Kniha Zvěrolékař mezi nebem a zemí (James Herriot)

Kniha Zvěrolékař mezi nebem a zemí (James Herriot)

Kniha Zvěrolékař mezi nebem a zemí (James Herriot) stáhnout knihu pdf, epub, mobi

  • Název knihy: Kniha Zvěrolékař mezi nebem a zemí (James Herriot)
  • Elérhető fájlok: Kniha Zvěrolékař mezi nebem a zemí (James Herriot).pdf, Kniha Zvěrolékař mezi nebem a zemí (James Herriot).epub, Kniha Zvěrolékař mezi nebem a zemí (James Herriot).mobi
  • Jazyk knihy: Český jazyk
  • Podmínky pro stažení této knihy: zdarma

Český-jazyk.cz aneb studentský underground ­

Herriot James (*03.10.1916 – †23.02.1995)

Zvěrolékař mezi nebem a zemí

Kniha je psána v 1. osobě, kterou představuje autor a hlavní postava James Herriot. Vyskytuje se zde mnoho přímé řeči a v ní se mluví nespisovnou a hovorovou řečí farmářů.
Nejvíce mě zaujalo vyjadřování spisovatele v pohledu na strasti a slasti mladého veterináře a také to, jak nás seznámil se zvířaty a jejich nemocemi.
Kniha je plná optimismu ale také zklamání, její humor ukazuje radost ze splněné povinnosti a z vykonané užitečné práce.

"Po ošetření kočky jsem zamyšleně nasedl do auta, a když jsem odjížděl, trápila mne představa, že bych jednou mohl říct něco opravdu vtipného a Elsinka by z toho mohla mít smrt." (Elsinka byla kuchařka u jedné paní a neustále se smála he-he, ha-ha.)

Zdroj: bafiky baf, 05.06.2006

Zvěrolékař mezi nebem a zemí

Inzerát byl odebran z oblíbených.

Prodám knihu "Zvěrolékař mezi nebem a zemí". Knihu napsal james Herriot a ilustroval Jiří Bouda. Vydalo nakl. Práceš v edici ERB v Praze roku 1986. Jde o 1.vydání.Kniha je v pěkném stavu a má 495 stran.
Nabídněte. Jarka Rodová

James Herriot: Zvěrolékař mezi nebem a zemí

⛔ Zboží bylo prodáno, nyní nejde zakoupit 103000000181584

Tématicky podobné zboží

Upozorním vás, až bude zboží znovu v nabídce

Někdo byl rychlejší. Tenhle kousek už si ode mě bohužel nekoupíte. Ale nic není ztraceno. Můžete mi tu nechat svou e-mailovou adresu a jakmile se ke mě stejný produkt znovu dostane, pošlu Vám upozornění. Nebo si můžete vybrat z podobných produktů.

Obecný popis zboží

Cena dopravy

Fotogalerie

Dotaz k produktu

James Herriot: Zvěrolékař mezi nebem a zemí

Svazek dvou děl: • Zvěrolékař jde do boje • Zvěrolékař v povětří Příhody ze služby u Britského královského letectva.

  • Jazyk: český
  • Žánr: světová literatura, komedie

Je James Herriot váš oblíbený autor?

Podívejte se také na další díla autora James Herriot, které mám skladem.

Tento produkt není skladem. Následující fotografie jsou pouze obecného charakteru a nevztahují se na žádnou konkrétní položku.

Zvěrolékař mezi nebem a zemí

Inzerát byl odebran z oblíbených.

Prodám knihu "Zvěrolékař mezi nebem a zemí". Knihu napsal james Herriot a ilustroval Jiří Bouda. Vydalo nakl. Práceš v edici ERB v Praze roku 1986. Jde o 1.vydání.Kniha je v pěkném stavu a má 495 stran.
Nabídněte. Jarka Rodová

Zvěrolékař spisovatelem: James Herriot

Jim Wight ; [přeložila Jana Pacnerová]

nakladatel Baronet
rok vydání 2000
vydání Vyd. 1.
jazyk česky
místo Praha
stran 408
rozměry 20 cm
poznámka il., portréty
ISBN 80-7214-318-2 (váz.)

Jméno James Alfred Wight pravděpodobně řadě našich čtenářů nic neprozradí, a to přesto, že se pod ním skrývá jeden z nejoblíbenějších a nejčtenějších autorů poslední doby. J.A. Wight je totiž skutečné vlastní jméno spisovatele, jehož úspěšné knihy vycházely pod proslaveným pseudonymem James Herriot. Český čtenář právě dostává do rukou životopis tohoto muže z pera jeho syna Jima Wighta, který jej napsal na základě autentických vzpomínek a materiálů pocházejících přímo z okruhu rodiny, přátel a kolegů zesnulého autora. James Alfred Wight, skutečný James Herriot, byl do puntíku takový gentleman, jak si ho četní fanoušci představovali. Byl to skrznaskrz počestný člověk, který až do konce života nepřestal mírně žasnout nad svým úspěchem, a otec, který vždycky kladl zájmy své rodiny před své vlastní.

Tuto knihu nikdo nenabízí

Nabízení knih k prodeji je dostupné pouze registrovaným uživatelům s ověřeným číslem mobilního telefonu. Zaregistrovat

Tuto knihu shání 17 uživatelů

Pokud ji vlastníte, můžete jim ji nabídnout.

Sháním tuto knihu

Jakmile knihu někdo nabídne, dáme vám vědět.

Historie prodejů

Toto vydání se u nás v minulosti prodalo 8krát.

Zvěrolékař mezi nebem a zemí

Všechna vydání

nakladatel Svoboda
rok vydání 1994
místo Praha
stran 404
poznámka il.
ISBN 80-205-0403-6 (Váz.)

Tuto knihu nabízí

Nabízení knih k prodeji je dostupné pouze registrovaným uživatelům s ověřeným číslem mobilního telefonu. Zaregistrovat

velmi mírně sešikmená vazba,obal bez třepení,vpředu u ohybu trhlinka 0,2mm,na přední str.obalu škrábanec

kniha 80 Kč
Česká pošta (doporučená zásilka) 65 Kč
osobní předání – Hořice (Jičín) 0 Kč

Tuto knihu shání 1 uživatel

Pokud ji vlastníte, můžete jim ji nabídnout.

Sháním tuto knihu

Jakmile knihu někdo nabídne, dáme vám vědět.

Historie prodejů

Toto vydání se u nás v minulosti prodalo 9krát.

James Herriot

autor: R. Petrћelkovб datum: 12.09.2002 zobrazeno: 14459x James Alfred Wight. To je pravй jmйno slavnйho spisovatele, jenћ se proslavil spнљe pod svэm pseudonymem James Herriot a dnes je uћ bohuћel po smrti. Ћil v letech 1916-1995.

Napsal шadu knнћek o veterinбrnнch pшнbмzнch a svйm ћivotм. Byl to venkovskэ veterinбш. Jeho knihy zaznamenaly jeho celoћivotnн praxi. Lйиil konм, krбvy, ovce a jinб hospodбшskб zvншata. Oљetшil i шadu psщ a koиek. Byl to pro nмj oddych lйиit malб zvншata. Vydal napшнklad knihy Kdyћ se zvмrolйkaш oћenн, Zvмrolйkaш mezi nebem a zemн, Zvмrolйkaш a jeho pшбtelй, Zvмrolйkaш a psн historky, nebo zvмrolйkaш a koиiин historky.

Jeho prvnн kniha, kterou napsal aћ v padesбti se jmenovala (a stбle jmenuje) Zvмrolйkaш na blatech. Ihned (po pшeloћenн) se dostala do vљech koutщ svмta a stal se z nн bestseller.

Bydlel v Yorkshiru. Tam se odstмhoval hned po ukonиenн studiн veterinбrnн medicнny, coћ bylo v roce 1940. Ze svйho poklidnйho vesnickйho ћivota si "odskoиil" na chvнli, kdyћ slouћil v Britskйm krбlovskйm letectvu. O tйto dobм pojednбvб kniha Zvмrolйkaш mezi nebem a zemн. Jeho syn se stal po nмm veterinбшem a jeho dcera lйkaшkou. Mezi jeho konниky patшila samozшejmм zvншata a k nim jeљtм hudba.

Zvěrolékař mezi nebem a zemí.

Zvěrolékař mezi nebem a zemí (1995)

Knižní klub Praha 1995, 446 stran, drobné oděrky na hranách desek, velmi dobrý stav. (x1738)

Antikvariát Olomouc Holice (Olomouc)

HERRIOT, James: Zvěrolékař mezi nebem a zemí

Příhody ze služby u Britského královského letectva.

Zvěrolékař mezi nebem a zemí

Antikvariát Valentinská (Praha 1)

Zvěrolékař mezi nebem a zemí

Antikvariát Valentinská (Praha 1)

Přítomní

O projektu

Můj antikvariát je nezávislý specializovaný vyhledávač, který se snaží prohledávat české antikvariáty s nabídkou na Internetu.
Knihy se zde neprodávají, odkazuje se na antikvariáty.

Zvěrolékařem mezi nebem a zemí – James Herriot

James Herriot (vlastním jménem James Alfred Wight) byl britským spisovatelem a hlavně veterinářem, který žil v letech 1916 – 1995. Ve svých 23 letech se dostal do malého městečka v Yorkshiru, kde začal svou veterinářskou praxi. A právě o svém životě mezi hospodářskými zvířaty, domácími mazlíčky, jejich majiteli a svými kolegy jsou jeho knihy. Zatím jsem přečetla tři. To by se zvěrolékaři stát nemělo, Když se zvěrolékař ožení a Zvěrolékařem mezi nebem a zemí. Všechny tři knihy mají hodně společného. Co kapitola, to jeden příběh, který Herriot zažil a všechny jsou buď mile úsměvné, hystericky vysmáté (pozn. – to znamená, že mám u nich hlasité záchvaty smíchu nehledě na spolucestující v metru) nebo hodně dojemné. Mám ráda knihy, které mě dokážou absolutně vtáhnout do děje, u kterých nevnímám nic jiného – okolí, sebe, svoje problémy. Knihy, které mají vlastní život a ten mi nabízejí. Herriotovy knihy jsou právě takové.

Zvěrolékařem mezi nebem a zemí je kniha trochu odlišná od předchozích. Je to tím, že v té době byl James nucen opustit svou veterinářskou praxi, nádhernou, divokou a tvrdou krajinu, své kolegy a ženu, a vydat se do Královského letectva bojovat ve světové válce. Ale i tak se ve vzpomínkách dál vrací k větrem ošlehaným kopcům, tvrdým hospodářům se srdcem na pravém místě, ke svým přátelům a hlavně ke svým zvířecím pacientům. Kniha má všechna esa, která jen může mít. Každá kapitola (tj. každý příběh) je originální (psal ho přeci sám život), plná citů, vtipu a nadhledu. James Herriot je úplně obyčejný člověk. Není na něm nic zvláštního. Přesto neznám nikoho, kdo by se mu jen zčásti podobal. Bere svůj život tak jak je, bere ho s neskutečným nadhledem, úsměvem a pokorou. Vstávání ve 3 hodiny ráno, cesta na daleké vršky Yorkshirských kopců v zimě, mrazu, ostrém větru, lopotivá práce veterináře bez moderních prostředků (i bez tak základních věcí jako jsou např. antibiotika). to je jen část jeho denodenní práce. Těžko bych ale mohla potkat šťastnějšího a spokojenějšího člověka. Snad se k takovému přístupu taky jednou dopracuju.

Shrnutí: knihy Jamese Herriota vřele doporučuji těm, co mají rádi zvířata a rádi se smějí. Lepší volba pro nás neexistuje. 🙂

Menší ukázka příběhu – předposlední kapitola je o kocourovi. Tristan (mladší bratr Herriotova společníka, velký vtipálek a milovník žen) zavolá Jamese k těžkému případu. Na stole mu leží na kost vyhublý kocour v příšerném stavu. Z rozpáraného tělíčka visí střeva, která jsou na několika místech přetrhaná. Každý jiný veterinář by takového kocourka okamžitě uspal, ale ne tak Tristan a James. Přestože byl kocourek nalezený a nikdo jim za práci nezaplatí, pustí se do díla a hodiny šijí a zpravují něco, co kdysi dávno bývalo zvířetem. Po namáhavé práci s nejistým výsledkem (úspěchem bylo už to, že kocour zatím nezemřel) si ho vzal James domů. Helena (jeho manželka) i beagl Sam se do kocourka okamžitě zamilovali. James Heleně vysvětlil, že Oskar (tak kocourka pojmenovali) pravděpodobně nepřežije. Jeho zranění byla příliš vážná. Oskar měl však nevídanou sílu k životu. Den ode dne sílil a vypadal lépe a lépe. Po několika týdnech se z něj stal právoplatný člen rodiny. Jaké bylo však jejich zděšení, když se kocourek ztratil. Prochodili celé městečko a okolí a volali ho, ale nikde nic. Vrátili se smutně domů a čekali. Po pár hodinách jim ho přinesla paní, že přišel do jejich ženského spolku, posadil se tam a poslouchal je. Když spolek skončil, odnesla ho paní k domů k Herriotovým. James i Helena jí byli velmi vděční a zapřísahali se, že si na něj dají lepší pozor. Pár dní nato se Oskar ztratil znovu. Tentokrát ho v noci přinesl Jack. Přišel prý za nimi do hospody na večer házení šipek. Když se to opakovalo poněkolikáté, došlo Jamesovi, že mají doma prostě vrcholně společenského kocoura. Dny plynuly a na dveře ordinace zaklepal pán s dvěma dětmi. Před pár týdny se jim prý ztratil kocour a už nedoufali, že ho najdou, když jim známý vypravoval o kocourovi místního veterináře, který je prý tak společenský, že utíká do hospod za zábavou, dostali znovu naději. Takový popis přesně odpovídal jejich Tygrovi. V Jamesovi by se krve nedořezal. Nezbylo nic jiného, než se s kocourkem rozloučit a žít dál. Po dalších pár týdnech jeli s Helenou na výlet a napadlo je, že by se mohli jet za Oskarem (tedy vlastně Tygrem) podívat. Přijeli k malému domku, zaklepali, nechali si nabídnout večeři a společensky konverzovali. ale ať se rozhlíželi jak chtěli, nikde ho neviděli. Najednou vkráčel do dveří a hned se rozběhl k Heleně na klín.

Šel jsem k Oskarovi a podrbal jsem ho pod bradou a potom jsem se znovu obrátil k paní Gibbonsové. "Paní Gibbonsová, je už po deváté hodině, kdepak byl takhle pozdě?" Zastavila se s nožem v ruce a zamyšleně hleděla do neznáma. "Počkejme", řekla, "dneska máme čtvrtek, že jo? Jo, jo, ve čtvrtek chodí na jógu".

Kniha Zvěrolékař mezi nebem a zemí (James Herriot)

James Herriot: *Zvěrolékař mezi nebem a zemí*

Knižnica: vlastná

Vydavateľstvo: Práce Praha 1986

*Napísané na obálke*

Začátek druhé světové války zastihuje *Jamese Herriota* ve vojenské uniformě, uprostřed tvrdého leteckého výcviku. V duchu se ale tento budoucí letec stále vrací do nedávné i odlehlejší minulosti, do své veterinární praxe v milovaném *Yorkshiru*. Je to šťastný způsob vyprávění, neboť umožňuje jak pohled na slasti a strasti poněkud vyjeveného nováčka, tak rozvíjí zajímavý obrázek života na anglickém venkově, s dlouhou galerií postav, především drobných zemědělců.

Autor evokuje ovzduší farmářských usedlostí, tichých rozlehlých pastvin i rušných ulic malých městeček s jejich trhy, hospůdkami a psími dostihy, vzpomíná na svá učednická léta, než se stal samostatným veterinářem, na krásné chvíle svého manželství.

Je to kniha plná optimismu a laskavé pohody, její humor hřeje uspokojením ze splněné povinnosti. V tomto smyslu je skromnou a věcnou oslavou svědomitě vykonávané užitečné práce.

*Kapitola první*

James Herriot sa dostáva do Kráľovského letectva. Jedinou záchranou pred ustavičnou tupou a boľavou prázdnotou reality vojenského života sú mu spomienky na milovanú ženu Helenu, na yorkshirskú vrchovinu a život dedinského veterinára, ktorým v civile bol.

Minulou noc sa mi zdálo o Darrowby. Byl jsem zase zpátky, ve chlévě starého pana Dakina. Farmářovy trpělivé oči v podlouhlé, oknírované tváři ke mně shlížely z výšky, z niž se ku mně skláněl. Strana 10

Pán Dakin si ho zavolal kvôli svojej starej krave, ktorú mal nesmierne rád, ale zdalo sa, že ju bude musieť utratiť. Bola už stará a slabá a ostatné kravy jej postúpali po vemene. Už nebola na nič dobrá. Všetky Dakinove kravy mali nejaké meno a táto sa volala Kytička. Pokojne šla, kam ju gazda posielal.

Cestička se zatočila za porost řídkých stromů a zvíře nám zmizelo z očí, ale pan Dakin stále hleděl a naslouchal klip klap klapání paznehtů na tvrdé půdě. Když už nebylo nic slyšet, rychle se k mně obrátil. „Je to v pořádku, pane Herriote, dáme se do práce. Přinesu vám horkou vodu.“ Strana 13

Pustili sa do práce okolo pôrodu nového teliatka, keď sa zrazu znovu objavil zvuk klopania kravských paznechtov. Objavila sa Kytička a s prirodzenou dôstojnosťou svojej kravskej povahy sa vybrala na miesto v stajni, ktoré jej dlhé roky patrilo. Za ňou dobehol rozčúlený Jack Dodson. „Tady si, ty stará mrcho,“ sípěl. „Už sem myslel, že sem tě ztratil.“ Strana 14
Keď ju však chcel odviezť, pán Dakin mu to nedovolil.

„Můžu pod ni dát dvě nebo tři telata, namísto abych ji dojil. Ta stará stáj je prázdná – může bejt tam a nikdo jí na cecky šlapat nebude.“ Zasmál jsem se. „Máte pravdu, pane Dakine. Tam bude v bezpečí a tři telata uživí snadno. Vydělá si na živobytí.“

„… na tom nezáleží. Za všechny ty léta mi nezůstala vůbec nic dlužná.“ Po vrásčité tváři se rozlil něžný úsměv. „Hlavní věc je, že přišla domů.“ Strana 15

*Kapitola druhá*

Mladý veterinár sa stretáva so skutočnou šľachtou, s jedenástym markízom z Hultonu, ktorý však pracoval tak tvrdo, namáhavo a ťažko, ako ktorýkoľvek z jeho zamestnancov.

„Měl jsem pocit, že kdybych já byl markýzem, ležel bych ještě v posteli nebo bych možná právě roztahoval záclony a jen tak letmo mrkl, jaké je počasí.“ Strana 19

Jedneho rána ho zobudí telefón. Markíz ho volá ku svojej prasnici, ktorá priviedla na svet 12 roztomilých sviniek, ale „něco je hrozně zvláštní.“
„Jak to myslíte?“
„Těžko vám to popísu, milý příteli… Ale víte… Ehm… U toho spodního otvoru… visí z něj dlouhá, hrozně dlouhá červená věc.“
Vytřeštil jsem oči a ústa se mi otevřela v nezvučném zaječení. Vyhřezlá děloha! To znamená těžkou práci u krav, příjemné procvičení u ovcí a holou nemožnost u prasnic. Strana 24

A ako keby to všetko nestačilo, mladý zverolekár v priebehu svojej krátkej praxe ošetroval len päť takýchto prípadov a ani jeden sa mu nepodaril. Bolo však jeho povinnosťou sa o to znovu aspoň pokúsiť.

Skutočnosť bola ešte horšia ako jeho predstavy, ale nakoniec sa mu ako zázrakom podarilo vložiť maternicu späť do prasnice. Malý markíz temer tancoval radosťou. Ale to ešte nebol koniec. Museli to spolu zašiť.

Šít s pomocí lorda Hultona nebylo snadné. Strkal jsem mu do ruky jehlu nebo nůžky a pak jsem to na něm zase chtěl zpátky a vznikala panika. Dvakrát mi k přestřihnutí nití podal lulku a jednou jsem v šeru zjistil, že sa pokouším protáhnout hedvábí skrze jeho dloubátko. Jeho lordstvo trpělo také, protože jsem zaslechl občasné tlumené zaklení, když nabodl prst na jehlu. Strana 27

Keď mali všetko šťastne za sebou, malý markíz mu sám doniesol občerstvenie. Prasnica pustila mlieko a bolo radostné dívať sa na jej potomstvo, ako sa pokojne zaraďuje do života.

... a ve mně vybublával ten starý známý pocit, hluboký pocit uspokojení a zadostiučinění, který následuje po každém sebemenším vítězství a pro který stojí za to žít.

A ještě něco. Do vědomí se mi vkrádal nový nápad, malé a čerstvé potěšeníčko. Kdo v téhle chvíli v celé daleké a široké Británii pojídá snídani osobně připravenou a naservírovanou čistokrevným markýzem? Strana 30

*Kapitola čtvrtá*

Paní Rumneyová byla nápadně krásná: bylo v ní něco nadzemského, neskutečného. Bylo jí kolem štyřiceti let a vypadala jako hrdinka viktoriánských románů – vysoká, éterická, vílovitá… Všechno na ní a kolem ní bylo jemné a něžné. Strana 41

Len jej pes nie. Cedrik bol obrovský boxérsky pes. A mal veľký problém, o ktorom pani Rumneyová len ťažko dokázala hovoriť. Prdel. Liečenie, ktorému ho zverolekár podriadil, nepomáhalo a pani Rumneyová bola zúfalá. Cedrika musel mať každý rád. Bol veľmi priateľský a plný radosti zo života, ale jemným návštevníkom pani Rumneyovej sa jeho radosť zo života ani trochu nepozdávala.

Když trhal lidem knoflíky nebo jim čural na kalhoty, konal to v nejčistší láskyplnosti. Strana 45

Tomuto oni nemohli rozumieť. A predsa sa našiel človek, ktorý tomu rozumel!

Byl to Con Fenton, starý zemědělský dělník na penzi, který u Vavřínu trochu zahradničil a trávil tam v průměru tři dny týdně. Strana 45

Ten hľadel na Cedrika s netajeným obdivom.

„Jenom jse koukněte, jaký má nohy!“ vydechl Con a uchváceňe hleděl na svalnaté psí kýty. „Kruci, umí přeskočit tu bránu, jako by tam vůbec nebyla. Tomu teda říkám pan pes!“ Strana 45

Když hovořil, napadlo mě, že se mu Cedrik musí líbit, protože si jsou podobni: nezatížení přemírou mozkovna, s býčí konstrukcí, s mohutnými rameny a s velkou, neustále se usmívající tváří – byli stejného druhu. Strana 45

A tak Herriot navrhne, či by si Cedrika nemohol vziať pán Con Fenton, ale nevie sa, ako bude reagovať na jeho problémy, keďže sa s ním doteraz stretával len vonku.

Pani Rumneyová o niekoľko dní zavolala. Vzala si k srdcu Herriotovu radu a kúpila si pudlíka.

Starý pán mi otevřel, když jsem zaklepal, a jeho velký obličej se rozzářil potěšeným úsměvem, sotva mě zahlídl. Strana 49

To, ako Cedrik smrdel, pán Con Fenton necítil, pretože mu pri vyoperovávaní polypov v nose lekári niečo pokazili.
„Chcete říct…?“ Začalo mi svítat, jak se našel muž a pes a proč byl jejich vzájemný vztah tak dokonalý a v čem tkvěla jistota, že jejich budoucnost je šťastná. Připadalo mi to jako osud.
„Jo,“ pravil starý pán smutně. „Já vůbec nic necejtim.“ Strana 51

*Kapitola devátá*

Yorkshire je studený kraj a já jsem si ještě pamatoval, jak jsem byl překvapený, doslova otřesený na počátku té první zimy v Darrowby. Strana 84

Herriot sa u starého farmára Stokilla naučí niečomu, čo ho nenaučili nijaké knihy.

Bylo mu přes sedmdesát, ale stále ještě hospodařil na malé farmě úplně sám. Jednou mi vyprávěl, že předtím pracoval třicet let za šest šilinků denně, ale přesto si dokázal ušetřit na vlastní malé hospodářství. Strana 85

„Jak se vám daří, pane Stokille?“ řekl jsem, ale v tom profučel dvorkem vítr, zmrazil mi obličej a vyrval ze mne dech, takže jsem se mimovolně otočil na druhou stranu a táhle jsme zaržál: „Ááááá.“

Starý farmář se na mě překvapeně podíval a pak se rozhlédl, jako by si zrovna všiml počasí.
„Jo, dneska ráno to krapet fouká, chlapče.“
Strana 85

Vyberú sa spolu liečiť jedneho mladého býčka. Herriot ho nemôže dostať do chodby, v ktorej ho chce prezrieť.

Pan Stokill odstrčil hrubě tesané klády a já jsem se dostal za býčka a hnal jsem ho ven. Zdálo se, že míří do branky, ale u vchodu se zastavil, nakoukl do chodby a vyrazil na druhou stranu. Párkrát jsem za ním oběhl dvorek, a pak jsme to zkusili znovu. Výsledek byl tentýž. Po půl tuctu pokusů mi už nebyla zima. Vsadil bych se s celým světem, že vůbec nejlepší prostředek pro zpocení je chytat mladý dobytek a vmžiku jsem zapomněl na nelítostné počasí. A viděl jsem, že se zahřeju ješte víc, protože býčkovi se tahle hra začala líbit, vyhazoval zadníma nohama a vesele poskakoval po každé nové léči. Strana 86

Herriot sa chcel vzdať, ale starý farmár vysypal do chodbičky náruč slamy a býček tadiaľ prešiel, ako nič. „Jo, jo, von se jenom nerad kouká na tu kamennou dlažbu. Dyž se ty kameny přikrejou, tak mu to nevadí.“ Strana 86

Podobne to bolo aj pri prasačej matke, ktorej sa nepáčil cudzí človek motajúci sa medzi jej mláďatkami a zaútočila na neho, hoci ten mladý človek mal dobrý úmysel zaočkovať jej mladé.

Byla veliká jako medvěd, a když se mi doširoka otevřené sanice s velkými zažloutlými zuby otřely o moje stehno, pochopil jsem, že nastal čas k odchodu. Kvapně jsem uskočil na dvorek a přirazil za sebou dveře. Strana 87

Starý pán sa ponúkol, že ju teda vyvedie z ohrady on sám, ale mladý zverolekár sa bál o jeho bezpečnosť. Predsa len to bol „vetchý stařík“. Lenže nech robil, čo robil, prasnicu von dostať nedokázal. Starý pán dovliekol plechovú nádobu na popol. Nič mladému nevysvetľoval, len vošiel do chlieva.

Když na něj prasnice vyrazila, nastavil jí otevřenou popelnici a potom ji pozadu sunul a směroval k otevřeným dveřím. Zvíře bylo jako omráčené. Zničeho nic sa ocitlo v podivné tmě a pochopitelně se snažilo vycouvat a farmáři stačilo, aby ji řídil, jak potřeboval… netrvalo to celé víc než dvacet vteřin. Strana 88

Ale matčino podráždění a nervozita se přenesla na její rodinu. Byl to velký vrh a 16 malých prasátek pobíhalo kolem mě jako růžoví dostihoví koníci. Strana 88

Čím viac ich mladý zverolekár naháňal, tým to bolo horšie. „Jenom počkejte, mladý pane, počkejte,“ starý farmář se na mě díval laskavě. „Dyž se za nima přestanete honit, tak se uklidněj. Jenom jim dejte minutku na čas.“ Strana 88

Trochu bez dechu jsem ustoupil a poslouchal, jak promlouval na malé tvorečky.
„Giss-giss, giss-giss,“ šeptal pan Stokill a stál nehnutě… Prasátka zpomalila ze střemhlavého cvalu do klusu a pak, jakoby ovládána telepatií, se všechna najednou zastavila a stála v koutě jako růžové družičky. Strana 88

Podobne to bolo aj s kravou, ktorá mala v cecku hrčku ako malý hrášok. „Počkejte, pane Herriote, eště jí na ten cecek nesahejte, nebo vás kopne. Je to stará mrcha. Počkejte chvilku a já ji svážu.“
Strana 89

„Ne, ne, pane Stokille, opravdu to není nutné. Vím dobře, jak zajistit krávu, aby nekopala,“ pravil jsem upjatě. „Podejte mi laskavě ten provaz.“ Strana 89

Začal jsem natahovat provaz. Bylo namístě, abych předvedl, že vím něco o tom, jak zacházet se zvířaty, ačkoli jsem teprve několik měsíců po promoci. Strana 89

Chytil jsem struk, zmáčkl jsem ho pevněji a okamžitě vystřelila rozeklaná noha jako prásknutí bičem a solidně mě praštila do kolena. Je to obzvlášť bolestivé místo k nakopnutí a chvilku jsem poskakoval po chlévě a klel jsem šeptmo, ale vydatně. Strana 90

Farmář za mnou ustrašeně chodil po chévě. „To je mi hrozně líto, pane Herriote, na mou duši je to stará mrcha. Rači mě nechte…“
Zdvihl jsem ruku: „Ne, pane Stokille, už jsem ji uvázal, jenom jsem to dost neutáhl, to je všechno.“ Strana 90

Dohopsal jsem zpátky k zvířeti, uvolnil jsem uzel a pak jsem ho utáhl, až mi oči vylézaly z důlků. Kdy jsem skončil, měla kráva podbřišek vyvázaný a sešněrovaný jako vosa a podobala se viktoriánské mondéně. Strana 90

„A už se ani nehneš,“ zabručel jsem a znovu jsem se sklonil ke své práci…. Tentokrát mě praštila nahoru do holenní kosti. Strana 90

„Teď už toho ale máte dovopravdy dost, mladej pane.“ Pan Stokill rozvázal můj provaz a soucitně si mě prohlížel. „Na tudle žádný vobyčejný metódy neplatěj. Dojim ji dvakrát denně a vím to.“ Strana 90

Přinesl kus špinavého lana, které toho už zřejmě hodně vidělo a upevnil ho krávě kolem zadku a podkolení. Na druhém konci byl hák a ten zasekl do kruhu zapuštěného ve zdi chléva. Délka lana stačila na to, aby táhla krávě nohy dozadu. Strana 91

Když jsem ho následoval do malého stavení, usmíval jsem se sám pro sebe. Tenhle starý člověk mi kdysi vypravoval, že chodil do školy do svých dvanácti let, zatímco já jsem strávil studiem valnou většinu svých čtyriadvaceti roků. Ale když jsem teď hleděl zpátky na tu poslední hodinu, mohl jsem dojít k jedinému závěru.
Znal mnohem víc než já.
Strana 93

*Kapitola dvanáctá*

Ve většině zaměstnání musí člověk počítat s určitou dávkou nepříjemností a hrubostí a veterinární praxe není výjimkou. Dodneška vidím před očima rudolící obličej Ralpha Beamishe, dostihového trenéra, když mě viděl vystupovat z auta.

„Kde je pan Farnon?“ zachrchlal.
Strana 109

Nech Herriot urobil čokoľvek, s ničím nebol spokojný, vždy zhodil jeho mienku a bol presvedčený, že sa mýli. Herriot mu prezrel troch koňov, ale všetko, čo povedal, sa bralo na ľahkú váhu. A vtedy sa stalo, že najlepšia kobyla pána Ralpha Beamisha sa začala dusiť.

Dýchaní bylo hlasitější a namáhavější a já jsem jen s obtížemi přidržoval u hrudníku stetoskop. A když jsem jí položil ruku na bok, abych ji podepřel, postřehl jsem malý otok pod kůží. Bylo to kulaté, jako by jí do tkáně někdo vsunul minci. Ostře jsem se na to podíval. Pak jsem se k tomu naklonil. Ano, bylo to jasné viditelné. A tamhle kousek výš bylo další … a další a další. Srdce se mi rozbušilo.. tak tedy tohle to bylo. Strana 115

Věděl jsem, že jí chybí málo do úplného udušení, a strašlivě jsem se bál. Strana 115

Beamish napřáhl ruku v gestu bezmoci. „Je to beznadějné, viďte?“ zašeptal.

Pokrčil jsem rameny. „Malou naději máme – jestliže injekce dokáže včas zmenšit otok hrdla… musíme počkat.“

Přikývl a ve výrazu jeho tváře jsem četl různorodé emoce. Nejenom hrůzu, jak oznámí svému proslavenému pánovi a majiteli koně, že kůň zemřel, ale také žal a smutek milovníka koní, jenž je svědkem utrpení nádherného zvířete. Strana 116

Nejdřív jsem myslel, že se mi jen zdá, že dýchání už není tak namáhavé. Potom jsem ve své trýznivé nejistotě postřehl, že ubývá slinění – klisna mohla polykat. Strana 116

A od toho okamžiku se všechno odehrávalo neuvěřitelně rychle. Příznaky alergie se objevují dramaticky nečekaně a náhle, ale naštěstí po zákroku právě tak rychle mizí. Strana 116

Beamish, který to všechno pozoroval jako v snách, vytáhl z otýpky hrst sena a podal jí ho. Strana 116

Bylo mi, jako bych se projížděl na růžovém obláčku, a všechna ta bída napětí a zoufalství ze mě odplývaly v praméncích radosti. Bohudíky, že se v těžkém životě veterináře vyskytovaly takovéhle chvíle, chvíle náhlé proměny od prohry k vítězství, od hanby k pýše.
Strana 116

Odvznášel jsem se k autu a když jsem se usadil za volantem, strčil do otevřeného okna hlavu Beamish. „Pane Herriote…“ Nebyl to člověk, který by slova vděčnosti a uznání vyslovil snadno, a jeho tvář, zhrublá a ošlehaná léty strávenými na hřbetu koní venku na vřesovišti, se kabonila námahou, jak hledal slova. Strana 117

„Pane Herriote, tak mě napadlo… člověk vlastně nemusí být odborník na koně, aby léčil koně, viďte?“
V jeho zraku byla jakási prosba a hleděli jsme si do očí. Pak jsem se zasmál a napětí se uvolnilo. „Máte úplně pravdu,“ řekl jsem a nastartoval. Strana 117

*Kapitola čtrnáctá*

Herriotovi sa narodil syn. Dozvedel sa to na vojne a utiekol za svojou manželkou Helenou, aby ho mohol vidieť.

Poprvé jsem spatřil svého syna. Malý Jimmy by červený jako cihla a obličej měl nafouklý a prostopášný. Když jsem se k nému nakláněl, zkroutil malé pěstičky pod bradu a zřejmě procházel jakými mocným vnitřním zápasem.
Strana 129

Tvářička mu naběhla a ztmavla, křečovitě se kroutila a pak na mě zpod polštářků tváří upřel žlučovitý pohled a koutkem pusinky vyplázl jazyk.
„Panebože!“ vykřikl jsem.
Ošetřovatelka se lekla a podívala se na mě. „Copak se stalo?“
„Ten ale vypadá dost divně, ten mrňousek, viďte!“
„Cože!“ zuřivě si mě měřila. „Pane Herriote, jak můžete říct něco takového? Je to nádherné dítě!“
Znovu jsem mrkl do postýlky. Jimmy se na mě zašklebil, zašilhal, zpurpurověl a vyfoukl několik bublinek.
„Víte určitě, že je v pořádku?“ řekl jsem.
Z postele se ozval unavený smích, ale sestra Brownová se nebavila.
„V pořádku! Co tím vlastně chcete říct?“ ztuhle se postavila.
Přešlápl jsem. „No, tedy – nemá nějakou vadu?“
Myslel jsem, že mě praští. „Nějakou… jak si dovolujete! O čem to vlastně mluvíte? Takový nesmysl jsem jakživa neslyšela!“ Obrátila se prosebně k posteli, ale Helena s unaveným úsměvem zavřela oči.
Odtáhl jsem rozkacenou ženu stranou. „Podívejte, sestro, nemáte tu náhodou nějaké jiné?“
„Jiné – co?“ tázala se ledově.
„Mimino – čerstvé mimino. Chtěl bych Jimmyho srovnat s nějakým jiným.“
Rozevřela oči. „Srovnat ho! Pane Herriote, já už vás nehodlám poslouchat.“
„Ale já se vás ptám, sestro,“ opakoval jsem. „Máte tu ještě nějaké?“
Nastala dlouhá pauza a ošetrovatelka na mě hleděla, jako kdybych byl něco nevídaného a neuvěřitelného. „No, v sousedním pokoji leží paní Dewburnová. Malý Sydney se narodil skoro ve stejnou chvíli jako Jimmy.“
„Mohu se na něj podívat?“ vzhlížel jsem k ní prosebně.
Váhala a pak se jí do tváře vkradl soucitný úsměv. „Vy… vy… tak chvilku počkejte.“
Zašla do sousedního pokoje a slyšel jsem mumlání hlasů. Pak se zase objevila a kývla na mě.
Strana 131

Podíval jsem se do postýlky. Sydney byl tmavě červený a také nadmutý a zřějmě rovnéž zápolil sám se sebou. Bitva v jeho nitru se projevovala v sérii groteskních křečí obličeje, které vyvrcholily vyceněním bezzubých dásní.
Mimoděk jsem couvl. „To je ale krásné dítě,“ pravil jsem.
Strana 131

Venku přede dveřmi jsem se zhluboka nadechl a otřel si čelo. Nepopsatelně se mi ulevilo. Sydney byl ještě divnější než Jimmy.
Strana 131

*Kapitola dvacátá devátá*

Když jsem spatřil pana Sowdena, uvědomil jsem si, že jsem vlastně zdravý člověk. Pan Sowden byl určitě už nějakou dobu nemocný, ale právě tak, jako většina farmářů, plnil dál své těžké povinnosti, které neumožňují odpočinek. Pohlédl na mě uslzenými očima, několikrát zakašlal kašlem, který mu rval plíce z těla a zavedl mě do hospodářské budovy. Když sme vstupovali do prostorné stodoly, zdvihl petrolejku a v jejím chatrném světle jsem rozeznal různé zrezavělé zemědělské stroje a nářadí, hromadu brambor a hromadu řípy a v koutě provizórní chlívek, v němž stál můj pacient.
Strana 255

Bol to mladý býk, ktorý mal nafúknuté brucho a jeho tráviaci trakt úplne prestal pracovať. Herriot nemal inú možnosť, len ho operovať, ale pánovi Sowdenovi sa veru nezavďačil. Naďalej tvrdil, že to „nebolo treba“.

*Kapitola třicátá*

Existují také různé povahy zvířat. Mnoho lidí se domnívá, že moji pacienti a hospodářstvích jsou všichni stejní, ale krávy, prasata, ovce a koně dokážou být náladoví, lhostejní, zákeřní, učenliví, zlomyslní i láskyplní.
Strana 263

*Kapitola čtyricátá první*

Andrew Vine priniesol do ordinácie svojho foxteriéra. Po starostlivom vyšetrení mu Herriot musel povedať smutnú správu, že jeho pes oslepne. „Já to nesnesu. Jestli Digger oslepne, tak se zabiju.“ Strana 376

Pán Andrew mal asi tridsať rokov, bol starým mládencom a jeho pes bol jeho jediným spoločníkom. Býval v podnájme a asi nemal nijaké starosti, ale ani nijakú zodpovednosť. Bol to hanblivý, nesebavedomý muž, ktorý vyzeral na pohľad krehký, vysoký a zhrbený.

Pán Andrew trpel depresiou a bral na to poctivo kadejaké prášky. Nikdy z ničoho nemal radosť. „Když se ráno probudím, děsím se, že se zase musím dívat na svět.“ Strana 382

Osvítila mě náhlá intuice. „Dobře,“ řekl jsem. „Můžete b ýt nešťastný do konce svého života, ale především se musíte starat o tohohle psa.“
„Starat se o něj? A co mohu dělat? Slepne. Nikdo pro něj nemůže udělat vůbec nic.“
„Mýlíte se, Andrew. Teď je na vás, abyste pro něj začal něco dělat. Bez vaší pomoci bude ztracený.“
„Bez mé pomoci?“
„Například ty vaše procházky – musíte ho zvykat na stejnou cestu a na stejné cestičky, tak, aby mohl béhat po známém prostředí beze strachu. Vyhýbejte se děrám a stržím.“
Obličej se mu znovu sevřel. „Ano, ale vždyť už z těch procházek nebude mít radost.“
„Bude,“ řekl jsem. „Překvapí vás, jakou radost bude mít.“
Strana 383

„Musíte pochopit, Andrew, že když zvíře ztratí zrak, neuvědomuje si, co se mu stalo. Vím, že to je příšerná věc, ale pes netrpí duševní úzkostí tak jako člověk.“
Strana 383

Když si na ten příběh vzpomínám, cítím především vděčnost. Všechno možné může pomoci lidem zvládnout dpresi. Většinou to bývá jejich rodina – vědomí, že na nich závisí manželka a déti – někdy to je úkol, který musí splnit, ale v případě Andrew Vinea to byl pes.
Často myslím na to tmavé údolí, které se kolem něj tehdy svíralo, a jsem přesvědčený, že z něj vyšel na konci Diggerova vodítka.
Strana 387

Cecelia Ahern Mezi nebem a zemí 2014 CZ

Popis:
Amélie se vydává do Irska hledat své kořeny a na krásném ostrově nachází nejen samu sebe, ale především lásku, která jí změní …

Leave a Reply