil, dokonce mamince přiznal, že měla pravdu, že skutečně s mucholapkami díru do světa neudělá. Inženýr Jedlička nakonec všechny mucholapky spálil. Za pár let nato začaly mucholapky vyrábět Holanďané a udělali s nimi díru do světa. Toho už se však Oty tatínek nedočkal.

Prase nebude!
Později už tatínek neměl ani rybník ani pole u Hřebče. Přijal tehdy nabídku předsedy JZD Vrané Rákosník a šel krmit prasata. Mamince řekl, jestli chce, ať přijde za ním. Dal si za cíl vykrmit nejpěknější prasata v Československu. Maminka za ním skutečně přijela a vzhledem k tomu, že se příliš nelišil od svých "nových dětí", vydrhla nejdříve tatínka od hlavy po paty. Pak spolu rok krmili prasata. Byla to těžká práce. Jako odměnu dostali slíbeno prase. Tatínek už viděl zabíjačku, proto si vykrmoval to nejhezčí pro sebe. Nakonec jim bylo oznámeno – prase nebude. Tatínek se místo zlosti začal smát a objímat se s maminkou. Nakonec z JZD poslali tatínkovi dopis, že po prověrce hospodaření dluží družstvu 530,52 Kčs. Tatínek pak často dopisem mával a ptal se, zda dopis vstoupí do historie.

Králíci s moudrýma očima
Popperovi prodali chatu a koupili si domeček U Radotína. Byla to jejich poslední štace tady na zemi a byla to štace šťastná. Tatínek si zavedl zvláštní chov šampaňských králíků a maminka úspěšně pěstovala krocany, slepice a prodávala vajíčka. Takhle to táhli skoro deset let. Tatínek se o své králíky staral jak o vlastní děti. Jednou mu kdosi z králíkářského spolku namluvil, že když dá králíky tetovat, může za ně dostat hromadu cen a peněz. Tatínek pozval odborníka a nechat stovku králíků tetovat. Od Nováků z JZD si půjčil bedýnky a chystal se odjet do Karlštejna před komisi rozhodčích. Před odjezdem nařídil mamince vykl >

Smrt krásných srnců – rozbor díla k maturitě (2)

Kniha: Smrt krásných srnců

Autor: Ota Pavel

Přidal(a): Vodickovama

1. Zasadit dílo do kontextu světové literatury

Kniha se skládá ze sedmi (devíti) povídek, jde o autobiografickou vzpomínku na autorovo dětství a dospívání. Vznikla v roce 1971, Ota Pavel ji napsal v Psychiatrické léčebně. Řadíme ji tedy do druhé poloviny 20. let.

Ota Pavel vl. jm. Otto Popper (*2. července 1930 †31. března 1973)

– Publicista, spisovatel, psal reportážní povídky ze sportovního prostředí

– narodil se v Praze jako nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera.

– Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku.

– Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec.

– Velice se zajímal o sport, pracoval v Československém rozhlasu ve sportovní redakci a jako sportovní redaktor v různých časopisech a často cestoval do zahraničí

– Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza), v náhlém záchvatu zapálil selské stavení nad městem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu.

– Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na srdeční infarkt 31. března 1973 ve věku nedožitých 43 let v rodné Praze.

– Je pohřben na židovském hřbitově v Praze-Strašnicích vedle svého otce.

– Ota Pavel se zabýval hlavně sportovní tematikou (Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského nebo Pohádka o Raškovi).

– Díla: Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců, Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Pohár od Pánaboha

– Posmrtně vydané díla : Fialový poustevník, Sedm deka zlata, Zlatí úhoři, Mám rád tu řeku

Ota Pavel a jeho světoví současníci:

2. Charakterizovat postavy vystupující v textu

Leo Popper/Pavel – vypravěčův tatínek, narodil se v Buštěhradu; plný vitality, má smysl pro humor, je posedlý svými touhami a sny; žádný z neúspěchů ho nikdy neodradí a bezhlavě se vrhá do každé příležitosti; Žid, dobrý obchodník, má rád ženy, miluje rybaření a rybníky; velmi šarmantní; v době války se ukazuje jako skvělý otec

Maminka Herma (Hermína) Popperová/Pavlová – velmi tolerantní a laskavá, svému muži odpouští všechny prohřešky; mnoho se o ní v díle nedozvíme, vypravěč (Ota) ji věnuje málo pozornosti; narodila se v Kročehlavech; své děti vedla k lásce k vlasti; křesťanka, jejím snem je dovolená v Itálii

strejda Prošek – král pytláků; má velmi dobrý vztah k přírodě; rodina u něho tráví víkendy i prázdniny; má psa Holana, jenž mu byl vždy věrný a doprovázel ho při pytlačení

pes Holan – vlčák, který Leovi pomůže sehnat jídlo pro svoje chlapce; dává najevo svoje city, když nakonec poslechne Lea, aby mu šel pomoci

Ota Pavel – jeho otec je pro něho vzorem, má dobrý vztah k přírodě; celý příběh vypráví on; zaměřuje se hlavně na osudy tatínka

Hugo a Jiří – Otovi starší sourozenci, byli poslání do koncentračního tábora.

Bambas – tulák, uměl chytat ryby všemi dovolenými i nedovolenými způsoby, Otovi se líbil jeho způsob života

3. Stručně naznačit děj díla

Místo děje: Čechy – především Praha, Buštěhrad, Kročehlavy, Křivoklátsko a okolí řeky Berounky

Doba děje: v první polovině 20. století před 2. světovou válkou a v jejím průběhu

NEJDRAŽŠÍ VE STŘEDNÍ EVROPĚ

Maminka každý rok toužila jet do Itálie k moři, ale tatínek Leo jí vždy pověděl, že nemají peníze. V popředí jeho zájmu totiž stálo obchodování pro značku Elektrolux a rybaření, které jednoho dne vyústilo k rozhodnutí koupit rybník. Tatínek sháněl rybník opravdu dlouho a marně. Až v Kročehlavech za ním přišel jeho známý doktor Václavík, který mu nabídl rybník plný ryb. Šli se teda podívat a doktor hodil žemli do vody. Za chvilinku se vynořil kapr, který měl 6 kilo. Tím bylo hotovo a tatínek zajel pro všechny úspory. Maminka prosila, aby rybník nekupoval, ale tatínek měl jasno a rybník koupil. Tatínek od té doby zářil a měl radost, jak mu kapři rostou. Nastal podzim a přišel výlov rybníka, rodiče si vzali volno, tatínek si zjednal pomoc rybářů a přišlo se také podívat plno známých. Když byl rybník vypuštěný, zjistilo se, že byl prázdný. Byl tu jen jeden známy kapr, který vážil 6 kilo. Tatínek si vše chtěl vyřešit

boxerským způsobem, ale naštěstí ho to přešlo. Ten den měla rodina nejdražší večeři ve střední Evropě. Uplynula řada let a pan doktor Václavík chtěl od tatínka koupit ledničku. Ten se hned rozhodl mu podvod oplatit. Domluvil se skladníkem, aby natřel starou ledničku, vyndal z ní vnitřek a vložil do ní mramorovou desku, co se panu Václavíkovi tak líbila. Ten se pak velice divil, ale tatínek mu vysvětlil, že koupil ledničku bez vnitřku jako tenkrát on rybník bez vnitřku. Tak měl doktor nejdražší králíkárnu v celé střední Evropě.

VE SLUŽBÁCH ŠVÉDSKA

Tatínek Leo pracoval u švédské firmy elektrolux, kde prodával ledničky a vysavače. Práce mu šla velmi od ruky, protože se mu tuze líbila Irma, manželka pana ředitele Korálka. Ten byl velmi bohatý, měl americké auto, vilu a dokonce i vlastní stáj Frako. Tatínek se proto rozhodl, že si jí získá tím, že se stane nejlepším prodavačem na světě. Maminka o této tajné lásce věděla, ale příliš se neznepokojovala, protože věděla, že má stejné šance jako zdolat Mount Everest. Leo se brzy díky svým obchodnickým dovednostem skutečně stal mistrem republiky u firmy Elektrolux. Díky úspěchům celá rodina žila ohromně blaze. Tatínek se začal draze oblékat, koupil si americké auto a chodil i k jednomu z nejlepších holičů v Praze. Brzy se stal dokonce mistrem světa. Až tehdy si uvědomil, že i kdyby prodal vysavač Pánu Bohu, u Irmy nemá jako obchodní cestující šanci. Náhodou se spřátelil s věhlasným malířem Nechlebou. Nejprve nevěděl, že se jedná o umělce, ale později se rozhodli využít jejich známosti a vystoupit ve společnosti o stupínek výš a také ho chtěl přemluvit, aby namaloval Irmu a tím si ji získal. Korálek zase toužil chlubit se, že jeho ženu maloval Nechleba. Byl to těžký úkol, protože malíř nekreslil ženy, pouze jednou do roka Lukrécii. Když už se to tatínkovi po dlouhé době skoro povedlo a Irma stála před malířem, Nechleba řekl, že jí malovat nebude.Pan i paní Korálkovi tím byli znemožněni a rozzlobeni, protože už všude malování rozhlásili. Tatínka před vyhazovem zachránilo jen jeho obchodní umění.

SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ

Povídka začíná v předválečném období, kdy je celá rodina šťastná a netrpěli nedostatkem peněz ani jídla a také popisuje pytlácké příhody pana Proška s jeho psem Holanem. Vše ale skončí po zřízení protektorátu v zemi. Rodina je židovská a život je pro ně stále obtížnější. Za pár let přijde předvolání nejstarších synů do koncentračního tábora. Tatínek jim chce dát před odjezdem ještě pořádně najíst masa, ale doma skoro nic nemají. Rozhodne se tedy riskovat chycení a řekne, že jede na ryby na chatu Karla Proška. Ryby chytat nesměl a bez povolení opustit bydliště také ne. Nechá si napsat omluvenku od přítele doktora, sundá hvězdu s nápisem JUDE, nasedne na kolo a jede na víkend za hrad Křivoklát. Když dorazil ke stavení, přišlo mu po letech mnohem krásnější, než pamatoval. Leo se vydal rybařit, ale neúspěšně a v zoufalství požádal Karla, aby mu ulovil srnce. Ten měl děti a bál trestu smrti, takže ho Leo požádal, aby mu alespoň půjčil Holana. Ten nejprve nechtěl jít, ale nakonec se zoufalým tatínkem šel. Poslední den kdy Leo mohl zůstat, konečně uviděl jelena, zašel si pro Holana a poštval ho na něj. Holan už dlouho nelovil a tak měl problémy, ale nakonec srnce zabil. V tom se objevili rybáři a psa odehnali. S tatínkem se smutně vrátili a Karla napadlo, že se s tatínkem vrátí zpátky a rybáře vystraší jako páni nadlesní. Povedlo se a Leo odjel se zvěřinou domů na Buštěhrad, kde byl srnec spravedlivě rozdělen. Maminka synům pořádně vyvářela na posilněnou. Hugo se pak vrátil celkem dobrý, ale Jirka půl roku umíral, než se vzpamatoval. Srnec mu nejspíše zachránil život.

KAPŘI PRO WEHRMACHT

Hned na začátku okupace vzali tatínkovi jeho milovaný buštěhradský rybník, kde choval kapry. Přesto, že mu rybník už nepatřil, chodil k němu krmit kapry chlebem, kterého měli sami málo. Doufal, že po válce mu rybník zase vrátí. To se ale změnilo po vyvraždění Lidic. Tatínka to zasáhlo, protože zde měl spoustu známých a po téhle události už v kapry ani nedoufal. Další ránou bylo povolání starších bratrů do koncentračního tábora, kam jim posílali balíky, ale hlavně později povolali i Lea. V noci před odjezdem vzbudil malého Ottu a zavedl ho k rybníku, kde kapři nemohli dýchat kvůli ledu. Tatínek jako dobrý rybář vysekal díry a následně do pytlů pochytal všechny kapry, kteří připluli a lapali po dechu. Doma je maminka rozdělila do nádob. Když pak tatínek odjel, začali je vyměňovat za jídlo. V příštím roce přijeli slavnostně Němci vylovit rybník a nestačili se divit, že je prázdný.

JAK JSME SE STŘETLI S VLKY

Po válce celá rodina odjela do Luhu. Tenkrát pan Prošek povídal, jak tam bylo hodně štik a tak se tatínek s Otou vydali rybařit. Dařilo se jim náramně, tatínek jich chytil 100 a Ota 64. Když už byla řeka zplundrovaná, začala nevypsaná soutěž mezi Popperovými a Vlkovými. Za Vlky chytal hlavně Franta a Adolf. Adolf měl krásnou ženu, která se šestnáctiletému Ottovi tuze líbila. Do soutěže vyšel hlavně tatínek Leo s velikým odhodláním a všude hlásal, jak dá Vlkům na prdel, ale nakonec chytil s Ottou jen 3 štiky. Pak poručil vzít vozík na štiky, že jsou prý těžké, ale Ottovi se vůbec nechtělo a nakonec vzal pruty a vozík táhl tatínek. Když oba přijeli k Vlkovým, na zápraží stála krásna Marie a na klepačce viselo 5 velkých štik. Tatínek jen stál a zhluboka oddychoval. Ottovi bylo tatínka líto, dal pruty do vozíku a začal ho tlačit do Luhu. Ten den jeli se svěšenými hlavami, protože dostali, jak se říká na prdel.

OTÁZKA HMYZU VYŘEŠENA

Tatínkovi se po válce už špatně prodávalo. Byl starší a unavenější. Prodával spony na kšandy, mast proti svrabu a reklamní skříňky. Už nevydělával tolik jako dřív a byl z toho nešťastný. Dal se tedy k firmě DERSOL, kde začal prodávat mucholapky BOMBA-CHEMIK, které vynalezl inženýr Jehlička. Před tatínkem vystřídal mnoho zástupců, ale žádný je nedokázal prodat. Problém byl v tom, že mucholapky nelepily, ale pouze otrávili a moucha pak stihla odlétnout zemřít do ústraní. Zákazníci pak měli pocit, že mucholapka nefunguje. Maminka tatínka od práce s mucholapkami odrazovala, ale Leo se nedal a brzy skutečně nosil spousty peněz jako dřív, protože jich prodal ohromné množství a s panem Jedličkou už si plánovali, jak s nimi dobyjí celý svět. Když ale přišlo období much, tak je lidé začali vracet, protože prý nefungují. Sklady se najednou začali plnit vrácenými mucholapkami a vše bylo nakonec už dočista ztracené. Tatínek dal výpověď a inženýr Jedlička mucholapky spálil. Když ho pak Otta po pár letech potkal, vyhrkl, že mucholapky nakonec šlágr byly! Vyráběli je Holanďané pod názvem Sly Killer.

KRÁLÍCI S MOUDRÝMA OČIMA

Popperovi (tou dobou už Pavlovi) prodali chatu a koupili si domeček u Radotína. Měli málo peněz a tak se tatínek rozhodl, že bude chovat králíky a pak je prodávat. Postavil pro ně nádherné kotce a zavedl chov zvláštního druhu šampanů – měli barvu zhruba jako americké raketoplány. Tatínek se o ně moc dobře staral a tak to šlo dál celých 10 let. Pak mu poradil někdo z králíkářského spolku, že kdyby dal své šampaňské králíky tetovat, mohl by dostat spoustu cen a peněz. Leo se toho samozřejmě okamžitě chytil a pozval si odborníka na tetování. Byla to strašná práce u stovky králíků. Tím se stali králíci čistokrevní a ušlechtilí. Tatínek se na ně chodil často koukat a těšil se, jak většinu prodá na nejbližší výstavě. Za poslední peníze si objednal náklaďák, poručil mamince, ať vyklidí špajz, dal jí slavnostní pusu a odjel na výstavu. Když přišli králíci na řadu, porota usoudila, že nemohou udělit žádné ceny, jelikož neměli rozšířenou manikúru a pedikúru, což byl vážný nedostatek. Leo hned začal vyvádět, jelikož věděl, že tím pádem neprodá žádného králíka. Tatínek byl zoufalý, neměl už ani peníze na cestu domů, tak dal králíkům svobodu a šel domů pěšky. Srdce ho bolelo a nohy jakoby se měly zastavit. Když přišel domů, bál se že maminka vyklidila špajz. Ta ho posadila na židli a zavolala sanitku. Na vrátka dal ještě krásnou cedulku, kde stálo: PŘIJDU HNED a už nikdy nepřišel.

4. Hlavní myšlenka díla

Kniha je sbírkou autobiografických próz, jejichž klíčovou postavou je tatínek Oty Pavla Leo Popper. V knize zachycuje útrapy války, ale stejně dobře píše o veselí a radosti v životě. Líčí zde také svůj obdiv k tatínkovi, velkému snílkovi a dobrodruhovi, který si v každé situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději. S něhou vzpomíná na maminku, statečnou ženu, jež dokázala s nadhledem přijímat různé tatínkovy výstřelky. Z celé knihy je patrný silný autorův vztah k přírodě, k rybaření, sportu a rodné zemi.

5. Určit žánr

Epika – soubor 7 povídek

6. Jazykové prostředky v textu

– autor používá hodně spisovný jazyk, hovorový jazyk (mouchy nechcípají, strejda Prošek, embéčka, vandráci, po čuchu); využívá lidové slovesnosti; vyjadřování v knize čtenáře zaujme, je živé a naplňuje ho

– některá slova a věty zní velmi poeticky

– většinou se jedná o jednoduché příběhy, obsahuje i citové zabarvení, subjektivitu, autobiografičnost, přímou řeč, cizí slova (Made in Sweden), vtip, humor, ale i smutný podtext a vulgarismy (jděte do prdele s takovým zázrakem)

– V díle se také objevují významové zkratky, například Lidická tragédie je vystižena takto: “My jsme viděli Lidice hořet, my jsme slyšeli Lidice přes kopec křičet, já chodil s Příhodou do školy a najednou bylo jeho místo v lavici zoufale prázdný.”

– Příběhy jsou vyprávěny jednoduše a chronologicky (občas i retrospektivně)

– Citová zabarvenost – humor a satira, ale i smutek a neštěstí (hlavně během 2. sv. války)

– Častá přímá řeč (vynechané věty uvozovací)

– Vzpomínková próza – vzpomíná melancholicky Oto na odchod jeho idealizovaného dětství

– Vypravování, ale i četné popisné pasáže (přírody) ® líčení ® lyrizovaná próza

  1. 7.Pásmo vypravěče

Jednotlivé příběhy vyprávěny v ich-formě z pohledu autora – malého chlapce.

8. Vliv díla

Smrt krásných srnců zfilmoval v roce 1986 Karel Kachyňa. Také natočil například film Zlatí úhoři, který byl dokonce v roce 2008 převeden na divadelní prkna Městských divadel pražských.

Reakce na dílo

Sbírka původně obsahovala 8 povídek (1971), ale kvůli kritickému pohledu na socialistické zemědělství byla cenzurou vyřazena povídka Prase nebude!. Později byla přičleněná povídka Běh Prahou, která předtím kolovala pouze v opisech.


Další podobné materiály na webu:

Zlati uhori – Ota Pavel

Popis:
Krásná klasika pro milovníky 🙂 užijte si filmu.

Leave a Reply